Světové účetnictví III online Zpět na seznam

Krátké úvodní slovo

V době prvního a druhého vydání této knihy se pouze o jednom účetním systému mohlo právem tvrdit, že byl „světový“. Tento systém byl US GAAP.[1] Svět se však mění. Na světovou scénu vstupuje další systém, který si zaslouží takovéto oslovení: IFRS.[2]

Od 1.1.2005 se IFRS nestává pouze novým evropským (a potažmo českým)[3] účetním systémem. Stává se novým systémem také v zemích jako Austrálie, Bahamy, Costa Rica, Ecuador, Kuvajt, Papua Nová Guinea, Jižní Afrika, Tádžikistán, Trinidad a Tobago, Zimbabwe, a další.

Protože tato publikace se především snaží být prakticky aplikovatelná, nastal čas na její rozšíření. Světové účetnictví III se proto nevěnuje pouze US GAAP, ale také IFRS.

Úvod do problematiky

Než se začne hovořit o IFRS a US GAAP, je nutné ujasnit, co IFRS a US GAAP jsou a co nejsou. IFRS a US GAAP jsou systémy finančního reportování[4] (financial reporting). IFRS a US GAAP nejsou účetní systémy (accounting systems).

Přestože se může zdát, že se tady jedná pouze o slovíčkaření, není tomu tak. Účetní systémy jsou systémy, které účetním říkají, jak by měli účtovat (upravují postupy). Reportovací systémy jsou systémy, které účetním říkají, o čem a jakou formou budou informovat (upravují výstupy).

Proto, na rozdíl od například českého zákona o účetnictví, IFRS a US GAAP nedefinují žádnou standardní účtovou osnovu, nepředepisují žádné standardní výkazy a nikde v jejich téměř deset tisíc stran dlouhém textu nepadne ani zmínka o něčem jako souvztažnost účtů.

Účetní firmy, která se rozhodne[5] aplikovat IFRS a US GAAP, si může do účtové osnovy, který si sám vytvoří, účtovat jakýmkoliv způsobem uzná za vhodné. Jediná podmínka je, že výsledek jeho práce (finanční výkazy a příloha[6]) uživatelům poskytne dostatek spolehlivých informací, které jim vykreslí pravdivý a věrný obraz finančního stavu firmy a výsledků jejího podnikání, a tím jim umožní dospět k rozumnému závěru ohledně budoucího vývoje těchto dvou veličin.

Proto účetní, který si pořídí originál standardů a vyhlášek IFRS a US GAAP v očekávání, že tam najde metodické pokyny, bude zklamán. Místo toho by se měl připravit na „kulturní šok“, protože před sebou bude mít systém, kde nejsou žádné absolutní příkazy, zákazy nebo vodítka, které mu řeknou, jak by měl postupovat.

Cílem publikace je tento šok zmírnit (zabránit se mu nedá). Proto tato publikace obsahuje nejen více než 500 praktických příkladů, ale také diskuse o tom, jak by se pravidla a požadavky IFRS a US GAAP měla chápat v praxi.

Zároveň se tato publikace snaží čerpat jak z praxe a pravidel podle IFRS, tak z praxe a pravidel podle US GAAP. Ne proto, aby tyto dva systémy porovnala nebo aby určila, který je lepší nebo horší, ale proto, aby usnadnila život účetním, kteří musí jeden nebo druhý aplikovat v praxi.[7]

Úvod do problematiky / pro koho?

Při prvním podrobném pohledu na IFRS a US GAAP si účetní všimne jednoho zásadního rozdílu mezi těmito systémy a národním systémem, na který je zvyklý. IFRS a US GAAP se vůbec nevěnují sestavování vnitropodnikových reportů (což je oblast manažerského účetnictví neboli management accounting), ani finančních zpráv sloužících jako doprovázející informace pro daňové přiznání (což je oblast daňového účetnictví neboli tax accounting).[8]

Jaké problematice se tyto systémy tedy věnují?

IFRS a US GAAP upravují komunikaci mezi firmou a jejím vedením (neboli správci kapitálu) a investory[9] (neboli poskytovatelé kapitálu). Jinak řečeno, IFRS a US GAAP existují pouze proto, aby vlastníkům a věřitelům podaly informace o tom, jak vedení firmy hospodaří s prostředky, které mu svěřili. To je vše.

US GAAP ve vyhlášce konceptů SFAC 1 sice tvrdí, že „finanční reportování by mělo poskytovat informace, které jsou užitečné pro současné a potenciální investory,[10] věřitele a jiné uživatele, kteří racionálně rozhodují o koupi majetkových podílů, poskytnutí cizích zdrojů a jiných podobných rozhodnutí“. IFRS v Koncepčním rámci odstavci 9 tvrdí,[11] že „uživatelé finančních zpráv zahrnují jak současné, tak potenciální investory, zaměstnance, věřitele, dodavatele a ostatní obchodní věřitele, zákazníky, vlády a jejich agentury a veřejnost“, ale pravdou je, že tyto systémy se starají o investory, a pouze investory.[12]

Stačí si pouze pečlivě přečíst toto ustanovení v IFRS: „Ačkoliv finanční zprávy nemohou splnit všechny informační požadavky všech uživatelů, existují požadavky, které mají všichni společné. Protože investoři jsou poskytovatelé kapitálu firmy, finanční zprávy, které splňují jejich informační požadavky, zároveň budou splňovat většinu informačních požadavků ostatních uživatelů.“

Důvod, proč se US GAAP zaměřuje na potřeby investorů, byl vysvětlen ve druhém vydání této publikace, které je dostupné online.[13]

Úvod do problematiky / kým?

Na rozdíl od většiny evropských národních systémů, IFRS a US GAAP nejsou tvořeny zákonodárci nebo jinými ústavními činiteli či ministerskými pracovníky. Jsou tvořeny lidmi, kteří účetní pravidla během celé své kariéry aplikovali ve své dennodenní práci.[14] Vedle toho, že se jedná o profesionály[15] (kteří by svému oboru měli rozumět), se také jedná o lidi, kteří jsou nezávislí (a kteří se nenechají ovlivnit jiným zájmem než zájmem psát co možná nejkvalitnější pravidla).

Proto IASB (tvůrce IFRS)[16] a FASB (tvůrce US GAAP)[17] jsou složeny z auditorů, účetních, investorů a školitelů a jsou to neziskové, nevládní organizace s vlastním nezávislým zdrojem financování.[18]

Samozřejmě tato podkapitola by mohla skončit zde. Pro pochopení, kdo IFRS a US GAAP tvoří, bohatě stačí to, co bylo uvedeno. Nicméně, protože tato otázka často vzniká, bylo by užitečné vysvětlit proč. Jinak řečeno, jak se v USA a Evropské unii (stejně tak v mnoha dalších zemích světa) dospělo k závěru, že politický proces se jednoduše nehodí na tvorbu účetních pravidel?

