Světové účetnictví III online Zpět na seznam

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets

Dnes, na začátku dvacátého prvního století, firmy už ve svém podnikání primárně nepoužívají pozemky, budovy, stroje, přístroje a jiné podobné věci. Místo toho používají patenty, copyrighty, licence, technologické postupy, tajné formule, seznamy zákazníků, a další, často mnohem abstraktnější formy majetku.[1] Proto bylo načase, aby se účetní pravidla zmodernizovala a aby účetnictví, podobně jako podnikání, oběma nohama konečně vkročilo do století informací.

Během posledních několika let proto v US GAAP vznikly vyhlášky SFAS 141 a 142 a v IFRS byl zmodernizován standard IAS 38.[2] Přestože změny, které nastaly, byly zdánlivě drobné a jednoduché, představují skutečný průlom v účetním myšlení. Poprvé bylo oficiálně uznáno, že hmotný a nehmotný majetek skutečně má jiný ekonomický charakter, a proto se na nehmotný nemůže používat stejný všeobecný postup jako na hmotný.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / klasifikace[3]
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / recognition

Podle US GAAP (SFAS 142, glossary) „nehmotný majetek je majetek (vyjma finančních nástrojů) bez fyzické substance“.[4] Tato definice sice celkem přesně popisuje to, co nehmotný majetek není, ale nedělá příliš moc pro to, aby ujasnila, co vlastně je.

Naštěstí (IAS 38, odst. 12)[5] praví, že něco nehmotného (nepočítají se samozřejmě peníze a finanční nástroje) je majetkem, pokud:[6]

1. To vyplývá ze smluvního vztahu nebo práva (zákonu), nebo

2. Je to oddělitelné[7] a prodejné.[8]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / vykazování
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / disclosure

Podobně jako u hmotného majetku,[9] IFRS a US GAAP nepředepisují přesně, jak by se nehmotný majetek měl vykazovat. Při jeho vykazování se podnik má řídit zásadami materiality, a pravdivého a věrného obrazu. Toto udělá, pokud každou materiální[10] položku (třídu, skupinu, seskupení nebo jednotlivý majetek) vykáže na vlastní řádce pod názvem, který se dá považovat za rozumně popisný[11] (následující seznam není vyčerpávající).

Nehmotný majetek vyplývající ze zákona: do nehmotného majetku, který vyplývá ze zákona, se klasicky zařazují patenty (patents), copyrighty (copyrights), obchodní značky (trademarks) a obchodní názvy (tradenames). Také do něj mohou patřit (v závislosti na právní úpravě té či oné země) internetové adresy, vysílací licence, práva na průjezd, atd.

Nehmotný majetek vyplývající ze smlouvy: mezi tento druh nehmotného majetku mohou patřit například: dohody se zaměstnanci (employment agreements), výrobní dohody (manufacturing agreements), dohody o stavbě (construction agreements), dohody, které zaručují prostor v regálech u maloobchodů (shelf-space agreements). Mezi ně mohou patřit i dohody o poradenství, reklamě, distribuci, franchisingu, pojištění, pronájmu, úvěrové linky, atd. (consulting, advertising, distribution, franchising, insurance, rental, lines of credit, etc. agreements). Nakonec i dohody o nekonkurování si (non-compete agreements), dohody o neprozrazení obchodního tajemství (non disclosure agreements), dohody o nepodnikání nebo zastavení činnosti (standstill agreements) mohou splňovat uvedená kritéria. Samozřejmě mezi dohody také patří leasing, jak operační, tak finanční.

Nehmotný majetek vyplývající z jiné dohody: mezi takovéto dohody mohou patřit: vysílací licence (na rádio, televizi, mobilní signály, atd.), licence na užívání software,[12] nebo technologii, nebo patenty, práva provádět těžbu (třeba dříví nebo nerostů), odebírat vodu, kopírovat knihy nebo jiný psaný materiál, používat nebo nahrávat písničky, přistávat letadlem, zakotvit loď, vybudovat budovu (nebo používat zemědělský pozemek na jiný účel), vybírat splátky z půjček, nebo hypoték, dobývat nedobytné pohledávky, a mnoho dalších dohod, které mezi sebou uzavírají různé subjekty.

Nehmotný majetek vyplývající ze vztahů: je ten, který vyplývá z mezilidských vztahů: seznamy a záznamy, seznam zákazníků, seznam dodavatelů, seznam distributorů, záznamy o klientech (u právníka) nebo pacientech (u lékaře), záznamy o úvěrové bonitě věřitelů, platební morálce nebo dřívějších nákupech zákazníků, atd. Někdy není ani nutný seznam, i distribuční metody nebo systémy často mívají obrovskou hodnotu,[13] podobně jako dobré vztahy s bankami, nebo s regulátorem, zaměstnanci, odběrateli, dodavateli, tiskem, reklamními agenturami, právníky, auditory, atd. Často i věci jako objednávky (třeba u výrobců lodí, letadel, počítačových součástek, nebo i bot a oblečení) nebo dohody o servisu mohou mít hodnotu.

Nehmotný majetek vyplývající z technologie: například vlastní počítačové programy, tajné formule (například na výrobu slazených nebo alkoholických nápojů), výrobní procesy, technické dokumentace, opravné manuály, školicí materiál, nákresy, plány, databáze, ty všechny mohou mít hodnotu.

Goodwill: samozřejmě, jakmile se nehmotný majetek stává více abstraktní,[14] začíná být více diskutabilní, zda je možné ho oddělit a prodat, převést, licencovat nebo pronajmout. Proto na zachycení hodnoty těch skutečně těžko identifikovatelných druhů nehmotného majetku existuje třída „ostatní“. Oficiálně se jí říká goodwill.[15]

Pokud jedna firma koupí druhou, kupuje mnohem víc než pouze její stroje. Kupuje také dobrou vůli, kterou firma pracně vybudovala mezi svými zaměstnanci, dodavateli, odběrateli a investory, a také ty speciální maličkosti, jako například dobrý nápad, jak něco vyrábět lépe, které se sice velmi těžko mohou identifikovat (a ještě hůř ocenit), ale nicméně dělají tu společnost (jako piha na tváři modelky) hezkou, unikátní a cennou.

Z tohoto důvodu dnes už také (ani podle US GAAP, ani podle IFRS) žádný záporný goodwill neexistuje. Pokud jedna firma koupila druhou za míň než součet reálných hodnot jejího majetku, je na té firmě něco (jako třeba beznadějně křivý nos nebo nesnesitelná povaha?), co vede k tomu, že celek má mnohem menší hodnotu než součet všech individuálních součástí.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement

Podle koncepčního rámce jak US GAAP, tak IFRS, majetek je něco, co firmě pravděpodobně přinese ekonomickou výhodu v budoucnosti, a jehož hodnota vyplývá z transakce (US GAAP), nebo se dá spolehlivě změřit (IFRS). Z tohoto vyplývá, že pokud firma koupí nějaký nehmotný majetek od jiného subjektu (v rámci transakce na délku paže),[16] při oceňování nenastanou větší komplikace. Do majetku se zahrne zaplacená částka.[17]

Zde US GAAP končí.[18]

IFRS (IAS 38, odst. 27) však pokračuje[19] a praví, že součástí pořizovací ceny
mohou být také cla, nevratné daně[20] a další vedlejší costs[21] (po odečtení slev nebo rabatů), které souvisí se zavedením majetku do provozu. Podle odst. 28 mezi „vedlejší costs“ patří například:

1. Platy a mzdy,[22] které přímo souvisí se zaváděním majetku do provozu.

2. Profesní služby, které přímo souvisí se zaváděním majetku do provozu.

3. Costs na testování, zda majetek funguje správně.[23]

Ale (podle odst. 29) mezi ně nepatří:

1. Costs související se zavedením nového výrobku nebo služby (včetně reklamy a jiné propagace).

2. Costs spojené s obchodováním na novém místě, nebo s novým typem zákazníků (včetně školení pracovníků).

3. Správní a jiná všeobecná režie.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / majetek vytvořený ve vlastní režii podle US GAAP
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / internally developed assets according to US GAAP

Podle SFAS 142 (odst. 10) costs, které souvisí s tvorbou (nebo obnovením) nehmotného majetku (včetně goodwill), které nejsou specificky identifikovatelné, které mají neurčitelnou životnost a nebo které se vztahují na operace jednotky vcelku, jsou náklady období (nemohou vstupovat do hodnoty majetku). Podle SFAS 2 (odst. 12) veškeré costs, které se vyhláškou 2 zahrnují mezi výzkum a vývoj, jsou náklady období (nemohou vstupovat do hodnoty majetku).

Z těchto dvou ustanovení vyplývá, že podle US GAAP se do pořizovací hodnoty nehmotného majetku vytvořeného samotnou firmou nanejvýš mohou zahrnout právní poplatky, soudní výlohy, a podobné costs,[24] které jsou nezbytné k tomu, aby se majetek zaregistroval a právně ošetřil.[25]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / majetek vytvořený ve vlastní režii podle IFRS

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / internally developed assets according to IFRS

IFRS je poněkud benevolentnější.[26] Podle IAS 38 (odst. 66) se do vnitřně vytvořeného nehmotného majetku (internally generated intangible asset) mohou zahrnout všechny přímo související costs,[27] nutné k tvorbě, produkci a přípravě majetku do stavu, kdy je možné začít ho používat tak, jak zamýšlelo vedení firmy.

Nicméně protože (jak praví odst. 51) problémy často doprovází určení, zda majetek skutečně firmě přinese budoucí ekonomické výhody, a je těžké určit, jaké costs souvisí s tvorbou majetku (a rozlišit je od každodenních nákladů na provoz firmy), je obtížné určit, zda se majetek má, či nemá uznat.[28] Proto IAS 38 obsahuje určitá opatření, která mají vést k tomu, že flexibilita obsažená v těchto pravidlech nebude zneužívána.[29]

Zaprvé, odst. 54 zakazuje kapitalizaci jakýchkoliv costs spojených s výzkumem.[30] Odst. 57 pak upravuje, za jakých podmínek se mohou kapitalizovat costs spojené s vývojem. Podle tohoto odstavce se mohou kapitalizovat, pouze pokud jsou splněna všechna následující kritéria:

1. Byla dosažená technická proveditelnost.[31]

2. Firma má v úmyslu majetek používat nebo prodat.

3. Firma je schopna doložit, že majetek bude moci používat nebo prodat.

4. Firma je schopna přesně doložit, jak jí majetek bude v budoucnosti pravděpodobně přinášet ekonomické výhody. Mimo jiné tím, že doloží, že existuje trh pro výstupy majetku, nebo pro samotný majetek, a nebo (pokud majetek míní používat interně), jakým způsobem jí bude přinášet užitek.[32]

5. Firma má dostatečné technické, finanční a jiné zdroje, které jí umožní dokončit vývoj a buď používat, nebo prodat majetek.

6. Firma je schopna spolehlivě změřit výdaje související s majetkem během jeho vývoje.

Odst. 63 poskytuje další instrukce o tom, jak se tato pravidla mají chápat, tím, že zakazuje kapitalizaci costs souvisejících s tvorbou obchodních značek, symbolů, knih a podobných psaných děl, seznamů zákazníků, a (podle odst. 64) podobných druhů majetku, u kterých se těžko rozlišuje, zda cost souvisí s pořízením majetku, nebo se všeobecným chodem firmy.

Nakonec odst. 71 výslovně zakazuje kapitalizaci costs, které už jednou byly zařazeny do nákladů.[33]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / software

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / software

Software je zvláštní typ majetku, který není úplně hmotný, ani úplně nehmotný.[34] Proto pro tento typ „hybridního“ majetku bylo nutné vytvořit „hybridní“ účetní postup. Samotná pravidla se odvíjí od účelu, kterému software bude sloužit. Jedna možnost je, že (podobně jako budova) firmě bude přinášet budoucí ekonomickou hodnotu tím, že ho firma bude používat ve vlastních operacích. Druhá možnost je, že hodnotu bude přinášet tak, že ho firma prodá (nebo prodá licenci k jeho užívání). V kostce, účetní pravidla pro software vytvořený pro vlastní potřeby jsou srovnatelná s pravidly pro každý jiný majetek vytvořený ve vlastní režii,[35] zatím co software vytvořený na prodej se řídí pravidly pro výzkum a vývoj,[36] zásoby[37] a projekty.[38]

US GAAP versus IFRS: FASB považoval otázku správného postupu pro software vyvinutý na prodej za dostatečně důležitou, takže vydal vyhlášku SFAS 86, která tuto problematiku podrobně řeší. Podobně, AICPA se na téma software také vyjádřil pokyny: SOP 97-2, 98-1, 98-4 a 98-9 (které byly potvrzeny FASB a jsou proto zdrojem US GAAP). IASB se o software sice několikrát zmiňuje, ale samotné problematice jeho účtování se výslovně nevěnuje (jedině SIC 6 se výslovně věnoval problematice software, ale od roku 2005 byl zrušen). Proto při aplikaci IFRS občas vznikají otázky ohledně správného postupu, zatím co v účetní literatuře se občas objevují zcestné interpretace. Z tohoto důvodu dis-kuse zde uvedená je založena na pravidlech US GAAP (která jsou, nicméně, konzistentní s logikou a požadavky IFRS).

Software vyvinutý pro vlastní potřeby (software developed for own use): pokud firma tvoří počítačový program pro vlastní potřeby, má právo postupovat stejně, jako kdyby se například jednalo o budovu nebo stroj. Důvodem je, že firma majetek pořizuje proto, aby jí umožnil vykonávat její činnost. Například pokud si firma vyvine program na automatické zpracování pohledávek (které se dřív zpracovávaly ručně), ekonomická hodnota programu spočívá tom, že firmě ušetří náklady, které dříve vynakládala na ruční zpracování.[39]

Podle SOP 98-1 se tzv. „přímo přiřaditelné costs“ (directly attributable costs) mohou kapitalizovat jak v případě software, který firma vytvořila sama (nebo který byl pro ní vytvořen na zakázku), tak v případě koupeného software, pokud jsou nutné „významné“ modifikace, úpravy nebo implementace. Pod pojmem přímo přiřaditelné costs se rozumí:

1. Vlastní náklady: primárně platy a mzdy zaplacené pracovníkům za práci přímo spojenou s projektem.[40]

2. Částky zaplacené třetím stranám: které mohou zahrnovat jak náklady na kódování a testování, tak náklady spojené s implementací.[41] Pokud součástí dohody je také školení (vyslovené nebo implicitní), kapitalizovaná částka se o toto školení musí snížit, protože školení se kapitalizovat nesmí.

3. Úroky.[42]

Kapitalizace však může začít pouze po té, co:

1. Vznikly tzv. předběžné projektové costs a byly řádně zahrnuty do nákladů (tyto costs se kapitalizovat nesmí). Předběžné projektové costs jsou:

A. Costs, které souvisí s konceptuální formulací (conceptual formulation): vytvoření konceptu, co má software dělat.

B. Costs, které souvisí s projektem neboli designem (design): tím se obvykle rozumí nakreslení vývojových diagramů nebo podobných vývojových nástrojů.

C. Testování potenciálních alternativ (testing of possible alternatives): kde firma zjišťuje, zda by místo vývoje vlastního softwaru nemohla pořídit nebo upravit už hotový software.

D. Výběr dodavatelů (vendor selection): jak těch, kteří software budou vytvářet, tak těch, kteří ho budou instalovat a / nebo implementovat.

2. Vedení firmy dospěje k závěru, že je pravděpodobné (tak jak se toto slovo vykládá podle US GAAP), že projekt bude dokončen a že bude sloužit účelu, ke kterému se tvoří a

3. Závazně vyčlení prostředky dostatečné k dokončení projektu.

Například, firma XYZ zaplatila firmě ABC 10 000 000 Kč za licence na účetní informační systém. Poté zaplatila firmě DEF 15 000 000 za implementaci. V dohodě s firmou DEF stálo, že firma DEF poskytne komplexní služby neboli „instalaci na klíč“. Součástí instalace bylo také proškolení pracovníků firmy XYZ v ovládání systému. Protože toto školení bylo implicitně (nikoli výslovně) obsaženo v dohodě, firma XYZ získá závaznou nabídku na srovnatelné školení od firmy EFG. Podle této nabídky by firma EFG za školení účtovala 2 000 000 Kč, a proto firma XYZ do ceny pořízení majetku zahrne 23 000 000 Kč.

Software vyvinutý na prodej (software developed for resale): pokud firma tvoří počítačový program na prodej, nejprve se řídí pravidly ohledně výzkumu a vývoje. Jakmile program „dokončí“, může postupovat tak, jako kdyby vyráběla výrobek.

Podle SFAS 86 se tvorba software řídí vyhláškou SFAS 2 až do okamžiku, kdy firma je schopna doložit dosažení technologické proveditelnosti (technological feasibility) software. Podle vyhlášky SFAS 2 všechny costs[43] spojené s výzkumem a vývojem jsou náklady období.[44] Jakmile firma je schopna doložit dosažení technologické proveditelnosti, další costs na dohotovení majetku může kapitalizovat (jako zásoby). Protože samotná vyhláška je psaná jasným a srozumitelným způsobem, není nutné ji interpretovat. Stačí ji citovat (překlad není doslovný).

SFAS 86, odst. 4: pro účel této vyhlášky byla technologická proveditelnost stanovena na okamžik, kdy účetní jednotka dokončila veškeré plánování, projektování, kódování a testování nutné k tomu, aby se potvrdilo, že produkt má všechny projektované funkční, designové, technické a ostatní nutné vlastnosti a prvky. Minimálně se musí splnit jedno ze dvou následujících kritérií:

1. Pokud proces programu zahrnuje podrobný programový design:

A. Design a program byl dokončen a firma doložila, že má potřebné schopnosti, vybavení a technologie ke komerční výrobě produktu.

B. Kompletnost designu a programu a konzistentnost s projektem byla potvrzena dokumentací, která stvrzuje, že design splňuje tyto specifikace.

C. Design se prověřil, aby se zjistily vysoce rizikové prvky (například nový nebo nevyzkoušený postup, nebo nová funkčnost, nebo technologické inovace) a všechny nejistoty ohledně těchto rizik se odstranily kódováním nebo testováním.

2. Pokud proces programu nezahrnuje podrobný programový design:

A. Design a funkční model software byl dokončen.

B. Kompletnost funkčního modelu byla potvrzena testováním.

Podle odstavce 5 spočívají kapitalizované částky vesměs ve výrobě matric, manuálu, krabiček, nosičů, atd.[45] Podle odstavce 6 musí kapitalizace definitivně skončit dnem, kdy se prodá první kopie softwaru, s tím, že veškeré další služby zákazníkům (údržba software nebo servis zákazníkům)[46] zahrne do nákladů.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / source of intangible asset value

Proto aby se správně interpretovala pravidla US GAAP a IFRS ohledně kapitalizace výzkumu a vývoje, je nutné přesně odpovědět na otázku: v čem spočívá hodnota nehmotného majetku? Jednoduchá odpověď je – v jeho unikátnosti. Unikátnost však, přestože je nezbytná k tomu, aby hodnotu měl, sama o sobě nestačí (alespoň ne, pokud se jedná o účetní systém založený na finančním konceptu kapitálu).[47]

Nicméně ekonomická hodnota každého nehmotného majetku (patentu, copyrightu, obchodní značky, seznamu zákazníků, tajné formule, technologického postupu, seznamu odběratelů, atd.) začíná jeho unikátností. Například patent. V kostce, patent má hodnotu pouze proto, že jedné firmě poskytuje exklusivní právo dělat to, co žádná jiná firma dělat nesmí.

Graf 1 znázorňuje konkurenční prostředí neboli trh. Na tomto trhu je bod rovnováhy (equilibrium) místo, kde se poptávka[48] (demand, D) a nabídka[49] (supply, S) rovnají. Firmy, které na takový trh dodávají, si mohou zajistit nanejvýš „normální zisk“[50] (normal profit). Důvodem je, že pokud by se jedna firma snažila omezit nabídku, a tím zvýšit cenu[51], další firmy by vstoupily na trh, nabídka by se znovu rozšířila, a cena by znovu klesla.

Na druhou stranu pokud jedna firma „má nabídku pod kontrolou“ (tím, že je schopna zamezit konkurenci),[52] může ji omezit (Graf 2, S2), navýšit cenu[53] (P2), a tím si zasloužit „ekonomický zisk“[54] (economic profit).

Například pokud by firma z příkladu držela patent, může konkurenci zamezit. Žádní jiní podnikatelé na trh vstoupit nemohou, a proto může omezovat nabídku tak dlouho, dokud patent platí. Právě tato vlastnost patentů (a ostatních druhů nehmotného majetku) je zdrojem[55] jejich ekonomické hodnoty.

Je v tom však jeden háček: musí existovat poptávka.

Příklad 1: nedávno se v televizních novinách objevil příspěvek o pánovi, který získal patent na proces, kdy se za pomocí PET lahví dá vyrobit stavební cihla. Tento pán si však nedomyslel všechny následky takového výrobního procesu[56] a proto je jeho patent bezcenný. Nejsou to však pouze „šílení vynálezci“, kteří se mohou dopustit takové fatální chyby. Mohou se jí dopustit i obvykle racionální lidé pracující u významných společností.

Příklad 2: před několika lety firma Pfizer zahájila vývoj látky CP-424 391 (která měla zastavit lidské stárnutí). Asi proto, že si nikdo u firmy neuvědomil, že se pokoušejí o nemožné, po dobu přibližně deseti let firma zkoumala léčivé účinky této látky. Nakonec, po vynaložení něco přes 71 milionů dolarů, někdo řekl dost, a projekt byl zastaven.

Příklad 3: firma Roche Holding AG také jednou přišla na látku, která měla léčit vážnou „nemoc“ – lidskou nadváhu. Původně myslela, že se jí povedl opravdový kousek. Látka skutečně fungovala (nadváhu snižovala), a proto ji firma uvedla na trh pod názvem Xenical. Bohužel, časem se ukázalo, že lék vedle slíbeného sní-žení nadváhy také čas od času pro své uživatele připravil malé překvapení.[57] Lék se nakonec neuchytil a firma z jeho prodeje nakonec neměla téměř nic.

Příklad 4: firma Pfizer také před časem hledala látku, která měla léčit hyper-tenzi. Na jednu takovou potenciální látku přišla, a látka se dostala až do fáze klinických testů na lidech. Během těchto testů se ukázalo, že látka sice nebyla životu nebezpečná (což je plus), ale také že nefunguje. Na hypertenzi neměla sebemenší vliv. Obvykle by se jednalo o celkem zásadní mínus, ale v tomto případě (protože látka také měla určité pozitivní vedlejší účinky, kterých si v dřívějších testech na zvířatech nikdo asi nevšiml), vše nebylo ztraceno. Látka byla proto uvedena na trh pod názvem Viagra.

Poptávka však není nikdy jistá.

Z těchto příkladů vyplývá několik zásadních účetních skutečností. Zaprvé, výzkum a vývoj je velmi riskantní záležitost. Protože se tvoří něco, co předtím nikdy nebylo, není možné vědět, zda po té věci nakonec bude poptávka (nebo dostatečně vysoká poptávka). Z pohledu US GAAP se proto nemůže jednat o majetek, protože se nejedná o „pravděpodobnou budoucí ekonomickou výhodu“. Podle IFRS to sice není úplně tak černobílé,[58] ale stejně ve většině případů většina costs skončí v nákladech i podle IFRS.

Samozřejmě z ryze účetního hlediska by bylo možné odvolat se na pravidla, ukončit diskusi zde a pokračovat na další téma. Protože nehmotný majetek je však velmi důležitý,[59] bylo by užitečné blíže komentovat logiku, která za pravidly stojí.

Zaprvé, u hmotného majetku existuje celkem jasná souvislost mezi pořizovací cenou a ekonomickou hodnotou. Například, pokud firma pořídí automobil za 1 000 000 Kč, je celkem jasné, že automobil jí přinese budoucí ekonomické výhody v současné hodnotě přibližně 1 000 000 Kč (jinak by ho nekoupila). Podobně, pokud firma vydá 100 000 000 Kč za novou budovu, dá se logicky tvrdit, že firmě přinese výhody alespoň v této výši (jinak by se postavilo něco menšího nebo na jiném místě).[60] U nehmotného majetku tomu tak není. Například u Viagry. Kdyby firma skutečně vyvinula lék na hypertenzi, nemohla by tak agresivně maximalizovat zisk,[61] a za stejnou investici by získala budoucí ekonomický prospěch podstatně menší, než nakonec získala.

Z toho vyplývá, že pokud by firma kapitalizovala costs spojené s tvorbou tohoto nehmotného majetku, costs by sice na rozvaze byly zachycené, ale nic by to neznamenalo, protože mezi výdajem a budoucím prospěchem není žádná logická souvislost.[62] To vede ke druhému problému.

Zadruhé, protože neexistuje logická souvislost mezi výdajem a budoucí hodnotou, pokud by účetnictví mělo splňovat svůj účel (což je poskytovat uživatelům užitečné informace, na základě kterých se mohou rozhodovat), musela by se tato budoucí hodnota odhadnout.[63] Kdo by ji však měl odhadovat?

První možnost je vedení firmy. Protože odměna a kariérní růst vedení firmy jsou silně ovlivňovány výkonem firmy (a protože velmi důležité měřítko výkonu je přírůstek majetku), vždy může existovat pochybnost, zda vedení takový odhad udělá reálně. Další možností jsou znalci. Protože znalci jsou obvykle najímáni a placeni vedením (nebo správní radou, která také má zájem na tom, aby společnost vypadala co nejlépe), vzniká stejný problém. A co výzkumníci? Bohužel, ti obvykle mívají přehled o svém oboru, ale jejich obor není ekonomie. Co auditoři? Ti nesmí. Co účetní? Ti (pokud jim to účetní pravidla rovnou nezakazují) nejsou ochotni.

Existuje však osoba, která je toho schopná, má všechny potřebné znalosti a podklady, a u níž žádné postranní úmysly existovat nemohou: investor. Úkolem investora je v podstatě odhadovat budoucí hodnotu firmy. Pokud tato hodnota je vyšší než tržní cena akcií, kupuje. Pokud je nižší, prodává. Pokud je přibližně stejná, nedělá nic.[64]

Pokud investor svou práci odvede kvalitně, profituje. Jeho investice se zhodnotí. Pokud jí udělá špatně, tratí. Jeho investice se znehodnotí. Role investora je proto alokovat své úspory (a v souhrnu úspory celé ekonomiky) tam, kde budou použité co nejefektivněji. Pokud svou práci dělá dobře, profituje. Proto není možnost pochybovat o tom, zda je motivován svou práci dělat správně.

Zatřetí, rolí účetnictví je investorům poskytovat informace, na základě kterých oni sami mohou vytvořit vlastní odhad budoucí hodnoty. Rolí účetnictví není odhad dělat za ně. Proto účetní pravidla firmě umožňují vykázat například, že vydala €100 000 za odměny vědeckých pracovníků. Umožňují jí vykázat, že vydala $500 000 na pořízení přístroje za tímto účelem a že přístroj svému účelu pravděpodobně bude sloužit 5 let. Dokonce jí dovolují vysvětlit, že svým výzkumem objevila něco nového a unikátního. Jediné, co jí účetní pravidla nedovolí, je k vynálezu přiřadit hodnotu. Proč? Protože neexistuje žádný empirický důkaz, který by výši této hodnoty mohl potvrdit.

Znamená to, že hodnota tohoto vynálezu se nikdy neobjeví na rozvaze? Samozřejmě, že ne. Jakmile jednou firma vynález (nebo jeho výsledek) prodá, může bez komplikací na rozvaze vykázat finanční prostředky, které tímto činem získala.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí[65]

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / source of intangible asset value / theoretical background

Zde je nutné upozornit, že diskuse uvedená v předchozí podkapitole je zcela logicky konzistentní pouze s pravidly US GAAP (které vychází exklusivně z finančního konceptu kapitálu), nikoli IFRS, který (zatím) zohledňuje jak tento, tak fyzický koncept. To je však pouze jeden zdroj rozdílů mezi těmito systémy. Druhý má mnohem praktičtější kořeny. Ačkoliv oba jsou důležité, tato publikace se primárně snaží být prakticky aplikovatelná, a proto je namístě se nejprve věnovat tomu praktickému.

Praktické rozdíly mezi US GAAP a IFRS částečně vyplývají z geografie a částečně z personálního obsazení. FASB sídlí v Americe a zabývá se tvorbou pravidel, která se budou aplikovat ve Spojených státech. Přestože se snaží o mezinárodní rozhled,[66] je to stále především americká organizace, která se hlavně stará o potřeby amerických firem, auditorů a investorů, a to v kontextu právního řádu, který je (přinejmenším) světový unikát. IASB je však světová organizace.[67] Netvoří pravidla pro jednu zemi ani společenství.[68] Tvoří pravidla pro celý svět.

FASB si proto může dovolit psát pravidla tak, že je nakonec pochopí pouze Američan. IASB se však musí snažit svá pravidla psát tak, aby je byl schopen správně aplikovat i člověk, pro kterého je angličtina druhý, třetí, čtvrtý nebo pátý jazyk, a který anglické zvykové právo (common law) považuje spíše za surrealistické divadlo než plnohodnotný právní řád.

Další rozdíl je způsobený tím, že akademické myšlení má menší vliv na rozhodování FASB[69] než IASB.[70] To často vede k tomu, že zatímco FASB se snaží kreslit „jasné čáry“ (bright lines), IASB se spíše snaží o pravidla, která uživatelům umožní určitou vůli a flexibilitu, čímž zachovají „teoretickou čistotu“. Výsledek je, že pravidla psaná FASB[71] se víc podobají zákonům (neboť obsahují jasné příkazy, zákazy a kvantifikace), než ta psaná IASB[72] (která se spíše podobají kuchařce, která vyžaduje pár špetek profesního úsudku a velkou lžíci zdravého rozumu).

Ano, v praxi jasné čáry někdy škodí. Někdy však ne.

Například, firma XYZ dodává na trh nápoje. Prodává je úspěšně už několik let, ale usoudí (aby držela krok s konkurencí), že je nutné modernizovat design láhve. Aby ho vytvořila, provede průzkum trhu, pořádá focus groups, najme tým designérů, koupí nové formy, stroje a sestaví novou výrobní linku. Protože aplikuje IFRS, firma také dospěje k závěru, že je schopná doložit (podle IAS 38, odst. 58), „že majetek bude generovat budoucí ekonomické výhody“ a velkou část těchto costs kapitalizuje jako nehmotný výsledek vývoje.

