Účtování podle IFRS

5.2012

Zákon č. 563/1991 Sb. § 19a (1) praví: Účetní jednotka, … použije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie… .

Celkem jasně formulovaný požadavek.

Jen jeden malý háček.

IFRS se účtováním nezabývá a podle něj se nesestavuje „účetní závěrka“, nýbrž „finanční výkazy“.

Jak se tedy má účtovat podle systému, který se místo účtováním zabývá rozpoznáváním (recognition), měřením (measurement) a vykazováním (reporting), a místo předepsaného formuláře vyžaduje zprávu, jejíž obsah a struktura odráží specifickou povahy každé firmy?

Samozřejmě, jsou i tací s názorem, že je nutné § 19a „interpretovat“. Tito lidé pokrčí rameny, řeknou „podle IFRS se účtovat nedá“, a následně postupují, jakoby § 19a neexistoval. Pak jsou tací, kterým je taková interpretace zákona proti srsti.

Naštěstí, přestože se IFRS skutečně účtováním nezabývá, přestože žádné účty, žádné postupy, žádné formality (jako třeba náležitosti dokladů) nepředepisuje, přestože finanční výkazy podle IFRS neslouží valné hromadě při rozdělování zisku, ani státu při zjišťování daňové povinnosti, přestože jediný cíl IFRS je umožnit (především) portfoliovým investorům rozhodovat, jak budou alokovat finanční zdroje, účtování podle IFRS zakázané není. Jen je o píď složitější než účtování podle ČÚS.

Třeba, ČÚS 015.4.2.1 praví: „V průběhu účetního období se složky pořizovací ceny nakupovaných zásob zaúčtují na vrub příslušného účtu pořízení materiálu účtové skupiny 11 - Materiál nebo na vrub příslušného účtu pořízení zboží účtové skupiny 13 - Zboží se souvztažným zápisem ve prospěch příslušného účtu účtové třídy 2 nebo 3.“

IAS 2.11 však říká: „Hodnota vynaložená na nákup zásob zahrnuje cenu pořízení, dovozní cla a jiné daně (kromě těch, které podnik následně získá zpět od daňových autorit), dopravu, hodnotu vynaloženou na dopravu, manipulaci a ostatní hodnoty vynaložené, které jsou přímo přiřaditelné k pořízení hotových výrobků, materiálu a služeb. Hodnoty vynaložené na nákup se snižují o obchodní srážky, slevy a jiné podobné položky“.

Hmmm… A jaké účty se tedy mají používat?

To nikdo neví. IFRS se účtováním nezabývá.

Protože je zaměřený na výstupy, IFRS postupy neupravuje. Ale, protože je neupravuje, není vyloučeno, že firma aplikující IFRS se rozhodne rozpoznávat tak, že použije vlastní, pevně definované klasifikační schéma. Zároveň není vyloučeno, že jednotlivé složky schématu označí pevně definovanou číselnou řadou. Podobně, pokud se rozhodne schématu říkat třeba „účtová osnova“ a složkám „účty“ (pokud bude jinak plnit požadavky IAS 8.7), žádné pravidlo IFRS tím neporuší. Mimochodem, jeden možný příklad takového klasifikačního schématu (včetně čísel) .

Postup

Protože žádné konkrétní postupy neupravuje, na otázku „jak se má správně účtovat podle IFRS“, je možné odpovídat jen příkladově.

Například, 1.1.R1 firma XYZ na základě objednávky (číslo 123) nakoupila zboží XP/4A (skladové číslo 321) za 1.000 od firmy ABC (dodavatel č. 456) na fakturu (číslo 789).

