Your browser does not support JavaScript!

Sleva vs skonto

Dobry den,stretavam sa s roznymi nazormi na skonto a proto by ma zaujmal aj Vas nazor. Ak firma nakupi zbozi a dostane napr. mnozstevnu slevu, je jasne, ze o tuto slevu znizi cost zbozi. Ako je to v pripade skonta? Dle mojho nazoru se jedna o urcity financny vynos, ale v ziadnom pripade by som o dane skonto hodnotu zbozi neznizoval. Uvazujem spravne? (jenom aby nedoslo k nedorozumeniu, skontom myslim, ze vdaka tomu, ze firma zaplati fakturu napr do 10 dni, dostane 5% skonto)dikyMiro

Ačkoliv je zdánlivě jednoduchá, vaše otázka zasahuje hluboko do účetní, potažmo ekonomické teorie, a odpověď na ní proto až tak jednoduchá být nemůže. Nicméně, budu se snažit být stručný.

Z teoretického hlediska vaše úvaha vychází z přesvědčení, že hodnota věci (a odvozeně i služby nebo nápadu) vyplývá z vlastní existence. Z této „teorie vnitřní hodnoty“ (intrinsic-value theory) vyplývá ekonomická „pracovní teorie hodnoty“ (labor theory of value), která tvrdí, že hodnota výrobku vyplývá z práce v něm obsažené.

V abstraktu tato teorie zní dobře. Nakonec, pokud někdo před sebou vidí třeba nový automobil, chápe, že jeho fyzická existence je nutná k tomu, aby měl vlastní hodnotu a někoho někam dopravil. V praxi se však tato teorie ukázala být méně než optimální.

Například, pokud se aplikuje mikroekonomicky, vedla by k věcem, jako že firmy by upřednostňovaly tržní podíl nad ziskem, nebo že by stanovily cenu tak, že by nejprve spočítaly výrobní náklady a pak přidaly svou přirážku, nebo že by vesele vyráběly na sklad, i když by o jejich zboží nebyl zájem. A to je to nejmenší. Pokud by se tato teorie aplikovala makroekonomicky, vedla by k věcem, jako že podnikání za účelem zisku je nemorální, nebo že státní plánovací ústav je schopen nejlépe stanovit, co se vlastně má vyrábět, nebo že vlastníci majetku a výrobních prostředků vlastně okrádají pracující lid.

Mimochodem, na serveru http://www.free-market.net/resources/lit/labor-theory-val.html se objevuje celkem hezká, stručná a srozumitelná diskuse o absurditách této teorie.

Naštěstí, vedle těchto hloupostí existují i rozumné ekonomické teorie. Tyto teorie vychází z předpokladu, že žádná věc nemá vlastní, vnitřní hodnotu, ale že má hodnotu jen tehdy, když uspokojuje něčí potřebu. Pokud nějaká věc žádnou potřebu neuspokojuje, hodnotu má nulovou (nebo dokonce, třeba u toxického odpadu, zápornou). Klasický příklad této úvahy jsou bičíky na koně (buggy whips).

V době, kdy se lidé vozili koňmo, bičíky na koně šly na dračku, a proto se vyplácelo do jejich výroby investovat pracovní sílu, kapitál, a (protože vždy existuje prostor pro vylepšení) lidskou invenci a nápaditost. Jednou jak lidé začali jezdit auty, bylo možné bičíky stále vyrábět ve velkém, ale nejednalo by se už o tvorbu hodnoty. Jednalo by se o plýtvání zdrojů.

Směnná teorie hodnoty (exchange theory of value nebo market-exchange theory) proto praví, že vlastní, vnitřní hodnota neexistuje. Místo ní existuje pouze hodnota, která je odvozená od potřeb lidí zúčastňujících se ekonomického dění (což, pokud žijeme v organizované společnosti, jsme všichni). Jinak řečeno, hodnota existuje pouze proto, že někdo nějakou věc nebo službu chce, a toto své přání dá najevo tím, že za tu věc nebo službu (dobrovolně a bez nátlaku) zaplatí.

Možná si teď říkáte „tyto kecy jsou sice hezké, ale co proboha mají společného se skontem“?

Společné mají to, že podle směnné teorie hodnoty, a účetním systémem založeným na finančním konceptu kapitálu, který z ní vychází, cena věci je cena věci.