O rok později se vedení XYZ rozhodne, že trhu chybí nová láhev pro jiný nápoj vyráběný firmou. Ale místo toho, aby zbytečně utrácela peníze na celý proces vývoje, jednoduše použije jeden z návrhů, který byl rok před tím zamítnut. Možná se jedná o rozumné rozhodnutí ze strany vedení firmy, ale co se má dělat účetně?

Má se tvářit, že tato nová láhev není zatížená žádnými costs (které se už kapitalizovaly u té staré)? Má se snažit costs pře-alokovat? Nebo co když se jedná o nápoj, který nikdy před tím nevyráběla? Má (protože není schopna doložit, že výrobek přinese budoucí hodnotu) část pře-klasifikovat do nákladů? A co když další rok použije třetí, dříve zamítnutý, návrh na třetí láhev? Nebo co má dělat, pokud ten první design úspěšný nebyl, zatímco druhý ano? Má costs pře-alokovat a zaúčtovat částečné znehodnocení?

Nebo co kdyby součástí práce týmu designérů bylo také logo (které je, podle odst. 63, značka a kapitalizovat se nesmí)? A co kdyby designéři tvrdili, že tvůrčí činnost se nedá kvantifikovat natolik, aby se mohla rozumně rozdělit na „láhev“ a „logo“? Měla by celý výsledek jejich práce zařadit do nákladů? Měla by se sama pokusit o to rozdělení? Má účetní oddělení potřebné znalosti? Když ne oni, kdo tedy? Vedení firmy? Znalec?

Nebo co kdyby, nedejbože, se stalo to, co se stalo firmě Volkswagen? Tato firma kapitalizovala částku ve výši €500 000 000 související s vývojem nového luxusního vozu. Nakonec se však ukázalo, že vůz nikdo kupovat nechce. Nejednalo se náhodou o porušení odstavce 57 c. (podle kterého firma musí být schopná doložit a prokázat přesně, jak jí vývoj přinese ekonomický prospěch), když je evidentní, že tento „majetek“ firmě žádný ekonomický prospěch nepřináší? Nebyla to náhodou chyba? Neměla se náhodou opravit? Zpětně? Třeba zpátky ty tři roky, po které firma vývoj kapitalizovala? A pokud ano, kdo za to může? Snad ne vedení firmy? Není možné, že místo toho, aby sami padli na meč, vinu svalí na nějakého chudáka účetního, který se jenom snažil dělat svou práci? A co investoři? Nebudou oni chtít vědět, kdo firmu „připravil“ o půl miliardy euro? Nebudou je možná chtít zpátky?

Čistě teoreticky – různé účetní postupy pro výzkum a vývoj zní dobře. Zní to též jako něco, co by do účetnictví vneslo více flexibility nebo případně teoretickou čistotu. Ale pouze někomu, kdo se taková flexibilní pravidla nesnažil aplikovat ve skutečné, každodenní praxi. V této praxi každý účetní dobře zná účetní zákon číslo jedna: A je A. Odhad je odhad.

Každý odhad, bez ohledu na to, jak pečlivě byl sestaven, se nakonec vždy ukáže být špatný. Někdy se jedná o halíře, někdy o koruny, někdy o tisíce, někdy o miliardy. Jednoduše není v lidských silách vytvořit odhad (obzvláště o něčem tak nejistém jako je hodnota vývoje) na jeden, pět nebo deset let dopředu, a udělat to přesně. Pokud někdo tvrdí opak, pak jen proto, že to sám nikdy nezkusil.

A ani to by nebyl nepřekonatelný problém, pokud by (až se ukáže, že k chybě došlo) všichni lidé od šéfa, po investory, regulátora kapitálového trhu, tisk, veřejnost, státní zástupce a nakonec (v nejhorším případě) porota nebo soudce, nechtěli najít tu osobu, která za ten špatný odhad může. Není proto divu, že běžný účetní by raději dal svou ruku do ohně, než by se jí podepsal pod odhad.

Protože se jedná vesměs o bývalé auditory a účetní, členové FASB berou praktickou aplikovatelnost pravidel velmi vážně. Chápou, že pokud účetní pravidla dovolí účetnímu odhad vytvořit, může vzniknout neodolatelný tlak[73] udělat odhad tak, aby neposkytoval pravdivý a věrný obraz účetnictví a zobrazil ekonomické skutečnosti, ale aby poskytoval obraz, který je hezký a pěkný. Každý účetní s praxí však dobře ví, že to jsou právě hezké a pěkné odhady, které se nakonec ukážou být nejvíce zkreslené. Proto každý účetní bude jásat, když se podívá do účetních pravidel a tam najde zákaz tvořit jakékoliv odhady. A jásat by měl, protože by měl správně chápat cíl své práce.

Cílem účetnictví je poskytovat investorům objektivní informace (ne za ně myslet). Účetnictví existuje proto, aby investorům řeklo, za co vedení firmy utratilo jejich peníze. Pokud firma koupí budovu a vykáže zaplacenou částku, vše je jasné. O pořizovací ceně majetku a o tom, že tato cena bude vesměs odpovídat budoucí ekonomické výhodě majetku, nelze rozumně pochybovat. Budova je budova. Podobně, pokud firma koupí stroj, o jeho hodnotě se také dá jen stěží polemizovat. Stroj je stroj. Pokud se však peníze vynaloží na něco tak nejistého jako vývoj výrobku, který zatím nikdy neexistoval, to už jasné není.

Nejen že to není jasné; i kdyby bylo, účetní jednoduše nemá potřebnou kvalifikaci, aby tuto hodnotu správně kvantifikoval. Proto, pokud účetní odhad zaúčtuje, nikdy nemůže mít jistotu, že účetnictví (za které zodpovídá)[74] nebude zkreslené. Naopak, může vždy mít věcné podezření, že přestalo sloužit svému pravému účelu (poskytovat investorům objektivní informace) a začalo sloužit jinému: jako propagační nástroj.

Každý účetní ví, že vedení firmy má zájem o to, aby investoři kupovali akcie firmy. Proto ví, že vedení firmy má také vždy zájem, aby účetnictví poskytovalo obraz firmy v celé své kráse, místo obrazu, který veřejnosti ukazuje sebemenší kosmetickou vadu. Nakonec také chápe, že vedení firmy má k prezentaci firmy mnoho nástrojů. Například pokud chce investory informovat o novém a skvělém výrobku, může vystoupit na CNBC. Může vydat tiskovou zprávu. Může v tisku zveřejnit krásnou reklamu. Může o něm i básnit v té části výroční zprávy, která patří pouze jim.[75] Jediné, co by dělat nemělo, je tvářit se, jakoby výzkum a vývoj měli stejný ekonomický charakter jako budova, stroj nebo automobil. Ne že by si to investoři nepřáli.

Investoři by strašně rádi, stejně jako všichni lidé, dostali peníze zdarma. Investoři dobře ví, že investování, pokud se dělá rozumně, je ohromná dřina. Nakonec, rigorózní analýza podniku, která, mimo jiné, spočívá právě v odhadu hodnoty nových a skvělých výrobků, které podnik chystá, může trvat dny, týdny nebo dokonce měsíce. A nejen to. Tuto analýzu vždy doprovází riziko, že se neudělá správně. A pokud se správně neudělá, moc a moc to bolí. Z pohledu investora by svět byl ideální, kdyby za něj někdo tu práci udělal, a ještě lepší, pokud by za ní i vzal zodpovědnost.

Představme si tu neuvěřitelnou rozkoš investorů, kdyby jim účetnictví polopaticky poskytlo absolutně správný odhad o budoucí hodnotě veškerého majetku firmy, včetně toho, který momentálně pouze vyvíjí. Stačilo by jim pět minut, a už by mohli nakupovat akcie. A rozkoš by se jenom znásobila, kdyby se odhad nakonec ukázal být špatný. Protože ho sami neudělali, nenesou za jeho nesprávnost žádnou zodpovědnost. Naopak, protože na něj „v dobré víře“ spoléhali, vznikne jim nárok na odškodnění. A kdo by je měl odškodnit? No přece ten, kdo za špatný odhad může: účetní. Kdo jiný? Možná to zní jako investorské nebe (veškerý zisk[76] a žádné riziko),[77] ale zároveň to zní jako účetní peklo.[78]

Teoretické rozdíly: mnoho rozdílů mezi US GAAP a IFRS má kulturní původ, ačkoliv ne všechny. Některé mají mnohem hlubší kořeny, sahající do dávné minulosti i oblastí jako ekonomické teorie a dokonce filozofie.

Jak bylo uvedeno dříve, US GAAP je účetní systém výhradně[79] postavený na tzv. finančním konceptu kapitálu.[80] IFRS,[81] na druhé straně, obsahuje prvky jak tohoto konceptu, tak fyzického[82] (physical concept of capital). Přestože by bylo poučné znát příčinu tak výrazně odlišných postojů, ani SFAC 5, ani IASB Framework neposkytují uspokojivou odpověď.[83] Proto nezbývá nic jiného než se obrátit na jiné zdroje.

Před zahájením této diskuse je nutné upozornit na jednu zásadní skutečnost. Účetnictví je v podstatě „popisná věda“. Účetnictví existuje pouze pro to, aby popisovalo ekonomickou skutečnost v kontextu zvoleného ekonomického modelu. Samotné účetnictví je proto flexibilní, a může být sestaveno tak, aby bylo logicky konzistentní s jedním modelem nebo druhým.[84] Pokud se sestavuje takto: „buď a nebo“, nevznikají žádné komplikace. Pokud vznikne snaha vyhovět oběma modelům najednou, opak je pravdou. Takovýto „hybridní“ systém přestane působit uceleným a logicky konzistentním dojmem. Místo toho v něm vzniknou různá „alternativní řešení“, výjimky, nebo dokonce místa, kde si jeho požadavky logicky odporují.

To však není vina samotného účetnictví. Mohou za to lidé, kteří jsou přesvědčení, že pouze nedostatečná snaha brání tomu, aby se olej a voda daly úspěšně smíchat. Proto se zde ve skutečnosti nejedná vůbec o účetní problém. Jedná se o problém vycházející z ekonomické teorie, a dokonce z filozofického přesvědčení zúčastněných stran. Bohužel,[85] protože takovéto úvahy mají dopad na účetní praxi, není možné je ignorovat ani podceňovat.

Fyzický koncept kapitálu vychází z celkem jednoduchého předpokladu. Ekonomická hodnota spočívá v samotné fyzické existenci. Proto když se podle tohoto konceptu mluví o majetku, hovoří se o budovách, strojích a (v přeneseném významu) o vynálezech nebo patentech. Účetní postup logicky vycházející z tohoto konceptu proto spočívá v tom, že se: 1. identifikuje nějaká položka majetku, 2. vyjádří[86] se její ekonomická hodnota v peněžních jednotkách a 3. v této hodnotě se zaúčtuje a vykáže.[87]

Z tohoto konceptu logicky vyplývají i jiné účetní postupy. Například, že výnos a náklad se má zaúčtovat v momentu výroby (protože to je okamžik, kdy vznikne fyzická věc a zároveň ekonomická hodnota), a že zásoby, které na konci období zbudou, se mají aktivovat. Nebo že nehmotný výsledek výzkumu a vývoje by se měl zaúčtovat v momentu, kdy firma vynalezne nebo vyvine něco, co před tím neexistovalo[88] (protože v tomto okamžiku vzniká něco unikátního, a potažmo ekonomická hodnota). Nebo že odhad (třeba ten, který provede soudní znalec) je naprosto spolehlivý způsob, jak vyčíslit peněžní ekvivalent skutečné hodnoty jakéhokoliv majetku.

Finanční koncept kapitálu však vychází z jiného, ačkoliv podobně jednoduchého předpokladu. Fyzická existence není důkaz toho, že zároveň existuje i ekonomická hodnota.[89] Podle tohoto konceptu nikdy nic nemá žádnou vlastní, vnitřní hodnotu (která vyplývá ze samotné fyzické existence). Všechno má hodnotu jen a pouze, pokud někomu může sloužit.[90]

Z tohoto konceptu logicky vyplývá, že nejenže samotná existence nestačí k tomu, aby něco mělo ekonomickou hodnotu, ale že ekonomická hodnota je vždy zcela subjektivní.[91] Protože hodnota je subjektivní, její vznik nebo existence se vždy musí potvrdit objektivním, neboli empirickým důkazem. A jediný spolehlivý důkaz o jejím vzniku nebo existenci je transakce (na délku paže).[92]

Jinak řečeno, transakce slouží k tomu, aby zobjektivizovala subjektivní hodnotu. To, že transakce nastala, znamená, že obě strany se dohodly, že předmět transakce má pro oba nějakou konkrétní hodnotu, a za tuto hodnotu výměnu uskutečnily.[93] Bez transakce neexistuje žádný takový důkaz, a hodnota věci je pouze předmětem spekulací.[94] Proto pokud se má účetní systém založit na finančním konceptu kapitálu, jednoduše není možné majetek účtovat dříve, než nastane transakce.

Z tohoto konceptu logicky vyplývají následující účetní postupy: že výnos a náklad se smí zaúčtovat teprve v okamžiku prodeje, a proto aktivace není možná, že majetek se nikdy nesmí přecenit, nebo že výzkum a vývoj (jako takový) se nikdy nesmí kapitalizovat .[95]

Jinak řečeno, podle fyzického konceptu ekonomická hodnota vzniká a priori, bez toho, aby jí bylo nutné potvrzovat empirickým důkazem. Podle finančního konceptu ekonomická hodnota však vzniká ex post, a proto nevznikne do té doby, než její vznik potvrdí objektivní důkaz.

Samozřejmě, protože se jedná o celkem důležité otázky, které mají vliv na mnohem víc než pouze účetnictví, vždy nastane debata o tom, který koncept je správný. Ale tato debata už běží dlouho[96] a její kořeny (v kontextu ekonomické teorie a účetnictví) sahají do osmnáctého století.

Na jedné straně se jedná o tzv. „anglický empirizmus“[97] (Locke, Berkeley, Hume): filozofický směr, který uznával pouze znalosti získané na základě objektivních dat (empirických důkazů) a který sloužil jako základ pro liberální ekonomické teorie[98] (Smith, Ricardo, von Mises, Hayek, Friedman a další).

Vedle empirizmu také existoval jiný směr, tzv. „kontinentální racionalizmus“ (Descartes, Spinoza, Leibniz). Podle této filozofie se lidé ke znalostem nedopracovali (jak tvrdil empirismus) „zvenku“ (ze smyslových vjemů), ale „zevnitř“ (myslím, tedy jsem).

Ani jeden z těchto směrů se však nezamlouval Immanuelu Kantovi, který přišel na to, že realita nakonec nezáleží ani na smyslech, ani na rozumu, ale na tom, jak lidé chápou smysl smyslů a rozumu. Podle Kanta například fyzikální zákony přírody nejsou zákony přírody proto, že je potvrzují empiricky získané důkazy (jak tvrdili empiristé), ale proto, že lidé ty důkazy chápou tak, že ty zákony potvrzují. Nebo, jinak řečeno, pokud by si lidé přáli zákony přírody změnit, stačilo by změnit způsob, jakým je chápou. Přestože tato subjektivizace znalostí se mnoha lidem zdála být podivná, jiným lidem, například Georgu Hegelovi se zdála být rozumná. Tento směr se proto dál vyvíjel, než se z něj stal tzv. „německý idealizmus“. Přestože se v anglosaských zemích nikdy příliš neuchytil, na kontinentu vytlačil racionalizmus a postupně se stal základem pro většinu kontinentálních ekonomických teorií (a potažmo fyzickým konceptem kapitálu).

Tato diskuse by mohla skončit zde. Není nutné výslovně posuzovat tyto dvě možnosti, aby se určilo, která z nich je „lepší“. Ale na druhou stranu, proč ne.

Podle fyzického konceptu kapitálu, firmy (které tvoří hodnotu samotnou výrobou) mohou, logicky, ve své činnosti pokračovat i v tom případě, že nikdo o jejich výrobu nemá zájem a nekupuje jejich výrobky. Pro vedení a zaměstnance firem je to samozřejmě velmi výhodné. Vedení může vést a zaměstnanci pracovat bez ohledu na to, zda někdo jejich výrobky kupuje. Protože každá firma se soustředí na výrobu (nikoli shánění nových zákazníků), žádný zlý konkurent se firmě nesnaží odebrat zákazníky, a život je poklidný a bez stresu. Hůř jsou na tom spotřebitelé, kteří jsou nuceni kupovat věci, které nechtějí (protože nic jiného není), a společnost jako celek (protože tím, že firmy vyrábí věci, které nikdo nechce, plýtvají omezenými zdroji, které by se mohly použít na výrobu jiných věcí).

Podle finančního konceptu kapitálu firmy (které tvoří hodnotu pouze prodejem) mohou ve své činnosti pokračovat, pouze pokud najdou zákazníky, kteří od nich jejich výrobky, zboží nebo služby budou ochotně kupovat. Protože zákazníků je málo, všechny ostatní podniky neustále soutěží o jejich přízeň. Život vedení a zaměstnanců firem je neklidný a stresový. Vedení musí neustále inovovat a na trh přinášet nové výrobky a služby (a čelit riziku, že špatně odhadne pokrok a ztratí své zákazníky), zatím co zaměstnanci se neustále musí učit nové dovednosti (a čelit riziku, že pokud se naučí špatnou věc, stanou se nezaměstnavatelní). Na druhé straně, spotřebitelé mají širokou nabídku neustále nových výrobků a služeb, jejichž ceny rok od roku klesají a kvalita roste. Společnost jako celek je na tom také lépe, protože firmy, které plýtvají zdroji tím, že tvoří něco, co nikdo nechce, se brzy ocitnou v bankrotu nebo likvidaci.

Z toho také vyplývá, že ta „správná“ odpověď neexistuje. „Správná“ odpověď záleží na tom, komu má ekonomický systém jako takový sloužit. Pokud má sloužit zaměstnancům a vedením firem, první možnost je ta správná volba. Pokud to má sloužit každému jinému, správná je ta druhá.

Na první pohled by se také zdálo, že (z pohledu vlády) by měla být druhá varianta mnohem lákavější. Nakonec spotřebitelů je mnohem více než zaměstnanců a členů vedení.[99] Opak je však často pravdou. Zájem vedení firem (a jejich obchodních sdružení) a zaměstnanců (a jejich odborů) je často totožný: zabránit konkurenci za každou cenu. Protože se jedná o velmi cílevědomé a dobře financované lobbistické skupiny, přání těchto dvou „sociálních partnerů“ často mívá mnohem větší vliv na třetího člena tzv. tripartity, než by vysvětlila pouhá početnost jejich členů. Proto je většina vlád světa[100] (jak „levicových“, tak „pravicových“) přiskřípnuta mezi těmito dvěma mlýnskými kameny a vystavena neustálému tlaku vyhovět jedné nebo druhé skupině nebo oběma tím, že přijme opatření, které „reguluje“ svobodu trhu, a které zamezí nějakému zneklidňujícímu aspektu skutečné konkurence.[101]

Samozřejmě opatření omezující konkurenci také vedou k plýtvání ekonomických zdrojů a snižují výkon celého hospodářství. Výsledkem je nakonec vždy hospodářská stagnace, vysoká nezaměstnanost a malý výběr nekvalitních výrobků a služeb nebo dokonce hyperinflace, kriminalita, regulace cen výrobků a služeb, mezd a platů, a další mnohem drastičtější zásahy do lidských práv a svobod. Proto vznikne čas od času široká vůle (ze strany všech voličů nebo občanů) pro „liberalizaci“. Tato liberalizace (známá pod různými názvy) odstraní tato opatření (nebo alespoň mnoho z nich). Hospodářství poté znovu začne růst, ale protože lidé mají krátkou paměť, na příčiny kolapsu se brzy zapomene, a celý koloběh může začít znovu. Ekonomická historie se proto podobá kyvadlu, které se houpe mezi jedním nebo druhým extrémem.[102]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / doba životnosti a odpisy

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / useful life and amortization[103]

Jak bylo uvedeno v úvodu k této části knihy, účetní pravidla pro nehmotný majetek se během posledních několika let výrazně změnila. Přestože se jedná o zásadní posun v chápání samotné podstaty nehmotného majetku, samotná změna je celkem jednoduchá. Spočívá v tom, že pokud nehmotný majetek má neurčitelnou životnost[104] (indefinite useful life), nemusí se odepisovat[105] do té doby, než se jeho životnost stane určitelná.[106]

Například firma XYZ koupila od firmy ABC obchodní značku. O majetek se bude řádně starat,[107] a proto odhadla, že bude mít neurčitelný život (takže jí bude přinášet budoucí ekonomické výhody,[108] aniž by sám ztrácel na hodnotě).[109] Není žádný důvod, proč by tuto značku nemohla používat donekonečna. Rozhodla se proto majetek (zatím) neodepisovat.

Podobně jako u hmotného majetku, pokud se odepisuje nehmotný majetek, metoda odpisování má zobrazit způsob, jakým se spotřebují ekonomické výhody[110] s ním spojené.[111]

V každém případě firma musí minimálně ročně provést revidaci, kterou určí: 1. zda životnost (u majetku, který se neodepisuje) se nestala určitelná (a pokud ano, začne ho odepisovat), 2. zda odpisové doby a metody (u majetku, který se odepisuje) jsou stále reálné, a 3. zda majetek (jak ten, který se odepisuje, tak ten, který se neodepisuje) nebyl znehodnocen.[112]

U majetku, který se neodepisuje, IFRS vyžaduje minimálně roční test znehodnocení.[113] Aby nevznikl příliš náročný účetní úkol, umožňuje převzetí předchozí „recoverable amount“, pokud se splní určitá kritéria.[114] Protože US GAAP používá tzv. „two-step test“,[115] podobné ustanovení neobsahuje.

V praxi to znamená, že firmy mohou na změny v okolnostech reagovat „v reálném čase“. Firma třeba může majetek nějakou dobu neodepisovat. Později, pokud se jeho život stane určitelný, ho může začít odepisovat. Pokud se znovu změní situace, může odpisy znovu zastavit. Pokud majetek ztratí hodnotu, může zaúčtovat znehodnocení (buď částečné nebo úplné), a (pokud je částečné) majetek může buď dál neodepisovat nebo začít odepisovat atd., než majetek nakonec zmizí.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / zbytková hodnota

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / salvage (residual) value


Podle IAS 38, odst. 100 se předpokládá, že zbytková hodnota nehmotného majetku je nulová, kromě těchto případů: 1. kde třetí strana se zavázala majetek na konci životnosti odkoupit, nebo 2. kde existuje aktivní trh pro majetek (který nejen umožní zjistit zbytkovou hodnotu, ale který má takový charakter, že bude existovat, až se majetek bude vyřazovat).

Například u majetku jako třeba software tato kritéria obvykle splněna nejsou. Důvodem je, že: 1. licence se obvykle nedá volně převádět z jednoho subjektu na druhý, a 2. i kdyby ano, aktivní trh pro takové licence obvykle neexistuje (pouze výrobce má obvykle právo licence aktivně prodávat),[116] a 3. poté, co majetek do-sáhne konec své životnosti, bude zastaralý, a nebude možné jej už prodat.

Protože stejná logika se používá při aplikaci US GAAP (který neobsahuje srovnatelná výslovná pravidla), na rozdíl od hmotného,[117] nehmotný majetek má jen vzácně zbytkovou hodnotu.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / goodwill

Goodwill = pořizovací cena - reálná hodnota čistého majetku.

Z této rovnice vyplývá, že goodwill může vzniknout jen a pouze, pokud jedna firma koupí druhou (nebo její část).[118] Z rovnice také vyplývá, že účetnictví koupené firmy na kupující firmu nemá sebemenší vliv (zaniká).[119] Nakonec z rov-nice vyplývá, že akvizice dává kupující straně právo ocenit veškerý majetek koupené firmy, včetně toho, který koupená ocenit nemohla.

Důvodem je, že se jedná o transakci, a jen transakce definitivně potvrdí existenci hodnoty.[120] Jinak řečeno transakce „stanovuje novou cenovou bázi“ (establishes a new costs basis).

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / pořizovací cena
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / goodwill / acquisition price

Protože reálná hodnota čehokoliv vždy vychází z transakce, pokud jeden podnik koupí druhý, jak podle IFRS, tak podle US GAAP[121] ho ocení v reálné hodnotě toho, co bývalým majitelům podniku (výměnou za kontrolu nad ním) zaplatil.[122]

Pokud se předaly peníze, je to nominální hodnota těch peněz. Pokud byly předány jiné finanční nástroje (třeba vlastní akcie), je to jejich[123] tržní cena.[124] Pokud se předal jiný majetek nebo pokud se převzaly závazky, je to jejich[125] reálná hodnota.[126]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / reálná hodnota čistého majetku

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / goodwill / fair value of net assets

Z diskuse o pořizovací ceně vyplývá, že stanovení celkové hodnoty pořízeného podniku je celkem jednoduchý účetní úkol. Složitější úkol je alokace pořizovací hodnoty na jednotlivé majetkové položky. Naštěstí jak IFRS,[127] tak US GAAP poskytují návod.[128]

Při akvizici by kupující strana měla ocenit:

1. Peníze a netržní peněžní ekvivalenty[129] (cash and non-marketable cash equivalents): v nominální hodnotě.

2. Tržní cenné papíry (marketable securities): v tržní ceně.[130]

3. Pohledávky (receivables): v současné hodnotě[131] mínus opravná položka na nedobytné pohledávky a (pokud se očekávají) costs na vymáhání.

4. Zásoby (inventory)

A. Výrobky a zboží (finished goods and merchandise): v očekávané prodejní ceně mínus 1. costs, které se budou muset vynaložit na likvidaci a 2. běžný hrubý zisk.[132]

B. Nedokončená výroba (work in process / progress): v očekávané prodejní ceně mínus 1. costs, které se budou muset vynaložit na likvidaci, 2. běžný hrubý zisk a 3. costs na dohotovení výrobků.

C. Materiál (raw material): v současné reprodukční hodnotě.

5. Budovy a zařízení[133] (plant and equipment)

A. které se budou dál používat: v současné reprodukční hodnotě,[134] kromě případu, že jejich hodnota je (pro kupujícího) nižší.

Například: firma A koupila firmu B, která vlastnila kancelářskou budovu o rozloze 10 000 m2. Firma A však (protože většinu administrativních pracovníků firmy B propustila) potřebovala budovu s rozlohou pouze 5 000 m2. Protože tato budova má pro firmu A nižší hodnotu než reprodukční, ocení ji tak, jako kdyby sama postavila budovu s rozlohou 5 000 m2. Podobně pokud by se jednalo o stroj, který nový stojí 10 000, ale který je v půlce své životnosti, jeho hodnota pro firmu nebude 10 000. Bude nižší (v praxi se běžně od současné tržní hodnoty nového stroje jednoduše odečtou oprávky, a předpokládá se, že to je dostatečně blízko).

B. které se používat nebudou: v očekávané prodejní ceně mínus costs spojené s likvidací.

6. Nehmotný majetek (intangible assets), který splňuje požadavky pro samostatnou klasifikaci:[135] v odhadu reálné hodnoty.[136]

Zde je nutné upozornit, že ani IFRS ani US GAAP firmám na odhad reálné hodnoty nedovolují používat znalce. Důvodem je, že hodnota nehmotného majetku obvykle nevyplývá pouze z vlastní podstaty, ale z toho, jak ho kupující strana uplatní ve svých operacích. Proto stejný majetek může, u dvou různých firem, mít výrazně odlišnou hodnotu. Z toho vyplývá, že pouze kupující strana má dostatečné znalosti o tom, jak majetek bude používat[137], a že pouze ona je kvalifikována provést odhad.

7. Pozemky,[138] přírodní zdroje, netržní cenné papíry[139] a podobný majetek[140] (other assets, including land, natural resources, and nonmarketable securities): na základě posudku od nezávislého[141] znalce.

8. Běžné krátkodobé a dlouhodobé závazky (accounts and notes payable, long-term debt, and other claims payable): v současné[142] hodnotě.[143]

9. Penze a podobné závazky (postretirement benefit obligations): podle pravidel pro penze a podobné závazky.[144]

10. Rezervy (provisions): v současné hodnotě.[145]

11. Nepříznivé dohody a podobné závazky (onerous contracts and similar liabilities): v současné hodnotě.

12. Odložené daně (tax assets and liabilities) pouze IFRS:[146] v nominální hodnotě.[147]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / alokace

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / goodwill / allocation


Jak podle US GAAP,[148] tak podle IFRS[149] se goodwill při svém vzniku[150] musí alokovat tam, kde kupující firmě bude přinášet budoucí ekonomický prospěch. Jediný drobný rozdíl mezi nimi je,[151] že IFRS umožňuje goodwill alokovat na skupinu jednotek generující peněžní toky (penězotvorné jednotky), pokud alokace na individuální jednotku není prakticky možná.[152] Obě strany však firmám umožňují alokaci upravit (ale pouze pokud dojde k reorganizaci firmy).[153]

Například: v roce 2005 firma XYZ koupila firmu ABC za 100 000 000. Po vyčíslení reálné hodnoty majetku zjistila, že s touto akvizicí souvisí goodwill v hodnotě 20 000 000. Jako první krok XYZ vyčíslila reálnou hodnotu majetku ABC. Zjistila, že jednotka A (která vyrábí hardware) má majetek v reálné hodnotě 50 000 000, jednotka B (která tvoří software) 20 000 000, a jednotka C (která poskytuje poradenské služby) 10 000 000.

Protože firma ABC vyráběla hardware a software jak pro firmy, tak individuální osoby, jednotky A a B dál rozdělila na A1 = 35 000 000 a A2 = 15 000 000, B1 = 5 000 000 a B2 = 15 000 000. Jednotka C poskytovala služby pouze firmám, a proto jí XYZ dál nedělila.

Při alokaci goodwill XYZ usoudila (protože ABC koupila primárně proto, aby získala její poradenskou praxi), že 15 000 000 goodwill se vztahuje na jednotku C. Protože používá poněkud jinou obchodní strukturu, jednotku C rozdělila s tím, že veškerý její majetek (vyjma goodwill) převedla na svou jednotku X1 a většinu pracovníků na jednotku Y2. Usoudila, že jelikož zaměstnanci jednotky C jsou nezbytní k tomu, aby klienty udržela, většina goodwill vyplývá právě z těchto vztahů, a proto na jednotku Y2 alokovala goodwill ve výši 14 000 000 (zbývajících 1 000 000 alokovala na jednotku X1).

