Světové účetnictví II online Zpět na seznam

Obecný úvod

Na začátek bych chtěl k této knize říci několik slov.

Nejprve k názvu „Světové účetnictví“. Pojmenoval jsem takto první vydání této knihy z jednoho praktického důvodu. US GAAP (neboli americké všeobecně uznávané účetní zásady) je – de facto – jediný účetní systém na světě, který je tak rozšířený, že by se dal považovat za skutečně světový účetní systém. Jistě někteří z Vás budou namítat, že IAS (neboli mezinárodní účetní standardy) jsou tím pravým světovým účetním systémem.

Na tuto námitku odpovídám, že IAS sice má za cíl stát se světovým účetním systémem, ale dosud se k tomuto cíli nedopracoval. Jak mohu toto tak kategoricky tvrdit? Jednoduše. IAS není dosud akceptován všemi burzami světa. Na příklad, pokud chce firma emitovat své cenné papíry na otevřeném trhu v USA, musí své výkazy buď vykázat podle pravidel US GAAP, nebo je musí doplnit srovnávací tabulkou, která vysvětluje rozdíly mezi tím, jak jsou prezentovány, a jak by vypadaly, pokud by byly připravené podle US GAAP[1].

Tudíž, protože IAS nejsou akceptovatelné na celém světě, nemohou být světovým účetním systémem.

Všechny burzy světa sice také neakceptují US GAAP, ale to není podstatné. US GAAP je akceptován na burze v USA, a tato burza je zlatý standard světa. Protože získat investory je jediný rozumný důvod, proč používat jakýkoli finanční účetní systém, a protože většina těchto investorů nakupuje na americkém kapitálovém trhu, US GAAP je jediný finanční účetní systém, kterým se většina firem po celém světě musí zabývat[2].

Uvědomuji si, že – z pohledu Evropana – je tento koncept poněkud zvláštní. V Evropě firmy nepoužívají ten či onen účetní systém proto, že chtějí, ale proto, že (ze zákona) musí. US GAAP však není povinný (ze zákona). Firmy používají US GAAP ne proto, že jim to nařídil stát, ale proto,že se samy rozhodly, že to pro ně bude výhodné.

Jinak řečeno, firmy obvykle potřebují peníze, aby byly schopné provozovat své obchodní činnosti. Tyto peníze mohou získat od svých vlastníků. Často se však stává, že tento zdroj peněz je nedostačující, a tak je nutné získat cizí zdroje.

V případě, že firma a poskytovatel těchto zdrojů jsou schopní se domluvit na podmínkách, které nevyžadují od firmy, aby vedla své účetnictví podle pravidel US GAAP, tak US GAAP používat nemusí. Pouze pokud poskytovatel zdrojů chce od firmy finanční informace připravené podle US GAAP, tak je firma povinná US GAAP používat.

Podle zákonů v USA je však toto ryze soukromá záležitost. Důvod je, že stát je přesvědčen, že firma a poskytovatel zdrojů jsou svéprávné osoby, které jsou schopné se domluvit tak, aby obě strany byly spokojené. Americká vláda proto nepovažuje za nutné vyžadovat od firem, aby používaly US GAAP, a tak povinnost používat US GAAP nevyplývá ze žádného zákona.

K tomuto všeobecnému pravidlu je však jedna výjimka. Pokud poskytovatel zdrojů je člen široké veřejnosti (nebo-li běžný občan), stát považuje za nutné zasáhnout tak, aby ochránil jeho zájmy[3]. Z tohoto důvodu americká Komise pro cenné papíry vyžaduje od firem, aby předložily finanční správu připravenou podle US GAAP, než udělí povolení emitovat cenné papíry, které se budou prodávat široké veřejnosti, a aby dál pravidelně veřejnosti poskytovaly finanční správy připravené podle US GAAP.

Z tohoto vyplývá, že pokud nějaká firma nechce používat US GAAP, tak nemusí[4], protože nikde není napsáno, že firmy musí své cenné papíry prodávat americké veřejnosti[5].

Krátké slovo o obsahu této knihy

Tato kniha se nedá považovat za učebnici US GAAP. Autor této knihy předpokládá, že její čtenáři už znají základy účetnictví, a tak je nevysvětluje. Tím se myslí, že nevysvětluje účetnictví jako takové, a tak že nebude použitelná pro člověka, který nezná alespoň české účetnictví.

Tato kniha se také věnuje pouze těm oblastem US GAAP, které se liší od českého účetnictví. To znamená, že pokud nějaký účetní postup je stejný v obou systémech, tak se to vysloveně řekne a postup se jednoduše nepopisuje.

Tato kniha se také nevěnuje těm oblastem US GAAP, které všeobecně nezajímají průměrného českého účetní. To znamená, že se zde na příklad nepopisuje účetní postup pro zaměstnanecké penze nebo kompenzaci formou opce na akcie. Důvod je, že (i když tyto oblasti jsou důležité) existují podstatné rozdíly v zákonech nebo obchodních zvyklostech, které způsobují to, že pravidla US GAAP pro tyto oblasti nejsou v České republice všeobecně aplikovatelná.

Na konec (v zájmu stručnosti) se tato kniha nevěnuje pravidlům specifických průmyslových odvětví. Zde tak nenajdete popis pravidel, která musí používat na příklad banky a pojišťovny, těžební společnosti nebo filmový průmysl.

Z těchto omezení samozřejmě vyplývá, že někteří čtenáři budou mít otázky, na které zde nenajdou odpověď. Tito čtenáři mohou využít možnosti, které jim poskytuje internet a se svými dotazy se obrátit přímo na autora této knihy[6].

Co se struktury týče, tato kniha je rozdělena do čtyř hlavních částí:

  1. Úvod do problematiky

  1. Rozvaha

  1. Výsledovka

  1. Doplňující diskuse.

Čtenáři prvního vydání si všimnou, že toto uspořádání se podstatně liší od uspořádání prvního vydání. V prvním vydání byl uveden přehled všech témat a pouze vybraná témata byla probraná podrobně.

V tomto vydání jsou všechna uvedená témata probraná podrobně.

Je však důležité, abych zdůraznil, že jsou probraná podrobně, a ne vyčerpávajícím způsobem.

Důvodem je, že tato kniha odráží kontext, ve kterém je psaná. Před několika lety v Čechách většina lidí ani nevěděla, co to US GAAP je, a tak byl nutný přehled. I v té době byli takoví, kteří potřebovali vědět, jak se aplikuje, ale pouze v omezeném počtu oblastí.

Dnes firmy pokročily, a tak je nutné rozšířit počet oblastí, kterým se kniha bude věnovat.

Na druhé straně, protože toto téma je stále relativně nové pro mnoho čtenářů, je nutné zachovat přehlednost. Při psaní tohoto vydání jsem se snažil (někdy víc, někdy míň úspěšně) tyto dvě poněkud protichůdné potřeby vyvážit.

Krátké slovo o struktuře této knihy

Abych ulehčil práci čtenářům, kteří se musí vyznat (často poprvé) nejenom v cizím účetním systému, ale také v cizím jazyku, zvolil jsem následující strukturu, která se mi osvědčila během přednášek.

Každé nové téma označuji takovouto úvodní řádkou:

Rozvaha / běžná aktiva / peníze / krátkodobé investice / obchodovatelné cenné papíry
The balance sheet / current assets / cash / short-term investment / marketable securities

Tato řádka Vám říká, že toto téma je součástí diskuse o krátkodobých investicích, které je součástí diskuse o penzích, atd.

Obvykle toto také znamená, že pokud byste vykazovali obchodovatelné cenné papíry, tak by jste je mohli považovat za subkategorii krátkodobých investic. Bohužel struktura US GAAP není tak rigidní, aby toto bylo všeobecné pravidlo.

Například, pokud by firma neměla žádné krátkodobé investice kromě obchodovatelných cenných papírů, ale měla by podstatné množství těchto cenných papírů, tak by je musela vykázat jako samostatnou položku vedle peněz (nemohla by je do peněz zahrnout).

Jsou také situace, kde je vhodné mluvit o určitém tématu, i když se zdá, že se o něm mluví na špatném místě. Například u diskuse časového rozlišení se najednou hovoří o všech čtyřech typech časového rozlišení, i když se tato diskuse uvádí v rámci širší diskuse o běžných aktivech. Při konečném sestavování finančních výkazů podle US GAAP je tak vždy nutné používat vlastní úsudek, který je založený na porozumění problematiky.

Používání cizích slov

Nezapomeňte, že US GAAP je účetní systém USA. Nemíní -- jako IAS -- být účetním systémem celého světa (to, že je – de facto – účetním systémem celého světa, tento fakt nemění). To znamená, že je v angličtině, a že bez alespoň základní znalosti anglického jazyka se US GAAP nedá provozovat.

Na tuto situaci jsem reagoval tak, že všechna témata a všechny důležité výrazy uvádím jak v angličtině, tak v češtině[7].

Příklady

Autor této publikace používá příklady, kde často jmenuje zúčastněné firmy. Tyto příklady jsou brané z veřejných zdrojů (viz: bibliography) a autor v těchto příkladech neprozrazuje žádnou informaci, která by se dala považovat za důvěrnou.

Autor této publikace (ve dni jejího vydání) nevlastní přímo žádné cenné papíry žádné firmy, která je v této publikaci jmenovaná.

Autor této publikace nedoporučuje koupi, držení nebo prodej žádného cenného papíru žádné firmy, která je v této publikaci jmenovaná.

Autor této publikace také používá příklady získané z jeho praxe. Všechny firmy, kterých se tyto příklady týkají, daly autorovi svůj souhlas, aby tyto příklady byly v této knize použité, s podmínkou, že firmy nebudou jmenovány, a že autor upraví příklady tak, aby informace získaná autorem zůstala důvěrná.

Upozornění / disclaimer

Autor této publikace vysloveně prohlašuje, že tato publikace má pouze informativní charakter, a že tato publikace není autoritativní zdroj US GAAP.

Podle Auditing Standards Board[8] účetní profesionál se může odvolávat pouze na autoritativní zdroj[9], aby odůvodnil své rozhodnutí, jak postupovat podle pravidel US GAAP.

Účetní profesionál se tak v žádném případě nemůže odvolávat na informaci získanou z této publikace[10], aby obhájil jakýkoliv účetní postup, který zvolí k použití.

The author of this publication explicitly declares that this publication is not an authoritative pronouncement of US GAAP.

According to the rules promulgated by the Auditing Standards Board, accounting professionals may only cite authoritative pronouncements to justify the accounting procedures they have chosen to apply.

The author of this publication explicitly states that no accounting professional may cite this publication as the source for the accounting procedure(s) he or she has chosen to apply.

Část první


Úvod do problematiky
Introduction

Než začneme hovořit o US GAAP, musíme si ujasnit, co to přesně US GAAP je. US GAAP je sada zásad, podle kterých se sestavují finanční výkazy, které se předkládají individuálním investorům v USA.

US GAAP nemá nic společného s účetnictvím, které se používá při sestavování vnitropodnikových reportů (manažerské účetnictví, nebo-li management accounting), nebo s účetnictvím, které se používá pro sestavování daňového přiznání[11].

Tento fakt je však téměř nepochopitelný pro Evropana, zvyklého na to, že účtuje především pro to, aby byl schopen doložit svou daňovou povinnost[12].

Co je také téměř nepochopitelné pro Evropana, je, že US GAAP není daný zákonem, a tak není povinný. Firmy tak používají US GAAP ne proto, že jim to někdo nařídil, ale proto, že chtějí.

Toto je nejpodstatnější rozdíl mezi US GAAP a národními účetními standardy, používanými v Evropě a v České republice. Toto také musíme vždy brát na vědomí při aplikaci US GAAP zásad.

Z tohoto důvodu by bylo na místě stručné porovnání několika důležitých aspektů US GAAP a národních standardů České republiky.

Při porovnávání těchto systémů nás napadne základní otázka: co je účel účetnictví?

Odpověď je jednoduchá. Účel všech účetních systémů je stejný - poskytování informací.

Rozdíly mezi US GAAP a českými národními standardy se dají shrnout do třech kategorií: 1. komu bude tato informace poskytnuta, 2. kdo má určovat pravidla pro to, jak se tato informace má poskytovat, a 3. z čeho vychází povinnost se těmito pravidly řídit.

Nejprve se podívejme na české národní standardy.

České národní standardy slouží především státu, tvoří je stát, a jsou používané, protože jsou povinné ze zákona.

Teď se podívejme na US GAAP.

Úvod do problematiky / pro koho?
Introduction / for whom?

US GAAP je tvořen pro jinou cílovou skupinu. Touto skupinou jsou drobní investoři.

V předchozí větě je nejdůležitějším slovem slovo drobní. Proč by však měla právě tato skupina být tak důležitá? Existují proto dva hlavní důvody.

První důvod je, že tato skupina potřebuje pomoc.

Druhým důvodem je, že bez této skupiny to nejde.

Proč však potřebuje tato skupina pomoc?

Hlavně pro to, že je odkázaná pouze na veřejně dostupné informace. Zde je graf, který uvádí výsledky průzkumu, který provedla jedna americká firma[13].

Tento graf ukazuje, že profesionální analytici považují vedení (company executives) za nejdůležitější zdroj informací. Proč je tomu tak?

Představme si, že pan Smith vlastní 100 akcií společnosti XYZ. Do firmy zavolá a chce mluvit s finančním ředitelem, aby zjistil, zda je rozumné akcie dál vlastnit. Je pravděpodobné, že tento člověk bude přepojen?

Představme si jinou situaci. Penzijní fond ABC, který vlastní 1,000,000 akcií společnosti XYZ Inc. Analytik, který má u tohoto fondu firmu XYZ na starost zavolá, a chce mluvit s finančním ředitelem. Je pravděpodobné, že tento člověk bude přepojen[14]?

Faktem je, že běžní investoři jsou, a vždy budou odkázáni pouze na veřejně dostupné informace. To je také důvod, proč pravidla US GAAP jsou tvořená tak, aby tyto informace byly co nejspolehlivější[15].

Tento postoj k informacím vychází z ekonomické teorie, která říká, že pro hospodářství jako celek, je žádoucí, aby běžní občané sami rozhodovali, jak bude nakládáno s jejich úsporami[16].

Samozřejmě, že jsou i jiné možnosti. Na příklad, v Evropě nebo Japonsku[17] se spíš preferuje ekonomický model, kde instituce (především banky, nebo přímo stát) rozhoduje o tom, jak se s úsporami občanů bude nakládat. Protože běžní občané v této situaci nemají o čem rozhodovat, tak není nutné, aby byli o čemkoli informováni, a tak není zapotřebí průhledný účetní systém.

