Opravna polozka k dlhodob

Dobrý den,

IAS 39.46 (a) praví „loans and receivables … shall be measured at amortised cost using the effective interest method;“

Z toho vyplývá, že podle IFRS se všechny pohledávky musí diskontovat (ne jen ty se splatností nad jeden rok). Ano, pokud by se jednalo o malou pohledávku a velmi krátkou splatnost (přibližně do tří měsíců), asi by se nediskontovala. Ale to pouze proto, že by se aplikovala výjimka „cost versus benefit”, ne proto, že by to nebylo věcně správné.

Co se návrhu vlády týče, pokud se nakonec rozhodne nařídit správný postup, pak na tom, že zvolila nevhodné názvosloví, až tak moc nezáleží.

Podle IFRS se odložený úrokový výnos (deferred interest revenue) tvoří tak, že na stranu má dáti se promítne pohledávka v nominální hodnotě (součtu splátek). Na stranu dal se promítne výnos (v současné hodnotě splátek) s tím, že rozdíl (úrok) se také promítne na stranu dal (jako tzv. „odložený úrok“). Úrok se pak postupně rozpustí (použitím metody efektivního úroku nebo effective interest method) po dobu splatnosti pohledávky.

Na druhé straně, pokud se slovenská vláda rozhodne tuto položku tvořit tak, jak se běžně tvoří opravné položky (proti nákladu), jednalo by se o postup, který by nebyl v žádném případě v souladu s IFRS (nebo jakýmkoliv jiným účetním systémem, o kterém jsem zatím slyšel).

Možná že nechápu otázku ale podle mého nezáleží zda se bude jednat podle IAS 18.11 nebo IAS 39.46. V obou případech se dopracuje k stejnému výsledku: výnos se zaúčtuje v součastné hodnotě, pohledávka v součtu splátek a rozdíl bude úrok.

Protože (podle IFRS) opravné položky se používají proto aby se náklady přesouvali z jednoho období do druhého, netuším odkud by se taková položka měla brát.

Na druhé straně, IFRS nepředepisuje názvosloví.

Protože je založení na zásadách, musí dávat prostor pro různé interpretace těchto zásad. Z toho vyplívá, že pokud nějaká firma místo “deferred interest revenue“ vykáže „deferred interest allowance“ nebo „allowance for interest“, nebude to špatně pokud se bude jednat o rozdíl mezi součtem splátek a jejich součastnou hodnotou (a pokud se úrok bude rozpouštět metodou efektivního úroku).

Jasně, teď už chápu.

Na rozvaze se úrok obvykle vykazuje jako tzv. contra account, nějak takto:

Krátkodobá aktiva

…

…Celkoví pohledávky …... 100
…Odložení úrok …………. (20)
…Čisté pohledávky ………. 80

…

Ono to opticky vypadá jako opravná položka, co některý lidi láká tomu i tak říkat (přestože se v skutečnosti jedná o jiný druh položky).

Jinak, protože tito položky obvykle nebývají (z pohledu celé rozvahy) materiální, je také celkem dost běžní je na rozvaze vykázat takto:

Pohledávky (poznámka 1) ……. 80

S tím že poznámka 1 by pak vysvětlila, že se jedná o celkovou pohledávku 100 mínus úrok 20.

Není zač.

Jinak, slovenská vláda uvažuje stejně jako každá jiná vláda. Z jejich úhlu pohledu jediné, co je důležité, je aby se nezměnil hospodářský výsledek.

Investoři se však o hospodářský výsledek až tak moc nezajímají. Pro ně je klíčové číslo výnos.

No jo no. To je také důvod, proč Evropská unie ustoupila od státem tvořeného účetnictví a přešla na IFRS, který potřebám investorů rozumí a proto jim slouží.

Nazdar Libore,

Souhlasím s tebou, že české opravné položky (ponožky) nejsou stejné jako IFRS opravné položky.

Mám však výhradu k tomu, aby se tento popis používal, pokud se jedná o úrok.

Důvody jsou dva.

Zaprvé, není to konzistentní s definicí amortized cost podle IAS 39: „The amortised cost of a financial asset or financial liability is the amount at which the financial asset or financial liability is measured at initial recognition minus principal repayments, plus or minus the cumulative amortisation using the effective interest method of any difference between that initial amount and the maturity amount, and MINUS ANY reduction (directly or through the use of an allowance account) for impairment or uncollectibility.“

Z této definice jasně vyplývá, že výraz CUMULATIVE AMORTISATION se vztahuje na úrok, zatím co výraz ALLOWANCE ACCOUNT se vztahuje na nedobytnost.

Zadruhé, se jedná o položky s naprosto odlišným ekonomickým charakterem.

Podle IFRS každá firma může v okamžiku zaúčtování (AT INITIAL RECOGNITION) na pohledávky (FINANCIAL ASSET) vytvořit opravnou položku (ALLOWANCE ACCOUNT), která zachycuje riziko nedobytnosti (IMPAIRMENT OR UNCOLLECTIBILITY).