Nakonec usoudila, že koupená jednotka A1 disponovala technologií a jiným „know-how“, které sice nesplňovaly náležitosti, aby se mohly považovat za nehmotný majetek, ale které firmě budoucí hodnotu přinášet budou. Zbývající goodwill (5 000 000) proto alokovala na jednotku Z3 (která převzala jak majetek, tak pracovníky jednotky A1).

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / znehodnocení
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / goodwill / impairment

Stejně jako u každého jiného majetku, hodnota goodwill může časem klesnout. Na rozdíl od jiného majetku však není žádný rozumný důvod, proč by se tento pokles měl zobrazovat odpisy. Proto IFRS a US GAAP firmám zakazují goodwill odepisovat.[154] Místo toho ho musí (jako u každého jiného majetku) testovat na znehodnocení. Jediný rozdíl mezi IFRS a US GAAP proto je, že IFRS neobsahuje „speciální postup“ pouze pro znehodnocení goodwill, zatím co US GAAP (bohužel)[155] ano.

Podle IFRS[156] se používá vesměs stejný postup jako u každého jiného majetku.[157] Zaprvé se zjistí „recoverable amount“, která se porovná s účetní hodnotou (carrying amount). Pokud účetní hodnota je vyšší, sníží se na „recoverable amount“. Tento postup ovlivňuje goodwill tím, že se ročně musí testovat všechny jednotky, které generují peníze[158] (cash generating unit), ke kterým byl goodwill přiřazen.[159] Pokud se ukáže, že „recoverable amount“ je nižší, nejprve se odepíše goodwill, pak všechen ostatní majetek (poměrně podle účetní hodnoty).

Podle US GAAP se (podobně jako u jiného majetku) používá tzv. two step test.[160] Tentokrát však první krok spočívá v tom, že se porovná reálná hodnota „reportující jednotky“[161] (reporting unit) s její účetní hodnotou. Pokud reálná hodnota je nižší, neodepisuje se však rovnou. Pokračuje se ke druhému kroku.

Druhý krok spočívá v tom, že se zjistí „implicitní hodnota“ (implied value) goodwill.[162]

SFAS 142, odst. 21: „implicitní hodnota goodwill se stanoví stejným způsobem, jakým se stanovuje goodwill při obchodní kombinaci. To jest, účetní jednotka bude alokovat reálnou hodnotu majetku reportující jednotky k veškerému majetku a závazkům jednotky, jako kdyby byla pořízená v obchodní kombinaci a reálná hodnota reportující jednotky byla částka zaplacená za pořízení jednotky (viz: SAS 141, odst. 35 až 38). Zbývající částka reálné hodnoty reportující jednotky po odečtení částek alokovaných na její majetek a závazky je implicitní goodwill. Alokační proces se provádí pouze pro účel testu, jednotka nebude přeceňovat nebo odepisovat už zaúčtovaný majetek nebo závazky jako důsledek alokačního procesu.“

SFAS 142, odst. 20: „…Pokud účetní hodnota goodwill reportující jednotky převyšuje implicitní hodnotu, zaúčtuje se ztráta ze znehodnocení ve výši rozdílu. Ztráta však nemůže překročit účetní hodnotu goodwill: …“

Například: 2/16/2005 XYZ vydá $100 000 000 za firmu ABC. Z této částky souvisí $10 000 000 s nedokončeným výzkumem a vývojem.[163] Reálnou hodnotu čistého majetku firmy ABC vyčíslí na $70 000 000. Protože vedení firmy XYZ neplánuje zasahovat do operací jednotky ABC, zařadí ji jako samostatnou reportující jednotku, kterou povede bývalý ředitel firmy ABC.

2/16/2005

„Majetek jednotky ABC[164]

70 000 000

Goodwill (přiřazen k jednotce ABC)

20 000 000

Náklady (probíhající výzkum a vývoj)

10 000 000

Peníze

100 000 000

Zaúčtování akvizice podniku.


“Unit ABC assets”

70 000 000

Goodwill (assigned to unit ABC)

20 000 000

Expenses (in-process R&D)

10 000 000

Cash

100 000 000

To record asset business acquisition.

12/31/2005 firma XYZ provede roční test. Znovu prověří odhady, které vytvořila před akvizicí a zjistí, že reálná hodnota jednotky ABC je stále $100 000 000. Protože reálná hodnota ABC je vyšší než její účetní hodnota včetně goodwill ($90 000 000), druhý krok testu už neprovede.

9/4/2006 ředitel firmy XYZ zjistí, že se objevil významný nedostatek v technologii, kterou jednotka ABC vyvíjí pro novou generaci svého hlavního výrobku. Ředitel jednotky ABC je propuštěn a protože vznikla indikace, že jednotka byla znehodnocena, test se provede okamžitě. Zaprvé, firma XYZ vyčíslí reálnou hodnotu ABC. Protože nedostatek v technologii způsobí zpoždění nové generace výrobku o jeden rok, povede zároveň k poklesu v podílu na trhu, který bude pravděpodobně trvat několik let. Na základě nových okolností XYZ odhadne, že reálná hodnota jednotky klesla z původních $100 000 000 na $80 000 000. Protože tato částka je nižší než účetní hodnota (včetně goodwill), v testu pokračuje.

Nejprve ocení čistý majetek jednotky ABC, přičemž zjistí, že jeho hodnota klesla na $65 000 000. Protože po přecenění je reálná hodnota jednotky $80 000 000 a reálná hodnota jejího majetku je $65 000 000, implicitní hodnota goodwill se rovná $15 000 000. Protože implicitní hodnota goodwill je nižší než účetní hodnota ($20 000 000), rozdíl se odepíše.[165]

9/4/2006

Ztráta (znehodnocení goodwill jednotky ABC)

5 000 000

Ztráta (znehodnocení „majetku jednotky ABC“)

5 000 000

Goodwill (přiřazen k jednotce ABC)

5 000 000

„Majetek jednotky ABC“

5 000 000

Zaúčtování akvizice podniku.


Loss (impairment of Unit ABC goodwill)

5 000 000

Loss (impairment of “unit ABC assets”)

5 000 000

Goodwill (assigned to unit ABC)

5 000 000

“Unit ABC assets”

5 000 000

To record asset business acquisition.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / badwill

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / badwill

Dříve bylo řečeno,[166] že reálná hodnota majetku je vždy zakotvená v transakci. Z toho vyplývá, že pokud kupující strana zaplatila méně než reálnou hodnotu čistého majetku koupené, znamená to pouze jednu věc. Reálnou hodnotu čistého majetku špatně odhadla. Proto je nutné odhad zopakovat. Pokud jí po zopakování odhadu stále vychází záporné číslo, podle IFRS může na výsledovku promítnout zisk[167] (gain). Podle US GAAP ještě ne.

Podle SFAS 141 (odst. 44) nejprve rovnoměrně odepíše všechen majetek firmy, kromě: 1. finančního majetku (vyjma investice vykazované ekvivalenční metodou), 2. majetku, který se ihned po akvizici bude likvidovat, 3. aktivní odložené daně, 4. předplacené penze a souvisejících položek a 5. ostatních krátkodobých aktiv. Teprve pokud by firmě stále něco zbylo, pak by na výsledovku promítla mimořádný zisk[168] (extraordinary gain). Tak či tak, záporný goodwill (badwill) se podle IFRS[169] a US GAAP na rozvaze objevit nemůže.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / další záležitosti

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / other issues

Alokace celofiremního majetku (allocation of corporate assets): celofiremní majetek[170] (corporate assets) se alokuje podobně jako goodwill.[171]

Testování goodwill u dcery (goodwill impairment testing by a subsidiary): podle US GAAP, pokud dcera, která sama vydává výroční zprávu sestavenou podle US GAAP (včetně dcer, které nejsou veřejně obchodované), tak se u ní musí testovat goodwill pro znehodnocení, a zároveň se musí testovat goodwill u reportující jednotky, jejíž je dcera součástí.[172] IFRS tuto otázku výslovně neřeší.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / další záležitosti
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / measurement / other issues

Kapitalizované úroky (capitalized interest): pravidla pro úrok u nehmotného majetku jsou vesměs stejná jako u hmotného.[173] Například pokud firma vytváří software pro vlastní potřeby a jedná se o tzv. „qualifying asset“, podle US GAAP musí zahrnout úrok do pořizovací ceny, zatím co podle IFRS může zahrnout úrok do pořizovací ceny.

Komponenty (components): nehmotný majetek komponenty obvykle nemá. Často je však sám komponentem jiného majetku. V tomto případě se s ním má zacházet (podle IAS 38, odst. 115)[174] stejně jako s každým jiným komponentem.[175]

Oprava, údržba a technické zhodnocení (subsequent costs): podle IAS 38 (odst. 20) většina costs, které vzniknou po okamžiku pořízení, nehmotný majetek pouze udržují, a proto jsou náklady. Přestože odstavec slovo „nesmí“ výslovně neobsahuje, označuje případnou možnost kapitalizovat tyto costs za „vzácnou“ (remote). Protože slovo „vzácně“ má v praxi stejný praktický význam jako slovo „nesmí“, požadavky odstavce se mají chápat tak, že kapitalizace je zakázaná, kromě případu, když existuje přesvědčivý důkaz o tom, že je opodstatněná. Jediný druh nehmotného majetku, na který by se tato „výjimka“ dala běžně aplikovat, je software vytvořený pro vlastní potřeby, a to jen ojediněle. US GAAP všeobecně neumožňuje kapitalizaci jakéhokoliv kromě koupeného nehmotného majetku. Proto při jeho aplikaci tato otázka (kromě případně u software) ne-vzniká.

Oprávky (accumulated amortization): podle US GAAP firmy mohou, ale nemusí používat oprávky spojené s nehmotným majetkem (mohou ho odepisovat přímo). IFRS (IAS 38, odst. 118 c) vyžaduje vykazování oprávek.

Přecenění[176] (revaluation): podle IAS 38 (odst. 72) firma může zvolit „model přeceněné hodnoty“ (který se vysvětluje v odst. 75 až 87). Tato pravidla jsou vesměs srovnatelná s pravidly, která se vztahují na přecenění hmotného majetku.

Podle IAS 38 (odst. 72) firma může zvolit „model revaluace“ (který se vysvětluje v odst. 75 až 87). Tato pravidla jsou vesměs[177] srovnatelná s pravidly, která se vztahují na revaluaci hmotného majetku.[178]

US GAAP zakazuje jakoukoliv revaluaci majetku.

Pracovníci a školení: lidé nikdy nemohou být majetkem. Jak US GAAP, tak IFRS proto výslovně zakazují kapitalizaci jak pracovního týmu (assembled workforce),[179] tak školení (staff training) pracovníků.[180] Tento zákaz se vztahuje jak na vyslovené školení (kdy si firma školení objedná od nezávislé strany), tak na implicitní školení (kdy dodavatel zahrne školení „zdarma“ do pořizovací ceny majetku, nebo kde školení provedou pracovníci firmy). V případě implicitního školení firmě vzniká povinnost odhadnout jeho reálnou hodnotu a o tuto částku snížit pořizovací cenu majetku (ke kterému se školení vztahuje).

Nepeněžní transakce (non-monetary transactions): podobně jako u hmotného majetku, se při nepeněžních výměnách nehmotného majetku používá kritérium „komerční podstata“.[181]

Dary od státu (government grants): zatímco podle US GAAP dar je dar (u všech se postupuje stejně), IFRS[182] umožňuje firmám dary od státu a promítnout je do majetku (oproti zisku na výsledovce) buď v reálné hodnotě, nebo cost (i v tom případě, že se jedná o nulovou nebo symbolickou částku). Postupy u ostatních nerecipročních převodů (darů) jsou srovnatelné.[183]

Nedokončený výzkum a vývoj[184] (in-process R&D): pokud jedna firma koupí druhou, u které probíhá výzkum a vývoj, jedná se o tzv. nedokončený R&D (nebo výzkum a vývoj, který stále probíhá). Podle US GAAP[185] kupující firma musí odhadnout hodnotu tohoto probíhajícího výzkumu a vývoje, a o tuto částku snížit reálnou hodnotu majetku koupené firmy (tím, že jí promítne do nákladů[186] ihned).

Například, firma A koupila firmu B, protože firma B pracovala na výrobku, který měl konkurovat s výrobkem firmy A. Firma A za firmu B zaplatila celkem 100. Po ukončení akvizice odhadla, že reálná hodnota čistého majetku firmy je 60 a že zbývajících 40 se vztahuje na právě probíhající výzkum a vývoj. Proto účtovala:

Majetek (firmy B)

60


Náklady (probíhající výzkum a vývoj)

40


 

Peníze


100

Zaúčtování pořízení firmy.


Assets (company B)

60


Expenses (in-process R&D

40


Cash


100

To record acquisition of company.

IFRS (které jsou všeobecně flexibilnější ohledně kapitalizaci vývoje) jsou flexibilnější i v ohledu kapitalizace nedokončeného R&D. Pokud se splní všeobecná kritéria pro kapitalizaci vývoje, kupující firma může kapitalizovat nedokončený R&D (podle IAS 38, odst. 43) a další costs, které souvisí s dokončením vývoje.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing

Pro slovo pronájem existují dva anglické výrazy: rent a lease. Rozdíl mezi nimi je ten, že pokud se použije renting, jedná se o pronájem, kde není pevně stanovená doba (třeba u půjčovny aut na letišti), a pokud se jedná o leasing, tam je doba pevně stanovená[187] (třeba u nákupu vozu od leasingové společnosti). Z účetního pohledu je veškerý pronájem „leasing“, s tím, že se vždy jedná buď o „operační leasing“ (operating lease), který nemá charakter vlastnictví, nebo o „finanční leasing“[188] (financial lease), který tento charakter má.[189]


Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / pozadí
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing / background

Jednou z nejčastějších účetních „nesrovnalostí“ je tzv. mimo-rozvahové financování (off-balance sheet debt). Tato nesrovnalost spočívá v tom, že firma všechny své závazky nevykáže na rozvaze, ale některé vede mimo ni.[190]

Bohužel jako u mnoha účetních nesrovnalostí není možné mimo-rozvahové financování plošně zakázat.[191] Místo toho se problém řeší stejně jako u většiny účetních problémů: ex post.[192] Zaprvé se identifikuje taktika, kterou firmy na skrývání závazků používají, a pak se vytvoří pravidla, která její používání znemožní.

Ačkoliv mnoho nových účetních pravidel nakonec nefunguje tak, jak má,[193] účetní pravidla pro leasing[194] jsou velmi úspěšná.[195] Ve většině případů[196] skutečně znemožňují firmám, aby dohody o leasingu uzavíraly pouze proto, aby schovaly své závazky.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / test

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing / test

Podle US GAAP a IFRS kapitálový nebo finanční leasing je dohoda, která má jednu nebo více následujících vlastností.[197]

1. Na základě dohody[198] přejde vlastnictví předmětu (IFRS a US GAAP).

2. Dohoda obsahuje opci na výhodný odkup[199] (IFRS a US GAAP).

3. Doba trvání dohody se rovná nebo je vyšší než 75 % ekonomického života majetku[200] (US GAAP) / trvá většinu života majetku (IFRS).

4. Současná hodnota splátek[201] se rovná nebo je vyšší než 90 %[202] reálné hodnoty majetku (US GAAP) / se v podstatě rovná reálné hodnotě majetku (IFRS).

5. Majetek byl vyroben ke specifikacím nájemce[203] (pouze IFRS).

Podle US GAAP, kritéria 3 a 4 se aplikují pouze, pokud leasing začne během prvních ¾ ekonomického života majetku. Na majetek v poslední ¼ jeho života se aplikují pouze kritéria 1 a 2.

Podle IFRS jsou další indikace, že se jedná o finanční leasing: vypovězení dohody přinese nájemci ztrátu (například penále), a/nebo nájemci vzniknou zisky nebo ztráty spojené se změnou zůstatkové hodnoty majetku, a/nebo nájemce má možnost pokračovat v pronájmu (poté, co oficiálně skončí) za výhodných podmínek (nižší než tržní splátky).[204]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / účetní postup

The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing / accounting
Obecný postup
(general accounting procedure): pokud se jedná o operační leasing, postup je celkem jednoduchý: splátky se promítnou rovnou do nákladů (a pokud je to nutné, časově se rozliší). Pokud se jedná o finanční leasing, postup je poněkud složitější. Ve své podstatě se však jedná o stejný postup jako u nákupu na splátky (nebo jiný úvěr).

Vstup do dohody a začátek leasingu (inception and commencement date): den, kdy obě strany podepíší dohodu, nebo kdy se dohodnou na všech podstatných podmínkách a zavážou se dohodu podepsat, je den vstupu do dohody (inception date). Je to také den, kdy se provede test, který určí, zda se jedná o operační nebo finanční leasing. Den, kdy nájemce získá právo disponovat s majetkem, je den začátku leasingu (commencement date). Je to také den, kdy nájemce zaúčtuje majetek a závazek (a pronajímatel zaúčtuje zánik majetku a vznik pohledávky), jde-li o finanční leasing.

Doba trvání leasingu[205] (lease term) začíná dnem začátku leasingu[206] a končí dnem odvedení poslední splátky. Do této doby se také zahrnují všechna období, kde je celkem jisté[207] (nad 85 %), že dohoda bude prodloužená.

Ocenění majetku a závazku (measurement of asset and liability): majetek, který vzniká na základě finančního leasingu (podobně jako každý jiný majetek) se má ocenit v reálné hodnotě, zatímco závazek s ním související (podobně jako každý jiný závazek) v současné hodnotě. Samozřejmě, protože výše majetku a závazku se musí rovnat, pokud se tyto dvě hodnoty liší, musí se vybrat a zaúčtovat jen jedna. Proto pokud je reprodukční hodnota majetku[208] nižší než současná hodnota splátek, transakce se ocení v reprodukční hodnotě majetku. Pokud, naopak, současná hodnota splátek je nižší, transakce se ocení v současné hodnotě splátek.[209]

Splátky (payments): pod pojmem „splátka“ se rozumí částka, kterou nájemce pronajímateli buď musí zaplatit, nebo celkem jistě zaplatí. Mezi „splátky“ proto patří:

1. Povinné minimální splátky[210] (minimal lease payments).

2. Částka, která se zaplatí, pokud se využije opce na výhodný odkup (price to be paid under bargain purchase option).

3. Garantovaná zůstatková hodnota[211] (guaranteed residual value).

4. Pouze US GAAP, penále za neprodloužení dohody[212] (non-renewal penalty).

Mezi „splátky“ nepatří:

1. Vedlejší náklady[213] (executory costs).

2. Podmíněné splátky[214] (contingent rent).

3. Pouze US GAAP, garance závazku pronajímatele[215] (guarantee of lessor’s obligation).

Doba odepisování majetku (amortization period): s kapitalizovaným pronajatým majetkem se všeobecně zachází stejně jako s každým jiným majetkem:[216] odepisuje se po dobu jeho skutečné životnosti k jeho skutečné zbytkové hodnotě, metodou, která skutečně odpovídá tomu, jak ho nájemce používá ve svých operacích. Pokud se majetek pronajímateli bude vracet, bude se však odepisovat po dobu trvání leasingu, lineárně,[217] k nulové zbytkové hodnotě. Existuje však výjimka. Pokud nájemce (nebo, podle IFRS, osoba spřízněná s nájemcem[218]) garantuje zůstatkovou[219] hodnotu majetku, majetek se bude odepisovat k té garantované částce, nebo k jeho skutečné zbytkové hodnotě[220], podle toho která je nižší.[221]

Amortizace závazku (liability amortization): se závazkem, souvisejícím s kapitalizovaným pronajatým majetkem, se všeobecně zachází stejně jako s každým jiným závazkem: amortizuje se metodou efektivní úrokové sazby (effective interest rate method) po dobu jeho trvání, což je stejná jako doba trvání leasingu.

Diskontní sazba (discount rate): diskontní sazba se obvykle získá na základě závazné nabídky od banky. Může se však vypočítat rovnou ze samotné dohody. Aby toto bylo možné, nájemce však musí být schopen objektivně potvrdit reálnou hodnotu pronajatého majetku[222]. Pokud se dohoda uzavře s leasingovou společností, obvykle nevznikají žádné vážnější komplikace (zjistit, za kolik se srovnatelný majetek dá koupit za hotové, je obvykle celkem snadné). Pokud se však jedná o výrobce (který je zároveň pronajímatel), určení diskontní sazby může být problematické.

Proto, přestože IAS 17 (odst. 20) výslovně umožňují používat implicitní sazbu[223] (implicit borrowing rate), také říká, že pokud není „prakticky možné“ tuto sazbu zjistit, má se vycházet z inkrementální úrokové sazby[224] (incremental borrowing rate), která se obvykle získá nabídkou od banky. IFRS pojem „prakticky možný“ sice nedefinuje, ale v praxi tato situace nastane, pokud nájemce není schopný předložit objektivní důkaz, který potvrzuje reálnou hodnotu majetku.[225]

Podobná komplikace vzniká i při aplikaci US GAAP. SFAS 13 sice vyžaduje, aby se získala nabídka od banky (nebo aby se jinak potvrdila inkrementální sazba), ale pouze při aplikaci čtvrtého kritéria testu. Proto, pokud nastane situace, kdy implicitní sazba obsažená v dohodě není reálná (třeba pokud dohoda uvádí, že se jedná o nulové navýšení), nájemce bude muset doložit skutečnou reálnou hodnotu majetku jinak než ze samotné dohody.[226]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / účetní postup / příklady
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing / accounting / examples
Příklad 1:
1/1/2005 si XYZ Europe (dcera americké společnosti) pronajala stroj od ABC Leasing (dcera výrobce) na pět let. V dohodě bylo uvedeno, že prodejní cena je €13 000 a že navýšení je nula, a splátky jsou €2 600 ročně.

Protože se majetek vracel, kritérium 1 nebylo splněno. Protože dohoda nezmiňovala žádný výhodný odkup, nebylo splněno kritérium 2. Firma sice neznala obvyklou životnost majetku, ale odhadla, že by ho sama mohla používat 7 až 8 let. Proto pravděpodobně nebylo splněno kritérium 3. Nakonec[227] spočítala současnou hodnotu splátek.

Aby toho byla schopná, nejprve (na základě závazných nabídek) zjistila, že by si mohla srovnatelný stroj koupit od firem ABC, DEF a GHI za průměrně €12 000 (pokud by zaplatila ihned).[228] Poté zjistila, že by jí její banka půjčila €12 000 za 6 % ročně.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

6.00%

2 600

2 453

2

6.00%

2 600

2 314

3

6.00%

2 600

2 183

4

6.00%

2 600

2 059

5

6.00%

2 600

1 943




10 952



 

 

Protože současná hodnota splátek (€10 952) byla vyšší než 90 % reálné hodnoty majetku (€10 800), bylo splněno kritérium 4 a test byl pozitivní.

Splátkový kalendář

Od.

Diskontní sazba

Závazek

Nákladový úrok

Splátka

Snížení závazku

A

B

C = C(C+1) - F

D = B x C

E

F = E - D

1

6%

10 952

657

2 600

1 943

2

6%

9 009

541

2 600

2 059

3

6%

6 950

417

2 600

2 183

4

6%

4 767

286

2 600

2 314

5

6%

2 453

147

2 600

2 453






10 952







1/1/2005

Pronajatý majetek číslo 123

10 952


Závazek spojený s pronajatým majetkem číslo 123


10 952

Zaúčtování kapitálového leasingu.


Asset under capital lease # 123

10 952


Obligation under capital lease # 123


10 952

To record capital lease.

31.12.2005

Odpisy nehmotného majetku

2 190*


Závazek spojený s pronajatým majetkem číslo 123

1 943


Nákladový úrok

657


Pronajatý majetek číslo 123


2 190

Peníze


2 600

Zaúčtování splátky leasingu a odpis pronajatého majetku. * 2 190.43 zaokrouhlení.


Amortization expense

2 190


Obligation under capital lease # 123

1 943


Interest expense

657


Asset under capital lease # 123


2 190

Cash


2 600

To record lease payment and amortization of asset under capital lease.

31.12.2009

Odpisy nehmotného majetku

2 190


Závazek spojený s pronajatým majetkem číslo 123

2 453


Nákladový úrok

147


Pronajatý majetek číslo 123


2 190

Peníze


2 600

Zaúčtování splátky leasingu a odpis pronajatého majetku.


Amortization expense

2 190


Obligation under capital lease # 123

2 453


Interest expense

147


Asset under capital lease # 123


2 190

Cash


2 600

To record lease payment and amortization of asset under capital lease.

Pokud by firma stejný případ účtovala podle IFRS (který vyžaduje používání oprávek), poslední zápis by byl:

31.12.2009

Odpisy nehmotného majetku

2 190


Oprávky nehmotného majetku č. 123

10 952


Závazek spojený s pronajatým majetkem číslo 123

2 453


Nákladový úrok

147


Oprávky nehmotného majetku č. 123


2 190

Pronajatý majetek číslo 123


10 952

Peníze


2 600

Zaúčtování splátky leasingu, odpis pronajatého majetku a jeho vyřazení.


Amortization expense

2 190


Accumulated amortization asset under capital lease # 123

10 952


Obligation under capital lease # 123

2 453


Interest expense

147


Accumulated amortization asset under capital lease # 123


2 190

Asset under capital lease # 123


10 952

Cash


2 600

To record lease payment, amortization of asset under capital lease and its return.

Příklad 2: 1/1/2005 si společnost XYZ pronajala stroj, s tím, že zaplatí $2 188 ročně po dobu sedmi let, a pak stroj pronajímateli vrátí. Stejným způsobem jako v příkladě 1 zjistí, že stroj má reálnou hodnotu $12 000 a že její inkrementální sazba je 6%.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

6.00%

2 188

2 064

2

6.00%

2 188

1 947

3

6.00%

2 188

1 837

4

6.00%

2 188

1 733

5

6.00%

2 188

1 635

6

6.00%

2 188

1 542

7

6.00%

2 188

1 455




12 214



 

 

Protože současná hodnota splátek je vyšší než reálná hodnota majetku, nejenže se splnilo kritérium 4, ale případ se musí účtovat v reálné hodnotě majetku (nikoli v současné hodnotě splátek). Firma proto musí vyčíslit novou (vyšší) implicitní sazbu.[229]

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

6.50%

2 188

2 054

2

6.50%

2 188

1 929

3

6.50%

2 188

1 811

4

6.50%

2 188

1 701

5

6.50%

2 188

1 597

6

6.50%

2 188

1 499

7

6.50%

2 188

1 408




12 000



 

 


Od.

Diskontní sazba

Závazek

Nákladový úrok

Splátka

Snížení závazku

A

B

C = C(C+1) - F

D = B x C

E

F = E - D

1

6.50%

12 000

780

2 188

1 408

2

6.50%

10 592

688

2 188

1 499

3

6.50%

9 093

591

2 188

1 597

4

6.50%

7 496

487

2 188

1 701

5

6.50%

5 795

377

2 188

1 811

6

6.50%

3 983

259

2 188

1 929

7

6.50%

2 054

134

2 188

2 054






12 000







Protože se majetek bude vracet, účetní postup je srovnatelný s příkladem 1.

Příklad 3: 1.1.2005 si společnost ABC na leasing pořídila stroj s reálnou hodnotou €12 000. Leasing byl na pět let, a na jeho konci si firma ABC stroj ponechala. Roční splátky včetně €250 za pojistné a €250 za údržbu byly €3 368. Společnost odhadla, že stroj bude sloužit 7 let, a bude mít zbytkovou hodnotu €1 500. Protože se splnilo hned první kritérium a protože implicitní sazba byla rozumná, mohlo se vycházet rovnou z dohody. A protože srovnatelný majetek, který vlastní, odepisuje zrychlenou metodou, použila stejnou metodu i na tento stroj.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

6.25%

2 868

2 699

2

6.25%

2 868

2 541

3

6.25%

2 868

2 391

4

6.25%

2 868

2 251

5

6.25%

2 868

2 118




12 000



 

 


Od.

Diskontní sazba

Závazek

Nákladový úrok

Splátka

Snížení závazku

A

B

C; C = C' - F

D = B x C

E

F = E - D

1

6.25%

12 000

750

2 868

2 118

2

6.25%

9 882

618

2 868

2 251

3

6.25%

7 631

477

2 868

2 391

4

6.25%

5 240

328

2 868

2 541

5

6.25%

2 699

169

2 868

2 699






12 000








Double declining balance (DDB)

Od.

Čistá účetní hodnota

Lineární odpis %

Faktor

Zrychlený odpis %

Odpisy

A

B = B(B+1)-F

C

D

E = C x D

F = B x E

1

12 000

14.00%

2

28.00%

3 360

2

8 640

14.00%

2

28.00%

2 419

3

6 221

14.00%

2

28.00%

1 742

4

4 479

14.00%

2

28.00%

1 254

5

3 225

14.00%

2

28.00%

903

6

2 322

14.00%

2

28.00%

650

7

-

-

-

-

172






10 500







1.1.2005

Pronajatý majetek číslo 456

12 000


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 456


12 000

Zaúčtování finančního leasingu.


Asset under capital lease # 456

12 000


Obligation under capital lease # 456


12 000

To record financial lease.

31.12.2005

Odpisy nehmotného majetku

3 360


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 456

2 118


Nákladový úrok

750


Náklad: pojistné

250


Náklad: oprava a údržba

250


Oprávky nehmotného majetku č 456


3 360

Peníze


3 368

Zaúčtování splátky leasingu a odpis pronajatého majetku.


Amortization of asset under capital lease

3 360


Obligation under capital lease # 456

2 118


Interest expense

750


Expense: insurance

250


Expense: repairs and maintenance

250


Accumulated amortization asset under capital lease # 456


3 360

Cash


3 368

To record lease payment and amortization of asset under capital lease.

31.12.2009[230]

Odpisy nehmotného majetku

903


Stroj číslo 456

12 000


Oprávky nehmotného majetku č. 456

9 678


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 456

2 699


Nákladový úrok

169


Náklad: pojistné

250


Náklad: oprava a údržba

250


Oprávky nehmotného majetku č. 456


903

Pronajatý majetek číslo 456


12 000

Oprávky hmotného majetku č. 456


9 678

Peníze


3 368

Zaúčtování splátky leasingu, odpis pronajatého majetku a jeho přeúčtování.