Úvod do problematiky / kým?
Introduction / b
y whom?

Teď můžeme přikročit k další otázce: kdo tvoří pravidla US GAAP?

Protože pravidla US GAAP nejsou zákon, US GAAP netvoří zákonodárci.

Pravidla US GAAP jsou tvořená profesí. Přesněji řečeno, na tvorbě US GAAP spolupracují auditoři, firemní účetní, akademici a regulátoři kapitálových trhů. US GAAP zkrátka tvoří ti lidé, kteří účetnictví rozumí.

Možná by bylo užitečné se krátce podívat na hlavního tvůrce US GAAP, FASB[18]. FASB je výbor, který má sedm členů. Tři členy jsou dosazeni profesí (v tomto kontextu se pod profesí myslí auditoři). Dva členy jsou dosazeni podnikatelskou sférou. A po jednom jsou dosazeni školstvím a vládou. Tento výbor schvaluje nová účetní pravidla na základě tzv. velké většiny (5 nebo víc hlasů).

To znamená, že pokud auditoři s nějakým pravidlem nesouhlasí, tak jeho schválení mohou zabránit. Na druhé straně, pokud auditoři a firmy jsou schopní se domluvit, tak dohromady mají dostatek hlasů. Pokud auditoři chtějí pravidlo, se kterým firmy nesouhlasí, mají příležitost ho prosadit, pokud poslední dva členové souhlasí.

Z tohoto rozložení sil vyplývá, že největší slovo mají auditoři.

Zajímavá otázka je: je toto moudré?

Evropa dospěla k závěru, že ne. To je také důvod, proč v Evropě netvoří účetní pravidla profesní organizace, ale zákonodárci.

Amerika (a ostatní země tzv. G4+1[19]) dospěla k závěru, že ano.

Proč? Hlavně proto, že v Americe panuje přesvědčení, že ekonomika a politika by měly být na sobě nezávislé. Protože účetní pravidla jsou ekonomická záležitost (věc domluvy mezi vlastníky majetku – akcionáři, a správci toho majetku – vedení firem[20]), tvůrci těchto pravidel by měli být politicky nezávislí.

To není však jediný důvod. Další důvod je, že účetnictví je celkem složitá záležitost a rozumí mu pouze ti lidé, kteří ho dlouho a pečlivě studovali (ve škole a v praxi). Zákonodárci jsou však obvykle právníci (nebo i třeba bývalí strojvedoucí) z povolání, a mnoho z nich často ani nemá vůbec žádnou jinou zkušenost, než s politikou. Tito lidé tak těžko mohou chápat smysl zákona, pro který zvednou ruku, a tak je možné, že do těchto zákonů se dostanou požadavky, které nemají žádný ekonomický smysl[21].

Pokud ponecháme tvorbu účetních pravidel v soukromých rukou, může také vzniknout vážný problém. Tento problém je způsobený vztahem mezi firmou a auditorem.

Co je toto za vztah?

Je to vztah dodavatele služby a odběratele služby.

Protože nikdy není v zájmu poskytovatele služby poskytovat takovou službu, která klientovi nevyhovuje, existuje tlak na auditora, aby poskytoval právě takovou službu, která firmě (a především jejímu vedení) vyhovuje[22].

Jak asi může takováto služba vypadat?

Než se na tuto otázku dá odpovědět, je nutné odpovědět další dvě: co jsou to za lidi, to vedení a co je motivuje?

Průměrný výkonný ředitel (chief executive officer) americké firmy strávil celé svoje mládí tím, že chodil do správných[23] škol, od mateřské až po MBA, kde tvrdě pracoval, a za které jeho rodiče zaplatili mezi ¼ a ½ milionem dolarů. Po škole strávil přibližně 20 let tím, že šplhal nahoru po firemním žebříčku. Během této cesty pracoval v průměru 80 hodin týdně. Jednou, jak se vyškrábal až na vrchol, tak svou intenzitu práce ještě zvýšil, a pracovní dobu prodloužil[24].

Je pravděpodobné, že toto jsou lidé, pro které rodina a přátelé jsou to hlavní?

Co motivuje takového člověka?

Teoreticky existuje víc možností[25], ale prakticky je jenom jedna: peníze[26].

A těchto peněz není málo.

Průměrný výkonný ředitel průměrné americké akciové společnosti si v roce 2000 vydělal přibližně 12 ½ milionů dolarů. Pan Larry Ellison (předseda správní rady a výkonný ředitel firmy Oracle) si v roce 2000 vydělal nejvíc ($706[27] milionů dolarů).

V roce 2000 pan Ellison svou firmou však nebyl placen (jeho plat a prémie byly, protože se firmě příliš nedařilo, nulové). Průměrný plat a prémie průměrného CEO v stejném roce byly přibližně $1 milión dolarů. Odkud se vzal ten zbytek?

Opce.

A jak fungují opce?

Na příklad, výkonný ředitel firmy XYZ místo výplaty dostane opce, které mu umožňují koupit 1,000,000 akcií firmy XYZ za $30. Ve dni, kdy tyto opce dostal, se akcie na trhu obchodovaly za $25. Jakou mají tyto opce hodnotu? Nulovou[28].

Výkonný ředitel vede firmu XYZ tak, že cena jejích akcií na burze vzroste na $50, a opce prodá. Za tyto opce dostane $20,000,000[29]. Jeho celková kompenzace tak byla $20,000,000, i když mu firma nic neplatila.

Takto opce fungují. Pokud cena akcií na burze vzroste, hodnota opcí také vzroste. Z toho vyplývá, že hodnota opce je odvozená od tržní hodnoty akcie. Od čeho je však odvozená tržní hodnota akcie?

Podle hypotézy o efektivních trzích[30], tržní cena akcií odráží jejich skutečnou hodnotu. Co je však jejich skutečná hodnota?

Co je skutečná hodnota jakékoliv investice?

Na příklad, pokud někdo panu Smithovi slíbí, že mu zaplatí za rok $1,000, kolik by pan Smith byl za tento slib dnes ochoten zaplatit? Pokud si pan Smith myslí, že riziko spojené s nezaplacením je 5%, a že inflace bude 2%, tak bude ochoten zaplatit $913[31], nebo míň, ale víc ne.

Jinak řečeno, skutečná hodnota všech investic je stejná, je to současná hodnota peněžních toků (present value of cash flows). Protože akcie jsou investice, tak jejich skutečná hodnota je současná hodnota peněžních toků.

Teď to ale začíná být složité. Co je ten peněžní tok, který poskytuje akcie?

Jsou dva: dividendy a hodnota při likvidaci.

A to je také důvod, proč je složité zjistit hodnotu akcií. Většina firem buď neplatí žádné dividendy, a nebo platí nízké, a u většiny firem není dopředu zřejmé, kdy nastane čas pro jejich likvidaci[32].

To znamená, že se musí místo dividend diskontovat něco jiného.

To něco jiného, je obvykle zisk na akcii[33] (earnings per share).

Z tohoto faktu vyplývá, že odměna vedení se přímo odvíjí od zisku na akcie. Čím vyšší zisk na akcie a čím rychleji a plynule roste, tím vyšší odměna.

A teď jsme se dopracovali k jádru všech účetních sporů: konflikt zájmů mezi vedením, které chce, aby zisk na akcie vypadal tak, jak by se líbil kapitálovému trhu, a auditorem (a firemním účetním[34]), který chce, aby zisk na akcie vypadal tak, jaký skutečně je[35].

Co zabraňuje auditorovi v tom aby vedení vyhovil[36]?

Na tuto otázku je odpověď velmi jednoduchá[37].

Strach.

Strach z čeho?

Než zodpovíme tuto otázku, je nutné se na věc podívat z pohledu investora.

Na příklad z pohledu investora, který vlastnil akcie firmy Microstrategy[38] (viz. graf MSTR).

Pokud tento investor akcie nakoupil v červnu 1999 a prodal je v březnu 2000, dá se očekávat, že z tohoto faktu bude celkem odvázán.

Na druhé straně, pokud je v březnu 2000 koupil, je spíš pravděpodobné, že odvázán nebude.

A co udělá průměrný americký investor, který není odvázán?

Podá žalobu.

Koho zažaluje?

Každého. Začne firmou a jejím vedením, pak bude pokračovat se správní radou a bankou, která firmu uvedla na trh a jejíž analytici akcie doporučovali a skončí s auditorem.

Je pravděpodobné, že vyhraje?

Nezapomeňme, že v Americe o těchto sporech rozhodují poroty, a i přes to, že zákonodárci se neustále snaží porotám do cesty stavit překážky[39] k tomu, aby vyměřovaly nadbytečně vysoké odškodné, poroty stále nacházejí nové cesty k tomu, aby toto dělaly[40]. Následující tabulka ukazuje několik z nejvýznamnějších částek, které v posledních několika letech auditoři zaplatili poškozeným akcionářům.

Auditor

Firma

Rok

Částka

Ernst & Young

Cendant

1999

$335 milionů

Ernst & Young

Informix

1999

$34 milionů

Arthur Andersen

Waste Management

1998

$75 milionů

Coopers & Lybrand*

Centennial Technologies

1998

$20 milionů

*nyní součást PriceWaterhouseCoopers


V případě firmy Microstrategy, firma, její vedení a její auditor se dohodli dřív, než k soudu vůbec došlo.

Firma zaplatila kolem $100 milionů dolarů[41], její výkonný ředitel (Michael Saylor) zaplatil akcionářům $8.2 milionů, operační ředitel (Sanjeev Bansal) zaplatil $1.6 milionů a finanční ředitel (Mark Lynch) zaplatil $138,000. Každý z těchto třech osob také zaplatil SEC pokutu ve výši $350,000, a panu Lynchovi byla zakázáno pracovat jako účetní u firmy na burze po dobu pěti let. Auditor (PricewaterhouseCoopers) zaplatil[42] $51 milionů[43].

Strach z těchto žalob je to, co brání auditorovi vyhovět vedení.

Problém je v tom, že auditoři musí vypadat před svými klienty, že jim vyhovují, jinak si klienti mohou najít jiného auditora, a nebo (co je mnohem horší) si od auditora koupí pouze auditorskou službu (a svoje daně si nechají dělat jinde, a bez poradenské služby se obejdou[44]).

Jak to udělat?

Jednoduše, napsat účetní pravidla tak, aby firmám neumožňovaly zkreslovat ekonomickou realitu. V této situaci každý auditor bude od firemního vedení vyžadovat stejné postupy, a je po problémech[45].

Z tohoto však vyplývá velmi zajímavý dopad na emisi cenných papírů v USA.

Jednou jak firma emituje v USA, podléhá nejenom americké Komisi pro cenné papíry[46], ale také americkým soudům.

Úvod do problematiky / jakou autoritou?
Introduction / by
what authority

Proč se používá US GAAP? V USA není žádná zákonná povinnost používat tento systém. Proč ho teda firmy používají?

Představme si drobného podnikatele. Bude tento podnikatel používat US GAAP?

Ne.

Proč ne?

Nejprve proto, že nemusí. A za druhé proto, že je to příliš drahé[47].

Jakou účetní povinnost tedy má tento podnikatel?

Musí řádně vyplnit daňové přiznání a zaplatit daně.

Daňový zákon v USA však nevyžaduje od podnikatelů, aby vedli účetnictví, pouze vyžaduje, aby prokazatelně doložili svou daňovou povinnost. Jak se k tomu podnikatelé dopracují, je jejich věc.

Představme si středně velkého podnikatele.

Bude tento člověk používat US GAAP?

Ano. Ale bude používat US GAAP „lite[48]“.

Jaký je rozdíl mezi malým a středním podnikatelem?

Ne, není to obrat.

Není to počet zaměstnanců.

A není to ani množství majetku.

Takováto kritéria se objevují v zákonech, a US GAAP není zákon.

Rozdíl mezi malým a středním podnikatelem je jediná věc, která by zajímala soukromou osobu: cizí zdroje.

Pokud podnikatel nebo firma jsou schopni financovat se sami z vlastních zdrojů, tak nemají komu (kromě daňového úřadu, a ten se v USA o účetnictví nezajímá[49]) co dokládat.

Na druhé straně, pokud jim někdo půjčí peníze, ten obvykle chce vědět, jak podnikatel nebo firma s jeho penězi nakládá, a tak od firmy požaduje předložení auditované finanční správy. Protože licencovaný americký auditor smí auditovat pouze účetnictví podle US GAAP, podnikatel musí své účetnictví vést podle US GAAP[50].

A teď si představme velkého podnikatele.

Bude tento člověk nebo spíš firma používat US GAAP?

Ano.

Proč?

Protože chce prodávat své cenné papíry široké veřejnosti, a americká Komise pro cenné papíry vyžaduje od firem, který chtějí své cenné papíry prodávat široké veřejnosti[51], aby používaly US GAAP v jeho plné, nezředěné kráse.

Je sice možné tvrdit, že v tomto momentě US GAAP přestává být dobrovolný, protože je vyžadován Komisí pro cenné papíry. Ale fakt je takový, že nikdo žádnou firmu nenutí prodávat své cenné papíry americké veřejnosti. Firmy se mohou toto svobodně rozhodnout dělat sami. Pokud nechtějí používat US GAAP, tak ať neprodávají své cenné papíry na amerických burzách[52].

Z faktu, že US GAAP není zákon, vyplývá něco velmi zajímavého. Za US GAAP se nedá skrývat.

Jinak řečeno, pokud se jedná o zákon a někdo splní všechny formální náležitosti a požadavky, které mu zákon ukládá, nemůže být později napadnut za to, že nepostupoval správně.

Řekněme to jinak. Pokud česká firma povede své účetnictví přesně podle zákona, hrozí jí nebo těm členům vedení, kteří jsou za účetnictví odpovědní postih za případné ztráty, které akcionářům způsobí pokles tržní hodnoty akcií? Ne, nehrozí. Firma se může hájit tím, že dodržela zákon, a tak nemá vůči svým akcionářům žádné další povinnosti[53].

Američané mají pro tento přístup k účetnictví název. Říkají mu legalistic approach. Sami však používají jiný přístup, kterému se říká judgmental approach. Podle tohoto přístupu účetní má povinnost postupovat podle pravidel, kromě v případě, kdy podle jeho úsudku (judgment), by tento postup zkreslil ekonomickou realitu. Pak musí postupovat tak, jak sám uzná za vhodné.

V každém případě za svoje rozhodnutí sám nese plnou zodpovědnost, a správnost svého rozhodnutí musí vždy být schopen obhájit (nejprve auditorovi, pak vyšetřovateli a v nejhorším případě 8 až 12 běžným americkým občanům, kteří sedí v porotě).

