Nedávno na tomto serveru proběhla debata o souvislostech národní úpravou, IFRS a účetním software. Protože tato debata otevřela aktuální téma “jak by se běžný podnik měl postavit k IFRS“, posloužila jako základ pro následující článek.
Tázal se Ondřej Bena.
Setkal jste se s tím, že by některá firma chtěla účtovat o rozdílech mezi lokálním GAAP a IFRS?
Nastavuji softwarový systém v české firmě, která používá dobu životnosti majetku u budov podle zákona o daních z příjmu 30, resp. 50 let v účetní i daňové oblasti. Její nadřízená organizace požaduje „vést paralelně“ účtování v IFRS, kde používá pro odpisy budov 40 let. Při prodeji budovy tak vzniknou jiné náklady - zůstatková cena, odpisy/oprávky v IFRS a jiné v „lokálním GAAP“. Nadřízená organizace požaduje účtování o těchto rozdílech. Podle mého názoru by toto šlo jedině na podrozvahovou evidenci a otázkou je, co by tato čísla vypovídala. Jaký je Váš názor?
Odpovídá Robert Mládek.
Problémy, včetně toho, který popisujete, momentálně začínají trápit mnoho firem, které se snaží vyhovět přání Evropské komise zavést IFRS v Čechách (a ostatních zemích Unie). Potíže spočívají v tom, že IFRS se ve své podstatě liší od té místní úpravy (třeba českého zákona), na kterou je většina evropských účetních zvyklá. Proto většina z nich neví, jak na to. Já sice vím, jak na to, ale můj osobní, subjektivní názor příliš velkou váhu nemá. Proto Vám ho nemůžu poskytnout přímou cestou, ale musím zvolit okliku a vysvětlit, jak se to běžně dělá v praxi.
Bohužel, co se IFRS týče, žádná praxe, na kterou by se dalo odvolat, zatím neexistuje. Nakonec povinnost aplikovat IFRS je zatím jen rok stará (a rok, v kontextu účetnictví, je velmi krátká doba). Naštěstí, existuje jiný účetní systém, srovnatelný s IFRS, aplikovaný už přes 80 let, u kterého zavedená praxe je všeobecně uznávaná. Tento systém se jmenuje US GAAP a (protože oba systémy jsou ve své podstatě srovnatelné) praxe získaná při jeho aplikaci je snadno přenosná na aplikaci IFRS.
Všeobecně, pokud existuje firma, kde matka musí vykazovat podle US GAAP, zatímco dcera musí účtovat podle místních předpisů (například česká dceřiná společnost), existují tři možné způsoby, jak se vypořádat s rozdíly mezi US GAAP a místními předpisy.
Způsob jedna
Způsob jedna by se dal nazvat: "dabing". Metodicky spočívá v tom, že během období místní dcera (třeba česká společnost s ručením omezeným) dělá, jako že žádný US GAAP neexistuje a účtuje ryze podle českých předpisů. Na konci období, aby uspokojila požadavky matky, vezme výstup podle místní úpravy (svou českou závěrku) a slepě ho přeloží ho do angličtiny (nebo jiného jazyku matky). Hybridní verze tohoto postupu spočívá v tom, že česká závěrka se zároveň poněkud přeorganizuje, aby ty cizince tolik nebila do očí (třeba tímto „můstkem“).
Tento postup má tu nespornou výhodu, že je jednoduchý. Bohužel, má tu nevýhodu, že se dá aplikovat pouze v případě, že dcera není (z pohledu matky) materiální (a auditor matky nemá žádné výhrady).
Způsob dva
Způsob dva by se dal nazvat: "remix". Metodicky spočívá v tom, že během období místní dcera (třeba ta stejná s.r.o.) znovu dělá, jako že žádný US GAAP neexistuje. Na konci období se však nesnaží dabovat svou českou závěrku, ale místo toho se jí snaží konvertovat. Zatímco předchozí postup se dělal na úrovni rozvahy a výsledovky, tento se dělá na úrovni účtové osnovy (nebo případně pod-rozvahy). Každopádně se (pomocí nějakého „můstku“, nebo třeba tím, že „účtuje o rozdílech“) z účetnictví původně vytvořeného podle českých předpisů dělá něco, co by mělo odpovídat US GAAP (nebo případně IFRS).