Amortization of asset under capital lease

903


Machine # 456

12 000


Accumulated amortization asset under capital lease # 456

9 678


Obligation under capital lease # 456

2 699


Interest expense

169


Expense: insurance

250


Expense: repairs and maintenance

250


Accumulated amortization


903

Asset under capital lease # 456


12 000

Accumulated depreciation machine # 456


9 678

Cash


3 368

To record lease payment, amortization and reclassification of asset under capital lease.

Atd.

Příklad 4: 1.1.2005 si společnost DEF na leasing pořídila stroj s reálnou hodnotou €12 000. Pronajímateli zaplatila akontaci[231] ve výši €5 000 a roční splátky ve výši €1 662. Po skončení pronájmu si stroj ponechala.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

0

6.00%

5 000

5 000

1

6.00%

1 662

1 568

2

6.00%

1 662

1 479

3

6.00%

1 662

1 395

4

6.00%

1 662

1 316

5

6.00%

1 662

1 242




12 000






Od.

Diskontní sazba

Závazek

Nákladový úrok

Splátka

Snížení závazku

A

B

C; C = C' - F

D = B x C

E

F = E - D

0

6.00%

12 000

0

5 000

5 000

1

6.00%

7 000

420

1 662

1 242

2

6.00%

5 758

345

1 662

1 316

3

6.00%

4 442

267

1 662

1 395

4

6.00%

3 047

183

1 662

1 479

5

6.00%

1 568

94

1 662

1 568






12 000







1.1.2005

Pronajatý majetek číslo 789

12 000


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 789

5 000


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 789


12 000

Peníze


5 000

Zaúčtování finančního leasingu.


Asset under capital lease # 789

12 000


Obligation under capital lease # 789

5 000


Obligation under capital lease # 789


12 000

Cash


5 000

To record financial lease.

Nebo jednodušeji:

1.1.2005

Pronajatý majetek číslo 789

12 000


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 789


7 000

Peníze


5 000

Zaúčtování finančního leasingu.


Asset under capital lease # 789

12 000


Obligation under capital lease # 789


7 000

Cash


5 000

To record financial lease.

Atd.

Příklad 5: 1/1/2005 si GHI Inc. půjčila stroj s reálnou hodnotou $12 000 na šest let s tím, že ho pronajímateli vrátí. Roční splátky jsou $1 724 a pronajímateli poskytla garanci, podle které stroj bude mít minimální zůstatkovou hodnotu $5 000 (s tím, že pokud jeho skutečná reálná hodnota bude nižší, rozdíl doplatí). Skutečnou reálnou hodnotu odhadla na $1 500.[232]

Od.

Diskontní sazba

Závazek

Nákladový úrok

Splátka

Snížení závazku

A

B

C; C = C' - F

D = B x C

E

F = E - D

1

6.00%

12 000

720

1 724

1 004

2

6.00%

10 996

660

1 724

1 064

3

6.00%

9 933

596

1 724

1 128

4

6.00%

8 805

528

1 724

1 195

5

6.00%

7 610

457

1 724

1 267

6

6.00%

6 343

381

6 724

6 343






12 000







1/1/2005

Pronajatý majetek číslo 321

12 000


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 321


12 000

Zaúčtování finančního leasingu.


Asset under capital lease # 321

12 000


Obligation under capital lease # 321


12 000

To record financial lease.

12/31/2005

Odpisy nehmotného majetku

1 750


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 321

1 004


Nákladový úrok

720


Oprávky nehmotného majetku č 321


1 750

Peníze


1 724

Zaúčtování splátky leasingu a odpis pronajatého majetku.


Amortization of asset under capital lease

1 750


Obligation under capital lease # 321

1 004


Interest expense

720


Accumulated amortization asset under capital lease # 321


1 750

Cash


1 724

To record lease payment and amortization of asset under capital lease.

12/31/2010

Odpisy nehmotného majetku

1 750


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 321

10 500


Oprávky nehmotného majetku č. 321

6 343


Nákladový úrok

381


Oprávky nehmotného majetku č. 321


1 750

Pronajatý majetek číslo 321


12 000

Peníze


5 224[233]

Zaúčtování splátky leasingu, odpis pronajatého majetku a jeho vrácení.


Amortization of asset under capital lease

1 750


Accumulated amortization asset under capital lease # 321

10 500


Obligation under capital lease # 321

6 343


Interest expense

381


Accumulated amortization asset under capital lease # 321


1 750

Asset under capital lease # 321


12 000

Cash


5 224

To record lease payment, amortization and return of asset under capital lease.

Pokud by se skutečná reálná hodnota majetku na konci pronájmu lišila od odhadu, nájemce by rozdíl vyrovnal ziskem nebo ztrátou. Například, pokud by majetek měl hodnotu $2 000, nájemce by účtoval:

12/31/2010

Odpisy nehmotného majetku

1 750


Závazek spojený s pronajatým majetkem č. 321

10 500


Oprávky nehmotného majetku č. 321

6 343


Nákladový úrok

381


Oprávka nehmotného majetku č. 321


1 750

Pronajatý majetek číslo 321


12 000

Peníze


4 724

Zisk


500

Zaúčtování splátky leasingu, odpis pronajatého majetku a jeho vrácení.


Amortization of asset under capital lease

1 750


Accumulated amortization asset under capital lease # 321

10 500


Obligation under capital lease # 321

6 343


Interest expense

381


Accumulated amortization asset under capital lease # 321


1 750

Asset under capital lease # 321


12 000

Cash


4 724

Gain


500

To record lease payment, amortization and return of asset under capital lease.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / další záležitosti
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / leasing / other issues

Změny (changes): pokud se změní doba pronájmu, majetek a závazek se upraví tak, aby změnu zohlednili. U majetku se proto upraví odpisová doba, případně i metoda odpisování a zbytková hodnota. Pro závazek se sestaví nový splátkový kalendář (použitím stejné diskontní sazby jako u původního).

Pokud se doba pronájmu předčasně ukončí (dohoda se vypoví), postupuje se stejně, jako kdyby se pronajatý majetek vrátil pronajímateli[234] (případná penále se odečtou od zisku nebo přičtou ke ztrátě, která s vrácením bude ve většině případů souviset).

Pokud se změní podmínky dohody tak, že dohoda přestane splňovat kritéria pro kapitalizaci[235] (z dohody se stane operační leasing), postupuje se stejně jako při předčasném ukončení s tím, že další splátky se budou promítat rovnou do nákladů.

Znehodnocení (impairment): při znehodnocení pronajatého majetku se postupuje stejně jako u znehodnocení[236] každého jiného majetku.

Nemovitosti (real estate): SFAS 13 (odst. 24–28) poskytuje poměrně podrobnou diskusi[237] o aplikaci kritérií pro kapitalizaci na nemovitosti. Protože požadavky jsou celkem logické (a v podstatě pouze popisují zavedenou praxi), není nutné je zde podrobně komentovat.[238] Jakmile se jednou určí, zda se jedná o operační nebo kapitálový leasing, postupuje se stejně jako u každého jiného leasingu. Jediný praktický rozdíl mezi leasingem nemovitostí a leasingem jiného majetku je, že leasing nemovitostí jen ojediněle splní kritéria pro kapitalizaci. Proto se většina nemovitostí účtuje jako operační leasing.

Syntetický leasing“ (synthetic lease): pojem „syntetický leasing“[239] není oficiál-ní účetní výraz. Místo toho se jedná o postup, který by se dal nazvat „finanční inženýrství“ (financial engineering) nebo „kreativní účetnictví“ (creative accounting).[240] Protože US GAAP obsahuje tzv. jasné čáry (bright lines) formou kvantifikací jako 75 % života nebo 90 % reálné hodnoty, takovéto finanční inženýrství je v US GAAP zřetelnější.[241]

Po krachu firmy Enron je však mnohem méně časté, primárně proto, že auditoři začali tyto čáry považovat za „rozmazané“. Například pokud by firma dnes uzavřela dohodu, podle které majetek pronajímá „pouze“ na 70 % života majetku, téměř každý auditor[242] by dohodu posoudil jako kapitálový leasing.[243]

Syntetický leasing nemovitostí (synthetic lease of real estate): v dnešní době je syntetický leasing na brzkém odchodu u všeho majetku[244] kromě nemovitostí. Důvodem je skutečnost, že nemovitosti mají vesměs neurčitelnou životnost[245] a jen stěží zjistitelnou reálnou hodnotu.[246] Proto pokud dohoda o leasingu neobsahuje opci na výhodný odkup nebo nepřevádí vlastnictví, jen ojediněle by se (podle US GAAP)[247] splnila ostatní kritéria pro kapitalizaci. Z toho vyplývá, že většina amerických firem své nemovitostí pronajímá, nikoli vlastní.[248] Podle řady expertů se proto jedná o nedostatek US GAAP, který se (v rámci konvergence s IFRS) bude muset napravit.[249] Tento názor však není jednotný. Podle jiných expertů[250] je tato flexibilita žádoucí, a napravovat by se neměla. Logická opora pro tento názor, jako mnoho jiných účetních názorů, vyplývá z často se opakující otázky: jak spolehlivě zachytit a reportovat skutečnou hodnotu?

Ve většině případů účetnictví řeší otázku hodnoty celkem jednoduše. Hodnota čehokoliv se rovná částce, která za tuto věc (nebo službu) byla zaplacena v rámci transakce na délku paže (arm‘s length transaction). Jinak řečeno, účetnictví se všeobecně opírá o objektivně zjištěnou, historickou cenu.

Pokud se jedná o stroj, automobil, nebo i plat zaměstnance, nenastávají žádné komplikace. Hodnota vydaných peněz[251] se vesměs rovná[252] hodnotě přijatého majetku nebo služby. Na druhou stranu, pokud se jedná o patent, copyright, nebo nemovitost, nastávají komplikace.[253]

Například, v roce 1900 firma XYZ postavila mrakodrap v centru New Yorku za $10 000 000. V tomto roce bylo rozumné tvrdit, že reálná hodnota mrakodrapu byla $10 000 000 (jinak by firma postavila jiný, jinde). Proto pokud firma v roce 1900 na své rozvaze vykázala mrakodrap v hodnotě $10 000 000, dá se říci, že poskytla pravdivý a věrný obraz svého skutečného finančního stavu.

V roce 2005 firma mrakodrap stále vlastní. Na rozvaze však nevykazuje $10 000 000, ale (po odečtení oprávek) pouze $1 000 000. Je proto celkem jasné, že firma už dál pravdivý a věrný obraz svého skutečného finančního stavu (ani výsledků svého podnikání)[254] neposkytuje. Pokud cílem účetnictví má být poskytovat pravdivý a věrný obraz těchto dvou věcí, pak právě selhalo.

Možné řešení by bylo dovolit firmě mrakodrap přecenit. Bohužel, pokud se budova přecení, nejedná se dál o objektivně zjištěnou hodnotu, ale o odhad.[255] Pokud cíl účetnictví má být poskytovat objektivní informace, znova selhalo.

Nemovitosti proto představují účetní dilema. Pokud se budou reportovat v historické ceně, účetnictví se zkreslí.[256] Pokud se budou přeceňovat, znovu se otevře prostor pro zkreslování.[257] Tak či tak, uživatel ztratí jistotu, že finanční zprávy firmy jsou založené na objektivně zjištěných faktech, a účetnictví přestane sloužit svému účelu.

Existuje však způsob, jak z tohoto dilema ven.

Například pokud by firma XYZ místo toho, aby nemovitost vlastnila, ji pronajímala, její účetnictví by zkreslené nebylo. Na rozvaze by žádnou nemovitost nevykazovala. A to je správně. Žádnou nevlastní. V příloze by poskytla informaci o závazku.[258] A to je správně. Investoři by se měli naučit číst přílohy. Na výsledovce by vykázala nájem. A to je také správně. Tržní nájem odpovídá skutečné ekonomické hodnotě vydané za užívání té nemovitosti.

Účetní „trik“ tak spočívá pouze v tom, že vedení firmy se musí přesvědčit, že je v jeho zájmu, aby firma nemovitosti pronajímala, nikoli vlastnila.[259] Z tohoto úhlu pohledu fakt, že US GAAP[260] firmám umožňuje celkem snadně sestavovat „syntetický leasing“ pro nemovitosti, není jeho nedostatek. Naopak, je to jeho přednost.[261] A to není jeho jediná přednost. To, že pravidla US GAAP (de facto) motivují firmy pronajímat, jim přináší mnohem hmatatelnější výhodu: flexibilitu.

Například, v roce 1895 firma ABC postavila závod na výrobu bot na zelené louce (ale ne příliš daleko od většího města). Časem se město rozrůstalo, a areál, který byl dříve na periferii, se ocitl v centru. Firma, protože se jedná o tradiční rodinnou firmu, kterou stále vede pravnuk patriarchy, je však celkem spokojená. Ředitel firmy je vážený člen místní komunity, ve firmě zaměstnává všechny své kamarády a spoustu lidí, kteří neumí nic jiného než vyrábět boty. Výroba bot sice příliš nevynáší (musí se přece jenom konkurovat levnému dovozu z Číny), ale firma přežívá. Firma svou nemovitost vlastní, místní banka (vlastněná městem, které nechce své obyvatele připravit o práci) jí poskytuje levné úvěry, místní vláda (která také má zájem zachovat pracovní místa) jí chrání dovozními kvótami. V městečku je klid.

Je však diskutabilní, zda takový klid někomu prospívá. Vlastníci firmy, protože se levnému dovozu nedá úplně zabránit a vývoz drahých bot není možný, se žádnými dividendami počítat nemohou. Obyvatelé města, protože dovozní kvóta jim brání v nákupu zahraničních bot, za své platí dvakrát více. Městská kasa, protože město firmu dotuje levnými úvěry, a daň vyměřuje na základě pořizovací hodnoty pozemků, také tratí. Centrální vláda, protože dovozní kvóty obvykle vedou k vývozním, které snižují zisk všech domácích firem, také přichází o daně. Ředitel firmy je sice pyšný na to, že udržuje rodinnou tradici, ale v hloubi duše ví, že má na víc než vést firmu, která přežívá pouze z velkorysosti státu. Nakonec zaměstnanci sice mají práci, ale den co den musí obsluhovat staré stroje v zatuchlé továrně za výplatu, která jim sotva stačí na chléb a pivo. Co brání změně? Tradice, zvyk, letargie, strach, neochota naučit se něco nového? Kdo ví.

Změna však nakonec stejně přijde. Protože v moderní době žádná země není ostrov, země, ve které továrna stojí, vstoupí do unie s jinými státy. Protože tato unie je založená na principu svobodného pohybu zboží, služeb a lidí, dovozní kvóty padnou. Ředitel ví, že se blíží konec. Protože se nechce rodinné tradice jen tak vzdát, rozhodne se pro radikální řešení. Továrnu prodá. Protože se však jedná o citlivého člověka, který bere své sociální povinnosti vážně,[262] dohodne se, že fabriku bude dál pronajímat po dobu pěti let. Ze své strany developer chápe, že lukrativní pozemky v centru města jen tak nerostou na stromech, a na podmínky přistoupí.[263] Během těch pěti let ředitel firmy investuje peníze získané prodejem továrny, přeškolí ty zaměstnance, kteří se přeškolit mohou, a do předčasného odchodu do důchodu pošle ty, kteří jsou na nové věci už příliš staří. Nakonec firma na svou výrobu začne používat subdodavatele z Číny. Svá kritická oddělení (ředitelství, výzkum, vývoj, marketing, účetnictví, styk s veřejností, atd.) přestěhuje do nové kancelářské budovy, která vyrostla na místě staré továrny. A všichni jsou šťastní.

Ředitel je šťastný, protože konečně vede firmu, která má potenciál stát se světovým gigantem. Investoři jsou šťastní, protože možná konečně někdy uvidí nějaké dividendy. Obyvatelé města jsou šťastní, protože vedle kancelářské budovy také vyrostly byty, zábavní centrum, malý parčík (s koutkem pro pejsky) a shopping park, kde se, mimo jiné, dají koupit i módní boty ze zahraničí. Město je šťastné, protože nejenže nemusí dotovat kancelářskou budovu, bytové jednotky, zábavné centrum a shopping park levnými úvěry, ale daň z nemovitosti může vyměřovat na základě nové pořizovací ceny pozemků. Centrální vláda je také šťastná, musela sice liberalizovat hospodářství, ale přišli investoři, firmám se začalo dařit a příjem do státní kasy rok od roku roste. Nakonec i bývalí zaměstnanci jsou šťastní. Ti, kteří se naučili něco nového, se už nemusí pachtit u starého stroje v tmavé továrně, mohou sedět u počítače v klimatizované kanceláři. A to není vše, protože konečně umí něco, co se hodí do dvacátého prvního století, jejich výplatní páska ukazuje částky, které jim stačí nejen na steaky a červené víno, ale také na nový byt vedle zábavního centra, které si mohou dovolit plně využívat. A co ti ostatní? Ti jsou také šťastní. Nejenže získali příležitost odejít do důchodu o pár let dřív, ale od svého bývalého zaměstnavatele získali vítané přilepšení ke své státní penzi.[264]

Samozřejmě kdyby firma svou nemovitost nikdy nevlastnila, situace nemusela dojít tak daleko. Firma by nezbytné kroky podnikla o půl století dříve, jakmile by jí růst tržního nájemného dal jasně najevo, že už nastal čas přestat se zabývat činností, která v dospělém státu není dál rentabilní.[265]

Prodej se zpětným pronájmem[266] (sale / lease-back): pokud podnik nějaký majetek prodá a znovu ho pronajme, jedná se „prodej se zpětným pronájmem“. Zda se bude jednat o prodej a následný operační leasing, nebo o prodej a následný finanční leasing, záleží na podmínkách toho následného pronájmu. Pokud pronájem splní jedno nebo více kritérií pro kapitalizaci, majetek a závazek se zaúčtuje v reálné hodnotě pronajatého majetku.[267] Pokud existuje rozdíl mezi reálnou hodnotou majetku a jeho starou účetní hodnotou, jedná se o zisk (gain) nebo ztrátu (loss). V případě ztráty se tato promítne na výsledovku ihned, zatím co zisk se časově rozliší a rozpustí se po očekávanou dobu trvání pronájmu.[268]

Pokud dohoda o pronájmu nesplní žádné z kritérií pro kapitalizaci,[269] s transakcí se zachází jako s prodejem majetku a následným operačním leasingem. Pokud vznikne zisk nebo ztráta, promítnou se na výsledovku ihned. Pokud však vznikne ztráta, která je kompenzovaná netržními splátkami (splátky, které jsou materiálně nižší, než by jinak byly, pokud by se jednalo pouze o pronájem), nepromítne se na výsledovku hned, ale časově se rozliší, a rozpustí po očekávanou dobu trvání pronájmu.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / účetní postup pronajímatel
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / lessor accounting

Všeobecný postup (general accounting procedure): podobně jako u nájemce, pokud se jedná o operační leasing, postup je celkem jednoduchý: splátky se promítnou rovnou do výnosů (a pokud je to nutné, časově se rozliší) a pronajatý majetek zůstane v účetnictví pronajímatele. Pokud se jedná o finanční leasing, postup je podobný prodeji na splátky.[270]

Kritéria pro kapitalizaci (capitalization criteria): podobně jako nájemce i pro-najímatel je povinen provést test, aby určil, zda se jedná o operační nebo finanční leasing. Při aplikaci IFRS provádí stejný test jak nájemce, tak pronajímatel. Protože ho provádějí nezávisle na sobě, může se stát, že jedna strana bude leasing účtovat jako operační a druhá jako finanční.[271] Podobně při aplikaci US GAAP nájemce a pronajímatel také mohou dospět k odlišným závěrům, ale primárně proto, že pronajímatel musí používat tzv. two step test.

První krok testu je stejný jako u nájemce.[272] Pokud tento krok ukáže, že se jedná o kapitálový leasing, pokračuje se k druhému kroku (jinak ne). Ve druhém kroku pronajímatel zjistí, zda: 1. mu ve spojení s leasingem nevznikly další, neočekávané costs, a 2. zda se výše a načasování splátek dají rozumně odhadnout. Pokud mu žádné další náklady nevzniknou a výše a načasování se mohou odhadnout, může[273] případ účtovat jako kapitálový leasing.

Typy leasingu (lease types): u pronajímatele existují dva všeobecné druhy leasingu. První (známý pod názvem sales-type lease) nastane, pokud pronajímatel je zároveň výrobcem nebo dealerem.[274] Druhý (známý pod názvem direct financing-type lease)[275] nastane, pokud pronajímatel je leasingová společnost, která předmět pronájmu od výrobce nebo dealera koupila.

Podle US GAAP také existuje typ leasingu, tzv. leasing s finanční pákou (leveraged type lease). Tento typ leasingu nastane, pokud si pronajímatel na předmět pronájmu půjčí od banky nebo jiného finančního subjektu. U leasingu s finanční pákou má proto transakce tři strany: 1. nájemce, 2. pronajímatel a 3. poskytovatel financování. Pokud financování má dostatečnou výši,[276] US GAAP firmám umožňuje používat speciální účetní postup. Protože se však jedná o velmi složitý účetní postup, v této publikaci se nevysvětluje.[277]

Přímé vstupní costs (initial direct costs): podle IAS 17[278] (definice) přímé vstupní costs jsou costs, které přímo souvisí s uzavřením dohody o leasingu. Mezi ně patří například provize dealerovi nebo obchodnímu zástupci, a costs na zpracování dohody, jako například prověření úvěrové bonity nájemce. Mezi ně nepatří reklama a další náklady, kdy mezi nákladem a uzavřením dohody neexistuje přímá a prokazatelná spojitost.

Samotný účetní postup pro tyto položky se odvíjí od typu leasingu. Pokud se jedná o výrobce nebo dealera, jsou to náklady období.[279] Pokud se jedná o leasingovou společnost, jsou takové costs součástí ocenění pohledávky z finančního leasingu.[280]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / účetní postup pronajímatel / příklady
The balance sheet / long-lived assets / intangible assets / lessor accounting / examples
Výrobci a dealeři (manufacturers and dealers)
Příklad 1:
společnost XYZ vyrábí stroje s obvyklou životností (economic life) šest let. Stroje prodává za peníze, na splátky i na leasing. 1/1/2005 prodá na leasing jeden stroj společnosti ABC. Doba trvání leasingu je pět let, a po jejím ukončení si nájemce stroj ponechá. ABC si v minulosti už několik podobných strojů pronajala, a vždy zaplatila řádně a včas. XYZ s prodejem nevznikly žádné přímé vstupní costs a další neočekává.

Jako první krok v účtování případu si XYZ zjistí, zda se jedná o operační nebo finanční leasing. Protože ABC si stroj ponechá, splnilo se jedno ze všeobecných kritérií pro kapitalizaci.[281] Kdyby XYZ reportovala podle US GAAP, také by se jednalo o kapitálový leasing, protože: 1. neočekávají se žádné další costs, a 2. výše a načasování splátek se dají rozumně odhadnout.

Jako druhý krok vyčíslí splátky. Protože stroje běžně (a prokazatelně) prodává za $20 000, a protože si na leasingu chce vydělat 12% p.a.,[282] při kalkulaci splátek vychází z těchto dvou veličin.

Jako třetí krok vyčíslí celkovou pohledávku a odložený výnosový úrok. Celková pohledávka[283] se rovná součtu splátek 27 741 = 5 548 x 5 a odložený výnosový úrok se rovná celkové pohledávce mínus reálná hodnota majetku 7 741 = 27 741 - 20 000.[284]

Jako předposlední krok XYZ sestaví splátkový kalendář:

Od.

Splátka

Diskontní sazba

Čistá investice

Výnosový úrok

Snížení investice


A

B

C = C(C+1) - E

D = B x C

E = A - D

1

5 548

12%

20 000

2 400

3 148

2

5 548

12%

16 852

2 022

3 526

3

5 548

12%

13 326

1 599

3 949

4

5 548

12%

9 377

1 125

4 423

5

5 548

12%

4 954

594

4 954


27 740


 

7 741

20 000 


Nakonec případ zaúčtuje.[285]

1/1/2005

Pohledávka na leasing

27, 741


Náklady na prodané zboží

10 000


Výnosy


20 000

Zásoby


10 000

Úroky příštích období


7 741

Zaúčtování majetkového pronájmu.


Lease receivable

27, 741


Cost of goods sold

10 000


Revenue


20 000

Inventory


10 000

Unearned interest revenue


7 741

To record payment on capital lease.

12/31/2005

Peníze

5 548


Úroky příštích období

2 400


Pohledávka na leasing


5 548

Výnosový úrok


2 400

Zaúčtování splátky majetkového pronájmu.


Cash

5 548

 

Unearned interest revenue

2 400

 

Lease receivable

 

5 548

Interest revenue

 

2 400

To record payment on capital lease.

Atd.

Na své rozvaze by XYZ vykázala:

XYZ, a.s.

Rozvaha

31.12.2005

- atd. -

Pohledávky

Běžné pohledávky z obchodního styku


100 000

Celkové pohledávky na leasing[286]

27, 741


Odložený výnosový úrok

(7 741)


Čisté pohledávky na leasing[287]


20 000

Celkové pohledávky

120 000

- atd. -


XYZ, Inc.

Balance sheet

12/31/2005

- etc. -

Receivables

Accounts receivable

100 000

Total lease receivable

27, 741


Deferred interest revenue

(7 741)


Net lease receivable

20 000

Total receivables

120 000

- etc. -

Příklad 2: stejná situace jako v příkladě 1, kromě toho, že pronajímatel je dceřiná společnost výrobce[288] a nabízí leasing s nulovým navýšením.[289] Protože nulové navýšení není reálné, firma zjistí tržní úrok a upraví prodejní cenu stroje na hodnotu ($14 419), která vyplývá z faktů této transakce.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

12.00%

4 000

3 571

2

12.00%

4 000

3 189

3

12.00%

4 000

2 847

4

12.00%

4 000

2 542

5

12.00%

4 000

2 270



20 000

14 419






Od.

Splátka

Diskontní sazba

Čistá investice

Výnosový úrok

Snížení investice


A

B

C = C(C+1) - E

D = B x C

E = A - D

1

4 000

12%

14 419

1 730

2 270

2

4 000

12%

12 149

1 458

2 542

3

4 000

12%

9 607

1 153

2 847

4

4 000

12%

6 760

811

3 189

5

4 000

12%

3 571

429

3 571


20 000



5 581

14 419


1.1.2005

Pohledávka na leasing

20 000


Náklady na prodané zboží

10 000


Výnosy


14 419

Zásoby


10 000

Úroky příštích období


5 581

Zaúčtování majetkového pronájmu.


Lease receivable

20 000


Cost of goods sold

10 000


Revenue


14 419

Inventory


10 000

Unearned interest revenue


5 581

To record payment on capital lease.

31.12.2005

Peníze

4 000


Úroky příštích období

1 730


Pohledávka na leasing


4 000

Výnosový úrok


1 730

Zaúčtování splátky majetkového pronájmu.


Cash

4 000

 

Unearned interest revenue

1 730

 

Lease receivable

 

4 000

Interest revenue

 

1 730

To record payment on capital lease.

Atd.

Příklad 3: stejná situace jako v příkladě 1, kromě toho, že nájemce předmět po pěti letech vrátí a XYZ zaplatila agentovi za zprostředkování €500.

Protože stroj bude vrácen, XYZ musí do transakce zakomponovat jeho zbytkovou hodnotu,[290] kterou odhadne na €1 000. Protože těch 1 000 získá až za 5 let, prodejní cenu nemůže snížit o celých 1 000, ale o sou-časnou hodnotu 567 = (1 000 / (1+12%)).5

Čistou prodejní cenu předmětu proto vyčíslí na 19 433 = 20 000 - 567 a splátky na 5 391. Protože nakonec (až se majetek vrátí), získá 1 000, se zbytkovou hodnotou zachází stejně jako se splátkou. Proto celkovou pohledávku vyčíslí na 27 955 = 5 391 x 5 + 1 000.[291] Protože nakonec předmět získá zpět, musí i náklady na prodané zboží snížit o současnou hodnotu zbytkové hodnoty na 9 433 = 10 000 - 567.

Nakonec při sestavení splátkového kalendáře musí zohlednit fakt, že celkový úrok se skládá ze dvou komponentů, z úroku spojeném se samotnou splátkou (sloupeček D) a úroku spojeného se zbytkovou hodnotou (sloupeček G).

Od.

Splátka

Diskontní sazba

Čistá investice

Výnosový úrok

Snížení investice

Zbytková hodnota

Výnosový úrok

Úrok celkem


A

B

C = C(C+1) - E

D = A x B

E = A - D

F = F(F+1) + G

G = B x F

H = D + G

1

5 391

12%

19 433

2 332

3 059

567

68

2 400

2

5 391

12%

16 374

1 965

3 426

636

76

2 041

3

5 391

12%

12 948

1 554

3 837

712

85

1 639

4

5 391

12%

9 111

1 093

4 298

797

96

1 189

5

5 391

12%

4 813

578

4 813

893

107

685


26 955



7 522

19 433


432

7 954


1.1.2005

Pohledávka na leasing

27 955


Náklady na prodané zboží

9 433


Náklady: přímé vstupní costs

500


Tržby


19 433

Zásoby


10 000

Úroky příštích období


7 954

Závazek z obchodního styku


500

Zaúčtování majetkového pronájmu a zaplacení costs na zprostředkování.


Lease receivable

27 955


Cost of goods sold

9 433


Expenses: initial direct costs

500


Revenue


19 433

Inventory


10 000

Unearned interest revenue


7 954

Accounts payable


500

To record capital lease and agency costs.

31.12.2005

Peníze

5 391


Úroky příštích období

2 401


Pohledávka na leasing


5 391

Výnosový úrok


2 401

Zaúčtování splátky majetkového pronájmu.


Cash

5 391

 

Unearned interest revenue

2 401

 

Lease receivable

 

5 391

Interest revenue

 

2 401

To record payment on capital lease.

31.12.2009

Peníze

5 391


Úroky příštích období

685


Majetek

800


Ztráta

200


Pohledávka na leasing


6 391

Výnosový úrok

685

Zaúčtování splátky majetkového pronájmu a vrácení majetku.


Cash

5 391

 

Unearned interest revenue

685

 

Asset

800

Loss

200

 

 

Lease receivable

 

6 391

 

Interest revenue

 

685

To record capital lease.