Nemusí čekat, až dlužník nezaplatí. Nemusí čekat, až podá žalobu. Nemusí čekat, až soud rozhodne. Nemusí čekat, až dlužník zkrachuje. Může náklad zaúčtovat ihned, na základě odhadu, který samá vytvoří.

Ano, pokud se jí zdá tento proces příliš pracný, může odhad vytvořit jednou za období, ale vytvořit ho tak či tak musí.

Proč?

Protože podle IFRS se výnosy a náklady musí vykázat dohromady ve stejný okamžik nebo alespoň ve stejném období, koncept, kterému se anglicky říká matching principle.

České účetnictví však nevychází ze stejného ekonomického předpokladu jako IFRS a proto to takto nedělá.

Podle českého účetnictví (nebo spíš německého, na kterém je – zprostředkovaně – založené) tvorba ekonomické hodnoty spočívá v tom, že se výrobek, zboží nebo služba úspěšně vytvoří, dodá nebo poskytne.

Proto, z pohledu českého státu (který ekonomickou činnost daní) je zcela logické vyměřit daňovou povinnost v okamžiku dodání zboží, poskytnutí služby (nebo jednoduše vystavení faktury) protože to je ten okamžik, kdy vznikla zdanitelná ekonomická hodnota.

Bohužel, tento ekonomický koncept také vede k tomu, že podnikatel dluží daň i v tom případě, kdy mu zákazník nezaplatí. To by nebyl problém, kdyby si každý podnikatel uvědomoval, že ekonomická hodnota nevznikla v okamžiku prodeje, nýbrž v okamžiku inkasa.

Podnikatelé však bývají celkem přízemní lidé, kteří se nenechávají unášet vznešenými ekonomickými teoriemi, pokud jim lezou do kapes. Proto je nutná přísná a podrobná legislativa, která je donutí platit daň za něco, co (ale pouze z jejich úhlu pohledu) nikdy nedostali (no, říkal jsem že si tuto teorii vymysleli Němci).

V anglosaských zemích se však vychází z jiné ekonomická teorie, podle které ekonomické hodnota nevzniká v momentu, kdy se výrobek vyrobí nebo služba poskytne, ale v momentu, kdy se ÚSPĚŠNĚ prodá.

Proto se podle IFRS opravná položka na nedobytné pohledávky netvoří ke každé pohledávce zvlášť a až po tom, co se (například) podá žaloba. Podle IFRS se tvoří (odhadem) v momentu prodeje nebo (minimálně) na konci období.

Proto se podle IFRS nedobytná pohledávka neodepisuje až po tom, co (například) soud rozhodne. Podle IFRS se odepisuje v okamžiku, kdy sám podnikatel (na základě důkazů, o kterých sám usoudí, že jsou přesvědčivé) rozhodne, že se stala nedobytná.

Proto podle IFRS auditor nezkoumá, zda podnikatel náhodou neodepsal pohledávku, která byla ještě alespoň trochu dobytná (čím by zkrátil daně). Podle IFRS zkoumá, zda podnikatel náhodou nevykazuje pohledávky, u kterých pravděpodobnost inkasa je menší než 50% (čímž by vykazoval bezhodnotný majetek).

Jinak řečeno, úrok nemá s opravnými položkami nic společného.

Nebo, podívejme se na to takto.

Pokud se dodá zboží, dá se konstatovat, že výnos s tím spojený byl (protože se předmět předal) zasloužený a (protože vznikla pohledávka) realizovaný.

Pokud se dodá zboží na splátky, výnos spojený s tím zbožím je (stejně jako před tím) zasloužený i realizovaný. Výnos spojený s tím úrokem je však pouze realizován (protože ta služba – financování – se teprve bude poskytovat).

Proto, ten úrok je, ve své podstatě, výnos příštích období.

Ale, na rozdíl od běžných výnosů příštích období (jako třeba přijaté zálohy), dodavatel zatím neobdržel žádné peníze, takže označit úrok jako „unearned revenue“ a vykazovat ho jako závazek by neodpovídalo věcné podstatě závazků.

Proto se v případě úroku nejedná o „unearned revenue“ („nezasloužený“ úrok), nýbrž o „deferred revenue“ („odložený“ úrok), který se nevykazuje jako závazek, ale jako contra asset v majetku.

Možná proto opticky připomíná allowance, ale allowance to v žádném případě není.

Samozřejmě že tyto a podobné účetní fajnovosti nemusí zajímat běžného účetního, který si jenom musí pamatovat, že (podle IFRS) se pohledávky musí vykazovat v současné hodnotě. My, jako školitelé a poradci, bychom si však měli dávat pozor a používat přesné názvosloví, ale především při výkladu IFRS bychom se neměli nechat příliš ovlivňovat znalostmi systému, který IFRS není.

Obzvláště ne ve veřejném projevu ;-)

Ano.

Mnohem lepší.

:-)

P.S.

Já fakt nechci být hnidopich, ale právě protože běžní český účetní není na IFRS vůbec zvyklí, musí se dávat velký pozor, aby to co člověk řekl (a obzvlášť napíše), nebylo zavádějící.

Také přeji hezký večer.

Samozrejme ze ano.