Your browser does not support JavaScript!

Reálná hodnota

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na vhodnost užívání realné hodnoty jako přeceňovací báze za podmínek stavající ekonomicke krize.

Podle mého, pokud by se reálná hodnota (v takové míře jako dnes) aplikovala dřív, tato krize by buď nebyla, nebo by měla výrazně menší rozměry.

Kdyby banky bývaly musely vykazovat své půjčky v hodnotách, které odpovídají reálu, špatných úvěrů by nebylo zdaleka tolik. Nebo kdyby AIG býval musel ty závazky (související se swapy) oceňovat reálně, jistě by se jich neprodalo tolik, aby to ohrozilo finanční systém celého světa.

Samozřejmě, je možné polemizovat o inteligenci a motivaci lidí, kteří schvalovali tyto půjčky, vytvářeli deriváty, atd. Na druhé straně, pokud by nad nimi býval visel Damoklův meč ve formě reálné hodnoty, je vyloučeno, aby tato jejich profesní neschopnost narostla do takovýchto rozměrů.

To ale mluvím o minulosti. V současnosti se říká, že reálná hodnota škodí. Že krizi prohlubuje: že pokles reálné hodnoty nutí banky se půjček zbavovat (aby posílily kapitál), což vede k poklesu jejich hodnoty, což vede banky se jich zbavovat, atd.

Tento kruh by však nemusel být začarovaný, pokud by si regulátoři uvědomovali, že reálná hodnota (tak jak se počítá podle IFRS či US GAAP) se počítá pro investory (aby mohli investovat), nikoli pro regulátory (aby mohli regulovat).

Ale znova, toto není vina reálné hodnoty. Je to spíš vina lidí, kteří se snaží zatloukat špendlíky kladivem.

Ale stejně to nevadí.

Tak či tak, reálná hodnota donutila banky uznat, že udělaly chybu. Zároveň donutila americkou vládu vzít zodpovědnost za krizi, kterou vlastně způsobila sama (kdyby politika americké vlády bývala nebyla, že každý občan musí mít vlastní baráček, rizikových hypoték by tolik nebylo).

Kdyby nebylo reálné hodnoty, místo krize, která bude ostrá, ale (doufejme) krátká, mohlo by nastat to, co nastalo v Japonsku. Tam se banky tváří, že jejich půjčky mají historickou hodnotu, a jejich „krize“ se táhne už tak dlouho, že se dá považovat za normální stav.

Podle mého, reálná hodnota byla (pokud nebudu počítat letadlo, počítač či McDonald’s) nejdůležitější vynález dvacátého století.

Ale vážně, před těmi přibližně deseti lety, kdy se začala intenzivně prosazovat, jsem byl vůči reálné hodnotě skeptický (a stále si myslím, že není vhodná při oceňování hmotného či nehmotného majetku). Pokud se ale aplikuje na finanční nástroje, nemá chybu (jsem přímo nadšen, předčila veškerá má očekávání).

Samozřejmě, její aplikace se může dál vylepšovat (třeba FAS 157 level 3 je takový blábol, že se v praxi nedá -- bez výrazné interpretace -- aplikovat).

Ale obecně vůči reálné hodnotě nemám žádné výhrady.

Bohužel, jak ukázal minulí týden, Americký zákonodárci moje nadšení nesdílí.

Pod tlakem zákonodárců “If the regulators and standard setters do not act now to improve the standards, then the Congress will have no other option than to act itself” (representative Paul Kanjorski speeking to Bob Hertz) FASB se rozhodlo zmírnit požadavky FAS 157, tak že dovolí bankám používat vlastní modely (místo tržní ceny) na oceňování půjček.

Přestože jsem z tohoto ústupku smutný, alespoň mne trochu potěšilo že IASB (podle Gerrit Zalm, předsedy IASCF) podobnou změnu nechystá. Doufám že jim toto odhodlání vydrží, až na ně začne tlačit Evropská komise.

FASB Issues Final Staff Positions to Improve Guidance and Disclosures on Fair Value Measurements and Impairments (Posted: 04/09/09)

* News Release
* FSP FAS 107-1 and APB 28-1
http://www.fasb.org/pdf/fsp_fas107-1andapb28-1.pdf

* FSP FAS 115-2 and FAS 124-2
http://www.fasb.org/pdf/fsp_fas115-2andfas124-2.pdf

* FSP FAS 157-4
http://www.fasb.org/pdf/fsp_fas157-4.pdf

Přidat komentář