Po skončení leasingu pronajímatel majetek přijímá zpět v reálné hodnotě. Pokud je tato hodnota nižší než zůstatková hodnota, rozdíl se promítne na výsledovku jako ztráta (loss) ihned. Podle SFAS 13[292] (odst. 17 f iii) se zisk (kdyby reálná hodnota byla vyšší) však na výsledovku promítnout nesmí. Pronajímatel může zisk zohlednit pouze v případě, že předmět pronájmu znova (v rámci transakce na délku paže) prodá.

Například pokud by 1.1.2010 pronajímatel předmět prodal za €1 200, postupoval by takto:

31.12.2009

Peníze

5 391

Úroky příštích období

685

Majetek

1 000

Pohledávka na leasing

6 391

Výnosový úrok

685

Zaúčtování splátky majetkového pronájmu a vrácení majetku.


Cash

5 391

 

Unearned interest revenue

685

 

Asset

1 000

 

Lease receivable

 

6 391

 

Interest revenue

 

685

To record capital lease.

1.1.2010

Peníze

1 200

Majetek

1 000

Zisk

200

Zaúčtování prodeje majetku vráceného po skončení leasingu.


Cash

1 200

 

 

Asset

1 000

 

Gain

200

To record sale of previously leased asset.

Leasingové společnosti (leasing companies)
Příklad 4:
stejná fakta jako v příkladě 3, kromě toho, že se jedná o leasingovou společnost DEF, která stroj koupila za $20 000 od jeho výrobce dnem 12/31/2004.

12/31/2004

Majetek pořízený na pronájem[293]

20 000

Závazek z obchodního styku

20 000

Zaúčtování pořízení majetku.


Asset acquired for leasing

20 000

 

 

Accounts payable / cash

 

20 000

To record asset acquisition.

1/1/2005

Pohledávka na leasing

27 955

Majetek pořízený na pronájem

20 000

Úroky příštích období

7 955

Zaúčtování majetkového pronájmu.


Lease receivable

27 955

Asset acquired for leasing

20 000

Unearned interest revenue

7 955

To record lease of asset under capital lease.

Atd.

Příklad 5: stejná fakta jako příklad 4, kromě toho, že DEF zaplatila agentovi provizi $500 za uzavření dohody. Protože konečnou nabídku sestavuje sama, DEF tyto přímé vstupní costs přičetla k pořizovací ceně stroje, a při vyčíslení splátek vycházela z celkové hodnoty 19 933 = 19 433 + 500.

Atd.

Příklad 6: stejná fakta jako příklad 5, kromě toho, že dohodu sestavil agent a firma DEF nemohla přímé vstupní costs přičíst k pořizovací hodnotě stroje. Protože hodnota stroje se o tyto costs zvýšila, DEF musela vyčíslit novou efektivní úrokovou sazbu, která odpovídá případu.

Od.

Diskontní sazba

Splátka

Současná hodnota splátky

A

B

C

E = C / (1 + B)A

1

10.98165%

$5 391

$4 857

2

10.98165%

5 391

4 377

3

10.98165%

5 391

3 944

4

10.98165%

5 391

3 553

5

10.98165%

$5 391

3 202



$26 955

$19 933





Splátkový kalendář pak sestavila použitím této skutečné efektivní sazby.

Od.

Splátka

Diskontní sazba

Čistá investice

Výnosový úrok

Snížení investice

Zbytková hodnota

Výnosový úrok

Úrok celkem


A

B

C = C(C+1) - E

D = A x B

E = A - D

F = F(F+1) + G

G = B x F

H = D + G

1

$5 391

10.98%

$19 933

$2 189

$3 202

$594

$65

$2 254

2

5 391

10.98%

16 731

1 837

3 553

659

72

1 910

3

5 391

10.98%

13 178

1 447

3 944

732

80

1 527

4

5 391

10.98%

9 234

1 014

4 377

812

89

1 103

5

5 391

10.98%

$4 857

533

$4 857

$901

99

632


$26 955



$7 020

$19 933


$405

$7 426


Atd.



1 V roce 2002 podle statistik americké Federální banky 80 % firemního majetku představoval nehmotný majetek (v roce 1955 to bylo něco přes 50 %). Tato statistika však vychází pouze z koupeného nehmotného majetku. Pokud se připočítá také nehmotný majetek vytvořený ve vlastní režii, jeho podíl by byl mnohem vyšší.



2 Dnem vydání této publikace práce na definitivní podobě účetních postupů pro nehmotný majetek stále pokračuje. Protože většina zásadních teoretických problémů byla však už vyřešena, je možné, že bude dokončena do roku 2007, kdy má být zároveň dokončena práce týkající se konvergence mezi US GAAP a IFRS.



3 Na rozdíl od jiného majetku, kde se klasifikace a ocenění uvádí jako jedno společné téma, u nehmotného majetku je vhodné diskusi rozdělit a prezentovat separátně.



4 Definice, která se objevuje v IAS 38 (odst. 8), je srovnatelná.



5 V US GAAP tuto problematiku řeší SFAS 141, odst. 39, který uvádí srovnatelná kritéria.



6 Pro účel přehlednosti se část definice uvádí zde v poznámkách, a pořadí kritérií se oproti vyhlášce obrátilo.



7 Je možné ho separovat nebo oddělit od účetní jednotky.



8 Je možné ho prodat, převést, licencovat, pronajmout, nebo vyměnit buď samostatně, nebo dohromady se související dohodou, majetkem nebo závazkem.



9 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování.



10 Zde se „materiální“ obvykle chápe jako položka, jejíž hodnota přesáhne 1 % až 5 % hodnoty celkového majetku.



11 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování.



12 Právní forma software je sice licence, a proto je (z účetního hlediska) nehmotným majetkem, ale software se obvykle jen těžko dá oddělit od hardware, a proto se často vykazuje jako součást MIS (management information systems) v hmotném majetku. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování / základní názvosloví: samostatně movité věci.



13 Proč vlastně pijí lidé Coca Colu? Je to proto, že jim skutečně chutná nebo proto, že kdekoliv na této planetě se člověk ocitne, je nablízko obchod, restaurace nebo automat, který mu ochotně láhev, skleničku nebo plechovku prodá?



14 IFRS používá pro vymezení konkrétní položky kritéria kontroly (IAS 38, odst. 13 až 16), kde kontrola se definuje jako výhradní právo čerpat budoucí ekonomické výhody (právo jak čerpat, tak zabránit ostatním subjektům, aby dělaly totéž). Podle tohoto kritéria by samotný podíl na trhu majetkem nebyl (konkurence má právo se snažit o podíl na stejném trhu), kromě případu, kdy by existovala dohoda (nebo jiné srovnatelné omezení), která by zabraňovala konkurenci, aby na trh vstupovala. Podobně, vztah se zaměstnancem majetkem obvykle být nemůže. Pokud by však například fotbalový klub koupil smlouvu s hráčem, pak by tato dohoda majetkem byla (klub by jí však musel koupit – pokud by jí podepsal sám, nevznikly by žádné costs a nebylo by co zaúčtovat – i v tom případě, že se zvolí model přeceňování, odst. 76 b IAS 38 zakazuje do majetku promítnout odhad hodnoty takovéto dohody).

Z tohoto ustanovení však vyplývá, že identifikace jednotlivé majetkové položky často vyžaduje značnou míru profesionálního úsudku. Toto je obzvláště pravda při aplikaci US GAAP, který ne-obsahuje takovýto všeobecný návod (ale který poskytuje příklady, které jsou konzistentní s tímto pohledem na problematiku).



15 Goodwill se definuje (ve vyhlášce 142 glossary) jako ta část pořizovací hodnoty koupené firmy, která zůstává poté, co se od pořizovací hodnoty odečte majetek a závazky koupené firmy. IFRS (IFRS 3, odst. 51 a 52) sice goodwill oficiálně nedefinuje, ale chápe ho (jak vyplývá z IAS 22, objective) stein.



16 Arm’s length transaction, neboli transakce, která proběhla mezi nezávislými stranami, které jednaly dobrovolně a bez tísně.



17 Upozornění: při oceňování nehmotného majetku je vždy nutné pamatovat na to, že právě nadhodnocování nehmotného majetku (různými způsoby) bylo podstatou většiny skandálů, které nedávno zaplňovaly stránky všech světových novin. Proto je nyní většina auditorů a priori skeptická vůči všem costs, které se firma snaží zahrnout do této majetkové třídy, a obvykle trvají na předložení adekvátních důkazů, které potvrzují, že firma do majetku nezahrnula něco, co tam ve skutečnosti nepatří.



18 Vyhlášky SFAS 142 (odst. 9) a SFAS 141 (odst. 5 až 7) další podrobnější instrukce neposkytují.



19 Je to právě oceňování nehmotného majetku, které figuruje jako jeden z vážnějších teoretických rozdílů mezi tvůrci US GAAP a IFRS (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí). Proto (přestože bylo původně zařazeno do krátkodobé fáze projektu konvergence) sjednocení požadavků bylo přesunuto do druhé fáze (během které se budou řešit otázky, na které zatím existují neslučitelné názory).



20 Podle US GAAP by nebylo vyloučeno, aby firma taková cla, daně a podobné costs také zahrnula do pořizovací ceny (pokud by vznikly). Pravidla se o nich však výslovně nezmiňují.



21 Přestože se to výslovně nezakazuje, tyto položky se podle US GAAP do pořizovací ceny majetku obvykle zahrnout nemohou.



22 Pod pojmem „platy a mzdy“ se myslí veškeré náklady spojené s pracovníkem včetně například sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění, přesčasů, placeného volna, bonusů, atd.



23 Například, u zavádění software takové costs mohou být značné. Protože pro software existuje výjimka (ale pouze pokud se jedná o software vytvořený na vlastní potřeby, nikoli na prodej), pravidla US GAAP jsou v tomto bodě srovnatelná s IFRS.



24 Podle SFAS 2 (odst. 10 i) mezi položky, které se nemohou považovat za výzkum a vývoj, patří i náklady spojené s obhajobou práv (litigation). Ačkoliv se tyto costs tradičně zahrnovaly do majetku, dnešní praxe je běžně zahrnuje do nákladů.



25 Jak naznačila předchozí poznámka, otázka, která není výslovně ošetřená novými pravidly, jsou tzv. costs na úspěšnou právní obhajobu (cost of successful legal defense). Tato situace by nastala, pokud by například firma A dodávala na trh výrobek chráněný patentem firmy B. Tradičně se costs, které by firmě B vznikly, pokud by firmu A zažalovala a vyhrála, zahrnovaly do majetku. Přestože požadavky SFAS 142 (na majetek vytvořený ve vlastní režii) byly (doslova) převzaté z vyhlášky APB 17, a tak by neměly měnit praxi, stalo se. Důvodem je, že zatím co majetek jako patent má „určitelnou“ životnost (která vyplývá ze zákona), majetek jako copyright nebo obchodní značka (obvykle) nikoli. Podle starých pravidel, kdy se veškerý nehmotný majetek musel odepisovat (a kde tak měl všechen majetek de facto určitelnou životnost), nevznikaly žádné komplikace. Podle nových pravidel se však majetek s neurčitelnou životností odepisovat nemusí. Proto by se v praxi musel používat odlišný účetní postup například u patentu a copyrightu (přestože oba druhy majetku jsou ekonomicky srovnatelné). Protože takové odlišné účetní postupy se nemohou logicky opodstatnit, praxe se změnila, s tím, že dnes se costs na obhajobu práv už běžně nekapitalizují.

Přestože nepovažuji takové řešení za optimální (jsem názoru, že tyto costs skutečně zhodnocují majetek, a proto nepatří do nákladů), praxe je praxe. Do té doby, než se celá tato účetní oblast definitivně nedořeší (její řešení má být součástí širšího projektu konvergence), musí se (bohužel) postupovat tak, jak se postupuje. To je také důvod, proč jsem v tomto vydání této publikace „costs na úspěšnou obhajobu“ vyloučil z hlavního textu a přesunul sem, do poznámky pod čarou.



26 Tato benevolence je však spíš teoretická než praktická. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku.



27 Viz výsledovka / náklady / operační / správní a všeobecné náklady / výzkum a vývoj: IFRS.



28 Tvůrci US GAAP jsou si také vědomi, že tyto problémy existují. Protože se chtěli vyvarovat subjektivity, která při aplikaci takovýchto pravidel musí vzniknout, jednoduše zakázali jakoukoliv kapitalizaci nákladů na vývoj. Který postoj je lepší, je momentálně otázka, na kterou se obě strany (zatím bez úspěchu) snaží nalézt jednotnou odpověď.



29 Zatím IFRS používá celkem málo firem (kolem 300) po celkem krátkou dobu (obvykle méně než 5 let) a všechny to dělají více či méně dobrovolně. Proto, přestože vícero studií zaměřených na zjištění míry rigoróznosti při aplikaci požadavků IFRS (mezi které patří Krupová – Vašek, 2004; Glaum – Street, 2002; Street – Gray; 2001; David Cairns, 2001) naznačuje, že mnoho firem aplikuje požadavky IFRS účelově (a některé je dokonce ignorují), je možné pochybovat o tom, zda vycházejí z reprezentativního vzorku. Existují i anekdotické důkazy (jako například odpis neopodstatněně kapitalizovaných nákladů na vývoj ve výši cca €500 miliónů firmou Volkswagen), které varují, že i významné firmy postupují přinejmenším agresivně. Nicméně na definitivní odpověď, zda libovůle IFRS vede k horším výsledkům než netolerance US GAAP, se bude muset počkat do té doby, než IFRS začne používat těch téměř 7 000 firem, pro které se tento systém stává povinný v roce 2005.



30 Podrobnější diskusi ohledně výzkumu a vývoje (včetně popisu těchto costs) se nachází v podkapitole výsledovka / náklady / operační / správní a všeobecné náklady / výzkum a vývoj.



31 IFRS nikde přesně pojem „technická proveditelnost“ nedefinuje. US GAAP sice pojem také vše-obecně nedefinuje, ale definovat ho všeobecně nemusí, protože veškerou kapitalizaci nákladů na vývoj, až na jednu výjimku, zakazuje. Tato výjimka je software. Zde definici (pokud se jedná o software na prodej) sice poskytuje, ale je tak přísná, že stejně vede k tomu, že jediné, co se obvykle kapitalizuje, jsou krabičky a manuály. Viz výsledovka / náklady / operační / správní a všeobecné náklady / výzkum a vývoj / software.

Přestože FASB je ochotna (v rámci konvergence) přistoupit na kapitalizaci určitého vývoje, trvá na podobně přísné všeobecné definici tohoto pojmu. Protože IASB však není (zatím) ochotna přistoupit k úpravě, která by znamenala de facto zákaz kapitalizace, konvergence v této otázce uvízla na mrtvém bodě.



32 Protože běžní účetní obvykle nemívají potřebné znalosti, ani podklady, v praxi se tento bod (a také body 1 a 3) obvykle splňuje tak, že potřebné odhady a kalkulaci zpracují lidé, kteří za výzkum berou odpovědnost. Jinak, pokud takový odhad na vlastní zodpovědnost zpracují pouze pracovníci finančního oddělení, je velmi pravděpodobné, že auditor usoudí, že se nepostupovalo rigorózním způsobem a jakoukoliv kapitalizaci zamítne.



33 US GAAP takovou zpětnou kapitalizaci sice výslovně nezakazuje, ale pouze proto, že zakazuje jakoukoliv kapitalizaci nákladů na výzkum a vývoj.



34 Viz výsledovka / náklady / operační / správní a všeobecné náklady / výzkum a vývoj / software.



35 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetek vyroben ve vlastní režii.



36 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / majetek vytvořený ve vlastní režii.



37 Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby.



38 Viz klasifikace výnosů / metoda dlouhodobých zakázek.



39 V účetní literatuře (IAS 2002; Epstein, Mirza; Wiley; 2002) se objevil výklad IFRS, podle kterého firma nemá právo software vyvinutý ve vlastní režii kapitalizovat. Dle autora: „ačkoliv vyvinutý program může poskytovat užitek, bylo by těžké ukázat, jak program bude firmě generovat budoucí ekonomické výhody“. Pokud by se v této logice pokračovalo, přišlo by se na to, že firmy vesměs nemohou kapitalizovat žádný majetek kromě toho, který nakonec prodají. Protože tato logika je chybná, tento výklad je zcestný.



40 SOP výslovně hovoří o platech, mzdách a ostatních „přímých costs“. Ačkoliv tento SOP se výslovně nezmiňuje o „přímých-nepřímých costs (jako například odpisy nebo spotřeba energií), je diskutabilní, zda takové costs skutečně patří do ceny pořízení. Protože pravidla nejsou jednoznačná, v praxi se odpověď na tyto a podobné otázky hledá společně s auditorem.



41 Protože dodavatel na tuto práci bude používat projektovou metodu, podle US GAAP do celkové částky zahrne také úroky (podle IFRS je tam zahrnout může), a proto odběratel obvykle může zaplacenou částku jednoduše kapitalizovat.



42 Pokud by se postupovalo podle IFRS, úroky se kapitalizovat mohou, ale nemusí. Podle US GAAP, úrok se kapitalizovat musí, pokud se jedná o tzv. qualifying asset (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / kapitalizované úroky).



43 Odměna pracovníkům, kteří se tvorbou zabývají, spotřebovaný materiál, odpisy majetku, částky zaplacené třetím stranám, atd.



44 Podobně podle IAS 38, odst. 57 a všechny costs spojené s tvorbou veškerého nehmotného majetku (včetně software) jsou náklady období do doby, než je firma schopna doložit dosažení technologické proveditelnosti. Pravidla US GAAP a IFRS jsou proto srovnatelná.



45 Odstavec se také zmiňuje o kódování a testování, které nastane po té, co se stanovila technologická proveditelnost, ale v praxi se spíše jedná o akademickou otázku, protože většina auditorů kapitalizaci jakéhokoliv kódování a testování odmítá, protože před několika lety FASB vydal (neoficiální) stanovisko, podle kterého dal jasně najevo, že pokud se tato pravidla budou interpretovat „příliš flexibilně“, vydá novou vyhlášku, která je výrazně zpřísní.



46 Pod pojmem „servis zákazníkům“ se také rozumí věci jako manuály, školení, poradenství, opravy, modifikace, atd.



47 Pravdou je, že věcná („fyzická“) hodnota majetku spočívá pouze v jeho existenci. Pokud má však účetnictví zobrazovat pravděpodobnou budoucí ekonomickou výhodu, je třeba víc než pouhou existenci. Další doplňující diskuse se uvádí v podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí.



48 Množství (quantity, Q), které je spotřebitel ochoten kupovat za cenu (price, P).



49 Množství, které je podnikatel za cenu ochoten prodávat.



50 Pro pořádek, normální zisk není nulový zisk. Normální zisk je zisk, který je přiměřený k náročnosti a riziku podnikání. Například jakákoliv firma by na trh mohla dodávat dynamit. Výrobní proces pro dynamit je známý. Nicméně protože výroba dynamitu je jak náročná (obvykle je nutné vybavit celou řadu povolení, řídit se náročnými bezpečnostními opatřeními a neustále tolerovat návštěvy regulátora, který na jejich dodržování dohlíží), tak riskantní (pokud, přes všechna opatření, náklad dynamitu vybouchne v obydlené oblasti, firma (a její vedení) bude zcela jistě potrestána, přestože dodržovala všechna bezpečnostní opatření), většina firem se touto činností rozhodne nezabývat. Těch málo, které se jí zabývají, si proto vydělávají relativně vysoké zisky (dostatečně vysoké na to, aby je za toto riziko a náročnost kompenzovaly).



51 Lidé se často domnívají, že postup je opačný, že vysoká cena vede k nižšímu objemu prodeje. Dopouští se však logické chyby, podle které obrací příčinu a následek. Ve skutečnosti vysoké ceny nevedou k omezenému objemu prodeje, ale omezení objemu prodeje vede k vysokým cenám.



52 Nebo jinak řečeno, pokud existují bariéry, zabraňující jiným podnikatelům ve vstupu na trh.



53 Objem prodeje sice klesne, ale tím také klesnou výrobní náklady (minimálně přímé a variabilní nepřímé). Pokud firma bude také schopná zbavit se nadbytečného výrobního zařízení, nebo ho přeřadit na jiné účely, klesnou také i fixní. Výsledkem vyšší ceny jsou proto vyšší zisky.

Samozřejmě někteří potenciální zákazníci za cenu P2 kupovat nebudou. To však nevadí, pokud zbude dost těch, kteří za tuto cenu nakupovat budou (to, že někteří lidé si rozmyslí nákup za vyšší cenu, je také důvod, proč křivka poptávky klesá).



54 Pro pořádek, výraz „ekonomický zisk“ není (na rozdíl od mínění široké veřejnosti) synonymem pro „monopolní zisk“ (monopoly profit). Hlavní rozdíl je, že firma, která si vydělává ekonomický zisk, k němu přišla „legitimní“ cestou (třeba tím, že investovala vlastní peníze, čas a inteligenci do tvorby něčeho nového a lepšího). Naopak firma, která inkasuje monopolní zisk, ke svému dominantnímu postavení přišla proto, že nějaká vyšší moc (obvykle stát) vytvořila bariéry ke konkurenci. Jsou i jiné rozdíly.

Ekonomický zisk je dočasný. Trvá pouze tak dlouho, než patent vyprší, nebo než jiná firma přijde na to, jak na trh dodávat srovnatelný nebo lepší výrobek nebo službu za nižší nebo srovnatelnou cenu. Monopolní zisk, protože záleží pouze na libovůli té vyšší moci, může (teoreticky) trvat donekonečna.

Ekonomický zisk neškodí. Firmy k ekonomickému zisku přijdou tak, že na trh dodávají něco nového a/nebo lepšího. Spotřebitelé sice musí platit více (než by platili v plně konkurenčním prostředí), ale za své peníze získají něco nového a/nebo lepšího. Firmy k monopolnímu zisku přijdou tak, že přesvědčí vyšší moc (třeba tak, že zalobbují u vlády), že si zaslouží „speciální podmínky“. Spotřebitelé na tom proto nevydělají. Naopak, jsou nuceni platit vyšší ceny za zboží a služby bez odpovídajícího vzrůstu kvality (monopolisté, protože jejich zisk je jistý, nemají žádnou motivaci inovovat a vylepšovat své výrobky nebo služby). Atd.



55 Na rozdíl od hmotného majetku (který má vlastní, vnitřní hodnotu, spočívající v tom, že fyzicky existuje), má nehmotný majetek vždy pouze odvozenou hodnotu. Hodnota nehmotných majetků jako patenty, copyrighty, tajné formule, licence, dohoda o distribuci, atd. se odvozuje od jejich schopnosti přímo vyloučit nebo omezit konkurenci. Třeba i hodnota majetku jako seznam zákazníků, de facto omezuje konkurenci, protože jedné firmě dává právo oslovovat zákazníky, čímž je může získat na úkor jiné firmy, která podobným seznamem nedisponuje.



56 Například pokud by v budově postavené z takových cihel vypukl požár, zplodiny z lahví by byly jedovaté a veškeré obyvatelstvo (a možná i hasiči) by se neprodleně otrávilo.



57 Po požití látky některé uživatele potkalo zcela neočekávané nutkání vyprázdnit si tlusté střevo. Někdy se to stalo za volantem, někdy během procházky v parku, a někdy za pracovním stolem. Nutkání bylo však tak prudké a neodolatelné, že obvykle stačilo pouze jednou a dotyčný se rozhodl, že nadváha, v porovnání s touto alternativou, nakonec není až tak zlá.



58 Protože nevychází výhradně z jednoho konceptu kapitálu, otázka kapitalizace costs spojených s tvorbou nehmotného majetku je komplikovanější podle IFRS. Na jedné straně (z fyzického konceptu) logicky vychází z toho, že by se měla používat pouze kritéria unikátnosti majetku. Na druhé (z finančního) vychází z toho, že by se měla používat pouze kritéria budoucích ekonomických výhod (ekonomického zisku). IFRS proto nabízí hybridní řešení. Zakazuje sice kapitalizaci veškerého výzkumu, ale pouze některého vývoje. Protože v praxi je občas velmi složité nakreslit tlustou čáru mezi majetkem a nákladem, tento neurčitý postoj často vede k praktickým komplikacím. Následující pod-kapitola se této otázce věnuje podrobněji.



59 Pokud by se porovnala cena akcií na burze a čistý majetek na akcii, dalo by se tvrdit, že rozdíl se rovná hodnotě toho nehmotného majetku, se kterým firma sice disponuje, ale který podle účetních pravidel nevykazuje, nebo jej nevykazuje ve skutečné hodnotě. Z tohoto (zjednodušeného) hlediska více než půlka hodnoty běžné firmy leží právě v jejím nehmotném majetku. Takto významná položka si proto zaslouží podrobnější vysvětlení.



60 Pravdou je, že při oceňování budov vznikají potíže, ale ty vznikají dlouho po jejich pořízení. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / další záležitosti: nemovitosti.



61 Ziskové organizace samozřejmě existují proto, aby vytvářely zisk. Mnoho lidí je však názoru, že účelem firem nemá být vytvářet zisk, ale vyrábět výrobky nebo poskytovat služby. Tento zásadní rozdíl v pohledu je často nejzřetelnější ve farmaceutickém průmyslu.

Například pokud firma A, na vlastní náklady a riziko, vyvine lék na smrtelnou chorobu, mnoho lidí považuje za nemorální, aby si na léku vydělala ekonomický zisk (který, jak se ukázalo dříve, vyžaduje omezení nabídky, což vede k tomu, že chudší lidé, kteří si lék dovolit nemohou, zemřou). Vlády obvykle chápou, že určité podnikatelské činnosti slouží i veřejným zájmům. Proto takové činnosti dotují z veřejného rozpočtu (tím, že firmám poskytují granty, tím, že financují výzkum na univerzitách nebo ve vlastních ústavech, atd.). Na oplátku mohou právem očekávat, že firmy nebudou příliš agresivní ve své snaze maximalizovat zisk (a pokud ano, vždy jim mohou patent znárodnit, přímo, anebo nepřímo přes regulaci cen). Pro firmy to však znamená, že mají motivaci své rozpočty věnovat léčení chorob jako deprese, pálení žáhy, nadváha nebo jiná onemocnění, která, ačkoliv jsou nepříjemná, nejsou přímo smrtelná.



62 Samozřejmě, nikdo firmám nebrání o výzkumu a vývoji informovat v tiskových zprávách nebo třeba v příloze. Firma tam může, třeba jako součást MD&A (viz doplňující diskuse / příloha / doplňující informace) zdlouhavě vysvětlovat, co přesně jí ten či onen výdaj v budoucnosti přinese. Může tam dát grafy, tabulky, obrázky spokojených uživatelů a veselých vědců. Může si tam dát téměř cokoliv. Jediné, co jí účetní pravidla nedovolují, je částku promítnout do rozvahy.



63 Upozornění: právě fakt, že pořizovací cena a budoucí hodnota jsou na sobě nezávislé proměnné, může vést k myšlence, že by se budoucí hodnota měla odhadnout. Proto to IFRS (IAS 38, odst. 76 b) výslovně zakazuje. US GAAP podobný zákaz neobsahuje, ale pouze proto, že SFAS 2, odst. 12 zakazuje veškerou kapitalizaci jak výzkumu, tak vývoje.



64 Samozřejmě, investoři (na rozdíl od spekulantů) často kupují akcie, i když se jejich hodnota a cena rovnají. Nicméně, pokud toto je pravda, přibližně stejný počet kupuje, i prodává, a tak v souhrnu nedělají nic.



65 Upozornění: tato diskuse, vedle účetní, ekonomické a filozofické literatury, také vychází z konverzací, které autor vedl s lidmi znalými na toto téma. Protože tyto konverzace byly ryze soukromé, ne všechny zdroje se zde mohou citovat. Proto by se celá podkapitola měla vykládat jako soukromý názor autora publikace.



66 Současný předseda (Robert H. Herz) vystudoval na University of Manchester a sloužil v IASC, a také několik současných a bývalých členů FASB, EITF a FASAC má bohatou mezinárodní zkušenost.



67 Ze 14 členů jsou 4 Britové, 3 Američané, a po jednom z Německa, Švédska, Jižní Afriky, Francie, Austrálie, Kanady a Japonska.



68 Přestože starý IASC se právem mohl nazývat „Evropský tvůrce účetních standardů“, restrukturalizovaný IASB se skutečně dá dnes považovat za tvůrce mezinárodních standardů. Jeden důkaz toho je vývoj standardu IAS 39. I po značném tlaku se IASB odmítl podřídit Evropské komisi, a IAS 39 změnit tak, aby vyhovoval přání (především) francouzských bankéřů. Samozřejmě tento projev nezávislosti nesplnil představu Evropské komise o tom, jak se správně má chovat „nezávislý“ tvůrce účetních standardů. Evropská unie reagovala tak, že sporné pasáže z „EIFRS“ (Evropské IFRS, neboli ty mezinárodní standardy ratifikované Evropskou unií a povinné pro veřejně obchodované evropské firmy podle nařízení 1606/2002) jednoduše vyškrtla (na což má samozřejmě právo).

Někteří pozorovatelé účetní scény si tyto události vykládají jako prohru ze strany IASB. Tento názor je zcestný. Tím, že se IASB odmítl podřídit, dal všem lidem ve všech zemí světa jasně najevo, že je sice ochoten vést konstruktivní dialog (na určité, rozumné námitky reagoval a pravidla upravil), ale že není ochoten se podřídit ryze politickému přání ze strany Evropské komise.

Pozice IASB byla dále posílena reakcí komise. Místo toho, aby sporné standardy neschválili vůbec (čímž veřejně vyhrožovali), nebo místo toho, aby své rozhodnutí zavést IFRS změnili (čímž samozřejmě veřejně nevyhrožovali), komise pouze vyškrtla sporné pasáže. Tím dala jasně najevo, že Evropská unie potřebuje IFRS víc, než IASB potřebuje Evropskou unii.

Ze své strany, IASB také dal celému světu jasně najevo, že, ačkoliv jeho sídlo leží na území Evropské unie, prapor, který nad ním vlaje, nevlaje pouze tak, jak fouká evropský politický vítr.



69 Ze sedmi členů FASB jsou 3 bývalí auditoři, 2 bývalí finanční ředitelé (nebo hlavní účetní, kontroloři nebo jiní lidé z průmyslu), a po jednom ze strany uživatelů a akademického světa.