Tento postup má tu nespornou výhodu, že napadne každého. Bohužel, má i řadu nevýhod. Ta hlavní je, že to nejde. Převod se rovná snaze (pomocí matematické alchymie) přeměnit hrušku (nebo, anglicky, pomeranč) na jablko[1].
A i kdyby to možné bylo, tento postup otevírá bránu k dalším komplikacím. Například, až dorazí auditor, je pravděpodobné, že na základě své české licence bude moci poskytnout stanovisko o dodržování českých předpisů. Je však nepravděpodobné, že stejný auditor bude zároveň mít licenci se vyjadřovat k dodržování US GAAP (nebo IFRS). Z toho vyplývá, že (pokud převod znamená, že US GAAP / IFRS vychází z českého účetnictví[2]), nezbývá nic jiného než najmout auditorskou firmu, kde vedle sebe pracují auditor s českou licencí a auditor s americkou / mezinárodní. A kolik takových firem vlastně existuje? Že by čtyři (plus/mínus)?
A to je pouze začátek. Pokud se vytvoří můstek z českého účetnictví do US GAAP / IFRS, auditor nejenže musí kontrolovat to české, ale zároveň musí prověřit ten můstek. Kolik času může takový úkol zabrat?
A co odpovědnost? V USA existuje zákon (Sarbanes-Oxley), podle kterého výkonný a finanční ředitel společnosti, svým podpisem prohlašují, že závěrka firmy byla sestavená podle pravidel US GAAP. Pokud se nakonec ukáže, že toto tvrzení nebylo pravdivé, podle stejného zákona oběma hrozí trest odnětí svobody ne delší než 20 let a pokuta ne více než 2 ˝ milionu dolarů (nebo kombinace obou). V Evropské unii zatím tresty za porušení IFRS nejsou tak hrůzostrašné, ale probíhající mezinárodní konvergence dohromady s novelizací osmé direktivy postupně zpřísňují postihy i zde, na starém kontinentě. Kolik ředitelů je ochotno dát ruku do ohně a podepsat prohlášení, že převod, který pro ně sestavil cizinec, který žádný skutečný US GAAP / IFRS v životě neviděl (pouze účetní, kteří se se skutečným US GAAP zatím nikdy nesetkali – nebo poradci, kteří za nic vlastně neručí – dokážou tvrdit, že převod je možný) bude bez materiálních chyb?
Způsob tři
Způsobu tři se zde říká „jediné rozumné řešení“ a hned z názvu vyplývá, že se jedná o jediné rozumné řešení. Metodicky spočívá v tom, že během období místní dcera (třeba naše s.r.o.) vede české účetnictví tak, jak upravuje český zákon o účetnictví. Nezávisle na tom pak vede US GAAP / IFRS tak, jak upravují standardy FASB / IASB. Na konci období z každého systému vypracuje jeden výstup. První předloží českému auditorovi a potažmo daňovému úřadu, statistickému úřadu, bance (pokud chce českou závěrku) a komukoliv jinému, kdo má zájem o závěrku podle českých předpisů. Druhý předloží čtyřce a potažmo matce, Komisi pro cenné papíry, investorům, věřitelům a komukoliv jinému, kdo má zájem o výroční zprávu podle US GAAP / IFRS.
Způsob „jediného rozumného řešení“ má tu nespornou výhodu, že se používá u většiny společností, které mají dlouholetou praxi v zahraničí, a proto se naučily respektovat nejen vlastní akcionáře (kterým se nesnaží podstrčit přežvýkané národní standardy), ale zároveň i vlády těch zemí, kde jsou pouze hosty (kterým se nesnaží podstrčit přežvýkaný US GAAP).
Bohužel, způsob „jediného rozumného řešení“ má zároveň jednu významnou nevýhodu. Naráží na nejnepřekonatelnější překážku organizované společnosti: zarputilou neznalost.
Faktem je, že mnoho členů vedení (i těch největších společností) toho o účetnictví moc neví (a ani vědět nechce). Protože nerozumí podstatě problému, způsob „jediného rozumného řešení“ se jim nezdá být příliš rozumný. Spíš naopak.
