Světové účetnictví III online Zpět na seznam

Rozvaha / dlouhodobý majetek[1]

The balance sheet / long-lived assets

Na rozdíl od krátkodobého majetku, dlouhodobý je ten majetek, který není vysoce likvidní, nebo ten, který nebude do jednoho roku likvidován nebo spotřebován.

Dlouhodobý majetek se obvykle[2] dá rozdělit do následujících kategorií:

1. Investice[3] (investments)

2. Hmotný majetek (property, plant and equipment)

3. Nehmotný majetek (intangible assets)

4. Zdroje[4] (resources)

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek (pozemky, stavby a zařízení)

The balance sheet / long-lived assets / property, plant and equipment (PP&E)

Všeobecně uznávané účetní postupy pro dlouhodobý hmotný majetek existovaly dávno před tím, než se začaly vydávat vyhlášky, které tvoří většinu dnešního US GAAP. Předchozí věta je stále pravdivá, stejně jako byla před třemi lety, kdy se objevila ve druhém vydání Světového účetnictví. Na rozdíl od IFRS, US GAAP dodnes stále[5] nedisponuje žádnou vyhláškou, která by tuto velmi důležitou účetní oblast komplexně řešila.[6]

Proto, podle US GAAP, většina účetních postupů nevychází z oficiálních vyhlášek a interpretací, ale z „nepsaných pravidel“. Správný postup proto často vychází z praxe, ze zvyklostí a z profesního konsensu[7] o tom, jak se postupovat má, nikoli z příkazu, jak se postupovat musí.[8] Jediné, co se na této situaci během posledních několika let změnilo, je, že dnešní US GAAP neodráží konsensus pouze americký, ale mezinárodní.[9]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement

Základním pravidlem pro klasifikaci položky jako dlouhodobý hmotný majetek je skutečnost, že firmě pravděpodobně přinese budoucí ekonomický prospěch a že lze spolehlivě vyčíslit její pořizovací hodnotu.

Obecně pořizovací cenou majetku je jeho historická cena (historical cost). Této hodnotě se běžně také říká pořizovací hodnota (acquisition price nebo acquisition cost). Tato částka se obvykle skládá z 1. ceny pořízení (purchase price), 2. dopravy (transportation), 3. instalací a zavedení do provozu (installation and break-in). Do hodnoty majetku se také případně mohou zahrnout položky jako očekávané náklady na vyřazení (disposal costs), úroky (interest) a technické zhodnocení (capitalized subsequent costs). Protože správné vyčíslení pořizovací hodnoty je jedním z nejdůležitějších účetních úkolů, každý z těchto komponentů se uvádí ve vlastní podkapitole.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / cena pořízení

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / purchase price

Do pořizovací ceny (acquisition price nebo acquisition cost) majetku se nejprve zahrne cena pořízení (purchase price): částka, která se dodavateli zaplatila za samotný majetek.

Pokud se jedná o peněžní[10] transakci (na délku paže)[11] nevznikají žádné komplikace. Vyplacená částka se zaúčtuje takto:

Majetek

x,xxx


Peníze


x,xxx


Asset

x,xxx


Cash


x,xxx

Podobně, pokud se jedná o nákup za finanční nástroj (například na fakturu) s běžnými platebními podmínkami,[12] postup je podobný:

Majetek

x,xxx


Závazek z obchodního styku


x,xxx


Asset

x,xxx


Accounts payable


x,xxx

Pokud se však jedná o nástroj s výrazně prodlouženou splatností,[13] je nutné v pořizovací ceně zohlednit zaplacený úrok.[14]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / cena pořízení / poplatky za zprostředkování

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / purchase price / agent’s fees

Součástí nákupní ceny také mohou být poplatky zprostředkovatelům, kteří sjednali nákup, a případně i dodání, nebo instalaci a zavedení do provozu. Vzniká otázka, zda firma má nárok tyto poplatky zahrnout do pořizovací ceny. Přestože není výslovně uvedeno, že se to smí dělat, tyto náklady se běžně do pořizovací ceny zahrnují.[15]

Jediná komplikace, která může nastat, je, pokud tuto práci (místo nezávislé firmy) vykonávají vlastní zaměstnanci. Podle IFRS[16] je sice dovoleno[17] do pořizovací ceny majetku zahrnout i platy a mzdy, ale (protože se nejedná o nezávislé osoby) vždy vzniká otázka, zda tyto částky jsou skutečně oprávněné a v reálné výši.[18] Proto auditoři bývají velmi skeptičtí, obzvláště, pokud se zdá, že se jedná o nepřiměřeně vysoké položky. Z toho vyplývá, že pokud by firma do pořizovací ceny chtěla zahrnout i částky zaplacené vlastním pracovníkům, měla by si připravit adekvátní dokumentaci[19] k obhajobě postupu.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / doprava

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / transportation

Pod pojmem „doprava“ (transportation nebo delivery) se rozumí všechny costs, které byly nezbytné k tomu, aby se pořízený majetek dopravil na místo, kde se bude používat. Pokud tyto costs hradil prodejce, nevznikají žádné účetní komplikace. Costs jsou (implicitně) zahrnuté do pořizovací ceny (faktury) a tak se zvlášť vyčíslit nemusí.

Pokud kupující strana hradí dopravu sama, může do ceny majetku zahrnout samotnou přepravu (shipping, freight nebo handling charges) včetně mzdy pracovníků, kteří přepravu zajišťovali,[20] pojištění (insurance), cla (customs duties), nevratné[21] daně a poplatky (non-refundable taxes and fees), atd.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / instalace a zavedení do provozu

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / installation and break-in

Když se majetek koupí a dopraví na místo, často je nutné jej nainstalovat, seřídit, vyzkoušet a jinak zavést do provozu. Přestože všeobecná pravidla jsou celkem jasná,[22] existují některé drobné otázky, které mohou vzniknout při jejich aplikaci v praxi.

Přímý materiál, přímá mzda (direct material, direct wages): všeobecně se do pořizovací hodnoty mohou zahrnout všechny přímé costs spojené s instalací a zavedením do provozu. Mezi ně patří například mzda[23] vyplacená osobám za tuto činnost a materiál, který se během ní spotřeboval. Ve fázi instalace je spotřebovaný materiál celkem jasný. Je to například cement a ocelové výztuhy, které se použily na vybudování podstavce, nebo kabely a jejich vedení, které budou sloužit k napájení stroje.

Jakmile fáze instalace přejde do fáze zavedení do provozu, spotřebovaný materiál je materiál, který byl znehodnocen za účelem seřízení a vyzkoušení stroje (například tím, že se vyrábí vzorky). Pokud se během zavedení do provozu materiál pouze částečně znehodnotí, do pořizovací ceny majetku se zahrne rozdíl mezi jeho pořizovací cenou a částkou získanou za jeho prodej. Do ceny majetku se také mohou zahrnout jiné (přímo související) costs, jako například odvoz na skládku nebo bezpečná likvidace (která, pokud se například jedná o životu nebezpečné látky, může být značná).

Nepřímé costs[24] (indirect costs): jsou costs, které sice souvisí se zavedením majetku, ale které se nemohou považovat za přímý materiál a přímou mzdu. Podle IAS 16 (odst. 16) má firma právo do pořizovací ceny majetku zahrnout i tyto costs, pokud se nejedná (podle odst. 19 d) o správní nebo všeobecné režijní náklady (administration and other general overhead costs). Proto je nutné stanovit hranici mezi nepřímými costs, které patří do majetku a těmi, které patří do správy. Protože jak IFRS, tak US GAAP tuto problematiku podrobně neřeší, je nutné se odvolat buď na praxi, nebo na jiné zdroje.[25]

V praxi by firma měla postupovat tak, že na alokaci costs bude používat stejnou metodiku jako při alokaci costs na zásoby.[26] Při zvolení takovéhoto postupu je však nutné potvrdit, že konečná hodnota majetku je reálná. Protože takovéto potvrzení se v praxi obvykle těžko získá, mnoho firem se rozhodne tyto položky rovnou dát do nákladů, nebo postupovat podobně jako u majetku vyrobeného ve vlastní režii, kde se do pořizovací hodnoty majetku zahrnou pouze tzv. přímé-nepřímé costs.[27]

Profesní služby (professional fees): podle IFRS[28] má firma právo do pořizovací hodnoty majetku zahrnout služby, jako například architektonické nebo projekční. Podle US GAAP se však tyto položky chápou jako náklady období, a do pořizovací ceny majetku by se zahrnovat neměly.[29]

Školení pracovníků (employee training): jak US GAAP,[30] tak IFRS[31] výslovně zakazují kapitalizaci školení pracovníků.[32] Tento zákaz se vztahuje jak na vyslovené školení (kde si firma školení objedná od nezávislé strany), tak na implicitní školení (kde dodavatel zahrne školení „zdarma“ do pořizovací ceny majetku, nebo kde školení provedou pracovníci dodavatele). V případě implicitního školení firmě vzniká povinnost odhadnout jeho reálnou hodnotu[33] a o tuto částku snížit pořizovací cenu majetku (ke kterému se školení vztahuje).

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / disposal costs

Vedle otázek, které vznikají při oceňování většiny majetku, u některých položek mohou vzniknout další, speciální otázky. Mezi ně patří tzv. závazky na vyřazení majetku (asset retirement obligations).[34]

Většina majetku se vyřazuje celkem jednoduše: prodá se, nebo odveze na skládku. U jiného je však nutná demontáž, ekologická likvidace, sanace pozemků nebo obnova životního prostředí. Pokud se očekává, že takovéto costs budou materiální, musí se (jak podle IFRS, tak i US GAAP) zohlednit v závazcích a pořizovací ceně majetku[35] při jeho pořízení.

Základní účetní postup spočívá v tom, že se (při pořízení majetku) odhadnou costs, které vzniknou na konci jeho života při jeho vyřazení. Tyto costs se pak zahrnou do pořizovací hodnoty majetku a do závazků (kde se vykazují jako rezerva neboli provision). V teorii je postup přibližně následující:

Zařazení majetku

Majetek

xxx,xxx


Peníze


xx,xxx

Rezerva na vyřazení


x,xxx


Asset

xxx,xxx


Cash


xx,xxx

Disposal provision


x,xxx

Každoroční odpis

Odpisy

xx,xxx


Oprávky


xx,xxx


Depreciation expense

xx,xxx


Accumulated deprecation


xx,xxx

Vyřazení majetku

Oprávky

xxx,xxx


Rezerva na vyřazení

x,xxx


Majetek


xxx,xxx

Peníze


x,xxx


Accumulated deprecation

xxx,xxx


Disposal provision

x,xxx


Asset


xxx,xxx

Cash


x,xxx

Bohužel, v praxi je postup poněkud složitější.[36] Důvodem je, že závazek se musí vykazovat v současné (nikoli nominální) hodnotě, která se musí průběžně (minimálně jednou za rok) aktualizovat, a případně upravovat.[37]

Příklad 1: 1/1/2005 firma XYZ pořídila pozemek za účelem skládky za $1 000 000. Odhaduje, že účelu bude sloužit 15 let[38] s tím, že na konci bude nutná sanace ve výši $500 000. Současná hodnota $500 000 diskontovaná 8%[39] je 157 621[40] (pro účel přehlednosti se používá lineární odpis a uvádí se pouze roční zápisy).

Ob.

Rezerva

Diskontní sazba

Úrok

A

B = BB+1 + D

C

D = B x C

1

157 621

8%

12 610

2

170 231

8%

13 618

3

183 849

8%

14 708

-

-

-

-

13

396 916

8%

31 753

14

428 669

8%

34 294

15

462 963

8%

37 037


500 000





1/1/2005

Pozemek č. 123

1 157 621


Peníze


1 000 000

 

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


157 621

Zaúčtování pořízení majetku a tvorby rezervy na vyřazení.


Property #123

1 157 621


Cash


1 000 000

 

Disposal provision (property #123)


157 621

To record fixed asset acquisition and recognition of disposal provision.

12/31/2005

Odpisy

77 175


Úroky

12 610


Oprávky (pozemek č. 123)


77 175

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


12 610

Zaúčtování odpisu majetku a úroku souvisejícího s rezervou.


Depreciation expense

77 175


Interest expense

12 610


Accumulated depreciation (property #123)


77 175

Disposal provision (property #123)


12 610

To record asset depreciation and interest accumulation.

12/31/2019

Odpisy

77 175


Úroky

37 037


Oprávky (pozemek č. 123)


77 175

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


37 037

Zaúčtování odpisu majetku a úroku souvisejícího s rezervou.


Depreciation expense

77 175


Interest expense

37 037


Accumulated depreciation (property #123)


77 175

Disposal provision (property #123)


37 037

To record asset depreciation and interest accumulation.


Oprávky (pozemek č. 123)

1 157 621


Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)

500 000


Pozemek č. 123


1 157 621

Peníze[41]


500 000

Zaúčtování vyřazení majetku a čerpání rezervy.


Accumulated depreciation (property #123)

1 157 621


Provision (property #123)

500 000


Property #123


1 157 621

Cash


500 000

To record fixed asset disposal and utilization of disposal reserve.

Příklad 2: 1/1/2010 firma zjistí, že (kvůli změně v zákoně) původní odhad je příliš nízký a je nutné ho zvýšit o $250 000. Mezitím se však úvěrová bonita firmy zhoršila, a proto se diskontuje sazbou 9 %. Do rezervy se proto přidá 105 603.[42]

Ob.

Rezerva

Diskontní sazba

Úrok

Rezerva

Diskontní sazba

Úrok

Úrok celkem

A

B = BB+1 + D

C

D = B x C

E = EE+1 + D

F

G = E x F

H = D + G

6

231 597

8%

18 528

105 603

9%

9 504

28 032

7

250 124

8%

20 010

115 107

9%

10 360

30 370

-

-

-

-

-

-

-

-

14

428 669

8%

34 294

210 420

9%

18 938

53 231

15

462 963

8%

37 037

229 358

9%

20 642

57 679


500 000



250 000




1/1/2010

Pozemek č. 123

105 603


Rezerva na vyřazení (pozemek č123)


105 603

Zaúčtování úpravy k rezervě na vyřazení.


Property #123

105 603


Disposal provision (property #123)


105 603

To record adjustment of disposal provision.

12/31/2010

Odpisy

87 735[43]


Úroky

28 032


Oprávky (pozemek č. 123)


87 735

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


28 032

Zaúčtování odpisu majetku a úroku souvisejícího s rezervou.


Depreciation expense

87 735


Interest expense

28 032


Accumulated depreciation (property #123)


87 735

Disposal provision (property #123)


28 032

To record asset depreciation and interest accumulation.

Atd.

Příklad 3: 1/1/2015 firma zjistí, že (kvůli změně sanační technologie) rezerva je příliš vysoká (o $150 000). Její úvěrová bonita se sice zlepšila (na 7.5%), ale (protože se jedná o snížení dřív odhadnutých částek)[44] firma bude vycházet z váženého průměru historických sazeb, neboli z 8.33%.[45]

Ob.

Rezerva

Diskontní sazba

Úrok

Rezerva

Diskontní sazba

A

B = BB+1 + D

C

D = B x C

E = EE+1 + G

F

11

340 292

8%

27 223

162 483

9%

12

367 515

8%

29 401

177 106

9%

13

396 916

8%

31 753

193 046

9%

14

428 669

8%

34 294

210 420

9%

15

462 963

8%

37 037

229 358

9%

500 000



250 000



Úrok

Rezerva

Diskontní sazba

Úrok

Úrok celkem

G = E x F

H = HH+1 +J

I

J = H x I

K = D + G + I

14 623

(100 527)

8.33%

(8 377)

33 469

15 940

(108 904)

8.33%

(9 075)

36 266

17 374

(117 979)

8.33%

(9 832)

39 295

18 938

(127 811)

8.33%

(10 651)

42 581

20 642

(138 462)

8.33%

(11 538)

46 141


(150 000)




1/1/2015

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)

100 212


Pozemek č. 123


100 212

Zaúčtování úpravy k rezervě na vyřazení.


Disposal provision (property #123)

100 212


Property #123


100 212

To record adjustment of disposal provision.

12/31/2015

Odpisy

67 693


Úroky

33 427


Oprávky (pozemek č. 123)


67 693

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


33 427

Zaúčtování odpisu majetku a úroku souvisejícího s rezervou.


Depreciation expense

67 693


Interest expense

33 427


Accumulated depreciation (property #123)


67 693

Disposal provision (property #123)


33 427

To record asset depreciation and interest accumulation.

12/31/2019

Odpisy

67 693


Úroky

46 141


Oprávky (pozemek č. 123)


67 693

Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)


46 141

Zaúčtování odpisu majetku a úroku souvisejícího s rezervou.


Depreciation expense

67 693


Interest expense

46 141


Accumulated depreciation (property #123)


67 693

Disposal provision (property #123)


46 141

To record asset depreciation and interest accumulation.



Oprávky (pozemek č. 123)

1 163 013


Rezerva na vyřazení (pozemek č. 123)

600 000


Pozemek č. 123


1 163 013

Peníze


600 000

Zaúčtování vyřazení majetku a čerpání rezervy.


Accumulated depreciation (property #123)

1 163 013


Disposal provision (property #123)

600 000


Property #123


1 163 013

Cash


600 000

To record fixed asset disposal and utilization of disposal reserve.

Předchozí příklady vycházejí z US GAAP (vyhláška SFAS 143), který problematiku podrobně řeší. Protože IFRS k této problematice (až na to, že IAS 16 vyžaduje tvorbu těchto rezerv) žádné podrobnosti nedodávají, tento postup se také může používat při jejich aplikaci. Jediné, na co je nutné dávat pozor, je několik zvláštností.

Zaprvé, SFAS 143, odst. 11 uvádí, že „částka zahrnutá do majetku se má odepisovat systematickou a racionální metodou“. V poznámce 10 však udává příklad, kde „systematický a racionální“ by byla situace, kde rezerva na vyřazení majetku (který má desetiletou životnost) se tvoří v 1/10 celkové výše každý rok, a zároveň se ve stejném roce rovnou odepisuje do nákladů. Tento příklad jasně dává najevo, že FASB počítá se značnou „flexibilitou“ při aplikaci požadavků SFAS 143. Protože IASB s tak velkou mírou flexibility nepočítá, nedá se očekávat, že běžný auditor bude požadavky IAS 16 interpretovat podobně liberálně.

Požadavky IAS 16 ostatně vytváří vlastní malé dilema. Důvodem je, že odst. 18 praví, že pokud se jedná o majetek používaný na výrobu, má se postupovat podle IAS 2. Bohužel, v celém IAS 2 není ani jedna zmínka (alespoň ne výslovná) o této problematice. Na pochopení tohoto poněkud zvláštního požadavku je tedy nutné číst mezi řádky. Naštěstí, členové IASB (IAS 16, odstavec BC15) vysvětlili svojí logiku tím, že uvádí, že IAS 2 (aniž by to explicitně vyžadoval) požaduje od firem, aby costs na vyřazení zohlednily přímo v ceně výrobků (s tím, že konečný dopad je stejný, jako kdyby byly zohledněny v ceně výrobků přes odpisy[46]).

Poslední otázka, která vzniká, se týká situací, kde costs na vyřazení vzniknou dlouho po původním zařazení majetku.[47] Naštěstí SFAS 143, odst. 3 říká, že costs na vyřazení se mají zobrazit v období, kdy se stanou pravděpodobné, a kdy je možné je odhadnout. Takovéto ustanovení se dá snadno aplikovat podle IFRS, ovšem pouze pokud se pamatuje na to, že (podle US GAAP) slovo „pravděpodobný“ znamená 85% až 90% jistý. Pokud by se toto slovo vykládalo tak, jak se obvykle vykládá podle IFRS (50% a víc jistý), nebyly by splněny požadavky IAS 37 pro tvorbu rezerv.

Jinak řečeno, jak podle US GAAP, tak podle IFRS se rezerva tvoří v okamžiku, kdy 1. je 85% až 90% jisté, že nějaké costs nastanou, a 2. je možné vytvořit rozumný odhad (do té doby je maximálně nutné o nich hovořit v příloze).

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / kapitalizované úroky

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / capitalized interest

Pokud firma pořizuje majetek nějakou delší dobu, součástí jeho pořizovací ceny je také úrok. Přestože pravidla jsou podobná, mezi US GAAP a IFRS existuje jeden zásadní rozdíl (a také několik drobných). Podle US GAAP se úrok kapitalizovat musí, zatím co podle IFRS se kapitalizovat může.[48]

Podle obou standardů se však kapitalizovat musí / může, pouze pokud se jedná o přesně vymezený druh majetku (tzv. qualifying assets).[49] Mezi qualifying assets patří:[50]

1. Majetek vytvořený ve vlastní režii (self-manufactured assets)[51]

2. Projekty na prodej nebo pronájem (projects intended for sale or lease).

Mezi qualifying assets však (jak podle IFRS, tak podle US GAAP) nikdy nepatří výrobky firmy (jiný majetek, který firma běžně vytváří na prodej ve větších kvantitách) a běžně pořízený dlouhodobý investiční majetek. Obecně může firma do pořizovací ceny majetku zahrnout costs spojené s instalací a zavedením do provozu, ale nemůže zahrnout úrok, který během instalace nebo zavedení do provozu platí. Jediná výjimka by nastala, kdyby instalace byla tak náročná (a byla tak nákladná), že by se už začalo jednat o majetek vytvořený ve vlastní režii.

Například, pokud firma pořizuje účetní informační systém, musí koupit jak hardware, tak software[52] a poté systém musí uvést do provozu. Protože takovéto systémy bývají náročné na implementaci, ta může trvat i několik let a může spotřebovat značné prostředky. V tomto případě by firma do ceny majetku pravděpodobně mohla zahrnout i úrok.[53]

Co se samotné kapitalizace úroků týče, je nutné upozornit na několik dalších podrobností. Nejlepším způsobem jsou příklady.

Příklad 1: 1.1.2005 si XYZ půjčí €500 000 od banky na 12 měsíců, aby si pro sebe mohla postavit nový velkosklad. Jak úrok (8 %), tak jistina jsou splatné 31.12.2005. Stavbu zahájí na začátku druhého lednového týdne. V červnu práci (z důvodu celofiremní dovolené) na dva týdny zastavila. Stavbu ukončila poslední den v listopadu a půjčky splatila v termínu. Za pořízený majetek (který má životnost 40 let a žádnou zbytkovou hodnotu) firma utratila přesně €500 000 a uvedla ho do provozu 1.1.2006 (pro srozumitelnost se zde ukazují pouze měsíční zápisy a předpokládá se, že výdaje na samotnou stavbu byly placeny ihned).

1.1.2005

Peníze

500 000


Půjčka


500 000

Zaúčtování půjčky na stavební projekt.


Cash

500 000


Loan


500 000

To record loan for construction project.

31.1.2005

Velkosklad číslo 123[54]

42 564


Nákladový úrok[55]

769


Peníze


40 000

Půjčka


3 333

Zaúčtování úroku a výdajů na stavební projekt.


Warehouse # 123

42 564


Interest expense

769


Cash


40 000

Loan


3 333

To record interest and costs on construction project.

28.2.2005

Velkosklad číslo 123

43 333


Peníze


40 000

Půjčka


3 333

Zaúčtování úroku a výdajů na stavební projekt.


Warehouse # 123

43 333


Cash


40 000

Loan


3 333

To record interest and costs on construction project.

30.6.2005

Velkosklad číslo 123

21 795


Nákladový úrok[56]

1 538


Peníze


20 000

Půjčka


3 333

Zaúčtování úroku a výdajů na stavební projekt.


Warehouse # 123

21 795


Interest expense

1 538


Cash


20 000

Loan


3 333

To record interest and costs on construction project.

31.12.2005

Půjčka

536 667


Nákladový úrok

3 333


Peníze (platba úroku)


540 000

Zaúčtování úroku a zaplacení půjčky.


Loan

536 667


Interest expense

3 333


Cash


540 000

To record interest and loan repayment.

Z uvedeného příkladu vyplývá, že jak podle IFRS, tak podle US GAAP má firma nárok kapitalizovat úrok pouze po dobu, kdy na projektu aktivně pracuje. Pod pojmem „aktivně pracuje“ se rozumí, že ve spojení s projektem vznikají costs, které vedou k jeho dokončení (vedlejší náklady jako zakonzervování projektu, hlídání objektu atd. se nepočítají). Pokud se práce na projektu zastaví, zastaví se také kapitalizace úroku. Nakonec, firma musí ukončit kapitalizaci v okamžiku, kdy majetek je způsobilý k užívání (kdy je možné ho začít užívat), a to i v tom případě, že ho začne používat později.

Jak US GAAP, tak IFRS také počítají s možností financování majetku z tzv. všeobecných zdrojů. Tato situace nastane, pokud během tvorby majetku má firma nějaké (všeobecné) úvěry. Protože se však nejedná o specifické úvěry, firma nemůže kapitalizovat úrok, který skutečně platí, ale musí se k jeho výši dopočítat.

Příklad 2: stejná fakta jako v předchozím příkladě, kromě toho, že firma financuje projekt z všeobecných úvěrů. Následující tabulka ukazuje úvěry.

Konec měsíce:

1

2

3

4

5

Úvěr 1

10 000 000

10 000 000

10 000 000

10 000 000

10 000 000

Úroková sazba 1

8.00%

8.00%

8.00%

8.00%

8.00%

Nákladový úrok

66 667

66 667

66 667

66 667

66 667

Úvěr 2

-

-

-

15 000 000

15 000 000

Úroková sazba 2

-

-

-

9.00%

9.00%

Nákladový úrok

-

-

-

112 500

112 500

Úvěr 3

-

-

-

-

-

Úroková sazba 3

-

-

-

-

-

Nákladový úrok

-

-

-

-

-

Nákladový úrok celkem

66 667

66 667

66 667

179 167

179 167

 

Průměrná úroková sazba

8.00%

8.00%

8.00%

8.60%

8.60%

Costs

40 000

50 000

40 000

50 000

50 000

Costs * průměrná úroková sazba

3 200

4 000

3 200

4 300

4 300

Kapitalizovaný úrok

3 200

4 000

3 200

4 300

4 300

 

 

 

 

 

 


6

7

8

9

10

11

12

Celkem

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

333 333

15 000 000

15 000 000

-

-

-

-

-


9.00%

9.00%

-

-

-

-

-


112 500

112 500

-

-

-

-

-

450 000

-

-

-

25 000

25 000

25 000

25 000


-

-

-

7.50%

7.50%

7.50%

7.50%


-

-

-

1 875

1 875

1 875

1 875

7 500

112 500

112 500


1 875

1 875

1 875

1 875

790 833









9.00%

9.00%

0.00%

7.50%

7.50%

7.50%

7.50%


20 000

60 000

40 000

50 000

40 000

60 000

0


1 800

5 400

0

3 750

3 000

4 500

0


1 800

5 400

0

1 875

1 875

1 875

0

31 825

31.1.2005

Velkosklad číslo 123

43 200


Peníze


40 000

Úrokový náklad


3 200

Zaúčtování úroku a výdajů na stavební projekt.


