Výroční projekt zlepšení pravidel IFRS

12.6.2008

 

Dne 11. října 2007 vydala Rada pro Mezinárodní účetní standardy (International Accouting Standards Board; IASB) návrh různých úprav celkem 25 standardů vrámci projektu zlepšení IFRS (tzv. annual improvements project). Jednalo se o hromadně publikovaný návrh novelizací několika standardů, který vzešel z řady individuálních návrhů postupně diskutovaných vprůběhu let 2007 a 2006. Důvodem jejich agregování do jednoho dokumentu bylo obsahové zaměření na malé (ačkoliv nutné) změny, převážně formálního charakteru, které si kladly za cíl zajistit vzájemný soulad mezi jednotlivými standardy a vyjasnit některá existující pravidla.

Dne 22. května 2008 IASB projekt uzavřela a vydala finální podobu novelizací. Účinnost většiny nových pravidel je od 1. ledna 2009. Následující text přináší přehled nejvýznamnějších úprav. Nejde o výčet všech úprav, které zprojektu vzešly, ale některé jsou ryze formálního charakteru typu přejmenování či přeskládání slov vtextu pravidel.

IFRS 5 Dlouhodobá aktiva držená kprodeji a ukončované činnosti

IFRS 5 je rozšířen o následující požadavky, které se týká konsolidované účetní závěrky:

• mateřský podnik klasifikuje aktiva a závazky dceřiného podniku jako položky kprodeji (held for sale), pokud je zavázaný uskutečnit prodej majetkového podílu, který bude mít za následek ztrátu kontrolu nad dceřiným podnikem (ztratí ovládání). Případné uchování nekontrolních podílů po prodeji není relevantní. Zásadním kritériem aplikace je ztráta kontrola a existence závazku podíl prodat;


• mateřský podnik prezentuje ve výkazu souhrnného výsledku (a výsledovce) dceřiný podnik, který je zavázán prodat, jako ukončovanou činnosti.

Rozšíření IFRS 5 se týká konsolidované účetní závěrky zahrnující agregované údaje mateřského i dceřiného podniku. Vpřípadě, že mateřský podnik ztratí kontrolu nad dceřiným podnikem, přestává dceřiný podnik konsolidovat a tím dochází k „vytracení“ aktiv a závazků dceřiného podniku zúčetní závěrky, vzniká nový vztah (případně žádný).

Rozšíření je účinné až od 1. července 2009 vsouvislosti súčinností novelizované podoby IAS27.

IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování

Novelizace se dotýká prezentace finančních nákladů (v anglickém originále finance costs). Aktuálně dochází kmyšlenkovému rozporu mezi požadavky IAS 1 a IFRS 7:

• dle IAS1.82(b) jsou finanční náklady povinným řádkem výkazu souhrnného výsledku (případně výsledovky) a suvážením požadavku IAS 1.32, který zakazuje kompenzaci nákladů a výnosů, není-li tak požadováno či povoleno jiným standardem či interpretací, zahrnuje řádek finančních nákladů výhradně nákladové položky bez uvážení kompenzace o související výnosy;


• IFRS 7.20(b) požaduje zveřejnit buď ve výkazu nebo vpříloze částku celkových úrokových výnosů a nákladů finančních aktiv nebo finančních závazků, které nejsou ve fair value vykázané do výsledku hospodaření;


• IFRS 7.IG13 aktuálně stanoví, že celkové úrokové výnosy a celkové úrokové náklady zveřejněné podle IFRS 7.20(b) představují část finančních nákladů, které musí být podle IAS 1.82(b) zveřejněny zvlášť přímo ve výkazu souhrnného výsledku (případně výsledovce).

Implementační příručka tak neoprávněně, a proti požadavkům IAS 1 uvažuje kompenzaci úrokových výnosů (interest revenue) a úrokových nákladů (interest expense) a jejich zahrnutí do finančních nákladů. Proto IASB upravila IFRS 7.IG13, který nově odkazuje pouze na úrokové náklady. Úrokové výnosy musejí být prezentovány, resp. zahrnuty do jiné položky výkazu souhrnného výsledku (případně výsledovky).