Pokud by se aplikoval ČÚS 015.4.2.1, výsledek by mohl vypadat nějak takto:

Číslo

Doklad

Datum

Popis

Částka

Má dáti

Dal

Kniha dokladu

Typ

Firma

789

Faktura přijatá

1.1.R1

Nákup zboží XP/4A

1.000,00

131321

321456

PF tuzemské

FP

ABC


Pokud by se aplikoval IAS 2.11, výsledek mohl vypadat nějak takto:

Datum

Účet

Účet

Částka

Částka

Zdrojový doklad

Popis

1.1.R1

1340000321

1,000

123

Nákup zboží XP/4A


Pak, až by se aplikoval IFRS 9.3.1.1, výsledek by mohl vypadat nějak takto:

Datum

Účet

Účet

Částka

Částka

Zdrojový doklad

Popis

1.1.R1

6100456789

1,000

789

Závazek vůči ABC


Protože IFRS upravuje každou stranu zápisu samostatně, souvztažnostem se (až na pár výjimek) nevěnuje. Každopádně, pokud by se obě strany spojily, „zápis“ by mohl vypadat nějak takto:

1.1.R1

1340000321

1,000

6100456

1,000


Mimochodem, podobné „holé zápisy“ se obvykle používají jen v příkladech. Pokud firma bude „účtovat“ podle IFRS v reálu, informací ke sledování je poněkud více (krátký přehled o tom jaké, se uvádí na konci příspěvku).

Ale, protože si každá firma může definovat vlastní účty, zápis by také mohly vypadat nějak takto:

1.1.R1

1.1.3.4.0000321

1,000

2.1.1.456

1,000


Z toho vyplývá, že pokud má příklad oslovit někoho, kdo nezná konkrétní číslo účtů konkrétní firmy, slovní označení bývá srozumitelnější než číselné:

1.1.R1

Majetek: zásoby: zboží: položka 321

1,000

Závazky: z obchodního styku: dodavatel 456

1,000


Neboli

1.1.R1

Assets: inventory: merchandise: item 321

1,000

Liabilities: trade payables: supplier 456

1,000


Další výhoda slovních popisů je, že pokud se používají konzistentně (třeba tak jak předepisuje firemní předvaha), čísla účtů nejsou nutná. Zároveň, pokud firemní SW dokáže do Excelu exportovat účetní informace v tomto formátu:

1.1.R1

Majetek

Zásoby

Zboží

Položka 321

1,000

1.1.R1

Závazky

Obchodní styk

Dodavatel 456

1,000


život externího poradce (který se musí vyznat v účetnictví desítek firem) to výrazně ulehčí, a jeho služby to následně zlevní.

Ale proč by se pode IFRS nemohlo účtovat třeba takto:

789

Faktura přijatá

1.1.R1

Nákup zboží XP/4A

1.000,00

131321

321456

PF tuzemské

FP

ABC


Jeden důvod je, že IFRS upravuje každou stranu zápisu samostatně, a proto je vyloučeno, aby jedna částka sloužila obou. Ale to je jen maličkost.

Horší je situace, kde se částky jednotlivých účtů neshodují.

Například, místo aby firma koupila zboží za běžných platebních podmínek, získala významně odloženou splatnost. V tom případě by podle IFRS účtovala:

1.1.R1

Majetek: zásoby: zboží: položka 321

883.26

Majetek: zásoby: odložený úrok

116.74

Závazky: z obchodního styku: firma ABC

1,000


1.1.R1

Assets: inventory: merchandise: item 321

883.26

Assets: inventory: deferred interest

116.74

Liabilities: trade payables: ABC Co.

1,000


Pokud by účtovala částku jen jednou, některé účty by se mohly zbytečně opakovat:

1.1.R1

1,000

Majetek: zásoby: zboží: položka 321

Závazky: z obchodního styku: firma ABC

1.1.R1

116.74

Majetek: zásoby: odložený úrok

Majetek: zásoby: zboží: položka 321


A pokud se začne jednat o složitější případy, kde se na jedné straně objeví třeba tři účty, a na druhé pět nebo šest, nejenže se to stává nepřehledné a vzniká většíi prostor pro chyby, ale může to vést k tomu, že auditor (pokud sleduje obraty na účtech) bude smutný.

Ale opět, toto jsou spíš podrobnosti než zásadní problémy.