Warehouse # 123

43 200


Cash


40 000

Interest expense


3 200

To record interest and costs on construction project.

30.4.2005

Velkosklad číslo 123

54 300


Peníze


50 000

Úrokový náklad


4 300

Zaúčtování úroku a výdajů na stavební projekt.


Warehouse # 123

54 300


Cash


50 000

Interest expense


4 300

To record interest and costs on construction project.

Atd.

Jak příklad ukazuje, postup je poměrně jednoduchý. V každém období se zjistí costs (související s majetkem), které se vynásobí váženou průměrnou úrokovou sazbou za stejné období. Při této alokaci je však důležité také sledovat celkovou výši zaplaceného úroku, a na majetek nikdy nealokovat víc úroku, než se za období skutečně zaplatilo. Proto se v období 9. až 11. na majetek nealokovalo €3 750, €3 000 a €4 500 (jak by vycházelo z kalkulace), ale pouze €1 875.

Další otázka, která může vzniknout při aplikaci US GAAP, se týká přesného významu slova „úrok“. Podle SFAS 34 „úrok“ je: 1. samotný úrok (pokud se jedná o půjčky, leasing, apod.), plus 2. amortizace případného diskontu nebo prémie (pokud se jedná o směnky, dluhopisy a jiné dluhové finanční nástroje). Podle IFRS (IAS 23) se však nehovoří o „úroku“, ale o „výpůjčních nákladech“ (borrowing costs). Mezi ně patří jak úrok a amortizace diskontu a prémie (stejně jako podle SFAS 34), ale také vedlejší náklady (poplatky, provize, apod.) a kursové rozdíly[57] (v případě, že se majetek financuje v jiné měně, než se účtuje). SFAS 34 sice o „výpůjčních nákladech“ mlčí, ale (protože pravidla jsou jinak téměř stejná)[58] nebylo by nekonzistentní s duchem pravidel postupovat při aplikaci US GAAP stejně.

Poslední detail, na který je nutné upozornit, je, že jak US GAAP, tak IFRS jsou relativně flexibilní při kalkulaci průměrné úrokové sazby. Například, pokud by dcera (která majetek financuje sama) měla dvě půjčky (za které ručí sama) s průměrnou sazbou 8 %, při kalkulaci kapitalizovaného úroku by vycházela z této sazby. Na druhé straně, pokud by její financování pocházelo od matky (nebo pokud by matka ručila za její závazky), vycházelo by se z průměrné sazby matky (konsolidovaného celku). V každém případě, jak US GAAP, tak IFRS nařizují, aby se postupovalo „rozumně“, s tím, že (podle US GAAP, který je přikazuje) „rozumné“ by se nikdy nemělo interpretovat tak, aby výsledek byl, že firma nekapitalizuje úrok, který kapitalizovat musí.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / základní účetní postup

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / basic accounting procedure

Jakmile je správně vyčíslena pořizovací hodnota majetku, základní účetní postup je poměrně jednoduchý.

Například: 1.1.2005 firma XYZ pořídí stroj za 12 000 Kč. Odhadne, že stroj jí bude sloužit pět let, s tím, že na konci této doby ho bude schopná prodat za 2 000[59] Kč. Protože užitek související se strojem bude firmě plynout rovnoměrně, rozhodne se ho odepisovat lineárně. 31.12.2009 stroj prodá za 3 000 Kč (pro srozumitelnost se zde ukazují pouze roční zápisy).

1.1.2005

Stroj (číslo 123)

12 000


Závazek z obchodního styku


12 000

Zaúčtování pořízení PP&E.


Machine (# 123)

12 000


Accounts payable


12 000

To record the acquisition of PP&E.

31.12.2005

Odpisy

2 000


Oprávky (stroj č. 123)


2 000

Zaúčtování ročního odpisu.


Depreciation expense

2 000


Accumulated depreciation (Machine # 123)


2 000

To record annual depreciation.

31.12.2009

Oprávky (stroj č. 123)

10 000


Peníze

3 000


Stroj (číslo 123)


12 000

Zisk


1 000

Zaúčtování prodeje PP&E.


Accumulated depreciation (Machine # 123)

10 000


Cash

3 000


Machine (# 123)


12 000

Gain


1 000

To record the sale of PP&E.

Jediné, na co je nutné pamatovat, je, že majetek se nemá odepsat až k nulové hodnotě, ale ke zbytkové (salvage value). Dále, při vyřazení se majetek nemusí „do-odepisovat“, stačí ho zaúčtovat proti vlastní oprávce, s tím, že rozdíl, který vznikne (pokud vznikne), se promítne na výsledovku jako zisk nebo ztráta[60] (gain or loss). Účtovat vyřazení majetku přes výnos / náklad (revenue / expense) není povoleno.[61]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetek vyrobený ve vlastní režii

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / self-manufactured assets

Problematika majetku, který firma vytvoří sama pro sebe (místo toho, aby ho koupila od jiného nezávislého subjektu), není příliš podrobně řešená ani podle IFRS, ani podle US GAAP. Z toho vyplývá, že praxe je různá.[62] Primární potíž vzniká proto (jak ukázalo mnoho nedávných účetních skandálů), že některé firmy by velmi rády posunuly náklady do budoucnosti, a proto používají „velmi agresivní“ postupy při oceňování majetku.[63]

Proto auditoři historicky používali test, podle kterého porovnávali pořizovací cenu majetku vytvořeného ve vlastní režii s reálnou hodnotou srovnatelného majetku (s tím, že ta druhá sloužila jako strop, který se nesměl překročit). S tímto postupem jsou však spojené určité potíže. Primární z nich je ten, že často není možné objektivně zjistit reálnou hodnotu srovnatelného majetku. Například, dvě jinak srovnatelné budovy (přibližně stejně staré, stejně velké a stejně vybavené) mohou mít významně odlišné hodnoty, pokud jedna má výhled na hrad, zatímco druhá do ulice.

Americká komora auditorů (AICPA) proto vytvořila pravidla, která měla tuto situaci řešit. Bohužel (nebo možná bohudík)[64] po problémech, které vyšly najevo po prasknutí internetové bubliny, navrhovaná pravidla nikdy nezačala oficiálně platit. Tato pravidla, přestože nebyla vcelku optimální,[65] obsahovala určité prvky, které by se v praxi používat mohly. Jedním z nich byly tzv. přímé-nepřímé výrobní costs (direct-indirect manufacturing costs).

Sledování přímých-nepřímých výrobních costs firmám přináší několik výhod. Zaprvé se vychází z metodiky, která se na oceňování výrobků používala už více než sto let, a tak firmy (a potažmo auditoři) ví, jak na to. Zadruhé, protože se vychází z objektivně ocenitelných položek, prostor pro subjektivitu je výrazně omezený. Zatřetí, protože FASB se rozhodla ponechat si možnost čerpat z návrhu, je pravděpodobné, že budoucí US GAAP (a IFRS) tento postup bude vyžadovat.[66] Nakonec, protože v současné době existuje „vakuum“ v pravidlech, mnoho auditorů na něm začíná trvat už dnes.

Postup spočívá v tom, že do ceny majetku se zahrnou všechny přímé costs[67] (přímý materiál a přímé mzdy) a přímé-nepřímé výrobní costs. Zatímco nepřímé výrobní costs[68] jsou například odpisy strojů a budov, spotřeba energie, kontrola jakosti, platy mistrů atd. související s výrobou vcelku, přímé-nepřímé výrobní costs jsou nepřímé výrobní costs, které přímo souvisí s výrobou toho konkrétního majetku.

Například mezi přímé-nepřímé costs patří odpisy stroje, který se při výrobě majetku použil, ale ne odpisy budovy, ve které výroba proběhla. Nebo se do pořizovací hodnoty majetku zahrne elektřina, která byla strojem při výrobě majetku spotřebována, ale ne elektřina, kterou spotřebovalo svítidlo, svítící na výrobu, atd. Jakmile se vyřeší pořizovací hodnota, je samotný účetní postup jednoduchý.

Například: v roce 20XX si firma XYZ pro sebe vyrobila stroj číslo 123. Spočítala, že se na jeho výrobu použil materiál v hodnotě €5 000 a pracovníkům, kteří ho vyrobili, se zaplatilo €15 000. Dále spočítala, že na majetek se vztahovaly odpisy ve výši €5 000, elektřina za €1 000, testování, seřizování a instalace za €2 500 a platy mistrů ve výši €1 500. Protože podobný majetek běžně a ve velkých kvantitách, vyrábí na prodej, nealokovala na něj žádné úroky. Při zavedení majetku do provozu odhadla jeho životnost na 5 let, zbytkovou hodnotu na €4 500 a rozhodla se ho odepisovat lineárně. Po pěti letech majetek vyřadila a prodala za €4 250.

Při zahájení prací:

Stroj č. 123

5 000


Zásoby: přímý materiál[69]


5 000

Zaúčtování vyskladnění materiálu na výrobu majetku ve vlastní režii.


Machine # 123

5 000


Inventory: direct material


5 000

To record material allocated to self-manufactured asset.

Po ukončení přímých prací spojených s majetkem:

Stroj č. 123

15 000


Zásoby: přímé mzdy


15 000

Zaúčtování alokace přímé mzdy na výrobu majetku ve vlastní režii.


Machine # 123

15 000


Inventory: direct wages


15 000

To record direct wages allocated to self-manufactured asset.

Po ukončení testu jakosti majetku a zavedení do provozu:

Stroj č. 123

10 000


Zásoby: nepřímé výrobní costs


10 000

Zaúčtování alokace přímých-nepřímých costs na výrobu majetku ve vlastní režii.


Machine # 123

10 000


Inventory: indirect manufacturing costs


10 000

To record direct-indirect costs allocated to self-manufactured asset.

Na konci prvního roku po zavedení majetku do provozu:

Odpisy

5 100


Oprávky (stroj č. 123)


5 100

Zaúčtování odpisu stroje.


Depreciation expense

5 100


Accumulated depreciation (machine # 123)


5 100

To record depreciation of machine.

Na konci posledního roku:

Oprávky (stroj č. 123)

25 500


Peníze

4 250


Ztráta

250


Stroj č. 123


30 000

Zaúčtování odpisu stroje a jeho vyřazeni.


Accumulated depreciation (machine # 123)

25 500


Cash

4 250


Loss

250


Machine # 123


30 000

To record depreciation and disposal of machine

Pokud firma usoudí, že majetek chce (během výroby) sledovat jako tzv. pořízení majetku, může.[70] Pak by však postupovala takto:

Při zahájení prací:

Nedokončená investice (stroj č. 123)

5 000


Zásoby: přímý materiál


5 000

Zaúčtování vyskladnění materiálu na majetek vyrobený ve vlastní režii.


Asset acquisition in process (machine # 123)

5 000


Inventory: direct material


5 000

To record material allocated to self-manufactured asset.

Po ukončení přímých prací spojených s majetkem:

Nedokončená investice (stroj č. 123)

15 000


Zásoby: přímé mzdy


15 000

Zaúčtování alokace přímé mzdy na majetek vyrobený ve vlastní režii.


Asset acquisition in process (machine # 123)

15 000


Inventory: direct wages


15 000

To record direct wages allocated to self-manufactured asset.

Po ukončení testu jakosti majetku:

Nedokončená investice (stroj č. 123)

10 000


Zásoby: nepřímé výrobní costs


10 000

Zaúčtování alokace přímých nepřímých costs na majetek vyrobený ve vlastní režii.


Asset acquisition in process (machine # 123)

10 000


Inventory: indirect manufacturing costs


10 000

To record direct-indirect costs allocated to self-manufactured asset.

Při zavedení do provozu:

Stroj č. 123

30 000


Nedokončená investice (stroj č. 123)


30 000

Zaúčtování zavedení stroje do provozu.


Machine # 123

30 000


Asset acquisition in process (machine # 123)


30 000

To record completion of asset.

Atd.

Co se IFRS týče, tak podle IAS 16, odst. 17 se do pořizovací ceny majetku mohou také zahrnout poplatky za profesní služby (professional fees), například architekti nebo projektanti. Podle US GAAP se tyto položky obvykle považují za vývoj,[71] a proto se obvykle do pořizovací hodnoty majetku zahrnout nemohou.[72]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / components

Ačkoliv navrhovaná vyhláška AcSEC firmám ukládala povinnost sledovat komponenty (u majetku, který je má), tento návrh nikdy nebyl potvrzen. Proto dnešní US GAAP[73] (na rozdíl od IFRS)[74] firmám tuto povinnost výslovně neukládá. Nicméně, firmy by stejně komponenty sledovat měly.[75]

Komponent je (z účetního hlediska) součástka nebo náhradní díl (part nebo spare part), jež: 1. má jinou životnost než celý majetek a 2. je materiální (s tím, že „materiální“ se zde chápe jako cca 10 % hodnoty celého majetku). Lze tak vykázat majetek, který sice má různé součástky, ale komponenty nikoli.

Například, osobní automobil má jednoznačně mnoho součástek (motor, převodovka, podvazek, elektronika, vnitřní vybavení, kola, volant, rádio, atd.). Z účetního hlediska však žádné komponenty nemá, protože součástky jako kola, volant nebo rádio nejsou materiální (výjimečně mají hodnotu větší než 10 % hodnoty majetku), zatímco motor, převodovka nebo podvozek nemají jinou životnost než celý majetek.[76] Na druhou stranu nákladní automobily běžně slouží pět, deset a někdy i více let. Za tuto dobu je celkem běžné, že se jim několikrát vymění motor, převodovka, nebo náprava. Proto komponenty mají.[77]

Je také důležité upozornit na to, že pokud firma komponenty sleduje v účetnictví, neznamená to, že je musí vykazovat na rozvaze.[78] Komponenty tak ovlivňují pouze otázku klasifikace a ocenění. Na otázku vykazování obvykle nemívají žádný vliv.

Příklad 1: 01/01/2005 firma XYZ pořídila majetek se třemi identifikovatelnými komponenty: A, B a C. Ve stejný den se komponenty prodávaly (jako náhradní díly) za $3 750, $5 000 a $6 250. Za celý majetek zaplatila $12 000, a proto komponenty ocenila na $3 000, $4 000 a $5 000.[79] Nakonec odhadla jejich životnost na 2, 4 a 8 let, zbytkovou hodnotu na $300, $600 a $1 000 a zvolila lineární odpisy pro první dva a zrychlený pro třetí.

1/1/2005

Majetek číslo 345 (komponent A)

3 000


Majetek číslo 345 (komponent B)

4 000


Majetek číslo 345 (komponent C)

5 000


Závazek z obchodního styku


12 000

Zaúčtování pořízení majetku.


Asset # 345 (component A)

3 000


Asset # 345 (component B)

4 000


Asset # 345 (component C)

5 000


Accounts payable


12 000

To record the acquisition of an asset.


Komponent

Pořizovací cena

Zbytková hodnota

Odepisovatelná hodnota

Doba životnosti

Odpisy rok 1


A

B

C = A - B

D

E = C / D

A

3 000

300

2 700

2

1 400

B

4 000

600

3 400

4

800

C

5 000

1 000

4 000

8

1 000[80]

12 000

1 900

10 100


3 200



Component

Acquisition price

Salvage value

Depreciable value

Useful life

Depreciation year 1


A

B

C = A - B

D

E = C / D

A

3 000

300

2 700

2

1 400

B

4 000

600

3 400

4

800

C

5 000

1 000

4 000

8

1 000

12 000

1 900

10 100


3 200


12/31/2005

Odpisy

3 200


Oprávky (majetek č. 345 A)


1 400

Oprávky (majetek č. 345 B)


800

Oprávky (majetek č. 345 C)


1 000

Zaúčtování ročního odpisu.


Depreciation expense

3 200


Accumulated depreciation (asset # 345 A)


1 400

Accumulated depreciation (asset # 345 B)


800

Accumulated depreciation (asset # 345 C)


1 000

To record annual depreciation.

1/1/2007 firma nahradila komponent A. Za pořízení nového vydala $3 500, a starý prodala za $200. Životnost nového znova určila na dva roky, zbytkovou hodnotu na $350 a znovu zvolila lineární odpisy.

1/1/2007

Oprávky (majetek č. 345 A)

2 700


Peníze

200


Ztráta

100


Majetek číslo 345 (komponent A)

3 500


Majetek číslo 345 (komponent A)


3 000

Závazek z obchodního styku


3 500

Zaúčtování nahrazení komponentu.


Accumulated depreciation on asset 345 A

2 700


Cash

200


Loss

100


Asset #345 A

3 500


Asset #345 A


3 000

Accounts payable


3 500

To record replacement of a component.


Komponent

Pořizovací cena

Zbytková hodnota

Odepisovatelná hodnota

Doba životnosti

Odpisy rok 1


A

B

C = A - B

D

E = C / D

A

3 500

350

3 150

2

1 575

B

4 000

600

3 400

4

850

C

5 000

1 000

4 000

8

750


12 500

1 950

10 550


3 175







12/31/2007

Odpisy

3 175


Oprávky (majetek č. 345 A)


1 575

Oprávky (majetek č. 345 B)


850

Oprávky (majetek č. 345 C)


750

Zaúčtování ročního odpisu.


Depreciation

3 175


Accumulated depreciation (asset # 345 A)


1 575

Accumulated depreciation (asset # 345 B)


850

Accumulated depreciation (asset # 345 C)


750

To record annual depreciation.

Atd.

Příklad 2: stejná situace jako předchozí, kromě toho, že firma nezvolila možnost komponenty sledovat v účetnictví (a rozhodla se celý majetek odepisovat lineárně ke zbytkové hodnotě $2 000).[81]

1/1/2005

Majetek číslo 345

12 000


Závazek z obchodního styku


12 000

Zaúčtování pořízení majetku.


Asset # 345

12 000


Accounts payable


12 000

To record the acquisition of an asset.

12/31/2005

Odpisy

1 250


Oprávky (majetek č. 345)


1 250

Zaúčtování pořízení majetku.


Depreciation

1 250


Accumulated depreciation (asset # 345)


1 250

To record the acquisition of an asset.

1/1/2007

Náklady (oprava a údržba)

3 500


Majetek číslo 345

3 500


Majetek číslo 345


3 500

Závazek z obchodního styku


3 500

Zaúčtování nahrazení komponentu.


Expense (repairs and maintenance)

3 500


Asset #345 A

3 500


Asset #345 A


3 500

Accounts payable


3 500

To record replacement of a component.

Příklad 2a: nebo jednoduše[82]

1/1/2007

Náklady (oprava a údržba)

3 500


Závazek z obchodního styku


3 500

Zaúčtování nahrazení komponentu.


Expense (repairs and maintenance)

3 500


Accounts payable


3 500

To record replacement of a component.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / oprava, údržba a technické zhodnocení

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / subsequent costs

Angličtina nemá výraz, který by přesně odpovídal tomu, čemu se česky říká „technické zhodnocení“. Výraz, který v angličtině slouží k popisu toho, co se s majetkem děje po jeho zavedení do provozu, je „costs subsequent to acquisition“ (nebo jednoduše „subsequent costs“).[83] Subsequent costs se chápou jako veškeré costs vznikající poté, co se majetek začal používat od běžné opravy a údržbu až po generální opravy, vylepšení, přemístění, rekonstrukci, rozšíření, výměnu součástek, atd.

Na otázku, zda se jedná o technické zhodnocení nebo ne, US GAAP a IFRS sice odpovídají podobně, ale mezi nimi existují rozdíly dostatečně velké, aby si zasloužily samostatné diskuse.

Podle IFRS se už nerozlišuje, zda se jedná o prvotní pořízení majetku nebo o pozdější zhodnocení. Na obě situace aplikují stejná dvě kritéria[84]. Proto, pokud se jedná o cost, který prokazatelně navyšuje hodnotu majetku, kapitalizuje se. V opačném případě se dá do nákladů. Postupuje se tak, že pokud se jedná o výměnu nějaké součástky (nebo několika součástek), jedná se o zhodnocení. Pokud se nejedná o výměnu součástky, je to náklad (oprava a údržba). Jediná komplikace nastává při stanovení hodnoty nahrazené součástky.

Pokud se jedná o komponent[85] (součástka, jejíž hodnota se sleduje v účetnictví), postupuje se stejně jako u pořízení majetku[86] (stará součástka se vyřadí v čisté účetní hodnotě, nová se zařadí v pořizovací hodnotě,[87] a pokud je třeba, upraví se odpisové doby a/nebo metody). Pokud se jedná o jinou součástku (jejíž hodnota se v účetnictví nesleduje), postup je stejný, až na to, že hodnota součástky se musí nejprve stanovit. Komplikace, která proto může nastat, vyplývá z IAS 16, odst. 70, který praví, že pokud není „prakticky možné“[88] ocenit starou součástku, oceňuje se v pořizovací ceně nové.[89] V praxi sledování komponentů proto obvykle vede k nižším nákladům na opravu a údržbu, a k vyšším odpisům.[90]

Podle US GAAP se subsequent costs zachycují zatím[91] dvěma způsoby: 1. dají se do nákladů a 2. kapitalizují se. Podobně jako při aplikaci IFRS, pokud se sledují komponenty (co US GAAP také umožňuje), není co řešit a postupuje se stejně.

Pokud se komponenty nesledují, je nutné určit, zda se jedná o náklad (oprava a údržba) nebo zhodnocení. Podle US GAAP se to určuje tak, že se posoudí, zda costs majetek udržuje ve stavu, kdy je schopen poskytovat ekonomické výhody účetní jednotce, nebo ho do tohoto stavu vrací. Pokud ano, je to náklad. Na druhé straně, pokud cost majetek vylepší nebo prodlouží jeho život, kapitalizuje se.[92] Účetně se postupuje tak, že případě vylepšení se cost zaúčtuje oproti samotnému majetku, s tím, že se upraví jeho odpisování tak, aby se odepsal po stejnou dobu. V případě prodloužení se cost zaúčtuje oproti oprávkám, s tím, že se odpisování neupravuje (co vede k tomu, že majetek se odepisuje déle).

Přestože postup je celkem srozumitelný, během posledních téměř sto let (po které se US GAAP aplikuje), vznikly určité zvláštnosti.[93]

Běžná oprava a údržba (common nebo ordinary repairs and maintenance): běžná oprava je činnost, která udržuje PP&E ve stavu, kdy je schopen poskytovat ekonomické výhody účetní jednotce, nebo ho do tohoto stavu vrací. Subsequent costs spojené s opravou a údržbou se mají dát do nákladů v období, kdy oprava nebo údržba proběhla. Jako součást těchto nákladů může firma také vykázat drobný majetek, který nechce kapitalizovat.[94]

Opravná položka na opravu a údržbu (MRE[95] allowance): na rozdíl od IFRS (který neumožňuje tvořit tuto opravnou položku), US GAAP stále takový postup nezakazuje.[96]

Například: firma XYZ (kvůli sezónnosti své hlavní činnosti) provádí většinu oprav během posledního čtvrtletí. Aby během zbylých třech čtvrtletí nevykazovala mnohem nižší náklady na opravu a údržbu než ve čtvrtém, vytvoří si opravnou položku. Během prvního čtvrtletí odhadne, že utratí celkem $100 000:

Na konci prvního kvartálu:

Náklady na opravu a údržbu

25 000

 

 

Opravná položka na opravu a údržbu

 

25 000

Zaúčtování nákladů na opravu a údržbu.


MRE expense

25 000


MRE allowance


25 000

To record maintenance and repairs expense.

Na konci čtvrtého kvartálu:

Náklady na opravu a údržbu

25 000


Opravná položka na opravu a údržbu

75 000

 

 

Peníze

 

100 000

Zaúčtování nákladů na opravu a údržbu.


MRE expense

25 000


MRE allowance

75 000


Cash


100 000

To record maintenance and repairs expense.

Generální oprava (major nebo extraordinary[97] repairs): podstatná oprava je činnost, která víc než udržuje majetek ve stavu, kdy je schopen dělat to, k čemu byl pořízený. Určení, zda se jedná o běžnou nebo generální opravu, je však v praxi celkem subjektivní. Obvykle se však jedná buď o opravy, které nelze dělat průběžně (například výměna vyzdívky ve vysoké peci), nebo o opravy, které se nemohly rozumně očekávat.[98]

Vylepšení (betterments): podle dnešních postupů, pokud dojde k vylepšení majetku, costs spojené s tímto vylepšením, se smí kapitalizovat. Pokud tento cost prodlužuje užitečný život majetku, účtuje se proti oprávce. Pokud tento cost vylepšuje majetek, účtuje se proti majetku.

Přírůstky (additions): přírůstky se obvykle přidají do majetku, nebo se zavedou jako komponenty.

Rozšíření (extensions): rozšíření je speciální druh přírůstku, kdy se zároveň musí odstranit část starého majetku, aby se přidala nová. V praxi se má postupovat tak, že (pokud je známá) hodnota odstraněné části se odečte od starého majetku a dá do nákladů, s tím, že costs na její odstranění se přidají do pořizovací ceny rozšíření. V opačném případě (pokud známá není) se hodnota odstraněné části ponechá ve starém majetku, ale costs na její odstranění se zařadí do nákladů.