70 3 členové ze 14 členů IASB (předseda Sir David Tweedy, Mary Barth, Geoffrey Whittington) jsou současní nebo bývalí profesoři.



71 Skandály kolem firem Enron, Worldcom a dalších ukázaly, že US GAAP je možná příliš rigidní, a proto se (paradoxně) může snadněji obcházet. Během posledních několika let se FASB proto snaží do US GAAP vnést poněkud více flexibility.



72 Skandál kolem firem Parmalat, Lernout & Hauspie, a nejasnosti u firem jako Volkswagen ukazují, že IFRS je možná příliš flexibilní. Během posledních několika let se IASB proto snaží do IFRS vnést poněkud víc rigidity.



73 Jak ukazují nedávné skandály, běžní účetní (přestože jim – jako Betty Vinson, která „odhadovala“ hodnotu majetku u firmy Worldcom – hrozí mnoho let za mřížemi) často nejsou schopní takovému tlaku shora odolat.

Mimochodem, pro šéfa není až tak těžké svalit veškerou vinu na účetního. Soudní procesy, které v USA právě probíhají, ukazují, že „Já nejsem účetní. Jak jsem to mohl vědět?“ je celkem dobrá obhajoba pro šéfa, který není účetním z povolání (a žádný populistický zákon na této skutečnosti nic nezmění). Za účetní chyby nakonec vždy může účetní. On nebo ona je ta osoba, která se v pravidlech má vyznat. On nebo ona je ta osoba, která bude nést zodpovědnost za jejich porušení. Ředitel společnosti také možná půjde sedět. Možná. Ale (jak ukazují případy Enron, Worldcom a další) to neznamená, že účetní také ne.



74 Ano, pravdou je, že účetní se může odvolat, například na znalecký posudek. Problém je však v tom, že za své účetnictví zodpovídají účetní, nikoli znalci. Pokud se znalec mýlí, možná bude potrestán (kdo ví). Pokud účetní na špatný posudek spoléhal, a tím dopustil zkreslení svého účetnictví, bude potrestán také.

Upozornění: autor této publikace není právník. Nic z toho, co je zde uvedeno, by se nemělo vykládat jako právní rada nebo doporučení. Autor této publikace výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na kvalifikovanou osobu se všemi otázkami spojenými s trestní zodpovědností. Viz úvod do problematiky / upozornění.



75 Jako součást tzv. management discussion and analysis (MD&A) vedení firmy může investorům sdělit všechny své odhady. Zbytek výroční zprávy pak může klidně věnovat lyrickým popisům, jak ten výzkum změní svět, a jak se firma brzy stane novým Microsoftem.



76 Zatím žádný investor se nepodělil o svůj zisk s žádným účetním.



77 To je také důvod, proč jsou zástupci investorů ve velké menšině jak v FASB, tak v IASB.



78 O nás se často říká mnoho nelichotivých věcí. Lidé tvrdí, že jsme nudní otravní suchaři, že nemáme smysl pro humor a dokonce, že se neumíme oblékat. Co však nikdo o žádném účetním tvrdit nemůže, je, že je hloupý. Naštěstí to jsou naši kolegové, kteří sedí jak v FASB, tak v IASB, a jsou to tito lidé, kteří za nás píšou naše pravidla. Proto pokud si je pečlivě přečteme (a rozumně interpretujeme), není síla na této planetě, která by nás donutila se podepsat pod nějakým pochybným odhadem.



79 SFAC 5, odst. 45: „plná sada publikovaných finančních výkazů [závěrka], o které tato vyhláška diskutuje, je založená na konceptu finančního uchování kapitálu“.



80 Jak IFRS (IASB Framework), tak US GAAP (SFAC 5) technicky používají výrazy „financial / physical capital maintenance“ (finanční / fyzické uchování kapitálu). Výrazy používané zde jsou však běžně používány v literatuře.



81 Právě skutečnost, že IFRS dnes není postaven výhradně na jednom nebo druhém konceptu, vede k mnoha potížím, kterým IASB při snaze vytvořit jednu, logicky konzistentní, sadu účetních pravidel, čelí. To však neznamená, že FASB, i když tvrdí, že US GAAP vychází výhradně z jednoho konceptu, nečelí některým podobným potížím. Nicméně protože se fyzický koncept kapitálu (a ekonomický model, který slouží jako jeho základ) až tak hluboko nezakořenil na uzemí Spojených států, úkol FASB je poněkud (i když ne výrazně) snazší.



82 IASB Framework odst. 110: „V současné době není úmysl výboru IASC předepisovat specifický model kromě v mimořádných situacích…“.



83 SFAC 5 (odst. 47) se primárně vymlouvá na to, že fyzický koncept kapitálu by vyžadoval přeceňování majetku. Nenamáhá se však vysvětlit, proč přeceňování není žádoucí. IASB Framework (odst. 110) uznává, že výběr konceptu bude ovlivňovat účetní model, že různé modely vedou k lepším a horším výsledkům, a že vedení firem musí proto najít tu správnou rovnováhu mezi relevancí a spolehlivostí, ale k samotnému výběru neříká nic. Jediné, co říká, je: „tento záměr [nepředepisovat koncept] se však bude přezkoumávat ve světle světového vývoje“.



84 Podle ekonoma George Reismana, filozofky Ayn Rand a mnoha dalších myslitelů, existují pouze dva ekonomické/filozofické modely. Protože je možné zkombinovat různé prvky obou, je však teoreticky možné vytvořit nekonečné množství různých variant a hybridů. Ačkoliv tvrzení, že se jedná pouze o dvě možnosti, je pravděpodobně správné, v historii lidstva se zatím nikdy nepovedlo zavést čistě jeden nebo druhý systém. Proto se o pravdivosti tohoto tvrzení neustále polemizuje.



85 Tato publikace je zaměřená na praxi a proto se snaží vyhnout zbytečným diskusím nepraktického charakteru. Naneštěstí někdy mají různé subjektivní názory, přesvědčení a předsudky vliv na účetní praxi. V těchto situacích účetnímu nezbývá nic jiného než porozumět těmto vlivům. Pokud to neudělá, nebude schopen správně interpretovat a aplikovat účetní pravidla a dopustí se chyb.



86 Pokud by se fyzický koncept aplikoval ve své čisté formě, neúčtovalo by se v penězích vůbec. Místo toho by se účtovalo v jednotkách, kilogramech, litrech, atd. Proto pokud se vykazuje v peněžních jednotkách, je vždy nutné určit (odhadem) peněžní vyjádření těchto fyzických veličin.



87 Protože skutečná hodnota majetku se může měnit růstem, stářím nebo změnou okolností, a protože hodnota peněz (pokud se však nejedná o zlato, stříbro nebo jiné platidlo s vlastní, vnitřní hodnotou) nemusí být stabilní, přeceňování majetku (aby se neustále správně vyjadřovala jeho „skutečná“ hodnota) je nezbytnou součástí fyzického modelu (ale samozřejmě, pouze pokud tento model vykazuje peněžní, nikoli fyzické jednotky).



88 Pokud se fyzický koncept aplikuje na nehmotný majetek, hodnota vzniká v okamžiku, kdy se vytvoří něco unikátního. Z tohoto konceptu logicky vyplývá, že samotný fakt, že se vytvořilo něco, co před tím nebylo, znamená, že vznikla ekonomická hodnota.



89 Například pokud někdo založí černou skládku, nedá se pochybovat o tom, že skládka existuje. Dá se však pochybovat o její hodnotě (která je téměř jistě záporná).



90 Například pokud se vyrobí kladivo, toto kladivo je naprosto bezcenné, pokud není někdo, kdo s ním chce zatloukat hřebíky.



91 Například zatím co farmář možná bude traktor považovat za velmi hodnotný majetek, z pohledu právníka může být zcela bezcenný.



92 Transakce na délku paže (arm’s length transaction) je výměna, která proběhla mezi stranami, které jsou navzájem nezávislé a které jednaly bez nátlaku (které byly dostatečně informované a nejednaly v tísni).



93 Technicky není podmínkou, že se během transakce musí předat peníze. Je to však lepší. Důvodem je, že o hodnotě peněz nelze pochybovat. Hodnota peněz je založená na konsensu všech osob, které jsou ochotny ty peníze přijmout výměnou za jiný majetek nebo službu. Proto je hodnota peněz jistá.

Jedinou výjimkou je situace, kdy se nějaká vláda snaží s hodnotou peněz účelově manipulovat. Protože tyto snahy obvykle mívají neočekávané a často katastrofické následky, většina vlád není ochotna se dnes touto cestou vydat. Naopak většina vlád dospěla k závěru, že měnová stabilita je nakonec vždy lepší než měnová nestabilita, a tak situace, kdy se nedá spoléhat na peníze jako objektivní měřítko ekonomické hodnoty, nastávají jen ojediněle, a výjimečně u široce akceptovaných měn. Proto se tvůrci účetních standardů dnes už měnovou nestabilitou nezabývají.



94 Někteří lidé tvrdí, že ne všechno má hodnotu, která se dá vyjádřit v penězích. Bohužel tito stejní lidé často mívají hluboký zájem o tuto hodnotu, a proto takové tvrzení často nepůsobí věrohodně. Například někteří vědci tvrdí, že deštné pralesy mají hodnotu, kterou pouhé peníze vyjádřit nemohou. Tito stejní lidé si však založili kariéru právě na tom, že tyto lesy studují. Kdyby se z lesů udělali pastviny, tito lidé by nejenom přišli o svou kariéru, ale zmizel by celý jejich obor. Proto je možné pochybovat o věrohodnosti jejich tvrzení, obzvláště když se vezme na vědomí, že deštné pralesy, plné nebezpečných zvířat, jedovatých plazů, hmyzu a hrůzostrašných nemocí nejsou zrovna vysoko na seznamu pohostinných míst u většiny ostatních lidí.



95 Samozřejmě někdy se nejedná o „výzkum a vývoj“ jako takový, ale o „majetek vytvořený ve vlastní režii“. Proto podle US GAAP firma může například kapitalizovat costs na software, který vytváří sama pro vlastní potřeby, protože se jedná o majetek, který (protože firma ví přesně, jak jí bude přinášet budoucí hodnotu) je logicky srovnatelný s budovou nebo strojem. Podobně jakmile jednou firma vytvoří software na prodej, podle SFAS 86 může (jako součást zásob) kapitalizovat tisk manuálů nebo krabiček nebo tvorby matric na hologramy nebo CD. Účetní problém, který zde vzniká, však není teoretický, ale praktický: kde má být nakreslena ta hranice.



96 Podle filozofky a spisovatelky Ayn Rand tato debata začala (nebo alespoň byla poprvé zdokumentována) filozofem Platonem na jedné straně, a Aristotelem na druhé. Paní Rand je názoru, že všechny následující debaty (filozofické, politické, ekonomické a nakonec i účetní) jsou pouze variace na stejné téma. V kostce se jedná o roli člověka a společnosti. Podle Aristotela (a jeho filozofických nástupců: Rousseau, Locke, Berkeley, Hume, Rand a další) společnost existuje proto, aby sloužila jednotlivci. Podle Plata (a jeho filozofických nástupců: katolická církev, Kant, Hegel, a další) jednotlivec existuje proto, aby sloužil společnosti.

Ayn Rand (Atlas Shrugged, 1957) dále vysvětluje, že peníze, neboli objektivní měřítko ekonomické hodnoty (kterou, podle jejího mínění, může být pouze zlato) jsou nezbytné k tomu, aby společnost sloužila jednotlivcům. Důvodem je skutečnost, že pokud existuje objektivní informace o hodnotě všeho (ve formě peněz), mohou jednotlivci všechna svá ekonomická rozhodnutí (čím se živit, co kupovat, kde bydlet, atd.) dělat sami za sebe. Proto v takovém systému člověk (který vždy rozhoduje ve svůj vlastní prospěch) slouží pouze sám sobě, a společnost existuje proto, aby mu to umožnila.

Jiná situace nastane, pokud peníze chybí nebo pokud přestanou (třeba vlivem inflace) sloužit jako objektivní měřítko ekonomické hodnoty. V této situaci jednotlivci nejsou sami schopni objektivně ocenit ani vlastní práci (to, co sami tvoří), ani zboží, výrobky nebo služby (to, co tvoří někdo jiný), které by chtěli nakupovat. Proto (pokud se má jednat o dospělejší společnost než ryze agrární) všechna ekonomická rozhodnutí připadnou kolektivu, lidu, státu nebo jinému seskupení. Bohužel může se stát, že zájem kolektivu a přání jednotlivce budou v rozporu (třeba jednotlivec si může přát být doktorem, zatím co lid se rozhodne, že potřebuje víc soustružníků). Pokud v této situaci nebude tento jednotlivec sám z vlastní vůle ochoten jednat v rozporu s vlastním zájmem, státu nezbude jiná možnost než sáhnout po donucovacích prostředcích. Takovýto zásah do lidské svobody se sice dá logicky opodstatnit, ale pouze pokud se vychází z filozofie, která staví zájem kolektivu na vyšší morální úroveň než zájem jednotlivce a která potažmo praví, že jednotlivec existuje pouze proto, aby sloužil společnosti.



97 Tato diskuse čerpá ze serveru www.utm.edu/research/iep/, a knih From Socrates to Sartre, T.Z. Lavine, Bantam, 1984 a The Ayn Rand Reader, Ayn Rand, Plume 1999. Tyto zdroje jsou (co se týká ekonomických otázek) doplněny o: A History of Economic Ideas, Robert Lekachman, McGraw-Hill, 1976 a především Capitalism, George Reisman, 1990.



98 A který se, přes tyto teorie, také stal logickým základem pro dnešní finanční koncept kapitálu.



99 Ve většině dospělých zemí pracuje 60 % až 70 % populace produktivního věku. Pokud se ještě přičtou lidé, kteří jsou v důchodu (ale volit mohou), „spotřebitelů“ je obvykle dvakrát tolik než „pracovníků“ (včetně členů vedení). Dále protože každý zaměstnanec je také zároveň spotřebitel, velká část zaměstnanců (ti nejšikovnější a/nebo nejpilnější) má z konkurenčního prostředí také prospěch (za každou firmu, která zákazníka ztratí, je jiná, která ho musí získat). Proto nekonkurenční prostředí nakonec slouží pouze malé části populace (která je vesměs složená z těch nešikovných nebo líných osob, kterým konkurenční prostředí nevyhovuje).



100 A všechny z těch demokraticky zvolených.



101 Protože anglosaské země byly tradičně ochotné snášet poněkud vyšší míru konkurence než jiné, konkurenčnímu prostředí se často říká „anglosaský kapitalismus“, „divoký západ“ nebo „džungle“. Například bývalý francouzský premiér Edouard Balladur jednou řekl, že trh je džungle a civilizace existuje proto, aby proti té džungli bojovala ("What is the market? It is the law of the jungle … civilization is the struggle against nature“, Financial Times, 1993). Nevím však, zda správně pochopil podstatu slova „civilizace“.

Civilizace nesporně existuje proto, aby zabránila jednomu člověku (nebo skupině) v prosazování vlastních zájmů na úkor jiného (nebo skupiny). Proto podvod, krádež a útočné násilí jsou trestné činy v každé civilizované společnosti. Je však diskutabilní, zda, pokud spotřebitelé mají právo neomezeně nakupovat výrobky, zboží a služby od kohokoliv (podstata svobodného trhu), se tím upřednostní jejich zájem (kupovat co nejlepší produkty za co nejnižší ceny) nad zájmem stávajících firem, jejich vedení a pracovníků (prodávat to, co zrovna produkují za co nejvyšší cenu). Podobně je diskutabilní, zda, pokud nová firma má právo konkurovat se starou, se prosazuje zájem té první (nabízet lidem kvalitnější produkty za lepší ceny) na úkor té druhé (prodávat ty stejné výrobky za neustále zvyšující se cenu). Naopak pokud se na ochranářské opatření díváme kriticky, přijdeme na to, že vedení, které odmítá inovovat, a zaměstnanci, kteří se odmítají učit něco nového, prosazují svá práva na živobytí na úkor všech ostatních členů společnosti. Protože logika svobodného trhu je neúprosná, lidé, kteří proti němu bojují, se už dávno naučili, že rozumné argumenty je k vítězství nedovedou. Proto se naučili své návrhy zabalit do vlajky, kultury nebo tradice. Samozřejmě takové argumenty postrádají smysl. Například, kdysi tradice byla, že jsme šplhali po stromech, že většina lidí byla otroky, nebo že ženy neměly právo volit. V kostce, za každým argumentem, který začíná „tak se to u nás tradičně nedělá“, stojí nějaká osoba nebo skupina, která z toho, jak se to tradičně dělalo, profituje, a která by o svoje postavení přišla, kdyby své výhody musela obhajovat logickými argumenty.



102 Co se účetnictví týče, kyvadlo se momentálně houpe směrem k liberalizaci. Proto se momentálně účetnictví přibližuje směrem k finančnímu konceptu kapitálu. Dá se také proto očekávat, že IASB se brzy rozhodne, že IFRS budou založeny na pouze finančním konceptu kapitálu. Ačkoliv podle mnoha lidí se bude jednat o „anglosaský účetní převrat“, není tomu tak. Vývoj účetnictví je pouze odrazem vývoje celé lidské společnosti. Národnost, jazyk a kultura s tím nemají nic společného.



103 Výraz depreciation se používá pro odpis hmotného majetku. U nehmotného se používá výraz amortization.



104 Upozornění: výraz „neurčitelný“ je velmi důležitý. Jak SFAS 142, odst. B 55, tak IAS 38, odst. 91 výslovně uvádí, že slovo neurčitelný se nemá chápat jako „nekonečný“. Podle US GAAP a IFRS proto žádný majetek nemá nekonečný život, pouze život, který se momentálně nedá určit.



105 SFAS 142, odst. 16 / IAS 38, odst. 107.



106 Jak IFRS (IAS 38, odst. 90), tak US GAAP (SFAS 142, odst. 11) poskytují diskusi o tom, jak se má zjistit životnost majetku. Většina ustanovení tam uvedených (jak dlouho se majetek bude používat, jak dlouho by mohl sloužit jiné firmě nebo jinému vedení, typické výrobní cykly, očekávané kroky konkurence, výdaje nutné na „údržbu“ majetku atd.) jsou buď velmi abstraktní, nebo (právní, smluv-ní nebo regulační omezení) tak samozřejmé, že zde není nutné poskytovat podrobnější seznam. Proto, stejně jako při určení položky majetku, je zde nutné používat značnou míru „profesionálního úsudku“. Pokud se tedy jedná například o patent (který má obvykle životnost 18 let), vztahující se na výrobek, který se pravděpodobně bude prodávat pouze 5 let (než zestárne), patent se nebude odepisovat celých 18 let, ale pouze 5.



107 Reklamní podporou, prodejem kvalitních výrobků nebo služeb pod touto značkou, které by průběžně modernizovala a vylepšovala atd.



108 A není ani nutné, aby se neustále používala na stejný výrobek. Například firma Apple momentálně nedává své jablíčko pouze na počítače, ale také na přenosné přehrávače hudby. Firma Gucci svoje dvojité G dává na boty, kabelky, košile i klíčenky, a firma Virgin svou značku lepí na všechno, počínaje koly až po letadla.



109 Podle „tradičního“ chápání podstaty majetku se majetek musel vždy „spotřebovat“ s tím, že jak US GAAP (například SFAC 5, odst. 85), tak IFRS (například IAS 16, odst. 60) předpokládají, že odpisy budou zobrazovat způsob, jakým firma svůj majetek spotřebuje. V posledních letech se poněkud změnil pohled na majetek. Většina firem se na svůj majetek nedívá z jeho „fyzického“ hlediska (jako na něco, co jim umožňuje vyrábět výrobky nebo poskytovat služby). Místo toho se na něj začínají dívat z jeho finančního hlediska (jako na investici, která v budoucnosti přinese zisk). Protože takový pohled nevylučuje možnost, že existují investice, které mohou přinášet zisk de facto donekonečna, nová pravidla pro nehmotný majetek nevyžadují, aby se tento majetek (na rozdíl od starého) vždy odepisoval (a u goodwill to výslovně zakazují).



110 Nebo případně jakým způsobem majetek přispívá k její výdělečné činnosti. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy / metody.



111 Přestože teoreticky firma může zvolit jinou než lineární metodu, v praxi se to stává jen ojediněle.



112 Pokud vznikne indikace (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / indikace), že majetek byl znehodnocen, test provede ihned.



113 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / postup podle IFRS.



114 Podle IAS 36 (odst. 24) je to možné, pokud: 1. se nejedná o jednotku (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / skupiny), která negeneruje samostatné peněžní toky a která je proto součástí jiné jednotky (která se testuje), 2. předchozí kalkulace „recoverable amount“ byla výrazně vyšší než účetní hodnota a 3. nevznikly žádné události nebo okolnosti, které by naznačily, že pravděpodobnost, že recoverable amount by byla nižší, než účetní hodnota, by byla větší než vzdálená (cca 15 %).



115 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / postup podle US GAAP.



116 Černý trh, který pro některé druhy software existuje, se jednoznačně nedá považovat za „aktivní“.



117 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy / zbytková hodnota.



118 Pokud se jedná o část podniku, musí se tato dát považovat za tzv. business. Business je (IFRS 3 definice) integrovaná sada činností nebo majetku, řízená nebo vedená za účelem poskytnout zisk investorům nebo snížit costs investorů nebo jim poskytnout jiné ekonomické výhody. Business obvykle mívá vstupy, proces, jak se vstupy budou aplikovat, a výslední výstupy, které jsou nebo budou použity na tvorbu výnosů. EIFT 98-3 poskytuje srovnatelně „srozumitelnou“ definici toho, čemu se běžně říká firma, podnik nebo obchodní jednotka.



119 Anglicky se tomu říká „establishing a new cost basis“ (vytvoření nové cenové báze). Spočívá v tom, že kupující strana nejprve vezme účetnictví koupené, pak ho vyhodí, a veškerý majetek zaúčtuje znova, jako kdyby místo firmy koupila soubor jednotlivých majetkových položek. Jednoduché převzetí účetnictví koupené firmy se považuje za hrubou chybu jako podle US GAAP, tak IFRS.



120 Viz doplňující diskuse / reálná hodnota / teoretický základ.



121 IFRS 3 (odst. 24) a SFAS 141 (odst. 20).



122 Bez ohledu na to, čím se platilo. Od 30. 6. 2001 (podle US GAAP) a 31. 3. 2004 (podle IFRS) pře-stal existovat „speciální postup“, který stavěl akcie na jinou úroveň než např. peníze nebo dluhopisy. Proto podle současných pravidel neexistuje tzv. „sloučení podílů“ (pooling neboli uniting of interest).



123 V tomto ohledu je IFRS 3 (odst. 27) poněkud přísnější než SFAS 141 (odst. 24). IFRS 3 říká, že by se mělo vycházet z tržní ceny dne transakce, kromě případu, kdy to není možné (třeba proto, že denní objem obchodu s akciemi byl velmi nízký). SFAS 141 firmám umožňuje použít průměrnou tržní cenu za „rozumnou dobu“ před a po transakci (pod „rozumnou dobou“ se v praxi obvykle rozumí ne více jak několik týdnů).



124 Pokud se tržní cena akcií nedá spolehlivě zjistit (třeba kvůli příliš nízkému objemu obchodování), SFAS 141 (odst. 23) říká, že by se měly zohlednit všechna dostupná fakta a okolnosti akvizice. Dál říká, že jeden z důkazů, který by mohl být „prostudován“, je i posudek od nezávislého znalce (independent appraisals). Nemůže to však být jediný důkaz. IFRS 3 (odst. 27), přestože poskytuje vesměs srovnatelné instrukce, je znovu přísnější. Připouští sice, že by se mohly zvážit i „jiné důkazy a oceňovací metody“ (other evidence and valuation methods), ale dodává, že pouze ve „vzácných případech“ (only in the rare circumstances), a jen pokud „kupující strana je schopná doložit“ (the acquirer can demonstrate), že tržní cena je „nespolehlivé měřítko reálné hodnoty“ (unreliable indicator of fair value) a že ty jiné metody jsou spolehlivější. O možnosti zohlednit i výroky znalce se nezmiňuje.



125 Protože kupující straně nepřináší žádné budoucí ekonomické výhody, vedlejší costs související s akvizicí (například částky zaplacené právníkům, bankéřům nebo poradcům) se musí zahrnout do nákladů jak podle IFRS, tak podle US GAAP. Tento postup je povinný, přestože IFRS (IFRS 3, odst. 24 b) praví, že takovéto costs jsou součástí pořizovací ceny. Podobně pokud je součástí akvizice emise nových cenných papírů (například akcií nebo dluhopisů), costs spojené s jejich registrací nejsou nákladem, ale snížením získané částky jak podle US GAAP, tak podle IFRS.



126 Zjištěná co nejobjektivnějším způsobem (viz diskuse / reálná hodnota). V případě předání majetku, pokud je mezi dnem akvizice a zaplacením (předáním majetku) výrazná časová prodleva, se musí zohlednit úrok, a proto se musí vycházet ze současné hodnoty majetku, nikoli z nominální. V případě převzetí závazků se tyto vždy (kromě velmi krátkodobých závazků z obchodního styku) přebírají v současné hodnotě.



127 Ve starém standardu IAS 22 se tyto instrukce uváděly jako součást samotné vyhlášky. V IFRS 3, který IAS 22 nahradil, se instrukce sice uvádí jako součást přílohy, ale jsou stále „integrální součástí IFRS“.



128 Položky a pořadí této diskuse vychází primárně z SFAS 141 (odst. 37). Důvod je ten, že SFAS 141 byl vydán v roce 2001 (zatím co IAS 22 – ze kterého tato část IFRS 3 byla doslova převzata – byl vydán v roce 1999), a proto poskytuje poněkud srozumitelnější instrukce. Dále protože některá ustanovení IFRS 3 se v praxi těžko doslovně aplikují, při „interpretaci“ požadavků IFRS 3 se běžně odvolává na SFAS 141 (takové odvolání je legitimní, protože IFRS 3 byl vydán v kontextu projektu konvergence, a měl, mimo jiné, přiblížit praxi podle IFRS s praxí podle US GAAP).



129 Tato položka se sice v IFRS a US GAAP výslovně neobjevuje (předpokládá se, že je samozřejmá), ale pro úplnost byla přidána do této diskuse.



130 SFAS 141 sice říká v „reálné hodnotě“, ale (protože se jedná o obchodovatelné cenné papíry) jejich reálnou hodnotou je jejich tržní cena.



131 Podle písmena SFAS 141 se musí diskontovat všechny pohledávky bez výjimek. Podle APB 21 (odst. 3) se však nemusí diskontovat žádné pohledávky splatné do jednoho roku. V praxi se proto běžně postupuje tak, jak uvádí IFRS 3 (zlatá střední cesta), kde se diskontovat nemusí, pokud se jedná o pohledávky splatné do jednoho roku a kde rozdíl mezi současnou a nominální hodnotou není materiální.



132 V originálu se sice píše „a reasonable profit allowance for the selling effort“, ale v tomto kontextu slovo „allowance“ neznamená opravnou položku jako takovou, ale pouze odečitatelnou položku.



133 US GAAP hovoří o budovách a pozemcích separátně, zatím co IFRS dohromady. Dále, IFRS budovy dělí do všeobecných (buildings) a výrobních (plant). Toto se však nemůže považovat za podstatný rozdíl. Za podstatné se však mohou považovat rozdíly při oceňování. Podle IFRS se pozemky a všeobecné budovy mají ocenit v „tržních hodnotách“ (market values). Zde však vzniká komplikace. Pokud se pozemek nebo budova má ocenit ve skutečně „tržní“ hodnotě, musí se (protože každý pozemek a každá budova je unikátní) prodat. Pokud se neprodá, nejedná se o „tržní hodnotu“, ale o „odhad tržní hodnoty“. Podobná komplikace vzniká při oceňování výrobních budov a zařízení. Zde IFRS 3 praví, že se mají ocenit „v tržní hodnotě běžně zjištěné [znaleckým] posudkem“. Bohužel jakmile se hodnota zjistí posudkem, jedná se o odhad tržní hodnoty, nikoli o tržní hodnotu. Nakonec, IFRS 3 praví, že pokud se jedná o výrobní budovy a zařízení, se kterými se na trhu běžně neobchoduje, hodnota se má zjistit buď tím, že se reprodukční hodnota (nového majetku) upraví o oprávky, nebo že se zjistí současná hodnota budoucích příjmů. Z textu IFRS však vyplývá, že takový odhad musí provést samotná firma, nikoli znalec. Proto se v praxi běžně používá postup, který je zde uveden a který vychází ze SFAS 141.



134 Srovnatelného majetku.



135 Tento požadavek (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / klasifikace) se sice objevuje pouze ve SFAS 141, ale je v souladu jak s IFRS 3, tak s IAS 38.



136 IFRS praví, že nehmotný majetek se má ocenit: 1. v „tržní ceně na aktivním trhu“, nebo 2. (pokud aktivní trh neexistuje) „v částce, kterou by kupující býval zaplatil v transakci na délku paže“. Protože žádný aktivní trh pro většinu nehmotného majetku neexistuje (většina nehmotného majetku je buď unikátní, nebo se nedá, jako například software nebo vysílací licence, samostatně prodat), jeho hod-nota se obvykle musí odhadnout.



137 Při řešení této problematiky se IFRS 3 odvolává na IAS 38 (odst. 41), který praví, že na zjištění hodnoty by firmy, mimo jiné, měly zvážit vlastní výnosy, podíl na trhu, ziskovost operací atd.

Upozornění: protože IFRS této problematice věnuje značnou pozornost (IAS 38 odst. 35 až 41), je rozumné předpokládat, že auditoři jí rovněž budou věnovat značnou pozornost. Proto ačkoliv IAS 38 (odst. 41) firmě dává určitou volnost při tvorbě odhadu, ta by v každém případě měla počítat s tím, že (pokud se bude jednat o materiální částky) auditoři budou trvat na předložení přesvědčivých důkazů dokládající reálnost odhadu.



138 Ačkoliv se podle IFRS na ocenění pozemků nemají používat znalci, jejich „tržní hodnota“ se (podobně jako u budov a zařízení) těžko zjistí, aniž by se prodaly. Proto se v praxi běžně spoléhá na znalecké posudky.