Odpověď, vyjádřená Aristotelovou epistemologií, je celkem jednoduchá: politický proces je politický proces.

Například[19] v jednom státě žijí dva lidé: Pan A a Pan B. Pan A věří a je hluboce přesvědčen o tom, že život začíná početím a že ukončení takového života je nemorální. Proto od státu vyžaduje, aby interrupci vždy, bez jakýchkoliv výjimek zakazoval. Pan B je opačného názoru. Pan B věří a je hluboce přesvědčen o tom, že každá lidská bytost má plné právo rozhodovat o tom, jak nakládat s vlastním tělem a že toto právo bere precedens i nad právem plodu na život. Proto od státu vyžaduje, aby interrupci vždy, bez jakýchkoliv výjimek povoloval. Je však možné, aby se tito dva lidé domluvili? Co by se asi stalo, kdyby se potkali na ulici nebo ocitli sami v jedné místnosti?

Na druhé straně, nebylo by užitečné (z hlediska celé komunity), kdyby se zařídilo, aby mohli vedle sebe pokojně žít? Aby mohli být třeba zákazník/dodavatel, zaměstnanec/zaměstnavatel nebo dokonce sousedi? Jak toho dosáhnout?

Jednoduše. Stanoví se pravidla, která upraví vzájemná práva obou občanů tak, aby práva jednoho neohrožovala nebo neomezovala práva toho druhého. Jinak řečeno, vytvoří se zákon, který stanoví pravidla, kde interrupce se sice povoluje, ale pouze během prvních dvou trimestrů nebo kde ohrožuje život matky. Jak pan A, tak pan B jsou spokojení a mají radost, že zákonodárci byli natolik moudří, že takovýto rozumný zákon schválili.

Ani omylem. Jak pan A, tak i pan B je nadále hluboce přesvědčen, že pouze on sám má pravdu a o těch politicích, kteří pro takový paskvil zvedli ruku, si myslí, že jsou (přinejmenším) hlupáci. Naštěstí, jejich spokojenost není nutná.

Nakonec, není ani žádoucí.[20] Jediné, co je žádoucí, je, aby obě strany na tento kompromis dobrovolně[21] přistoupily. Ale to budou ochotny udělat pouze v případě, že obě budou zákon považovat za „spravedlivý“.[22]

Proto role politického procesu a povinnost každého politika je neustále hledat takovéto spravedlivé kompromisy. Pokud svou práci[23] zvládají, civilizace rozkvétá. Pokud ne, zvadne.

Účetnictví však není od toho, aby stanovilo pravidla vzájemného soužití občanů. Účetnictví je od toho, aby vlastníkům a věřitelům podávalo pravdivou a věrnou zprávu o tom, jak vedení firem nakládá s prostředky svěřenými do jejich rukou. Jinak řečeno, účetnictví není od toho, aby bylo spravedlivé. Účetnictví je od toho, aby nekompromisně poskytovalo pravdivý a věrný obraz ekonomické reality.[24]

Proto je účetnictví (ve své podstatě) černobílé. Účetnictví ekonomickou realitu popisuje buď pravdivě a věrně, nebo ne.[25] Žádný prostor pro kompromis jednoduše neexistuje.[26] Proto, ačkoliv je pro tvorbu spravedlivých zákonů nezbytný politický proces, kvalitní účetní pravidla se jím tvořit nemohou.

Proto jsou IASB a FASB nezávislé, neziskové organizace, které umožňují účetním profesionálům tvořit kvalitní účetní pravidla, nikoli účetní pravidla, která vyhovují té či oné zájmové skupině.[27]

Úvod do problematiky / jakou autoritou?

Pokud se vezme do úvahy, že IFRS ani US GAAP nejsou zákonem, proč by se firmy měly těmito pravidly řídit? Vždyť nejsou povinná.

I na tuto otázku je odpověď jednoduchá: firmy (a jejich vedení) se těmito pravidly řídí, protože je to v jejich (osobním) zájmu.

Například byli jednou dva podnikatelé, Sergey Brin a Larry Page, kteří založili vlastní firmu. Firma prosperovala a nakonec jim přinášela odměnu ve výši 750 000 Kč měsíčně. Ačkoliv se jedná (na evropské poměry) o „slušné peníze“, během srpna 2004 oba za svou práci také získali 82 miliard[28] Kč (a z toho 2 miliardy hotově).[29]

Celkem slušné, že? 31 a 30 let staří, a už jsou to miliardáři. A oba z nich ke svému bohatství přišli zcela legitimně,[30] listovali svou firmu (Google) na burze.[31]

Samozřejmě, jednou z podmínek pro vstup na burzu je slib, že dotyčná firma bude podávat pravdivou a věrnou zprávu o svém finančním stavu a výsledcích svého podnikání, podle sady účetních pravidel, která jsou všeobecně uznávaná. V USA se této sadě říká US GAAP, zatím co v Evropě IFRS.[32]

Z toho však vyplývá, že IFRS a US GAAP nejsou povinné. Nikdo totiž nenutí firmy účastnit se obchodování na kapitálovém trhu. Firmy se tak rozhodnou samy, ze své vlastní vůle.[33]

Střední podniky se také mohou samy rozhodnout, zda IFRS[34] nebo US GAAP používat či ne. Pokud nepotřebují žádné úvěry od bank a jsou ochotny za své objednávky platit hotově,[35] není žádný pádný důvod,[36] proč by měly používat IFRS nebo US GAAP.

IFRS a US GAAP tedy nejsou „povinné“, ale „dobrovolné“.

Z této skutečnosti také vyplývá fáma, která mezi lidmi občas koluje. Tvrdí se, že protože nejsou povinná, nemusí se pravidla IFRS a US GAAP dodržovat tak precizně a rigorózně jako pravidla statutárních systémů. Pravý opak je však pravdou.

Dodržování zákonů je sice povinné (s tím, že jejich samotné nedodržování se trestá), zatímco dodržování IFRS a US GAAP povinné není (jejich samotné nedodržení, protože nejsou zákony, nelze kvalifikovat jako trestný čin). Na druhé straně je však trestné klamavé prohlášení o dodržování IFRS nebo US GAAP. Proto pokud firma nedodrží IFRS nebo US GAAP a tento fakt zveřejní, možná poruší nějakou regulační povinnost, ale zákon nikoli. Ovšem pokud prohlásí, že je dodržuje, aniž by to skutečně dělala, jedná se o trestný čin.[37] A tento trestný čin se často trestá mnohem přísněji než porušení třeba zákona o účetnictví.[38]

A to není jediný rozdíl mezi zákonem a IFRS a US GAAP. Mnoho lidí zákony dodržuje pouze proto, že za jejich nedodržení hrozí trest (ne proto, jak by tomu bylo, kdyby svět byl dokonalý[39], protože zákon je zákon). Jelikož není praktické lidi neustále trestat za drobné prohřešky, mohou lidé očekávat určitou vůli, případně i shovívavost[40] ve vztahu k zákonu (jinak by, například, nebylo nutné prokazovat úmysl).