Reinstalace, reorganizace, relokace (reinstallations, rearrangements and relocations): podle US GAAP se costs na reinstalace, reorganizace, relokace stále smí zahrnout do majetku (přestože IFRS toto neumožňuje a mnoho auditorů to nevidí rádo), pokud je firma přesvědčená, že jí přinesou ekonomický prospěch.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / oprava, údržba a technické zhodnocení / sklad náhradních dílů

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / subsequent costs / spare parts inventory

Všeobecně firmy mohou v majetku mít účet s názvem „zásoby náhradních dílů“. Pouze proto, že tento účet má v názvu slovo „zásoby“ neznamená to, že se jedná o skutečné zásoby.[99] Zásoby (alespoň ty, které jsou definovány v IAS 2 a ARB 43, kapitola 4) jsou zboží a výrobky (případně i služby) na prodej, nebo materiál, který se při výrobě těchto výrobků používá nebo bude používat. Náhradní díly se prodávat nebudou, proto nesplňují základní kritéria pro zařazení do majetkové třídy zásoby, a proto by se v zásobách vykazovat neměly.[100]

Až na to, že se obvykle na rozvaze vykazují jako součást hmotného majetku, u náhradních dílů je nutné rozlišovat díly, které se budou odepisovat, od těch, které se odepisovat nebudou. Všeobecně, pokud díly neztrácí svojí hodnotu (pokud se jejich životnost odvíjí od jejich fyzického opotřebení[101]) po dobu, co jsou na skladě, tak se neodepisují. Po té, co jsou „spotřebovány“ tím, že se použijí k opravě jiného majetku, pak se buď odepíšou, nebo se začnou odepisovat. První postup by se zvolil, pokud se jedná o běžnou opravu a údržbu, zatím co druhý by se používal, pokud by se jednalo o technické zhodnocení,[102] nebo výměnu komponentů.[103]

Na druhé straně, pokud díl (díly) ztrácí svou hodnotu (pokud se jejich životnost odvíjí od jejich morálního zastarání nebo od právního omezení), měly by se odepisovat po celou dobu, to znamená od jejich pořízení až po jejich „spotřebu“.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetkové třídy a IFRS přecenění

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / property classes and IFRS revaluation

IAS 16 (odst. 37) uvádí následující příklady možných majetkových tříd: pozemky (land), pozemky a stavby (land and buildings), stroje (machinery), lodě (ships), letadla (aircraft), dopravní prostředky (motor vehicles), nábytek a zařízení (furniture and fixtures) a kancelářské přístroje (office equipment).[104] Všeobecně, majetkové třídy se chápou jako první klasifikační úroveň hmotného majetku, neboli položky, které se vykážou na samotné rozvaze. Vedle jejich vlivu na výkaznictví[105] mohou také ovlivňovat účetní postupy.

Při aplikaci US GAAP majetkové třídy mohou mít vliv na klasifikaci subsequent costs, mohou ovlivňovat, zda se jedná o opravu a údržbu, nebo o zhodnocení. V praxi je tento vliv však (v dnešní době) spíše teoretický než praktický.

Při aplikaci IFRS však mohou mít významný vliv, pokud firma zvolí možnost majetek revalvovat. Přestože vylepšení IFRS, které proběhlo v letech 2003 a 2004, odstranilo (z vylepšených standardů) tzv. „povolené alternativy“ (allowed alternatives), v některých je nahradilo „jinými modely“. Podle současného IAS 16 firmy sice už nesmí zvolit „alternativu“ přeceňovat majetek, ale mohou používat „model“,[106] který to umožňuje. Pokud se tento model zvolí, může se (podle odst. 36) aplikovat ne na celý hmotný majetek, ale musí se aplikovat minimálně na celou třídu (nelze selektivně přeceňovat jednotlivý majetek).

Čtenářům, kteří by se chtěli dozvědět víc o pravidlech přeceňování podle IFRS, autor radí, aby se obrátili přímo na IAS 16, odst. 31 až 42.[107]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / pozemky

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / property

Pozemky[108] jsou speciální třídou hmotného majetku, který, na rozdíl od ostatního (obvykle),[109] mívá neurčitelnou dobu životnosti. Proto je důležité pečlivě sledovat costs s nimi související, aby se ujistilo, že jsou správně zahrnuty do pozemků místo do stavby (která určitelnou životnost obvykle nemá).

Účetnictví pro pozemky se primárně odvíjí od účelu, kterému slouží. V praxi jsou čtyři možnosti:

1. Nezastavěné pozemky (undeveloped land)

2. Zastavěné pozemky (developed land)

3. Pozemek držený za účelem zástavby (land held for development)

4. Pozemek držený za investičními účely (investment property)

Pod pojmem „nezastavěný“ se rozumí pozemek, na kterém žádná stavba není a na kterém podnik ani žádnou neplánuje postavit. Pozemek se zaúčtuje v pořizovací hodnotě[110] a neodepisuje se. Pokud se jedná o pozemek pořizovaný za účelem těžby nerostného zdroje, je obvyklé rozdělit majetek do pozemku a zdroje (s tím, že první se neodepisuje, a druhý ano[111]).

Pod pojmem „zastavěný“ se rozumí pozemek, na kterém už byla postavená stavba, a kterou podnik používá k obchodní činnosti. V tomto případě se jak pozemek, tak stavba zaúčtují v pořizovací hodnotě a dál se vedou v účetnictví odděleně.[112]

Pod pojmem „držený za účelem zástavby“ se rozumí pozemek, na kterém zatím žádná stavba není, ale na kterém má firma úmysl ji postavit, nebo na kterém stavba sice je, ale bude se nahrazovat jinou.[113] Zde je nutné costs rozdělit podle toho, zda souvisí s pozemkem (úprava terénu, odstranění nebo vysázení porostů, apod.), nebo s budoucí stavbou (kanalizace, inženýrské sítě, příjezdové cesty, osvětlení, apod.). Ve druhém případě tyto costs mohou buď vstupovat do hodnoty stavby (pokud mají přibližně stejnou životnost), nebo se stanou samostatnou položkou. Stejná logika se aplikuje na costs při odstranění staré stavby (s tím, že jsou srovnatelné s úpravou terénu).[114]

Poslední klasifikace se (technicky) objevuje pouze při aplikaci IFRS. Podle IAS 40, pokud firma pořizuje nemovitost za investičním účelem (prodej nebo pronájem), bude postupovat podle IAS 16 (stejně jako u ostatního majetku) do okamžiku, než je nemovitost způsobilá k tomuto účelu. Pak se postupuje podle IAS 40. Na IAS 40 však (až na to, že obsahuje poněkud upravený postup pro přeceňování nemovitostí) není nic zvláště zajímavého.

Upozornění: na rozdíl od IAS 40 (který firmám umožňuje přeceňovat investiční nemovitosti), US GAAP přeceňování veškerého hmotného majetku všeobecně zakazuje.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / další záležitosti

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / recognition and measurement / other issues

Souhrnná koupě (lump-sum purchases): nastane v okamžiku, kdy firma pořídí několik jednotek majetku s tím, že od výrobce získá slevu. Tato sleva se musí aplikovat na všechny položky.

Například: v roce 2005 firma XYZ pořídí 5 nákladních vozů v hodnotě €1 000 000. Za nějakou dobu pořídí od stejného dodavatele osobní automobil, který se obvykle prodává za €60 000. Protože je dobrým zákazníkem, dodavatel jí vůz prodal za pouze €10 000. Protože se jednalo o souhrnnou koupi, firma ušetřenou částku (€50 000) rozdělila (stejnou metodikou, jakou se alokuje pořizovací cena majetku na jednotlivé komponenty),[115] a snížila pořizovací hodnotu všech těchto dopravních prostředků.[116]

Vylepšení pronajatých prostor (lease-hold improvements): je běžné, že firmy si svoje prostory pronajímají, místo aby je kupovaly. Je také běžné, že tyto pronajaté prostory obvykle nesplňují kritéria ohledně finančního leasingu, a tak se do majetku nezařadí.[117] Nicméně firmy obvykle své pronajaté prostory vylepšují (vymalují, osvítí, položí koberce, vybaví kuchyňky a záchody atd.). Protože tato vylepšení obvykle mívají životnost delší než jeden rok, měla by se kapitalizovat.

Z účetního hlediska na tom není nic složitého. Je pouze nutné pamatovat si, že pokud vylepšení má životnost, která je kratší než očekávaná doba pronájmu,[118] odepisuje se po dobu jeho životnosti. V opačném případě se odepisuje po dobu trvání pronájmu. V každém případě by se zlepšení mělo odepisovat ke své skutečné zbytkové hodnotě[119] (salvage value), pokud nějakou má. Pokud nemá, může se odepisovat k nule. Nakonec, pokud se očekávají costs spojené s jeho odstraněním, zachází se s nimi stejně jako u ostatního majetku.[120]

Dotace - dary od státu (government grants): zatímco podle US GAAP dar je dar (u všech se postupuje stejně), IFRS[121] umožňuje firmám odlišit dary od státu a promítnout je do majetku (oproti zisku na výsledovce) v reálné hodnotě nebo cost (i v tom případě, že se jedná o nulovou nebo symbolickou částku).

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / disclosure

IFRS a US GAAP nepředepisují přesně, jak by se měl hmotný majetek vykazovat. Při jeho vykazování se podnik má řídit zásadami materiality, a pravdivého a věrného obrazu. Toto udělá, pokud každou materiální[122] položku (třídu, skupinu, seskupení nebo jednotlivý majetek) vykáže na vlastní řádce pod názvem, který se dá považovat za rozumně popisný (reasonably descriptive).


Příklad 1

XYZ
Rozvaha
31.12.2005

-- atd. --

Dlouhodobý hmotný majetek

Pozemky

10 801

Budovy, haly a stavby (po odečtení 54 106 Kč oprávky) [123]

44 334

Samostatně movité věci a soubory movitých věcí (po odečtení 85 113 Kč opr.)

116 045

Pěstitelské celky trvalých porostů

0

Základní stádo a tažná zvířata

0

Jiný dlouhodobý hmotný majetek (po odečtení 1 806 Kč oprávky)

1 875

Celkový dlouhodobý hmotný majetek

173 055

-- atd. --



XYZ
Balance sheet
12/31/2005

-- etc. --

Tangible assets

Land

10 801

Buildings halls and structures (net of 54 106 Kč accumulated depreciation)

44 334

Independently movable assets and asset groupings (net of 85 113 Kč acc. depr.)

116 045

Orchards and vineyards

0

Heard and draft animals

0

Other tangible assets (net of 1 806 Kč accumulated depreciation)

1 875

Total tangible assets

173 055

-- etc. --



Jen těžko by se dalo konstatovat, že tato firma splnila požadavky IFRS a US GAAP. Důvodem je, že z této rozvahy se nedá vyčíst ani ta nejzákladnější informace, jako například, o jakou firmu se jedná, jakým majetkem disponuje, jakému účelu slouží a zda její vedení rozumně investovalo prostředky, které mu svěřili investoři.


Příklad 2

XYZ
Rozvaha
31.12.2002

-- atd. --

PP&E

Nákladní doky a haly (po odečtení 15 225 Kč oprávky)

26 685

Opravné a podobné budovy (po odečtení 14 475 Kč oprávky)

21 254

Lokomotivy a vagóny, nákladní doprava (po odečtení 10 097 Kč oprávky)

55 025

Lokomotivy a vagóny, osobní doprava (po odečtení 59 875 Kč oprávky)

15 970

Koleje, vedení elektřiny a podobná infrastruktura (po odečtení 15 141 Kč opr.)

45 050

Odbavovací haly (po odečtení 22 301 Kč oprávky)

5 871

Kancelářské budovy (po odečtení 2 105 Kč oprávky)

1 325

Ostatní administrativní zařízení (po odečtení 1 806 Kč oprávky)

1 875

Celkový PP&E

-- atd. --


XYZ
Balance sheet
12/31/2002

-- etc. --

Property plant and equipment

Loading docks and buildings (net of 15 225 Kč accumulated depreciation)

26 685

Barns and repair yards (net of 14 475 Kč accumulated depreciation)

21 254

Rolling stock, cargo (net of 10 097 Kč accumulated depreciation)

55 025

Rolling stock, passenger (net of 59 875 Kč accumulated depreciation)

15 970

Rails, gantry towers and infrastructure (net of 15 141 Kč acc. dep.)

45 050

Station buildings (net of 22 301 Kč accumulated depreciation)

5 871

Office buildings (net of 2 105 Kč accumulated depreciation)

1 325

Other administrative assets (net of 1 806 Kč accumulated depreciation)

1 875

Total property plant and equipment

173 055

-- etc. --



Na rozdíl od příkladu 1 je zde celkem jasné, že se jedná o železnici, která vlastní primárně vagóny, lokomotivy a koleje, přičemž majetek používá na přepravu jak osob, tak nákladů, a že její vedení investuje rozumně (hlavně do produktivního[124] majetku).[125] A to není vše. Je také zřejmé, že se o svůj produktivní majetek pečlivě stará, zatím co na ten zbytek kašle.[126]

Z pohledu IFRS a US GAAP (a zároveň z pohledu investora) tato firma splnila svou povinnost tím, že poskytla pravdivý a věrný obraz struktury svého majetku a účelu, ke kterému slouží[127].

Pravdou však je, že IFRS a US GAAP výslovně nenařizují firmám, aby své rozvahy prezentovaly srozumitelně.[128] Pokud vedení firmy usoudí, že by bylo vhodné prezentovat rozvahu jako v příkladě 1, účetní pravidla mu v tom (technicky) zabránit nemohou.[129]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování / základní názvosloví

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / disclosure / basic terminology

Protože základní principy, které řídí vykazování majetku, jsou materialita a pravdivý a věrný obraz, neexistuje žádný seznam všech možných majetkových položek. Naopak, každá firma má povinnost sama určit třídy a názvosloví, které bude používat. Proto není možné sestavit vyčerpávající seznam všech možných položek, které se na rozvaze nakonec objeví. Uvedené příklady by se tak měly brát jako náznak toho, jaké třídy nebo skupiny firma může používat.[130]

Budovy a pozemky (property and plant): podle účelu budovy obvykle spadají do:

Výroba: tovární budovy (factory buildings, production plants), výrobní zařízení (manufacturing facilities), opravní budovy, haly nebo plochy (repair barns and yards nebo maintenance facilities), sklady (warehouses nebo storage facilities), atd.

Odbyt: velkosklady (storage warehouses), maloobchody (storefronts, salerooms nebo retail stores), předváděcí místnosti (showrooms) nebo obecně „retail facilities“, atd.

Správa: kancelářské budovy (office buildings), budovy na výzkum a vývoj (research and development facilities) nebo všeobecně administrativní budovy (administrative facilities), atd.

Další stavby by se rovněž nazvaly tak, aby bylo jasné, k jakému účelu slouží. Pokud by byly materiální, na rozvaze by se také mohly objevit parkovací plochy nebo budovy (parking loots and buildings), příjezdové cesty (access roads), systémy veřejného osvětlení (outdoor lighting), atd.

Samostatně movité věci (equipment): podobně jako u budov, i ostatní hmotný majetek by se měl vykázat tak, aby byl jasný účel, kterému slouží.

Všeobecné názvy, které by se daly použít, jsou například: výrobní stroje (manufacturing equipment, machinery, machine tools, atd.), vědecké přístroje (laboratory equipment, research and development equipment), dopravní prostředky používané na rozvoz zboží (delivery equipment,) ostatní dopravní prostředky (vehicles), drobné nástroje (hand tools), kancelářské vybavení (office equipment), nábytek (furniture), inventář (furniture and fixtures), informační technologie (MIS),[131] atd.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / depreciation

Doba životnosti se v angličtině vyjadřuje dvěma výrazy: economic life a useful life. První výraz je všeobecný a vyjadřuje dobu, po kterou nějaký majetek obvykle slouží běžné firmě, pokud ho používá na obvyklý účel. Druhý výraz je specifický a vyjadřuje dobu, po kterou konkrétní majetek bude sloužit konkrétní firmě pro ten účel, ke kterému byl pořízen. Aby se zachytil tento rozdíl,[132] zde se první výraz překládá jako ekonomický život, a druhý jako doba životnosti.

Doba životnosti[133] se obvykle odvíjí od fyzických, technologických, komerčních nebo právních vlastností konkrétního majetku. Fyzické vlastnosti majetku se někdy mohou vyjádřit přesně,[134] a někdy pouze všeobecně.[135] Technologické (morální) zastarání se také někdy může zachytit přesně,[136] a někdy ne.[137] Podobné je to u komerčního zastarání,[138] a nakonec i u právního omezení.[139] Proto by firma vždy měla zvážit u každého nákupu všechny okolnosti a odolat pokušení zavést pevně dané šablony nebo tabulky, které tato specifika u každé majetkové položky zachytit nemohou.[140]

Například firma XYZ pořídí dva osobní počítače (specifikace a výkon jsou srovnatelné). První počítač umístí v kanceláři, kde na něm bude pracovat asistent ředitelky. Druhý umístí v továrně, kde na něm budou pracovat mistr a někteří výrobní pracovníci. Protože počítač v továrně se používá v mnohem náročnějším prostředí, rozhodne se, že ho bude odepisovat 2 roky, zatímco ten kancelářský 4. Na druhé straně, pokud by tovární počítač řídil stroj, který sám má život 8 let, i tento počítač by (pravděpodobně)[141] odepisovala 8 let.

Protože účel se také může časem měnit, jak IFRS, tak US GAAP od firem vyžadují, aby životnosti průběžně aktualizovaly a odpisové doby průběžně upravovaly. Jediný rozdíl mezi nimi je, že IFRS (IAS 16, odst. 51) výslovně vyžaduje, aby se takovéto revidování (review) konalo minimálně ročně. V praxi často nastává otázka: v čem spočívá toto revidování. Na to však neexistuje jednoznačná odpověď. Všeobecně firma by měla zvolit metodický postup, který povede k tomu, že majetek vyřadí (jak z účetnictví, tak fyzicky) ± jeden rok po té, co ho přestane používat ve svých operacích. Pokud se zdá, že majetek vydrží déle, než se původně odhadlo, jeho doba odepisování by se měla prodloužit (a naopak). Pokud firma takovéto změny bude provádět průběžně, nevzniká žádný větší problém, a na změny se může aplikovat účetní postup „změna odhadu“ (change in estimate).

Příklad 1: v roce 2005 firma XYZ pořídila majetek za €12 000. Odhadla, že jí bude sloužit 5 let, že ho na konci života prodá za €2 000, přičemž ekonomické výhody spojené s jeho užíváním budou plynout rovnoměrně. V roce 2007 zjistila, že (kvůli zpomalení technologického vývoje) jí majetek nebude sloužit 5, ale 7 let, a že jeho zbytková hodnota poklesne na €1 000 (pro účel přehlednosti se uvádí pouze vybrané zápisy).

31.12.2005 a 2006

Odpisy

2 000[142]


Oprávky


2 000

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

2 000


Accumulated depreciation


2 000

To record year-end depreciation.

31.12.2007 až 2012

Odpisy

1 400[143]


Oprávky


1 400

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

1 400


Accumulated depreciation


1 400

To record year-end depreciation.

Příklad 2: stejná situace jako v předchozím příkladě, kromě toho, že firma „zapomněla“ životnost průběžně aktualizovat, a v roce 2012 si auditor všiml, že prodala majetek, který dva roky používala, přestože byl plně odepsán.[144] Protože dospěl k závěru, že firma úmyslně zkreslila původní odhad, případ klasifikoval jako chybu. V roce 2012 proto firma musela otevřít všechna období, na která tato chyba měla vliv, a musela provést následující zápisy:

31.12.2005 až 2012

Oprávky

2 000

Odpisy

2 000

Odpisy

1 429

Oprávky

1 429

Zaúčtování reversu chybného zápisu a oprava chyby.


Accumulated depreciation

2 000

Depreciation

2 000

Depreciation

1 429

Accumulated depreciation

1 429

To record reversal of prior period error and correction of error.

Poté musí všechny ovlivněné výroční zprávy vydat znovu. Pokud se jedná o firmu kotovanou v Americe, musí také: 1. okamžitě vydat tiskovou zprávu, 2. neprodleně (nejlépe tentýž den) podat oznámení Komisi pro cenné papíry, a 3. zabezpečit všechny související dokumenty (včetně elektronických) proti případné ztrátě nebo zničení.[145]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy / zbytková hodnota

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / depreciation / salvage value

Zbytková hodnota je odhad reálné hodnoty na konci doby životnosti. Přestože IAS 16 (odst. 53) tvrdí, že „v praxi“ je tato částka obvykle nemateriální,[146] ve skutečné praxi tomu tak není.[147] Zbytková hodnota by se tak vždy (kromě případu, kdy existuje přesvědčivý důkaz o opaku) měla zohlednit při stanovení odpisů.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy / metody

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / depreciation / methods

IFRS a US GAAP nepředepisují odpisové metody. Jejich jediný požadavek je, aby se při výběru metody postupovalo rozumně a systematicky.[148] Z toho vyplývá, že firma může zvolit jakoukoliv odpisovou metodu, která splňuje tyto dva požadavky. Přestože účetní literatura popisuje mnoho odpisových metod, běžně se v praxi používají pouze následující, a je v zájmu každé firmy[149] vždy zvolit jednu z nich.

1. Výkonová metoda (units-of-production nebo activity method)

2. Lineární metoda (straight-line method)

3 Zrychlená metoda SYD[150] (sum-of-years’ digits method)

4. Zrychlená metoda DDB[151] (diminishing nebo declining-balance method)

Při výběru metody je vždy nutné pamatovat na zásadu uznání nákladů. Tato zásada praví: náklad se má vždy vykazovat dohromady (ve stejném období) se souvisejícím výnosem. Proto, pokud nějaký majetek zpočátku firmě přinese vyšší výnosy, jeho odpisy zpočátku musí být také vyšší. Proto při volbě metody firma má povinnost:

1. Odhadnout, jakým způsobem majetek bude sloužit k dosažení výnosů,[152]

2. Vybrat odpisovou metodu, která nejlépe odpovídá této skutečnosti, a

3. Upravit metodu, pokud se časem ukáže, že okolnosti se změnily.[153]

Výkonová metoda: spočívá v tom, že firma změří výkon majetku a podle něj provede odpisy.[154]

Příklad 1: 1/1/2005 firma XYZ (výrobce automobilů) pořídila formu na lisování blatníků za $500 000. Na základě výrobních norem určila, že forma bude schopna vyrobit 500 000 blatníků, než se opotřebuje natolik, že vyrobené blatníky přestanou splňovat normy. Jakmile forma doslouží, nebude mít žádnou hodnotu (jen jako šrot).[155] Během roku 2005 firma vyrobila 65 000 blatníků (pro účel přehlednosti se v příkladech uvádí pouze vybrané zápisy).

12/31/2005

Odpisy

65 000


Oprávky (forma číslo 456)


65 000

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

65 000


Accumulated depreciation (die # 456)


65 000

To record year-end depreciation.

Lineární metoda: lineární metoda spočívá v tom, že firma odhadne, jak dlouho jí majetek bude sloužit a (pokud jeho zbytková hodnota není zanedbatelná[156]) rovnoměrně alokuje odepisovatelnou hodnotu[157] do všech těchto období.

Příklad 2: 1/1/2005 XYZ také pořídila stroj (který, mimo jiné, slouží k lisování blatníků) za $2 000 000. Na základě své historické zkušenosti odhadla, že stroj bude sloužit 8 let, bude vyžadovat jen běžnou údržbu a že bude plně vytížený. Nakonec odhadla, že až stroj vyřadí, bude ho schopna prodat za přibližně 15 % jeho pořizovací hodnoty.

12/31/2005

Odpisy

212 500[158]


Oprávky (stroj číslo 52)


212 500

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

212 500


Accumulated depreciation (machine # 52)


212 500

To record year-end depreciation.

Na rozdíl od předchozího příkladu, firma zvolila lineární metodu, protože výkon je stálý (stroj se dá používat na výrobu různých předmětů, je neustále v provozu a nemusí se odstavovat na opravu, která se tak může provést až večer nebo přes víkend, kdy se stejně nevyrábí). V tomto příkladě zbytková hodnota nebyla zanedbatelná, a proto se musela zohlednit.

Příklad 3: 1/1/2005 XYZ také pořídila nákladní automobil za $150 000. Odhadla, že automobil bude sloužit 10 let a že během této doby bude pouze částečně vytížený (bude v provozu, pouze pokud budou objednávky, a zbytek času bude zaparkovaný v garáži). Protože není dopředu schopná odhadnout, kolik kilometrů automobil nakonec najede, zvolí lineární odpisy (ke zbytkové hodnotě ve výši 10 % pořizovací ceny).

12/31/2005

Odpisy

13 500


Oprávky (nákladní automobil číslo 15)


13 500

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

13 500


Accumulated depreciation (delivery truck # 15)


13 500

To record year-end depreciation.

Zde je nutné si všimnout, že logika pro zvolení metody je jiná než v předchozím příkladě. V příkladu 2 firma zvolila lineární odpisy, protože majetek byl plně vytížený a v příkladu 3 nebyl. Důvodem je, že výrobní stroj a dopravní prostředek přispívají k výdělečné činnosti jiným způsobem, a tak se s nimi nemůže (účetně) zacházet stejně.

Zrychlená metoda SYD: zrychlená metoda SYD je podobná lineární metodě s tím, že se nejprve odhadne životnost majetku a jeho zbytková hodnota. Pak se všechna období životnosti sečtou, čím se získá jmenovatel. Nakonec se odepisovatelná hodnota vynásobí faktorem (období / součet období) pro každé období, aby se spočítal odpis.[159]

Příklad 4: 1/1/2005 si firma ABC (přepravce) pořídila podobný nákladní automobil (jako v předchozím příkladu), ale bude s ním zajišťovat zakázkovou přepravu. Odhadla, že majetek bude sloužit 7 let (celkový počet ujetých kilometrů odhadnout nelze). Protože očekává, že majetek bude 100% vytížený, zvolí zrychlenou metodu 1 ke zbytkové hodnotě ve výši 20 % pořizovací ceny.

Ob.

Faktor

Odepis. hod.

Odpisy

A

B

C

E= B x C

1

7/28

120 000

30 000

2

6/28

120 000

25 714

3

5/28

120 000

21 429

4

4/28

120 000

17 143

5

3/28

120 000

12 857

6

2/28

120 000

8 571

7

1/28

120 000

4 286

28



120 000

12/31/2005

Odpisy

30 000


Oprávky (nákladní automobil číslo 15)


30 000

Zaúčtování odpisu na konci období.


Depreciation

30 000


Accumulated depreciation (delivery truck # 15)


30 000

To record year-end depreciation.

12/31/2011

Odpisy

4 286


Oprávky (nákladní automobil číslo 15)

120 000


Peníze

25 000


Ztráta na vyřazení majetku (nákladní automobil číslo 15)

5 000


Oprávky (nákladní automobil číslo 15)


4 286

Nákladní automobil číslo 15


150 000

Zaúčtování odpisu na konci období a vyřazení majetku.


Depreciation

4 286


Accumulated depreciation (delivery truck # 15)

120 000


Cash

25 000


Loss on disposal of asset (delivery truck # 15)

5 000


Accumulated depreciation (delivery truck # 15)


4 286

Delivery truck # 15


150 000

To record year-end depreciation and disposal of asset.