Úvod do problematiky / krátký přehled vybraných rozdílů
Introduction / Czech accounting vs. US GAAP

Filozofické rozdíly v tom, jak k finančnímu účetnictví přistupují anglosaské země a země kontinentální Evropy vedou k řadě praktických rozdílů. Následuje velmi krátký přehled těch, které jsou vidět na první pohled. Na hlubší rozdíly čtenář této publikace musí přijít sám[54] tím, že si jí pečlivě přečte, a to, co se dozví o US GAAP, porovná s tím, co ví o českém účetnictví.

První rozdíl mezi US GAAP a českým zákonem je vidět hned na první pohled. Výkazy, které podávají české firmy, mají všechny stejný obsah[55]. Výkazy, které podávají firmy vykazující podle US GAAP, jsou všechny jiné. Důvodem je, že US GAAP nepředepisuje žádnou konkrétní formu, ani obsah výkazů. Každá firma si zvolí svůj vlastní.

To také znamená, že v rámci US GAAP neexistuje žádná standardní účtová osnova, a tak se účetní případy nemohou popisovat číselně, ale popisují se slovně[56].

Další rozdíl je, že US GAAP nikdy nepředepisuje postup, ale pouze konečný výsledek. Z toho vyplývá, že neexistuje žádná souvztažnost účtů, a že hlavní dovednost hlavního účetní není najít v této knize postup, který musí použít, ale vymyslet postup, který splňuje požadavky US GAAP v té konkrétní situaci, kterou musí zaúčtovat.

Pokud někdo začne účtovat podle US GAAP, tak si okamžitě všimne dalšího zásadního rozdílu. Daňové otázky nebo daňový dopad transakcí nikoho nezajímají. Nejsou vůbec relevantní.

Důvodem je, že daňový zákon v USA nevyžaduje od firem, aby vedly účetnictví. A US GAAP všeobecně zakazuje firmám, aby postupovaly stejně v rámci aplikace US GAAP, tak jako postupují podle daňového zákona[57].

Další rozdíl technicky nemá nic společného s US GAAP, ale protože tato publikace je určená pro české účetní, je nutné, aby na něj upozornila. Daňový zákon v USA je pro všechny podnikatele stejný, a vypadá podobně jako české jednoduché účetnictví.

Jinak řečeno, není založen na bázi časového rozlišení. Podniku tak nevznikne daňová povinnost v momentu, kdy vydá fakturu, ale v momentu, kdy přijme peníze, a nezáleží na tom ,zda má obrat deset tisíc dolarů nebo deset miliard dolarů[58].

Na výsledovce je největší rozdíl v tom, že se všechny náklady třídí účelově (na výrobu, odbyt a správu), nikoliv na druhy. Dál na výsledovce se neobjevuje řádka, která se jmenuje „změna stavu zásob“, ani „aktivace“. Důvod je, že účetní postup, který k těmto položkám vede, není v souladu s US GAAP.

Na rozvaze je těch rozdílů víc. Na příklad, vykázané peníze v bance se obvykle nerovnají konečnému zůstatku v bance. Zásoby, které jsou neprodejné, jsou už dávno odepsané, a neexistují dohadné položky aktivní.

V dlouhodobých aktivech si všimneme, že finanční investice se vedou v tržních hodnotách, že hmotný majetek, který se momentálně nepoužívá, se nevykazuje jako hmotný majetek, a že místo toho, aby se budova vykazovala pod názvem „budova“, se vykazuje pod názvem „výrobní hala pro výrobu výrobku X“. Pokud se podíváme ještě blíž, všimneme si, že žádné nehmotné výsledky vývoje neexistují, ale zato může existovat majetek, jako je seznam zákazníků a goodwill, a že se tyto majetky neodepisují.

V závazcích se všimneme, že všechny závazky se vykazují v současné hodnotě peněžních toků, a ne v nominální, že některé dlouhodobé závazky se musí vykazovat krátkodobě, a že některé krátkodobé se zato vykazují dlouhodobě.

Ve vlastním kapitálu si pak všimneme, že nemusí být žádný základní kapitál, ani emisní ážio, a že fondy ze zisku nejsou povinné, a že firma může vyplácet dividendy, i když je ztrátová.

Pak, až US GAAP poznáme dobře, uvidíme, že podle US GAAP právní forma nikdy není rozhodující při stanovení účetního postupu. Na příklad z hlediska US GAAP, pokud firma něco prodá, třeba pohledávku, ale zároveň získá právo jí koupit zpět, nejedná se o prodej, ale o půjčku. Všimneme si také, že pokud firma majetek pronajme tak, že ho používá stejně, jako kdyby ho koupila, vznikne jí majetek a závazek v plné výši pronajatého majetku.

Na konec, až US GAAP poznáme velmi dobře, uvidíme, že US GAAP od nás vždy vyžaduje, abychom nejenom sdělili všechno, co nám říká, že sdělit musíme, ale všechno, co my víme, by zajímalo naše akcionáře natolik, že by kvůli této informaci akcie našeho podniku koupili, prodali nebo drželi dál.

Jinak řečeno, až poznáme podstatu US GAAP zjistíme, že od nás nechce nic jiného než průhlednost.

Zjistíme také, že cokoliv míň než naprostá průhlednost našeho podnikání není v souladu s US GAAP.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP
Introduction / US GAAP conceptual framework

Vyhláška APB 4 říká[59]: „všeobecně uznávané účetní zásady jsou konvenční“. To znamená, že se stávají všeobecně uznávanými na základě dohody (a často tiché dohody), místo toho, aby vyplývaly z formálního pravidla, nebo byly odvozeny z nějakých postulátů či všeobecných konceptů. Tak se zásady, které všeobecně uznáváme, často vyvinuly na základě zkušenosti, aplikace vlastního rozumu, na základě zvyklostí a z velké míry z praktické potřeby.

Z tohoto všeobecného pohledu na problematiku vyplynul následující koncepční rámec US GAAP.

Cíl US GAAP (SFAC 1)

Poskytnout informaci:

která umožní rozhodování o investicích a / nebo poskytování úvěrů

která pomůže ohodnotit budoucí peněžní toky

která zobrazí stav majetku a závazků, a změny v těchto položkách.

Kvalitativní charakteristiky (SFAC 2)

Prvky (SFAC 3, 6)

Prvotní charakteristiky:

Relevance, informace:

umožňuje odhady budoucích okolností

poskytuje zpětnou vazbu

je včasná

Spolehlivost informace je:

prověřitelná

pravdivá

neutrální.

Vedlejší charakteristika informace je:

srovnatelná

neměnná

Majetky

Závazky

Kapitál

Investice od majitelů

Výplaty majitelům

Tržby

Náklady

Zisky

Ztráty

Souhrnný hospodářský výsledek

Koncepty pro uznání a měření (SFAC 5)

Předpoklady

Zásady

Omezení

Ekonomická jednotka

Pokračující koncern

Peněžní jednotka

Periodicita

Historická cena

Uznání tržeb

Uznání nákladů

Úplná informace

Cena oproti přínosu

Podstatnost

Průmyslové zvyklosti

Zásada opatrnosti


Objectives (SFAC 1)

To provide information:

For economic (investment and credit) decisions

To help assess future cash flows

About enterprises resources, claims to those resources and changes therein

Qualitative characteristics (SFAC 2)

Elements (SFAC 3, 6)

Primary qualities

Relevance

Predictive value

Feedback value

Timeliness

Reliability:

Verifiability

Representational faithfulness

Neutrality

Secondary qualities:

Comparability

Constancy

Assets

Liabilities

Equity

Investments by owners

Payments to owners

Revenue

Expenses

Gains

Losses

Comprehensive income

Recognition and measurement concepts (SFAC 5)

Assumptions

Principles

Constraints

Economic entity

Going concern

Monetary unit

Periodicity

Historical cost

Revenue recognition

Matching

Full disclosure

Cost versus benefit

Materiality

Industry practices

Conservatism


Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / cíl
Introduction / US GAAP conceptual framework / objectives

Jak jsme už viděli dřív, základní cíl US GAAP je poskytovat informace investorům a věřitelům. Pokud se jedná o firmy, které emitují své cenné papíry na veřejných trzích, tak základní cíl US GAAP je poskytovat informace drobným investorům a věřitelům (držitelům dluhopisů).

Tyto informace pak musí vždy být dostatečné a dostatečně spolehlivé, aby těmto investorům a věřitelům umožnily se správně rozhodovat[60].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / kvalitativní charakteristiky
Introduction / US GAAP conceptual framework / qualitative characteristics

Co se relevance týče, tak informace je relevantní, pokud uživatelům poskytne základ, na kterém mohou stavět odhady do budoucnosti. To je důležité, pokud si uvědomíme, jak se měří hodnota všech finančních investic. Dnešní hodnota jakékoli investice je současná hodnota peněžních toků, které svému držiteli přinese. Tudíž, aby držitel mohl zjistit tuto hodnotu, tak musí být schopen nějakým rozumným způsobem odhadnout tyto peněžní toky.

Mezi investory a věřiteli však existují zásadní rozdíly. Investoři musí odhadnout, jestli společnost bude dostatečně zisková, aby vyplácela dividendy. A věřitele zajímá, jestli bude mít dostatečné prostředky k vyplácení úroků a vrácení jistiny. US GAAP tak musí poskytnout informace, které umožní oba druhy odhadů.

Finanční informace také poskytuje zpětnou vazbu. Na příklad, pokud firma udělá důležité rozhodnutí (koupí jinou firmu, nebo začne prodávat nový druh výrobku), finanční účetnictví umožní investorům posoudit, zda toto rozhodnutí bylo správné.

Aby byla užitečná, finanční informace také musí být zveřejněná dostatečně brzy na to, aby byla užitečná. Na příklad, výroční správa, která je vydaná šest měsíců po skončení roku je jistě míň užitečná, než výroční správa vydaná šest týdnů po konci roku. US GAAP nestanovuje, do kdy se musí zveřejnit informace (i když Komise pro cenné papíry má na to pravidla, když se jedná o veřejně obchodované společnosti), ale všeobecně výroční správa by měla být vydaná do konce prvního čtvrtletí, čtvrtletní do konce následujícího měsíce, a měsíční do konce následujícího týdne, atd[61].

Informace musí také být spolehlivá. To znamená, že vždy musí existovat přesvědčivý důkaz o uskutečnění tržby a o její hodnotě. US GAAP však nestanovuje, co přesně je „přesvědčivý důkaz“. Přesvědčivý důkaz je, na prvním místě, důkaz, který přesvědčí auditora. Pokud dojde k vyšetřování, musí firma přesvědčit Komisi pro cenné papíry, a pokud dojde k žalobě, tak musí přesvědčit porotu. Nikde však není psáno, že musí být na kusu papíru. Pokud počítačový záznam je přesvědčivý, tak tento záznam splňuje požadavek, že je prověřitelný.

Informace musí také být pravdivá. Zde je důležité zdůraznit, že jedna z mála věcí, která může být trestná, je zaúčtování nepravdivé informace. Tento čin se podle amerického právního řádu nepovažuje pouze za porušení US GAAP (protože US GAAP není zákon, nemůže být trestní), ale za podvod. Podvody jsou pak, podle amerického trestního řádu, trestními činy[62].

Informace se považuje za neutrální, pokud není zkreslená osobními zájmy těch, kteří informace poskytli nebo zpracovali. Všeobecně US GAAP považuje za neutrální pouze objektivní informace. Pod objektivní se rozumí informace, která je měřitelná v penězích, a která je podložená důkazem, že opravdu došlo ke transakci nebo jiné události. Z tohoto všeobecného postoje vyplývá, že US GAAP se dívá nedůvěřivě na všechny odhady, a všeobecně neumožňuje, aby odhad sloužil jako důkaz, který potvrzuje správnost zaúčtované částky (a obzvlášť ne, když se jedná o tržbu a zisk, a spojení vzrůstu majetku nebo poklesu závazků).

Jeden z příkladů tohoto všeobecného postoje je způsob, jakým se US GAAP staví k výzkumu a vývoji. US GAAP neumožňuje, aby se výsledky výzkumu a vývoje kapitalizovaly (ani jako patent, nebo copyright, nebo tzv. know-how). Hlavním důvodem je, že tyto výsledky jsou vždy nejisté, a tak by firmy musely stanovit zaúčtované částky odhadem.

Informace také musí mít určité vedlejší vlastnosti. Nejprve musí umožnit investorům porovnat dvě nebo více firem. Například, investor chce sestavit vyvážené portfolio investic, a do tohoto portfolia potřebuje přidat automobilový průmysl. Investor by samozřejmě mohl koupit akcie všech firem v tomto průmyslu, ale (protože na každé transakci se platí makléři provize) bylo by to značně nákladné. Takže investor si musí vybrat jednu firmu, která bude nejlíp reprezentovat tento průmysl. Aby to mohl udělat, musí firmy porovnat[63].

Dál, informace, kterou poskytuje, musí být srovnatelná v průběhu času. Například, pokud by firmy používaly jednu metodu pro odepisování jeden rok, a v dalším roce ji změnily, jejich výsledky v těchto dvou letech by nebyly srovnatelné. US GAAP to sice nezakazuje, ale vyžaduje od firem, aby všechny změny vysvětlily, a aby souhrnný vliv všech změn promítly do výsledovky.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements

Každý účetní systém se skládá z určitých prvků. Tyto prvky však nejsou stejné pro všechny systémy. Například, české účetnictví uznává pouze výnosy a náklady jako možné prvky výsledovky. US GAAP, na druhé straně uznává o dva prvky víc.

Prvky jsou také chápány jinak. Například české účetnictví chápe výnosy jinak, než US GAAP chápe revenue. Z těchto důvodů se tato publikace věnuje diskusi o prvcích podrobněji, než je zvykem, a zároveň silně doporučuje všem čtenářům, aby této diskusi věnovali maximální pozornost[64].

Na úvod je potřeba zdůraznit, že US GAAP považuje pouze tyto prvky za možnou součást účetnictví (vyhláška SFAC 5, odstavec 64 říká, že než něco může být vykázáno jako součást finančních výkazů, musí splnit definici jednoho z těchto 10 prvků). To znamená, že pokud nějaká položka nesplní definici jednoho z těchto prvků, tak se nesmí objevit ve výkazech. To však neznamená, že se také nesmí objevit v uzávěrce. Jsou určitá fakta a okolnosti, která sice nesplňují definici žádného prvku, ale přesto do uzávěrky patří. Na příklad pokud firma vstoupí do důležitého jednání, tento fakt se v účetnictví neobjeví, ale jistě je to něco, o čem firma musí informovat (není podmínka, že tato informace musí být zahrnuta do přílohy, ale někde ve výroční správě se o ní musí hovořit).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / majetky
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / assets

SFAC 6 říká, že majetky jsou pravděpodobné budoucí ekonomické výhody, které určitá ekonomická jednotka obdržela, nebo kontroluje jako důsledek minulých transakcí nebo událostí.

