US GAAP a diplomová práce

Dobrý den pane Mládku, mám několik dotazů ohledně US GAAPů. Zprvu bych se chtěla zeptat jak se provádí odpisy dle US GAAP, je možné provádět roční odpis lineární metodou jako dle IAS/IFRS, tedy ocenění majetku děleno počtem let ekonomické životnosti? Je rozdíl když účtuji leasing u nájemce, kdy se majetek vrací pronajímateli anebo když zůstává nájemci a převádí se na něj vlastnické právo? Neboť ve Vaší knize, v příkladě jedna, kdy se majetek vrací pronajímateli se neúčtuje o oprávkách a v příkladě 3, kdy se ponechává majetek nájemci se oprávky účtují. A dále se účtuji převod oprávek z nehmnotného na hmotný majetek, tomu nerozumím.

Dobrý den,


zaprvé musím upozornit, že ani IFRS ani US GAAP nepřikazují ani nezakazují žádné konkrétní účetní postupy. 


Výběr účetního postupu se vždy  odvíjí od profesního úsudku účetního, který je za případ zodpovědný, a který má povinnost zvolit takový postup, aby nejvěrnějším způsobem zobrazil ekonomickou skutečnost.


Nebo přesněji, jak podel IFRS tak US GAAP se odpisová metoda má určovat na základě toho, jak majetek přispívá k výdělečné činnosti firmy / jak firma spotřebovává tu ekonomickou hodnotu, kterou majetek představuje.


Proto nelze tvrdit, ani naznačovat, ze se podle IFRS vždy používají lineární odpisy.  Ano, používají se běžně, ale jen proto, že jsou jednoduché, a lidé, kteří aplikují IFRS, preferují jednodušší řešení, než lidé, kteří aplikují US GAAP (kterému, pokud vede k přesnějším výsledkům, složitost až tak moc nevadí).


Jediným významným rozdílem mezi IFRS a US GAAP je, že IFRS dovoluje přeceňování majetku (aplikovat model reálné hodnoty), zatím co US GAAP ne.  Takže podle US GAAP se vždy vychází z pořizovací hodnoty nebo nižší (pokud dojde k impairmentu), nikdy ne z vyšší.


Jen pro úplnost, odpisy se správně odvíjí od užitečné životnosti (useful life), nikoli ekonomické (economic life), i když v praxi mezi nimi často nebývá žádný významný rozdíl.


Co se Vaší druhé otázky týče.


Leasing je (technicky vzato) smluvní vztah.  Ano, předmět leasingu je hmotný, ale právo užívat ten předmět už hmotný není, ani být nemůže.


Z toho vyplývá, že (technicky) správný postup by byl leasing vykazovat jako nehmotný majetek do doby, než smluvní vztah neskončí, a pak předmět přeúčtovat.


Mnoho lidí (včetně většiny auditorů) s tímto postupem nesouhlasí a chtějí, aby se předmět účtoval jako hmotný od začátku (i když se nejedná o postup, který je technicky správný).


Ale v konečném důsledku je to stejně úplně jedno.


Bez ohledu jak se leasing účtuje, se na rozvaze  buď vykazuje jako samostatná položka (pokud je materiální), nebo jako součást hmotného majetku.  Takže (z pohledu uživatele) není v tom, jak se leasing nakonec účtuje, vůbec žádný rozdíl.  A protože jak IFRS tak US GAAP primárně upravují výstupy (ne postupy, jako české standardy), oba postupy by byly přijatelné (přestože by jeden dráždil auditora).


Ale skutečnost, že leasing je smluvní vztah, je důležitá i z jiného důvodu.


Podle US GAAP (na rozdíl od IFRS, kde se musí účtovat jak u hmotného, tak nehmotného) se oprávky u nehmotného majetku účtovat mohou, ale nemusí.


Proto, pokud účtuji o leasingu, kde se předmět vrací, můžu si ušetřit trochu práce a používat přímý odpis (bez oprávek).


Bohužel, podle IFRS bych toto ale dělat nemohl.  Tam bych musel účtovat o oprávkách tak či tak.

Přidat komentář