Your browser does not support JavaScript!

Výhody kapitálového trhu

Jaké jsou výhody kapitálového trhu?

Jinak řečeno, proč by se podnikatel, vlastnící úspěšnou firmu, chtěl dělit s akcionáři o své zisky?

Tuto otázku mi nedávno položil jeden z mých žáků, a já jsem si uvědomil, že jsem se vždy domníval, že výhody jsou naprosto jasné (ale asi jsem se mýlil).

Tak abych je shrnul.  Hlavní výhoda je, že kapitálový trh poskytne finance potřebné k růstu bez nevýhod, které plynou z bankovního financování.  Další výhoda je, že umožní podnikatelům dál vést svůj podnik.  Třetí je, že podnikatelům dají možnost stát se ještě bohatšími, než by se jim zdálo i v tom nejbujnějším snu.

Ale hezky po pořádku.  Než se dostanu k bohatství, musím porovnat kapitálový trh s bankami.  Abych neporovnával jabka s hruškami, tak začnu s dluhopisy, a k akciím se vrátím.

Proč jsou dluhopisy výhodné?

Nejsou až tak výhodné, spíš bankovní půjčky jsou tak nevýhodné.

Banky totiž chtějí půjčovat krátkodobě.  Své peníze obvykle chtějí zpátky do 5 let, a často požadují, aby se začaly splácet okamžitě.

Na druhé straně, kapitálový trh své peníze hned zpátky nechce (většinou půjčuje na období 10 až 30 let).  Proč?  Paradoxně ze stejného důvodu, proč je banky chtějí zpátky hned.

Podívejte se na to takto.  Pokud investor vlastní dluhopis a potřebuje své peníze zpátky, dluhopis jednoduše prodá.  Prodá ho však pouze tehdy, pokud najde jiného investora, který ho od něj koupí.

A proč investoři kupují dluhopisy?

Kvůli úrokům.

Investoři kupují dluhopisy, protože mají peníze, které momentálně nepotřebují, ale nechtějí je nechat jen tak povalovat v bance.   Ale kupovat dluhopisy rozumně, to už vyžaduje značnou námahu.  Proto investoři raději kupují dluhopisy, které jim vydrží několik let.  Nekupují dluhopisy, které musí každý rok vyměňovat.  To znamená, že trh s dlouhodobými dluhopisy je likvidnější a pro individuálního investora bezpečnější, a proto kapitálový trh jako celek půjčuje dlouhodobě (a také nechce, aby se dluhopisy vyplácely před splatností) [1].

  Další důvod je, že kapitálový trh je ochoten nést větší rizika než banky.

Staré přísloví říká: "Půjčte si $100,000 dolarů od banky, nevraťte je, a máte problém.  Půjčte si $100,000,000 dolarů, nevraťte je, a banka má problém."  Tudíž banka si dvakrát rozmyslí půjčit někomu $100,000,000 dolarů.  Na druhé straně, drobný investor, který si koupí pár dluhopisů za $1,000 dolarů za kus, se až tak nebojí o své peníze.  Takže pokud firma najde 100,000 investorů, dostane od nich mnohem lepší podmínky, než by dostala od jedné banky.

A pak, banky mají takový nepříjemný zvyk zasahovat do řízení podniků, kterým půjčují.  Někdy je to formou jistiny na určitý majetek (co znamená, že podnik nemůže až tak snadno likvidovat zařízení, i když by potřeboval jiné).  Jindy je to formou omezení na druh majetku, který podnik může za peníze kupovat.  Někdy je to nejistota, zda banka nebude chtít své peníze předčasně zpátky.  A končí to tím, že banky (obzvlášť ty pod státní kontrolou) vyžadují od podniků, aby se chovaly jako "řádní občané", a například nepropouštěly zaměstnance, kteří jsou nadbyteční.

Abych to shrnul.  Banky nerady riskují, a raději zasahují vedení do řízení podniku.

Kapitálový trh se rizika nebojí, a pokud vedení podniku platí pravidelně úroky, je mu naprosto jedno, co dělá.

A teď akcie.