Assets are probable future economic benefits obtained or controlled by a particular entity as a result of past transactions or events.

Abychom mohli správně pochopit podstatu majetku, je nutné se podívat na tuto definici podrobně. Nejprve je nutné si všimnout slova „pravděpodobné“. Aby se něco dalo považovat za majetek, musí firmě pravděpodobně přinést ekonomickou výhodu. Jak máme chápat význam slova „pravděpodobně“? US GAAP toto slovo přesně nedefinuje, nicméně ho chápe jako 85% až 90% jisté.

Tento postoj je poměrně odlišný od postojů jiných účetních systémů. Na příklad na rozdíl od českého účetnictví (a IAS) US GAAP neumožňuje kapitalizaci žádných výdajů spojených s výzkumem a vývojem, protože, podle US GAAP není dostatečně jisté, že výsledky této činnosti přinesou firmě budoucí ekonomické výhody.

To nás přivádí k dalšímu důležitému pojmu: ekonomické výhody. Co jsou podle US GAAP ekonomické výhody? Na to abychom odpověděli na tuto otázku, je nutné nejprve odpovědět na jinou. Jaký je cíl ekonomické činnosti?

Tato jednoduchá otázka v historii lidstva vedla k mnoha často krvavým sporům, ale v rámci ekonomicky/politického systému, který se používá v USA, je jasný a bez debat. Cílem ekonomické činnosti je vydělat peníze[65].

Tudíž jediná možná ekonomická výhoda podnikání jsou peníze. To znamená, že pouze to, co pravděpodobně přinese firmě peníze, se v budoucnosti může považovat za majetek.

Majetek tuto ekonomickou výhodu může přinášet buď přímo, nebo nepřímo. Například, zásoby ji přinesou přímo, protože se vymění za peníze. Stroj ji přinese nepřímo, protože umožní vytvořit zásoby, které se pak mohou pak vyměnit za peníze.

Z tohoto také vyplývá, že pokud je pravděpodobné, že něco nepřinese do budoucna peníze, tak to není majetek. Například, pokud forma vlastní stroj, a výrobek, který tento stroj vyrábí, přestane být žádán trhem, tak tento stroj přestává být pro firmu majetek. Firma má teď dvě možnosti: okamžitě ho odepsat, a nebo ho prodat (pokud o něj má někdo zájem), ale nesmí ho dál vykazovat jako majetek.

Je také nutné si všimnout, že v definici se neobjevuje slovo „vlastněný.“ Místo toho je tam použito slovo „kontrolovaný.“ Je to proto, že US GAAP všeobecně nezajímají právní formy. Na to, aby firma měla majetek, podle US GAAP stačí, aby tento majetek kontrolovala (aby byla schopná zabránit přístupu jiným firmám k ekonomickým výhodám, které je tento majetek schopen přinést). To znamená, že podle US GAAP firma může mít v majetku to, co tam podle českých účetních pravidel mít nemá. Například leasing. Leasing (jak je běžný v Čechách) téměř vždy způsobí, že celá hodnota pronajatého předmětu se stane součástí majetku nájemce. Zároveň pronajímatel nesmí tento majetek vykazovat v majetku, protože ho nekontroluje.

Otázka kontroly se stává ještě zajímavější, když se jedná o určité finanční operace. Například, firma vlastní nemovitost, prodá ji a zároveň si i pronajme zpátky. I když na základě pronájmu nemovitosti obvykle nevznikne povinnost kapitalizovat, v tomto případě (protože firma stále kontroluje nemovitost, kterou jednou měla v majetku) US GAAP toto za prodej nepovažuje, a nemovitost zůstane v majetku nájemce (i když, z pohledu finančního úřadu došlo k prodeji a zároveň ke zdanitelnému příjmu).

Otázka kontroly se pak stane opravdu zajímavou, když se začne jednat o komplexní finanční vztahy, jako na příklad finanční deriváty nebo jiné podobné druhy dohod.

Dalších slov, kterých bychom se měli všimnout, jsou „důsledek minulých transakcí nebo událostí“. Aby se něco dalo považovat za majetek, je nutné, aby se transakce (která přinesla firmě kontrolu ekonomických výhod) už stala. Nestačí pouze očekávání dohody.

Například, pokud firma A podepíše dohodu s firmou B, kde se firma B zaváže, že od firmy A bude každý měsíc nakupovat určité množství výrobku X, žádný majetek (na příklad pohledávka) pro firmu A nevzniknul. Důvod je, že takováto dohoda není transakce, ale příslib budoucí transakce.

Jiná situace by nastala, pokud by firma A firmě B za tento slib něco zaplatila. V tomto případě by se jednalo o transakci, a tak by se dohoda mohla považovat za majetek (to je v podstatě to, co se stane, pokud firma vstoupí do forvardu nebo jiné podobné transakce[66]).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / závazky
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / liabilities

SFAC 6 říká, že závazky jsou pravděpodobné budoucí oběti ekonomické výhody, které pocházejí ze současných povinností firmy převést majetky nebo poskytnout služby jiným jednotkám v budoucnosti, jako důsledek minulých transakcí nebo událostí.

Liabilities are probable future sacrifices of economic benefits arising from the present obligation of the company to transfer assets or provide services to other entities in the future as the result of past transactions or events[67].

Pokud jsme správně pochopili podstatu majetku, tak je podstata závazku jasná. Závazek je povinnost vzdát se majetku nebo poskytnout službu. Zde je však důležité zdůraznit, že toto nemusí být pouze právní nebo zákonná povinnost (i když může být). Například, firma v minulosti znečistila svůj areál a je pravděpodobné, že až na to někdo přijde, bude ho muset vyčistit. V této situaci firma má jasný závazek, který musí zavést do svého účetnictví.

Podobný případ by nastal, pokud firma vyrábí výrobek, který může ublížit jeho uživatelům. Protože v tomto případe je pravděpodobné, že ji uživatelé zažalují a pravděpodobně vyhrají spor, tak pro firmu vzniknul závazek[68].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / vlastní kapitál
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / equity

SFAC 6 říká, že vlastní kapitál neboli čistý majetek je zůstatkový podíl na majetku firmy, který zbývá poté, co se od majetku odečtou závazky.

Equity or net assets is the residual interest in the assets of an entity that remains after deducting liabilities.

Jednoduše řečeno, podle US GAAP vlastní kapitál je pouze rozdíl mezi majetkem a závazky. Vetší význam této položce US GAAP nedává. Hlavní důvod je praktický. V USA jsou právnické osoby registrované na státní, ne federální úrovni, a každý stát má jiná pravidla pro to, jakou strukturu má mít vlastní kapitál firem. Například, některé státy vyžadují minimální vklad (základní jmění), a některé ne. Některé státy vyžadují, aby akcie měly nominální hodnotu, a některé ne. Některé státy vymezují počet akcií, a některé ne. Tudíž, proto, že US GAAP musí být použitelný ve všech státech unie, dává firmám značnou svobodu při účtování a vykazování vlastního kapitálu[69].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / investice od majitelů
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / investments by owners

SFAC 6 říká, že investice od majitelů jsou navýšení kapitálu obchodního subjektu způsobené tím, že majitel obchodního subjektu převede majetek (peníze, právo nebo jiný cenný předmět), a výměnou dostane vyšší podíl majitelství v obchodním subjektu. Za vklad se také může považovat poskytnutí služby, nebo odkup nebo převzetí závazků.

Investments by owners are increases in equity of a particular business enterprise resulting from transfers to if from other entities of something valuable to obtain or increase ownership interest (or equity) in it. Assets are most commonly received as investments by owners, but that which is received may also include services or satisfaction or conversion of liabilities of the enterprise.

Za vklad se nedá považovat nereciproční převod (non-reciprocal transfer), kde majitel na obchodní subjekt převede majetek nebo něco cenného bez kompenzace (bez navýšení majitelského podílu)[70].

Zde je nutné dodat, že US GAAP sice považuje jiné věci než převod majetku za možný kapitálový vklad, ale tento vklad se vždy musí měřit v rozumné hodnotě (fair value). Pokud nelze stanovit fair value, tak podnik sice vklad může akceptovat, ale nemůže o něj navýšit kapitál.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / výplaty majitelům
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / disbursements to owners

SFAC 6 říká, že výplaty majitelům jsou snížení kapitálu obchodního subjektu způsobené tím, že majitelům obchodního subjektu se předal majetek (peníze, právo nebo jiný cenný předmět). Za výplaty majitelům se rovněž dá považovat poskytnutí služby, nebo odkup nebo převzetí závazků.

Distributions to owners are decreases in equity of a particular business enterprise resulting from the transferring of assets, rendering of services, or incurring liabilities by their enterprise to owners. Distributions to owners decrease ownership interest (or equity) in an enterprise.

Protože se jedná o majitelský podíl na zisku, není zde nutná stejná symetrie jako u vkladů. Jinak řečeno, zde se výměnou za přijaté peníze majitel nevzdává majitelského podílu. Pokud se majitel jako výměnou za výplatu vzdá podílu (nebo části podílu), nejedná se o výplaty majitelům, ale o odkup majitelského podílu (případně o likvidaci podniku, nebo jeho části).

To také znamená, že pokud firma svým majitelům prodá zboží nebo výrobek, nebo poskytne službu za míň než je reálná hodnota (fair value) zboží, výrobku nebo služby, rozdíl mezi prodejní cenou a reální hodnotou zboží, výrobku nebo služby musí považovat za výplatu majitelům (nebo případně za kompenzaci majitelům, pokud majitel je zároveň zaměstnanec, člen vedení nebo člen dozorčí rady).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / tržby
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / revenue

SFAC 6 říká, že tržby[71] jsou vzrůst nebo jiné zlepšení majetku jednotky, nebo snížení závazků (nebo kombinace obou) kvůli dodání zboží nebo výrobků, nebo poskytnutí služeb, či jiných činností, které jsou součástí hlavních nebo podstatných pokračujících ekonomických činností firmy.

Revenues are inflows or other enhancements of assets of an entity or settlements of its liabilities (or a combination of both) from delivering or producing goods, rendering services, or other activities that constitute the entity’s ongoing major or central operations.

Jinak řečeno, tržby jsou kulminace výdělečné činnosti (culmination of the earnings process). To znamená, že abychom mohli pochopit, co je tržba, musíme také pochopit, co US GAAP myslí, když řekne výdělečná činnost.

Nejjednodušší způsob jak to udělat, je popsat některé činy a pak zvážit jejich podstatu. Čin 1: firma pořídí materiál za $1,000. Čin 2: firma zaplatí dělníkovi $2,000, aby tento materiál zpracoval do podoby výrobku. Čin 3: firma nakoupí elektřinu a jiné neskladovatelné dodávky za $1,500, aby dělníkovi umožnila zpracování výrobku. O jaké činy se zde jedná?

Než odpovíme na tuto otázku, popíšeme další čin. Firma koupí stroj za $25,000, aby dělníkovi umožnila výrobek vytvořit. Je tento čin nějak odlišný od předchozího? Podle US GAAP ne. V každém případe se jedná o (v zásadě stejný čin) investici. Nejprve firma investuje do strojů, pak do materiálu, pak do mezd, pak do ostatních věcí, které umožní tvořit výrobky. Jinak řečeno, firma investuje do svých zásob. Říkat jakékoli z těchto aktivit něco jiného než investice (co by se stalo, kdyby, na příklad, firma nejprve některé tyto položky zaúčtovala do nákladů, a pak promítla přes výsledovku jako změnu stavu zásob), je zkreslení reality.

Co to tedy je, výdělečný čin, když tvorba něčeho výdělečný čin není? Výdělečný čin je tvorba hodnoty. Problém je, že hodnota je zcela subjektivní věc. Například, jakou hodnotu má pro právníka traktor? Žádnou. Nebo řečeno jinak, právník by se nevzdal možnosti vlastnit něco jiného (co by se stalo, pokud by utratil své peníze a traktor koupil) kvůli tomu, aby vlastnil traktor.

Na druhé straně, jakou hodnotu má stejný traktor pro traktoristu? Zde má velkou. Traktorista by se s radostí vzdal možnosti koupit si něco jiného, aby si mohl pořídit traktor.

Z toho vyplývá, že pokud by firma vyráběla traktory v místě, kde jsou samí právníci, tak by nevytvářela žádnou hodnotu, ale plýtvala by prostředky, které by se daly použít na něco žádanějšího.

Dobrovolně vytvářet něco, kvůli čemu jsou lidé ochotní něco jiného (na příklad svůj čas, který vyměňují za peníze) objevovat (tím, že to dobrovolně koupí), je základ ekonomické teorie[72], na které je postaven US GAAP. A tak US GAAP považuje za jediný možný výdělečný čin transakci. A ne ledajakou transakci. Pouze tržní transakci[73].

Takže podle US GAAP bez transakce nemůže být výdělečný čin, a tak bez transakce nemůže existovat ani tržba[74].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / náklady
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / expenses

SFAC 6 říká, že náklady jsou pokles nebo spotřebování majetku nebo nabytí závazků (nebo kombinace obou) kvůli dodání zboží nebo výrobků, nebo poskytnutí služeb či jiných činností, které jsou součástí hlavních nebo podstatných pokračujících ekonomických aktivit firmy.

Expenses are outflows or other using up of assets or incurrence of liabilities (or a combination of both) from delivering or producing goods, rendering services, or carrying out other activities that constitute the entities ongoing major or central operations.

Vyhláška to sice vysloveně neříká ale z definice vyplývá, že náklady jsou oběť, ke které firma přistoupila pro to, aby umožnila výdělečný čin (sacrifices incurred to enable the earnings process).

Z tohoto pojetí nákladů vyplývají některé zajímavé věci. Nejprve, pokud náklad má umožnit tržbu, tak z toho logicky vyplývá, že než může být náklad, nejprve musí být tržba, která ho umožnila. Tudíž, pokud nemůže být náklad bez tržby, není nutná operace, jako je aktivace nebo změna stavu zásob.

Pokud ale vezmeme toto pojetí nákladů do důsledků, vyplývá z něj také, že bychom měli být schopní identifikovat který konkrétní náklad umožnil kterou konkrétní tržbu. To je samozřejmě to, co US GAAP chce, abychom dělali.