Nejhorší je, že IAS 8.7 praví: Pokud se [ustanovení standardu či interpretace] vztahuje na transakci, jinou událost či okolnost, politika či politiky aplikované [při zachycení té transakce, události či okolnosti] určí tím, že se bude aplikovat [ustanovení toho standardu či interpretace].

Protože překlad není doslovný, přiložený je i anglický originál: When an IFRS specifically applies to a transaction, other event or condition, the accounting policy or policies applied to that item shall be determined by applying the IFRS.

Pokud se při aplikaci IFRS budou používat české účty, někoho (třeba auditora) jistě napadne, že se vlastně nezachycovaly transakce, události a okolnosti tak, jak upravují standardy a interpretace IFRS. Spíš to bude vypadat, jako se aplikovaly české předpisy a pak se takto sestavené účty jednoduše převedly, konvertovaly, přemostily či namapovaly na něco, co IFRS možná opticky připomíná, ale od skutečného IFRS má daleko.

To neznamená, že nejsou firmy, které se snaží rozdíly mezi IFRS a ČÚS překonat tím, že k základním účtům tvoří další analytické či podrozvahové. Ale pak vzniká problém, že vedle těch českých účtů, které se musí sloučit, je celá řada těch, které je nutno odstranit (třeba účty jako 111, 119, 122, 131, 153, 198, atd. nemají v kontextu IFRS obdobu) a jejich obsah alokovat. A pak jsou ty, které se sice zrušit nemusí, ale část jejich obsahu se nejen musí přemístit, ale také přecenit. Výsledkem jsou další pomocné, převodové, fiktivní, imaginární, kouzelné, či jiné „účty“, a účetnictví firmy začne být poněkud nepřehledné.

Proto, přestože se to tak ze začátku často nezdá, snaha „převádět“ české standardy na IFRS se nakonec ukáže být náročnější, problémovější, pracnější než rovnou „účtovat dvakrát“.

Ale, pokud se definují dvě „účtové osnovy“, samo o sobě to neznamená, že se zdvojnásobí práce.

Naopak, obvyklý postup je, že se identifikují pouze ty případy, které se liší, a pouze ty se „účtují dvakrát“.

Zároveň (protože s takovým postupem počítá), většina robustních informačních systémů dovoluje definovat buď velké množství nebo neomezený počet různých „osnov“, které vedle IFRS a ČNS také dovolují firmám vést třeba slovenský GAAP, německý GAAP, japonský GAAP či jakékoliv jiné standardy, které jsou povinné v jakékoliv jiné zemi, kde firma (či nějaká její dcera) podniká.

Každopádně, bez ohledu jak se firma rozhodne postupovat v praxi, pokud používá dvě nezávislá klasifikační schémata, nebude pochyb o tom, že si dala záležet vyhovět nejen požadavkům zákona č. 563/1991 Sb. § 19a (1), ale také tak IAS 8.7 a (především) nařízení EC 1606/2002 (neboli právu Evropské unie).

Účetní politika

Jak praví IAS 8.7, pokud se nějaký standard vztahuje na transakci, událost či okolnost, politika (politiky) se určí na základě toho standardu.

Jak by taková „účetní politika“ podle IFRS mohla vypadat?

Třeba: „pokud se nakupuje zboží a splatnost nepřekročí 90 dnů, jak zboží tak související závazek se ocení v nominální hodnotě. Pokud splatnost překročí 90 dnů a souhrnná hodnota nákupu je 1.000.000 nebo vyšší, zboží se ocení v současné hodnotě a související odložený úrok se časově rozliší. Pokud splatnost překročí 360 dní, zboží se ocení v současné hodnotě a související odložený úrok se rozpustí metodou efektivní úrokové sazby. Pokud při nákupu vznikne nárok na peněžní slevu, zboží se ocení po odečtení slevy. Pokud při nákupu vznikne nárok na slevu, která se uplatní v budoucím období, zboží se ocení v nominální hodnotě a vytvoří se opravná položka ve výši očekávané slevy. A tak dál.“

Samozřejmě, tato politika není součástí textu IFRS.