Hlavní výhoda akcií je, že se nemusí splácet.

Další výhoda je, že se často ani nemusí platit dividendy.

  Další výhoda je možnost stát se miliardářem.

Další důvod je, protože IPO je skvělá reklama[2].

  Všechny výhody jsou sice  hezké, ale proč by podnikatel ztratil kontrolu nad svým podnikem, aby jich dosáhnul?

Protože kontrolu ztratit nemusí.

Pokud podnikatel bude podnik řídit dobře, bude ho řídit i nadále.

Jinak řečeno, každý podnik potřebuje schopného vedoucího, a kdo je schopnější než ten, který podnik založil?

Jediná nevýhoda je, že pak musí přijmout dozor od akcionářů (a dozorčí rady).

Ale co je na tom špatného?

Pokud bude svůj podnik vést dobře, akcionáři ho budou mít rádi, a budou ho podporovat.

Jejich podpora mu nejenom zaručí skvělý výdělek a možnost vést svůj podnik i nadále, ale také možnost "zdarma" (nebo-li za vlastní akcie) převzít jiné podniky, a tak šanci stát se gorilou.

Nevýhody

Existují dvě značné nevýhody kapitálového trhu: průhlednost a zodpovědnost.

Než je kapitálový trh ochoten do firmy investovat, vyžaduje informace.  To znamená, že podnikatel mu pravidelně musí poskytovat pravdivé a úplné informace ohledně hospodaření firmy.

Pokud jde všechno dobře, tak tato podmínka nepředstavuje pro podnikatele velkou zátěž.  Pokud však věci začnou vypadat hůř, tak se tato podmínka může stát neúnosnou.

A to nás vede ke druhé nevýhodě kapitálového trhu.

Kapitálový trh sice úspěch bohatě odměňuje, ale neúspěch nemilosrdně trestá.

Pokud vedení firmy začne mít neúspěchy, tak ho kapitálový trh potrestá tím, že buď donutí správní radu vyměnit vedení, nebo stlačí cenu jejich akcií tak nízko, že firmu koupí úspěšnější konkurent, který vedení vymění sám.

Závěrečné slovo

Doufám, že z předchozího nevyplývá, že podnikatelé mají na vybranou.

Firmy, které nejsou financované kapitálovým trhem (v dnešním světě globalizace a celosvětové konkurence) nemají šanci.

Podnikatelé, kteří je vedou, tak mají tři možnosti.

Mohou zůstat malí, a doufat, že si jich nikdo nevšimne a nepřevezme jejich zákazníky.

Mohou se stát partnerem větší firmy, a pak doufat, že tato firma bude nadále tolerovat jejich nezávislost.

Nebo se mohou smířit s tím, že jednoho dne je nějaká velká firma buď převezme, nebo vytlačí z trhu[3].


[1] Pokud někteří investoři chtějí opravdové bezpečí, nekupují dluhopisy na kapitálovém trhu.  Kupují státní obligace nebo commercial paper,bankers acceptances, atp. na peněžním trhu.

[2] Co se stane při IPO?  Firma uvede akcie na trh, a u toho dostane značnou publicitu.  Dál o ní začnou pravidelně mluvit analytici a psát novináři, a občas se dostane i do televize.  To všechno je reklama.  A co je nejlepší? Je to zadarmo.

[3] Konkurovat světovým gigantům, kteří se rozhodnou okupovat nějaký trh, je bez státní pomoci nemožné.  Poté, co se Česká republika stane členem EU, její vláda nebude moct tuto pomoc poskytovat.  České firmy mají dnes dvě možnosti.  Buď se stát konkurenceschopnými na světových trzích, nebo se smířit s tím, že budou pouhými pobočkami světových gigantů.

Dodatečná poznámka: někdy na toto mé tvrzení lidé reagují tím, že státní pomoc není v Evropě nic zvláštního.  Dnes je to možná ještě pravda, ale Evropa si už začíná uvědomovat, že pokud chce být konkurenceschopnou oblastí, bude se muset přizpůsobit světu (a ne naopak), ve kterém se postupně odstupuje od vládních zásahů v soukromé sféře.