Jak chce, abychom tohoto dosáhli? Jednoduše. Chce, abychom všechny ekonomické oběti spojené s tvorbou výrobků nebo služeb nejprve uskladnili, a vyskladnili až v momentu tržby. Jak přesně to od nás US GAAP chce, uvidíme v třetí části této knihy.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / zisky a ztráty
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / gains and losses

SFAC 6 říká, že zisky a ztráty[75] jsou změny v hodnotě majetku nebo závazků – neboli v čistém majetku – z vedlejších činností jednotky, a od všech ostatních transakcí nebo událostí a okolností kromě tržeb, nákladů, vkladů od majitelů nebo výplat majitelům.

Gains (losses) are increases (decreases) in equity – net assets – from peripheral or incidental transactions of an entity and from all other transactions and other events and circumstances affecting the entity except those that result from revenues (expenses) or investments by (distributions to) owners.

Zisky a ztráty jsou zajímavý prvek US GAAP. Všeobecně se chápou jako výsledek událostí, nad kterými účetní jednotka a její vedení nemají kontrolu. Na příklad, firma koupí akcie jiné firmy za $1,000. Na burze hodnota těchto akcií vzroste na $1,100. Majetek první firmy vzrostl o $100 bez toho, aby firma pro to něco udělala.

Nebo další příklad. Firma koupí stroj za $10,000, používá ho 5 let a odepíše ho k jeho zbytkové hodnotě $1,000. Na konci tohoto období stroj prodá za $1,200. Může firma těchto $1,200 považovat za tržbu? Nemůže. Firma se nezabývá prodejem starých strojů, tudíž to není součást hlavních nebo podstatných pokračujících ekonomických aktivit firmy, a tak nesplňuje definici tržby. Co tedy firma udělá?

Čistou hodnotu starého stroje odepíše proti přijaté částce, a rozdíl ($200) promítne na svou výsledovku jako zisk z prodeje investičního majetku.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / 10 prvků / souhrnný hospodářský výsledek
Introduction / US GAAP conceptual framework / 10 elements / comprehensive income

SFAC 6 říká, že souhrnný hospodářský výsledek[76] je změna v kapitálu obchodní firmy během období, z transakcí (a jiných událostí a okolností), kromě transakce majiteli. Zahrnuje všechny změny v kapitálu kromě těch, které jsou výsledkem vkladů od majitelů nebo výplaty majitelům.

Comprehensive income is the change in equity of a business enterprise during a period from transactions and other events and circumstances from non-owner sources. It includes all changes in equity during the period except those resulting from investments by owners and distributions owners.

Tato oficiální definice je sice hezká, ale v praxi se souhrnný hospodářský výsledek dá definovat mnohem jednodušeji. Je to běžný hospodářský výsledek plus ty nerealizované zisky a ztráty, které se do běžného hospodářského výsledku nezahrnují.

Během jedné nedávné odborné diskuse zazněl názor, že tato položka opravdu není ani hospodářský výsledek, a tak není součást výsledovky. Tento názor je opodstatněný, ale pouze v případě, že člověk nezná pozadí tvorby US GAAP pravidel.

Souhrnný hospodářský výsledek, tak jak je definován SFAC 6, byl dlouho součástí koncepčního rámce US GAAP, ale ve výročních správách se začal objevovat až poté, co vstoupila v platnost vyhláška SFAS 130 v roce 1997. Před touto vyhláškou se mnoho nerealizovaných zisků a ztrát jednoduše na výsledovku nepromítalo. Tento postup, zacházet s určitými vybranými zisky a ztrátami pouze rozvahově, však zabraňoval v tom, aby se vytvořily racionální a v praxi aplikovatelná pravidla pro finanční deriváty. Před tím, než FASB mohla tyto pravidla vytvořit, musel umožnit, aby se všechny zisky a ztráty, jak realizované, tak nerealizované promítaly na výsledovku[77].

To se však nelíbilo ani vedení firem, ani mnoha auditorům. Námitka vedení byla, že pokud se tyto zisky a ztráty budou promítat do výsledků, tak výsledky se stanou variabilnější, rizikové prémie spojená s akciemi vzroste, a ceny akcií tak poklesnou. Někteří auditoři namítali, že některé nerealizované zisky a ztráty mají jiný charakter než ostatní, a tak není logické je míchat.

Nakonec FASB rozhodl, že vytvoří novou položku, které bude říkat souhrnný hospodářský výsledek (comprehensive income). Aby také uklidnil vedení firem, umožnil jim, aby, pokud chtějí, se k této položce stavěly úplně jinak, než k běžnému hospodářskému výsledku.

Například, firmy IBM, GE nebo Microsoft ve svých výročních správách nikde nepoužívají výraz „comprehensive income“. Všechny tyto firmy o této položce mluví, jako by byla součástí vlastního kapitálu.

Například firma IBM ve své příloze popisuje svou účetní politiku pro tržní cenné papíry takto: „The company’s marketable securities are considered available for sale and are reported at fair value with changes in unrealized gains and losses, net of applicable taxes, recorded in accumulated gains and losses not affecting retained earnings within stockholders’ equity….“

V překladu: „Tržní papíry, které firma vlastní, se klasifikují jako na prodej a jsou reportované v reální hodnotě s tím, že změny v nerealizovaných ziscích a ztrátách (po zdanění) se započítávají do kumulace zisků a ztrát, které neovlivňují hospodářský výsledek minulých let, a vykazují se ve vlastním kapitálu na rozvaze.“

Pokud člověk ví, o co se jedná, tak je jasné, že IBM říká, že všechny nerealizované zisky a ztráty z tržních cenných papírů promítá do souhrnného hospodářského výsledku, který pak kumuluje na rozvaze odděleně od nerozděleného zisku (postup, který nařizuje vyhláška 130).

Pokud by však člověk nevěděl, že to je to, co vyhláška 130 vyžaduje, z této vysvětlivky by se to nedozvěděl. Podobné vysvětlivky (které se liší pouze v tom, jak kreativně jejich autoři zabalili skutečný postup) se objevují v téměř všech výročních správách od vydání vyhlášky 130[78].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology

Následující část uvádí ty výrazy, které nejsou sice prvky US GAAP, ale které jsou součástí širšího účetního vnímání. Pokud narazíte na výraz, který zde není a s kterým si nevíte rady, můžete se obrátit přímo na autora této publikace, a on Vám rád pomůže, pokud bude schopen. Kontaktní informace najdete na adrese www.gaap.cz:.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / příjmy a výdaje
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / receipts and disbursements

Příjmy (pokud se myslí přijetí finančních prostředků) se překládají do angličtiny jako receipts nebo cash received.

Příjmy (pokud se myslí odměna za vykonanou činnost) se překládají do angličtiny jako income.

Je důležité si uvědomit, že income pro firmu a income pro jednotlivce nejsou stejné. Income pro firmu jsou tržby mínus náklady. Income pro jednotlivce jsou jeho příjmy (na příklad ze závislé činnosti). Tudíž pokud se mluví o income v kontextu firmy, je to čistý příjem, ale pokud se mluví o income v kontextu jednotlivce, je to hrubý příjem.

Výdaje (pokud se myslí vydání finančních prostředků) se překládají do angličtiny jako payments, expenditures, disbursements nebo cash paid.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / oběti ekonomické hodnoty (ekonomické oběti)

Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / costs

Na slovo cost je nutné dávat si pozor. Důvod je, že cost nemá přesný český ekvivalent, ale často se překládá (obvykle nesprávně) jako náklad nebo výdaj.

Cost je ekonomická hodnota (vyjádřená v peněžních jednotkách) předmětu (nebo služby), kterého se účetní jednotka vzdala (kterou vykonala), nebo kterého se slíbila se vzdát (slíbila vykonat), aby v rámci transakce získala jiný předmět (nebo službu) od jiné účetní jednotky nebo osoby. Je obvyklé, že předmětem jsou peníze, ale není to podmínkou.

Například firma XYZ slíbí, že za dva měsíce předá firmě ABC $10,000 výměnou za stroj, který firma ABC vyrobila. Protože firma XYZ slíbila, že se vzdá $10,000 výměnou za stroj, obětovala předmět, který má hodnotu $10,000, a tak cost stroje pro ní je $10,000.

Tato „ekonomická obět“ však v momentu kdy nastane, není ani náklad, ani výdaj.

Není to náklad, protože se ještě neuskutečnila žádná výdělečná činnost, nebyla zaznamená žádná tržba, a tak se nesplnily požadavky zásady uznání nákladů[79], a firma nemá nárok náklad účtovat. Tento cost ale není ani výdaj, protože firma XYZ ještě slíbené peníze nevyplatila.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / účetně zaznamenat
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / to incur; to accrue

Protože finanční účetnictví je založené na bázi časového rozlišení, je často nutné popsat moment, kdy vznikne ekonomická oběť (náklad, ztráta nebo případně investice – kde se obětuje jeden majetek proto, aby se získal jiný). Na to se používají dva podobné výrazy. Sloveso to incur popisuje moment, kdy vznikla ekonomická oběť. Například věta: The expense, cost of goods sold, is incurred at the moment of sale říká, že ekonomická oběť spojená s prodejem zboží nebo výrobku se dá považovat za náklad v momentu, kdy se toto zboží nebo výrobek prodá.

Sloveso to accrue se obvykle používá při popisu momentu, kdy se přenese ztráta (ale dá se také používat pro zisky, a i případně tržby) do účetnictví. Například věta: The estimated loss was accrued at the time it was determined to have probably occurred znamená, že ztráta byla přenesená do finančního výsledku v momentu, kdy se ukázalo, že ztráta pravděpodobně vznikla.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / zaúčtovat jako majetek; zaúčtovat jako náklad
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / to capitalize; to expense

Další dvě užitečná slovesa popisují dvě možnosti, které se dají dělat s ekonomickou obětí. Sloveso to capitalize znamená, že se zaúčtuje do majetku a sloveso to expense, že se zaúčtuje do nákladů.

Například věta: The cost of the machine was capitalized as incurred znamená, že ekonomická oběť spojená s pořízením stroje byla zaúčtovaná do majetku v momentu, kdy vznikla. Nebo věta: Officer salaries are expensed as incurred říká, že platy vedení se dávají do nákladů v momentu, kdy vznikne ekonomická oběť.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / opravit; částečně opravit; zrušit opravnou položku
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / to write-off; write-down; write-up

Tato tři slovesa, která se v účetnictví často objevují, mají také zajímavé významy. Write-off znamená něco odepsat kompletně proti ztrátě (loss). Write-down znamená něco odepsat částečně proti ztrátě, a write-up znamená vrátit dřív odepsanou hodnotu proti zisku[80] (gain).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / výrobek, zboží, služba a produkt
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology product, merchandise, service and good

V angličtině je slovo product obvykle chápáno jako výrobek (hmotný předmět, který firma sama vyrobila, aby ho prodala). Zboží (výrobek, který vyrobil někdo jiný, a který byl hotový a firma ho koupila k dalšímu prodeji) se chápe jako merchandise. Služba je samozřejmě service.

Slovo good však může být jak výrobek, tak zboží, či služba. Tento výraz se používá především v ekonomice, ale v účetnictví se také vyskytuje.

Například anglický výraz cost of goods sold by se přeložil jako ekonomické oběti spojené s prodejem výrobku, zboží nebo služby[81].

Slovo good se v této knize do češtiny překládá jako produkt.

V anglicky psané účetní literatuře se objevují obě slova good a produkt, a mohou znamenat, jak výrobek, tak produkt. Jejich přesný význam je tak nutné si domyslet z kontextu, ve kterém se používají.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / kontrární položka
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology /contra account

Kontrární položka (nebo-li contra account) je položka, která se vykazuje záporně.

Například, opravná položka na nedobytné pohledávky je kontrární položka, protože se objeví v aktivech, i když má pasivní zůstatek, a tak se vykáže záporně.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / opravná položka
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / allowance

Podle US GAAP opravná položka (allowance) je účet, který upravuje jiný účet tím, že ho sníží. Například, pokud firma prodává na fakturu, tak vytvoří opravnou položku na nedobytné pohledávky[82] tak, že zaúčtuje náklad oproti opravné položce takto:

Náklady na nedobytné pohledávky

9,000

 

 

Opravná položka pro nedobytné pohledávky

 

9,000

Zaúčtování nedobytných pohledávek, které se vztahují na rok 2001[83].


Bad debt expense

9,000



Allowance for uncollectible accounts


9,000

To record estimate of bad debt related to 2001.


Jak jednou tuto opravnou položku vytvoří, vede jí na rozvaze jako kontrární položku (zápornou položku v majetku).

Je velice důležité si uvědomit, že jednou jak je tato opravná položka vytvořená, nemůže se zúčtovat[84] (že se zruší tím, že se na výsledovku promítne výnos). Tento český postup není v souladu s US GAAP, a tak se nesmí používat.

Jediný možný způsob jak firma tuto opravnou položku z rozvahy může dostat, je rozpustit jí. To se dělá tak, že na příklad pohledávku, kterou považuje za nedobytnou, odepíše oproti této opravné položce takto:

Opravná položka pro nedobytné pohledávky

250

 


Pohledávka (zákazník číslo 1234, firma ABC)


250

Zaúčtování odpisu nedobytné pohledávky.


Allowance for uncollectible accounts

250



Accounts receivable (customer # 1234, ABC Co.)


250

To record the write-off of a receivable deemed uncollectible.


Stejný postup se používá při tvorbě a rozpouštění rezerv (provisions). Jediný rozdíl mezi rezervou (provision) a opravnou položku (allowance) tak podle US GAAP je, že rezervy se vykazují (kladně) jako závazky, a opravné položky (záporně) jako majetek[85].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / další výrazy / reconciliation
Introduction / US GAAP conceptual framework / additional terminology / reconciliation

Reconciliation je také jedno anglické slovo pro které neexistuje hezký český ekvivalent. Reconciliation je dopočítávající tabulka, která ukazuje rozdíl mezi jednou vykázanou hodnotou a druhou. Na příklad, na konci roku firma na rozvaze vykáže hodnotu peněz. Podle US GAAP tato hodnota se nerovná penězům v bance a v pokladně, ale penězům v bance a v pokladně upravená o všechny peníze na cestě. Tato tabulka vypadá přibližně takto:

XYZ Inc.


Dopočítání peněž v bance


31.12.2001


Stav peněz podle bankovního výpisu

$1,234,124

Plus vklady na cestě:


Šek číslo 12345: pohledávka vůči firmě ABC a.s.

4,500


Šek číslo 600051: pohledávka vůči firmě DEF a.s.

10,000

Mínus platby na cestě


Šeky číslo 45001 – 45454: mzdy vyplacené dne 31.12.2001

(950,000)


Šek číslo 45455: úhrada závazku vůči GHI a.s.