V tomto příkladě se na rozdíl od třetího použila zrychlená metoda SYD, protože majetek je plně vytížený. Důvodem je, že (na rozdíl od firmy XYZ, která majetek používá pouze příležitostně) firma ABC ho používá neustále, a jak automobil stárne, tráví víc a víc času v opravě (místo na cestách), a proto firmě přináší vyšší prospěch na začátku.[160]

Příklad 5: 1.1.2005 firma DEF (výrobce polovodičů) pořídila stroj na výrobu čipů za 20 000 000 Kč. Při sestavení rozpočtu na stroj odhadla, že během prvního roku bude schopná prodat 25 000 čipů (plné vytížení stroje) za 1 000 Kč s tím, že přímé náklady na každý čip budou 100 Kč. V dalších letech prodejní cena čipu klesne o 200 Kč a odbyt o 10 % ročně. Po pěti letech se čip stane komoditou,[161] a pravděpodobně se bude prodávat dál (po nějakou předem neurčitelnou dobu).

Nejprve firma stanovila zbytkovou hodnotu. Protože jakmile takovéto stroje zastarají natolik, že není žádná poptávka po jejich výrobě, je nepravděpodobné, že by se daly prodat (jinak než na šrot). Je také možné (protože takové stroje mohou obsahovat životu nebezpečné látky), že bude nutná jejich ekologická likvidace (což vede k tomu, že jejich zbytková hodnota je de facto záporná).[162]

Proto se firma rozhodla stanovit zbytkovou hodnotu poněkud netradičním (nicméně systematickým a rozumným) způsobem. Nejprve odhadla (na základě historické zkušenosti v průmyslovém odvětví), že čip se bude, po té, co se stane komoditou, prodávat přibližně dalších pět let, s tím, že odbyt bude neustále klesat o 10 % ročně. Pak jednoduše diskontovala čisté peněžní toky za toto období diskontní sazbou, která byla upravená tak, aby zohlednila riziko, že se to nestane.

Ob.

Čistý peněžní tok za kus

Odbyt v kusech

Čistý peněžní tok celkem

Diskontní sazba

Současná hodnota

A

B

C

D

E

F = D / (1 + E)[A]

6

100

14 762

1 476 225

12.00%

747 902

7

100

13 286

1 328 603

12.00%

600 992

8

100

11 957

1 195 742

12.00%

482 940

9

100

10 762

1 076 168

12.00%

388 077

10

100

9 686

968 551

12.00%

311 848

2 531 759

Pokud by se zvolila první odpisová doba, roční odpisy by byly takovéto (s tím, že majetek by se vedl dál v účetnictví ve zbytkové hodnotě až do svého vyřazení):

Ob.

Faktor

Odepis. hod.

Odpisy

A

B

C

E= B x C

1

5/15

17 468 241

5 822 747

2

4/15

17 468 241

4 658 198

3

3/15

17 468 241

3 493 648

4

2/15

17 468 241

2 329 099

5

1/15

17 468 241

1 164 549

15



17 468 241

Další možnost (která lépe odpovídá uvedeným faktům) je po pěti letech změnit odpisovou metodu (ze zrychlené na lineární):

Ob.

Faktor

Odepis. hod.

Odpisy

A

B

C

E= B x C

1

5/15

17 468 241

5 822 747

2

4/15

17 468 241

4 658 198

3

3/15

17 468 241

3 493 648

4

2/15

17 468 241

2 329 099

5

1/15

17 468 241

1 164 549

15



17 468 241





6-10

1/5

2 531 759

506 352


2 531 759


20 000 000



Přestože je teoreticky možné (jak ukazují příklady) na tento případ napasovat první zrychlenou metodu, ekonomická realita případu je však taková, že by se měla použít druhá.

Zrychlená metoda DDB: tato zrychlená metoda také vychází z lineární. Její aplikace spočívá v tom, že se nejprve lineární odpis vyjádří procentuálně, a pak se toto procento vynásobí koeficientem (který vyjadřuje zrychlení). Tímto upraveným procentem se (v prvním období) vynásobí celková pořizovací hodnota majetku,[163] a (v každém dalším období) jeho čistá účetní hodnota.[164] V základním provedení (s koeficientem 2) však tato metoda vede k většímu zrychlení než metoda SYD.[165]

Příklad 6: stejná fakta jako v příkladě 5, kromě toho, že firma zvolila odpisovou metodu, která lépe odpovídala uvedeným skutečnostem.

Ob.

Čistá účetní hodnota

Lineární odpis %

Faktor

Zrychlený odpis %

Odpisy

A

B = B(B+1)-F

C

D

E = C x D

F = B x E

1

20 000 000

20.00%

2

40.00%

8 000 000

2

12 000 000

20.00%

2

40.00%

4 800 000

3

7 200 000

20.00%

2

40.00%

2 880 000

4

4 320 000

20.00%

2

40.00%

1 728 000

5

-

-

-

-

60 241[166]


17 468 241

Druhá metoda má také tu výhodu, že se snadno upraví tak, aby zohlednila riziko.

Příklad 7: stejná fakta jako v příkladě 5, kromě toho, že technologické prostředí se často mění, a může se změnit natolik, že produkty stroje se stanou neprodejné. Protože není jisté, zda změna nastane, firma má možnost tuto nejistotu řešit, až (případně) nastane jako znehodnocení.[167] Rozhodne se však, protože má tu zkušenost, že se prostředí obvykle mění v tříletých intervalech, nejistotu zohlednit tím, že zvolí vysoký faktor (který vede k tomu, že majetek je téměř plně, ve výši 93.60 %, odepsán do tří let).

Ob.

Čistá účetní hodnota

Lineární odpis %

Faktor

Zrychlený odpis %

Odpisy

A

B = B(B+1)-F

C

D

E = C x D

F = B x E

1

20 000 000

20.00%

3

60.00%

12 000 000

2

8 000 000

20.00%

3

60.00%

4 800 000

3

3 200 000

20.00%

3

60.00%

1 920 000

4

1 280 000

20.00%

3

60.00%

768 000

5

512 000

20.00%

3

60.00%

307 200

6

-

-

-

-

204 800





20 000 000

V tomto případě také nezvolila žádnou zbytkovou hodnotu. Důvodem je, že pokud se prostředí změní, nebude žádná poptávka po výrobku, a stroj nebude mít žádnou hodnotu.[168]

Největší výhoda druhé metody je, že nesvazuje příliš ruce, a proto firma (místo toho, aby musela předvídat to, co se stane za 10 let) může reagovat na změny průběžně.[169]

Příklad 8: stejná fakta jako v příkladě 5, kromě toho, že technologické prostředí se mění náhodně a neočekávaně. Proto firma na začátku stanoví desetiletý život a relativně vysoký koeficient, a po té na změny v prostředí reaguje průběžně změnou tohoto faktoru.[170]

Ob.

Čistá účetní hodnota

Lineární odpis %

Faktor

Zrychlený odpis %

Odpisy

A

B = B(B+1)-F

C

D

E = C x D

F = B x E

1

20 000 000

10.00%

4.0

40.00%

8 000 000

2

12 000 000

10.00%

3.0

30.00%

3 600 000

3

8 400 000

10.00%

2.0

20.00%

1 680 000

4

6 720 000

10.00%

1.0

10.00%

672 000

5

6 048 000

10.00%

1.0

10.00%

604 800

6

5 443 200

10.00%

2.0

20.00%

1 088 640

7

4 354 560

10.00%

2.0

20.00%

870 912

8

3 483 648

10.00%

3.0

30.00%

1 045 094

9

2 438 554

10.00%

4.0

40.00%

975 421

10

1 463 132

10.00%

4.0

40.00%

585 253

11

-

-

-

-

877 879

20 000 000


Časové rozlišení odpisů (partial year depreciation): všechny příklady zatím předpokládaly, že majetek se pořizuje k 1.1. a vyřazuje k 31.12. Protože téměř žádná firma svůj majetek nepořizuje a nelikviduje první a poslední den v roce, je nutné odpisy časově rozlišit.

Příklad 9: firma (z příkladu 6) pořídila majetek během srpna, a rozhodla se odpisy alokovat na základě měsíce pořízení[171] (první den).

Ob.

Odpis celkem

Faktor

Odpisy 5/12

Odpis celkem

Faktor

Odpisy 7/12

Odpisy celkem

A

B

C

D = B x C

E

F

G = E x F

H = D + G

1

8 000 000

5/12

3 333 333

-

-

-

3 333 333

2

4 800 000

5/12

2 000 000

8 000 000

7/12

4 666 667

6 666 667

3

2 880 000

5/12

1 200 000

4 800 000

7/12

2 800 000

4 000 000

4

1 728 000

5/12

720 000

2 880 000

7/12

1 680 000

2 400 000

5

60 241

5/12

25 100

1 728 000

7/12

1 008 000

1 033 100

6

-

-

-

60 241

7/12

35 141

35 141


17 468 241


Zpomalená metoda: v úvodu k této části bylo řečeno: „pokud nějaký majetek z počátku firmě přinese vyšší výnosy, jeho odpisy z počátku musí být také vyšší“. Z tohoto ustanovení logicky vyplývá, že pokud nějaký majetek z počátku firmě přinese nižší výnosy, jeho odpisy z počátku musí být nižší. Tato logika vede k myšlence, že vedle lineární a zrych-lené metody by také měla být zpomalená metoda (nebo degresivní) metoda. Taková metoda sice existuje (v literatuře je známá pod názvy jako present value method, compound interest method nebo sinking fund method), ale v praxi se objevuje jen ojediněle. Důvodem je, že většina auditorů (a účetních) jí považuje za příliš agresivní, a proto se k jejímu použití, a priori, staví odmítavě.[172]

Ostatní metody: v úvodu k této části také bylo řečeno:„účetní literatura popisuje mnoho odpisových metod“. Tato kniha se však těmto metodám (protože žádná z nich se nepovažuje za „všeobecně spolehlivou”) nevěnuje, a jejich použití nedoporučuje.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / drobný majetek

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / low-value assets

Základní kriteria pro určení toho, zda se má pořízený předmět zařadit do majetku nebo nákladu, není pořizovací cena, ale doba životnosti. Pokud předmět firmě bude přinášet ekonomický prospěch déle jak jeden rok, je majetkem (bez ohledu na pořizovací cenu).

Pravdou je, že v praxi se často vedle doby životnosti používá také pořizovací cena na to, aby se určilo, zda se jedná o majetek nebo náklad.[173] Takovýto postup není zakázán, ale smí se používat pouze, pokud se nejedná o (v souhrnu)[174] materiální částky.

Pravdou však je, že sledovat, evidovat a inventarizovat například kladívka a šroubováky by bylo zbytečně pracné. Proto v praxi (podle US GAAP)[175] vznikly dvě metody, které se na tento účel mohou používat. Přestože se v jiné literatuře těmto metodám často říká alternativní odpisové metody, ve skutečnosti to jsou alternativní metody pro sledování majetku, a proto se zde uvádí jako samostatná tematika.

Group method: první metoda se používá, pokud jsou jednotlivé položky skupiny homogenní (čím se myslí, že mají přibližně stejnou životnost).

Příklad 1: v každém roce firma XYZ pořizuje větší počet kladívek. Protože se jedná o materiální množství, vytvoří pro ně samostatnou skupinu „kladívka”. Všechna kladívka mají přibližně stejnou dobu životnosti, a v průměru firmě tato skupina slouží pět let.

Pořízení prvního kladívka v roce 2005:

Drobné nástroje: kladívka 2005

15

 

 

Peníze

 

15

Zaúčtování pořízení drobných nástrojů.


Hand tools: hammers 2005

15


Cash


15

To record purchase of a hand tool.

Pořízení tisícího a posledního kladívka v roce 2005:

Drobné nástroje: kladívka 2005

15

 

 

Peníze

 

15

Zaúčtování pořízení drobných nástrojů.


Hand tools: hammers 2005

15


Cash


15

To record purchase of a hand tool.



Na konci každého dalšího období po dobu pět let.

Odpis

3 000

 

 

Oprávky (drobné nástroje: kladívka 2005)

 

3 000

Zaúčtování odpisu drobných nástrojů.


Depreciation expense

3 000


Accumulated deprecation (hand tools: hammers 2005)


3 000

To record depreciation of a hand tool.

Na konci pátého roku:

Oprávky (drobné nástroje: kladívka 2005)

15 000

 

 

Drobné nástroje: kladívka 2005

 

15 000

Zaúčtování vyřazení drobných nástrojů.


Accumulated deprecation (hand tools: hammers 2005)

15 000


Hand tools: hammers 2005


15 000

To record depreciation of a hand tool.

Protože se skutečně jedná o drobný majetek, firma může, jakmile je zaúčtuje, na kladívka zapomenout.[176]

Composite method: druhá metoda se aplikuje vesměs stejně jako první, až na to že se používá na heterogenní majetek (kde individuální složky mají různé životnosti), a proto se místo jednoduchého průměru spočítá vážení.

Příklad 2: v roce 2005 firma XYZ pořídila 500 kladívek s životností 5 let za $15, a 1 000 šroubováků s životností 3 let za $5. Majetkovou položku ruční nástroje (hand tools) proto odepisovala po dobu 4.2[177] let.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / změny odpisové doby a metody

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / change in depreciation period and method

Při zařazování hmotného majetku jsou firmy vždy povinny odhadovat užitečný život a příspěvek k výdělečné činnosti co nejlépe, podle všech dostupných fakt, a na jejich základě stanovit odpovídající odpisovou dobu a metodu.

Protože odhady nemohou nikdy být naprosto přesné, společnosti jsou také povinny upravit odpisovou dobu a metodu, pokud se později ukáže, že skutečnost se od původního odhadu vzdálila.[178]

Jediné, co se na této situaci v posledních letech změnilo, je, že US GAAP (na základě konvergence s IFRS) už nadále nebude považovat změnu odpisové metody za „změnu metody“, ale za „změnu odhadu“.[179]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení[180]

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment

Ve většině případů firmy mají poměrně přesnou představu, jak a jakou dobu jim jejich hmotný majetek bude sloužit, a mohou jí zohlednit výběrem rozumné odpisové metody a doby. Přestože při aplikaci těchto metod a dob existuje určitá pružnost, tak firmy někdy musí reagovat na zcela neočekávané události, které se v odpisech zachytit nemohou. Pro takové případy existují samostatná pravidla, která jsou známá pod názvem „impairment accounting” (neboli účetnictví zohledňující znehodnocení majetku).

Během několika posledních let se pravidla jak podle IFRS, tak podle US GAAP postupně měnila a upravovala, až do dnešní doby, kdy jejich aplikace vedou k přibližně stejným výsledkům. Nicméně, určité aspekty pravidel jsou natolik odlišné, že je nutné je uvést odděleně.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / indikace

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / indicators

Místo, kde se oba systémy (vesměs) shodují, je, že firmám ukládají povinnost pravidelně prověřovat, zda hodnota jejich majetku nepoklesla. Oba systémy proto uvádí seznam „indikací“,[181] které slouží k tomu, aby firmám řekly, kdy mají provést formální „test“[182] hodnoty.

1. Významný pokles v tržní ceně majetku nebo skupiny. Protože tato indikace se obvykle aplikuje na majetek, který se už nějakou dobu používal, pod pojmem „významný pokles v tržní ceně“ se rozumí významný pokles v tržní ceně srovnatelného majetku. Pod pojmem „významný“ se rozumí pokles, který je větší, než by vysvětlilo normální opotřebení majetku.

Například, běžný dopravní prostředek obvykle ztrácí přibližně 20 % své hodnoty ročně. Pokud se však v nějakém konkrétním modelu od konkrétního výrobce objeví nedostatek (třeba to, že se během jízdy snadno převrátí), tržní cena tohoto modelu (třeba v autobazarech) poklesne víc, než by odpovídalo běžnému poklesu způsobenému pouhým opotřebením vozu. Takovýto „zrychlený“ pokles by byl „významný“.

2. Jiná[183] nepříznivá externí změna ovlivňující majetek nebo skupinu. Mezi ně patří technologické, obchodní, ekonomické, právní, regulační a podobné změny, které nevedou k poklesu ceny majetku jako takového, ale vedou k poklesu ceny výrobků nebo služeb, které majetek pro firmu zajišťuje.

Například, pokud firma používá stroj na výrobu běžných počítačových monitorů a zákazníci začnou vyžadovat LCD monitory, cena běžných monitorů poklesne, čímž poklesne také hodnota stroje, který je vyrábí. Samotnému stroji se tak sice nic nestalo, ale firmě přináší menší prospěch, protože ho zasáhla nepříznivá externí změna v technologickém, a potažmo obchodním prostředí.

3. Nepříznivá interní změna ovlivňující majetek nebo skupinu. Mezi ně obvykle patří krádež, ztráta nebo fyzické poškození majetku. Sem také mohou patřit podobné změny jako v bodu 2, ale s tím rozdílem, že si je firma způsobila sama.

Například firma, která vyrábí kelímky na kafe, si pořídí stroj, který má tomuto účelu sloužit 20 let. Během používání stroje však jeden ze zaměstnanců přijde na lepší způsob výroby, a firma si nechá (s vlastními specifikacemi) vyrobit jiný stroj, který je schopen stejné kelímky vyrábět o půlku levněji. Starý stroj, kterému technicky nic nechybí, je však pro firmu neužitečný, protože ho zasáhla nepříznivá (pro něj, nikoli firmu[184]) interní změna.

4. Nepříznivá změna v operacích firmy ovlivňující majetek nebo skupinu. Mezi tyto změny patří odstavení majetku,[185] pravděpodobnost větší než 50 %,[186] že proběhne restrukturalizace, reorganizace, prodej nebo likvidace obchodní jednotky (business unit), ke které majetek patří, atd.

5. Majetek nebo skupina nesplnila rozpočet. Podle IFRS se má pravidelně (alespoň jednou za období) prověřovat, zda výkon majetku (zisk, který firmě přináší) splňuje očekávání. US GAAP takovouto povinnost sice ukládá, ale hovoří o ztrátě (na bázi peněžních toků nebo účetního výsledku) spojené s majetkem (skupinou), obchodní jednotkou nebo celou firmou. V praxi se těmto požadavkům všeobecně rozumí tak, že pokud majetek (skupina) nesplňuje nebo nebude splňovat rozpočet[187], je nutné provést test.

6. Zmařené investice. V angličtině sice není výraz pro „zmařenou investici“, ale SFAS 144 (odst 8. d) uvádí, že firmy mají povinnost potvrdit, zda je rozumné v pořizování majetku pokračovat, „pokud costs spojené s pořízením nebo vytvořením majetku jsou vyšší, než se původně očekávalo“. IAS 36 (odst. 14. a) obsahuje podobný požadavek.

7. Účetní hodnota majetku je vyšší než tržní kapitalizace firmy. Tento požadavek je výslovně uvedený v IAS 36, odst. 12, d. Je nutné upozornit, že US GAAP podobný požadavek neobsahuje, takže nic dalšího se nemusí blíž vysvětlovat.

8. Významný vzrůst v sazbách použitých ke zjištění „value in use“.[188] Znovu, až na to, že US GAAP podobný požadavek nemá, je vše jasné.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / skupiny

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / groups

Další otázka, která vzniká při aplikaci pravidel, je: jak se mají tvořit skupiny,[189] které se budou testovat. Pravidlo je, že „skupina“ je ta nejnižší možná úroveň, pro kterou je zjistitelný čistý peněžní tok. Není proto vyloučeno, že jeden konkrétní majetek může zároveň být „skupina“.

Příklad 1: firma XYZ vlastní autobusy, které používá na zajišťování meziměstské přepravy osob. Z prodeje jízdenek z jednoho autobusu vybere ročně €100 000 a za naftu, plat řidiče, dálniční známky, opravu a údržbu, atd., vydá €80 000. Autobus je proto samostatná „skupina“, která firmě přináší čistý peněžní tok ve výši €20 000 ročně.

Příklad 2: firma ABC také vlastní autobusy, ale používá je k zajišťování městské hromadné dopravy. Protože jízdenky se prodávají (mimo jiné) v trafikách, a protože velká část příjmů je ve formě dotací z městské pokladny, není schopna vyčíslit peněžní tok u každého individuálního autobusu. Je však schopna zjistit, že roční příjmy celé skupiny jsou €10 000 000, roční výdaje €8 000 000 a proto skupina firmě přináší €2 000 000 ročně.

Příklad 3: firma DEF také zajišťuje městskou hromadnou dopravu ve třech městech. Po provedení potřebných kalkulací zjistí, že reálná hodnota majetku ve městě A a B je €10 000 000, ale ve městě C pouze €8 000 000. Protože účetní hodnota všech třech skupin je €9 000 000, vznikne jí povinnost zaúčtovat znehodnocení ve výši €1 000 000, a účetní hodnotu majetku používaného ve městě C snížit na €8 000 000.

Řediteli se však představa, že by firma měla na výsledovku promítnout takovou ztrátu, příliš nezamlouvala.[190] Proto hlavnímu účetnímu navrhne, aby z těchto tří skupin udělal jednu. Argumentuje tím, že pak by reálná hodnota této skupiny byla €28 000 000, a protože by byla vyšší než účetní hodnota, která činí €27 000 000, žádná ztráta by se na výsledovku promítat nemusela.

Hlavní účetní však panu řediteli vysvětlí, že podle IAS 36 (odst. 22) a SFAS 144 (odst. 10) se jedná o skupiny, které mají vesměs nezávislé peněžní toky („identifiable cash flows are largely independent of the cash flows of other assets and liabilities“). Proto by sečtení těchto třech skupin dohromady znamenalo vyslovené porušení jak US GAAP, tak IFRS. Dál panu řediteli vysvětlí, že (protože firma DEF má dceru, která prodala dluhopisy na americkém kapitálovém trhu) na firmu (a potažmo ředitele) se vztahuje americký zákon (Sarbanes-Oxley Act), podle kterého za takovéto vyslovené porušení účetních pravidel hrozí trest v maximální výši dvacet let odnětí svobody a/nebo pokuta ve výši $2 500 000.[191]

Příklad 4: ředitel společnosti DEF (z předchozího příkladu) vyslechne svého účetního, a pak z trezoru vytáhne dokument, který ukazuje, že firma neuzavřela dohodu o zajišťování městské hromadné dopravy s individuálními městy, ale s krajem. V dohodě je také výslovně napsáno, že firma se zavazuje poskytovat určitou míru služeb v každém městě, i v tom případě, že by jí v jednom z nich vznikla ztráta. Pan účetní samozřejmě uzná, že existence takovéto dohody mění situaci, a ochotně ze tří skupin udělá jednu.[192]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / postup podle US GAAP

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / US GAAP procedure

Jakmile se jednou zaznamená jedna (nebo více) „indikací“, US GAAP vyžaduje okamžité provedení testu znehodnocení (impairment test).

Test znehodnocení, kterému se říká test se dvěmi kroky[193] (two-step test) vyžaduje, aby se:

1. a. Odhadly čisté peněžní toky spojené s majetkem (skupiny) do konce životnosti.

b. Sečetly čisté peněžní toky.[194]


c. Porovnal součet čistých peněžních toků a čistá účetní hodnota. Pokud je čistá účetní hodnota vyšší než součet peněžních toků, pokračovat k druhému kroku.[195]

2. a. Odhadla reálná hodnota[196] majetku (skupiny).

b. Porovnala reálná hodnota a čistá účetní hodnota. Pokud je čistá účetní hodnota vyšší než reálná hodnota, odepsat majetek (oproti ztrátě neboli loss) k reálné hodnotě.

Test byl navržen tak (ve dvou krocích) primárně proto, že tvůrci US GAAP předpokládají, že zjišťování reálné hodnoty bude náročné, a nechtěli firmám přidělávat zbytečně mnoho práce. Podle SFAS 144 (odst. 22) reálná hodnota se má zjistit tak, že se zaprvé získají nabídky z aktivního trhu („quoted market prices in active markets”)[197] Pouze pokud není možné takové nabídky získat, pak se má zjistit cena obvyklá pro srovnatelný majetek („prices for similar assets, groups”),[198] nebo se má použít jiná oceňovací metoda („other valuation technique”).[199]

Samozřejmě pokud se jedná o jednu majetkovou položku, nebo skupinu s několika položkami, požadavky SFAS 144 nejsou příliš náročné. Na druhé straně, pokud se jedná o skupinu, která se skládá ze stovek nebo tisíců jednotlivých položek (třeba autopark městské hromadné dopravy), náročné už jsou.[200]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / postup podle IFRS

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / IFRS procedure

IFRS technicky sice „test“ nevyžaduje, prakticky však od firem (podobně jako US GAAP) vyžaduje, aby vyčíslily tzv. „recoverable amount“ (ekonomickou hodnotu, kterou majetek firmě v budoucnosti přinese).[201] Zde však podobnost mezi IFRS a US GAAP končí.

Podle IFRS, jednou jak se zaznamená jedna (nebo více) „indikací“, firma má povinnost vyčíslit „recoverable amount“ tím, že zjistí: 1. reálnou hodnotu mínus costs na likvidaci a 2. „value in use“.[202] „Recoverable amount“ je pak ta vyšší[203] z těchto dvou položek.[204]

Reálná hodnota mínus costs na likvidaci (podle IAS 36, odst. 25 až 29) má vycházet ze:

1. Závazné nabídky na odkup toho konkrétního majetku (pokud je závazná, stačí jedna) nebo skupiny.

2. Pokud se závaznou nabídku nepodaří získat, může se vycházet z ceny na aktivním trhu pro srovnatelný majetek (skupinu).

3. Pokud žádný aktivní trh pro srovnatelný majetek (skupinu) neexistuje, má se vycházet z odhadu, za kolik by se majetek mohl prodat v transakci na délku paže[205] (s ohledem na cenu obvyklou v průmyslovém odvětví u podobného majetku v současné době).[206]

4. Nakonec se odečtou costs na likvidaci (daně a poplatky, demontáž,[207] atd.).

Value in use má vycházet ze současné hodnoty očekávaných peněžních toků. Při zjišťování této hodnoty firma (podle IAS 38, odst 30, a. - e.) má zohlednit:

1. Čisté peněžní toky, které majetek firmě přinese.

2. Očekávanou variabilitu ve výši a načasování těchto peněžních toků.

3. Časovou hodnotu peněz .

4. Cenu za to, že nese riziko spojené s majetkem.

5. Jiné faktory, například likviditu, kterou by ostatní účastníci trhu zohlednili v oceňování budoucích peněžních toků, které firma od majetku očekává.

Nebo jednoduše, „value in use“ je současná hodnota zjištěná metodou, kde se peněžní tok upravuje o riziko s ním spojené (risk adjusted cash flow method).[208]

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / praktické shrnutí

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / impairment in practice

Jak IFRS, tak US GAAP vyžadují, aby firma na výsledovku promítla znehodnocení majetku jako ztrátu (loss), pokud reálná hodnota poklesne pod účetní hodnotu.

Oba vyžadují, aby se to udělalo okamžitě (ke konci období, kdy firma ztrátu zjistila).