IAS 1 Sestavování a zveřejňování účetní závěrky

Novelizace drobnými úpravami vtextu odstraňuje vnitřní nekonzistenci týkající se krátkodobé či dlouhodobého klasifikace derivátů, které nejsou klasifikovány jako nástroje zajištění. Tyto deriváty jsou zpozice pravidel IAS 39 považovány za finanční nástroje držené kobchodování (held for trading), přičemž způvodní textace IAS 1 vyplýval předpoklad, že tyto nástroje jsou vrozvaze prezentovány jako krátkodobá aktiva nebo krátkodobé závazky. Ne každý derivát držený k obchodování však splňuje obecnou definici krátkodobého aktiva či závazku a klasifikace IAS 39 se týká zejména přístupu kjejich oceňování, nikoliv kjejich prezentaci vrozvaze. Proto byla přijata novelizace a účetní jednotka klasifikuje derivát držený kobchodování jako krátkodobou či dlouhodobou položku rozvahy na základě data jeho vypořádání (settlement date). Deriváty klasifikované jako nástroje držené kobchodní podle IAS 39 mohou být tedy prezentovány vrozvaze jako dlouhodobá aktiva či dlouhodobé závazky podle IAS 1.

IAS 8 Účetní pravidla, změny vúčetních odhadech a chyby

IASB upravila odstavce 7, 9 a 11 IAS 8, neboť vsoučasné podobě dochází krozporu mezi těmito odstavci a postavením tzv. implementačních příruček (implementation guidance). IAS 8.7 považuje implementační příručky jako zdroj účetních pravidel na úrovni standardu a interpretace, tj. účetní jednotka má povinnost nastavovat svá účetní pravidla vsouladu i stím, co je uvedeno vimplementační příručce. IAS 8.9 naopak stanoví, že implementační příručky vydávané IASB netvoří součást standardů, a proto neobsahují požadavky kladné na účetní závěrky, tj. účetní jednotky se nemohou při tvorbě svých účetních pravidel odvolávat na obsah a text implementačních příruček. Navíc každá implementační příručka má pod svým názvem uvedeno upozornění, že pouze doprovází standard a není jeho plnohodnotnou součástí.

IASB upravila odstavec 7, zrušila jednoznačné označení standard, interpretace a implementační příručka a používá jen IFRS. Účetní jednotka bude do budoucna povinna odvozovat účetní pravidla zjednotlivých složek IFRS, přičemž IAS 8.9 konkretizuje postavení příruček (implementačních a aplikačních příruček). Příručky, které nejsou plnohodnotnou součástí IFRS (standardu) (aktuálně implementační příručky) neobsahují požadavky na účetní výkazy a konkrétní pravidla IFRS. Obsahují různé ilustrativní příklady, ilustrativní zveřejnění a obdobné vysvětlující materiály. Nelze se tedy na ně odvolávat. Naopak příručky, které jsou plnohodnotnou součástí IFRS (standardu) (aktuálně aplikační příručky), jsou pro účetní jednotky povinným zdrojem pravidel IFRS.

IAS 10 Události po rozvahovém dni

IASB (formálně) upravila odstavec 13 tím, že vyjasnila, proč účetní jednotka neuzná dividendy přiznané vobdobí po rozvahovém dni (a před schválením účetní závěrky) jako závazek krozvahovému dni. Vsoučasné podobě tento přístup vyplývá zIAS 10.12 a účetní jednotka je povinna pouze o této události informovat vpříloze. Důvodem je skutečnost, že krozvahovému dni příslušný závazek neexistuje, protože je výsledkem rozhodnutí až vobdobí následném.

IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení

IASB upravila pohled na majetek, který účetní jednotka vrámci své hlavní výdělečné činnosti drží, po určitou dobu pronajímá jiným subjektům (ve formě operativních leasingů) a následně prodává. Vsoučasné době se tato aktiva po dobu trvání operativního leasingu prezentují jako položka „Pozemků, budov a zařízení (PPE)“ a po dobu odhadované doby použitelnosti se původní pořizovací cena odpisuje do nákladů. Zároveň je dle IAS 17 uznán výnos ztitulu poskytovaného pronájmu. Účetní zachycení následného prodeje vyplývá z požadavku IAS 16.68, kdy je ve výsledku hospodaření uznán pouze zisk či ztráta jako rozdíl mezi výnosem zprodeje a účetní hodnotou položky kdatu prodeje (ve vhodných případech se musí uvážit použití IFRS 5 a prezentace tzv. dlouhodobých aktiv držených kprodeji vrozvaze).