Jinak řečeno, ekonomická hodnota jakéhokoliv předmětu nebo služby se vždy přesně rovná částce, která byla za tu věc zaplacena.

Samozřejmě tato částka se může případ od případu lišit, ale faktem je, že v každé situaci, kdy někdo něco koupí (pokud obě strany jednají dobrovolně, jsou vůči sobě nezávislé a mají dostatek informací), je zaplacená částka přesnou hodnotou koupené věci. Sleva (jakákoliv sleva) se proto nemůže chápat jako výnos, ale pouze za výhodný nákup.

Co se praktického hlediska týče, pečlivé prostudování standardů IFRS nás povede ke stejnému závěru.

Podle IAS 18.7 (vybraný text vyhlášek cituji na konci příspěvku) výnos je výsledek běžných operací firmy. Proto firma může vykázat získaný finanční obnos jako výnos pouze v případě, že se jedná o prodej zboží, výrobku nebo služby. Aby se skonto mohlo vykázat jako výnos, muselo by se proto jednat o službu. V čem asi spočívá tato služba? Že jsme dodavateli zaplatili dříve, než jsme museli?

Ano, chápu, že žijeme ve střední Evropě, kde se faktury zásadně platí až po splatnosti, ale opravdu se jedná o službu? Nevím, nevím.

Podle mého se spíš jedná o ekonomické pravidlo číslo jedna. Nic není zdarma. Pokud podnikatel svým zákazníkům nabízí splatnost jinou než peníze ihned, poskytuje jim tím financování (což IFRS evidentně chápou, jinak by se o tom nehovořilo v IAS 18.11). Pokud jim nabízí skonto, tak co ve skutečnosti dělá, je, že odečítá implicitní úrok, který by jinak vyžadoval, kdyby zákazník tuto finanční službu využil.

Kdyby se někomu tato logika zdála zvláštní, tak nezbývá nic jiného než citovat IAS 2.11, který firmám vysloveně nařizuje odečtení slev od pořizovací ceny zboží. Kdyby někdo namítal, že tento odstavec se o skontu jmenovitě nevyjadřuje, nebo že hovoří pouze o pořízení zásob, asi bych jim připomněl, že právě probíhá konvergence mezi IFRS a US GAAP, a pak bych citoval EIFT 01-9, 02-16 a 03-10, které toto téma rozebírají do nejmenších podrobností a které za slevu považují nejen skonto, ale i to, kdyby odběratel od dodavatele vyžadoval pronájem svých regálů, nebo poplatek za to, že jeho zboží začne odebírat.

Proto, nejen dle mého názoru, ale i dle názorů tvůrců jak IFRS, tak US GAAP, všechny získané slevy (včetně skonta) se odečítají od nákladů.

Pokud Vám někdo tvrdí opak, pak ten dotyčný:

A. nepochopil podstatu tržního hospodářství

B. nevyzná se v IFRS

C. kombinace obou.

IAS 18.7: Revenue is the gross inflow of economic benefits during the period arising in the course of the ordinary activities of an entity when those inflows result in increases in equity, other than increases relating to contributions from equity participants.

IAS 18.10 The amount of revenue arising on a transaction is usually determined by agreement between the entity and the buyer or user of the asset. It is measured at the fair value of the consideration received or receivable taking into account the amount of any trade discounts and volume rebates allowed by the entity.

IAS 18.11 In most cases, the consideration is in the form of cash or cash equivalents and the amount of revenue is the amount of cash or cash equivalents received or receivable. However, when the inflow of cash or cash equivalents is deferred, the fair value of the consideration may be less than the nominal amount of cash received or receivable. For example, an entity may provide interest free credit to the buyer or accept a note receivable bearing a below-market interest rate from the buyer as consideration for the sale of goods.

IAS 2.11: The costs of purchase of inventories comprise the purchase price, import duties and other taxes (other than those subsequently recoverable by the entity from the taxing authorities), and transport, handling and other costs directly attributable to the acquisition of finished goods, materials and services. Trade discounts, rebates and OTHER SIMILAR ITEMS are deducted in determining the costs of purchase.

Interpretace EIFT 01-9, 02-16 a 03-10 jsou (podobně jako většina vyhlášek a interpretací US GAAP) příliš objemné a podrobné na to, aby se daly jednoduše citovat. Dají se však stáhnout na adrese http://www.fasb.org/st/

Přidat komentář