(15,210)


Šek číslo 45456: úhrada závazku vůči Acme a.s.

(532)

Stav peněz podle hlavní knihy

$282,882



Tato nebo podobná tabulka se používá, kdykoliv se musí uživatelům vysvětlit, jak se z jednoho čísla dopočítalo k druhému.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / předpoklady
Introduction / US GAAP conceptual framework / assumptions

Aby se účetnictví dalo vůbec provozovat, musíme učinit několik zásadních předpokladů. Dá se debatovat o tom, jestli jsou tyto předpoklady rozumné, nebo ne. Nicméně, pokud by jsme se na všeobecné platnosti těchto předpokladů nebyli schopni dohodnout, tak si nemáme o čem dál povídat.

Základní předpoklad je, že ekonomická činnost se identifikuje podle ekonomických jednotek, které tuto činnost provozují. Zde je nutné zdůraznit, že US GAAP nevychází pouze z právních forem. US GAAP na příklad nezajímá, zda nějaká právní osoba vlastní nějaký majetek. Co zajímá US GAAP je, že nějaké seskupení lidí používá nějaký majetek k tomu, aby vytvářeli (nebo se snažili vytvořit) ekonomickou hodnotu.

Tudíž US GAAP často vyžaduje, abychom sledovali a rozdělovali ekonomickou činnost podle jiných měřítek, než jsou pouze vlastnické vztahy. Například, co se vykazování segmentů[86] týče, tak US GAAP vyžaduje, aby firmy vykazovaly informace o těchto obchodních jednotkách, pokud jednotky vykazují známky samostatnosti, i když jsou součástí jednoho ekonomického celku.

Dalším předpokladem je, že tato ekonomická jednotka bude i nadále vykonávat tuto (nebo nějakou) ekonomickou činnost. Tento předpoklad má také dopad na auditory. Pokud se auditor domnívá, že to nebude možné, musí tento fakt sdělit jako součást své zprávy. Jinak u právnických osob je předpokladem, že tyto firmy budou fungovat donekonečna.

Třetí předpoklad je, že se všechny majetky, závazky a veškerá ekonomická činnost dají měřit v peněžních jednotkách. Je jasné, že nějaká ekonomická činnost se takto spolehlivě měřit nedá. Například, podle tohoto měřítka by vědec, který vymyslí úspěšný výrobek, přinesl firmě menší hodnotu, než její ředitel. Zda tomu tak je, je sporné. Někdo bude argumentovat tím, že ředitel je na svém místě proto, že měl ty správné rodiče, šel do těch správných škol, a zná ty správné lidi. Jednou jak je na svém místě, pak může používat svou moc, aby se neúměrně kompenzoval.

Někdo jiný bude argumentovat tím, že vytvořit výrobek je pouze začátek. Stejné důležité je ekonomicky ho vyrobit a úspěšně ho prodat. Protože sestavit a držet pohromadě organizaci, která je tohoto schopná, je nejenom obtížné, ale také náročné na čas, na rodinu i na soukromý život. Takže lidem, kteří to umí, se musí hodně platit, jinak by šli dělat něco méně náročného.

Je také jasné, že existuje mnoho majetků a závazků, které se také takto nemohou měřit. Na příklad, dobří a oddaní zaměstnanci jsou nutní pro to, aby jakákoli firma mohla úspěšně fungovat. Ale jak se toto dá zaúčtovat? Nebo, firma má nepsaný závazek svým zaměstnancům platit víc a dávat jim jiné výhody v těch letech, kdy se jí daří. Jak ale zaúčtovat tento závazek?

Všeobecně US GAAP považuje peněžní jednotky za jediné možné měřítko pro ekonomickou činnost, protože peníze možná nejsou schopny vyjádřit všechno, ale alespoň není pochyb o jejich hodnotě. Jinak řečeno, peníze poskytují jediný možný způsob, jak objektivně měřit hodnotu věcí, a také hodnotu ekonomické činnosti. Tudíž, protože být schopen něco změřit objektivně, je obvykle efektivnější (umožňuje lepší rozhodování), než něco měřit správně, ale subjektivně, US GAAP považuje peněžní jednotky za jediný spolehlivý způsob měření účetní události[87].

Poslední předpoklad je, že ekonomická činnost se dá rozdělit do period. Tento předpoklad je možná nejhůř odůvodnitelný. Možná v době, kdy se většina ekonomické činnosti odehrávala na farmách, tak roční periodicita měla své opodstatnění. Dnes existuje pouze ze zvyklosti a setrvačnosti (a často pro to, že stát kalkuluje daně ročně).

To je také důvod, proč si tvůrci US GAAP dali zajímavý cíl, a to, že někdy brzy firmy nebudou podávat roční správy, ani čtvrtletní, ani měsíční. Budou podávat finanční informace v reálném čase.

Pak si uživatel bude moci sám rozhodnout, zda chce výsledky za poslední dvě hodiny, nebo roky či desetiletí, a bude mít jistotu, že firma skutečně má v bance přesně tolik, kolik vykazuje na své rozvaze (a všechny tyto informace bude moci získat kliknutím myši na stránce na internetu).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / zásady
Introduction / US GAAP conceptual framework / principles

I když GAAP je zkratka pro všeobecně uznávané účetní zásady; zásady, na kterých je postaven US GAAP nejsou všeobecně -- alespoň ne, co se všech zemí týče -- uznávané. Tyto zásady jsou však všeobecně uznávané, když se jedná o účetní systémy tzv. G4+1. FASB (tvůrce US GAAP) tak říká těm zemím, které používají účetní systémy srovnatelné s US GAAP. Tyto země jsou: Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Spojené království. To +1 ve výrazu naznačuje IASC (International Accounting Standards Committee) - tvůrce IAS (International Accounting Standards, nebo-li mezinárodních účetních standardů).

Z tohoto také vyplývá, že účetní systémy všech těchto zemí jsou srovnatelné (nejsou stejné, ale alespoň vycházejí ze stejných všeobecných zásad). Co je také důležité, je že tvůrci těchto systémů mají stejný cíl. Chtějí dosáhnout toho, že všechny tyto systémy budou mezi sebou tak podobné, že přestane záležet na tom, který z nich si firma vybere.

To je samozřejmě důležité hlavně kvůli burzám. Pokud chce anglická firma teď emitovat své cenné papíry v USA, tak musí buď připravit svou uzávěrku podle pravidel US GAAP, nebo musí poskytnout doplňovací tabulku (reconciliation), která ukazuje, jaké jsou rozdíly mezi UK GAAP uzávěrkou a tou, která by byla připravená podle US GAAP. V budoucnosti, po té co se všechny GAAP systémy stanou srovnatelnými, to nebude nadále nutné[88].

Většina zásad US GAAP je vysvětlena ve vyhlášce SFAC 5. Vyhláška SFAC 5 hovoří o tom, jak by se měly rozpoznat (recognize) účetní případy a události, a také jak by se měly změřit (measure). O zásadních kritériích pro rozpoznání a měření účetní informace jsme již hovořili. Zde je tak pouze zopakujeme.

Podle SFAC 5, odstavec 63 jsou zásadní kritéria pro rozpoznání a měření tato[89]:

  • Definice (definition): položka splňuje definici jednoho z 10 prvků.

  • Měřitelnost (measurability): má relevantní vlastnost, která se dá spolehlivě změřit.

  • Relevance (relevance): informace může ovlivnit úsudek uživatele.

  • Spolehlivost (reliability): informace je pravdivá, bez chyb a předsudků, a je prověřitelná.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / zásady / zásada historické ceny
Introduction / US GAAP conceptual framework / principles / historical cost principle

Tradiční zásada, která se užívá při měření účetních případů, je zásada historické ceny. Historická cena se chápe jako množství peněz, nebo jejich ekvivalentů vyplacených k pořízení nějakého majetku (historical cost…is the amount of cash, or its equivalent, paid to acquire an asset…). Systému, který je založen na této zásadě, se tak říká systém historických cen (historical cost system).

Protože tradice hraje v US GAAP silnou roli, zachovává se název „historical cost system“, i když samotná vyhláška říká, že lepší název by byl „transaction-based system” (systém založený na transakci). Toto je dobrý název, protože přesně popisuje podstatu způsobu, který US GAAP používá pro měření všech účetních událostí a případů.

Jak jsme viděli dřív během diskuse o tržbách, podle US GAAP nemůže existovat výdělečný čin bez transakce. Pokud budeme aplikovat stejnou logiku na rozvahu, tak zjistíme, že také nemůže vzniknout žádný majetek, ani závazek bez transakce.

Než se na tuto zásadu podíváme z praktického pohledu, je nutné, abychom se věnovali tomu, co US GAAP považuje za transakci. Pod pojmem „transakce“ US GAAP chápe tzv. „transakce na délku paže“ (arm’s length transaction).

Arm’s length transaction se definuje jako transakce, která proběhla dobrovolně a mezi nezávislými stranami.

US GAAP považuje transakci za dobrovolnou, pokud ani jedna, ani druhá strana nebyla k transakci donucená. Pod donucená US GAAP chápe, že strana je v konkurzu, nebo pod nucenou správou, nebo že jinak byla do transakce donucená osobou, která je schopná ji donutit dělat něco, co by možná sama dělat nechtěla (na příklad stát nebo soud).

Je důležité si uvědomit, co z tohoto požadavku vyplývá. Na příklad, že pokud firma A koupí stroj od firmy B, která je pod nucenou správou, tak firma A nemůže -- a priori -- zaúčtovat stroj v hodnotě majetku (na příklad peněz[90]), který firmě B vydala. Musí zjistit fair value[91] přijatého majetku a zaúčtovat jej v této hodnotě.

Je také důležité vysvětlit, co US GAAP myslí pod pojmem „nezávislé strany[92]“. US GAAP sice uvádí příklady některých možných nezávislých stran (na příklad: vedení, investoři, zaměstnanci, matka, dcera, atd.), ale také poskytuje všeobecnou definici. Za závislou stranu/strany (related party) US GAAP považuje jakoukoli osobu (fyzickou nebo právnickou), která je schopná ovlivnit účetní jednotku a zabránit jí v tom, aby plně prosazovala své vlastní zájmy.

I když transakce je teoreticky jediný možný způsob jak spolehlivě změřit historical cost. Prakticky se na transakci nedá vždy spolehnout. Například, pokud firma koupí stroj za $100,000 a používá ho tři roky, tak má po těch třech letech hodnotu $100,000? Samozřejmě, že ne. Nějakou hodnotu ztratil během toho, jak ho firma používala v rámci své výdělečné činnosti (technicky svou hodnotou přispěl k jejímu umožnění). Tudíž historickou cenu musíme upravovat, abychom zobrazili tento a podobné jevy.

Jsou také určité majetky, u kterých by bylo nelogické je vést v historických cenách. Například, pokud firma koupí zboží za $4,000, a o týden později (před tím, než zboží stačí prodat) ho výrobce zlevní na $3,500, bylo by logické ho dál vykazovat za $4,000? Nebylo. Tudíž US GAAP vyžaduje, aby se takovýto majetek vykazoval v nižší z pořizovací (historické) ceny, nebo současné(reprodukční) ceny[93].

Jsou jiné majetky, které mají objektivně zjistitelné hodnoty po té, co je firma pořídí. Například, pokud firma koupí 100 akcií jiné firmy za $25 za kus, a na konci roku se tyto akcie prodávají za $30, bylo by logické nutit firmu je vykazovat v hodnotě $2,500? Nebylo. Tudíž US GAAP vyžaduje, aby se takovýto majetek vykazoval v tržních cenách[94].

A co například majetek, jako pohledávka, která má nominální hodnotu $500, ale kde existuje 2% šance, že nebude zaplacená? Bylo by logické tuto pohledávku vykazovat v nominální hodnotě? Nebylo. Tudíž US GAAP vyžaduje, aby se pohledávky (a jiné majetky, jakou jsou některé zásoby) vykazovaly v čistých realizovatelných hodnotách[95].

Co se závazků týče, tak vyhláška 5 uvádí několik základních oceňovacích pravidel.

Všeobecně, všechny krátkodobé závazky se vykazují v hodnotě, která se rovná jednoduchému (nediskontovanému[96]) součtu hodnoty majetku nebo služeb, které firma bude muset vydat, aby závazek splnila. Odhadnuté závazky (na příklad, rezerva na záruční opravy, či rezerva pro znečištění životního prostředí) se také obvykle nediskontují.

Na druhé straně, všechny dlouhodobé závazky (ty, které budou zaplacené za dobu delší než jeden rok) se diskontovat musí. US GAAP neumožňuje firmám tyto závazky vykazovat v nominální hodnotě (kromě v případech jako jsou půjčky, u kterých platí tržní úrok).

Dál US GAAP vyžaduje, aby se současná hodnota vždy počítala použitím rozumného úroku sazbou. Na příklad, pokud by předseda správní rady půjčil firmě $1,000,000 za 20% ročně, tak aby firma zjistila skutečnou výši půjčky, tak by musela diskontovat zpátky stejnou sazbou, jako kdyby si bývala půjčila od nezávislé osoby (nadměrný úrok by také, samozřejmě musela vykázat jako součást kompenzace předsedy).

Poslední důležitá otázka spojená s touto tématikou se týká samotné transakce. Všeobecné pravidlo je, že transakce se vždy měří v hodnotě toho vyměněného majetku, kterého hodnota se dá lépe (objektivněji) zjistit. U většiny transakcí tento požadavek nezpůsobuje žádné nadbytečné komplikace, protože jeden z vyměněných majetků jsou obvykle peníze, o hodnotě kterých není pochyb.

Horší je případ, kde se jedná o výměnu jednoho nepeněžitého majetku za jiný nepeněžitý majetek. Zde účetní jednotka musí nejprve zjistit, zda došlo k výdělečnému činu, a pak musí změřit fair value vyměněných majetků co nejspolehlivějším způsobem. I když se lidem často zdá, že takovéto otázky se jich netýkají, nemohou zapomenout, že právní forma transakce US GAAP všeobecně nezajímá. US GAAP zajímá ekonomická podstata. Na příklad, v České republice se používá postup, kterému se říká něco jako „vzájemná kompenzace pohledávek.“ Z pohledu US GAAP je toto nepeněžitá transakce (protože nedošlo k výměně peněz), a tak to US GAAP nemusí považovat za výdělečný čin (a tudíž za tržbu, nebo výnos[97]).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / zásady / zásada uznání tržeb
Introduction / US GAAP conceptual framework / principles / revenue recognition principle

Otázka „kdy se mohou započítat tržby?“ je pravděpodobně jednou z nejdůležitějších otázek, na kterou musí účetní odpovědět. Je to proto, že podnikání je činnost, která má za cíl vydělat peníze, a bez tržeb žádné peníze nemohou být. Než se podíváme na to, jak se tato zásada aplikuje, je nutné, abychom prodiskutovali určité rozdíly v tom, jak se staví k podnikání účetní používající US GAAP, a účetní používající nějaké evropské národní standardy.