Novelizace tento přístup mění. Pokud kpronájmu majetku a jeho následném prodeji dochází vrámci běžné výdělečné činnosti (např. účetní jednotka běžně majetek nakupuje a prodává), IAS 16 nově požaduje na konci doby trvání pronájmu převod majetku ve výši jeho účetní hodnoty do zásob. Následný prodej a jeho účetní zachycení plně odpovídá pravidlům IAS 18, tj. uznání výnosů zprodeje zboží. Účetní hodnota aktiva je uznána vnákladech vnávaznosti na uznání výnosu.

Nepřímo se tato novelizace IAS 16 projevuje na úpravě IAS 7. Peněžní výdaje spojené spořízením takového aktiva na jedné straně a peněžní příjmy generované zpronájmu majetku a jeho následného prodeje na straně druhé se ve výkazu peněžních toků uznají jako peněžní toky zprovozních činností.

IAS 18 Výnosy

IASB (formálně a terminologicky) upravila v dodatku IAS 18, odstavec 14(a)(i), který je vsoučasné době vnesouladu sIAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování. Jde o pravidla, která stanoví, že náklady související se vznikem půjčky (finančního aktiva) se stávají součástí jejího ocenění a uznány ve výsledku hospodaření na bázi metody efektivního úrokové sazby. IAS 18.14(a)(i) vtéto souvislosti používal termín „direct costs (přímé náklady)“ bez jakékoliv vazby na IAS 39. Novelizace již používá termín „transaction costs (transakční náklady)“ spříslušným odkazem na definici obsaženou vIAS 39.

IAS 20 Vykazování státních dotací a zveřejňování státní podpory

Novelizace zásadním způsobem mění pohled na státní (vládní) půjčky, které účetní jednotky obdrží za nižší než tržní úrokovou sazbu (tj. včetně uvážení bezúročných půjček). Vsoučasné době se taková půjčka považuje za státní podporu (IAS 20.37) a účetní jednotka je povinna o ni poskytnout relevantní zveřejnění vpříloze. Pomyslný benefit vpodobě neplaceného úroku, případně nižšího úroku než je úrok tržní, se vúčetních výkazech nijak nezobrazuje. Tento přístup je přitom vrozporu s IAS 39, který u jakékoliv jiné půjčky požaduje ocenění na úrovni fair value, kterému odpovídá ocenění půjček na úrovni tržních úrokových měr.

Novelizace nově považuje půjčku získanou za úrokovou sazbu nižší než je tržní za státní dotaci a požaduje, aby ji účetní jednotka ocenila vsouladu spravidly IAS 39. Pomyslný benefit (státní dotace) je oceněn ve výši rozdílu mezi účetní hodnotou půjčky dle IAS 39 (současná hodnota budoucích peněžních toků diskontovaná tržní úrokovou sazbou) a skutečně získaným příjmem. K okamžiku získání půjčky je rozdíl uznán jako časově rozlišená dotace (výnos příštích období) snáslednou amortizací do výsledku hospodaření. Konkrétní účetní zachycení amortizace (jako výnos nebo jako ponížení souvisejících nákladů) je závislé na rozhodnutí účetní jednotky vsouladu smožnostmi obsaženými vIAS 20

Novelizace je účinná prospektivně na půjčky obdržené po datu 1. ledna 2009.

IAS 23 Výpůjční náklady

Novelizace upravila výčet položek uvažovaných jako výpůjční náklady tak, aby ustanovení IAS 23 odpovídalo pravidlům IAS 39. Dle novelizovaného ustanovení IAS 23.6 zahrnují výpůjční náklady:

1. úrokové náklady stanovené za použití metody efektivní úrokové sazby dle IAS 39;


2. finanční náklady ztitulu finančních leasingů uznaných vsouladu sIAS 17;


3. kursové rozdíly vznikající způjček vcizí měně vrozsahu, ve kterém jsou považovány za úpravu úrokových nákladů.

IAS 27 Konsolidovaná a individuální účetní závěrka

Novelizace vyjasňuje přístup koceňování investic do dceřiných podniků, spoluovládaných jednotek a přidružených podniků mateřským podnikem vjeho individuální účetní závěrce. Vsoučasné době může být taková investice oceňována ve výši pořizovacích nákladů nebo vsouladu sIAS 39 (tj. ve výši fair value spřeceněním do výsledku hospodaření nebo přímo do vlastního kapitálu / ostatního souhrnného výsledku) svýjimkou investic klasifikovaných jako držené kprodeji dle IFRS 5, které jsou oceňování dle požadavků tohoto standardu, tj. vnižší zúčetní hodnoty a reálné hodnoty minus náklady související sprodejem.