139 Podobně jako u pozemků, podle IFRS se na ocenění finančních nástrojů bez tržních cen také nemají používat znalci. Místo toho by jejich hodnotu měla odhadnout kupující strana tím, že zohlední „ukazatele P/E, výnosy z dividend a očekávaný růst [hodnoty] srovnatelných nástrojů u srovnatelných firem“. Nicméně protože některé finanční nástroje (třeba deriváty nebo akcie soukromých firem) se jen velmi těžko oceňují, je diskutabilní, zda běžná průmyslová firma má jak potřebné informace, tak expertízu a zkušenosti. Proto se v praxi běžně spoléhá na znalecké posudky.



140 Pod pojmem „podobný majetek“ se rozumí majetek, který je unikátní, pro který není žádný aktivní trh a který se proto jen těžko dá „objektivně“ ocenit. Než firma zařadí nějaký majetek do třídy „a podobný“, měla by si připravit důkazy, které toto tvrzení dokládají, jinak bude auditor pravděpodobně bude trvat na rigoróznějším postupu, pokud se bude jednat o materiální částky.



141 Protože anglosaský právní řád nepočítá s tím, že existuje „soudní znalec“, kritéria, která se používají, jsou „nezávislý znalec“ (independent appraisal) nebo „vnější znalec“ (external appraisal).
Protože v Americe se na znalecké posudky spoléhá jen sporadicky, US GAAP (až na to, že – mimo jiné ve vyhlášce APB 29 dissent – o nich tvrdí, že jsou nespolehlivé) tuto tematiku podrobně nekomentuje. IASB (protože musí reagovat na potřeby jiných než pouze anglosaských zemí) v IAS 38 (odst. B42) komentuje, že znalecké posudky jako takové nejsou plnohodnotnou oceňovací metodou („not a separate technique in its own right“). Proto pokud se firma bude na znalce odvolávat, musí potvrdit, že posudek byl vytvořen metodikou, která splňuje požadavky IFRS. V praxi to znamená, že: 1. znalec má dostatečnou kvalifikaci, 2. dostatečnou zkušenost a 3. použil všeobecně spolehlivou metodu.

Pojem „dostatečná kvalifikace“ se vysvětlovat nemusí. Pod pojmem „dostatečná zkušenost“ se rozumí, že znalec v nedávné minulosti ocenil srovnatelný majetek, který se nakonec prodal za cenu, která se výrazně nelišila od odhadu. Pod pojmem „všeobecně spolehlivá metoda“ se rozumí, že znalec postupoval tak, jak znalci obvykle postupovat mají. Jinak řečeno, že použil metodu (metody) schválenou International Valuation Standards Committee (www.ivsc.org) a existují přesvědčivé důkazy o tom, že jí aplikoval rigorózně.

Upozornění: za správnost znaleckých posudků jak podle IFRS, tak podle US GAAP vždy zodpovídá sama firma, nikoli znalec. Na znalecký posudek se proto odvolat dá, ale vždy na vlastní riziko.



142 Při zjišťování současné hodnoty IFRS a US GAAP požadují, aby se vycházelo z vhodných sazeb, které platí v momentu ocenění (tzv. appropriate current interest rates). Například pokud by se oceňovala pětiletá obchodovatelná směnka, použil by se tržní úrok, který platí srovnatelná obchodovatelná pětiletá směnka.



143 Podobně jako u pohledávek se běžné závazky z obchodního styku splatné do jednoho roku dis-kontovat nemusí (pokud odložený úrok není materiální). Tato výjimka se však vztahuje pouze na závazky, které vznikly při odběru zboží, výrobků nebo služeb (včetně od zaměstnanců). Ostatní závazky se diskontovat musí vždy.



144 Pravidla týkající se penzí a jiných podobných závazků jsou specifická, podrobná a často ovlivněná právním řádem té či oné země. Proto se jedná o samostatný účetní obor, který je nad rámec této publikace.



145 US GAAP a (de facto) IFRS sice oba vyžadují, aby se tyto položky vedly v současné hodnotě očekávaných budoucích plateb, ale (protože postupy při vyčíslení těchto plateb se poněkud liší) výsledek nemusí být stejný. Viz rozvaha / závazky / rezervy / rezervy v praxi: příklady rezerv: restrukturalizace.



146 SFAS 141, odst. 38 zakazuje kupující firmě převzít odložené daně, které koupená firma vedla v účetnictví. Místo toho se má aplikovat vyhláška SFAS 106 na celou firmu, jakmile se (po ukončení akvizice) stane jednou jednotkou.



147 Pro samotný postup se IFRS 3 odvolává na IAS 12.



148 Podle SFAS 142, odst. 34., který platí od 15. 6. 2001.



149 Podle IAS 36, odst. 80., který platí od 31.3.2004.



150 Před úpravou z roku 2004 IFRS tuto alokaci požadoval pouze před testem znehodnocení. Protože se mnoho expertů domnívalo, že firmy by mohly selektivně alokovat nebo nealokovat goodwill tak, aby se vyhnuly povinnosti zaúčtovat jeho znehodnocení, požadavek IFRS se změnil, a nyní (stejně jako US GAAP) vyžaduje takovou alokaci v momentu akvizice.



151 To, že IFRS jednotkám říká „jednotky generující peníze“ (cash-generating units), se nedá považovat za „praktický“ rozdíl.



152 US GAAP už od roku 2001 vyžaduje alokaci goodwill na individuální jednotky. Protože praxe ukazuje, že tento požadavek často vede firmy k arbitrárním alokacím, IFRS (který měl tu výhodu, že tuto praxi mohl několik let sledovat) firmám umožňuje (IAS 36, odst. 81) goodwill alokovat na skupiny jednotek, pokud není žádný praktický způsob, jak přesně určit, se kterými individuálními jednotkami souvisí.



153 Pokud firma provede reorganizaci jednotek, jak IFRS (IAS 36, odst. 87), tak US GAAP (SFAS 142, odst. 36) vyžadují, aby se goodwill alokován na staré jednotky, přealokoval na nové na základě relativních reálných hodnot, stejně jako při původní alokaci. Například, pokud se stávající jednotka A sloučí s jednotkami B, C a D, goodwill jednotky A se k nim přiřadí na základě relativních reálných hodnot těch třech částí jednotky A, které se budou integrovat z jednotky B, C a D (příklad je doslovný překlad příkladu, který se objevuje ve vyhlášce ze SFAS 142, a který je srovnatelný s příkladem, který je obsažený ve standardu IAS 36).



154 Ve svém oficiálním prohlášení FASB uvedl, že: „Výbor souhlasí s respondenty, kteří pravili, že lineární odpis goodwill po náhodně zvolenou dobu nereflektuje ekonomickou realitu, a proto neposkytuje užitečné informace…“. Neoficiálně je pozadí tohoto požadavku jiné.

Zaprvé, FASB vycházel ze skutečnosti, že firmy se stavěly, a priori, proti novým pravidlům, která zruší metodu fůzí (pooling method), podle které goodwill vůbec nevznikal (vedení firem vadilo, že po té, co goodwill vznikl, musel se odepisovat, což snižovalo hospodářský výsledek a zmírňovalo efekt známý jako „bootstrap“, který se vysvětluje na stránce 365 druhého vydání této knihy). Zadruhé, byl si vědom toho, že vedení firem bude intenzivně lobbovat proti pravidlům (v době, kdy tato pravidla vznikla, američtí zákonodárci měli mnohem větší možnosti zasahovat do práce FASB než po vydání zákona Sarbanes-Oxley, který takovéto zásahy výrazně ztěžuje). Proto původní návrh pravidel počítal nejen se zavedením povinnosti odepisovat goodwill, ale také s krácením maximální doby odepisování ze 40 na 20 let.

Ze soukromých konverzací s několika experty (kteří si bohužel nepřejí být jmenováni) vyplývá, že FASB zvolil tuto taktiku, protože se poučil z boje o zaměstnanecké opce, který prohrál několik let předtím. Proto nejprve vedení firem postavil do situace, kdy vehementně argumentoval ne proti zrušení metody fůze, ale proti povinnosti goodwill vždy odepisovat (a zkrácení maximální doby ze 40 na 20 let). Jakmile odpor dospěl k varu (tehdejší předseda FASB dokonce musel několikrát jít svědčit do amerického Kongresu, kde zákonodárci záměry FASB ostře napadli), FASB změnil své stanovisko a odepisování rovnou zakázal. Tímto „ústupkem“ odebral vedení firem (a zákonodárcům) jejich hlavní argument a konečné schválení pravidel proběhlo hladce.

FASB však pro vedení firem do pravidel nastražil past: impairment. Jak ukázaly případy od AOL po AT&T, kariéra vedení firmy, které musí svým akcionářům oznámit, že jejich peníze byly vyhozeny za příliš drahou akvizici (tím, že goodwill jednorázově odepíšou), rázem končí. Pravidla pro goodwill by se proto mohla chápat jako odveta za snahu amerického Kongresu (během svých bojů proti zaměstnaneckým opcím) de facto znárodnit US GAAP.

Dodatečná poznámka: po skandálech u firem Enron, Worldcom a dalších (které byly ve velké míře způsobeny právě tím, že FASB nikdy pravidla pro zaměstnanecké opce neprosadil), se americký Kongres vydáním zákona Sarbanes-Oxley rozhodl výrazně ztížit možnost zákonodárců ovlivňovat tvorbu účetních pravidel. Proto v době psaní této publikace je velmi pravděpodobné, že FASB konečně a definitivně uspěje ve své snaze donutit firmy dávat své zaměstnanecké opce do nákladů (krok, který už IASB vydáním IFRS 2, učinil).



155 Postup podle US GAAP je neustálým terčem kritiky. Zatím se však neuvažuje o jeho změně.



156 IAS 36, odst. 104 až 107.



157 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení.



158 Viz doplňující diskuse / segmenty a skupiny / dělení firmy.



159 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / alokace.



160 SFAS 142, odst. 19 až 22.



161 Definice „reportující jednotky“ je srovnatelná s definicí „jednotky, která generuje peníze a ke které byl přiřazen goodwill“.



162 V prvním kroku se sledovala hodnota celé jednotky. V tomto kroku se sleduje pouze hodnota goodwill, který byl k jednotce dřív přiřazen.



163 Podle US GAAP se nedokončený výzkum a vývoj nesmí kapitalizovat, a proto se musí zařadit do nákladů ihned. IFRS kapitalizaci nedokončeného vývoje nezakazuje.



164 Pro účel přehlednosti se zde používá jeden účet pro veškerý majetek koupené firmy. V praxi by se tento majetek rozdělil do jednotlivých položek na základě jejich relativní reálné hodnoty.



165 Protože se jedná o znehodnocení více než goodwill, firma také odepíše majetek jednotky (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení).



166 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / pořizovací cena.



167 IFRS 3 (odst. 57) sice není tak přísný jako srovnatelný US GAAP, ale každopádně přepokládá, že se pravděpodobně jedná o chybný odhad. Proto firmám nařizuje, aby odhad zopakovaly, protože pravděpodobně přecenily majetek, podcenily závazky, nebo „zapomněly“ vytvořit řádné rezervy. Pokud i poté, co se odhad (tentokrát pečlivě) zopakuje, vychází záporná čísla, firma bude muset zjistit proč. První možnost je ta, že se jedná o něco, co vyplývá z pravidel IFRS (například z požadavku, že odložené daně se nemohou diskontovat). Pokud ano, tak firma nebude mít větší potíže dokázat auditorovi, že se jedná o oprávněnou položku. Pokud ne, firma mu bude muset dokázat, že se jednalo o „výhodný nákup“. Protože podobné výhodné nákupy jsou celkem vzácné (aby se takový nákup uskutečnil, protistrana musí být natolik hloupá, aby nebyla schopna sama řádně ocenit to, co prodává), firma může počítat s tím, že nejen auditor bude skeptický. Stejně skeptičtí budou investoři (a jejich právníci), regulátor trhu, stát (a jeho zástupce), a nakonec, pokud se později ukáže, že nákup skutečně nebyl až tak výhodný, i soudce a/nebo porota.



168 Zatím co IFRS firmám už nadále neumožňuje označovat položky na výsledovce jako „mimořádné“, US GAAP tuto klasifikaci dál povoluje, ale jen ve velmi omezených případech, jako je například tento.



169 Pokud firma, která reportuje podle IFRS 3 (odst. 81) vedla „badwill“ ve svém účetnictví, IFRS nevyžaduje, aby se zpětně potvrdila jeho opodstatněnost (ačkoliv by to možná byl dobrý nápad). Místo toho se má odstranit tak, že se zaúčtuje oproti nerozdělenému zisku.



170 Například firemní sídlo, výzkumný ústav, nebo jiný majetek, který přímo sám peníze negeneruje a přímo nesouvisí s jednotkou, která je generuje.



171 IFRS (IAS 36, odst. 100 až 103) a US GAAP (SFAS 142, odst. 32 a 33 a SFAS 144, odst. 11) ne-poskytují příliš nápomocné instrukce k tomu, jak se tento typ majetku má alokovat. Například SFAS 142, odst. 33 praví: „Metodika, která se bude používat na část majetku nebo závazků přiřazených k reportující jednotce bude rozumná a obhajitelná a bude konzistentně aplikovaná“. Protože IAS 36 (odst. 102 a) poskytuje srovnatelnou radu, v praxi se tato situace řeší tak, že firma zvolí jakoukoliv „rozumnou“ metodu. Pod tímto pojmem se myslí metoda, která nebude příliš dráždit auditora nebo regulátora trhu.



172 Zde je důležité si pamatovat, že US GAAP se na firmy dívá z ekonomického hlediska, nikoli z právního. Proto není vyloučeno, že firma může mít dcery (samostatné právnické jednotky), které nejsou reportující jednotky. Například, firma může mít tři dcery ve třech zemích, které poskytují stejnou službu. Tyto tři dcery může pro účel vlastní organizace spojit do jedné jednotky. Nebo je další možnost, firma XYZ se může skládat ze třech samostatných právnických subjektů X, Y a Z, které poskytují služby A, B a C. Z právního hlediska se proto jedná o tři firmy X, Y a Z, zatím co z účetního hlediska se jedná o jednu firmu XYZ, která má tři reportující jednotky A, B a C. Viz doplňující diskuse / segmenty a skupiny / dělení firmy.



173 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / kapitalizované úroky.



174 US GAAP sice toto téma výslovně neřeší, ale tento postup se dá považovat za konzistentní s běžnou praxí.



175 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty.



176 Zde se jedná zejména o přecenění směrem nahoru (navýšení dosud vykazované účetní hodnoty).



177 Jediný podstatný rozdíl je, že odst. 76 výslovně zakazuje přeceňovat majetek, který se nepořídil v předchozím období (což potvrzuje zákaz zpětně kapitalizovat náklady, které se vztahovaly na už provedený výzkum a vývoj podle odst. 71) a že výslovně zakazuje, aby se při oceňování majetku vycházelo z čehokoliv jiného než z costs. Podle IFRS se proto v žádném případě nemůže vycházet z odhadu budoucí hodnoty majetku. Smí se vycházet jen a pouze z jeho pořizovací hodnoty (která vznikla v transakci na délku paže).



178 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetkové třídy a IFRS přecenění.



179 IAS 39, odst. 15 a SFAS 141, odst. 39.



180 Kromě SOP 98-1, který výslovně zakazuje školení zahrnout do pořizovací ceny software, US GAAP (na rozdíl od IFRS, který to zakazuje v odst. 15., IAS 39) neobsahuje všeobecný zákaz. Důvodem je skutečnost, že v praxi se chápe, že školení do majetku v žádném případě nepatří, a firmy se ho tam nesnaží zahrnout, a proto tento zákaz nikdy nebyl nutný. Diskuse v odst. B165, SFAS 141 tuto praxi implicitně potvrzuje.



181 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / výměna produktivního majetku.



182 IAS 20.



183 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / nereciproční převody (dary).



184 „Research and development“ neboli výzkum a vývoj.



185 Tato pravidla sice vyplývají z vyhlášky SFAS 2 (která zakazuje jakoukoliv kapitalizaci výzkumu a vývoje), ale bylo nutné jejich ujasnění (protože mnoho firem se domnívalo, že akvizice podniku je speciální případ). Proto FASB vydal interpretaci (FIN 4), která ujasňuje, že zákaz kapitalizace výzkumu a vývoje se vztahuje i na výzkum a vývoj pořízený v rámci obchodní kombinace (a to i v případě, že kombinace proběhla právě proto, aby kupující strana probíhající výzkum a vývoj získala). Tato interpretace se však nevztahuje na už dokončený výzkum a vývoj (například pokud na základě něj už byl vydán patent), který se kapitalizovat může (pokud se splní všeobecná kritéria pro uznání nehmotného majetku, Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / klasifikace).



186 Probíhající výzkum a vývoj se proto nesmí ani de facto kapitalizovat tím, že by zůstal součástí goodwill. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill.



187 Tyto rozdíly jsou pouze sémantické, a ne vždy se v praxi dodržují.



188 Ve druhém vydání této publikace jsem používal výraz „majetkový pronájem“, protože český výraz „finanční leasing“ měl, v té době, výrazně jiný význam. Po zavedení IFRS v Čechách už není nutné na tento rozdíl výslovně upozorňovat. US GAAP na tento typ leasingu sice používá výraz kapitálový leasing (capital lease), ale protože se jedná o srovnatelný účetní postup, v této publikaci se pojmy finanční leasing a kapitálový leasing považují za synonyma, a používají se střídavě.



189 Protože požadavky IFRS (IAS 17) a US GAAP (SFAS 13) jsou si velmi podobné, následující disku-se pouze upozorňuje na rozdíly, které mohou ovlivnit praxi. V těch oblastech, kde se žádné takové upozornění neobjevuje, by čtenář měl předpokládat, že požadavky obou standardů jsou srovnatelné.



190 Tato nesrovnatelnost má vícero dopadů. Za prvé, pokud se schová závazek, riziko s ním spojené se rovněž schová. Proto mimo-rozvahové financování připravuje věřitele firmy o rizikovou prémii, která jim náleží. Akcionářům škodí také. Vedle finanční páky mimo-rozvahové financování také zkresluje řadu dalších ukazatelů (jako například obrat majetku nebo kapitálu), což vede k předražení akcií firmy. Konečný dopad mimo-rozvahového financování je, že insideři firmy se obohatí na úkor běžných investorů.



191 To, co je u jedné firmy legitimní obchodní operace, u druhé může být účetní machinace. Například je obvykle v zájmu firmy své administrativní prostory pronajímat (protože pronájem přináší flexibilitu). Ačkoliv většina firem své nemovitosti pronajímá z tohoto důvodu, jsou takové, které vytváří tzv. syntetický leasing jen proto, aby majetek (a závazky s ním související) schovaly před zrakem akcionářů a věřitelů.

Protože pojem „syntetický leasing“ je stejně abstraktní jako pojem „mimo-rozvahové financování“ (je celá řada způsobů, jak leasing sestavit – majetek se může prodat a zpětně pronajmout, může se převést na nekonsolidovanou „jednotku vytvořenou za speciálním účelem“, může se dohodnout s bankou, že ona nemovitost koupí nebo postaví, nebo se může uzavřít dohoda s jinou firmou nebo skupinou nebo investičním fondem atd. – které by mohly, ale nemusí být legitimní) není možné vytvořit jednoduchá pravidla, která to jednoduše zakážou.



192 Účetnictví se dá považovat za „reakční vědu“. Při tvorbě pravidel je vždy nejprve nutné přijít na to, jak lidé zkreslují ekonomickou realitu, a pak vytvořit pravidla, která to znemožňují. Tvoření účetních pravidel je proto Sisyfův úkol. Pokaždé, co nové pravidlo je dotlačeno až k vrcholu, nějakou chytrou hlavu napadne, jak do něj šťouchnout, takže se celý slavný pravdivý a věrný obraz skutálí dolů a může se začít znovu.

Nemožnost úkolu vytvořit pravidla, která by najednou a provždy zabránila účetním machinacím, samozřejmě neodradila americkou Komisi pro cenné papíry před vydáním pravidla (Disclosure in Management's Discussion and Analysis about Off-Balance Sheet Arrangements and Aggregate Contractual Obligations), které mimo-rozvahové financování zakazuje. Ve vší spravedlnosti, pravidlo však nebylo nápadem samotné Komise. Úkol jí uložili zákonodárci (kteří občas mívají zkreslenou představu o tom, jak účetní práce vypadá v reálu) jako součást zákona Sarbanes-Oxley.



193 Například vyhláška SFAS 141 věnuje téměř 100 stránek textu k vytvoření pravidel, která mají znemožnit skrývání závazků pomocí tzv. „jednotek vytvořených za speciálním účelem“ (special purpose entities nebo vehicles). Inkoust na vyhlášce ještě pořádně nevyschnul, a už byla nutná 40 stránková interpretace (FIN 46), která řeší určité „implementační“ problémy. Podobně na řešení problematiky kolem derivátů (které se vedle řady legitimních účelů mohou také používat na mimo-
-rozvahové financování) nestačily ani dvě vyhlášky dlouhé 400 stran, zatím bylo potřeba dalších přes 1000 stran „interpretací“ (které stále přibývají).



194 Poznámka autora: čas od času se mne lidé ptají, zda není možné nějak „šikovně“ sepsat dohodu tak, aby se pronajatý majetek kapitalizovat nemusel, i když se ve skutečnosti jedná o finanční leasing. Bohužel pravidla jsou psaná tak, že pokud se řádně interpretují a aplikují, pro takový „syntetický leasing“ nezbývá žádný prostor. Nicméně Sir David Tweedie, který je přesvědčen, že dosavadní pravidla nejsou dostatečně rigorózní, se nedávno vyjádřil (Accounting Board Set To Reform Lease Accounting Rules, Dow Jones Newswires, September 22, 2004), že jejich zpřísnění bude pro IASB prioritou. Tím vyslal jasný signál, že pokud se účetní a auditoři dál budou k této problematice stavět laxně, vzniknou pravidla, která budou natolik náročná, že definitivně zabrání jakékoliv „šikovnosti“. Proto pokud se má sestavit seznam oblastí, kde je možné aplikovat kreativní účetní postupy, leasing je na samotném konci.



195 Důkazem o jejich kvalitě je, že od jejich vzniku v roce 1976 se nemusely nějak výrazně upravovat ani interpretovat. Předchozí věta se samozřejmě vztahuje pouze na pravidla podle US GAAP. Pravidla podle IFRS jsou (zatím) natolik „založená na úsudku“, že předseda IASB (Sir David Tweedy) o nich nedávno veřejně prohlásil, že nestojí za nic a že se budou velmi brzy upravovat. Proto se očekává, že IASB se otázkou zpřísnění IFRS pro leasing začne v roce 2005 intenzivně zabývat.



196 Jednou velkou výjimkou jsou právě nemovitosti, Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / nemovitosti / syntetický leasing.



197 Protože ekonomická podstata (nikoli právní nebo smluvní forma) je při určení účetního postupu rozhodující, v dohodě se slovo „leasing“ nemusí ani objevit. Nebo v dohodě může být výslovně řečeno, že podle paragrafu toho a toho, toho či onoho zákona se jedná o operační leasing. Z pohledu IFRS a US GAAP taková ustanovení nejsou relevantní. Relevantní je, zda dohoda má či nemá jednu nebo více z uvedených vlastností.



198 Poznámka lektora: v IAS 17 stojí nad následujícími vlastnostmi primární definice finančního leasingu, tj. převod užitků a rizik spojených s aktivem na nájemce. Následující vlastnosti mají být brány jako vodítko pro rozlišení finančního a operačního leasingu. Je-li některá z nich naplněna, jde pravděpodobně o finanční leasing, ale nemusí jít. Osobně tak chápu přístup IAS 17, že může existovat finanční leasing, aniž by nebyla splněna ani jedna z následujících vlastností.



199 Dohoda (během svého trvání, na svém konci nebo později) umožňuje nájemci předmět koupit za částku, která je nižší než očekávaná reálná hodnota předmětu v momentu, kdy opce začne platit a tato „sleva“ je dostatečně vysoká, že je alespoň 50% pravděpodobné, že se opce uplatní.

Poznámka autora: jednou jsem znal člověka, který podepsal dohodu o pronájmu počítačů. V dohodě bylo napsáno, že počítače se po dvou letech budou vracet pronajímateli. Protože životnost počítačů v té době byla 4 roky, tento člověk se domníval, že se nejedná o finanční leasing, ačkoliv k této dohodě existoval „ústní dodatek“ (kterému říkal gentleman’s agreement), podle kterého jeho firma počítače nakonec (aniž by „musela“) odkoupila. Tato osoba se moc divila, když (po přechodu na US GAAP) firma musela provést restatement. Jeho odměna za „šikovnost“? To přesně nevím. U této firmy však už dále nepracuje.



200 Jedna firma uzavřela dohodu, podle které po dobu pěti let každý rok dostala nový počítač (výměnou za ten rok starý). Firma se domnívala, že se nesplnila kritéria 3. Auditor ji však upozornil na fakt, že ekonomický život tohoto počítače byl jeden rok (počítač se používal na vědecké účely a obvyklý počítač těmto účelům obvykle slouží jeden rok, což dohoda akorát potvrzovala), zatímco doba trvání dohody byla 5 let. Protože 5 let je poněkud delší doba než 9 měsíců (75 % ekonomického života), auditor se domníval, že kritéria 3 splněna byla. Firma (která však trvala na svém) proto dostala výrok s výhradou.



201 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / účetní postup: diskontní sazba.



202 Na tyto pevně dané kvantifikace je však nutné dávat pozor. Obecně nejrychlejší způsob jak si
(v dnešní době) při aplikaci US GAAP zasloužit výhradu, je strukturovat transakce tak, aby se
„těsně“ splnily nebo minuly takovéto číselné hranice. Například pokud současná hodnota splátek je „pouze“ 88½ % reálné hodnoty, s největší pravděpodobností by se jednalo o kapitálový leasing. Proto ačkoliv US GAAP poskytuje tzv. jasné hranice (bright line guidance), v dnešním pojetí pravdivého a věrného obrazu tyto kvantifikace jsou pouze vodítkem, nejsou absolutní.



203 IAS 17, odst. 10 e praví: „Pronajatý majetek má tak specializovaný charakter, že pouze nájemce ho může používat bez významných modifikací“.



204 IFRS se pokládá za systém postavený na „zásadách, nikoli na „pravidlech“. Proto je vždy nutné používat profesionální úsudek, a pokud se použil leasing pouze proto, aby se nemusel vykazovat závazek, jedná se o finanční leasing. Auditoři nejsou ani slepí, ani hloupí. Pokud si všimnou, že se u jedné transakce flexibilita IFRS aplikovala „agresivně“, vzniká důvodné podezření, že se stejná věc mohla stát i u jiných transakcí. Je proto velmi pravděpodobné, že minimálně zpřísní svá kritéria při výběru testovaných položek. Je i možné, že začnou testovat položky, které by obvykle spadaly pod hranici materiality. Proto (a také proto, že auditoři mají mnoholetou zkušenost s leasingem) tato účetní oblast nepředstavuje dobré místo pro „kreativitu“. Ani při aplikaci IFRS, ani US GAAP.



205 Výraz, který se technicky používá, je „non-cancellable lease term“, což je doba, po kterou je nájemce zavázán majetek pronajímat a penále spojené s vypovězením dohody jsou dostatečně vysoká, že pravděpodobnost vypovězení je vzdálená (15% a nižší).



206 Tento den může, ale nemusí být stejný jako den vstupu do dohody.



207 IFRS pouze praví, že prodloužení musí být „celkem jisté“ (reasonably certain), což se obvykle vykládá jako nad 85 % a více jisté. US GAAP však uvádí konkrétní indikace, mezi které patří: 1. existuje opce na výhodné prodloužení, 2. mezi koncem dohody a opcí na výhodný odkup je časová prodleva (doba trvání však končí dnem, kdy opce začne platit), 3. existuje běžná opce na prodloužení, ale nájemce garantuje závazek pronajímatele (například tím, že majetek je zastaven u banky, která leasing financovala), 4. neprodloužení může být penalizováno, nebo 5. prodloužení je na rozhodnutí pronajímatele.

Protože všechna tato ustanovení vedou k tomu, že prodloužení je „celkem jisté“, US GAAP a IFRS jsou v tomto ohledu srovnatelné.



208 Vyhlášky (IAS 17, odst. 20, a SFAS 13, odst. 10) sice hovoří o „reálné hodnotě“, ale protože nájemce hodnotu zjistí na základě toho, kolik by býval za majetek zaplatil, kdyby ho koupil od jiné (nezávislé) strany za peníze, v praxi se jedná o jeho reprodukční hodnotu.



209 Poznámka lektora: vliv na počáteční ocenění majetku a rozlišnost mezi počáteční hodnotou majetku a výší závazku mohou mít vedlejší přímé costs, které mohou navýšit počáteční hodnotu majetku. Nemusí tak být zaručena rovnost závazku a majetku při počátečním ocenění.



210 Aby se splátky daly považovat za „povinné“, dohoda musí obsahovat ustanovení (například penále za vypovězení), která způsobují, že pravděpodobnost, že všechny splátky nebudou odvedené, je 15% a nižší.



211 U pronajímatele jsou to také částky garantované třetí stranou. Podle US GAAP (SFAS 13, odst. 5 j, ii) pronajímatel do „splátek“ zahrne jak garance zůstatkové hodnoty, tak samotných splátek garantovaných třetí stranou (která je nezávislá jak vůči nájemci, tak vůči pronajímateli), pokud tato třetí strana je finančně schopná garance poskytnout. IFRS (IAS 17, odst. 4 b, iii) dává srovnatelné instrukce, až na to, že hovoří pouze o garanci zůstatkové hodnoty. Protože odstavec 4 je jinak celkem specifický, jeho opomenutí garantovaných splátek by se v praxi mělo vykládat jako zákaz tyto položky zahrnovat do splátek.



212 Pouze US GAAP tyto položky výslovně zahrnuje do splátek. Protože IFRS s nimi však implicitně počítá, pokud by při aplikaci IFRS vznikly, zacházelo by se s nimi podobně.



213 To jsou položky, které se sice mohou odvést pronajímateli, ale které se nemohou považovat za „splátky“. Mezi ně patří například: pojistné, oprava a údržba, DPH, atd.



214 To jsou splátky, které nájemce bude muset zaplatit pouze v případě, že se stane něco dalšího. Například podmíněná splátka by mohla nastat, pokud by se dohoda prodloužila (ale nevznikla by, kdyby se neprodloužila).