Protože v Evropě existuje provázanost mezi daňovým zákonem a účetnictvím, a protože se v Evropě daně platí na základě vystavených faktur, evropský účetní má tendenci pozdržovat tržby a snažit se je minimalizovat (aby pak firma mohla vykázat co nejmenší zisk). Protože v USA neexistuje žádná provázanost mezi US GAAP a daňovým zákonem, a protože se daně platí na základě peněžních příjmů[98], a cena akcií na burze se odvíjí od zisku, tendence je opačná.

Tržby jsou také důležité i z jiného důvodu. Protože kapitálový trh často vnímá zvyšování podílu na trhu a rozšiřování podnikatelských aktivit za rozumnou činnost (trh často považuje růst a potenciální rentabilitu za přínosnější než současnou rentabilitu), pečlivě sleduje vývoj tržeb (sleduje tržby alespoň tak pečlivě, možná i pečlivěji, než zisk na akcii). Z toho také vyplývá, že firmy, které používají US GAAP, se vždy snaží vykázat co nejvyšší tržby. Z tohoto důvodu US GAAP má rozsáhlá, přísná a relativně složitá pravidla pro uznání tržeb. Těmto pravidlům se věnujeme podrobně ve čtvrté části této knihy. V této časti pouze hovoříme o základních a všeobecných otázkách spojených s touto problematikou.

Vyhláška SFAC 5 říká, že tržby se všeobecně měří v hodnotách, které se rovnají hodnotám vyměněných majetků (zboží, výrobků nebo služeb), nebo závazků. Uznání tržeb a zisků závisí na ohodnocení dvou faktorů: (a) jestli byly tržby a zisky realizované a (b) jestli byly tržby a zisky zasloužené[99].

Revenues … are generally measured by the exchange values of the assets (goods or services) or liabilities involved, and recognition involves consideration of two factors, (a) being realized or realizable and (b) being earned…..

Pokud jste pečlivě četli předchozí stránky, nebudete považovat za nutné, aby se zde znovu zdůraznilo, že uznání tržeb se především odvíjí od transakce. Jinak řečeno, bez transakce nemůže existovat ani tržba. Není ani nutné zdůraznit, že tyto transakce musí být objektivně měřitelné. Ale protože toto téma je velmi důležité, budeme se opakovat.

Tržba nemůže existovat bez transakce[100]. Tato transakce musí splňovat náležitost tzv. arm‘s length transaction (dobrovolná transakce mezi nezávislými stranami). Aby se tato transakce mohla zaúčtovat, musí být měřitelná v peněžních jednotkách.

Jednou jak je splněné toto kritérium, tak se musí zjistit, zda tržby byly realizovány (nebo realizovatelné) a zasloužené.

Tržby jsou realizované, pokud firma obdržela peníze (nebo něco jiného, co se dá bez obtíží proměnit na peníze[101]). Tržby jsou realizovatelné, pokud firmě vzniknul nárok na peníze. Pod nárokem na peníze se obvykle rozumí pohledávka, nebo jiný „claim to cash“ (nárok na peníze) jako směnka, úvěr, atd.

Tržby jsou zasloužené, pokud firma splnila všechny své povinnosti vůči druhé straně (nebo stranám) transakce. Pod „splnila své povinnosti“ se rozumí, že firma dodala zboží nebo výrobek, nebo poskytla služby, nebo kombinace těchto věcí.

Zde je důležité si všimnout slova „dodala“ a „poskytla“. Všeobecně firma má právo na tržbu pouze v momentu dodání předmětu a poskytnutí služby. Z tohoto také vyplývá, že US GAAP se nezajímá o fakturaci. US GAAP se ani obvykle nezajímá o právní formy dohody. US GAAP se zajímá pouze a jenom o ekonomickou skutečnost.

Například, firma A prodá firmě B předmět s tím, že firma A předmět dodá firmě vlastním dopravcem B. Pro firmu A vznikne tržba (a zároveň se ji sníží zásoby) v momentu předání předmětu, ani dřív, ani později. Co se předání týče, tak US GAAP toto také specifikuje. Moment předání, podle US GAAP, je moment, kdy se předávající strana vzdá kontroly nad dodaným předmětem[102].

Z tohoto pohledu na věc vyplývají další zajímavá pravidla. Na příklad, firma A prodá firmě B nemovitost, a vzápětí si nemovitost pronajme zpátky. Z pohledu US GAAP firma A nadále kontroluje tuto nemovitost, tak nemohla vzniknout žádná tržba.

Nebo, firma A pronajme firmě B stroj s tím, že firma B ho bude používat, a až stroj doslouží, vrátí ho firmě A. V tomto případě firma B stroj kontroluje a tak firmě A vznikla tržba v plné výši hodnoty toho stroje (a firmě B samozřejmě vznikne majetek a závazek ve stejné výši).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / zásady / zásada uznání nákladů

Introduction / US GAAP conceptual framework / principles / matching principle

Tradičně se této zásadě říká „matching“, protože hovoří o tom, jak se mají náklady přiřazovat k tržbám. Zde je uvedená jako uznání nákladů, protože v podstatě říká firmám, kdy se mohou ekonomické oběti (costs) považovat za náklady.

Vyhláška SFAC 5 říká, že „expenses … are generally recognized when an entity’s economic benefits are used up in delivering or producing goods, rendering services, or other activities that constitute its ongoing major or central operations …”.

Jinak řečeno, cost (ekonomická oběť) se smí vykázat jako náklad ve stejném momentu jako ta tržba, která ho umožnila. Z tohoto všeobecného pravidla také vyplývá, že téměř všechny výrobní „náklady“ nejsou výrobní „náklady“, ale jsou to investice do zásob. Náklady se z těchto položek stanou pouze v momentu prodeje. Dál z tohoto požadavku vyplývá, že všechny firmy jsou povinny sledovat skutečnou reprodukční hodnotu svých výrobků (nebo služeb), a být co nejpřesněji schopny říct, že jeden konkrétní náklad je spojený s jedním konkrétním výrobkem (nebo službou), a že tento konkrétní výrobek (nebo služba) umožnil nějakou konkrétní tržbu[103].

Je také jasné, že tento všeobecný požadavek nelze vždy splnit. Na příklad firma vlastní výrobní stroj, který používá v sériové výrobě. Tento stroj jí bude sloužit 5 let, než ho bude muset vyřadit z důvodu morálního zastarání. Protože se výroba na tomto stroji odvíjí z poptávky po výrobku, který vyrábí, a ne z kapacity samotného stroje, není prakticky možné změřit přesně, jak velkou část své ekonomické hodnoty tento stroj obětuje, aby vytvořil jeden výrobek. V tomto případě firma není schopná spojit náklad přesně s tržbou, tak musí použít odhad (tím, že zvolí odpisovou metodu, která nejlépe vystihne postupný pokles ekonomické hodnoty stroje).

Nebo co se platů vedení týče, žádná rozumná firma nebude kompenzaci svého nejvyššího vedení odvíjet z něčeho tak pofidérního, jako je zisk nebo tržby. Bude ji odvíjet z ceny akcií na burze. Cena akcií na burze však často nemá žádnou vystopovatelnou spojitost s tržbami, tudíž tento náklad nelze k individuálním tržbám přiřadit. V tomto případě firma tuto ekonomickou oběť dá do nákladů hned[104].

Je však nutné zdůraznit, že toto jsou pouze výjimky ke všeobecným pravidlům. Pokud lze prokázat spojitost mezi konkrétní tržbou a konkrétním nákladem, tak firma má povinnost to udělat.

Zisky a ztráty

Co se měření zisků a ztrát týče, tak platí stejná všeobecná pravidla, jako u tržeb a nákladů. Co se uznání zisků a ztrát týče, tak je všeobecně důležité, aby skutečně vznikly. Tudíž se realizované zisky a ztráty zaúčtují v momentu realizace, a není nutné je časově rozlišovat.

Poněkud jiná pravidla se vztahují na nerealizované zisky a ztráty. Všeobecně se nerealizované zisky mohou zaúčtovat, pouze pokud se vztahují na finanční majetek (a je také nutné, aby tento majetek měl tržní hodnotu, nebo-li že je to majetek, který se obchoduje na burze nebo jiném podobném -- aktivním a likvidním -- trhu).

Nerealizované ztráty se však mají zaúčtovat vždy, když je pravděpodobné, že nějaký majetek ztratil hodnotu, nebo že vzrostla hodnota nějakého závazku, a kdy je tato změna v hodnotě rozumně odhadnutelná.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / zásady / zásada úplné informace
Introduction / US GAAP conceptual framework / principles
/ full disclosure principle

Tato zásada nevyplývá ze žádné konkrétní vyhlášky US GAAP, ale z toho, jak se všechny zúčastněné strany staví k US GAAP. Tato zásada by se dala popsat následujícími slovy: informace, která je uživatelům poskytnutá, má být dostatečně důležitá, spolehlivá a obsáhlá, aby umožnila informovanému uživateli vytvořit si rozumný názor ohledně finančního stavu firmy, a změn v tomto stavu.

The information provided should be sufficiently important, reliable and complete to allow an informed user to reach a reasonable conclusion about the financial position of an enterprise and the changes therein[105].

Pokud si pozorně přečteme tuto definici, tak si všimneme, že je zcela subjektivní. Kdo má rozhodnout, zda informace byla dostatečně důležitá? Kdo má rozhodnout, zda informace byla dostatečně spolehlivá? Kdo má rozhodnout, zda informace je schopná umožnit informovanému uživateli vytvořit si rozumný názor? Co to vůbec je informovaný uživatel?

Možná by bylo nejjednodušší začít od konce. Podle toho, jak se zásada full disclosure chápe, informovaný uživatel je ten uživatel, který je dostatečně vzdělaný a inteligentní, aby pochopil, co mu účetnictví říká.

Například informovaný uživatel je ten uživatel, který chápe, že souhrnný hospodářský výsledek je skutečné měřítko celkové hospodářské činnosti podniku. Pokud si tohoto uživatel nevšimne, a později se strašně diví, že firma má velké ztráty spojené se svými finančními investicemi, které způsobí, že cena jejich akcií na burze prudce klesne, má smůlu. Měl se informovat.

Nebo, pokud uživatel nechápe, že EBITDA[106] není měřítko cash flow, a nechá se nalákat na akcie zcela neperspektivní firmy, protože ho někdo přesvědčil o opaku, také má smůlu.

Nebo pokud uživatel neví, že účetnictví není schopno změřit skutečnou hodnotu mnoha druhů majetku, a pak se diví tomu, že vzniknul goodwill, a kvůli tomu prodá své akcie firmy, u které goodwill vzniknul, tak i přesto, že akvizice byla pro tuto firmu dlouhodobě výhodná, má také smůlu.

Ale ne úplně. Pokud si najme velmi šikovného právníka, který je schopen přesvědčit 8 až 12 průměrných Američanů o opaku, pak nemá smůlu, ale naopak dostane kompenzaci za své ztráty.

Je důležité si uvědomit, že firma, její vedení, její zodpovědní zaměstnanci a její auditoři jsou povinni zaručit, aby informace, která je uživatelům poskytnutá, byla dostatečně důležitá, spolehlivá a obsáhlá, aby umožnila informovanému uživateli vytvořit si rozumný názor ohledně finančního stavu firmy a změn v tomto stavu.

To místo, kde se bude rozhodovat, zda toto udělali, je (když dojde k nejhoršímu) soudní síň. A byl by velmi velký (a potenciálně velmi drahý) omyl si plést americké soudní síně s těmi, na které jsme zvyklí v Evropě.

Nejprve, soudy v Americe probíhají relativně rychle. Za druhé, není nutné prokázat úmysl, a stačí relativně málo důkazů[107]. Za třetí, poroty rozhodují nejenom o zodpovědnosti, ale také stanovují výši odškodnění. Za čtvrté, poroty nemusí pouze odškodnit poškozené, mohou zodpovědné také potrestat (tím, že uloží tzv. punitive damages - „trestní pokutu“). A na konec, všechny vysouzené peníze si mezi sebou rozdělí poškození a jejich právní zástupce.

A co se právního zástupce týče, tak pokud je víc než jeden poškozený (co je obvyklý případ, když se jedná o porušování US GAAP), tak právník nebude reprezentovat pouze jednoho, ale všechny. To také znamená, že pokud vysoudí kompenzaci, tak mu náleží 30% celkové částky[108].

Jak se proti tomu dá bránit? Jednoduše Váš právní zástupce musí přesvědčit 8 až 12 průměrných Američanů, že jste uživatelům předložili informace, které byly dostatečně důležité, spolehlivé a obsáhlé, aby umožnily informovaným uživatelům si vytvořit rozumný názor ohledně finančního stavu firmy a změn v tomto stavu.

Pokud toto není schopen udělat, tak máte smůlu Vy[109].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení
Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints

Každý informační systém má svá omezení, i ten, kterému říkáme finanční účetnictví. US GAAP tato omezení chápe, uznává, a bere je do úvahy při tvorbě individuálních pravidel.

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení / cena oproti přínosu[110]
Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints / cost versus benefit

Vyhláška SFAC 2 hovoří o ceně finančních informací pro individuální firmy a pro společnost jako celek, a výhodě, která tyto informace poskytují individuálním firmám, investorům a společnosti.

Cost (nebo-li oběť) poskytování finanční informace, má několik prvků. Nejprve jsou to přímé náklady spojené se zabýváním se, procesem, auditem a rozšiřováním této informace. Jsou to také nepřímé náklady, spojené s tím, že informace se stane veřejná, a tak může být používaná proti firmě (na příklad konkurencí, jak domácí, tak mezinárodní, odbory, nebo i vládami). I uživatelé finanční informace musí něco obětovat. Uživatelé musí tuto informaci zpracovat, pochopit a pak správně použít. Dělat tyto věci správně od nich vyžaduje především jejich čas, a ne jenom čas strávený analýzou dané informace, ale také čas strávený učením se toho, jak daný informační systém tuto informaci předává.