Novelizace upravuje požadavek na použití IFRS 5. Nově se aplikuje jen na investice oceňované ve výši pořizovacích náklady. Pouze tyto investice podléhají pravidlům IFRS 5 a mohou být klasifikovány jako aktiva držená kprodeji. Pokud vykazující jednotka kocenění aplikuje IAS 39 a používá fair value, pokračuje stejným způsobem až do okamžiku vlastního prodeje (vyřazení). Důvodem je skutečnost, že všechna finanční aktiva vrozsahu působnosti IAS 39 jsou vyjmuta zrozsahu IFRS 5 a vustanovení IAS 27 vznikala nekonzistence.

IAS 28 Investice do přidružených podniků

Novelizace přináší dvě úpravy, resp. doplnění a vyjasnění. Doplnění se týká investic do přidružených podniků držených:

1. organizacemi rizikového kapitálu; nebo


2. investičními fondy či podílovými fondy.

Tyto investice jsou vyloučeny zrozsahu IAS 28 (plně, tj. i včetně zveřejnění) a příslušné účetní jednotky je oceňují a vykazují podle IAS 39. Podmínkou je jejich oceňování vefair value suznáním zisku a ztráty ze změny fair value do výsledku hospodaření. IASB doplnila do IAS 28.1 větu, zníž pro uvedené účetní jednotky vyplývá povinnost zveřejnit vúčetní závěrce informace uvedené vIAS 28.37(f), tj. zveřejnit povahu a rozsah veškerých podstatných omezení schopnosti přidružených podniků převádět prostředky investorovi formou peněžních dividend nebo splátek úvěrů a půjček.

Současně došlo kúpravě IAS 32.4 a IFRS 7.3, znichž aktuálně vyplývá povinnost poskytnout pro výše uvedené jednotky poskytnout zveřejnění odpovídající IAS 32 a IFRS 7.

Vyjasnění se týká ztráty ze snížení hodnoty investice do přidruženého podniku, kjejímuž vykazování je použita ekvivalenční metoda. IAS 28 ani IFRS 3 nepožadují při pořízení investice do přidruženého podniku oddělit hodnotu goodwillu (kladný rozdíl mezi pořizovací cenou investice a investorovým podílem na čisté fair value identifikovatelných aktiv, závazků a podmíněných závazků přidruženého podniku). Investice vykazována ekvivalenční metodou se tak může skládat vnitřně ze dvou složek – goodwillu a ostatních čistých aktiv přidruženého podniku. IAS 36 přitom upravuje odlišná pravidla pro testování skupiny aktiv včetně goodwillu a navíc stanoví zákaz zrušit dříve uznanou ztrátu ze snížení hodnoty goodwillu.

IASB novelizací upravila IAS 28.33 a potvrdila přístup ktestování investice do přidruženého podniku jako jednoho aktiva, nikoliv skupiny aktiv. Účetní jednotka při testování nealokuje ztrátu ze snížení hodnoty na goodwill a ostatní aktiva. Současně je tím povolena možnost zrušení ztráty ze snížení hodnoty vcelém rozsahu, o který zpětně získatelná částka investice opětovně vzrostla (nad účetní hodnotu).

Pro tuto novelizaci nehlasoval jeden zčlenů IASB, který sní nesouhlasí a je přesvědčen, že by účetní jednotka měla ztrátu ze snížení hodnoty alokovat na zahrnutý goodwill a vjeho rozsahu neumožnit následné zrušení ztráty (tj. dodržet pravidla IAS 36 vsoučasné době platná pro testování samostatně vykazovaného goodwillu). Předložený návrh je tak podle tohoto člena vrozporu sIAS 36.124-125, které zakazují zrušení dříve uznané ztráty.

IAS 31 Účasti ve společném podnikání

Novelizace doplňuje zveřejnění, které se týká investic do přidružených podniků držených:

1. organizacemi rizikového kapitálu; nebo


2. investičními fondy či podílovými fondy.

