Má závěrka dle IFRS využití pro management

Pokud otázku položíte takto, odpověď je ne, nemá. 

IFRS nemá oproti „klasické“ české závěrce žádné přímé využití pro vedení společnosti. 

Na druhé straně, ani „klasická“ česká závěrka nepřináší vedoucím pracovníkům žádné přímé výhody, takže nula od nuly pojde. 

Upřímně, trochu mne překvapuje, že takovouto otázku (po třech letech na vysoké škole) vůbec pokládáte.  Podle mého, takovéto zásadní věci měli s Vámi Vaši profesoři probrat už dávno. 

Ale budiž.  Když se ptáte ... 

Bez ohledu jakými standardy se řídí, účetnictví je, ve své podstatě, informační systém, který někomu (uživatelům) podává informaci o něčem (o činnosti nějakého subjektu). 

Co se uživatelů týče, ti se mohou rozdělit na:

1. investory (vlastníci a věřitelé) 
2. vedení (odpovědní pracovníci)  
3. stát / státní instituce (daňový úřad, statistický úřad, regulátoři, atd.) 

Teoreticky je také možné přidat i čtvrtou, poněkud abstraktnější, skupinu, tzv. stakeholders. 

Do této se mohu zařadit zaměstnanci (nebo spíš jejich odbory), komunita či obec a sousedé, nevládní nátlakové organizace (jako třeba Greenpeace), nebo dokonce široká veřejnost. 

Pokud se ale jedná o „finanční účetnictví“ (alespoň v anglosaském pojetí), jedná se o systém, který má za cíl podávat informace první skupině.   A jen první skupině. 

IFRS 

To je také důvod, proč IFRS (finanční účetnictví v anglosaském pojetí) výslovně říká, že má za cíl podávat informace investorům (neboli poskytovatelům kapitálu), a jen investorům. 

Toto své úzké zaměření odůvodňuje tím, že investoři do firmy vložili své prostředky (kapitál), a tím získali právo vědět jak firma (nebo spíš její vedení) s těmito prostředky nakládá. 

Samozřejmě, vedle investorů, mají své požadavky také vedoucí pracovníci.  Ale protože jejich požadavky se liší od požadavků investorů, potřebují systém, který je sestaven tak, aby jim vyhovoval.  Spíš než IFRS, je manažerské účetnictví (managerial accounting ) to, co potřebují. 

I stát a státní instituce mají své požadavky.  Ale protože jejich hlavním cílem je zabezpečit příjem do státní poklady, jim nevyhovuje ani IFRS ani manažerské účetnictví.   Místo nich potřebují daňové účetnictví obsahující jasná a direktivní pravidla, která jen těžko mohou obcházet tak, že se účetní bude vymlouvat na pravdivý a věrný obraz, profesní úsudek či zájmy investorů. 

Zároveň, pokud se jedná o druh podnikání, který stát chce regulovat (třeba bankovnictví, rozvody energie, atd.), stát potřebuje informace specifické k tomuto účelu.  Vedle daňového účetnictví proto také může vzniknout tzv.  regulační účetnictví (regulatory accounting ). 

Nakonec, i široká komunita (a obzvláště nevládní nátlakové organizace) má své informační požadavky.   Ale protože ani komunita ani nevládní organizace do firem nic nevložili, protože se nepodílí na řízení firem, a nemají žádné právo firmy zdaňovat či regulovat, jejich požadavky mohou být, s klidným svědomím, ignorovány (viz související článek). 

Z toho také vyplývá ta moje dřívější odpověď na Vaši otázku.  Protože IFRS má za cíl podávat informace investorům, jeho přímé využití pro vedení je nulové. 

Dokonce by se dalo tvrdit, že může být záporné. 

IFRS má za cíl podávat úplné, pravdivé a ničím nezkreslené informace o tom, jak vedení firmy nakládá s prostředky svěřenými do jejich správy.  Pokud s prostředky nakládá rozumně, investoři jsou spokojení, a vedení může setrvat ve své funkci (a zasloužit si značné odměny). 

Pokud s prostředky však nakládá méně než rozumně, investoři se to z IFRS hned dozví, a mohou vyžadovat změny v personálním obsazení firmy. 

A protože vedení, které neumí nakládat s prostředky je právě takové, které se změn v personálním obsazení nejvíc bojí, takovíto ředitelé IFRS nenávidí, a (vedle plýtvání firemními prostředky) věnují nejvíc svého času snaze IFRS obcházet. 

ČNS 

České účetnictví (podobně jako účetnictví většiny kontinentálních evropských zemí) však není „ finanční účetnictví“ v anglosaském pojetí.   Důvodem je, že v Evropě panuje přesvědčení, že účetnictví má sloužit všem, od investorů a vedení až po státní správu a širokou veřejnost (viz související článek). 

Proto, místo aby se zaměřovaly exklusivně na investory (poskytovatele kapitálu), české standardy se snaží (teoreticky) podávat informace, které budou užitečné všem stakeholders. 

Ale zde je nutné zdůraznit, že jen teoreticky. 

Prakticky české národní standardy (ČÚS + zbytek účetní legislativy) slouží téměř exklusivně jedné skupině uživatelů, a (čirou náhodou) je to ta stejná skupina, která ČNS tvoří a jejich používání přikazuje. 

A protože primární zájem českého státu (alespoň ve vztahu k podnikatelům) je zabezpečit příjem do státní pokladny, primární cíl českých účetních předpisů je výběr daní. 