Tato politika se vytvořila tak, že se na základě požadavků IFRS stanovil standardní postup pro nějakou standardní situaci.

Ale, protože IFRS je systém „založený na zásadách“ každá firma má právo si podobnou konkrétní politiku (či postupy účtování) definovat sama.

Tato absence striktně vymezených postupů má své výhody i nevýhody.

Na jedné straně, možnost aplikovat úsudek umožňuje firmám přizpůsobit obecné požadavky IFRS (vztahující se na všechny firmy) na vlastní situaci. Na druhé straně, jsou situace, kde se poměrně těžko přichází na ten jeden „správný postup“ ( vůči kterému auditor či kdokoliv jiný nebude mít žádnou výhradu).

Naštěstí, IFRS i na tuto možnost pamatuje, a proto (přestože se nejedná o povinné postupy) poskytuje příklady toho, jak by se mělo postupovat.

Například IFRIC 1, IE1-3: 1.1.2000 firma pořídila jadernou elektrárnu za 1.100.000. Vedle majetku firmě také vznikla povinnost majetek na konci jeho životnosti odstranit. Výdaje na odstranění firma odhadla na 70,400 a zjistila, že aplikovatelná diskontní sazba byla 5%. Současnou hodnotu očekávaných výdajů tedy vypočítala na 10.000, takže celková vstupní hodnota majetku byla 1.200.000. Majetek má životnost 40 let, začal se užívat 1.1.2000.

31.12.2009 firma zjistila, že důsledkem technologického pokroku budou očekávané výdaje na vyřazení o 34,600 nižší (a že diskontní sazba se nezměnila), a proto snížila hodnotu majetku i související rezervy o 8,000 (současnou hodnotu poklesu).

12/31/09 / 31.12.09

Decommissioning liability / Závazek: rezerva na vyřazení

8,000

Asset: power plant / Majetek: elektrárna

8,000


Atd.

Mimochodem, zde se nepoužil doslovný překlad (ani částky nejsou úplně přesné – skutečné by byly 10.000,02 a 34.575,54), proto se přikládá anglický originál:

IE2 “An entity has a nuclear power plant and a related decommissioning liability. The nuclear power plant started operating on 1 January 2000. The plant has a useful life of 40 years. Its initial cost was CU120,000; this included an amount for decommissioning costs of CU10,000, which represented CU70,400 in estimated cash flows payable in 40 years discounted at a risk-adjusted rate of 5 per cent. The entity’s financial year ends on 31 December. …

IE2 “On 31 December 2009, the plant is 10 years old. Accumulated depreciation is CU30,000 (CU120,000 × 10/40 years). Because of the unwinding of discount (5 per cent) over the 10 years, the decommissioning liability has grown from CU10,000 to CU16,300.

IE3 “On 31 December 2009, the discount rate has not changed. However, the entity estimates that, as a result of technological advances, the net present value of the decommissioning liability has decreased by CU8,000. Accordingly, the entity adjusts the decommissioning liability from CU16,300 to CU8,300. On this date, the entity makes the following journal entry to reflect the change:

12/31/09 / 31.12.09

CU

CU

Dr decommissioning liability / Závazek na vyřazení

8,000

Cr cost of asset / Vstupní hodnota majetku

8,000


…“

Ale podobných explicitních příkladů je v IFRS poměrně málo.

Mnohem častější jsou implicitní příklady jako IAS 23.8:

„Účetní jednotka aktivuje výpůjční náklady, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě způsobilého aktiva, jako část pořizovacích nákladů na toto aktivum. Účetní jednotka vykáže ostatní výpůjční náklady jako náklad v období, kdy je vynaložila“

Mimochodem, tento překlad připravila Evropská komise. Zároveň, protože byl uveden na Úředním věstníku EU, se jedná o oficiální zdroj E IFRS (IFRS ratifikovaný Evropskou unií a povinný ve smyslu EC 1606-2002).