215 Tyto garance nastanou, například pokud leasing financuje třetí strana (třeba banka) a pronajatý majetek je této straně zastaven. Protože IFRS neumožňuje speciální účetní postup známý jako leveraged type lease, tato otázka by při aplikaci IFRS neměla vzniknout.



216 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy.



217 Upozornění: technicky správné (tak jak vyžadují vyhlášky) je na každý pronajatý majetek používat stejnou odpisovou metodu jako na srovnatelný majetek, který se vlastní. Tento požadavek by se měl dodržovat. Často se však stává, že firma žádný podobný majetek nevlastní. Veškerý má na leasing. V tomto případě by měla používat „rozumnou“ odpisovou metodu: takovou, která odpovídá tomu, jak majetek během svého života skutečně bude sloužit. V praxi (primárně, aby se ušetřila práce) se však téměř vždy používá lineární metoda. Jediná výjimka je, když auditor (z nějakého rozumného důvodu) požaduje jinou než lineární (pak, protože život je krátký, je obvykle produktivnější mu vyhovět než s ním polemizovat).



218 US GAAP takové ustanovení neobsahuje, protože předpokládá, že tyto spřízněné osoby budou součástí konsolidovaného celku a jeho pravidla se vztahují na ten celek.



219 Protože US GAAP a IFRS používají poněkud rozdílná názvosloví, někdy vznikají drobná nedorozumění. Aby se tomu zabránilo, tato publikace používá výraz „zbytková hodnota“ (salvage value podle US GAAP a residual value podle IFRS), pokud se jedná o odhad reálné hodnoty majetku na konci životnosti (nebo doby pronájmu), který provedl nájemce. Pokud se jedná o podobný odhad, který provedl pronajímatel (residual value podle US GAAP a unguaranteed residual value podle IFRS), používá se výraz „zůstatková hodnota“. Nakonec, pokud se jedná o garantovanou zůstatkovou hodnotu (guaranteed residual value podle jak podle US GAAP, tak IFRS), používá se výraz „garantovaná zůstatková hodnota“.



220 Pro pořádek, v tomto případě jeho zbytková hodnota je reálná hodnota na konci doby pronájmu, nikoli na konci životnosti.



221 Tento požadavek se výslovně objevuje v US GAAP, protože v USA pronajímatelé často požadují takovéto garance. Protože takovéto obchodní praktiky nejsou mimo území Spojených států příliš rozšířené, IAS 17 tuto problematiku výslovně neřeší. Nicméně, požadavky US GAAP jsou konzistentní s logikou IAS 17 (vyplývající z definice splátek a odst. 22 a 27), a proto by se jimi firmy měly, pokud se do této situace dostanou, řídit i při aplikaci IFRS.



222 Z podmínek dohody se, a priori, vycházet nedá, protože často (obzvláště pokud se jedná o výrobce nebo dealera) nejsou reálné. Například, mnoho výrobců automobilů nabízí nulové navýšení. To však neznamená, že implicitní sazba je nulová. Pouze to znamená, že výrobce nebo dealer si úroky zahrnul do ceny pronajatého předmětu.



223 To je sazba, která se vypočítá z podmínek samotné dohody tak, že se zjistí reálná hodnota majetku, a pak se dopočítá k diskontní sazbě, která vede k tomu, že současná hodnota splátek se rovná reálné hodnotě.



224 To je sazba, která se zjistí na základě závazné nabídky od banky (nebo jiného nezávislého finančního ústavu) a která bere do úvahy současný stav na trhu a u půjčující firmy.



225 Tato situace nastane, pokud pronajímatel je výrobce nebo dealer. V tomto případě nájemce není schopen objektivně potvrdit cenu, za kterou pronajímatel majetek pořídil, a proto není schopen se dopočítat k implicitní sazbě. Z implicitní sazby se proto, jak podle IFRS, tak US GAAP, všeobecně vychází pouze, pokud pronajímatel je leasingová společnost, která majetek pořídila na volném trhu (nebo případně, pokud se s auditorem dohodne na jiné možnosti, jak se dá potvrdit hodnota majetku).



226 Běžný způsob je zjistit, za kolik by se srovnatelný majetek mohl pořídit od jiné, nezávislé strany za hotové. Problém, který v praxi však často vzniká, je, že mnoho druhů průmyslového majetku jsou unikátní, a konečné podmínky nákupu jsou silně ovlivněné jednáním zástupců obou stran.

Například, letecká společnost může pronajímat motory pro svá trysková letadla. Motor od firmy GE se však těžko bude srovnávat s motorem od firmy Rolls Royce (ačkoliv může mít stejný výkon), když letadlo bylo navrženo tak, aby mohlo používat pouze motory GE. Podobně pokud letecká společnost od GE kupuje 20 motorů ročně, její nákupčí bude mít mnohem silnější pozici, než kdyby kupovala jeden každých pět let.

Proto se v praxi tento problém obvykle řeší „pozpátku“: vychází se z inkrementální sazby. Protože peníze jsou peníze, nabídka od jedné banky na půjčení určité částky je srovnatelná s nabídkou na půjčení stejné částky od jiné banky (nebo finančního ústavu). Jakmile je diskontní sazba takto objektivně zjištěna, je celkem jednoduché dopočítat se zpátky ke skutečné reálné hodnotě pronajatého majetku.



227 Protože se jedná o dceru americké firmy, která reportuje podle US GAAP, nemusí se zabývat kritériem 5.



228 Podle IFRS (protože diskontní sazbu není prakticky možné z dohody zjistit) by se postupovalo podobně.



229 Protože neumím používat „řešitele“, tuto sazbu zjišťuji metodou pokusu a omylu s tím, že v Excelu™ zkouším různé sazby, než najdu tu správnou. Je to sice primitivní, ale funguje to.



230 Technicky je leasing smluvní vztah, a proto nehmotný majetek. Jakmile leasing skončí, nejedná se už (technicky) o smluvní vztah, ale o hmotný majetek (stroj). Proto by se majetek měl (správně) pře-účtovat. Skutečnost, že by to v praxi bylo výjimečné, aby se běžná firma zabývala takovými účetními fajnovostmi, nemění nic na faktu, že postupovat takto je sice přehnaně pedantní, ale zcela správné.



231 Akontace (protože se platí při převzetí majetku) není záloha (ta se platí před převzetím majetku), ale první navýšená splátka. Protože se platí na začátku prvního období, probíhá v tzv. období 0.



232 Garance se používají ze dvou důvodů. Pokud jsou stanovené ve výši odhadu skutečné reálné hodnoty na konci doby pronájmu, slouží k tomu, aby přesunuly riziko spojené s tímto odhadem z pronajímatele na nájemce. Pokud jsou stanovené na výrazně vyšší částku, slouží k tomu, aby snížily splátky, a umožnily nájemci si na majetek „vydělat“ tím, že ho používá. Protože na první účel se dnes často používají deriváty, a dostupnost běžných úvěrů je vyšší (než když se pravidla původně v roce 1973 tvořila), tyto garance se už v praxi příliš neobjevují.



233 Protože majetek skutečně měl hodnotu $1 500 na konci doby pronájmu, nájemce pronajímateli nevyplatil celých $6 343, ale pouze rozdíl.



234 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / účetní postup / příklady: příklad 1.



235 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / test.



236 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení.



237 Která je srovnatelná s IFRS (IAS 17, odst. 14 až 18).



238 Všeobecně spočívají v tom, že při aplikaci kritérií pro kapitalizaci se nemovitost rozdělí na pozemky a stavby, ale pouze pokud pozemek má větší hodnotu než 25 % celku. Pokud se pronajímá pouze část nemovitosti (a není prakticky možné zjistit reálnou hodnotu té části), na tuto část se aplikují pouze kritéria 1, 2 a 3. Pokud se pronajímá nemovitost a jiné zařízení (například fabrika včetně strojů), pronájem se vždy rozdělí na nemovitost, a zbylá zařízení, která se posoudí zvlášť.



239 Podle běžně užívané definice (www.investorwords.com/4854/synthetic_lease.html) je syntetický leasing dohoda sestavená tak, aby byla operační z pohledu US GAAP nebo IFRS, ale finanční z po-hledu daňového zákona. Tato definice však není úplně přesná. Přesnější definice by byla: syntetický leasing je dohoda, která má ekonomický charakter finančního leasingu, ale která byla sestavená tak, aby se formálně obešla pravidla US GAAP a IFRS, vyžadující kapitalizaci takovýchto dohod.



240 Pokud se do internetového vyhledávače zadá pojem „synthetic lease”, nabídne se celá řada odkazů na firmy, které svým klientům nabízí „strukturovaný leasing“, který má ekonomický charakter vlastnictví, ale účetní charakter pronájmu. Na svých stránkách (www.citibank.com/czech/cz/about/ docs/press/press011.htm) se firma Citibank například pyšní tím, že pro firmu Textron sestavila „syntetický leasing“ ve výši 11 4 mil. USD.



241 Někteří lidé (například bývalý Evropský komisař Frits Bolkestein) tvrdí, že absence podobných „jasných čar“ všeobecně vede k tomu, že finanční inženýrství je mnohem méně časté při aplikaci IFRS než US GAAP. Bohužel, protože IFRS zatím používá málo firem (a ty, které ho používají, to dělají vesměs z vlastního rozhodnutí), nelze sestavit reprezentativní vzorek, který by toto tvrzení potvrdil nebo vyvrátil. Po roce 2005 (poté, co více než 7 000 evropských firem bude muset začít IFRS aplikovat) se situace změní, a toto tvrzení bude možné empiricky prověřit.

Zatím se však zdá, že ani „jasné čáry“ US GAAP, ani „flexibilní zásady“ IFRS nejsou příliš úspěšné při zabraňování této „kreativity“. Protože řešení problému však spíše spočívá v rigoróznější aplikaci stávajících pravidel než tvorbě nových, tato problematika zatím není (pro FASB) prioritou. Místo toho se zdá, že FASB (a nakonec i regulátoři trhu) zatím vyčkávají, zda nové sankce za porušování účetních pravidel a zvýšená obezřetnost auditorů nepovedou k tomu, že problém se vyřeší sám.



242 Obzvláště, pokud podléhá dozoru PCAOB (www.pcaobus.org).



243 Zde je nutné upozornit na to, že auditoři podléhající dozoru PCAOB mají povinnost posoudit všeobecný charakter klienta. V praxi to znamená, že pokud ze stovek nebo tisíců dohod pouze jedna nebo dvě jsou „na hraně“, pravděpodobně se jedná o legitimní aplikaci kritérií pro kapitalizaci. Na druhé straně, pokud každá druhá je podezřelá, je téměř jisté, že se jedná o úmyslné zkreslování. V takovéto situaci auditor bude vyžadovat opravu této chyby (která nese název „chybná klasifikace“), nebo ke svému výroku připojí výhradu, nebo (což se v dnešní době stává čím dál tím častěji) od problémového klienta rovnou odstoupí.



244 Historicky, syntetický leasing se sestavoval při pronájmu majetku jako letadla, lodě a jiný podobný majetek s velmi dlouhou životností. V dnešní době obezřetných auditorů, pokud dohoda skutečně má ekonomický charakter nákupu na splátky, je velmi obtížné jí strukturovat tak, aby nesplnila kritéria pro její kapitalizaci. Dále, protože podle zákona Sarbanes Oxley za porušování účetních pravidel hrozí vysoké tresty, motivace sestavovat „kreativní“ dohody je zřetelně nižší, než tomu bylo v nedávné minulosti.



245 Například, pokud se jedná o železobetonovou budovu, budova sama od sebe nikdy nespadne (ne, pokud se udržuje). Její životnost proto není limitovaná fyzickými vlastnostmi, ale pouze úmyslem uživatele. Z praktického hlediska se proto životnost nemovitosti nedá určit, a 75 % neurčitelné doby je také neurčitelné.



246 Protože nemovitosti (jak pozemky, tak budovy) jsou unikátní, je velmi obtížné zjistit jejich skutečnou hodnotu. Například dvě jinak srovnatelné budovy (stejně vysoké, velké a na stejné ulici) mohou mít výrazně odlišné hodnoty, pokud je jedna postavená v moderním a druhá v secesním stylu. Zjištění hodnoty nemovitostí je (vyjma možná velkoskladů nebo továren) proto subjektivní a auditorem jen obtížně napadnutelné.



247 Upozornění: při aplikaci IFRS, kdy existuje i páté kritérium, by kapitalizace nemovitostí měla být častější. Důvodem je, že pokud nemovitost nemůže sloužit jinému nájemci bez významných úprav (například proto, že byla postavená podle specifikací nájemce), jedná se podle IFRS o finanční leasing.



248 Toto tvrzení není úplně přesné. Většina amerických firem stále své „produktivní“ nemovitosti (fabriky, velkosklady a podobné „výrobní“ nemovitosti) vlastní, pouze své „neproduktivní“ (kanceláře, administrativní budovy, obchody, předváděcí síně, atd.) pronajímá. Proto v USA většina komerčních nemovitostí patří firmám, které je pouze pronajímají. Významní vlastníci nemovitostí jsou proto tzv. REITy (Real Estate Investment Trusts). Více informací o nich můžete získat od jejich asociace (www.nareit.com).



249 V tomto případě se jedná o buď, a nebo. Při konvergenci žádná střední cesta nebude. Jedna strana se bude muset té druhé přizpůsobit. Kdo svá pravidla změní, je však dnes otevřená otázka. Jednou jak tato problematika bude formálně zařazená do projektu konvergence, veřejnost získá právo se k ní vyjádřit (a případně tvůrce pravidel ovlivnit).



250 Včetně autora této publikace.



251 Pokud se jedná o nepeněžní transakce, také vznikají komplikace. Diskuse o nich se nachází v pod-kapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce.



252 Kdyby se hodnoty nerovnaly, ta strana, která by byla transakcí znevýhodněna, by do ní odmítla vstoupit.



253 Jak ukáže následující diskuse, problematiky oceňování nemovitostí a nehmotného majetku jsou si dostatečně podobné, že je možné je takto porovnat.



254 Protože nemovitost je plně odepsaná, na výsledovce se neobjeví žádný náklad spojený s jejím užíváním. Pravda, jsou tací, co tvrdí (protože se nic nemusí platit), že žádné náklady nejsou. Takové tvrzení se však opírá pouze o neznalosti nejzákladnějších ekonomických pravidel. Náklad ušlé příležitosti (to, co by firma bývala získala, pokud by majetek bývala pronajala) je stejně reálný náklad jako zaplacený nájem. Fakt, že tento náklad nedoprovází žádný výdaj, pouze vede k tomu, že vykázaný hospodářský výsledek neposkytuje věrné zobrazení skutečného výsledku jejího podnikání.



255 Protože při odhadu hodnoty nemovitosti vznikají vesměs stejné komplikace jako při odhadu hodnoty nehmotného majetku (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / základní účetní postup), není zde nutné tuto diskusi opakovat.



256 I kdyby se nemovitost neodepisovala, a i kdyby její skutečná hodnota zůstala beze změn, inflace povede k tomu, že historická hodnota peněz se bude lišit od jejich současné hodnoty. V dnešní době relativní měnové stability tento rozdíl není významný, pokud se jedná o stroj nebo dopravní prostředek, který slouží jen několik let. Pokud se však jedná o nemovitost, která může sloužit sto a více let, rozdíl je markantní.

Dodatečná poznámka: odstranění vlivu inflace se ukázalo být tak problematické, že účetní pravidla, která to v jedné době umožňovala, se nakonec musela, protože nebyla spolehlivá, zrušit. Proto se dnes se o těchto záležitostech hovoří pouze v příloze.



257 Většina účetních by zde byla kategorická. Tvrdila by, že účetnictví se jednoznačně zkreslí. Důvodem je, že každý odhad, bez ohledu na to, jak pečlivě je sestaven, se nakonec ukáže být nepřesný. Možná se bude jednat o halíře, možná o miliardy, ale nepřesný bude vždy. Protože se však nedá statisticky vyloučit možnost, že by nějaký odhad mohl někdy být přesný, nebylo by logicky konzistentní takovéto kategorické tvrzení zde uvést.



258 Podle regulací americké Komise pro cenné papíry má každá firma povinnost podrobně popsat všechny dohody, které ji zavazují k budoucím výdajům (SFAS 5 obsahuje podobné požadavky), včetně všech dohod o leasingu, jak kapitálovém, tak operačním. Podle IAS 37, odst. 86 každá firma má povinnost sdělit, kolik bude muset v budoucnosti vydat (ve formě peněz nebo jiného majetku), pokud pravděpodobnost těchto výdajů je větší než vzdálená (10 % až 15 % a víc).



259 A často se firma nemusí ani stěhovat. Stačí nemovitost prodat a zpětně ji pronajmout.



260 Zda to byl záměr, nebo pouze vedlejší účinek, se dnes (po více než třiceti letech) jen těžko dá potvrdit. Každopádně je všeobecně známo, že firmy takto postupují a FASB zatím nepodnikl žádné kroky, aby jim v tom zabránil, z čehož vyplývá, že jim současný stav celkem vyhovuje.



261 To, že syntetický leasing umožňuje vytvořit „mimo-rozvahové financování“, se často cituje jako jeho hlavní „výhoda“ (například na stránkách firem, které tuto službu nabízí). To je samozřejmě velká výhoda z hlediska vedení firmy. Další velká „výhoda“ z jejich hlediska je, že peníze vytěžené z prodeje nemovitosti (která by se i mohla zpětně pronajmout) se mohou použít na řadu jiných účelů. Nakonec fakt, že zisk (gain), který při prodeji vznikne, zvýší hospodářský výsledek (stejně jako každý jiný zisk), jim také žádný zármutek nepřinese.

Z hlediska účetního je všeobecnou výhodou syntetického leasingu, že nakonec vede k průhlednějšímu reportingu. Pokud se jedná o účetního, který pracuje s IFRS (a zodpovídá za přesnost odhadu hodnoty nějaké nemovitosti), další výhoda je, že ho zbaví nepříjemné povinnosti odhadovat hodnotu nemovitostí.



262 Samozřejmě, pokud by se jednalo o Američana, pro kterého pojem „sociální cítění“ je nadávka, žádné takové fajnovosti by nebyly. Neváhal by a zaměstnance vyhodil, nemovitost by prodal, a zisk by vrazil do dalšího neperspektivního podniku, který by stejně rázně „restrukturalizoval“.



263 Podle US GAAP a IFRS dohoda o zpětném pronájmu musí mít skutečně vlastnosti pronájmu, aby se mohla považovat za operační leasing. Pokud by podmínky dohody nebyly tržní, peníze za prodej nemovitosti by se sice získaly, ale nemovitost by se musela vykázat dohromady se souvisejícím závazkem, v reálné hodnotě. Účetnictví by se tím sice zprůhlednilo, ale dál by se postupovalo stejně jako u finančního leasingu.



264 Reorganizace hospodářství, která momentálně probíhá v Evropě, proběhla i v USA během sedmdesátých a osmdesátých let. Protože Američané nasadili ostřejší krok, místo toho, aby neper-spektivní firmy likvidovali „s citem“, likvidovali je hrubě (zaměstnanci byli vyhozeni, majetek byl rozprodán, penzijní fondy byly rozkradeny, atd.). Jedna ukázka společenského dopadu tohoto spěchu byly filmy jako Pretty Woman, Wall Street nebo Other People‘s Money, ve kterých se ten „zlý kapitalista“ vždy snažil obohatit na úkor těch „hodných pracujících“. To je Hollywood. V realitě se americká reorganizace (která vesměs začala po zvolení prezidenta Nixona v roce 1968) výrazně zpomalila (a podle některých pozorovatelů americké scény zcela zastavila) zvolením prezidenta Clintona v roce 1992. Evropská reorganizace sice začala dříve (formální začátek se obvykle připisuje roku 1948, kdy vznikla celní unie v Beneluxu), ale od té doby postupovala mnohem pomaleji (a dá se tvrdit, že i mnohem ohleduplněji), i když se (po roce 1989) její tempo poněkud zrychlilo.

Momentálně (pokud se má vycházet z faktů a ne pouze z toho, co se běžně objevuje v tisku) se zdá, že obě strany Atlantiku jsou přibližně stejně daleko. Přestože toto tvrzení je diskutabilní, každopádně je naprosto jasné, že přestože obě strany zvolily jinou cestu, cíl je stejný. Obě strany chtějí vytvořit skutečně liberální (v klasickém smyslu slova) hospodářství. Z toho vyplývá, že velká část reorganizace, která už proběhla v USA, na Evropu teprve čeká (alespoň pokud se má naplnit Lisabonská agenda). Zda dlouhá přípravná fáze nakonec povede k tomu, že změny v Evropě budou mít poklidnější průběh než ty v USA nebo ne, se během dalších několika let teprve ukáže.



265 Cena je jediným spolehlivým nositelem ekonomické informace. Cena, a pouze cena podnikatelům (a nakonec zaměstnancům, spotřebitelům a všem ostatním) objektivně říká, zda jejich činnost reprezentuje nejlepší využití omezených zdrojů či nikoli. Jednu dobu bylo toto tvrzení pouze teoretické. Dnes už se jedná o empiricky prověřený fakt. Důvodem je, že v roce 1989 skončil kontrolovaný experiment (nebo alespoň to, co je nejblíže ke kontrolovanému experimentu možné), kde se jedna půlka světa snažila své hospodářství řídit centrálně (a proto nepoužívala cenu jako nositele informací při ekonomických rozhodnutích), zatím co ta druhá dovolila cenám se volně pohybovat (čímž hospodářství umožnila, aby se řídilo samo). Výsledek byl, že hospodářství první půlky se po čase rozpadlo a druhé ne.

Pokud by se informace získaná tímto experimentem aplikovala na tématiku této publikace, logicky by vyplývalo, že jakékoliv účetní pravidlo, které vede k dynamičtějšímu pohybu cen, nejenže prospívá investorům, ale všem lidem. Jinak řečeno, pokud firma podniká v pronajatých prostorech, tržní cena (nájem) prostor neustále poskytuje vedení firmy zpětnou vazbu o tom, zda jejich podnikatelský záměr je či není nejlepší možné využití tohoto ekonomického zdroje. Pokud se tržní nájem stane neúnosně vysoký, vedení firmy bez pochyb ví, že nastal čas prostory opustit, a tím je uvolnit jiné firmě, která je bude schopná využívat rentabilněji. Logický závěr je, že jakákoliv účetní pravidla, která vedou firmy k pronájmu nemovitostí, nejenže slouží investorům (kterým poskytuje věrnější informace), ale také celé společnosti (které zaručuje, že se s tímto zdrojem nebude zbytečně plýtvat). Proto pokud během konvergence těchto pravidel proběhne vyvážená debata, která skutečně posoudí všechna pro i proti, je velmi pravděpodobné, že změna půjde směrem dosavadního US GAAP.



266 Tato diskuse vychází z pravidel IFRS (IAS 17, odst. 58 až 66). Až na to, že jsou výrazně podrobnější, jsou pravidla SFAS 98 srovnatelná.



267 Zde je důležité si všimnout, že bez ohledu na to, zda se nakonec bude jednat o operační nebo finanční leasing, majetek se přecení k reálné hodnotě, která se vyčíslí stejně jako u každého jiného leasingu. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / účetní postup.



268 Podle US GAAP se zisky a ztráty nemají považovat ze neobvyklé nebo nepravidelné (IFRS klasifikace „unusual or infrequent“ technicky nemá). Podle obou standardů jsou tyto zisky a ztráty nakonec vždy zachyceny v běžném hospodářském výsledku.



269 Upozornění: zde je velmi důležité si uvědomit, že mezi US GAAP a IFRS v otázce posouzení dohody o leasingu nemovitostí existuje zásadní rozdíl. Podle IFRS, pokud by firma například prodala a zpětně pronajala výrobní halu, která může (bez významných úprav) sloužit pouze jí, jednalo by se o finanční leasing (i kdyby tu halu pronajala na relativně krátkou dobu). Podle US GAAP, který unikátnost nemovitosti neposuzuje, by se však mohlo jednat o operační. Protože se jedná o zásadní rozdíl, bude se muset, v rámci konvergence standardů nakonec odstranit.

Dnes jsou náznaky toho, že FASB je v této otázce ochoten se přizpůsobit (a změnit US GAAP). Hlavní důvod je, že v dnešní době se urputně bojuje proti všem možným způsobům zkreslování reportingu, včetně těch, jako syntetický leasing, které mohou přinášet pozitivní vedlejší účinky. Protože se však nejedná o „žhavou otázku“, leasing nemovitostí zatím nebyl do projektu konvergence formálně zařazen. Je proto celkem možné, že až bude, prostředí se zklidní a pravidla nakonec zůstanou beze změn.



270 Podobně jako u nájemce si jsou požadavky IFRS a US GAAP velmi podobné. Na ty rozdíly, které existují, se průběžně upozorňuje. Kde není uvedeno žádné upozornění, dá se předpokládat, že se neliší.



271 Jako příklad IAS 17 (odst. 9) uvádí situaci, kde nájemce garantuje zbytkovou hodnotu majetku.



272 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / test.



273 Tato pravidla vychází z předpokladu, že nájemce má motivaci snažit se kapitálový leasing účtovat jako operační (aby tím vytvořil mimo-rozvahové financování), zatím co pronajímatel má opačnou motivaci (aby tím zrychlil uznání výnosů). Proto se při aplikaci jak US GAAP, tak IFRS auditoři na diskutabilní kapitálový leasing ze strany pronajímatele dívají stejně skepticky, jako na diskutabilní operační ze strany nájemce.



274 IFRS pojem „manufacturer or dealer” sice používá, ale nedefinuje. Podle SFAS 13 (odst. 6, b, i) se jedná o výrobce nebo dealera, pokud si vedle navýšení (úroků) na pronájmu také vydělá hrubý zisk. Například pokud by společnost XYZ koupila stroj (od jeho výrobce) za $11 000, a stejný stroj pronajala za $12 000 (s tím, že by vycházela z hodnoty $12 000 při kalkulaci splátek), vydělala by hrubý zisk ve výši $1 000 a jednalo by se o dealera.



275 Tyto názvy se objevují ve vyhlášce SFAS 13, mohou se však používat i při aplikaci IFRS (který druhům leasingu žádné speciální názvy nedává).



276 Obvykle minimálně 50% hodnoty předmětu.



277 Tento postup se nevysvětluje v žádné běžně dostupné literatuře. Nejenže se jedná o jeden z nejsložitějších postupů, který US GAAP zná, ale také o jeden z nejzáludnějších. Protože zde existuje široký prostor pro chybování, ani pečlivá studie samotných pravidel nezaručuje, že se budou aplikovat správně. Proto autor této publikace velmi silně doporučuje všem čtenářům, kteří by uvažovali o aplikaci tohoto postupu, aby se obrátili na osobu, která s ním má zkušenost, a tak se vyvarovali případných vážných komplikací.



278 SFAS 13 tento pojem sice nedefinuje, ale v praxi se chápe stejně.



279 Poznámka lektora: protože jsou podle IAS 17 odst. 38 vyloučeny z definice přímých vstupních costs.



280 Poznámka lektora: protože leasingová společnost vykazuje pohledávku vůči nájemci z titulu leasingu, nepracuje s předmětem pronájmu.



281 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / test.



282 Poznámka lektora: jde o implicitní úrokovou sazbu pronajímatele vloženou z jeho pozice do leasingu.



283 IAS 17 odst. 4 pracuje ještě s termíny „čistá investice do leasingu“ a „hrubá investice do leasingu“. Hrubá investice je součet za a) minimálních splátek, které pronajímatel obdrží, za b) negarantované zbytkové hodnoty, která náleží pronajímateli (po vrácení majetku). Čistá investice je hrubá investice diskontovaná implicitní diskontní sazbou. Tyto definice jsou srovnatelné se SFAS 13.



284 Protože se majetek nebude vracet, XYZ nemusí zohlednit jeho zbytkovou hodnotu.



285 Účetní postup je stejný jako u prodeje na splátky. Předmět pronájmu (který, protože se jedná o výrobek firmy, byl do té doby veden v zásobách) v majetku nahradí pohledávka. Firmě proto vzniknou výnosy (v reálné hodnotě předmětu na výstupu), náklady na prodané zboží, výnosy (v reálné hodnotě předmětu na vstupu), a odložené výnosové úroky ve výši rozdílu mezi prodejní cenou majetku a celkovou pohledávkou.



286 Dlouhodobé pohledávky by se (technicky) měly vykazovat dlouhodobě. V praxi se však běžně vykazují jako součást běžných pohledávek (pokud se dostatečně vysvětlí v příloze).



287 Pokud by odložený úrok nebyl materiální (1 % až 5 % celkového majetku), na rozvaze by se nevykazoval. Místo toho by se vykázaly pouze celkové čisté pohledávky a odložený úrok by se uvedl pouze v příloze.



288 Stejná situace také může nastat u dealera, který netržní úrok kompenzuje rabatem.



289 IAS 17 (odst. 42): „…Pokud [dohoda nabízí] uměle nízké úrokové sazby, prodejní cena bude omezená na částku, která by byla aplikovatelná, pokud by se účtovaly tržní sazby. …“. SFAS 13 (odst 17) sice tento postup nepopisuje tak jasně jako IAS 17, ale jeho požadavky jsou srovnatelné.



290 Podle SFAS 13 (odst. 17 d) pronajímatel má povinnost zůstatkovou hodnotu minimálně ročně revidovat. V případě, že poklesne, vzniklá ztráta se má promítnout na výsledovku. V opačném případě se však zisk na výsledovku promítnout nesmí. Přestože IAS 17 nezaujímá jasné stanovisko, z odstavce 41 rovněž vyplývá, že ztráta se na výsledovku promítnout musí, ale zisk se promítnout nemá.



291 Zde je nutné k součtu splátek přičíst nediskontovaný odhad zbytkové hodnoty, nikoli jeho současnou hodnotu.



292 IAS 17 se k této otázce výslovně nevyjadřuje, ale jednalo by se o postup, který je konzistentní s logikou standardů.



293 Tento postup by se použil, pokud leasingová společnost majetek nejprve koupí a po té pronajme. Kdyby dodavatel pronajatého předmětu předmět rovnou dodal nájemci (což se často také stává), tento zápis by se vypustil, a pohledávka (vůči nájemci) by se zaúčtovala rovnou proti závazku (vůči dodavateli předmětu).











Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 28.Jun.2016 | Design: Frkal.com