Your browser does not support JavaScript!

IFRS versus České standardy

1.1.2005 začal platit v Čechách[1], Evropské unii a dalších 70 zemích světa[2] systém IFRS. Přestože se tato změna dá, vcelku, považovat za velmi pozitivní[3] , bez potíží se, bohužel, neobejde (příklad).

Mezi hlavní potíže patří skutečnost, že IFRS je systém s úplně jiným charakterem než ten, na který byl běžný český účetní zvyklý. Tento rozdíl lze jednoduše znázornit tím, že se pečlivě podíváme na nový název tohoto systému. IFRS jsou Mezinárodní standardy pro finanční výkaznictví[4], nejde již o Mezinárodní účetní standardy[5]. Z názvu jasně vyplývá, že se nejedná o „účetní systém“ jako takový (systém, který upravuje účetní postupy), ale o informační systém (systém, který upravuje výstupy).

Ačkoliv se může zdát, že se jedná o maličkost, je tento rozdíl zásadní. Například, „české národní standardy“[6] se historicky dají považovat za „účetní systém“. Dříve předepisovaly základní účetní struktury jako účtovou osnovu, rozvahu, výsledovku, atd., a zároveň upravovaly postupy. Jinak řečeno, účetním říkali, jak by měli účtovat. IFRS však postupy neupravují[7]. Podle IFRS si každá firma definuje vlastní účtovou osnovu, vytvoří si vlastní výkazy[8], a je pouze na rozhodnutí účetního, jak bude účetní případ účtovat. Co IFRS skutečně vyžadují, je, aby výsledek účetní práce, závěrka, poskytla uživatelům úplný, pravdivý a věrný obraz o finančním stavu firmy a výsledcích jejího podnikání. Jinak řečeno, IFRS účetním říkají, co by měli vykazovat.

A to není jediný rozdíl. IFRS předpokládají, že za každý jeden účetní případ nese zodpovědnost jedna konkrétní osoba. A tato osoba, protože IFRS (na rozdíl od většiny národních systémů) nejsou zákonem (jsou tvořeny nevládní, neziskovou nadací sídlící v Londýně), k nim nemůže přistupovat stejně, jako kdyby zákonem byly.

V kostce, zákony se dodržují tak, že se postupuje způsobem, který nařizují, a nepostupuje se způsobem, který zakazují. IFRS však žádné konkrétní postupy ani nepředepisují, ani nezakazují. Místo toho ukládají účetnímu povinnost zvolit postup, který vede k tomu, že se ekonomická skutečnost zobrazí pravdivě a věrně. Proto, zda byl zvolený účetní postup správný, či ne, se, bohužel, často ukáže až v daleké budoucnosti.

Například, během roku 2005 firma XYZ koupila firmu ABC. Spolu s ostatním majetkem firmy získala také patent číslo 123. Při oceňování jednotlivých majetkových položek, pan Novák, finanční ředitel společnosti (a osoba zodpovědná za účetní závěrku), usoudil, že tento patent má hodnotu 10 miliard Kč, a firma ho v této hodnotě vykázala. O dva roky později se však ukázalo, že pro výrobek (vytvořený na základě patentu) není žádná poptávka, a že patent je bezcenný. Po té, co firma patent jednorázově odepsala, někteří akcionáři usoudili, že firma není nadále perspektivní, a začali prodávat její akcie. Jejich činnost vedla k tomu, že tržní kapitalizace firmy klesla o 100 miliard Kč. Protože zbylí akcionáři touto ztrátou nebyli nadšeni, firmu a pana Nováka zažalovali. Jeho svědectví probíhalo přibližně takto:

Právní zástupce akcionářů (PZA): Ocenil jste patent na 10 miliard Kč?

Pan Novák (PN): Ano.

PZA: Ukázalo se však, že patent byl nakonec bezcenný?

PN: Ano.

PZA: Byl tedy výsledek Vaší práce, že ekonomická skutečnost byla věrně popsána, nebo zkreslena?

PN: Při výkonu své práce jsem postupoval v souladu se všemi platnými předpisy, především podle standardů IAS 38 a IFRS 3, které vyžadují veškerý takový majetek ocenit. Svou práci jsem proto vykonal správně.

PZA: To nebyla ta otázka. Otázka byla: Zda-li Vámi zvolený účetní postup vedl k tomu, že účetní závěrka firmy poskytla pravdivý a věrný obraz ekonomické skutečnosti, potažmo správnou hodnotu patentu, nebo že tuto skutečnost zkreslila?

