Dobrý den,nedávno jsem vedla na konzultaci debatu s vedoucí, jak lze pohlížet na zařazení majetku do společnosti. Podle IAS/IFRS je majetek zaveden do užívání a odpisován od okamžiku, kdy se je způsobilý k zamýšlenému užití. Česká účetní legislativa má dané podmínky pro zavedení aktiva do majetku a okamžik odpisování. Řeším problém s budovou, kterou si firma postavila ve svém areálu pro své reprezentační účely, semináře, degustace apod., budova ještě není zkolaudovaná, a nemůže být dle ČÚL zahájeno odpisování. Dle IAS/IFRS je ale budova připravena pro zamýšlené využití (veškeré degustace apod. se zde již můžou konat). Podle vedoucí tato myšlenka není úplně správná, každá země má svou legislativu pro zařazení majetku a odpisování, ale pokud nejsou splněny tyto podmínky nemůže být majetek zatím odpisován.Jak lze na tuto problematiku pohlížet? Lze tedy vzít v úvahu "zamýšlené použití" bez ohledu na podmínky legislativy různých zemí, a lze se odkazovat na primární zdroje (směrnice), ve kterých je toto "zamýšlené použití" stanoveno?Děkuji
re
Dobrý den,
bohužel musím konstatovat, že Vaše vedoucí si IFRS nevykládá správně, a to hned na dvou úrovních.
Na té první, IAS 16.55 praví: "Depreciation of an asset begins when it is available for use, ie when it is in the location and condition necessary for it to be capable of operating in the manner intended by management."
Já si myslím, že je zcela jasné, že slovo capable v tomto odstavci naráží na fyzickou schopnost užívat majetek, nikoli užívání, které bylo úředně povoleno. Ale pravdou je, že slovo capable má (ligvisticky) oba tyto významy.
Samozřejmě, při aplikaci IFRS bych měl být schopen si vybrat ten správný význam pro daný kontext. Protože cílem IFRS je popisovat skutečnou ekonomickou povahu věci (nikoli jen právní či smluvní formu), je mi jasné, že v této větě mám používat první, nikoli druhý význam. Tudíž majetek začnu odepisovat, když jsem schopen ho začít fyzicky používat, nikoli až poté, co k tomu dostanu úřední souhlas (výjimkou by byla výkonová odpisová metoda, která se odvíjí od skutečného užívání, nikoli pouze od schopnosti užívat).
Pokud jsem však trochu natvrdlý a skutečně mermomocí všechno potřebuji doslova a do posledního písmena nalinkovat černé na bílem, tak se podívám do dalšího standardu, který řeší důležitější věci, než kdy nastartovat odpisy (a proto se vyjadřuje jasněji).
IAS 23.23 praví: "An asset is normally ready for its intended use or sale when the physical construction of the asset is complete even though routine administrative work might still continue."
Zde je jasně řečeno, že mám zvažovat jen fyzickou povahu majetku "physical construction of the asset is complete", a že úřední úkony mám ignorovat "even though routine administrative work might still continue".
Ale toto je pouze relativně banální záležitost týkající se výkladu samotného textu standardů.
Co je mnohem víc znepokojující, je evidentní nepochopení samotné podstaty standardů.
Pokud Vaše vedoucí skutečně tvrdila „…každá země má svou legislativu pro zařazení majetku a odpisování, ale pokud nejsou splněny…“, tak se dopouští fatální chyby. Při svém výkladu IFRS se snaží IFRS podřídit legislativní úpravě.
Samotný název systému napovídá, že je to špatně.
To slovo „International“ v International Financial Reporting Standards znamená, že se IFRS aplikují mezinárodně.
Pokud by každá země jejich aplikaci podřídila vlastním zákonům, těžko by se pak mohlo jednat o standardy, které jsou mezinárodně srovnatelné, a to jsme mohli rovnou zůstat u těch národních standardů, které existovaly ještě před tím, než se IFRS začal používat.
Opět si myslím, že se jedná o věci, které jsou a priori evidentní. Ale některým lidem to nestačí. Místo aby byli schopní si souvislosti domyslet sami, potřebují jasné, doslovní instrukce.
Pro tyto lidi IAS 8.7 píše "When an IFRS specifically applies to a transaction, other event or condition, the accounting policy or policies applied to that item shall be etermined by applying the IFRS."
Zde se jasně říká, že při aplikaci IFRS se bude účtovat tak, jak upravuje IFRS. O tom, že “každá země má svou legislativu”, zvyklosti či jiné peripetie se nepíše ani slovo.
Naopak, IAS 8.12 připomíná, že kdyby náhodou nastala situace, kde by se zohledňovaly jiné standardy než IFRS: „management may also consider the most recent pronouncements of other standard-setting bodies that use a similar conceptual framework to develop accounting tandards“.
Zde je však nutné si všimnout, že se smí zvážit jen standardy vytvořené tvůrcem, který používá podobný koncepční rámec. Tím se vylučují jakékoliv národní, legislativní standardy.
Proč? Protože zákonodárci či vlády nevychází ze žádného koncepčního rámce (a občas dokonce schvalují i zákony, které nejsou v souladu s ústavou).
Samozřejmě, lidí, kteří by nejraději filtrovali IFRS přes svou vlastní, národní legislativu je bohužel mnoho, a toto má vliv na IFRS.
Proto ve své nedávné zprávě americká Komise pro cenné papíry také píše „While country guidance and carryover tendencies may promote comparability within a country, they may diminish comparability on a global level“.
Tato nekonzistentnost při aplikaci IFRS je také jedním z důvodů, proč se rozmyslelo, že by USA začaly IFRS používat přísti rok.
Nakonec, proč se namáhat se zbavit vlastních standardů, když to nedělají ani lidé v zemích, kde to zákony výslovně přikazují?
Mimochodem, co se legislativní úpravy týče, povinnost aplikovat IFRS vyplývá z nařízení Evropské komise EC 1606/2002, nikoli přímo z české legislativy.