Anglický originál: „An entity shall capitalise borrowing costs that are directly attributable to the acquisition, construction or production of a qualifying asset as part of the cost of that asset. An entity shall recognise other borrowing costs as an expense in the period in which it incurs them”.

Jinak, tento originál by se také mohl přeložit i takto:

"Firma (entita) je povinná do ceny pořízeného způsobilého majetku zahrnout veškeré úroky (výpůjční náklady), které přímo souvisí s jeho pořízením. Ostatní úroky se musí promítnout na výsledovku jako náklady, a to v období jejich vzniku."

Každopádně, bez ohledu na to, který překlad se použije, správný postup je:

Například, 1.1.R1 firma si vzala dva úvěry, každý na pět let. Úvěr 1 (1.000.000) k financování výstavby výrobní haly a úvěr 2 (500.000), aby financovala svou dennodenní činnost. Za úvěr 1 (zajištěn stavbou) platí 5%, a za úvěr 2 (nezajištěný ničím) 9%. Jistina (u obou) je splatná ke dni 1.1.R4 a úrok se platí ročně, a to vždy ke dni 1.1. Firma zveřejňuje zprávy kvartálně.

1.1.R1

Cash: cash in bank / Peníze: banka

1,500,000

Liabilities: loan 1 / Závazky půjčka 1

1,000,000

Liabilities: loan 2 / Závazky půjčka 2

500.000


3/31 / 31.3, 6/30 / 30.6, 9/30 / 30.9 & 12/31/R1 / 31.12.R1

Asset: plant / Majetek: výrobní hala

12,500

Expense: interest / Náklad: úrok

11,250

Liabilities: accrued interest / Závazek: splatný úrok

23,750


1/1/R2 / 1.1.Y2

Liabilities: accrued interest / Závazek: splatný úrok

95,000

Cash: cash in bank / Peníze: banka

95,000


Pokud by vycházelo z překladu EU a nedával by se pozor (význam slova „aktivuje“ by se nevyložil tak, jak se chápe podle IFRS), výsledný postup by mohl být tento:

3/31 / 31.3, 6/30 / 30.6, 9/30 / 30.9 & 12/31/R1 / 31.12.R1

Asset: plant under construction / Majetek: nedokončená výrobní hala

12,500

Expense: interest / Náklad: úrok

23,750

Revenue: capitalized interest / Výkony: aktivace úroků

12,500

Liabilities: accrued interest / Závazek: splatný úrok

23,750


Pokud by se tento postup následně neopatrně promítnul do finanční zprávy, jednalo by se o chybu (minimálně proto, že vykázaný úrokový náklad by byl příliš vysoký).

A ještě horší chyba by mohla nastat, pokud se neopatrně vyložil také význam slova „vynaložila“:

3/31 / 31.3, 6/30 / 30.6, 9/30 / 30.9 & 12/31/R1 / 31.12.R1

Asset: plant under construction / Majetek: nedokončená výrobní hala

12,500

Expense: interest / Náklad: úrok

12,500

Revenue: capitalized interest / Výkony: aktivace úroků

12,500

Liabilities: accrued interest / Závazek: splatný úrok

12,500


1/1/R2 / 1.1.Y2

Expense: interest / Náklad: úrok

41,000

Liabilities: accrued interest / Závazek: splatný úrok

50,000

Cash: cash in bank / Peníze: banka

95,000


Proto je při aplikaci IFRS vždy užitečné, vedle jakéhokoliv překladu, vzít v potaz anglický originál (protože za chyby nenese odpovědnost ten, kdo překlad zpracoval, nýbrž účetní, který si překlad špatně vyložil).

A pak jsou situace, ke kterým IFRS žádné konkrétní instrukce neposkytuje.

Například, v celém textu IFRS není ani jedno slovo o: DPH, nedokončeném dlouhodobém majetku či dokonce stravenkách.

Naštěstí, při aplikaci IFRS není nutné, aby standardy či interpretaci odpovídaly na všechny otázky. Protože je „založený na zásadách“, každý účetní má právo si na mnoho otázek odpovědět sám (neboli, podle IAS 8.10, použít vlastní úsudek).