Samozřejmě, pokud se jedná s někým, kdo se pod závěrku musí podepsat, existuje možnost, že se dá přesvědčit rozumnou argumentací. Pokud se jedná s běžnou osobou ředitelského pohlaví, asi tak nejvíc se zajímá o cash flow. Celý zbytek účetnictví je pro ni černá skřínka. A ne jen tak ledajaká černá skřínka. Černá skřínka, ve které peníze pouze mizí.
Pokud se takové osobě navrhne dělat účetnictví dvakrát, bude si moci domyslet, že to asi bude vyžadovat nový software (který, když je schopen zvládnout tento úkol, nebude levný), nějaké nové lidi (kteří, když už budou schopni vést dvojitou evidenci, nebudou ochotni pracovat za pár šupů), a nějaké školení (které, pokud má být kvalitní, není zdarma). Peníze, peníze, peníze. Všechny pouze jedním směrem (je to skutečně výjimečné účetní oddělení, které vedle nákladů, také vykazuje nějaké výnosy).
Jasně že jsou proti. Proto se musí použít rozumná argumentace.
Naštěstí, pokud se narazí na neobyčejně informovaného člena vedení, pochopí, že pokud nebude nutné používat čtyřku na audit místních předpisů, za nový software se zaplatí dřív, než se stihne odepsat. Pokud se narazí na výjimečně bystrého, také pochopí, že pokud čtyřka nebude muset kontrolovat žádný můstek, zbude dost peněz na celý tým účtařů a ještě trochu na prémii pro hlavního účetního. Nakonec, pokud narazíme na mimořádně prozíravého, pochopí, že (obzvláště u mezinárodních firem) hledání odpovědné osoby nekončí u finančního ředitele, ale občas se sahá hluboko do organizační struktury. Takoví mimořádní lidé si dokážou živě představit, jak složité to bude stát před soudcem (nebo nedej bože porotou) a vysvětlovat, že bylo rozumné uvěřit nějakému poradci, když tvrdil (chybně, jinak by to nebylo u soudu), že stačí jedno malé mávnutí kouzelným převodovým proutkem, a jako zázrak jablko se promění v pomeranč.
Tak, konečně jsem se dopracoval k tomu názoru, o který jste mne žádal.
Můj názor je, že Váš klient nepochopil podstatu věci. Je proto Vaše povinnost mu podstatu té věci vysvětlit. Nakonec, až Vás odmítne poslechnout (což se často stává u lidech zvyklých na to, že oni rozdávají rozkazy), Vám zbudou dvě možnosti: 1. smířit se s tím, 2. zbláznit se.
Předpokládám, že druhá možnost není přijatelná, proto navrhuji následující postup:
1. zpracujte návrh, ve kterém klientovi (nebo nadřízenému, v případě pracovněprávního vztahu) písemně doporučujete vést paralelní účetnictví IFRS vedle ČNS. Žádný převod (ani jedním ani druhým směrem). Žádné proúčtování. Žádné „pod-rozvahové“ účty. Vést samostatně.
2. až klient (nadřízený) tento návrh zamítne (pravděpodobnost: 99.9%), slepě, bez výhrad a s elánem (pokud ho dokážete předstírat) souhlaste s jakýmkoliv jiným návrhem ze strany klienta / nadřízeného (jednou, jak se to bude dělat špatně, na konkrétní podobě už příliš nezáleží).
3. (nejdůležitější) nechte si všechno podepsat. Všechny podepsané příkazy založte (nejlépe mimo pracoviště, v případě pracovněprávního vztahu), protože je někdy budete potřebovat.
4. až nastane nejhorší varianta (pravděpodobnost: 95%), soudci (nebo porotě) ukažte Váš návrh, zamítavé stanovisko klienta / nadřízeného a veškerou podpůrnou dokumentaci.
5. doufejte, že soud / porota neusoudí, že zkreslení / případná škoda nebyla tak velká, že Vám vznikla povinnost na situaci okamžitě upozornit Komisi pro cenné papíry / státního zástupce (pravděpodobnost v USA: 80 až 90%; pravděpodobnost v EU: nelze určit, záleží na členské zemi).
