20. Bře 2007
3
Dobrý den,můžete mě prosím nasměrovat, kde bych našel způsob ocenění závazků (payables) ke dni vzniku a k rozvahovému dni? Tak nějak matně si pamatuji, že by se snad dlouhodobé měly vykazovat v současné hodnotě, ale nejsem si jistý a nevím, kam přesně se mám podívat pro potvrzení a upřesnění. Díky
Re: ocenění závazků
Napsal uživatel Mladek dne Út, 03/20/2007 - 12:53.
Tuto problematiku řeší IAS 39 (primárně odst. 43 a 47).
Podle odst. 43 se závazky nejprve zaúčtují v reálné hodnotě.
Podle odst. 47 se dál vykazují v amortizované ceně.
Takže si to pamatujete správně. Technicky byste měl diskontovat všechny závazky (ne jen ty dlouhodobé) a vykazovat je v současné hodnotě.
K tomuto obecnému postupu však existují výjimky (dvě výslovné, třetí implicitní).
Podle tzv. „fair value option“ (kterou IASB zavedla, aby vyhověla EC a evropským bankám), firma může závazky (pokud k tomu má rozumný důvod) označit jako FVTP&L. Tyto závazky pak vykazuje v reálné (nikoli současné) hodnotě. Podobně, deriváty (které jsou závazky a které splní určité podmínky) se rovněž vykazují v reálné hodnotě.
Nakonec, běžné závazky z obchodního styku se obvykle nediskontují. Místo toho se vykazují v nominální hodnotě. Důvodem však není výslovná výjimka, ale fakt, že IAS 39 se vztahuje pouze na materiální položky. Proto, pokud by rozdíl mezi nominální a současnou hodnotou nebyl materiální (u všech nediskontovaných závazků, nikoli pouze u jednoho), diskontování by bylo příliš pracné.
Je však důležité správně stanovit reálnou hodnotu závazku.
Například, pokud firma koupí stroj, reálná hodnota závazku se nerovná nominální hodnotě peněz, které se dodavateli budou muset zaplatit, ale reálné hodnotě stroje dnem jeho pořízení.
Podle odst. 43 se závazky nejprve zaúčtují v reálné hodnotě.
Podle odst. 47 se dál vykazují v amortizované ceně.
Takže si to pamatujete správně. Technicky byste měl diskontovat všechny závazky (ne jen ty dlouhodobé) a vykazovat je v současné hodnotě.
K tomuto obecnému postupu však existují výjimky (dvě výslovné, třetí implicitní).
Podle tzv. „fair value option“ (kterou IASB zavedla, aby vyhověla EC a evropským bankám), firma může závazky (pokud k tomu má rozumný důvod) označit jako FVTP&L. Tyto závazky pak vykazuje v reálné (nikoli současné) hodnotě. Podobně, deriváty (které jsou závazky a které splní určité podmínky) se rovněž vykazují v reálné hodnotě.
Nakonec, běžné závazky z obchodního styku se obvykle nediskontují. Místo toho se vykazují v nominální hodnotě. Důvodem však není výslovná výjimka, ale fakt, že IAS 39 se vztahuje pouze na materiální položky. Proto, pokud by rozdíl mezi nominální a současnou hodnotou nebyl materiální (u všech nediskontovaných závazků, nikoli pouze u jednoho), diskontování by bylo příliš pracné.
Je však důležité správně stanovit reálnou hodnotu závazku.
Například, pokud firma koupí stroj, reálná hodnota závazku se nerovná nominální hodnotě peněz, které se dodavateli budou muset zaplatit, ale reálné hodnotě stroje dnem jeho pořízení.
Re: Re: ocenění závazků
Napsal uživatel Jirka dne Út, 03/20/2007 - 14:30.
Díky,
pochopil jsem to dobře, že závazky se nediskontují pokud rozdíl mezi diskontovanou částkou a nominální hodnotou je nevýznamný? A že to sice není nikde explicitně vyjádřeno, ale vychází to z principu materiality v koncepčním rámci?