Pak, pokud stále není úplně jasné, jak se má postupovat, vždy má právo (podle odstavce 12) zvážit jak se to dělá podle jiných srovnatelných standardů (čímž se myslí US GAAP), nebo dokonce odbornou literaturu (čímž se myslí učebnice a odborné články), a nebo průmyslové zvyklosti (čímž se myslí průmyslové zvyklosti).

Dodatečná diskuse

Jak bylo řečeno u prvního příkladu, informací při aplikaci IFRS je nutné znát víc než jen datum, účet, a částka. Nejenže se musí sestavit (poměrně rozsáhlá) příloha, a každá větší firma potřebuje adekvátní (i když ne zdaleka tak rozsáhlý jako při aplikaci US GAAP) systém interních kontrol.

A co se všechno zachycuje? O tom rozhoduje sama firma, ale vedle datumu, účtu, a částky jistě bude nutné víc informací (nová je označená tučně):

27.12.R0

Č. objednávky: 123

Objednalo se: XP/4A

Objednávku sestavil …

Objednávku schválil …


1.1.R1

Č. objednávky: 123

Přijalo se: 4 X „XP/4A“

Příjem akceptoval …

Č příjemky: 987


1.1.R1

Č příjemky: 987

Č. objednávky: 123

Zásoby naskladnil …

Skladové č.: 654


3.1.R1

Č faktury: 789

Č. dodavatele: 456

Č. objednávky: 123

Fakturu zaevidoval …


3.1.R1

Skladové č.: 654

Č. objednávky: 123

Č faktury: 987

Zásoby ocenil …


4.1.R1

Č faktury: 789

Č. objednávky: 123

Č příjemky: 987

Závazek zaúčtoval …


8.1.R1

Č faktury: 789

Č. objednávky: 123

Č příjemky: 987

Úhradu schválil …


1.2.R1

Č faktury: 789

Č. objednávky: 123

Výpis: 2.1 str.23 789-456

Úhradu zaúčtoval …


Protože adekvátní interní kontroly jsou věc firmy, postup každé konkrétní firmy se může lišit.

Jediné, co se lišit nebude, je že se má (obvykle po dohodě s auditorem) zvolit taková metodika, která prokazatelně zaručí, aby se každá jednotlivá transakce, jiná událost či okolnost zachytila tak, jak upravuje IAS 8.7, a následně vykázala tak, jak upravuje Framework QC11 - QC16. Jinak řečeno, aby finanční zpráva věrné zobrazila skutečnou ekonomickou situaci firmy.

Vazba na národní standardy

V zemích, kde to zákon připouští (například zde v ČR), se často volí postup, kde se primárně vede („účtuje podle“) IFRS, a následně se (například ročně) na tomto základě sestaví závěrka podle národních předpisů. Jediné, co je nutné zvážit (vedle požadavků zákonů vztahujících se na účetnictví), jsou požadavky těch předpisů.

Například, zákon 586/1992 Sb. § 23 (2) praví: Pro zjištění základu daně se vychází a) z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů, u poplatníků, kteří vedou účetnictví. Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství, pro účely tohoto zákona použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis (Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ...). …

Pokud firma „sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů“ nejjednodušší postup jak vyhovět těmto požadavkům, je na zjištění základu daně „bez vlivu Mezinárodních účetních standardů“ použít experta (jako třeba daňového poradce), který nejen dokáže poradit jak na to, ale může přiznání rovnou sestavit a podat.

Pak jsou firmy, které jsou přesvědčené, že není možné podle IFRS „účtovat“ vůbec, a svou českou účetní agendu vedou úplně samostatně.