Oba sice vyžadují, aby se reálná hodnota zjistila spolehlivým způsobem, ale nechtějí firmám přidělávat zbytečnou práci.[209] Proto pokud firma provede odhad rigorózním způsobem[210] (a nebude se ho snažit nějak zkreslit), auditoři by jí neměli dělat zbytečné potíže.

Nakonec, protože se jedná o zásadní účetní problematiku (pravdivé vyjádření hodnoty majetku), firmy by měly tuto povinnost brát vážně. Důvodem je, že pokud se zdá, že firmy k tomuto úkolu přistupují lehkomyslně (nebo, nedej bože, se své povinnosti snaží vyhýbat), pravidla IFRS, a především US GAAP, jsou psaná natolik přísně, že kdyby auditor vždy trval na jejich doslovné aplikaci (na což má právo), zaměstnal by tím téměř celé účetní oddělení každoročně na několik týdnů nebo třeba i měsíců.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení / další záležitosti

The balance sheet / long-lived assets / PP&E / impairment / additional issues

Přecenění majetku: US GAAP výslovně zakazuje firmám, aby navýšily dříve sníženou hodnotu majetku.[211] IFRS takové přecenění nevylučuje.[212]

Nedobrovolná likvidace: anglický výraz „involuntary conversion“ znamená, že majetek byl, proti vůli společnosti, přeměněn na likvidní prostředky, i v tom případě, že jsou nulové. Mezi „nedobrovolné likvidace“ obvykle patří krádeže, poškození nebo zničení majetku.

Na tyto situace se vztahují stejná všeobecná pravidla jako na jakékoliv jiné znehodnocení. V okamžiku, kdy se zjistí, že se hodnota majetku snížila, na výsledovku se promítne ztráta.

Podle US GAAP (ale pouze US GAAP) pokud takovéto znehodnocení bylo způsobené „zásahem vyšší moci“ („act of God or government“), je možné tuto ztrátu na výsledovce uvést pod čarou jako „skutečně mimořádnou položku“[213] („extraordinary item“).

Majetek držený za účelem likvidace prodejem: pokud se majetek bude likvidovat (prodejem), podle US GAAP a IFRS[214] se oddělí od ostatního hmotného majetku. Majetek se může takto vykazovat („held for sale“), pokud se splní všechna následující kritéria.[215]

Majetek se smí vykazovat jako držený na prodej poté, co jsou splněna následující kritéria:

1. Vedení firmy se k likvidaci zavázalo.

2. Majetek je připraven na prodej za běžnou cenu a za běžných podmínek.

3. Firma aktivně hledá kupce a kompletní prodej (celého majetku) se pravděpodobně[216] uskuteční do jednoho roku.[217]

4. Aktivity spojené s plánovanou likvidací indikují, že není pravděpodobná změna nebo pozastavení plánu.

Ve výjimce k všeobecnému zákazu přecenit majetek, US GAAP umožňuje, aby se majetek, který je držený k likvidaci, vykazoval v reálné hodnotě (mínus costs na likvidaci). Z toho vyplývá, že pokud se zaúčtuje znehodnocení dříve, než se majetek vyřadil, smí se přecenit, ale ne výše, než je jeho původní účetní hodnota.

Majetek držený za účelem likvidace jinak než prodejem: pokud se majetek bude likvidovat jinak než prodejem (třeba tím, že se odveze na skládku, nebo jednoduše opustí),[218] podle US GAAP a IFRS se nemůže vykazovat jako „držený na prodej“. Bude se dál vykazovat jako hmotný majetek, kromě toho, že jeho odpisy se zrychlí tak, aby měl při vyřazení nulovou hodnotu.[219]

Rezervy na restrukturalizaci: podle US GAAP (SFAS 146) firmy všeobecně nemohou tvořit rezervy na restrukturalizace, pokud se jedná o vlastní firmu. Pokud se však restrukturalizace vztahuje na koupenou firmu (nebo obchodní jednotku), tvořit se (podle jednotného názoru EITF 95-3) mohou.

Až na to, že jsou opačná, pravidla IFRS jsou srovnatelná. IFRS 3 (odst. 41) tvorbu rezerv u koupených firem neumožňuje,[220] zatímco IAS 37 (odst. 72) to u vlastní firmy umožňuje, pokud se splní následující požadavky:

1. Firma má podrobný plán restrukturalizace, který minimálně identifikuje:

A. Obchodní jednotku (business) nebo její část, které se restrukturalizace týká.


B. Obchodní místa, která budou ovlivněna.


C. Místo, funkci, a přibližný počet zaměstnanců, kteří získají odstupné.


D. Výdaje, které vzniknou.


E. Okamžik zahájení plánu.

2. Firma vytvořila očekávání, že plán bude uskutečněn, tím, že ho začala implementovat, nebo že jeho rysy vysvětlila těm, kteří jím budou ovlivněni.

Tyto požadavky jsou také srovnatelné s EITF 95-3 (pro tvorbu rezerv podle US GAAP). Jediný rozdíl je, že pokud se jedná o firmu, která podléhá dozoru americké Komise pro cenné papíry,[221] musí:

1. Oznámit konkrétním zaměstnancům, kteří budou propuštěni, že budou propuštěni.

2. Identifikovat přesně ty konkrétní dohody a smlouvy, které se budou (pokud se budou) vypovídat, a vyčíslit penále za vypovězení.

3. Musí identifikovat přesně ty majetkové položky, které se budou likvidovat.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce

The balance sheet / long-lived assets / non-monetary transactions

Pokud se jedná o tzv. peněžní transakci,[222] obvykle nevzniká žádná nejistota ohledně její hodnoty. Předpokládá se, že přijatý (vydaný) předmět (nebo služba) má stejnou hodnotu jako vydané (přijaté) peníze.[223] V případě nepeněžní transakce[224] však vždy vzniká otázka o její hodnotě. Pokud se jedná o běžnou pohledávku (nebo jiný podobný krátkodobý finanční nástroj), až na to, že se v rámci transakce musí zohlednit riziko nezaplacení, nevznikají vážnější komplikace. Jednou jak se však jedná o finanční nástroj s výrazně prodlouženou splatností, nebo o jiný majetek, případně dar, na transakci se začnou vztahovat pravidla ohledně nepeněžních transakcí.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / výměna za finanční nástroj

The balance sheet / long-lived assets / non-monetary transactions / exchange for a financial instrument

Základní pravidlo pro nákup za finanční nástroj (od běžné faktury až po směnku, půjčku nebo akcii) vychází ze všeobecných pravidel pro finanční nástroje.[225] Pravidlo je, že pokud finanční nástroj má lépe zjistitelnou[226] hodnotu, transakce se oceňuje v hodnotě nástroje. V opačném případě se oceňuje v hodnotě majetku.

Příklad 1: 1/1/2004 společnost XYZ zaregistruje na prodej 10 000 obchodovatelných směnek s pětiletou splatností a 9% kuponem. Během roku 2004 těchto směnek prodá 5 000 a začne se s nimi obchodovat na trhu. 14/3/2005 vydá 50 zatím nevydaných směnek z této série za stroj, který má hodnotu $50 000. Tentýž den se směnky obchodují za $990.

14/3/2005

Stroj číslo 789

49 500


Diskont (směnky: série N04)[227]

500

 

 

Směnky k úhradě (série N04 splatná 31.12.2010)

 

50 000

Zaúčtování nákupu stroje za směnku.


Machine # 789

49 500


Discount on notes (notes: series N04)

500


Notes (series N04 payable 12/31/2010)


50 000

To record acquisition of machine.

Jak ukazuje příklad 1, pokud se jedná o finanční nástroj s tržní cenou, správný účetní postup je celkem jasný. Pokud se však jedná o jiný finanční nástroj, vznikají určité nejasnosti. Důvodem je, že úrok technicky vzniká při každém nákupu kromě „nákupu za peníze“,[228] ale v účetnictví se musí zohlednit, pouze pokud je materiální. Protože se však jedná o důležitou účetní otázku,[229] takováto všeobecná pravidla nestačí. Proto jak podle IFRS, tak podle US GAAP[230] se úrok musí zohlednit, pokud:

1. Podmínky nákupu (například nákupní smlouva) s platbou úroku výslovně počítají.

2. Platba (v části nebo vcelku) je odložená o více než jeden rok.

3. Finanční komponent transakce (úrok) je materiální.[231]

Příklad 2: 1/1/2005 společnost XYZ odkoupila stroj od jeho výrobce. Výměnou mu předala neobchodovatelnou směnku s nominální hodnotou €12 544 a se splatností 31.12.2007. Z katalogu výrobce zjistila, že stroj se obvykle prodává za €10 000 na běžnou fakturu.[232] Stroj zařadila do provozu neprodleně po jeho dodání.[233]

Datum

Směnka

Diskontní sazba

Amortizace diskontu


A(A-1) = A + C

B

C = A x B

31.12.2004

10 000

12%

1 200

31.12.2005

11 200

12%

1 344

2 544

1.1.2005

Stroj číslo 159

10 000


Diskont (směnka číslo 1234)

2 544

 

 

Směnka číslo 1234 (splatná 31.12.2007)

 

12 544

Zaúčtování pořízení stroje za směnku.


Machine # 159

10 000


Discount on notes (note # 1234)

2 544


Note # 1234 payable on 12.31.2007

12 544

To record acquisition of machine.

31.12.2005

Nákladový úrok

1 200


 

Diskont (směnka číslo 1234)

 

1 200

Zaúčtování amortizace diskontu.


Interest expense

1 200


Discount on notes (note # 1234)


1 200

To record amortization of discount.

31.12.2007

Směnka číslo 1234 (splatná 31.12.2007)

12 544


Nákladový úrok

1 344


Peníze


12 544

 

Diskont (směnka číslo 1234)

 

1 344

Zaúčtování amortizace diskontu a splacení směnky.


Note # 1234 payable on 12.31.2007

12 544


Interest expense

1 344


Cash


12 544

Discount on notes (note # 1234)


1 344

To record amortization of discount and payment on note.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / výměna produktivního majetku

The balance sheet / long-lived assets / non-monetary transactions / exchange of productive assets

Tématika nepeněžních výměn produktivního majetku[234] byla zařazena do projektu konvergence. Jako důsledek vydal FASB na konci roku 2003 návrh změn k vyhlášce APB 29, které US GAAP přiblíží IFRS.[235]

Podle starého znění vyhlášky APB 29 se účetní postup odvíjel od toho, zda se výměna dala či nedala považovat za „kulminaci výdělečné činnosti“. Podle nového znění byla tato kritéria zachována, ale jejich definice byla upravena. Výměny, které se podle starých pravidel dělily do výměn podobného (similar) nebo nepodobného (dissimilar) majetku, se podle nových dělí do výměn, které buď mají nebo postrádají „komerční podstatu“ (commercial substance).[236]

Samotný účetní postup však zůstává stejný. Pokud výměna postrádá komerční podstatu (nebo pokud není možné zjistit reálnou hodnotu jak majetku přijatého, tak vydaného), může mít pouze ztrátový dopad na hospodářský výsledek. Pokud nepostrádá komerční podstatu, může mít jak ziskový, tak ztrátový dopad.

Pod pojmem „nepostrádá komerční podstatu“ se rozumí (IAS 16, odst. 25):[237]

1. Konfigurace (riziko, načasování nebo částka) peněžních toků spojených s přijatým majetkem se výrazně liší od konfigurace peněžních toků spojených s vydaným majetkem; nebo

2. Hodnota té části operací jednotky (zjištěná na základě toho, jak operace slouží jednotce), která byla ovlivněná výměnou, se vlivem výměny změní; a

3. Rozdíl mezi bodem 1 a 2 je významný v souvislosti s reálnou hodnotou vyměněného majetku.

Nebo, řečeno jinak, reálná hodnota vydaného majetku se prokazatelně liší od hodnoty přijatého o více než 5 % až 10 %.

Příklad 1: firma XYZ vymění stroj s reálnou hodnotou (pro ni) [238] a účetní hodno-tou $10 000 za stroj s reálnou hodnotou $15 000.

Oprávky (stroj číslo 123)

10 000


Stroj číslo 456

15 000


Stroj číslo 123


20 000

Zisk z výměny


5 000

Zaúčtování výměny produktivního majetku a zisku s tím spojeného.


Accumulated depreciation (machine # 123)

10 000


Machine # 456

15 000


Machine #123


20 000

Gain on exchange


5 000

To record exchange of productive assets and related gain.

Příklad 2: firma XYZ vymění stroj s reálnou hodnotou $10 000 (pro ní) a účetní hodnotou $15 000 za stroj s reálnou hodnotou $10 000.

Oprávky (stroj číslo 123)

10 000


Stroj číslo 456

10 000


Ztráta z výměny

5 000


Stroj číslo 123


25 000

Zaúčtování výměny produktivního majetku a ztráty s tím spojené.


Accumulated depreciation (machine # 123)

10 000


Machine # 456

10 000


Loss on exchange

5 000


Machine #123


25 000

To record exchange of productive assets and related loss.

Příklad 3: firma XYZ vymění stroj s reálnou hodnotou (pro ní) a účetní hodnotou $10 000 za dopravní prostředek s reálnou hodnotou $10 050.[239]

Dopravní prostředek 456

10 000


Oprávky (stroj číslo 123)

10 000


Stroj číslo 123


20 000

Zaúčtování výměny stroje za automobil.


Delivery equipment #456

10 000


Accumulated depreciation for machine #123

10 000


Machine #123


20 000

To record exchange of productive assets.

Částečně nepeněžní výměny (pouze US GAAP):[240] pokud nepeněžní výměnu (kde se nejedná o kulminaci výdělečné činnosti) doprovází také částečná platba, jedná se o situaci, kterou US GAAP řeší poněkud zvláštním způsobem. Samotný účetní postup se odvíjí od výše příplatku, s tím, že pokud je vyšší než 25 % reálné hodnoty transakce, transakce se účtuje stejně, jako kdyby šlo o kulminaci výdělečné činnosti. V opačném případě se tak zachází pouze s tou peněžní částí.

Příklad 1: firma XYZ vymění majetek s účetní hodnotou $8 000 a reálnou hodnotou $9 000 za majetek s reálnou hodnotou $7 000 a $5 000 v hotovosti:

Přijatý majetek

7 000


Peníze

5 000


Vydaný majetek


8 000

 

Zisk

 

4 000

Zaúčtování výměny majetku a příjmu příplatku.


Asset received

7 000


Cash

5 000


Asset surrendered


8 000

Gain on exchange of assets


4 000

To record exchange of assets and boot received.

Příklad 2: firma XYZ vymění majetek s účetní hodnotou $7 000 (a reálnou hodnotou $6 000) a $2 500 v hotovosti za majetek s reálnou hodnotou $9 000:

Přijatý majetek

9 000


Peníze


2 500

Vydaný majetek


6 000

 

Zisk

 

500

Zaúčtování výměny majetku a výdaj příplatku.


Asset received

9 000


Cash


2 500

Asset surrendered


6 000

Gain on exchange of assets


500

To record exchange of assets and boot paid.

Pokud je příplatek nižší než 25 %, a příplatek se přijímá, transakce se považuje za částečnou kulminaci výdělečné činnosti. Částečná s tím, že se vztahuje pouze na peněžní část transakce. V tomto případě účetní jednotka nemá právo zisk promítnout do hospodářského výsledku v plné výši, ale pouze ve výši, která je úměrná peněžité části transakce. Na alokaci zisku k peněžní části výměny se používá následující formule:

Zaúčtovaný zisk =

příplatek

x celkový zisk

příplatek + reálná hodnota přijatého majetku

Příklad 3: firma XYZ vymění majetek s účetní hodnotou $8 000 a reálnou hodnotou $7 500 za majetek s reálnou hodnotou $7 000 a $2 000 v hotovosti. Zisk, který souvisí s příplatkem je $222 = $2 000 / ($2 000 + $7 000) x $1 000; $1 000 = $7 000 + $2 000 - $8 000.[241]

Přijatý majetek

6 222


Peníze

2 000


Vydaný majetek


8 000

Zisk


222

Zaúčtování výměny majetku a příjmu příplatku.


Asset received

6 222


Cash

2 000


Asset surrendered


8 000

Gain on exchange of assets


222

To record exchange of assets and boot paid.

Zbývající zisk $778 firma sice nemá nárok promítnout do výsledovky, ale může ho zobrazit tak, že upraví odpisovou dobu a/nebo metodu a/nebo zbytkovou hodnotu majetku.

Upozornění: zisk se však může vztahovat na přijaté peníze. Proto pokud by firma příplatek (nižší než 25 %) vydala (nikoli přijala), na výsledovku by žádný zisk promítnout nemohla.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / zápočet

The balance sheet / long-lived assets / non-monetary transactions / offsetting

Pokud dvě nezávislé firmy mezi sebou provedou zápočet[242], vztahují se na to stejná pravidla jako na barterový obchod.

Rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / nereciproční převody (dary)

The balance sheet / long-lived assets / non-monetary transactions / non-reciprocal transfers

Nereciproční převod (dary) vznikne, pokud firma převede majetek bez odměny na jiný subjekt, nebo, naopak, pokud jiný subjekt na firmu převede majetek bez odměny.[243] Obecně firma může získat dary od svých vlastníků nebo jiných subjektů nebo může darovat majetek svým vlastníkům nebo jiným subjektům.

V případě získaného majetku je účetní postup celkem jasný. Pokud se jedná o majetek získaný od ne-majitele, jedná se o dar, který se promítne na výsledovku jako zisk (a nakonec skončí v kapitálu jako součást nerozděleného zisku). Pokud se však jedná o „dar“ od majitele (akcionáře), není jasné, zda to je ve skutečnosti „dar“ nebo navýšení kapitálu. Proto US GAAP umožňuje firmám majetek získaný od majitele buď promítnout na výsledovku jako zisk, nebo ho promítnout rovnou do kapitálu jako „darovaný kapitál“ (donated capital).[244]

V případě „darů“ majiteli je postup také jasný. Jedná se o dividendy (není důležité, zda vydaný majetek jsou peníze, klasické dividendy, nebo něco jiného, tzv. „dividend in kind”). Pokud se daruje jinému subjektu než majiteli, dar se obvykle považuje za náklad. Zde je však nutné dávat pozor na fakt, že podle pravidel týkajících se znehodnocení majetku, je nutné provést test,[245] pokud je pravděpodobnost větší než 50 %, že majetek se bude likvidovat (včetně darů) předtím, než se likvidace uskuteční.

Například: firma XYZ vlastní stroj, u kterého zjistí, že reálná hodnota (€5 000) je nižší než účetní (€10 000). Protože ředitel společnosti nechce na výsledovku promítnout ztrátu, napadne ho majetek darovat charitě (vznikl by sice náklad, ale protože by se jednalo o náklad označený jako „dar charitě“, nevypadalo by to tak nepříznivě, jako „ztráta ze znehodnoceného majetku“). Bohužel takovýto postup je výslovně zakázaný, a proto se účtuje:

Dar charitě

5 000


Ztráta ze znehodnoceného majetku

5 000

 

Stroj číslo 789


10 000

Zaúčtování daru charitě.


Charitable contribution

5 000


Impairment loss

5 000


Asset # 789


10 000

To record charitable gift.


 



1 Sémantická poznámka: v předchozím vydání, protože se jednalo pouze o US GAAP, jsem používal výraz „aktiva“ místo majetek. V tomto vydání, aby bylo naprosto jasné, že se jedná o „majetek“, nikoli o „aktiva“, byl název. Viz rozvaha / závazky a vlastní kapitál.



2 Tento seznam by neměl být brán jako povinné třídění a použité názvy jako definitivní. Podle pravidel IFRS a US GAAP má každá firma za povinnost vykázat zvlášť všechny materiální položky, třídy nebo seskupení pod názvem, který rozumně popisuje jejich obsah.



3 Přestože se obvykle na rozvaze uvádí před hmotným majetkem, diskuse investic (včetně derivátů) byla přesunutá do druhého dílu této publikace. Viz proč dva díly?



4 Protože účetní pravidla pro zdroje jsou relativně specifická a týkají se relativně málo firem, diskuse o zdrojích není součástí této publikace.



5 Ve druhém vydání byl také zmiňován návrh vyhlášky, chystané AcSEC (podvýbor pro účetnictví u AICPA neboli Americký institut auditorů). Na své schůzi dne 14.4.2004 FASB však rozhodla, že návrh nepotvrdí a proto se nikdy nestal oficiální součástí US GAAP. FASB také rozhodla, že projekt odkládá na neurčito a že tuto problematiku bude řešit v kontextu širšího projektu konvergence s IFRS. V praxi to znamená (protože pravidla pro hmotný majetek jsou podle IFRS vesměs hotová), že se dá očekávat, že budoucí americká pravidla (až na několik sporných otázek, jako například kapitalizace úroků nebo profesních služeb) budou velmi podobná (nebo dokonce stejná) jako dnešní pravidla IFRS.



6 K problematice majetku se sice vztahuje několik dílčích vyhlášek (například: ARB 43, kapitola 9: odpisy, vyhláška SFAS 34: kapitalizace úroků, nebo SFAS 144: náklady na vyřazení), ale neexistuje žádná jediná ucelená vyhláška srovnatelná s IAS 16.



7 Struktura FASB je taková, že US GAAP (ve své podstatě) odráží konsensus v profesi o tom, jak by se mělo postupovat. Jediný praktický rozdíl mezi „psaným“ a „nepsaným“ US GAAP je pouze v tom, že ten psaný byl kodifikován, a uveden tak do konkrétní oficiálně potvrzené podoby.



8 Přestože taková „nepsaná“ pravidla jsou v praxi poněkud flexibilnější než ta psaná, bylo by vážným omylem je degradovat (jak se občas stává) na úroveň pouhých doporučení. Je to proto, že většina auditorů má výhrady vůči jakémukoliv nestandardnímu řešení, a také proto, že americká Komise pro cenné papíry všeobecně očekává, že firmy se budou nestandardním řešením vyhýbat. Jinak řečeno, pouze proto, že US GAAP nějaký postup výslovně nezakazuje, neznamená, že se smí používat. Zároveň pouze proto, že jiný nepřikazuje, neznamená, že není povinný.



9 Historické hledání konsensu v US GAAP skončilo na břehu oceánu. Američanům bylo celkem jedno, jak to dělal zbytek světa, protože byli pevně přesvědčení, že pouze oni to dělali správně (toto přesvědčení sdílel mnoho let i autor této publikace). Prasknutí internetové bubliny, krach burzy a následná série účetních skandálů však přesvědčily mnoho lidí, že někdy existuje kvalitní řešení i přesto, že na něj nepřišel Američan. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se dohodly FASB a IASB na společné spolupráci, která nebude spočívat pouze v tom, že IASB převezme americké postupy. Jeden důsledek této dohody je, že US GAAP se v mnoha otázkách týkajících se hmotného majetku přibližuje IFRS, a bude nadále přibližovat. Proto se tato kapitola během diskusí o US GAAP často odvolává na IFRS. Dále, protože FASB si ponechala možnost konzultovat návrh vyhlášky AcSEC (viz poznámka 1), také se odvolává na tento návrh (v těch situacích, kde není v konfliktu se zavedenou praxí, nebo s IFRS).

Upozornění: US GAAP oficiálně neumožňuje odvolání na jiný zdroj než je oficiální US GAAP (schválený nebo potvrzený FASB). Proto není vyloučeno, že někteří auditoři (primárně ti, kterým chybí mezinárodní zkušenosti) jakékoliv jiné odvolání odmítnou. Pro firmy, které musí s takovými auditory spolupracovat, je rozumné, aby své postupy předem konzultovaly, jinak mohou očekávat vážná nedorozumění, nebo případně i výhrady.



10 Pokud se jednalo o něco jiného než peníze (nákup byl na fakturu, nebo za finanční nástroj, nebo se předal jiný majetek, nebo poskytla služba) na vyčíslení pořizovací ceny se používají pravidla pro nepeněžní transakce. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce.



11 Arm’s length transaction neboli transakce, která proběhla dobrovolně mezi nezávislými stranami.



12 Splatnost, která je běžná v průmyslovém odvětví a je kratší než jeden rok.



13 Kde je jedna nebo více splátek odložená o víc než tři až šest měsíců.



14 Úrok vzniká pokaždé, kromě v případě platby za peníze. Nemusí se však zohlednit, pokud není materiální a pokud splácení nepřekročilo jedno roční období. V opačném případě se zohlednit musí. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nepeněžní transakce / výměna za finanční nástroj / úrok.



15 Logika je, že firma by nevyužívala služby prostředníka, kdyby jí neumožnil uskutečnit nákup za lepší podmínky, než kdyby takové služby nevyužila.



16 US GAAP neobsahuje žádná specifická pravidla, ale standardní praxe je více či méně srovnatelná s IFRS.



17 IAS 16, odst. 17 (a) uvádí, že do pořizovací ceny se mohou zahrnout „costs na zaměstnanecké výhody vzniklé v přímé souvislosti s výrobou nebo nákupem položky hmotného majetku“.



18 Zde je nutné upozornit na fakt, že IFRS a US GAAP jsou nezávislé na daňovém účetnictví. Proto auditoři vždy předpokládají, že vedení společnosti má zájem (aby se náklady posunuly do budoucnosti) do pořizovací ceny majetku zahrnout částky, které by jinak skončily v nákladech. Z toho vyplývá, že jsou vždy obezřetní, pokud se jedná o částky vyplacené vlastním pracovníkům (obzvlášť u těch, kteří místo mzdy pobírají plat).



19 Přesný význam „adekvátní“ se liší od auditora k auditorovi. Obvykle nenastanou komplikace, pokud firma předloží časovou kartu (time sheet) podepsanou pracovníkem, jehož pracovní náplní je mimo jiné pořizování a nebo instalace majetku. Na druhé straně, pokud předloží nějakou záhadnou kalkulaci, na základě které se do pořizovací ceny promítají částky, které by jinak skončily ve správní režii, může počítat s tím, že každý auditor to bude chtít vyhodit.



20 Zde se používá stejná logika jako u zprostředkování a firma by si měla připravit adekvátní dokumentaci (…ocenění / nákupní cena / poplatky za zprostředkování) k obhajobě kapitalizované částky (jako například knihu jízd dopravních automobilů a časové karty zaměstnanců).



21 V případě DPH a jiných podobných „vratných“ daní mohou nastat dvě situace. Pokud je plátci stát vrátí, jejich výše se do pořizovací ceny majetku nezahrne. Na druhé straně, pokud je stát u nějakého majetku (například osobních automobilů) nevrací, nejedná se v daném případě o vratnou daň a do pořizovací ceny se její výše zahrne.