Tyto investice jsou vyloučeny zrozsahu IAS 31 (plně, tj. i včetně zveřejnění) a příslušné účetní jednotky je oceňují a vykazují podle IAS 39. Podmínkou je jejich oceňování vefair value suznáním zisku a ztráty ze změny fair value do výsledku hospodaření. IASB doplnila do IAS 31.1 větu, zníž pro uvedené účetní jednotky vyplývá povinnost zveřejnit vúčetní závěrce informace uvedené vIAS 31.55-56.

Současně došlo kúpravě IAS 32.4 a IFRS 7.3, znichž aktuálně vyplývá povinnost poskytnout pro výše uvedené jednotky poskytnout zveřejnění odpovídající IAS 32 a IFRS 7.

IAS 34 Mezitímní účetní výkaznictví

IASB vyjasnila vzájemný vztah mezi IAS 33 Zisk na akcii a IAS 34. Vsoučasné době totiž dochází kzajímavé situaci:

• IAS 33 obsahuje pravidla pro výpočet zisku na akcii vpodobě základního a zředěného ukazatele. Z33.2 přitom vyplývá povinná aplikace tohoto standardu pro účetní jednotky, jejichž kmenové akcie nebo potenciální kmenové akcie jsou veřejně obchodované, a pro účetní jednotky, které jsou vprocesu emitovaní kmenových akcií nebo potenciálních kmenových akcií na veřejných trzích (obchodované jednotky). Ostatní účetní jednotky mohou prezentovat zisk na akcii dobrovolně, a pokud tak činí, musejí samozřejmě vycházet zpravidel IAS 33.


• IAS 34.11 požaduje ve výsledovce uvést ukazatel základního i zředěného zisku na akcii za mezitímní období. IAS 34 nerozlišuje vtomto požadavku obchodovaný a neobchodovaný podnik a doslovné dodržené tohoto ustanovení způsobuje povinnost každé účetní jednotky, která sestavuje mezitímní účetní závěrku dle IFRS, kalkulovat a prezentovat ukazatel zisku na akcii (EPS).

Přístup kEPS vmezitímní účetní závěrce (IAS 34) je tak vrozporu se základním standardem pro výpočet EPS (IAS 33). IASB upravila IAS 34.11 tak, aby zodstavce vyplývala jasná povinnost prezentace EPS pouze pro účetní jednotky obchodované, resp. účetní jednotky, které jsou vrozsahu IAS 33.

IAS 36 Snížení hodnoty aktiv

Novelizace rozšiřuje zveřejnění, které se týká použití „fair value snížené o náklady na prodej“. IAS36.134(e) stanoví požadavky na zveřejnění, pokud je zpětně získatelná částka založena právě na „fair value snížené o náklady na prodej“ včetně případů, kdy není určena na základě zjistitelné tržní ceny. Vtakovém případě může být „fair value snížená o náklady na prodej“ stanovena také diskontováním odhadovaného peněžního toku, tj. metodou, která je běžně využívána pro určení hodnoty zužívání.

Pokud účetní jednotka použije kodhadu „fair value snížené o náklady na prodej“ metodu diskontování odhadovaného peněžního toku, musí zveřejnit následující informace:

• délku období, po kterou vedení očekává peněžní toky;


• míru růstu použitou kodhadu peněžních toků;


• diskontní sazby použité kdiskontování peněžních toků.

IAS 38 Nehmotná aktiva

První část novelizace vyjasňuje existující pravidlo, které požaduje, aby výdaje vynaložených na zahájení činnosti, zaškolení, reklamní apropagační činnosti, přemístění nebo reorganizaci části nebo celé účetní jednotky byly uznány vnákladech vobdobí, ve kterém vznikly. Účetní jednotky si vykládaly tento požadavek rozdílně, a proto IASB přistoupila kjeho přeformulování scílem vyjasnit okamžik, kdy vynaložené výdaje jsou uznány vnákladech jako položka snižující výsledek hospodaření. Zmiňované výdaje musí být uznány vnákladech vokamžiku, kdy účetní jednotce jsou poskytnuty požadované služby, resp. dodáno požadované zboží. Peněžní platby (výdaje) zaplacené předem (zálohy) mohou být uznány jako aktivum (až do okamžiku splnění dodávky zboží / poskytnutí služby) a důvodem je vznik práva na získání zboží či služby na straně účetní jednotky. IAS 38.69(c) je rozšířen a uvádí jako příklad výdajů na marketing zásilkové katalogy. Do IAS 38 vložen nový odstavec 69A, vněmž je jasně stanoveno, že služba (reklamního charakteru) je obdržena vokamžiku, kdy ji dodavatel poskytuje účetní jednotce, nikoliv vokamžiku, kdy účetní jednotka ji (nebo její důsledek) poskytuje zákazníkovi.