PN: Znovu opakuji, že je mojí povinností aplikovat IFRS a já jsem zvolil postup, který je v souladu s uvedenými standardy, kterébych nyní chtěl citovat: bla, bla, bla, bla.

PZA: Děkuji Vám za velmi poučný výklad účetních pravidel. Položil bych svou otázku jinak. Zaúčtovaná hodnota patentu se nakonec ukázala být správná nebo špatná, a prosil bych pouze jedno slovo jako odpověď.

PN: Špatná.

PZA: Děkuji. Nemám žádné další otázky.

Protože výslech pana Nováka potvrdil, že firma nesplnila svou povinnost aplikovat pravidla IFRS tak, aby poskytla pravdivý a věrný obraz ekonomické skutečnosti, soud shledal, že za způsobenou škodu nese odpovědnost. Soud dále shledal, že pan Novák sice dodržel písmeno pravidel, ale že nicméně nesplnil svou základní povinnost jako účetní, a proto za škodu nese také odpovědnost a nařídil mu nahradit 1/10 celkové škody. Dále, regulátor kapitálového trhu shledal, že pan Novák není způsobilý vykonávat práci finančního ředitele a udělil mu doživotní zákaz činnosti. Nakonec, statní zástupce, po přečtení výroku civilního soudu, usoudil, že pan Novák sice postupoval podle písmena pravidel, ale (protože držel opce na akcie a proto měl osobně co získat), že vědomě zkreslil vykázanou hodnotu majetku, a zahájil tak trestní stíhání pana Nováka za trestný čin podvodu.

Zlý sen? Bohužel ne. Toto je ta temná stránka IFRS.


 

[1] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví:
 
§ 19
 
(9) Účetní jednotky, které jsou obchodní společností a které jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech Evropské unie, použijí pro účtování a sestavení účetní závěrky Mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropských společenství. … 

Viz europa.eu.int/comm/internal_market/accounting/ias_en.htm#adopted-commission.


Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu:
 
(1)  Regulovaným trhem s investičními nástroji (dále jen "regulovaný trh") se rozumí trh
 
a)   který má stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování,

b)   na kterém se obchoduje pravidelně,

c)   který má stanovená pravidla pro tvorbu kurzů investičních nástrojů,

d)   který pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů dosažené při obchodování,

e)   který podléhá dozoru dozorového úřadu státu, ve kterém má sídlo a skutečné sídlo,

f)    uvedený v seznamu regulovaných trhů zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, který uveřejňuje Komise podle zvláštního právního předpisu.
 
(2)  Regulovaný trh může v České republice organizovat burza nebo organizátor mimo-burzovního trhu s investičními nástroji (dále jen "mimoburzovní trh").

[2] Vedle Evropské unie IFRS uznává dalších 70 zemí (viz www.iasplus.com/country/useias.htm).

[3] Zavedení IFRS odstraní hlavní překážku mezi českými firmami a mezinárodním kapitálovým trhem: neprůhledné účetnictví. České firmy se proto nebudou muset nadále spoléhat pouze na banky a tuzemské investory, ale budou moci čerpat kapitál od investorů po celém světě. Za nedlouho články o tom, jak nějaká česká firma koupila svou zahraniční konkurenci, nahradí články, které píšou o tom, jak nějaký zahraniční koncern převzal další část českého průmyslu.

[4] Ačkoliv oficiální český překlad pro International Financial Reporting Standards zní „Mezinárodní standardy účetníhovýkaznictví“, tento překlad je podobně zavádějící jako původní název pro IFRS (Mezinárodní účetní standardy, neboli International Accounting Standards). Proto se zde nepoužívá.

[5] Takto se systém dřív nazýval a byl přejmenován právě proto, že jeho dřívější název byl (pro lidi, jež nejsou rodilí mluvčí angličtiny) zavádějící.

[6] Myšleno zákon o účetnictví, postupy účtování, příslušné vyhlášky a jiné legislativní formy týkající se účetnictví.

[7] Současné „české národní standardy“ postupují do jisté míry také tímto směrem, a proto dnes již obsahují pouze tzv. směrnou účtovou osnovu na úrovni skupin účtů, uspořádání účetních výkazů, které lze považovat za minimálně požadované a individuálně rozšířitelné, a mírně, zatím, upravené postupy účtování do podoby tzv. Českých účetních standardů. To, že většina účetních stále postupuje tak, jak klasicky postupovala, je pouze znamení toho, že zažité účetní zvyklosti mají značnou setrvačnost a často trvá mnoho let, než se začnou měnit. 

[8] IFRS však upravuje minimální požadavky.