6. pokud se domníváte, že Vám hrozí jakékoliv právní riziko, okamžitě vyhledejte pomoc právníka / advokáta, protože autor tohoto článku právníkem / advokátem není, a proto nemá žádné právo ani úmysl komukoliv poskytovat jakoukoliv radu ve věcech práva, zákona nebo jejich výkladu, a tímto prohlášením na tuto skutečnost vysloveně upozorňuje.
Poznámka: co se technického provedení týče, já se profesně zabývám výkaznictvím podle IFRS / US GAAP. Protože ani US GAAP, ani IFRS neupravují postupy (pouze výstupy), já firmám nemůžu radit, jak by měly správně postupovat. Nicméně, během své přibližně desetileté praxe jsem se setkal s lidmi, kteří tvrdí, že všechny lepší softwarové systémy zvládnou 100% nezávislé, paralelní účtování dvou, třech, čtyř (to už nezáleží kolik) účetních systémů. Na druhé straně jsou tací, kteří neustále tvrdí, že takovéto řešení není možné, protože to software nezvládne. Ačkoliv počítačový expert nejsem, domnívám se (protože tito stejní lidé se o „nemožné“ nikdy nepokusili), že to druhé tvrzení se spíš zakládá na předsudcích a neznalosti než na empiricky získaných důkazech.
Můžete potvrdit nebo vyvrátit toto domnění?
Psal OB
Děkuji moc za Vaši jasnou odpověď! Popravdě, od začátku jsem si myslel, že půjde o jablka a pomeranče. V duchu Vašeho názoru jsem jednal s klientem (jak se dalo čekat, zarputile trvá na svém názoru o proúčtování rozdílů, ale to už je věc domluvy finanční ředitelky v ČR se svým protějškem v zahraničí, ne věc IT konzultanta).
Co se týká nastavení software, tak je pravdou, že například v majetku umožňuje u každé majetkové karty vést paralelně až 99 oblastí (které mohou odpovídat lokálnímu / lokálnímu daňovému / IFRS / US GAAP / jakémukoliv jinému účetnictví). Software umí hodnoty v těchto oblastech upravovat nezávisle a buď je pouze reportovat nebo také přímo z těchto oblastí periodicky účtovat. Při určitých typech účtování umožňuje nastavit i odlišné charakteristiky účetních řádek (= jiné účty, hodnoty).
Jinak v samotném softwaru se něco změnilo ve verzi X.X (která je v současnosti ve fázi ramp-up) a umožňuje nyní vest kromě jedné hlavni knihy ještě množství paralelných hlavních knih. V modulu majetku je možné nastavit rozdílovou odpisovou oblast (př.: české účetní - IFRS) a tyto rozdíly účtovat, dokonce do nějaké z paralelních knih. (Samozřejmě je možné účtovat také celou oblast např. IFRS, US GAAP do specifické paralelní hlavní knihy.) Takže by se nemusely dělat odlišné analytiky jak to někteří uživatelé dělají jako mezikrok.
Myslím, že takto by neměl mít žádný software problémy vést paralelní evidence. Většina software dnes stejně běží na výkonných databázových serverech, které umí pomocí spouští (triggerů) aktualizovat hodnoty dejme tomu v paralelních účetních knihách kopií / úpravou z lokální účetní knihy nebo spouštět třeba pomocí uložené procedury, která se může naplánovat jako periodický job na straně serveru. Pokud software nepoužívá takovou databázi (což by mohlo být důvodem pro jeho náhradu :-), i tak si myslím, že by neměl být problém podobnou proceduru napsat. Možná, že si jen tvůrci sw neumí takovou věc představit (popravdě, dokud jsem nezačal implementovat toto do našeho software já společně se zkušenými kolegy, neuměl jsem si to představit také).
Dodal RM
Jo, to jsem si myslel.
Ačkoliv to není až tak běžné, je také možné převádět z IFRS / US GAAP na místní standardy. Každopádně, převod je převod. Ať už jedním, nebo druhým směrem, na tom až tak moc nezáleží. Jediný rozdíl je v tom, komu se podstrčí ten paskvil, který během převodu vznikne.