US GAAP a IFRS však nejsou zákony, takže je lidé nedodržují proto, že musí, ale proto, že chtějí. Z toho vyplývá, že tato tolerance není nutná.[41] Tato věta by se neměla interpretovat tak, že každý účetní musí rigidně postupovat podle pravidel. IFRS a US GAAP nejsou kuchařky, které takové postupy obsahují. Tato věta by se měla interpretovat tak, že výsledkem aplikace jak IFRS, tak US GAAP musí být pravdivý a věrný obraz ekonomické reality, a právě zkreslení této reality (i v případě, že se postupuje zcela v souladu s pravidly) se netoleruje.

Například v roce 2005 firma A koupila firmu B a spolu s dalším majetkem získala také její patent. Při zaúčtování případu si účetní firmy A (který měl oceňování majetku na starost) nechal patent ocenit soudním znalcem na 10 000 000 000 Kč a firma tuto částku na konci roku vykázala. V roce 2007 vyšlo najevo, že pro výrobek, který se na základě patentu vytvořil, není poptávka, a proto je patent bezcenný. Poté, co firma oznámila, že tento majetek musela odepsat, tržní hodnota akcií klesla o 100 000 000 000 Kč. Protože část akcionářů této firmy byli američtí občané, a jejich škoda vznikla na území Spojených států, firmu zažalovali v USA.

Výslech účetního proběhl takto:

Právní zástupce akcionářů (PZA): Ocenil jste patent na 10 000 000 000 Kč?

Účetní (Ú): Ano.

PZA: Ukázalo se, že tento patent byl ve skutečnosti bezcenný?

Ú: Ano.

PZA: Poskytla Vaše práce pravdivý a věrný obraz ekonomické reality?

Ú: Postupoval jsem tak, jak mi ukládala účetní pravidla a přijal jsem posudek soudního znalce, který hodnotu zkreslil. Ano.

PZA: To nebyla ta otázka. Otázka byla: Vedl Vámi zvolený účetní postup k tomu, že ekonomická realita byla věrně popsaná, nebo byla zkreslená?

Ú: Zkreslená sice byla, ale postupoval jsem přesně podle platných pravidel US GAAP, tak jak jsou uvedená ve vyhlášce SFAS 141, kterou bych chtěl citovat: bla, bla, bla, bla.[42]

PZA: Abych rekapituloval, byla hodnota patentu zkreslená, či ne?

Ú: Byla zkreslená.

PZA: Žádné další otázky.

Porota nakonec rozhodla, že firma je odpovědná za škodu, kterou pád akcií způsobil žalujícím. Rozhodla také, že jak vedení firmy, tak účetní nesou podíl na této škodě. Proto nařídila, aby firma nahradila škodu ve výši 50 000 000 000 Kč, bývalý ředitel a finanční ředitel ve výši 20 000 000 000 Kč a účetní ve výši 10 000 000 000 Kč. Dále porota shledala, že jak vedení firmy, tak účetní úmyslně zkreslovali ekonomickou realitu ve vlastní prospěch, a tak využili možnosti udělat tzv. penalizační škody (punitive damages) ve výši desetinásobku aktuální škody (což je maximální částka podle nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Státní zástupce nakonec po přečtení svědectví účetního usoudil, že tento úmyslně neaplikoval pravidla US GAAP správně (protože každý ví, že v USA žádní soudní znalci nejsou, a proto US GAAP jejich používání dovolovat nemůže), a zahájil trestní stíhání podle zákonu Sarbanes-Oxley, který se vztahuje na všechny firmy (včetně cizích), které se účastní obchodování na americkém kapitálovém trhu.[43]

Protože se jedná o velmi důležitý bod, je vhodné ho zopakovat ještě jednou.

Protože IFRS a US GAAP nejsou zákony, neupravují postupy. Účetní se proto při jejich aplikaci sice může hájit tím, že řekne: „postupoval jsem podle pravidel“, ale ten, kdo ho bude soudit (od auditora po regulátora, právníka nebo nakonec, v nejhorším případě, porotu), ho nebude soudit na základě toho, zda pravidla dodržel či ne, ale na základě toho, zda popsal pravdivě a věrně ekonomickou realitu.

„Postupoval jsem podle pravidel“ jednoduše není žádná obhajoba. Ne dnes.

Ne poté, co zkrachovaly firmy jako Enron, Worldcom, Parmalat a Lernout & Hauspie a poté, co se pod tíhou zkresleného účetnictví téměř zhroutil největší kapitálový trh světa.

Úvod do problematiky / používání cizích slov[44]

Pokud se IFRS a US GAAP mají aplikovat správně (tj. pokud mají sloužit svému účelu), je vždy nutné pamatovat na to, že cíl těchto systémů není nařizovat firmám, jak mají účtovat. Místo toho je jejich cílem upravovat, jak mají firmy komunikovat s uživateli finančních zpráv. Proto, ačkoliv je nezbytný, není alfou a omegou IFRS a US GAAP správný účetní postup. Alfou a omegou IFRS a US GAAP je pravdivý a věrný report.

Ale pouhá pravdivost a věrnost samy o sobě nestačí. Protože se jedná o dokument, který má informovat, musí být srozumitelný, a to všude. Protože pouze jeden jazyk je srozumitelný po celém světě, vyplývá z toho, že musí být psán (minimálně)[45] v tomto jazyce.

Z toho také vyplývá, že oficiálním jazykem IFRS[46] a US GAAP je angličtina. Jak IASB (tvůrce IFRS), tak FASB (tvůrce US GAAP) vedou v tomto jazyce svá jednání, komunikují v něm s veřejností a publikují v něm všechny své standardy, interpretace a jiné dokumenty.

Co se překladů týče,[47] IASB[48] může překlady schválit, ale překlad je překlad, ne originál. Při aplikaci IFRS a US GAAP je vždy nutné pamatovat na jednu zásadní skutečnost. IFRS a US GAAP nejsou zákony. Proto se IFRS a US GAAP nedodržují stejným způsobem, jako se dodržují zákony. Dodržování IFRS a US GAAP proto nespočívá v tom, že se „postupuje podle pravidel“: že se dělá to, co je přikázáno a nedělá to, co je zakázáno. Dodržování IFRS a US GAAP spočívá v tom, že se poskytuje pravdivý a věrný obraz ekonomické reality tak, jak IFRS a US GAAP tento obraz chápou. Ačkoliv se na první pohled zdá, že se nejedná o významný rozdíl (nakonec, jak zákony, tak IFRS a US GAAP obsahují jak příkazy, tak zákazy), rozdíl je to zásadní. Důvodem je, že zatímco příkazy a zákazy obsažené v zákoně jsou absolutní, příkazy a zákazy obsažené v IFRS a US GAAP jsou relativní.