22 IAS 16, odst. 17 d) říká, že do pořizovací ceny se mohou zahrnout „costs na sestavení a instalaci“ a odstavec 17 e) říká, že se do ní mohou zahrnout „costs na odzkoušení majetku…“.



23 Pod pojmem mzda nebo plat se zde rozumí veškeré osobní náklady (employee benefits), včetně sociálního a zdravotního pojištění a dalších nákladů spojených se zaměstnancem. IFRS tuto problematiku řeší standardem IAS 19 (který je srovnatelný s běžnou praxí podle US GAAP).



24 Po skandálech u firem Worldcom (která do majetku schovala náklady ve výši přibližně $6 miliard) a HealthSouth (která do majetku schovala $3 miliardy) jsou auditoři, regulátoři kapitálového trhu, státní zástupci a advokáti investorů velice obezřetní, pokud se jedná o potenciální nadhodnocování majetku. Proto lze rozumně předpokládat, že auditoři budou skeptičtí ohledně položek jako tato, které jsou diskutabilní.



25 Mezi které patří například návrh pravidel AcSEC, o kterém se hovořilo na začátku této kapitoly.



26 Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby / klasifikace a ocenění.



27 Rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetek vyrobený ve vlastní režii.



28 IAS 16, odst. 17 (f).



29 Nikde sice není výslovně zakázáno tyto položky zahrnout do pořizovací ceny majetku, ale zahrnout je by nebylo konzistentní ani s logikou vyhlášky SFAS 2, ani s logikou navrhované vyhlášky AcSEC.



30 Zákaz se objevuje ve vyhlášce konceptů SFAC 6 (na několika místech) a v různých dalších vyhláškách.



31 Mimo jiné v IAS 38, odst. 15 nebo odst. 67, c.



32 Důvod je ten, že jednou jak firma pracovníka vyškolí, získané znalosti patří pracovníkovi (který může kdykoliv dát výpověď), nikoli firmě. Toto pravidlo platí i v tom případě, že firma podepíše s pracovníkem dohodu, kde se pracovník v případě odchodu zaváže nahradit firmě náklady. Je to proto, že takováto dohoda není součástí hmotného majetku, ale je to samostatný nehmotný majetek „smluvní vztah“. Pokud zaměstnanec firmě v okamžiku podpisu takovéto dohody nezaplatil, nenastala žádná transakce, na základě které se dohoda dá ocenit, a tudíž není co zaúčtovat (a i kdyby zaplatil, je diskutabilní, zda byly splněny náležitosti transakce na délku paže). Tuto dohodu proto lze ocenit pouze, pokud: 1. firmu (která jí podepsala) koupí jiná firma (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / goodwill / reálná hodnota čistého majetku), nebo pokud: 2. firma prodá dohodu jiné firmě.



33 Tak, že zjistí, kolik by stálo srovnatelné školení, pořízené od firmy, která je (jak vůči kupci, tak prodejci) nezávislá a jedná dobrovolně.



34 V IFRS se této problematice říká „costs na rozebrání, odstranění a obnovu“ (dismantlement, removal and restoration costs), zatím co v běžné řeči se jim říká costs na vyřazení (disposal costs).



35 Vylepšení IAS 16 sice upřesnilo povinnost firem zohledňovat costs na vyřazení v pořizovací ceně majetku, ale na několik dílčích otázek (jako například co dělat, pokud se původní odhad změní, nebo jak se zachovat při změně diskontních sazeb) IAS 16 stále neodpovídá. Na druhé straně, pravidla US GAAP pro tuto problematiku jsou poměrně podrobná a konzistentní s duchem IAS 16. Proto diskuse zde uvedená vychází primárně z požadavků SFAS 143 a z americké zkušenosti při aplikaci těchto pravidel.



36 Jedna komplikace, která může vzniknout, je při tvorbě samotného odhadu. Až na to, že se na vytvoření odhadu mají používat stejné všeobecné postupy, jaké se vždy používají při zjišťování reálné hodnoty čehokoliv (viz doplňující diskuse / reálná hodnota), IFRS a US GAAP k tomuto tématu nedodávají žádné prakticky použitelné instrukce. V praxi však obvykle nevznikají žádné komplikace (alespoň ne v účetním oddělení), protože odhad (de facto) tvoří osoba, která si majetek pořídila. Ve všech větších firmách existují vnitropodnikové směrnice, které vyžadují provedení nějaké kvantifikace rentability (třeba že se musí spočítat vnitřní výnosové procento) před pořízením majetku. Účetnímu proto stačí pouze kontaktovat osobu, která nákup schválila, a ona ochotně dodá všechna potřebná data.

V některých firmách se někdy může stát, že se narazí na neochotu ze strany osob pracujících v jiných odděleních. V těchto situacích je účetní často v pokušení (jak říká jeden z mých kolegů) si čísla „vycucat z palce“. Účetní by však takovému pokušení měl odolat. Důvodem je, že pokud nebude schopen předložit adekvátní dokumentaci, sám bude nést osobní odpovědnost za odhad (a případné chyby, které při jeho tvorbě mohly nastat). Proto se během své práce většina účetních postupně naučí různé taktiky, jak překonat neochotu svých kolegů z jiných oddělení. Taktika, která se osvědčila mně, je, že neochotnému kolegovi vysvětlím, že pokud auditorovi nepředložím adekvátní dokumentaci v tomto jednom případě, auditor možná nabude podezření, že chybí v jiných, co ho možná přivede k myšlence prověřit dokumentaci u každé majetkové položky třeba za posledních pět let. Pokud tato taktika nezabere, zkusím nadřízenému neochotné osoby vysvětlit, že neposkytnutí adekvátní dokumentace může vést i k výhradě ze strany auditora. Pokud znovu narazím na neochotu, pokračuji nahoru, než narazím na osobu, která k případné výhradě nebude lhostejná. Pokud na takovou osobu nenarazím (a vždy jako poslední možnost), upozorním auditora na fakt, že u této majetkové položky chybí adekvátní dokumentace (a doklad, který potvrzuje, že jsem to udělal, si uložím na bezpečně místo, nejlépe mimo pracoviště).



37 Pokud se odhad upravuje průběžně (na základě nově vzniklých okolností), jedná se o změnu odhadu (která nezasahuje do historických období). Pokud by se odhad však neupravoval, a konečná hodnota by byla materiální, pravděpodobně by se jednalo o chybu, která by vyžadovala zpětnou opravu (tzv. restatement).



38 V tomto případě, protože se jedná o pozemek, který (kvůli účelu kterému slouží) má omezenou životnost, se pozemek odepisuje.



39 Diskontní sazba (podle US GAAP) má být tzv. bezriziková sazba upravená o rizikovou přirážku konkrétního podniku (current credit-adjusted risk-free rate). Při jejím zjištění se má vycházet z „bezrizikové“ sazby (která se obvykle zjišťuje ze sazby vládních obligací se srovnatelnou periodicitou), která se upravuje tak, aby zohlednila bonitu firmy. V praxi je však běžné tuto sazbu zjišťovat ze (závazné) nabídky od banky nebo jiného srovnatelného ústavu.



40 500 000 / (1+8%)[15] = 157 621.



41 Poznámka lektora: Zde je důležité si všimnout, že peníze vydané během vyřazení se čerpají z rezervy, která byla vytvořena v předchozích obdobích. Účtovat výnos / náklad v tomto období (jak by se to dělalo podle některých dosavadních národních systémů) by se jak podle IFRS, tak podle US GAAP považovalo za chybu.



42 250 000 / (1+9%)[10] = 105 603.



43 -77 175 x 5 = -385 874 + 1 157 621 = 771 747 + 105 603 = 877 350 / 10 = 87 735.



44 Při úpravách směrem dolů se technicky vychází ze stejného úroku jako při vzniku rezervy. Například pokud by se znovu změnil zákon, používala by se sazba 9 %. Pokud nelze zjistit, se kterou historickou událostí změna souvisí, vychází se z váženého průměru historických sazeb. Při úpravách směrem nahoru se vychází ze současné sazby.



45 (500 000 / (500 000 + 250 000) x 8%) + (250 000 / (500 000 + 250 000) x 9%) = 8.33%.



46 Přestože členové IASB to výslovně neuvádí, je jasné, že jim jde o situaci, kde by firma costs na vyřazení zahrnula do ceny výrobku dvakrát (jednou podle IAS 2 a podruhé podle IAS 16). Z toho vyplývá, že pokud firma může doložit, že k takovéto dvojité alokaci nedošlo, auditoři by měli být relativně shovívaví při interpretaci odstavce 18.



47 Například, když se změní zákon a firmě v souvislosti se starým majetkem vznikne nová povinnost.



48 Podle alternativního řešení popsaného v IAS 23, odst. 11.



49 Protože žádný uspokojivý český ekvivalent pro tento výraz neexistuje, výraz se zde nepřekládá.



50 Uvedený seznam se objevuje v US GAAP (SFAS 34), kde se výslovně zmiňuje o projektech na prodej nebo pronájem. Přestože IFRS (IAS 23) se o projektech výslovně nezmiňuje, podle odstavce 25 se úrok může kapitalizovat u majetku, který je tvořený na prodej, pokud trvá značnou dobu (čím se myslí právě takovéto projekty). Proto uvedený seznam není nekonzistentní s požadavky IFRS.

Podle US GAAP také nejsou technicky dvě možnosti, ale tři. SFAS 58 k seznamu přidala podíl na úroku u investic, které se sledují ekvivalenční metodou (equity method). Důvodem je, že pokud taková investice (firma) kapitalizuje úrok, aplikace ekvivalenční metody (de facto) vede k tomu, že investor poměrnou část tohoto úroku kapitalizuje. Do uvedeného seznamu se tato položka však nezahrnula, protože (dle názoru autora této knihy) se ve skutečnosti nejedná o samostatnou položku, ale pouze o upřesnění správného postupu. Ze stejného důvodu se IFRS o této možnosti nezmiňují, přestože by ve stejné situaci postupovaly stejně.



51 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetek vyroben ve vlastní režii.



52 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / další záležitosti: software.



53 V praxi se tyto otázky, pokud nejsou jasné, řeší konzultací s auditorem. Důvodem je, že pravidla jsou psaná tak, že je nutná jejich interpretace, a v těchto situacích je vždy rozumné potvrdit, že jak firma, tak auditor je budou interpretovat stejně (nebo alespoň podobně).



54 V příkladě se předpokládá, že firma účtuje výrobu stroje přímo do majetku. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / majetek vyrobený ve vlastní režii.



55 Tato částka se vztahuje na časový úsek mezi začátkem úvěru a začátkem projektu, s tím, že úrok se smí kapitalizovat, pouze pokud se na projektu aktivně pracuje (pokud vznikají costs související s jeho dokončením).



56 Podobně jako v lednu, tak v červnu (během těch dvou týdnů, kdy se na projektu nepracovalo) žádný úrok kapitalizován nebyl.



57 Kursové rozdíly by byly implicitně obsažené v úrokové sazbě, pokud by se k ní firma sama dopočítala (tím, že zjistí implicitní úrok, který vychází, pokud se platba úroku v cizí měně převede na místní). Pokud by však firma chtěla vycházet z úrokové sazby (nikoli ze samotného úroku), musela by ji upravit tak, aby zohlednila změny v kursu. Přestože SFAS 34 se této otázce nevěnuje, výsledek podle US GAAP a IFRS by měl být stejný (jediný důvod, proč se US GAAP této otázce nevěnuje, je, že v době, kdy se pravidla psala, nebylo běžné, aby americké firmy své projekty financovaly v cizích měnách).



58 V některých odstavcích se v obou standardech objevuje téměř doslova stejný text.



59 Pokud se očekává, že majetek na konci své životnosti bude mít nějakou hodnotu, musí se to v účetnictví zohlednit.



60 Na výsledovce se tento zisk (gain) nebo ztráta (loss) musí vykázat jako samostatná řádková položka, pokud je materiální. V každém případě firma má povinnost v příloze sdělit všechny okolnosti související s vyřazením majetku. Pokud se zisk nebo ztráta nevykazují jako samostatné položky na výsledovce, v příloze musí uvést, kde se související zisk nebo ztráta na výsledovce zahrnuje. Protože US GAAP umožňuje firmám vykazovat určité položky „pod čarou“ (below-the-line), SFAS 144 výslovně říká, že tento zisk nebo ztráta se na výsledovce musí vykázat před řádkou „hospodářský výsledek před zdaněním“.



61 Důvodem je, že prodej dlouhodobého investičního majetku se nedá považovat za výdělečnou činnost (je to činnost likvidační), a proto nesplňuje definici pro výnos (revenue). Zároveň, protože se nemůže jednat o výnos, nemůže vzniknout související náklad (expense). Aby bylo jasné, že se nejedná o výnosy a náklady, IAS 16 (odst. 68) výslovně zakazuje tyto položky promítat do výnosů. V US GAAP takovýto výslovný zákaz není nutný, protože US GAAP považuje zisky a ztráty za samostatné účetní prvky, a SFAS 144 jasně říká, že se jedná o zisk nebo ztrátu.



62 Právě tato různorodá praxe byla jedním z hlavních důvodů, proč AcSEC vydal návrh pravidel, který měl odpovídat na většinu otázek spojených s touto problematikou.



63 Zde je znovu na místě upozornit na skutečnost, že jak IFRS, tak US GAAP jsou na daních nezávislé, a proto je rozumné předpokládat, že vedení firem se bude snažit (pokud bude chtít své účetnictví zkreslovat) maximalizovat hodnotu majetku (je to vesměs zrcadlový obraz toho, jak se vedení firem chová v případech, kdy finanční účetnictví zároveň slouží jako podklad pro sestavení daňového přiznání). Proto jsou auditoři při kontrole US GAAP nebo IFRS vždy obezřetní, ale místo toho, aby hlídali, zda firma nedává majetek do nákladů, budou hlídat, aby firma náklady neschovávala do majetku.



64 Podle mnoha expertů byl právě slabý dozor jedním z hlavních důvodů, proč AICPA selhala, a proč někteří její členové (například bývalá firma Arthur Andersen) je jen tolerovali, a dokonce i napomáhali při falsifikaci finančních zpráv. Tato organizace byla proto zbavená většiny svých pravomocí. Její podvýbor pro účetní pravidla (AcSEC) proto také ztratil pravomoci samostatně vydávat platné a závazné vyhlášky. Jak bylo uvedeno dřív, protože FASB rozhodla, že navrhovaná pravidla AcSEC nepotvrdí, zmiňovaná vyhláška není součástí dnešního US GAAP.



65 Řešení, která nabízela, tzv.„postup podle projektových fází“ některé problémy sice vyřešilo, ale (protože bylo složité a celkem subjektivní) jiné vytvořilo.



66 Současně se na pravidlech pro hmotný majetek (ze strany FASB) pracuje jako součást širšího projektu konvergence s IFRS, které, na rozdíl od US GAAP, už obsahují pravidla, která tuto problematiku komplexně řeší. Definitivní pravidla se očekávají někdy do roku 2007. Přestože se očekávají některé změny, momentálně je možné o konečné podobě pravidel pouze spekulovat.



67 Zjištěné stejnou metodikou jako u výroby výrobků. Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby / klasifikace a ocenění.



68 Znovu zjištěné stejnou metodikou jako u výroby.



69 V příkladu se předpokládá, že firma na tvorbu stroje používá stejný materiál, pracovníky a výrobní zařízení jako na výrobu výrobků. Proto se costs čerpají ze zásob způsobem, který je s výrobou srovnatelný. Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby / příklady.



70 Přidělá si tím sice práci, ale když ji to baví…



71 Viz výsledovka / náklady / klasifikace / neskladovatelné ekonomické oběti / náklady na správu podniku / výzkum a vývoj.



72 Protože se jedná o diskutabilní oblast, v každém případě by stálo za uvážení, zda se o těchto costs neporadit s auditorem.



73 Protože návrh AcSEC nebyl potvrzen, zatím není žádný zdroj US GAAP, který tuto problematiku oficiální řeší, a tak současný US GAAP vychází z praxe (která není úplně jednoznačná).



74 IAS 16, odst. 43. praví: „každá součástka položky hmotného majetku jejíž hodnota je významná ve srovnání s hodnotou celého majetku se bude odpisovat separátně“.



75 Podle IFRS to vyplývá z odstavce 70, který vyžaduje, aby se vždy zohlednila hodnota vyřazené součástky, bez ohledu na to, zda byla sledovaná samostatně, či ne. V případě, že se sleduje samostatně, firma na výsledovku promítne rozdíl mezi účetní hodnotou a částkou získanou za její prodej (stejným účetním postupem jako u ostatního majetku viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / základní účetní postup). Pokud však součástku v účetnictví nesledovala (a tak nezná její hodnotu), firma jí odhadne tak, že vychází z pořizovací ceny nově pořízené součástky, kterou tu starou nahrazuje (co má ve většině případů mnohem méně příznivý dopad na její hospodářský výsledek). Podle současného US GAAP se postupuje srovnatelným způsobem se stejně nepříznivým dopadem na výsledek firmy. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / subsequent costs.



76 Obvyklá životnost osobního automobilu je 1 až 3 roky. Důvodem je, že firmy obvykle tento majetek používají za účelem reprezentace. Pokud ve firemních automobilech jezdí obchodní zástupci, firma jim musí minimálně každé tři roky koupit nové vozy. Představte si tu ostudu, kdyby na jednání o miliónovou zakázku přijel v nějaké staré ojetině. Pokud však ve firemním automobilu jezdí ředitel, firma mu musí koupit nový vůz každý rok. Představte si tu ostudu, kdyby na jednání o miliardovou zakázku přijel v automobilu, který evidentně není nový. Z toho vyplývá, že (protože za normálního používání všechny součástky vydrží alespoň tři roky) tento majetek nemá žádné komponenty.



77 Argument o reprezentaci zde není předmětný. Když je vůz nový a voňavý, firma na něj klidně může hrdě namalovat své logo. Jakmile je jednou starý a smrdutý, bohatě stačí logo přestříkat. Nakonec skladníkovi může být celkem jedno, zda objednávka cestovala v přepychu. Ke štěstí mu stačí, když dojde v pořádku a včas.



78 Není to sice zakázané, ale bylo by poněkud bizarní, kdyby například letecká společnost na své rozvaze vykazovala trupy, křídla, motory, palubní elektroniku, atd., místo aby vykazovala letadla.



79 3 750 / 15 000 x 12 000 = 3 000; 5 000 / 15 000 x 12 000 = 4 000; 6 250 / 15 000 x 12 000 = 5 000.



80 Podle zrychlené metody „sum-of-the-years-digits,“ odpisy jsou: R. 1: $1 000, R. 2: $875, R. 3: $750, R. 4: $625, R. 5: $500, R. 6: $375, R. 7: $250, R. 8: $125.



81 Zde uvedený postup vychází z nového znění IAS 16. Podrobnější diskuse se nachází v podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / subsequent costs (technické zhodnocení). Přestože je výslovně popsán pouze v IFRS, není nekonzistentní s US GAAP.



82 Předchozí zápis vyplývá z doslovné aplikace IAS 16, odst. 13 a 70. V praxi by však firma takový zápis provedla jen ojediněle. Mnohem běžnější je tento „zjednodušený“ zápis.



83 Protože překlad výrazu „costs po pořízení“ není příliš libozvučný, používá se zde anglický termín. Nejbližší překlad pro výraz „technické zhodnocení“ by byl „capitalized subsequent costs”.



84 Podle IAS 16, odst. 7 se jedná o přírůstek majetku nebo jeho zhodnocení (cost lze kapitalizovat) pokud: 1. pravděpodobně firmě přinese budoucí ekonomický prospěch a 2. dá se spolehlivě změřit (ocenit). Pokud nejsou splněna obě kritéria, jedná se o náklad období, nikoli o zhodnocení.



85 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty.



86 Viz příklad 1 v diskusi o komponentech.



87 Včetně montáže, vyzkoušení, atd. (stejným všeobecným způsobem jako při pořízení majetku, viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění). Costs na demontáž staré součástky se však do ceny nové nezahrnují, protože s těmito costs se má zacházet jako s costs na vyřazení (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení).



88 Výraz, který se používá, je „practicable”. V praxi tento výraz znamená, že byl zvolen metodický postup, který byl rozumný a vycházel z objektivně zjištěných faktů (ne odhad, který byl střelen od boku). Jak přísně auditor bude aplikovat výraz „practicable”, záleží na: 1. materiálnosti samotné částky (a jejím dopadu na výsledovku), 2. na všech podobných částkách v souhrnu materiálnosti samotné částky (a jejich dopadu na výsledovku) a 3. na jeho zkušenosti s klientem (s tím, že na klienty, kteří se obvykle snaží ozdobit své výkazy agresivními účetními postupy, se používá mnohem přísnější metr než na ty, kteří se obvykle snaží zobrazit ekonomickou realitu věrně a poctivě).



89 V tomto případě by se postupovalo jako u příkladu 2a (diskuse o komponentech).



90 Proto vedle toho, že sledování komponentů vede k věrnějšímu zobrazení ekonomické reality, existuje i praktický důvod pro jejich používání: jejich sledování často mívá příznivý dopad na hospodářský výsledek. Proto, ačkoliv se komponenty tradičně (z důvodu ušetření práce) sledovaly pouze u majetku s vysokou pořizovací hodnotou, v posledních letech se běžně sledují i u majetku s hodnotou relativně nízkou.



91 Účetnictví pro hmotný majetek bylo zařazeno do širšího projektu konvergence s IFRS. Protože nové znění IAS 16 vzniklo v kontextu konvergence (a po konsultacích mezi IASB a FASB), je rozumné předpokládat, že FASB v blízké době změní US GAAP tak, aby byl srovnatelný s IFRS. Z tohoto důvodu se zde uvádí pouze editovaná verze srovnatelné diskuse z předchozího vydání této publikace.



92 Pod pojmem „vylepšil“ se rozumí, že majetek je schopen vyrábět víc, než vyráběl před tím a/nebo ve vyšší kvalitě. Pod pojmem „prodloužil“ se rozumí, že majetek bude sloužit déle, než se původně odhadovalo.



93 Navrhovaná pravidla AcSEC je měla vyřešit, ale protože návrh nikdy nevstoupil v platnost, setrvávají dodnes.



94 S tím, že firma má právo sama stanovit hodnotovou hranici.



95 MRE je zkratka pro maintenance and repairs expense (náklady na údržbu a opravy).



96 Zde se nejedná o „rezervu“ (jaká se tvoří podle českého národního systému), ale o opravnou položku (která se smí vytvořit pouze v rámci jednoho ročního období a která nemá žádný dopad na daňovou povinnost). Rezerva na opravu a údržbu (jak se tvoří podle českého národního systému) je zakázaná jak podle US GAAP, tak podle IFRS.



97 Tento název je poněkud nešťastný. Slovo extraordinary se správně má používat pro specifický druh zisků a ztrát (viz income statement / below-the-line section / extraordinary items), a ne pro rozvahové položky. Nicméně se tento název v literatuře objevuje, a tak je nutné na něj upozornit.



98 Například pokud by firma pořídila stroj na výrobu výrobku, který se obvykle bude prodávat pět let, stroj nebude udržovat tak, aby vydržel víc než pět let. Pokud se však později ukáže, že výrobek se bude prodávat déle než původně odhadnutých pět let, stroj může opravit tak, aby sloužil déle. V této situaci by se pravděpodobně jednalo o kapitalizovatelnou generální opravu.



99 Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby.



100 První věta v IAS 16 (odst. 8) sice říká: „náhradní díly a zařízení na servis se obvykle vedou v zásobách a promítnou se do hospodářského výsledku při spotřebě“ (Spare parts and servicing equipment are usually carried as inventory and recognised in profit or loss as consumed), ale zbytek odstavce jasně říká, že toto ustanovení se vztahuje pouze na drobné díly, a pak pouze v případě, že je firma může prodat. Pokud se firmě hodí pouze na opravu jejího hmotného majetku, ustanovení v první větě neplatí.



101 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / doba životnosti.



102 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / oprava, údržba a technické zhodnocení.



103 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty.



104 Tento seznam není vyčerpávající. Další příklady se objevují v podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování / základní názvosloví.



105 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / vykazování.



106 Až na to, že se jedná o jiné názvosloví, netuším, co je skutečný, hmatatelný rozdíl mezi alternativou a modelem (oba poskytují firmám možnost postupovat jinak a vydávat nesrovnatelné výkazy). O tom, že nahrazení alternativy modelem udělalo něco pro to, aby se zlepšilo finanční výkaznictví, tedy silně pochybuji. O čem se však pochybovat nedá, je, že zachovat možnost přeceňovat majetek (údajně) velmi potěšilo předsedu IASB (Sir David Tweedie), který (podle některých lidí) se nechce smířit s myšlenkou, že by se firmám mělo přeceňování hmotného majetku definitivně zakázat. Tvůrci amerických standardů takovéto psychické zábrany nemají, a proto US GAAP přeceňování zakazuje.



107 Autor této publikace je přesvědčen, že se majetek přeceňovat nemá. Proto (a také proto, že převážná většina firem tuto možnost odmítá) se k této problematice nebude blíž vyjadřovat.



108 Firmy, které postupují podle US GAAP, obvykle žádné nemovitosti nevlastní (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / další záležitosti: nemovitosti). Jakmile si jednou uvědomí, že i při aplikaci IFRS je pro ně pronájem výhodný, bude pravděpodobné, že začnou postupovat stejně. Z toho vyplývá, že tato problematika se v praxi příliš často řešit nebude, a proto se jí tato publikace věnuje jen stručně.



109 Pozemky, samy o sobě, skutečně mají neomezenou životnost. Není však vyloučeno, že v kontextu firmy, která je vlastní, jejich životnost je omezená. Například, pokud firma vlastní pozemek za účelem skládky, pozemek slouží firmě pouze tak dlouho, jak je možné na něm skladovat odpad. Protože tento pozemek se časem „naplní“, jeho životnost je pro firmu omezená.



110 Do pořizovací hodnoty se obvykle zahrnou všechny costs spojené s pořízením (nákupní ceny, daně a poplatky, částky zaplacené agentům, atd.), a jen ojediněle se na takový pozemek dá aplikovat technické zhodnocení.



111 Často se vykazuje pouze zdroj. Například, pokud se pozemek pořídí, aby se na něm prováděla otevřená těžba, na konec z něj nic nezbude (pouze velká díra), a tak vlastně není co zaúčtovat.



112 Pokud firma pořídí pozemek se stavbou, má povinnost alokovat pořizovací hodnotu na pozemek a stavbu na základě jejich relativních reálných hodnot. Pokud stavbu postaví sama, postupuje tak, jak je uvedeno v dalším bodě.