Například jedna mezinárodní firma v ČR zřídila pobočku (společnost s ručením omezeným) jen proto, že zde chtěla vést svou celosvětovou účetní agendu. Jinak řečeno, jediná funkce pobočky byla ta, že sloužila jako servisní středisko, a pro ostatní dcery firmy (z celého světa) účtovala jejich hmotný majetek. Vedle těch přibližně 150 zaměstnanců, kteří se zabývali touto činností, také zaměstnávala tři lidi, kteří vedli její české účetnictví. Zároveň, protože integrace této agendy do celofiremního informačního systému (SAP) by byla příliš nákladná, tuto agendu vedla samostatně (na software specificky navržený proto, aby vyhověl českým zákonům). Protože se obě agendy vedly samostatně, tato dvě oddělení spolu ani komunikovat nemuselai, a dokonce ani spolu neseděla v stejné budově.

Jiné firma, která zde podnikala, volila podobnou strategii. V tomto případě měla jedno oddělení, které vedlo mezinárodní účetní agendu pro všech přibližně 25 dcer (jak v ČR tak SK). Každá tato dcera pak sledovala své vlastní účetnictví podle české / slovenské legislativy. Protože tyto agendy opět byly od sebe systémově oddělené, personál, který sledoval tu zahraniční, o českých legislativně nevěděl vůbec nic (a víc než polovina česky ani neuměla). Opačně, ten personál, který sestavoval české závěrky, o mezinárodní problematice neměl žádné znalosti (ani si žádné nepřál).

Pro úplnost, obě tyto firmy podnikají v cizích zemích přes 50 let, a v ČR od revoluce. Proto jsou zvyklé vyhovovat jak požadavkům svých primárních standardů (v tomto případě amerických), tak zároveň zákonů, všech zemí, kde podnikají.

Firmy, které aplikují IFRS (standardy, které jsou povinné teprve od roku 2005) jsou často přesvědčeny o tom, že tyto dvě účetní agendy je nutné spojit, propojit nebo (v nejhorším případě) jednu podřídit druhé. Postupem času však přichází na to, že to není vždy optimální řešení, že olej a voda se jen těžko promíchají, a že snaha udělat to často přináší víc komplikací než opak. Proto některé postupně dospívají k závěru, že vést svou českou a IFRS agendu úplně odděleně je nakonec (jak na to už dávno přišla řada amerických firem) optimální řešení.

Adekvátní interní kontroly

Přestože IFRS se o interní kontrole nezmiňuje, předpokládá, že budou „adekvátní“.

Například, při nákupu zboží by se dalo za „adekvátní“ považovat, pokud se na operaci podílely minimálně tři osoby: 1. Ta, která odpovídá za nákup zboží, 2. Ta, která odpovídá za zaúčtovaní případu, a 3. a ta, která odpovídá za proplacení faktury. Opravdu pečlivé firmy jdou o krok dál, a tyto funkce od sebe nedělí pouze personálním obsazením, ale také geografií. Třeba o zásobách se účtuje v jednom centru sdílených služeb v ČR, o závazcích ve druhém v Irsku, a o bance ev třetím ve Švýcarsku.

Většina firem, které své interní kontroly berou vážně, také nemají „účetní oddělení“. Místo něj mají například: Nákup (Purchasing), Příjem (Receiving), Pohledávky (Accounts Receivable), Treasury (Pokladna), Výroba (Manufacturing), Capex (Investiční), Závazky (Accounts Payable), atd. Proto při aplikaci IFRS je poměrně vzácné, aby jeden účetní účtoval celý případ. Spíš se předpokládá, že bude účtovat jen svůj vlastní účet.

Třeba v příkladu, který se uváděl na začátku příspěvku, o pořízení (protože se jedná o jednoduchý, jednorázový nákup), by mohl rovnou „účtovat“ (zadávat informace do systému) Purchasing či Receiving. O závazku (po té co ověří jak správnost faktury tak příjem zboží) Accounts Payable, a o následné platbě Treasury. Každopádně, jak se konkrétní firma nakonec rozhodne práci organizovat, není věc, kterou IFRS upravuje. Jedinou podmínkou je, aby konečná zpráva měla kvalitu, která skutečně odpovídá požadavkům IFRS.











Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 30.Jul.2016 | Design: Frkal.com