Jinak řečeno, alfou a omegou IFRS a US GAAP je pravdivý a věrný obraz ekonomické skutečnosti. Pravidla existují pouze proto, aby účetním vysvětlila, jak by se k tomuto pravdivému a věrnému obrazu měli dopracovat. Proto, pokud by nějaké pravidlo IFRS a US GAAP bránilo v poskytnutí pravdivého a věrného obrazu, účetní je povinen pravidlo porušit a poskytnout pravdivý a věrný obraz.

Otázka, která však v tomto okamžiku vznikne, zní: jak má účetní zjistit, co přesně je pravdivý a věrný obraz? Zjistí to tak, že si pravidlo přečte a pochopí jeho „ducha“, a na danou transakci bude aplikovat postup, který se slučuje s duchem pravidla, i v tom případě, že se neslučuje s literou pravidla.

Například IAS 2, odst. 34 praví: manka a škody se promítnou do nákladů, v období, kdy k nim dojde.[49] Z tohoto příkazu vyplývá, že firmy nemohou tvořit opravné položky k zásobám. Nicméně někdy by nevytváření takových opravných položek zkreslilo pravdivý a věrný obraz natolik, že se tvořit musí.[50]

Aby však bylo možné pochopit ducha pravidla, je nutné naprosto přesně vědět, co pravidlo říká. Právě zde vznikají hlavní komplikace, pokud se vychází z překladu. Ne všechny výrazy mají přesné (věcně správné) ekvivalenty ve všech jazycích.

Například zdánlivě neškodné anglické slovo „cost“ často lidem způsobuje ukrutnou bolest. Do češtiny se toto slovo obvykle překládá jako „náklad“. Náklad to však není. Náklad je „expense”. Někdy se cost překládá také jako „výdaj“. Výdaj to však také není. Výdaj je „expenditure” (nebo případně payment, disbursement nebo outflow). Cost v angličtině znamená „obětovaná ekonomická hodnota“ (sacrifice of economic benefit), a proto se do českého jazyka, kde slovo s přesně tímto významem chybí, jednoduše přeložit nedá.[51]

Přestože se jedná o zdánlivé maličkosti, pokud má účetní správně pochopit význam účetního systému, kde chybí jasné příkazy a zákazy, mohou tyto maličkosti znamenat rozdíl mezi postupem, který je zcela správný, a postupem, který je tak špatný, že je žalovatelný.[52]

Proto se tato publikace snaží vedle samotných účetních pravidel přiblížit čtenářům také anglický (účetní) jazyk. Autor publikace poskytuje vedle českého překladu všech významných pojmů zároveň také anglický originál. Tam, kde český překlad neexistuje (nebo pokud by byl zavádějící), anglické výrazy nepřekládá (pouze vysvětluje).

A konečně pokud čtenářům vzniknou otázky, na které zde nenajdou odpovědi, mohou se připojit do diskuse na adresách gaap.cz ebo se mohou obrátit přímo na autora .[53]

Úvod do problematiky / upozornění

Autor této publikace výslovně prohlašuje, že tato publikace nedoporučuje žádné konkrétní účetní postupy, ani výklady účetní pravidel či standardů. Za konečnou volbu účetního postupu a výkladu vyhlášek, standardů a jiných oficiálních zdrojů IFRS a US GAAP vždy zodpovídá jen a pouze vedení firmy a osoba (osoby) pověřené (vedením firmy) k sestavení účetní závěrky.

Autor této publikace výslovně prohlašuje, že tato publikace není oficiálním zdrojem IFRS a/nebo US GAAP. Při aplikaci IFRS a US GAAP je možné se odvolávat jen a pouze na oficiální zdroje IFRS a US GAAP. Za oficiální zdroje se smí považovat jen a pouze vyhlášky, standardy, interpretace, pokyny, atd. publikované a/nebo schválené IASB nebo FASB.

Autor publikace výslovně prohlašuje, že všechny překlady obsažené v této publikaci jsou jeho vlastní prací a zároveň upozorňuje, že (protože není rodilý mluvčí českého jazyka) v žádném případě nemůže ručit za jejich bezchybnost. Autor publikace proto výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na originální (anglicky psané)[54] zdroje, pokud vzniknou jakékoliv otázky ohledně jejich výkladu nebo aplikace v praxi. Tyto zdroje jsou umístěny na internetu na adresách www.iasb.org a www.fasb.org.

Autor této publikace výslovně prohlašuje, že není právník a že nemá žádné právní vzdělání ani kvalifikaci. Proto by se všechna ustanovení, týkající se zákonů a jejich aplikace, obsažená v této publikaci, měla vykládat jako subjektivné názory osoby, které chybí potřebná kvalifikace k poskytování kvalifikovaných názorů a interpretaci práva, zákonů, nařízení nebo jiných podobných norem. Zároveň nic z toho, co je v této publikace uvedeno, by se nemělo chápat jako právní rada a/nebo doporučení. Autor této publikace výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na kvalifikovanou osobu se všemi otázkami spojenými s aplikací a interpretací práva, zákonů, nařízení a jiných podobných norem.

Konečně, autor této publikace prohlašuje, že tam, kde jsou citovány konkrétní firmy a osoby, čerpá z veřejně dostupných zdrojů.[55] Pokud jsou zde uváděny příklady, které autor publikace získal během své praxe, činí se tak po získání souhlasu od dotyčných firem a/nebo osob, s tím, že příklady jsou upraveny tak, aby nedošlo k prozrazení žádné informace, která není dostupná z veřejně dostupných zdrojů.

Úvod do problematiky / proč dva díly?

Podobně jako krátkodobá fáze projektu konvergence mezi IFRS a US GAAP,[56] i třetí vydání této publikace mělo být hotové do 1.1.2005. Tak radikální změna účetního režimu však nikdy neproběhne hladce a tak rychle, jak se zprvu předpokládá. Proto se konvergence poněkud zpozdila[57] a určité změny, které s ní souvisí, nejsou úplně uzavřeny.[58]

Nicméně čtenáři se dali slyšet, že už nejsou ochotni čekat a že nové vydání chtějí hned. Vznikly proto tři možnosti. Vydání odložit nebo vydat knihu, která by se brzy stala neaktuální, nebo knihu rozdělit. Z těchto tří možností se pouze ta poslední zdála být akceptovatelná. Proto se tato kniha vydává ve dvou dílech.

První díl se věnuje jednak oblastem, které jsou nezbytně důležité ke každodenní práci běžného účetního, a jednak oblastem, které, ačkoliv nejsou definitivně uzavřené[59], nejsou kontroverzní[60]. Díl první se proto věnuje krátkodobému majetku, hmotnému majetku, nehmotnému majetku, závazcích, kapitálu a základnímu obsahu a struktuře výsledovky.