113 Pozemky, kde stavba se zbourá, ale nenahradí, se mají zahrnout do třídy nezastavěný.



114 Při aplikaci US GAAP se však někdy objevuje názor, podle kterého se costs na odstranění (stejně jako u rozšíření majetku) mají zahrnout do ceny pozemku, pouze pokud ho firma pořídila s úmyslem stavbu odstranit. V opačném případě jsou to náklady období. Tento názor však není příliš rozšířený, a tak se na něj v praxi obvykle nenaráží.



115 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty.



116 Samozřejmě, pokud by „zapomněla“ na tuto svou povinnost, auditor by jistě firmě připomenul, že (protože nákladní automobily jsou majetek pořizován za účelem výroby a/nebo odbytu, zatím co osobní automobil je majetek pořizovaný za účelem správy) se asi jednalo o chybu „nesprávná klasifikace“ (viz doplňující diskuse / změny a chyby / chyby), která by se musela zpětně opravit.



117 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / leasing / další záležitosti: nemovitosti.



118 Toto je buď doba uvedená v dohodě (pokud dohoda neobsahuje možnost jí prodloužit), nebo doba, po kterou firma očekává, že prostor bude užívat.



119 V některých případech dohoda obsahuje ustanovení, že po opuštění prostorů firma vylepšení ponechá (těžko bude stěhovat svítidla, umyvadla nebo koberce) s tím, že pronajímatel jí odpustí jednu nebo více splátek nájemného. V tomto případě by odpuštění splátky bylo zbytkovou hodnotou majetku.



120 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení.



121 IAS 20.



122 Zde se „materiální“ obvykle chápe jako položka, jejíž hodnota přesáhne 1% až 5% hodnoty celkového majetku.



123 IFRS a US GAAP nepoužívají „brutto / korekce / netto“ metody při vykazování. Místo toho vykážou hodnoty „netto“ s tím, že oprávky buď vykážou v závorkách (parenthetical display), nebo jako samostatné řádkové položky (separate line item display).



124 Pokud se vychází z finančního konceptu kapitálu (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí: teoretické rozdíly), pojem „produktivní“ chápe jako majetek, který firmě přináší ekonomický prospěch (zisk), ne pouze ten (jako v širším účetním kontextu), který se používá v operacích.



125 Firma v příkladě se evidentně chová hospodárně, protože majetek používaný na neziskové účely (přeprava osob a správa podniku) reprezentuje kolem 14 % celku. Na druhé straně, majetek používaný na ziskovou činnost (přeprava nákladů) reprezentuje kolem 70 % celku.



126 V majetku vykazuje opravné haly v hodnotě kolem 10 % celkového majetku (což je poměrně velká část) a její produktivní majetek se vykazuje v průměru pouze kolem 75 % své pořizovací hodnoty (z čehož vyplývá, že je celkem nový a pravděpodobně dobře udržovaný). Na druhé straně její neproduktivní majetek se vykazuje kolem 20 % své původní hodnoty (z čeho vyplývá, že firma nevyhazuje peníze na to, aby se o něj starala).



127 Z tohoto příkladu také vyplývá, že pro správné pochopení podstaty požadavků IFRS a US GAAP je vždy nutné se na finanční výkaznictví dívat ne očima firmy, ale očima investora. Proto není od věci, aby se pohled investora poněkud podrobněji vysvětlil.

Každý investor má pouze jeden cíl, a to co nejvíce zhodnotit své investice. Investoři proto investují do firem, které peníze jim svěřené investují tak, aby přinášely co nejvyšší zisk (za danou úroveň rizika). V tomto příkladě by investoři neměli žádný prospěch z toho, kdyby vedení firmy sedělo v mrakodrapu (stačí chatrč vedle kolejí, ze které lze ostře sledovat vláčky). Investoři jsou si také vědomi toho, že na začátku dvacátého prvního století není železniční přeprava osob (bez státních dotací) rentabilní. Proto pokud na výsledovce nezahlédnou žádné dotace, domyslí si, že firma službu poskytuje pouze proto, že musí (například z nařízení státu), a že se tak jedná o formu nepřímého zdanění. Proto budou potěšeni, že se o majetek, který slouží tomuto účelu, firma příliš nestará (a budou tajně doufat, že se nakonec rozpadne a s ním zmizí i tato nákladná povinnost).

Svého času americký stát také vyžadoval, aby soukromé firmy (včetně železničních společností) vedle své ziskové činnosti také poskytovaly „veřejně prospěšné“ výrobky a služby. Po ekonomické liberalizaci (která začala v sedmdesátých letech) se státní politika změnila a stát (vesměs) přestal vyměřovat tuto formu daně. Proto dnes všechny americké železnice (až na jednu) poskytují pouze nákladní dopravu (a patří mezi nejziskovější společnosti v USA). Ta jediná, která dále zajišťuje přepravu osob, Amtrack, je za tuto veřejně prospěšnou činnost kompenzována dotací ze státního rozpočtu. Proto se každý rok během schvalování státního rozpočtu, obnoví debata o tom, zda je i nadále v zájmu amerického lidu podporovat tuto veřejně prospěšnou službu. Důvod, proč byl zvolen tento typ přímého financování veřejně prospěšných služeb je, že se ukázalo, že takto financované služby jsou mnohem kvalitnější (a nakonec i levnější) než služby financované nepřímou cestou.

Protože IFRS a US GAAP jsou založeny na vesměs stejné logice, firmy, které čelí takovémuto nepřímému zdanění, musí ve svých výkazech sdělit dostatek informací, aby investoři mohli vyčíslit výši této nepřímé daně.



128 Podle IAS 1 (odst. 68.) firma může vydat rozvahu podobnou příkladu 1, pokud (podle odst. 74 a 75) poskytne zbývající informace v příloze. US GAAP rovněž nepředepisuje konečnou formu rozvahy, a tak rovněž (technicky) umožňuje informace uvést pouze v příloze.



129 Na druhé straně, postupovat tak jako v příkladu 1 je nejenže v rozporu s moderními trendy finančního reportování, ale firmě (a potažmo jejímu vedení) výrazně škodí. Důvodem je, že firma (aby získala kapitál) musí investory přitahovat, ne je odpuzovat. Zároveň vedení firmy má zájem (obzvláště pokud má podíl na firmě) dělat totéž.

A co přitahuje investory? Dříve to byly reportované výsledky. Po roce 2001 se však ukázalo, že vykázaný zisk nemá žádnou hodnotu bez toho, aby bylo naprosto jasné, jak se k němu firma dopracovala. Proto dnes zisk na akcie už není primární měřítko, podle kterého se vybírají investice. Byl nahrazen jiným měřítkem, kterým je průhlednost. Znovu je proto nutné se na výroční zprávu dívat očima investora.

Co vidí investor, když se podívá na tento dokument? Hlavně hodně práce.

Na celém světě je přibližně 10 000 velkých firem, mezi kterými si investor může vybrat těch 50 až 100, které splňují jeho požadavky na výnos a riziko, a proto je může zařadit do svého portfolia. Protože firem je mnoho a času málo, investor musí šetřit a rychle se zbavit evidentně neperspektivních firem. Jak rychle? 15 vteřin.

Zde uvádím postup, který jsem se sám naučil ve škole před téměř dvaceti lety. Je to však pouze jeden možný postup a v žádném případě nezaručí, že se vždy vybere ta správná investice. Pouze zvyšuje pravděpodobnost.

15 vteřin je krátká doba. Kam se dá podívat za 15 vteřin, kde je možné zjistit, zda v analýze pokračovat nebo ne (a hospodářský výsledek to není)?

Asi nejlepší by bylo místo, kde je možné potvrdit, zda dokument je pravdivý, a to je stránka s výrokem auditora. Absolutní záruka to v žádném případě není, ale zde je alespoň možné zjistit, zda nezávislá osoba s dostatečnou profesní kvalifikací nemá vůči dokumentu výhrady. 15 vteřin, a velká část výročních zpráv putuje rovnou tam, kam patří, do koše. Protože jich však stále zbývá mnoho, je nutný další filtr, který nevyžaduje příliš moc času.

Za dalších přibližně 30 vteřin však lze, jen tak od oka, zjistit, zda přibližně 74 % majetku firmy je produktivní nebo ne (a když se už díváme na rozvahu, netrvá příliš dlouho zjistit, zda náhodou nebyl překročen varovný 50:50 poměr mezi vlastním a cizím kapitálem). Necelá minuta, a analýza velké části výroční zprávy už skončila. Těm, které zbyly, je možné věnovat poněkud víc času. Řekněme 5 minut. 5 minut obvykle stačí na to, aby se rychle proběhla příloha, kde se objevují evidentní problémy. Hromádka zpráv se znovu zmenšila, a proto je možné věnovat dalších 15 až 30 minut opětovnému přečtení přílohy, tentokrát pečlivému. Teď však už nastává opravdová práce.

Během závěrečné fáze analýzy je nutné počítat ukazatele, sledovat jejich historický vývoj a odhadnout budoucí. Zároveň je nutné porovnat firmu s konkurencí a s průmyslovými průměry. Je také nutné prověřit vedení a ostatní investory, a uskutečnit mnoho dalších úkolů nutných k tomu, aby se dalo rozumně stanovit, zda se jedná o perspektivní podnik nebo ne.

Pointa je v tom, že pokud podnik zveřejní neprůhledné výkazy, analýza skončí dřív, než začne.

To samozřejmě neznamená, že neprůhledný podnik nenajde žádné lidi, kteří jsou ochotni s jeho cennými papíry obchodovat. Ale investoři to nebudou. Místo toho to budou lidé a organizace, kteří budou prodávat jeho akcie, aniž by je vlastnili (short-sellers) a budou dělat vše proto, aby dohnali podnik do likvidace. Nebo to budou lidé, kteří budou skupovat jeho dluhopisy s úmyslem ho dohnat do bankrotu (kdy se bankrotní proces používá k odstranění dosavadních vlastníků, a tím k převzetí podniku). Jinak řečeno, neprůhledné podniky přitahují spekulanty se všemi možnými úmysly. Jediný společný jmenovatel je, že tito lidé a organizace budou dělat vše proto, aby z podniku odstranili dosavadní vedení a zbavili se dosavadních vlastníků. Proto vedení, které se rozhodne publikovat neprůhledné výkazy, obvykle nedělá nic jiného, než že si podřezává vlastní větev.



130 Nejlepší rada pro účetního, který se snaží vybrat rozumně popisný název pro nějakou položku, je podívat se na to, jak to dělají ostatní firmy ve stejném průmyslovém odvětví. Protože většina firem své výroční zprávy zveřejňuje na internetu, takový průzkum průmyslových zvyklostí ani nevyžaduje příliš mnoho času, ani námahy. Pokud takovýto průzkum neposkytne uspokojivou odpověď, nezbývá nic jiného než se obrátit na ekonomický slovník.



131 Zkratka MIS se běžně používá pro management information systems (manažerský informační systém). Rovněž se také používá zkratka EDP (electronic data-processing equipment, zařízení na elektronické zpracování dat). Pokud však firma chce použít výraz jako „computer hardware“ nebo „computer network“, nic by jí v tom nebránilo. Obecně pokud se software nedá oddělit od hardwaru, vykazuje se zde jako součást MIS.



132 První životnost se obvykle v účetnictví používá na všeobecné posouzení majetku (například v pravidlech ohledně leasingu se používá ekonomický život, aby se určilo, zda se jedná o finanční nebo operativní leasing). Druhá se pak používá na specifické úkoly, jako například stanovení odpisové doby.



133 IAS 16 (odst. 56) poskytuje poměrně podrobnou diskusi tohoto tématu, která je konzistentní s běžnou praxí podle US GAAP. Protože v US GAAP (zatím) chybí vyhláška, která by toto téma oficiálně ošetřovala, ve zde uvedené diskusi se vychází z IAS 16.



134 Například, v automobilovém průmyslu existují formy, které mají přesně stanovenou životnost podle počtu kusů vyrobených tou kterou formou.



135 Například, běžný nákladní automobil slouží přibližně 10 let a ujede 500 000 kilometrů. Pokud se s ním jezdí jen po německých dálnicích, možná vydrží dvakrát tolik. Pokud se s ním však jezdí do Ruska pět let, je to možná maximum (pokud ho někdo rovnou neukradne).



136 Například, každý uživatel ví, že doba životnosti osobního počítače je 3 až 5 let, s tím, že starší jak pětiletý osobní počítač se už více či méně nedá používat. Tato tří až pětiletá lhůta samozřejmě vyplývá z obchodní politiky firmy Microsoft, která od svých uživatelů vyžaduje koupi nového operačního systému každých 3 až 5 let.



137 Například postupně se přechází na novou technologii, kde se místo hliníku v obvodech čipů používá měď. Protože se nedá rozumně odhadnout, zda tato technologie úplně vytlačí tu starou a/nebo jak dlouho to bude trvat, je celkem jasné, že stroj, který je schopen vyrábět čipy pouze starou technologií, se někdy stane technologicky zastaralý. Kdy? To už je mnohem komplikovanější otázka.



138 Například firma uzavře dohodu, podle které bude zákazníkovi pět let dodávat výrobek na zakázku, a k tomuto účelu pořídí stroj, který se nehodí na nic jiného. Je celkem jasné, že stroj má komerční životnost pět let. Na druhé straně, pokud pořídí stroj, který je schopen na běžnou kůži vytisknout hadí vzor, životnost tohoto stroje se bude odvíjet od toho, jak dlouho hadí vzory zůstanou v módě.



139 Například pokud firma pronajme na finanční leasing stroj na 5 let s tím, že ho na konci pronajímateli vrátí, je celkem jasné, že stroj má životnost 5 let. Pokud však má možnost (nikoli povinnost) dohodu na základě vlastního rozhodnutí prodloužit, už to tak jasné není.



140 Podle IAS 16, odst. 43. povinnost posuzovat životnost se dokonce vztahuje i na součástky, které (jsou materiální) a mají životnost odlišnou od jiných součástek. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / komponenty.



141 Moderní počítače jsou obvykle velice odolné vůči fyzickému prostředí. Proto jejich životnost není běžně limitovaná fyzickým opotřebením, ale technologickým zastaráním. Běžný kancelářský počítač (který musí držet krok s rychlým vývojem počítačové technologie) proto zastarává poměrně rychle. Počítač, který řídí stroj, však musí držet krok pouze s vývojem výrobní technologie (která se obvykle až tak rychle nemění), a proto zastarává poměrně pomalu.



142 (12 000 - 2 000) / 5 = 2 000.



143 (12 000 - 4 000 - 1 000) / 5 = 1 400.



144 Z pohledu investora (a auditora) jsou nepřiměřeně krátké odpisové doby stejně vážnou chybou jako nepřiměřeně dlouhé. Vysvětlení se uvádí v poznámce k podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / odpisy / zbytková hodnota.



145 Pokud se jedná o zvláště vážnou chybu, je také rozumné, aby firma okamžitě propustila všechny zodpovědné zaměstnance, aby jim zabavila všechny související dokumenty a aby jim neposkytovala žádné prostředky na jejich (osobní) právní obhajobu. Důvodem je, že takto se dnes (po nedávných skandálech, které otřásly americkým kapitálovým trhem) posuzuje, zda firma byla ochotná „kooperovat“ se státním zástupcem. Tato ustanovení se samozřejmě vztahují na všechny americké firmy a všechny cizí firmy, které obchodují se svými cennými papíry na území Spojených států.

Upozornění: autor této publikace není právník. Nic z toho, co je zde uvedeno, by se nemělo vykládat jako právní rada nebo doporučení. Autor této publikace výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na kvalifikovanou osobu se všemi otázkami spojenými s trestní zodpovědností. Viz úvod do problematiky / upozornění.



146 Jedna nevýhoda IFRS je, že na jejich tvorbu měli tradičně silný vliv akademici a jiní lidé, kteří sice velmi dobře ovládají teoretický podklad účetnictví, ale s praxí už mají menší zkušenost. Proto je někdy (jako v tomto případě) nutné „interpretovat“ to, co se objevuje v textu IFRS. Správná interpretace tohoto odstavce proto je, že firma má povinnost zohlednit zbytkovou hodnotu majetku, kromě případu, že je tak nízká, že není materiální. Pokud se však nakonec ukáže, že materiální byla (třeba tím, že firma majetek skutečně prodá za větší částku), je velmi pravděpodobné, že auditor to bude považovat za chybu.



147 Důvodem je, že firmy mají co získat jak z příliš nízké hodnoty, tak z příliš vysoké (stejná logika se také dá aplikovat na jiné otázky, například pořizovací hodnoty, odpisové doby, drobný majetek, atd.). Pravdou je, že firmy se obvykle snaží v majetku vykazovat co nejvyšší částky (jak se vysvětluje v poznámce k podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / nákupní cena / poplatky za zprostředkování).

Na druhé straně, některé firmy (které nepotřebují uměle navyšovat své zisky) se snaží vypadat ještě výkonnější, než ve skutečnosti jsou. Například ukazatel ROA (rentability celkových aktiv) se významně zlepší, když firma ve svých operacích používá plně odepsaný majetek (například, pokud by takový majetek měl nulovou účetní hodnotu, ukazatel by byl nekonečný).

Z tohoto vyplývá, že většina auditorů postupuje tak, že používá pravidlo ± dva roky. Pokud se majetek fyzicky nevyřadí do ± dvou let ode dne, kdy se plně odepíše, jedná se o chybu (kromě případu, že firma má skutečně dobré a logicky opodstatněné vysvětlení). Druhé takové všeobecné pravidlo je pravidlo 10% až 20%. Pokud je zbytková hodnota stanovena na více než 20%, nebo méně než 10%, jedná se o chybu (znovu, pokud chybí důkazy o tom, že firma postupuje správně). Pokud auditor přijde na takové chyby ihned, je to špatné, ale ne až tak katastrofické. Horší je, když se na to přijde až po několika letech, což není vyloučeno.

V auditorských firmách se často střídají (a v USA se už musí střídat) zodpovědní partneři (auditoři, kteří mají za výrok firmy konečnou zodpovědnost). Tito lidé také často mezi sebou bojují o postup (ve velkých firmách je mnoho úrovní partnerů, a konkurence pro ty nejvyšší je značná). Může se proto stát, že po změně partnera se auditoři začnou šťourat do starých, už uzavřených let, a hledat v nich chyby, na které se v minulosti nepřišlo.

V minulosti jsem znal partnerku velké firmy, která se sama dopustila chyby tím, že si nevšimla chyby klienta. Tato partnerka byla potrestána zákazem činnosti do té doby, než znovu neabsolvovala auditorskou zkoušku. Tu sice úspěšně absolvovala, ale mezitím přišla o všechny své klienty, a tak firmu opustila.

Zkušenost ukazuje, že rotace partnerů (nikoli firem) je velmi účinná zbraň proti auditorům, kteří se natolik sblíží s klientem, že nic nevidí, nic neslyší a nic neřeknou. Dále, rotace partnerů má také tu výhodu, že nevede ke ztrátě tzv. „institucionálních znalostí“. Obvykle trvá mnoho let, než auditor (a jeho asistenti) poznají klienta natolik dobře, že přijdou na to, kam „schovává kostlivce“. Pokud se vymění celá firma, tato znalost je nenávratně ztracená. Pokud se však vymění pouze zodpovědný partner, znalost je zachovaná. Jediné, co se změní, je, že nový partner má motivaci provést důkladný audit. Zda tato motivace pramení z profesní cti, nebo z neochoty brát zodpovědnost za chyby před-chůdce, to se obvykle nakonec nikdo nedozví. Ale to není nutné. Rotace partnerů vede ke kvalitnějšímu auditu. Proč? To není relevantní. Proto americký zákon (Sarbanes-Oxley Act) zamítl možnost zavést povinnou rotaci firem. Místo toho zavedl povinnou rotaci partnerů.



148 Zatím co US GAAP (ARB 43, kap. 9, oddíl C, odst. 5) výslovně říká, že se má postupovat systematickým a racionálním způsobem („in a systematic and rational manner“), IFRS (IAS 16, odst. 62) pouze vyžaduje, aby postup byl založený na systematické bázi („on a systematic basis“). Bylo by však poněkud zvláštní IFRS interpretovat tak, že umožňují i iracionální postup pouze proto, že racionální postup nepřikazují.



149 Součástí každé výroční zprávy je vysvětlení použitých účetních metod. Pokud firma zvolí standardní metodu, obvykle stačí ji pojmenovat. Pokud však zvolí nestandardní, musí jí popsat tak, aby běžný uživatel pochopil její dopad na finanční reporty. Takový postup sice není proti pravidlům, ale vždy přiláká pozornost nejen investorů, ale také regulátorů, kteří budou (a priori) předpokládat, že se postupuje nestandardně z nestandardního důvodu.



150 Tato metoda se používá primárně v USA, a proto se IFRS o ní výslovně (na rozdíl od ostatních třech) nezmiňují. Nicméně, splňuje všeobecné požadavky na systematičnost a rozumnost, a proto není vyloučeno, že by se při aplikaci IFRS používat mohla.



151 Tato zkratka technicky znamená „double declining nebo diminishing balance“, protože při její základní aplikaci se obvykle používá koeficient 2. Koeficient však není předepsaný. Proto se může objevit třeba TDB (triple declining balance), kdyby se zvolil koeficient 3, nebo QDB (quadruple declining balance), kdyby se zvolil koeficient 4. Není ani vyloučeno, že se může používat třeba koeficient 1 ½, 2 ¼, 3 ¾, atd. Právě tato flexibilita je důvodem, proč se DDB v praxi používá mnohem častěji než SYD.



152 Zde existují dva různé pohledy na problematiku. První se snaží zobrazit, jak firma „spotřebuje“ majetek. Proto se ve vyhlášce SFAC 5 (odst. 85) píše „…náklady a ztráty se uznají v době, kdy se spotřebují ekonomické výhody…“, a ve standardu IAS 16 (odst. 60) „odpisové metody budou reflektovat způsob, jakým jednotka spotřebuje budoucí ekonomické výhody spojené s majetkem“. Druhý pohled se naopak snaží zobrazit, jak majetek přispívá k výdělečné činnosti firmy (neboli jak jí zajišťuje zisk). Toto „finanční“ pojetí účetnictví se blíž vysvětluje v následující kapitole (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí: teoretické rozdíly). Z praxe však vyplývá, že většina firem se takovými teoretickými úvahami o podstatě účetnictví příliš nezatěžuje. Proto jednoznačně převažuje lineární metoda.



153 Podle starého US GAAP se odpisové metody sice mohly průběžně měnit, ale jejich změna se považovala za „změnu metody“, a proto se v praxi nikdy neměnily. Jako součást konvergence s IFRS, US GAAP bude měnit svůj postoj vůči těmto změnám, a dnes spadají do klasifikace „změna odhadu“ (viz doplňující diskuse / změny a chyby). Protože IFRS (IAS 16, odst 61) vyžaduje roční „review“ metod (stejně jako dob životnosti), dá se očekávat, že firmy i při aplikaci US GAAP, začnou upravovat odpisové metody stejně často, jako dnes upravují odpisové doby.



154 Protože výkonová metoda obvykle splňuje tři požadavky nejlépe, měla by se používat vždy kro-mě případu, že to není prakticky možné.



155 Protože zbytková hodnota tohoto majetku je zanedbatelná, není nutné jí zohlednit při odepisování.



156 Pod pojmem „zanedbatelná“ se v praxi obvykle rozumí hodnota, která je nižší než 1 % až 5 % celkové pořizovací hodnoty.



157 Odepisovatelná hodnota = pořizovací hodnota - zbytková hodnota (depreciable value = acquisition price - salvage value).



158 2 000 000 - 300 000 = 1 700 000 / 8 = 212 500.



159 Podrobnější diskuse poskytuje lektor Ing. Libor Vašek: zrychlená metoda SYD je založena na stanovení odepisovatelné hodnoty ve výši rozdílu mezi pořizovací hodnotou a zbytkovou hodnotou a na koeficientu nebo faktoru odepsání. Tento koeficient je stanoven jako zlomek, kde čitatel představuje zbývající doba do konce životnosti majetku a jmenovatel je součet všech číslic vyskytujících se v číselné řadě až do hodnoty celkové doby životnosti majetku. Pokud je odhadnuta životnost majetku na dobu 4 let a podnik chce stanovit jeho odpis pro první období, je koeficient odepsání vypočten následovně. Jako čitatel je použita hodnota 4, která představuje zbývající životnost, a jako jmenovatel je použita hodnota 10, která je součtem všech číslic vyskytujících se do čísla 4, tj. 1 + 2 + 3 + 4. Zlomek je tak 4/10. V dalším roce majetku již zbývá do konce životnosti pouze 3 roky a tak zlomek činí 3/10. A tak to pokračuje až do konce, kdy se postupně mění čitatel a jmenovatel zůstává stejný. Stanoveným koeficientem se násobí odepisovatelná hodnota, která je také po celou dobu životnosti majetku stejná. Jediná změna při výpočtu odpisů, která nastává, spočívá v koeficientu odepsání na pozici čitatele.



160 Firma také mohla zvolit zrychlenou metodu DDB. Tato však (ve svém základním provedení) vede k mnohem prudšímu zrychlení, a proto se příliš nehodí na majetek (jako dopravní automobily), který svou hodnotu neztrácí až tak rychle.



161 Například staré paměťové čipy se často prodávají mnoho let, protože se hodí na mnoho výrobků, které nepotřebují nejnovější technologie. Protože takové čipy jsou všechny mezi sebou více či méně srovnatelné, považují se za komoditní zboží.



162 V tomto případě by se však postupovalo podle pravidel uvedených v podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení.



163 Přestože nám tento fakt ve škole zdůrazňovali, jednou jsem na to v zaměstnání zapomněl a odevzdal jsem práci, ve které jsem vycházel z odepisovatelné hodnoty. Poté, co jsem svému nadřízenému musel přiznat, že ano, opravdu jsem „úplný blbec“, jsem se už naučil na to dávat pozor.



164 Z tohoto postupu také vyplývá druhá zvláštnost metody DDB. Na rozdíl od SYD nebo lineární metody, touto metodou se nedá k zbytkové hodnotě dopočítat (dalo by se teoreticky pokračovat do nekonečna). Proto se, v posledním období, odepisování jednoduše zastaví.



165 Což v tomto případě odpovídá faktu, že stroj firmě přináší mnohem větší prospěch na začátku svého života než na konci.



166 Protože se kalkulací může pokračovat nekonečně, až se narazí na zbytkovou hodnotu, jednoduše se přestane odepisovat.



167 Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / znehodnocení.



168 Tu zbývající část (204 800) také může zahrnout do období 5, nebo (pokud se prostředí nakonec nezmění) ponechat jako zbytkovou hodnotu.