Druhá část novelizace je do jisté míry prvním krokem potenciální větší úpravy IAS 38. Novelizace se týká metod odpisování nehmotných aktiv. Současná verze IAS 38 považuje použití jiné než lineární metodu odpisování za téměř nepravděpodobné. Novelizace toto postavení ruší a ponechává vIAS 38 jen obecné pravidlo, podle něhož účetní jednotka odpisuje metodou lineární, zrychlenou či výkonovou a její volba odpovídá očekávanému průběhu spotřeby budoucích ekonomických užitků zaktiva. Novelizace souvisí do jisté míry s IFRIC 12 Ujednání o poskytování licencovaných služeb, neboť podle této interpretace se objevují situace, u nichž je použití výkonových odpisů vhodné a mělo by být podporováno.

IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování

Novelizace vyjasňuje situace, při nichž nedochází kpřevodu finančních nástrojů do / zkategorie finanční nástroje ve fair value vykázané do zisku nebo ztráty. Reklasifikace těchto finančních nástrojů je dle IAS 39.50 zakázána. Novelizace však doplňuje odstavec 50A, který uvádí příklady situací, při nichž nedochází kreklasifikaci vkontextu IAS 39.50:

• derivát, který byl původně klasifikován jako efektivní zajišťovací nástroj vzajištění peněžních toků nebo vzajištění čisté investice do zahraniční jednotky, již tuto klasifikaci nesplňuje; a naopak


• derivát původně držený kobchodování začal splňovat klasifikaci účinného zajišťovacího nástroje vzajištění peněžních toků nebo vzajištění čisté investice do zahraniční jednotky;


• finanční aktiva se reklasifikují, pokud pojišťovna mění své účetní pravidla vsouladu sIFRS 4.45.

IAS 40 Investice do nemovitostí

IASB upravila vykazování investic do nemovitostí a vzájemný vztah mezi IAS 16 a IAS 40. Vsoučasné době je nemovitost, kterou účetní jednotka staví za účelem následného použití kpronájmu nebo kapitálovému zhodnocení (tj. jako investici do nemovitosti), vykazována po dobu výstavby jako položka „Pozemky, budovy a zařízení“ a plně spadá pod úpravu IAS16. Novelizace však uvažuje takovou nemovitost již od počátku (tj. i po dobu výstavby) vrozsahu IAS 40. Vtéto souvislosti IASB také rozšířila pravidla oceňování modelem fair value. IAS 40 předpokládá využití modelu fair value a jediná možnost nastavit využití modelu pořizovacích nákladů je při počátečním uznání nemovitosti. Pokud účetní jednotka začne aplikovat model fair value, musí tak činit i nadále. Pokud není po dobu výstavby fair value spolehlivě zjistitelná, ale účetní jednotka očekává, že bude zjistitelná, jakmile se výstavba dokončí, aplikuje se po dobu výstavby ocenění ve výši pořizovacích nákladů.

IAS 41 Zemědělství

IASB provedla dvě významnější úpravy IAS 41. Vpřípadech, kdy je fair value biologického aktiva určena na bázi současné hodnoty očekávaných budoucích čistých peněžních toků plynoucích zdaného aktiva (protože není kdispozici tržně určená cena), použije účetní jednotka dle současné podoby IAS41.20 běžnou tržní úrokovou sazbu před zdaněním. Novelizace vypustila ztohoto odstavce požadavek na úrokovou sazbu před zdaněním a ponechala volbu účetní jednotce, zdali má být sazba před zdaněním nebo po zdanění vzávislosti na oceňovací technice použité kpropočtu.

IASB povolila účetním jednotkám při určování fair value biologických aktiv na bázi čisté současné hodnoty očekávaných budoucích peněžních toků zahrnutí peněžních toků ztitulu další biologické transformace. Tyto toky, které vedou potenciálně knavyšování hodnoty biologických aktiv, jsou podle aktuálně platných pravidel vyloučeny a nesmí být do propočtu zahrnuty. Podle IASB tato skutečnost vede k prezentování účetní hodnoty, která není reprezentativní fair value aktiva.