Druhý díl[61] se bude věnovat oblastem, které jsou 1. okrajové (z pohledu českého účetního) a/nebo 2. kontroverzní. Bude se proto věnovat koncepčnímu rámci,[62] reálné hodnotě,[63] investičnímu majetku,[64] cizím měnám,[65] změnám a chybám,[66] zaměstnaneckým opcím,[67] ocenění a vykazování výnosů,[68] a souhrnnému hospodářskému zisku.[69] Druhý díl se také bude (stručně) věnovat okrajovým (z účetního hlediska) oblastem, jako je výkaz cash flow, výkaz změn kapitálu, zisk na akcie, konsolidace, účetnictví pro daně, segmenty a příloha.

Výběr témat (a podrobnost výkladu) vyplývá primárně ze zkušeností autora, který se od roku 1995 zabývá problematikou aplikace světového účetnictví v České republice. Protože od roku 2005 přijde se světovým účetnictvím do styku mnohem více firem než kdy před tím, mohou vzniknout otázky, na které autor ve své praxi zatím nenatrefil, a které proto do této publikace nezahrnul.

Úvod do problematiky / srovnání IFRS a US GAAP

Ačkoliv se nejedná o publikaci, která se výslovně snaží IFRS a US GAAP porovnat, určitému srovnání nelze zabránit. Toto srovnání se však nesnaží naznačit, který systém je lepší nebo kvalitnější. Oba mají své silné i slabé stránky.[70] Toto srovnání se poskytuje jen a jen proto, aby usnadnilo aplikaci obou systémů v praxi.

Nakonec IFRS a US GAAP se stále rychle vyvíjí a přibližují.[71] Proto se toto srovnání poskytuje proto, aby si čtenáři této publikace mohli vytvořit obraz o pravděpodobném budoucím vývoji obou systémů a na tento vývoj se včas připravit.[72]

Světové účetnictví II online

Okamžikem vydání Světového účetnictví III zůstává velká část Světového účetnictví II (cca 85 %) stále aktuální. Aby toto vydání nemuselo znovu vysvětlovat některé otázky spojené s aplikací pouze US GAAP, může na druhé vydání odkazovat. Protože druhé vydání už není v tištěné formě k dispozici, jeho celý obsah byl umístěn online.



1 US Generally Accepted Accounting principles neboli Americké všeobecně uznávané účetní zásady.



2 International Financial Reporting Standards neboli Mezinárodní standardy pro finanční reportování (dříve známé jako International Accounting Standards neboli Mezinárodní účetní standardy).



3 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví:

§ 19

(9) Účetní jednotky, které jsou obchodní společností a které jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech Evropské unie, použijí pro účtování a sestavení účetní závěrky Mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropských společenství. …

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu:

§ 37

(1) Regulovaným trhem s investičními nástroji (dále jen "regulovaný trh") se rozumí trh

a) který má stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování,

b) na kterém se obchoduje pravidelně,

c) který má stanovená pravidla pro tvorbu kurzů investičních nástrojů,

d) který pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů dosažené při obchodování,

e) který podléhá dozoru dozorového úřadu státu, ve kterém má sídlo a skutečné sídlo,

f) uvedený v seznamu regulovaných trhů zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, který uveřejňuje Komise podle zvláštního právního předpisu.

(2) Regulovaný trh může v České republice organizovat burza nebo organizátor mimo-burzovního trhu s investičními nástroji (dále jen "mimoburzovní trh").



4 Zde se používá výraz „reporting“ primárně proto, že ani výraz „hlášení“ ani „vykazování“ (nebo výkaznictví) neodpovídá přesně významu anglického slova reporting (viz úvod do problematiky / používání cizích slov), které znamená: poskytovat uživatelům dostatek spolehlivých informací formou, která je srozumitelná a umožní jim rozumně investovat, nikoli pouze předkládat uživatelům účetní závěrky sestavené podle zákonem vymezených norem.



5 IFRS a US GAAP nejsou, jako takové, povinné ze zákona nebo nařízení (na území EU). Povinnost používat je se vztahuje pouze na veřejně obchodované firmy. Pokud si nějaká firma nepřeje aplikovat tyto standardy, stačí stáhnout své cenné papíru z trhu a povinnost používat je zaniká.



6 Zde se nepoužívá pojem „závěrka“, protože tento český výraz není (zatím) úplně sémanticky srovnatelný s tím, čemu se anglicky říká „financial statements and footnotes to the financial statements”.



7 Tato publikace není ani učebnice, ani skriptum. Tato publikace je praktická příručka zaměřená především na účetní a auditory, kteří musí aplikovat a kontrolovat IFRS a US GAAP v dennodenní praxi zde v Čechách. Tato publikace se proto nemusí řídit textem samotných standardů (proto se například její kapitoly věnují tématům a nikoli, jako u mnoho dalších publikací, standardům). Nemusí se řídit ani tím, jak podrobně nějaký standard řeší nějakou účetní oblast. Proto si může dovolit například hmotnému nebo nehmotnému majetku (které jsou kriticky důležité pro všechny firmy a uživatele) věnovat mnohem víc prostoru než například rezervám (které jsou spíš okrajovou záležitostí). A proto může tématiku, jako například penze (které jsou natolik specifické, že jsou černou skřínkou pro většinu účetních), úplně přeskočit (viz úvod do problematiky / proč dva díly).

Nakonec, protože hovoří o „světovém účetnictví“, není limitována tím, jak dobře nebo špatně jeden nebo druhý systém řeší nějakou konkrétní účetní oblast. Může hovořit o řešení, které nabízí oba, a tím umožnit účetním zvolit si postup, který není pouze „podle pravidel“, ale který zlepší kvalitu jejich práce (a někdy jim i nějakou tu práci ušetřit). Viz úvod do problematiky / srovnání IFRS a US GAAP.



8 V praxi toto tvrzení není úplně pravdivé. V praxi se manažerské účetnictví a daňové účetnictví často odvíjí od IFRS nebo US GAAP. Nicméně, jedná se pouze o zkratku zvolenou tou či onou firmou nebo účetním. Tvůrci IFRS a US GAAP všeobecně neuvažují o tom, že by se jejich systémy používaly na jakýkoliv jiný účel než na komunikaci s investory (a dalšími vnějšími uživateli).



9 V tomto kontextu slovo investor znamená jak vlastník (nebo držitel vlastnického podílu), tak věřitel (nebo držitel dlužního finančního nástroje).



10 V tomto užším kontextu se slovo investor chápe jako vlastník (nebo držitel vlastnického podílu).



11 The users of financial statements include present and potential investors, employees, lenders, suppliers and other trade creditors, customers, governments and their agencies and the public.



12 Mimochodem, jak tvůrci US GAAP, tak tvůrci IASB momentálně pracují na „vylepšení“ svých koncepčních rámců tak, aby „ujasnili“ určité „nejasnosti“. Jednou z těchto nejasností je právě, komu se snaží sloužit.