Potom mi není ještě zcela jasný příklad s nakoupením stroje-
1. Myslel jsem, že stroj při jeho nákupu ocením historickou pořizovací cenou a ta je rovná nominální hodnotě pohledávky.
2. Definice fair value z IAS 39 (ne z plné verze, ale uvedena na iasplus.com): Fair value is the amount for which an asset could be exchanged, or a liability settled, between knowledgeable, willing parties in an arm's length transaction.
Z toho chápu, že FV závazku je částka potřebná k jeho uhrazení a to je jeho nominální hodnota.
pochopil jsem to dobře, že závazky se nediskontují pokud rozdíl mezi diskontovanou částkou a nominální hodnotou je nevýznamný? A že to sice není nikde explicitně vyjádřeno, ale vychází to z principu materiality v koncepčním rámci?
Potom mi není ještě zcela jasný příklad s nakoupením stroje-
1. Myslel jsem, že stroj při jeho nákupu ocením historickou pořizovací cenou a ta je rovná nominální hodnotě pohledávky.
2. Definice fair value z IAS 39 (ne z plné verze, ale uvedena na iasplus.com): Fair value is the amount for which an asset could be exchanged, or a liability settled, between knowledgeable, willing parties in an arm's length transaction.
Z toho chápu, že FV závazku je částka potřebná k jeho uhrazení a to je jeho nominální hodnota.
Re: Re: Re: ocenění závazků
Napsal uživatel Mladek dne Út, 03/20/2007 - 18:26.
Ano, pochopil jste to dobře.
Co se zmínky o stroji týče, tu jsem přidal, protože mí klienti (a také čtenáři této skupiny) často vychází ze svých znalostí místní legislativy, která obvykle není přenosná na IFRS.
Například, firma XYZ běžně prodává stroje typu A za 10,000. Jeden takový stroj prodala firmě ABC. Místo běžných platebních podmínek (protože ABC neměla dostatek hotových prostředků) nabídla splatnost 6 měsíců. Stroj však prodala ne za 10,000 ale za 10,600. V kupní smlouvě však o úroku nebylo ani slovo.
Běžný účetní (zvyklý na místní předpisy) by asi zaúčtoval 10,600 (u jedné firmy do výnosů a u druhé do majetku). Účetní zvyklý na IFRS by však do výnosů / majetku zaúčtoval pouze 10,000 (protože to je reálná hodnota stroje, neboli částka, za kterou by se prodal u běžné transakce na délku paže).
Toto by také udělal, kdyby se v dohodě výslovně psalo, že se žádný úrok neplatí. Důvodem je, že podle IFRS ekonomická skutečnost (nikdo nikdy nikomu nepůjčuje nic zdarma) má větší váhu než písmeno dohody (nulový úrok).
Z toho vyplývá, že pohledávka / závazek (v celkové výši 10,600) by se po odečtení odloženého úroku zaúčtovala v čisté hodnotě 10,000 a postupně navyšovala o amortizaci úroku.
Co se zmínky o stroji týče, tu jsem přidal, protože mí klienti (a také čtenáři této skupiny) často vychází ze svých znalostí místní legislativy, která obvykle není přenosná na IFRS.
Například, firma XYZ běžně prodává stroje typu A za 10,000. Jeden takový stroj prodala firmě ABC. Místo běžných platebních podmínek (protože ABC neměla dostatek hotových prostředků) nabídla splatnost 6 měsíců. Stroj však prodala ne za 10,000 ale za 10,600. V kupní smlouvě však o úroku nebylo ani slovo.
Běžný účetní (zvyklý na místní předpisy) by asi zaúčtoval 10,600 (u jedné firmy do výnosů a u druhé do majetku). Účetní zvyklý na IFRS by však do výnosů / majetku zaúčtoval pouze 10,000 (protože to je reálná hodnota stroje, neboli částka, za kterou by se prodal u běžné transakce na délku paže).
Toto by také udělal, kdyby se v dohodě výslovně psalo, že se žádný úrok neplatí. Důvodem je, že podle IFRS ekonomická skutečnost (nikdo nikdy nikomu nepůjčuje nic zdarma) má větší váhu než písmeno dohody (nulový úrok).
Z toho vyplývá, že pohledávka / závazek (v celkové výši 10,600) by se po odečtení odloženého úroku zaúčtovala v čisté hodnotě 10,000 a postupně navyšovala o amortizaci úroku.