Já vím, já vím.  Některé učebnice (a pár učitelů) Vám budou tvrdit, že toto není pravda.  Že ČNS slouží víc uživatelům, atp. 

Ale pokud se podíváte na českou závěrku, co vidíte, je úřední formulář, který má od zprávy pro investory (jaká by, například, vypadala podle IFRS) hodně daleko.  Nebo pokud se dáte do řeči s klasickým českým účetním, netrvá to ani 5 minut, než Vám začne citovat daňový zákon a zdůrazňovat daňové povinnosti.   Nebo pokud si přečtete účetní legislativu, za pár minut je jasné, že české účetní standardy jsou provázané, a často i podřízené, daňovým pravidlům. 

Proto české standardy mohou TEORETICKY sloužit komukoliv chtějí.  PRAKTICKY slouží jen daňovým úřadům. 

Ne že to odsuzuji. 

Faktem je, že stát má plné právo vybírat daně (právo, které mu dáváme, my, občané, když chodíme volit) a tvořit si takové účetní prostředí, které mu v tom bude pomáhat. 

Ale protože slouží primárně státu, tvrzení, že ČNS mají nějaké využití pro vedení firem (tvrzení, které je implicitní součástí Vaší otázky), nemá žádnou oporu ve skutečnosti. 

A podle toho, co slyším kolem sebe, žádní ředitelé, žádné firmy, nemají žádné využití pro ČNS. 

Naopak, ředitelé firem si běžně stěžují na složitost a nepružnost českých předpisů, a považují je za významnou překážku v podnikání (a některé firmy dokonce stěhují své vedení mimo ČR, aby se jich mohly zbavit). 

Ředitelé si také běžně stěžují, že jejich účetní oddělení, místo aby se snažilo podávat jim užitečné informace, se zabývají tím, že shání doklady, opatřují je razítky a u toho zdržují, rozptylují a otravují život ostatních pracovníků, kteří kvůli této administrativní zátěži se nemohou plně věnovat práci, která firmě přináší nějaký prospěch. 

A co opravdu leží mnoho ředitelům v žaludku, že musí utrácet nemalé prostředky na účetní oddělení, které, místo aby se chovalo jako partner v podnikání, si o sobě myslí, že je prodlouženou rukou státní správy, a že má za úkol maximalizovat daňovou zátěž firmy tak, že odmítají zaúčtovat i zcela legitimní obchodní náklady. 

Proto, pokud ČNS má nějaké využití pro vedení, vedení o tom neví. 

Na druhé straně, čím dál tím častěji (ne pořád, ne většinou, ale častěji než tomu bývalo) potkávám vedoucí pracovníky, kteří tvrdí, že IFRS jim přináší řadu výhod. 

Občas se zmiňují o tom, že IFRS je klíčem, který otevírá bránu ke kapitálovému trhu.   Ne že na tom trhu chtějí prodávat akcie (to klasické české podniky dělají nerady), ale prodávat dluhopisy se jim začíná čím dál tím víc zamlouvat. 

Mnohem častěji však slyším, že pokud se žádá o půjčku, předložení finanční zprávy podle IFRS vede k lepším nabídkám (větší částky, delší splatnosti, lepší podmínky, nižší úrok).  Ale obecně to slyším jen od firem, které shání své půjčky v zahraničí.   České banky (i když většina z nich jsou jen pobočky zahraničních) stále nejsou zvyklé na IFRS, a proto nedokážou plně ocenit tu námahu, kterou sestavení kvalitní finanční zprávy vyžaduje. 

Občas i potkávám ředitele, kteří oceňují, že IFRS nejsou vůbec ovlivněné daňovou či jinou politikou státu.  Oni tvrdí, že, na základě IFRS, je možné sestavit reálnější rozpočty (obzvláště dlouhodobé), provést kvalitnější analýzu akvizic, či zpracovat lepší investiční plány, atd.  Ale, na druhé straně, zatím se vždy jednalo o české pobočky zahraničních firem, které IFRS zavedly jen proto, že na tom trvala matka.   Dodnes jsem nepotkal žádného ředitele, který by byl ochoten do IFRS investovat jen proto, že poskytují spolehlivější informace. 

Nakonec, občas narážím na vlastníky soukromých firem, kteří mají zájem své firmy prodat.  Tito lidé, nevím kde, se dozvěděli, že pokud potenciálním investorům (obzvláště zahraničním, kteří česky neumí) předloží finanční zprávu zpracovanou podle IFRS (místo jen překladu české závěrky), mohou za svou firmu dostat víc.   A pokud ta zpráva je náhodou také podepsaná renomovaným auditorem (neboli auditorem s mezinárodní pověstí), někdy o 150%, 200% i 300% víc. 

Abych to shrnul. 

„Klasická“ české závěrka má pro vedení firem nesporné výhody.   Pokud se vytvoří řádně a správně, vedení může spát klidně s vědomím, že firma splnila všechny své zákonem dané povinnosti a řádně odvedla veškeré své daně. 

Na druhé straně, někteří vedoucí pracovníci mají ještě větší radost z toho, když jim finanční zpráva podle IFRS, otevře bránu ke kapitálovému trhu, umožní sehnat levnější úvěrování či zaručí výhodnější tradesale. 

Proto vedení některých firem na svou finanční zprávu podle IFRS nedá dopustit.

Tato otázka získala nebývalí množství návštěv, proto jsem navázal na ní tímto článkem.