13 Viz Světové účetnictví II online.



14 Podrobnosti o personálním obsazení obou výborů jsou dostupné na adresách www.fasb.org a www.iasb.org, a podrobnější diskuse se objevuje v podkapitole rozvaha / dlouhodobý majetek / nehmotný majetek / ocenění / zdroj hodnoty nehmotného majetku / teoretické pozadí.



15 Zde se úmyslně nepíše, že se jedná o „technické odborníky“, přestože to je název, kterým se tvůrce účetních pravidel nejčastěji označují. Důvodem je, že skutečná „odbornost“ se dá potvrdit pouze ex post. Jinak řečeno, během celé lidské historie všechny nejvážnější chyby (od válek přes finanční rozhodnutí jako ta podle ekonoma Miltona Friedmana, která přeměnila běžnou korekci na trhu a mírnou recesi na hospodářský kolaps a celosvětovou depresi), byly spáchané právě lidmi, kteří se považovali za odborníky. „Odbornost“ se proto, a priori, potvrdit nedá. Jediné, co se takto potvrdit dá, je profesionalita.



16 Výbor pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Board).



17 Výbor pro finanční účetní standardy (Financial Accounting Standards Board).



18 Zákon Sarbanes-Oxley Act mimo jiné ustanovil, že FASB má právo získat „nedobrovolné příspěvky“ od firem, které využívají její služby. Tyto příspěvky jsou součást poplatků, které firmy odvádí za to, že mohou být kotované na americké burze a (na rozdíl, například, od rozpočtu Komise pro cenné papíry) nepodléhají schválení zákonodárců nebo vládních orgánů. Co se IASB týče, tak tato instituce nedisponuje takovýmto zdrojem „nedobrovolných příspěvků“. V roce 2002 získala dary ve výši £116 milionů a prodala publikace za čistou hodnotu £1 milion (viz www.iasb.org.uk/docs/ trustees/ar2002.pdf).



19 Poznámka autora: ano, chápu, že zde uvedený příklad nesouvisí s tématikou účetnictví, a že je (přinejmenším) choulostivý. Zvolil jsem ho však proto, že by měl být jednoznačný. Tímto se zároveň omlouvám, pokud jsem se některého čtenáře dotknul.



20 Pokud by jedna nebo druhá strana byla spokojená, znamenalo by to, že práva té druhé byla nekompromisně pošlapána. Z toho vyplývá jeden zajímavý úkaz. V demokratické společnosti, kde se respektují práva všech lidí, všichni lidé neustále remcají, stěžují si a považují všechny politiky za zkorumpované parchanty, kteří neustále zrazují jejich zájmy. To je zcela v pořádku. Znamená to, že se jedná o celkem dobře fungující demokracii, kde se respektují práva všech lidí. Naopak, kdyby ta či ona skupina byla zcela spokojená s prací politiků, jednalo by se o režim, který má k demokratickému státu velmi daleko.



21 Pokud se nemá jednat o policejní stát, drtivá většina občanů musí být ochotná dodržovat zákony dobrovolně. Stát nakonec nemůže fungovat (dlouho), pokud většina jeho občanů žije v teroru nebo ve vězení.



22 Zde je vždy nutné brát do úvahy jednu zásadní lidskou vlastnost. Naprosto každá lidská bytost pociťuje hluboké utrpení a téměř nesnesitelnou bolest vždy, když jí zákon odebere nějakou svobodu (třeba svobodu mlátit lidi s opačným názorem tak dlouho, než dostanou rozum). Na druhé straně, každá lidská bytost pociťuje téměř stejně silnou radost a potěšení ze stejné ztráty svobody ze strany soupeře nebo nepřátele. Proto pan A bude zákon považovat za „spravedlivý“, pouze pokud ztratí přibližně stejné množství svobody jako pan B (a naopak).

Pokud se jedná o rozumné lidi, nakonec se oba rozhodnou takový zákon dodržovat (přestože s ním nesouhlasí), protože, nakonec, o tom civilizace je. Kdyby lidé nebyli ochotní na takovéto spravedlivé kompromisy dobrovolně přistupovat, lidská společnost by stále pobíhala po afrických stepích a házela by po sobě oštěpy.



23 A práce je to skutečně náročná. Proto lidé, kteří jsou ochotni ji dělat, možná od svých spoluobčanů nemohou očekávat jejich lásku, ale mají právo na jejich respekt a respekt pro svou práci.



24 A tato realita je pouze jedna. Opak tvrdí pouze děti, blázni a lidé, kteří mají co získat, pokud ji zkreslí.



25 Realita je: firma má 100 Kč, nebo je nemá. Firma vlastní majetek, který má hodnotu 100 Kč, nebo ne. Firma prodala zboží za 100 Kč, nebo ne. Firma vyinkasuje 100 Kč, nebo ne. Firma dluží 100 Kč, nebo ne. Realita je realita.



26 To, co je zde uvedeno, by se nemělo vykládat tak, že neexistuje prostor pro diskusi o tom, jak popsat realitu co nejvěrněji. Tato snaha je alfa a omega tvorby účetních pravidel. To, co je zde uvedeno, by se mělo vykládat tak, že by měla existovat snaha vytvořit pravidla, která ji popisují, ne pravidla, která ji zkreslují.

Například, v USA vedení mnoha firem tvrdí, že zaměstnanecké opce se nemají klasifikovat jako náklady, protože nepředstavují výdaje. To je nesmysl. Opce má vždy nějakou hodnotu. Kdyby tuto hodnotu neměla, zaměstnanci by nebyli ochotní přijmout výplatu v opcích místo peněz. To je ekonomická realita. Hodnota opcí však není pevně stanovitelná, to je také ekonomická realita. Ale fakt, že se náklad musí odhadnout, neznamená, že jeho hodnota se rovná nule. Proto může vzniknout legitimní účetní debata o tom, jak co nejlépe ocenit opce, nikoli o tom, zda mají hodnotu. Jediní lidé, kteří jsou ochotní tvrdit opak, jsou ti zaměstnanci a členové vedení (a zákonodárci a akademici, pro které je jejich přízeň důležitá), kteří opce pobírají, a kteří by se nejraději tvářili, že investorům slouží zcela zdarma.

Podobně, v Evropské unii někteří bankéři tvrdí, že hodnota derivátů se musí odhadnout a že proto by se měly vykazovat v pořizovací hodnotě (která je, jak překvapivé, obvykle nulová). Znovu, jediní lidé, kteří jsou ochotní tvrdit, že neoceňovat deriváty v reálné hodnotě poskytuje pravdivý obraz, jsou ti bankéři (a zákonodárci a akademici, pro které je přízeň těchto lidí důležitá), kteří by se rádi tvářili, že ve skutečnosti neprovádí vysoce riskantní operace s penězi střadatelů.