169 Technicky je (jak bylo uvedeno dřív) vždy nutné reagovat na změny průběžně. Ale zatím co se lineární metoda a metoda SYD musí přepočítávat, u této metody obvykle stačí pouze změnit koeficient.



170 Tato tabulka ukazuje konečný výsledek. Během její aplikace se úprava dělá ročně, s tím, že se předpokládá, že současný stav bude trvat dál, do té doby, než se neukáže (na základě každoročního review), že změna je nutná.



171 Není to však podmínkou. Protože IFRS a US GAAP se k této otázce výslovně nevyjadřují, je technicky možné vycházet z roku pořízení (buď od jeho začátku nebo konce). Je také možné vycházet z týdne pořízení, dne pořízení, nebo i (pokud se někdo opravdu hodně nudí) z hodiny, minuty nebo vteřiny. Měsíc je však běžný (s tím, že asi půlka firem předpokládá, že nákup se uskuteční první den, a druhá půlka poslední den).



172 Ve druhém vydání Světového účetnictví jsem aplikaci této metody podrobně popisoval. Důvodem bylo, že druhé vydání se věnovalo pouze US GAAP a US GAAP je výhradně postaven na finančním konceptu kapitálu. IFRS však nevychází výhradně z tohoto konceptu, zároveň také uznává i fyzický. Protože zpomalená metoda se nedá podle fyzického konceptu opodstatnit, není konzistentní s požadavky IAS 16 (odst. 60). Ačkoliv její použití se podle IFRS vyloučit nedá (protože je logicky konzistentní s finančním konceptem, který IFRS také uznává), přechod na IFRS bude náročný už dost, proto jsem se rozhodl tuto metodu v tomto vydání nepopisovat.



173 Tento fakt však nemění nic na tom, že pouze doba životnosti slouží k rozlišení majetku od nákladu. Firmy, které drobný majetek dávají rovnou do nákladů, to dělají pouze proto, že jim to všeobecná výjimka „cost versus benefit“ (viz úvod do problematiky / koncepční rámec / všeobecné výjimky / cost versus benefit) umožňuje. Ne proto, že se jedná o správný účetní postup.



174 Například, pokud firma pořídí židli, nemůže jí dát rovnou do nákladů pouze proto, že její pořizovací cena je nízká. To by bylo možné, pouze pokud vlastní pouze tu jednu židli. Jakmile je nějaká majetková třída materiální, každý přírůstek do třídy je majetkem, nikoli nákladem.

Mimochodem, pokud by nějakou firmu napadlo své třídy definovat tak úzce, aby nebyly materiální (například odlišovat od sebe točicí židle od netočicích, nebo židle od stolů, knihovnu od ostatního nábytku), porušila by tím IAS 16, odst. 37. Odstavec praví, že: „třída“ je majetek „s podobným charakterem nebo sloužící stejným účelům“. Jako příklad třídy (mimo jiné) uvádí nábytek a ostatní vybavení (furniture and fixtures), mezi které nepatří pouze židle a stoly, ale také koberce, svítidla, porcelánové mísy na záchodě a další kancelářské vybavení.



175 Protože postup splňuje základní požadavky na rozumnost a systematičnost, mohl by se také používat podle IFRS (které jeho použití nezakazují).



176 Samozřejmě, když ho to bude bavit, může někdo z účetního oddělení na konci roku běhat po továrně a „inventarizovat“ kladívka. Ale proč? Pravidla IFRS a US GAAP to nevyžadují a auditoři obvykle budou spokojeni, pokud se jim předloží důkaz, že peníze byly skutečně vydány za nákup kladívek (místo za svačiny zaměstnanců). Pokud ne, klidně mohou běhat po továrně a kladívka hledat sami. Jisté však je, že by se muselo jednat o opravdu psychicky labilního auditora, který by kvůli několika ztraceným kladívkům dal firmě výhradu.



177 500 x $15 = $7 500; 1 000 x $5 = $5 000; $7 500 + $5 000 = $12 500; $7 500 / $12 500 = .60 x 5 = 3; $5 000 / $12 500 = .40 x 3 = 1.20; 3 + 1.2 = 4.2



178 IFRS vyžaduje, aby se review prováděla minimálně jednou za rok. US GAAP stejný požadavek sice neobsahuje, ale je to běžná praxe (na které auditoři obvykle trvají).



179 Viz doplňující diskuse / změny a chyby.



180 Vyhlášky, které tuto problematiku řeší podle IFRS a US GAAP (IAS 36 a SFAS 144) se vztahují jak na hmotný, tak (většinou) na nehmotný majetek. Protože se však častěji aplikují na hmotný, jsou uvedené zde.



181 Pojem „indikace“ (indications) se objevuje ve standardu IAS 38. SFAS 144 hovoří o událostech (events). Protože některé „události“ (například pokles v tržní hodnotě podobného majetku) jsou však spíše indikace, výraz, který používá IFRS, je přesnější.



182 „Test“ se objevuje pouze ve vyhlášce SFAS 144. Ale protože oba systémy vyžadují, aby se pro-vedlo „formální prověření hodnoty“, výraz, který používá US GAAP, je přesnější.



183 Než významný pokles v tržní ceně.



184 Poznámka autora: tento příklad, na rozdíl od většiny ostatních, jsem si nevymyslel. Je založený na skutečné události. Existovala firma, která přišla na způsob výroby kelímků, který byl tak inovační, že se firma stala přibližně pětkrát ziskovější než její konkurence. Tento produkt se pro firmu dokonce stal tak lukrativní, že přestala potřebovat kapitálový trh a stáhla své akcie z volného prodeje (technicky je skoupili členové vedení firmy). Proto je tato firma stále soukromá, a příliš moc se o ní neví. Ale podle posledních zpráv stále spokojeně vyrábí kelímky na kafe, a ty firmě přináší tak vysoký zisk, že vedení zbohatlo i bez kapitálového trhu.



185 Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby / klasifikace a ocenění / konvergence: odstavené nebo málo využívané zařízení.



186 Tato kvantifikace pochází z SFAS 144 (odst. 8 f, a z poznámky 6 ke stejné vyhlášce). US GAAP výslovně firmám ukládá povinnost testovat okamžitě, jednou jak je 50 % nebo víc pravděpodobné, že majetek bude vyřazen, prodán nebo jinak likvidován „dříve, než se původně očekávalo“. Při aplikaci na obchodní jednotky se pravidla vykládají tak, že je pravděpodobnost 50% nebo vyšší, že ke změně dojde do jednoho roku. Až na to, že se výslovně neuvádí žádná kvantifikace pravdě-podobnosti, požadavky IFRS (IAS 38, odst. 12, f.) jsou srovnatelné.



187 Většina firem (a všechny větší firmy) má v politice zavedené formální postupy, které se mají dodržovat při pořizování majetku. Mezi ně patří například povinnost spočítat vnitřní výnosové procento (IRR), a pořizovat pouze ten majetek, který překročí stanovenou hranici. Protože IFRS a US GAAP vychází z předpokladu, že všechny firmy budou používat podobné postupy, předpokládají také, že pracovníci účetního oddělení nenarazí na žádné praktické komplikace při shromažďování dat (domnívají se, že se jednoduše obrátí na osobu, která za majetek zodpovídá, a která potřebnou informaci ochotně poskytne).

O tom, jak se poprat s neochotou ze stran pracovníků jiných oddělení, se hovoří v poznámce k pod-kapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení.



188 Hodnoty z užití.



189 IAS 36 těmto skupinám říká jednotky, které generují peníze (cash-generating units), tzv. „penězotvorné jednotky“, zatím co SFAS 144 jim říká majetkové skupiny (asset groups). Až na rozdíly v názvosloví je jejich definice srovnatelná. Viz doplňující diskuse / segmenty a skupiny / dělení firmy.



190 Ředitelé obvykle nebývají z povinnosti takto snižovat hodnotu majetku firmy, příliš odvázaní. Nejenom že to snižuje hospodářský výsledek (což často mívá přímý vliv na jejich bonusy nebo jiné odměny), ale takovéto ztráty investorům celkem jasně oznamují, že (kvůli chybným odhadům) firma vyhodila jejich peníze za nepotřebný a zbytečně drahý majetek. Protože investorům se obvykle takovéto plýtvání jejich peněz nelíbí (a protože investoři volí správní radu, která může ředitele odvolat), promítnutí takové ztráty se často stává faktorem, který nepříznivě ovlivní kariérní vývoj zodpovědných osob.



191 Pokud by pan ředitel stále trval na svém, panu hlavnímu účetnímu by asi nezbylo nic jiného, než ho stejně nesplnit (a začít si hledat novou práci). Důvodem je, jak ukazuje případ bývalé účetní firmy Worldcom (Betty Vinson), že věta „pouze jsem plnila rozkazy“ nemusí zaručit, že podle amerického práva nepadne trest.

Upozornění: autor této publikace není právník. Nic z toho, co je zde uvedeno, by se nemělo vykládat jako právní rada nebo doporučení. Autor této publikace výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na kvalifikovanou osobu se všemi otázkami spojenými s trestní zodpovědností. Viz úvod do problematiky / upozornění.



192 Obecně se samostatné skupiny mohou spojit, pokud pro to existuje legitimní důvod. Pod pojmem „legitimní“ se rozumí, že firma je k tomu nucena dohodou (která výslovně váže ziskové a ztrátové skupiny dohromady), zákonem, rozhodnutím regulátora, atd. Pod pojmem „legitimní“ se však nerozumí vnitřní rozhodnutí firmy (včetně rozhodnutí, které za firmu udělala matka nebo jiná firma ve skupině), které firma může (z vlastní vůle) změnit.

Příklad 4 jsem převzal (po menších úpravách) z IAS 38 (odst. 68). Přestože SFAS 144 neobsahuje podobný příklad, v odstavci B45 se na něj odkazuje s tím, že se potvrzuje, že je konzistentní s tím, jak se má SFAS 144 aplikovat v praxi.



193 V realitě se jedná o test, který má dva velké kroky a několik menších krůčků. Říká se mu ale „two-step test”, protože říkat mu „two-big-steps-and-about-five-little-steps-depending-on-how-you-count-them test“ by neznělo příliš účetně.



194 Jednoduchý součet. Diskontovat se v tomto okamžiku nemají.



195 Pokud není vyšší, test je negativní a žádné znehodnocení se nemusí zaúčtovat.



196 US GAAP sice také používá pojem „recoverable amount“ (ekonomická hodnota, kterou majetek firmě v budoucnosti přinese, výraz, který se často překládá jako „zpětně získatelná částka“), stejně jako IFRS, ale v odstavci 7 výslovně říká, že znehodnocení se má zaúčtovat, pokud účetní hodnota (carrying amount) je vyšší než reálná hodnota (fair value). Proto se zde používá výraz reálná hodnota.



197 Pod pojmem „quoted market prices in active markets“ se v praxi rozumí průměr několika nabídek na odkup majetku, a pokud jsou k dispozici na prodej srovnatelného majetku (nejlépe 3 a 3). Pokud by se jednalo o tzv. „likvidaci z tísně“ (forced or liquidation sale), hodnota by měla vycházet z běžné transakce bez tísně.



198 Pod pojmem „prices for similar assets, groups“ se v praxi rozumí například ceny, které se objevují v autobazarech, nebo v novinách, nebo které se zjistily jiným podobně objektivním způsobem.



199 Podle SFAS 144, odst. 23 pod pojmem „jiné oceňovací metody“ se však rozumí současná hodnota budoucích peněžních toků. Tato hodnota se může spočítat dvěma způsoby: 1. „tradičním způsobem“, kde se riziko zohlední v diskontní sazbě (risk adjusted discount rate method) a 2. „způsobem podle SFAS 7“, kde se riziko zohlední při odhadu samotných peněžních toků (risk adjusted cash flow method, viz doplňující diskuse / reálná hodnota / diskontování peněžních toků). Odstavec 23 sice (technicky) nevylučuje i jiné možnosti, ale v praxi se žádné jiné (protože nejsou konzistentní s SFAC 7) nepoužívají.



200 Přestože to není nijak oficiálně schváleno, při aplikaci SFAS 144 v praxi (primárně mimo území USA) se začíná odvolávat na IAS 38 (který problematiku řeší mnohem méně pracným způsobem). Ze strany auditora se proto dá (samozřejmě ne vždy) počítat s určitou shovívavostí (ale, pochopitelně jen v těch případech, že se jedná o firmy, které se obvykle snaží postupovat správně – pokud se jedná o firmy, které se neustále snaží proklouznout každou skulinou v pravidlech, o shovívavosti nemůže být řeč).

Jinak řečeno, auditor (podle odst. 22) má právo od klienta vyžadovat, aby skutečně získal závazné nabídky na každou jednotlivou majetkovou položku (třeba každý stroj v továrně nebo každý vůz v autoparku). Pokud klient odmítne, může mu, s klidným svědomím, dát výhradu. Na druhé straně je také možné, že může usoudit, že získání takových nabídek by bylo natolik náročné, že „nejsou dostupné“. V tomto případě může přijmout jiný oceňovací model. Pokud se takto rozhodne, klientovi nepřibude téměř žádná práce, protože čisté peněžní toky, zjištěné při prvním kroku testu, jednoduše diskontuje.

Upozornění: pokud si firma přeje, aby auditor projevil takovou shovívavost, je nutné, aby současnou hodnotu počítala „rigorózním“ způsobem. Pod pojmem „rigorózní“ jak US GAAP (SFAC 7), tak auditoři chápou použití metody, kdy se riziko zohlední v peněžním toku (risk adjusted cash flow method). „Tradiční metoda“ (kdy se riziko zohledňuje v podobě rizikové prémie zahrnuté do diskont-ní sazby) se všeobecně nepovažuje za rigorózní.

Znalci: znalecký posudek není ve vyhlášce SFAS 144 uveden jako jeden z možných zdrojů pro zjištění reálné hodnoty majetku. Posudky jsou proto podle US GAAP postavené na stejnou úroveň spolehlivosti jako jakékoliv jiné nepodložené tvrzení klienta. Pokud auditor přijme znalecký posudek, který se nakonec ukáže být nepřesný, auditor (nikoli znalec) ponese odpovědnost. Pokud se bude jednat o významnou nepřesnost, a pokud bude auditor podléhat dozoru PCAOB, může mu (podle zákona Sarbanes-Oxley Act) hrozit trest. Mezi tresty patří pokuta (v maximální výši od $100 000 do $750 000), odebrání licence nebo doživotní zákaz činnosti. Výjimka vzniká, pokud znalec použil metodiku, která je uvedená v odstavci 22. V tomto případě auditor však (technicky) nepřijímá posudek jako takový, ale metodiku. Proto je nutné, aby (na základě předložených důkazů) potvrdil, že znalec schválenou meto-diku skutečně použil. Další komplikace, která může vzniknout, je pokud znalec použil metodu současné hodnoty. Důvodem je, že (podle odst. 17) takovéto odhady by měla vytvořit sama firma (protože pouze samotná firma má potřebné zkušenosti a znalosti o tom, jak jí majetek slouží). Z toho vyplývá, že posudek musel být založen buď na nabídkách (quoted market prices), nebo na ceně obvyklé (prices for similar assets). Další metodiky by nebyly v souladu s SFAS 144.



201 Také známá pod pojmem „zpětně získatelná částka“.



202 Protože jsem zatím nenarazil na hezký český výraz pro pojmy „recoverable amount” a „value in use“ („hodnota z užití“, „užitná hodnota“ nebo „zpětně získatelné částky“ se mi nezdají být optimální), výrazy zde nepřekládám.



203 V účetnictví (například u oceňování zásob nebo při určování, zda se jedná o finanční leasing) se často porovnávají položky a používá se ta nižší. Zde se však použije ta vyšší.



204 V praxi firma nejprve vyčíslí tu hodnotu, kterou je jednodušší vyčíslit. Pokud tato hodnota je vyšší než účetní hodnota (právě proto, že se vybírá ta vyšší), není nutné zjišťovat tu druhou. Pouze pokud by první hodnota byla nižší než čistá účetní hodnota, vyčíslí se ta druhá.



205 Transakce, která proběhla dobrovolně a bez nátlaku mezi nezávislými stranami.



206 Až dosud jsou požadavky IFRS srovnatelné s US GAAP. IAS 36 však také firmám umožňuje zohlednit nižší částku, která by se získala, pokud by se jednalo o „likvidaci z tísně“ (forced liquidation sale). SFAS 144 takové zohlednění zakazuje.

Podle IAS 36, odst. 27 se však tato možnost smí využít, pouze pokud „vedení firmy je nuceno okamžitě provést likvidaci“.



207 Do těchto costs se však nemohou zahrnout costs, které už byly zohledněny rezervou vytvářenou při pořízení majetku. Viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / costs na vyřazení.



208 Viz doplňující diskuse / reálná hodnota / diskontování peněžních toků / metoda, kde se riziko zohlední v peněžním toku.



209 Viz doplňující diskuse / reálná hodnota / odhady budoucích peněžních toků.



210 Pokud budou alespoň používat diskontní metodu, kde se riziko zohlední v odhadu peněžního toku (risk adjusted cash flow method).



211 SFAS 144 (odst. 15): „znovu zhodnocení už zaúčtovaných ztrát ze znehodnocení se zakazuje“.



212 IAS 36 (odst. 114) přecenění sice dovoluje, ale vyžaduje, aby firma doložila, že „nastala změna v odhadech, které se používaly na zjištění recoverable amount majetku od momentu, kdy se znehodnocení provedlo.



213 Viz výsledovka / položky pod čarou / mimořádné položky.



214 V roce 2004 byl vydán standard IFRS 5, který doplňuje IAS 36 a řeší problematiku majetku, který se bude likvidovat. Jeho ustanovení jsou srovnatelná se SFAS 144.



215 Toto téma je ošetřeno relativně podrobně jak v US GAAP, tak v IFRS. Uvedená diskuse tak poskytuje pouze přehled nejdůležitějších ustanovení obou standardů.



216 Protože IFRS 5 zde používá výraz „vysoce pravděpodobné“ (highly probable), pravděpodobnost se v praxi má chápat jako 80 % a více.



217 Jak IFRS, tak US GAAP k tomuto ustanovení obsahují výjimku, kterou IFRS 5 definuje jako „způsobené něčím, co je mimo kontrolu firmy“.



218 Anglický výraz pro toto je „abandonment“.



219 Jediná výjimka jsou tzv. ukončené operace (discontinued operations), na které se vztahují jiné postupy. Viz výsledovka / neoperační položky / ukončené operace.



220 Jediná výjimka se vztahuje na ty závazky, které u koupené firmy existovaly před koupí nebo fúzí.



221 Na základě interpretace EITF 95-3 (SAB 100), kterou Komise vydala v roce 1999.



222 Pod pojmem „peněžní transakce“ se rozumí nejen, že jedna nebo druhá strana předala peníze. Zároveň musí existovat přesvědčivý důkaz o tom, že se transakce v uvedené výši doopravdy uskutečnila. Protože u hotovostních plateb vždy existuje možnost pochybovat o skutečné výši předaných prostředků, v této publikaci se pod pojmem „peněžní transakce“ rozumí bankovní převod (nebo jiný převod, který byl uskutečněný přes prostředníka (prostředníky), který jednal (jednali) bez nátlaku a je (jsou) prokazatelně nezávislý (-í) vůči oběma stranám transakce).



223 Na rozdíl od jiného majetku je hodnota peněz objektivní. Důvodem (alespoň podle ekonomů) je, že peníze jsou absolutní abstrakcí. Jejich hodnota (na rozdíl od majetku jako třeba pozemek) nevyplývá z jejich samotné existence nebo (jako například automobilu) ze služby, kterou jsou schopné zajistit. Není ani odvozená (jako u forwardu nebo opcí) od jiného majetku (nebo závazku). Jejich hodnota jednoduše spočívá v tom, že lidé (a firmy) jsou přesvědčení, že hodnotu mají, a proto je ochotně berou výměnou za jiný majetek.



224 Kde se vyměnilo něco jiného než peníze: od pohledávky, půjčky nebo jiného finančního nástroje až po jiný majetek nebo službu.



225 Především IAS 32 a 39, a SFAS 140.



226 Pokud se finanční nástroj obchoduje na trhu, jeho hodnota je lépe zjistitelná. Pokud ne, lépe zjistitelná je hodnota majetku. Pouze pokud se jedná o unikátní majetek (třeba stroj vyrobený na zakázku), kde se nedá zjistit cena obvyklá, nastávají komplikace. Ty se vyřeší tak, že se od třetích stran (které jsou nezávislé na transakci) získají nabídky (podle IFRS stačí jedna, pokud je závazná) na dodání srovnatelného stroje za platební podmínky srovnatelné s peněžní platbou).



227 Diskont spojený s těmito směnkami se bude amortizovat stejně (metodou efektivní úrokové sazby), jako u směnek, které byly vydané za peníze (viz rozvaha / závazky / dlouhodobé závazky / další příklady: směnky vydané za peníze).



228 Kde k zaplacení dojde v přibližně stejném okamžiku jako předání majetku nebo poskytnutí služby. Mezi nákupy za peníze patří třeba hotovostní platby, platby kreditními kartami, dobírky a zálohy (kde se předmět dodá neprodleně po obdržení zálohy), atd. V USA, kde se běžně používají, se platba šekem také považuje za nákup za peníze.



229 Která má dopad nejen na hodnotu majetku, ale také na strukturu výsledovky.



230 Požadavek vyplývá z mnoha standardů, mezi nimi například IAS 16, odst. 23. nebo SFAS 34, odst. 10.



231 V praxi se u běžných nákupů, například na fakturu se splatností do tří měsíců, finanční komponent obvykle ani nevyčísluje. Pokud se platba (vcelku nebo v části) odkládá o víc než 3 měsíce (nebo se jedná o výjimečně vysoké částky), finanční komponent by se vyčíslit měl, aby se zjistilo, zda náhodou není materiální.



232 Obvykle, pokud se jedná o nezávislé strany, které jednají bez nátlaku, a pokud součástí dohody není žádná vedlejší výhoda (viz rozvaha / závazky / dlouhodobé závazky / další příklady: směnky vydané za peníze a vedlejší výhodu), nebo se nejedná například o množstevní slevu (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / další záležitosti: souhrnná koupě), při zjišťování reálné hodnoty majetku se může vycházet z ceny, za kterou dodavatel majetek obvykle prodává. Pokud se však jedná o výrobek pořízený na zakázku, nebo pokud se zdá, že úroková sazba je nereálná (viz rozvaha / krátkodobý majetek / půjčky a pohledávky / příklady: příklad 7), reálná hodnota majetku se musí zjistit rigoróznějším způsobem, jak je uvedeno v poznámce na začátku této diskuse.



233 Protože se nejedná o majetek vytvořený ve vlastní režii nebo majetek, kde pořízení trvalo značnou dobu, firma musela zaplacený úrok zahrnout rovnou do nákladů (viz rozvaha / dlouhodobý majetek / hmotný majetek / klasifikace a ocenění / kapitalizované úroky).



234 Pokud se jedná o nepeněžní výměny za účelem zajistit výnosy (barterový obchod), platí podobná, ale poněkud jiná pravidla. Viz klasifikace výnosů / barterový obchod.



235 Na konci roku 2004 FASB vydal vyhlášku SFAS 153, která zavádí nová pravidla od 15. 6. 2005.



236 Při tvorbě nových kritérií FASB vesměs opsal a poněkud doplnil IAS 16 (odst. 24 a 25), a proto jsou požadavky jak US GAAP, tak IFRS v praktickém měřítku stejná.



237 Nová pravidla také ujasnily, že na samotnou výměnu se bude aplikovat kritérium „převod rizik a výhod vlastnictví“. Podle upraveného znění APB 29 odst. 39 (c) smí vydávající strana o převodu účtovat pouze v případě, že nebude nadále k majetku mít žádní významný vztah. Například pokud se jedná o automobil, nebude v něm nadále přepravovat žádné osoby nebo náklady. Tímto se ujasnilo, že ekonomické vlastnosti (nikoli právní nebo smluvní firma) výměny určují účetní postup.



238 Protože různé firmy mohou používat stejný majetek na různé účely, není vyloučené, že i ta druhá firma ocení vydaný majetek (jakmile zohlední, jak ho sama používá) ve vyšší hodnotě než přijatý.



239 Zde, protože rozdíl v hodnotě získaného a vydaného stroje není významný, se nový stroj jednoduše zaúčtuje v hodnotě starého.



240 Stará vyhláška APB 29 se o tzv. boot sice zmiňovala, ale podrobněji se k účetním postupu nevyjadřovala. Proto EITF vydala jednotný názor 01-02, který sjednocuje několik dřívějších názorů na toto téma. IAS 16 (odst. 24) se o této problematice sice zmiňuje, ale podobné „podrobné instrukce“ neposkytuje.

Dodatečná poznámka: jednotný názor také probírá několik dalších dílčích otázek spojených s převodem majetku (například převod na společný obchod (joint venture), převod na podnik ve skupině, převod majetkového podílu, atd.) Protože se jedná o velmi specifické účetní problémy, jejich podrobnější diskuse je nad rámec této publikace. V případě zájmu se však čtenáři mohou své otázky poslat na diskusní skupinu.



241 Pokud by firma majetek před transakcí odepsala k reálné hodnotě, celkový zisk by byl $1 500 ($9 000 - $7 500). Zisk, který by mohla promítnout do hospodářského výsledku, by byl $330.



242 Viz klasifikace výnosů / barterový obchod / zápočet.



243 Protože toto je otázka, se kterou se IASB nestihl zatím podrobně zabývat (existuje sice tzv. discussion Paper „Accounting by Recipients for Non-Reciprocal Transfers, Excluding Contributions by Owners: Their Definition, Recognition and Measurement“, ve kterém se o tom uvažuje, ale zatím tato otázka nebyla formálně zařazená do agendy IASB), pravidla US GAAP se mohou aplikovat na tyto situace (kromě tam, kde existuje vyslovený konflikt mezi těmito pravidly a IFRS).



244 Není jasné, zda takový postup je, či není v souladu s IFRS. Na jedné straně darovaný kapitál není jedna z možností „samostatné řádkové položky“ uvedené v příkladech (IAS 1, odst. IG4). Na druhé straně koncepční rámec (odst. 59) praví, že je možné získat majetkem darem (odst. 65) a že je vhodné kapitál získaný od investorů klasifikovat odděleně. Proto, pokud se firma domnívá, že investoři by měli být informovaní o majetku získaném darem od investorů, nic v pravidlech IFRS jí nezabraňuje v tom, aby postupovala stejně jako podle US GAAP.












Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 31.May.2016 | Design: Frkal.com