27 Samozřejmě, protože se nejedná ani o blázny, ani o děti, členové těchto zájmových skupin dobře chápou, že pravidla, která prosazují, neposkytují ani pravdivý ani věrný obraz. Většina z nich však doufá, že než tento obraz ukáže svou skutečnou tvář, budou si už poklidně užívat pohodlný a finančně zajištěný důchod. Jak ukázal nedávný krach burzy v USA (a následující skandály, soudní procesy a mnoholeté tresty), realita čas od času neočekávaně ukáže svou pravou tvář, a čím déle se skrývá, tím větší je šok, když se závoj konečně zvedne.



28 Ne, to není překlep.



29 Podle registrace (viz sec.gov/Archives) prodal pan Brin během primární emise 962 226 akcií a pan Page 964 830 akcií za $85 za akcii. Od IPO vzrostla tržní hodnota akcií firmy o dalších 50 %, a dnes jejich zbývající podíly ve firmě mají hodnotu 127,5 miliard Kč.



30 Ačkoliv mnoho „levicových“ pozorovatelů ekonomické scény tvrdí, že není možné zbohatnout bez toho, aby byl někdo okraden, Google je příklad toho, že toto tvrzení není založené na pravdě. Pan Brin a pan Page nikoho neokradli. Místo toho lidem nabídli službu (kdo by si v dnešní době dokázal představit život bez Google?), která jim natolik zlepšila život, že za ní ochotně zaplatili. Google je proto pouze důkaz toho, že pokud lidé mohou mezi sebou svobodně obchodovat, krást se nemusí.



31 Na rozdíl od názoru, který všeobecně panuje v Evropě, podnikatelé obvykle neprodávají akcie na burze, aby získali peníze na rozvoj operací (například firma Google byla tak zisková, že mohla financovat své operace ze zisku a stejně si jim podařilo nashromáždit víc než půl miliardy v hotovosti dnem jejich IPO). Většina firem (které jsou schopné se na burzu vůbec dostat) může hravě pokrýt tyto potřeby bankovními úvěry. Naopak, firmy chodí na burzu, 1. aby vytvořily trh pro akcie, které patří zakládajícím členům, vedení a zaměstnancům, nebo 2. aby získaly finance na další rozvoj.

V prvním případě jsou zaměstnanci mnohem ochotnější pilně pracovat (a mají mnohem méně náročné platební požadavky a jsou mnohem méně motivováni vstoupit do odborů), pokud jsou zároveň i vlastníky firmy (čemuž se říká demokratizace podnikání). Ve druhém případě, pokud jedna firma chce koupit druhou, je často mnohem výhodnější platit vlastními akciemi než penězi (nakonec, firmy mohou vlastní akcie tisknout samy, zatím co peníze je nutné nejprve vydělat).



32 Jedna z podmínek pro vstup na kapitálový trh v USA je registrace u americké Komise pro cenné papíry (SEC), která od firem vyžaduje závěrky sestavené podle US GAAP (nebo upravené k US GAAP, pokud se jedná o cizí firmu). Od 1. 1. 2005 bude mít Evropská unie podobné požadavky (viz europa.eu.int).



33 Pokud pravidla IFRS a US GAAP dodržovat nechtějí, nic jim nebrání v tom, aby své akcie nebo dluhopisy odkoupily a staly se znovu soukromými subjekty, na které se tato pravidla nevztahují. Možná to je proces drahý a složitý, ale každoročně jsou stovky firem, které právě toto udělají.



34 Co se IFRS týče, nařízení Evropské komise umožňuje členským státům se rozhodnout, zda budou vyžadovat IFRS od jiných než konsolidovaných firem kotovaných na trhu. Většina členských zemí zatím tuto možnost nevyužívá. Důvod, který se nejčastěji cituje, je, že pokud by takto učinily, de facto by odevzdávaly svou vlastní fiskální suverenitu, a potažmo daňové pravomoci (alespoň co se právnických osob týče) do rukou neziskové, nevládní organizace, která nemá žádnou politickou zodpovědnost, a která (jak ukázaly debaty ohledně pravidel pro finanční nástroje) není ochotná brát do úvahy evropské politické zájmy.

Poznámka autora: na toto téma jsem nedávno publikoval článek: Daňové zemětřesení za rohem?, který vztah mezi IFRS a daňovou politikou blíže komentuje.



35 Než banka poskytne úvěr malému nebo střednímu podniku, často vyžaduje závěrku připravenou podle nějakého světového účetního systému. V mnoha zemích (například v USA je to běžná praxe), než se prodá zboží na fakturu, vyžaduje se závěrka sestavená podle takového systému (a kterou podepsal známý auditor). V České republice takováto praxe zatím není příliš rozšířená, ale podle většiny expertů se po zavedení IFRS rychle rozšíří.



36 Naopak, protože aplikace US GAAP a IFRS je velmi náročná (na personál i výpočetní techniku) a drahá (lidí, kteří IFRS a US GAAP skutečně rozumí, je velmi málo a obvykle nejsou ochotni pracovat za „průměrnou odměnu“).



37 Upozornění: autor této publikace není právník. Nic z toho, co je zde uvedeno, by se nemělo vykládat jako právní rada nebo doporučení. Autor této publikace výslovně doporučuje všem čtenářům, aby se obrátili na kvalifikovanou osobu se všemi otázkami spojenými s trestní odpovědností. Viz úvod do problematiky / upozornění.



38 Podle nového amerického zákona SOX (.pdf) trest může být až do výše 20 let odnětí svobody a / nebo peněžitá pokuta ve výši $2 5 milion dolarů. V Evropské unii se na srovnatelné právní úpravě momentálně pracuje.



39 V dokonalém světě by všechny zákony byly ve všech ohledech zcela spravedlivé vůči všem lidem a všichni lidé by je dodržovali, protože si přejí žít ve společnosti, kde vládnou zákony, nikoli lidi. Svět však není dokonalý. Kdyby byl, nebyla by nutná policie, vězení a novelizace.



40 Nakonec, kdyby se trvalo na absolutním dodržování všech zákonů přesně tak, jak jsou napsané, těch 90 % občanů, kteří nejsou právníci, by nestrávili svůj život v práci, ale před soudem.



41 Samozřejmě v praxi určitá tolerance také existuje, ale (pokud se ukáže, že pravdivý a věrný obraz byl zkreslen) je podstatně menší.



42 Protože americké poroty jsou složené z běžných občanů, je celkem zbytečné citovat účetní pravidla, protože běžný občan jim jednoduše rozumět nebude. Místo toho se zaměří na ty vdovy a sirotky, které, po poklesu akcií na burze, přišly o své celoživotní úspory, a které po dobu mnoho dní se slzami v očích porotě vysvětlovaly bídu a utrpení, které jim způsobila firma a její účetní.



43 Zlý sen? Ne, bohužel, taková je realita. Nebo velmi brzy bude, v dnešním globálním světě.



44 Poznámka autora: zde bych chtěl své čtenáře požádat o shovívavost. Jsem sice Čech, ale vyrostl a vystudoval jsem v USA. Český jazyk jsem se nikdy formálně neučil. Zároveň jsem nikdy formálně nestudoval české účetnictví. Z toho vyplývá, že často píšu tak, jak mluvím – poněkud neformálně, že občas používám nestandardní výrazy a obraty a že neznám všechny nuance českého účetního systému.

Proto se chci dopředu omluvit těm čtenářům, kterým nedostatky této publikace budou vadit, a poděkovat těm, kterým budou vadit natolik, že mne na ně upozorní.



45 Samozřejmě, česká firma bude své finanční zprávy publikovat také v českém jazyce, stejně jako německá v německém a španělská ve španělském. Ale protože ani čeština, ani němčina, ani španělština nejsou světovým finančním jazykem, nezbude těmto firmám nic jiného, než je zároveň publikovat v jazyce, kterému rozumí ve všech zemích světa od Afghanistánu přes Lucembursko až po Zimbabwe. Jinak řečeno, stejně jako vědci, lékaři a právníci mají svou latinu, angličtina není jen lingua franca kontrolorů leteckého provozu, ale také vedení firem, investorů, regulátorů, účetních a všech lidí, pro které obchod nekončí na státních hranicích.



46 Preface to IFRS p. 23: the approved text of any discussion document, exposure draft, or IFRS is that approved by the IASB in the English language. …



47 Preface to IFRS p. 23: … The IASB may approve translations in other languages, provided that the translation is prepared in accordance with a process that provides assurance of the quality of the translation, and the IASB may license other translations.



48 Protože se jedná o US GAAP, FASB žádné překlady neschvaluje.



49 „The amount of any write-down of inventories to net realisable value and all losses of inventories shall be recognised as an expense in the period the write-down or loss occurs.“



50 Viz rozvaha / krátkodobý majetek / zásoby / metoda reálné hodnoty zásob / opravné položky.



51 Takových slov je víc. Například „aktivace“ se často překládá jako „capitalization“. Bohužel, pokud účetnictví vychází z finančního konceptu kapitálu, porušuje postup používaný při aktivaci rovnou dvě všeobecné zásady (zásadu uznání výnosů a zásadu uznání nákladů), a proto „capitalization“ není. Nebo i takový banální výraz jako „dohadná položka“ nemá přesný anglický ekvivalent (protože se používá poněkud jiný postup), a proto způsobuje lidem nekonečné komplikace.



52 IFRS a US GAAP nejsou zákony, a proto jejich nedodržení není (technicky) samo o sobě trestné, ovšem co trestné je (protože se jedná o defraudaci), je prohlášení, že se dodržují, zatím co se ve skutečnosti nedodržují. Viz úvod do problematiky / upozornění.



53 Nebo případně: Robert Mládek, Box 111, 11001 Praha 1.



54 Viz úvod do problematiky / používání cizích slov.



55 Viz použitou literaturu.





57 Toto konstatování by se nemělo vykládat jako kritika. Naopak. Jak IASB, tak FASB za posledních několik let udělali naprosto ohromný kus práce (mnohem větší, než by autor této publikace před dvěmi lety považoval za možné).



58 Ze strany IFRS se jedná o zpoždění, za které nemůže IASB, ale Evropská komise (která se na poslední chvíli rozhodla, že jí úplně nevyhovují všechna ustanovení standardu IAS 39). Na straně FASB se jedná o podobné potíže, kromě toho, že na této straně Atlantiku se američtí zákonodárci postavili proti pravidlům ohledně zaměstnaneckých opcí. Protože IASB i FASB museli věnovat značnou pozornost těmto „politickým otázkám“, zbývalo méně času na ostatní povinnosti.



59 Pod pojmem „ne úplně uzavřené“ se rozumí, že byl vydán předběžný návrh vyhlášky (tzv. exposure draft), ale ne konečný. Zde se však jedná pouze o dvě oblasti (zásoby a nepeněžní výměny majetku), a pouze u US GAAP. FASB sice konečné vyhlášky sliboval před koncem roku 2004, ale v době psaní této knihy stále ještě všechny vydány nebyly. Pokud se budou lišit od návrhů, tento fakt bude sdělen na stránkách www.us-gaap.cz.



60 Což znamená, že konečná pravidla by se od návrhu neměla nějak výrazně lišit.



61 Protože první a druhý díl budou časem opět sloučeny do jedné publikace, odkazuje se v tomto prvním díle na kapitoly a podkapitoly, které budou obsaženy v druhém díle.



62 Nad kterým momentálně bádají jak IASB, tak FASB.



63 Další oblast, nad kterou IASB a FASB intenzivně bádají.



64 Včetně problematiky účetnictví pro deriváty a zajišťování (která je tak kontroverzní v Evropě), opcí na akcii, sloužící jako odměny pro vedení (oblast, která je v USA podobně kontroverzní) a jednotek vytvořených za speciálním účelem (které proslavil Enron a kde nová pravidla jsou natolik zmatečná, že se budou muset znovu upravovat).



65 Kde u IFRS nastaly výrazné změny, které se stále v praxi nevytříbily.



66 Kde US GAAP se má definitivně konvergovat směrem k IFRS.



67 Protože není vyloučeno, že tato pravidla mohou mít vliv na vykazování zisku na akcii, i tato oblast se přesunula do druhého dílu.



68 Téma, u kterého právě probíhá projekt, jenž má účetnictví zásadně změnit.



69 Kde IFRS plánuje významné změny, které budou případně mít zásadní vliv na celou výsledovku.



70 Například, US GAAP je často tak podrobný a jeho kvantifikace a diskuse tak vyčerpávající, že se stává nepochopitelný, nebo že lidem poskytuje přesný a podrobný návod, jak obcházet jeho ducha a smysl. Na druhé straně, IFRS se často snaží být natolik „založené na zásadách“, že jeho ustanovení jsou natolik všeobecné a stručné, že se, bez odvolání na jiné zdroje, v praxi aplikují jen těžko. Naštěstí, v mnoha případech, se IFRS a US GAAP dobře doplňují. Kde IFRS poskytne obraz celého lesa, US GAAP každý jednotlivý strom rozpitvá, a podrobně okomentuje jeho molekulární částice.



71 V roce 2002 se IASB a FASB formálně dohodli na „projektu konvergence“. Tento projekt má za cíl zaprvé pravidla obou systémů přiblížit (tím, že se vždy snaží vybrat to jedno „nejlepší řešení“), a po té zaručit, že se budou nadále vyvíjet společně.



72 Projekt konvergence (www.fasb.org/intl/convergence_iasb.shtml) byl rozdělen do třech fází. První fáze, která měla odstranit nejjednodušší rozdíly do roku 2005, je (vesměs) u konce. Druhá fáze (která má odstranit zbývající rozdíly) se má ukončit do roku 2007. Nakonec, třetí fáze (kde obě strany a ostatní světoví tvůrci účetních standardů budou úzce spolupracovat na tvorbě nových pravidel) začne po skončení druhé.











Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 28.Aug.2016 | Design: Frkal.com