Benefits (nebo-li výhody) také mají několik prvků. Nejprve spolehlivá informace umožňuje individuálním investorům rozumně investovat své úspory, co jim poskytne přímou odměnu tím, že se jejich investice zhodnotí. Spolehlivá informace také slouží celé společnosti. Pokud umožňuje individuálním investorům rozumně investovat, tak tito investoři jako skupina zaručí, že prostředky celé společnosti budou rozumně investovány (do firem které společnosti budou poskytovat své výrobky a služby, které budou poskytovat individuálním členům této společnost pracovní příležitosti, a které budou vedení této společnosti poskytovat prostředky na to, aby ji mohla vést). Spolehlivá informace také umožní investorům splnit svou druhou povinnost (první je investovat do perspektivních podniků) vůči společnosti. Umožní jim vykonávat dozor nad vedením společností.

Toto pak vyřeší problém, který trápil společnost od té doby, co vznikla: zda lidé, kterým je svěřen majetek společnosti (bez ohledu na to, jestli tento majetek vlastní lid nebo král) ho často nepoužívají pro své vlastní potřeby, nebo ho (kvůli vlastní neschopnosti) nepoužívají tím nejefektivnějším způsobem.

Tento problém se řeší tak, že pokud investoři mají spolehlivé informace o hospodaření firmy, mohou jí buď poskytnout, nebo odepřít prostředky na její činnost. Tudíž kapitálový trh (= seskupení všech investorů) je schopen zaručit, že ti individuální lidé, kteří společnost vedou, s prostředky jim svěřenými budou zacházet správně, jinak jim budou tyto prostředky odebrány. A výhoda ponechání této dozorčí činnosti na trh je, že protože trh je složen ze stovek milionů jednotlivců, se nedá uplatit nebo přímo ovlivnit (co se, bohužel, nedá s jistotou říci o žádné vládě, ani žádném státním kontrolním úřadu žádné země).

Co se tématu této knihy týče, tak se na cost vs. benefit musíme podívat z pohledu vlivu na práci účetních.

Hlavní způsob, jak toto omezení ovlivňuje účetní, je že US GAAP bere do úvahy, že přesnost má svou cenu, a tak často nevyžaduje nadbytečnou přesnost. Například, pokud výrobce cementu má v zásobách hromadu písku, měl by na konci roku tento písek zvážit. Ale cena spojená s touto přesností by pravděpodobně převážila užitek, který by tato přesnost uživatelům výkazů (a tak celé společnosti) přinesla.

Nebo, firma která má roční obrat $500 milionů, sestavuje svou uzávěrku a ne a ne najít chybějících $10,000, aby jí přesně seděla rozvaha. Samozřejmě by firma mohla na tento problém posadit tým účetních, kteří by jí pročesávaly knihy, než by těch $10,000 našli. Ale proč? Je jednodušší mávnout rukou, a nechat tuto částku v suspense account (v závěrečném účtu) a doufat, že postupem času sama zmizí[111].

US GAAP dovoluje mnoho postupů, které existují právě pouze pro to, aby ušetřily účetním práci. Také umožňují flexibilitu při aplikaci pravidel, pokud by výsledek nebyl nepřesností příliš zkreslen. To také znamená, že pokud během auditu, auditor trvá na postupu, který by dle Vašeho mínění přinesl víc práce než užitku, můžete používat cost vs. benefit jako argument to tak nedělat (zda s tím auditor bude či nebude souhlasit, pak záleží na individuálních okolnostech).

Druhý, a mnohem důležitější prvek cost vs. benefit je to, že US GAAP se vždy snaží vyvážit potřebu veřejnosti být informována nad nutnost nějakou informaci utajit.

Například, firma XYZ má tři divize X, Y a Z. Tyto divize reportuje jako segmenty (samostatné operační jednotky). Firma se rozhodla, že chce, aby divize X zvýšila svůj podíl na trhu, co by divizi zpětinásobilo rozpočet na výzkum a vývoj (aby vymyslela skutečně nepřekonatelný výrobek). Myslíte že, by konkurenti divize X toto chtěli vědět, nebo myslíte, že budou spokojení s čekáním, a začnou vytvářet svou odpověď až po té, co se tento výrobek objeví na trhu? To je také důvod, proč vyhláška, která upravuje účetnictví pro segmenty vysloveně říká, že náklady na výzkum a vývoj se nemusí reportovat u individuálních segmentů (i když to původní návrh vyhlášky vyžadoval).

To také znamená, že pokud během auditu, auditor trvá na postupu, který by dle Vašeho mínění poskytl příliš mnoho choulostivých informací konkurenci (obzvlášť pokud tato konkurence operuje v cizí zemi, kde -- kvůli nedostatkům v jejich národním účetním systému -- Vám na oplátku neposkytne žádnou užitečnou informaci), nebo případně odborům (které by možná pak chtěly přidat), nebo případně kontrolním úřadům (které by pak měly jednodušší práci při kontrole), či kontrolním úřadům cizích zemí, můžete používat cost vs. benefit jako argument to tak nedělat (zda s tím auditor bude či nebude souhlasit, pak záleží na individuálních okolnostech[112]).

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení / podstatnost[113]
Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints / materiality[114]

Je to podstatné? Toto je možná nejběžnější otázka, která během auditu padne. Co se tímto obvykle myslí, jsou otázky jako: je tato položka dost velká, aby se vykázala? Nebo, je tato položka dost velká, aby se musela opravit? Nebo je tento postup dost špatný, aby se musel změnit?

Toto jsou důležité otázky. Samotný US GAAP (každá vyhláška FASB) říká: the provisions of this statement need not be applied to immaterial items (pravidla popsaná v této vyhlášce se nemusí aplikovat na nepodstatné položky), a tak úsudek o tom, zda něco je, nebo není podstatné, je jedním z nejběžnějších úsudků, kterému musí účetní čelit.

Bylo by hezké, kdyby US GAAP přesně definoval, co je a co není podstatné.

FASB to samozřejmě dělá. Vyhláška SFAC 2 říká: vypuštění nebo zkreslení položky ve finanční zprávě je podstatné, pokud – v kontextu souvisejících okolností – má velikost této položky takové rozměry, že je pravděpodobné, že úsudek rozumného člověka, který na tuto finanční zprávu spoléhá, by mohl být změněn nebo ovlivněn tím, že by se tato položka nevypustila nebo že by se opravila.

The omission or misstatement of an item in a financial report is material if, in the light of surrounding circumstances, the magnitude of the item is such that it is probable that the judgment of a reasonable person relying upon the report would have been changed or influenced by the inclusion or correction of the item.

Ano, jak jste si ale všimli, pokud jste si tuto větu pečlivě přečetli, to dělá tím, že ponechá rozhodnutí (a také zodpovědnost za toto rozhodnutí) na Vás a na Vašem úsudku, o tom, co může a nemůže ovlivnit běžného uživatele.

Možná že bychom měli poděkovat FASB za snahu, ale nebylo by možná lepší, kdyby nám místo nějakého blábolu o rozumných uživatelích dala hezká objektivní čísla, jako na příklad 5% aktiv, nebo 10% tržeb?

Hezké by to samozřejmě bylo, ale FASB říká, že to dělat nemůže. Důvodem je, že podstatnost vždy souvisí s vedlejšími okolnostmi. Na příklad, pokud firma má celková aktiva ve výši $100 milionů, a mezi 4% a 6% pohledávek (které mají celkovou výši $5 milionů), nedobytný rozdíl by pravděpodobně nebyl dost podstatný na to, aby to firma buď musela sdělit, nebo toto číslo upřesnila. Na druhé straně, pokud firma má půjčku od banky, a ta se stane vypověditelná, pokud nedobytné pohledávky překročí 5%, rozdíl už podstatný je.

Vyhláška SFAC 2 obsahuje určité body, které by se měly brát do úvahy při určování podstatnosti, ale tyto nejsou příliš nápomocné. Na druhé straně, Komise pro cenné papíry nedávno vydala interpretaci[115] těchto pravidel, která nápomocná je.

Interpretace SAB 99 říká: používání procentuálních nebo číselných hranic -- na příklad 5% -- může poskytnout základ pro prvotní předpoklad… My nemáme žádné námitky proti tomu, aby se takovéto „pravidlo palce“ používalo jako první krok při určování podstatnosti…nemůže však sloužit jako náhrada plné analýzy všech relevantních faktů a okolností.

The use of a percentage as a numerical threshold, such as 5%, may provide the basis for a preliminary assumption… The staff has no objection to such a "rule of thumb" as an initial step in assessing materiality. … it cannot appropriately be used as a substitute for a full analysis of all relevant considerations.

Co se odhadů týče, tak interpretace SAB 99 říká, že nejprve se musí brát do úvahy, zda nepřesnost je způsobená tím, že se jedná o odhad (nějakého typu). Zde interpretace říká, že pokud je možné použít jinou metodu, která by měla za výsledek přesnější odhad, tak se tato metoda musí použít. Interpretace také říká, že pokud by se dalo odhadu vyhnout, tak by se měl zvolit takový postup.

Například, firma dostane darem automobil. Jeden možný způsob jak zjistit jeho hodnotu, je spočítat peněžní tok, který firmě přinese, a tento peněžní tok diskontovat. Je také možné zjistit, za kolik se prodávají na trhu podobné automobily. I když by rozdíl v těchto odhadech nebyl podstatný, to, že druhý odhad je spolehlivější než první znamená, že firma musí použít první (alespoň pokud chce být v souladu s touto interpretací). Samozřejmě, úplně nejlepší by bylo automobil prodat, protože pak není žádných pochyb o jeho ceně[116].

SAB 99 dál poskytuje příklady okolností, kde i číselně nepodstatné položky nebo okolnosti se budou považovat za podstatné.

V případě, že položka nebo okolnost zamaskuje změnu v trendu zisku (nebo jiného důležitého trendu, na příklad tržby, hrubý zisk nebo cash flow), je vždy podstatná.

V případě, že položka nebo okolnost zamaskuje to, že firma nesplní očekávání analytiků (kapitálového trhu), je vždy podstatná.

V případě, že položka nebo okolnost změní zisk na ztrátu (nebo opačně), je vždy podstatná.

V případě, že položka nebo okolnost ovlivní to, zda firma plně dodržuje pravidla stanovená regulačním úřadem, je vždy podstatná[117].

V případě, že položka nebo okolnost ovlivní to, zda firma plně dodržuje podmínky stanovené v půjčce nebo jiné smluvní operaci, je vždy podstatná[118].

V případě, že položka nebo okolnost ovlivní to, zda vedení dostane nebo nedostane bonus, nebo jinou formu kompenzace, je vždy podstatná.

V případě, že položka nebo okolnost skrývá nezákonnou transakci, je vždy podstatná[119].

Pokud je položka (podle SAB 99) podstatná, tak se musí zveřejnit[120].

Co zákona týče[121], tak podstatnost se definuje takto: informace je podstatná, pokud by byla rozumným investorem chápána tak, že podstatně změnila celkový dojem, který informace na investorovi zanechala.

Information is material if it would be "viewed by the reasonable investor as having significantly altered the ‘total mix' of information made available"[122].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení / podstatnost / podstatný versus významný
Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints / materiality vs. significant

Rozdíl mezi významný (significant) a podstatný (material) není nikde v GAAP definován. Z pohledu sestavování výroční správy, významné je něco, co se musí vysvětlit (v příloze nebo jinde ve výroční správě). Podstatné, na druhé straně, je něco, co se musí vykázat jako samostatná řádková položka ve výkazech. Často se stává, že podstatná položka, jako na příklad náklady na prodané výrobky, má významné součásti. V tomto případě by se na výsledovce vykázala řádka pod názvem jako „náklady na prodané zboží“ (cost of goods sold) a ve příloze by se pak poskytla doplňující tabulka[123], která by vysvětlovala, ze kterých pod-položek se tato řádka skládá.

Během auditu, podstatné je něco, co auditor musí prověřit a případně, jestli je to chyba, musí trvat na tom, aby byla opravená (jinak musí odmítnout vydat správu, nebo musí vydat správu s výhradou). Významné je něco, čeho si auditor musí všimnout, a co by měl prověřit. Pokud je chyba významná, tak by měl trvat na jejím opravení, ale nemusí. Nicméně, pokud je chyba významná, tak by měl vždy vyžadovat, aby o ní byly uživatele informováni.

Jako hrubé pracovní pravidlo: významné je něco, co je mezi 1% a 5% tržeb nebo majetku, nebo kolem 10% položky, ke které se vztahuje.

Například, náklady na prodané zboží by byly podstatné, pokud by byly víc než 10% tržeb. Pokud by jedna ze součástí nákladů na prodané výrobky, na příklad přímé mzdy, byla víc než 10% celkových nákladů na prodané zboží, tak tato součást by byla podstatná. V této situaci se do přílohy musí dát doplňující tabulka, která vysvětluje náklady na prodané výrobky, a také musí obsahovat řádku, která se jmenuje přímé mzdy.

Na druhé straně, pokud firma má náklad, který představuje pouze 1% celkových tržeb, tak tento náklad pravděpodobně nebude podstatný, a tak se na výsledovce nebude muset vykázat, ale pokud by byl významný, možná by se musel vysvětlit v příloze[124].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení / průmyslové zvyklosti
Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints / industry practices

Protože je US GAAP tradiční, věci se často dělají určitým způsobem pouze pro to, že se tak dělaly vždy. Z toho také vyplývá toto omezení. Toto omezení jednoduše říká, že pokud náhodou operujete v průmyslovém odvětví, které dělá věci jinak, než je standardní praxe, tak je můžete dělat tak, jak je dělá každý jiný.

Například, většina firem smí zaúčtovat tržbu až v momentu, kdy dojde k transakci. Farmáři, na druhé straně, mohou zaúčtovat tržbu v momentu sklizně, nemusí čekat na to, až sklizeň prodají. A to je pouze jeden příklad.

US GAAP má také mnoho pravidel, která platí pouze pro jeden průmysl. Na příklad: banky mají vlastní pravidla, stejně jako pojišťovny, finanční firmy, investiční společnosti, penzijní fondy a firmy, které poskytují hypotéky. Rádiové a televizní společnosti mají vlastní pravidla, stejně jako ty, které provozují kabelovou televizi, nebo točí filmy či nahrávají hudbu.

Téměř všechny průmysly, od neziskových organizací až po ty, které čerpají ropu, mohou mít radost z toho, že FASB na ně pamatuje, a neustále pro ně tvoří nová a zajímavá účetní pravidla[125].

Úvod do problematiky / koncepční rámec US GAAP / omezení / zásada opatrnosti

Introduction / US GAAP conceptual framework / constraints / conservatism

Do určité míry je škoda, že pro slovo conservatism existuje hezký český výraz zásada opatrnosti. Proč? Protože pojem zásada opatrnosti je často chápán způsobem, proti kterému tvůrci US GAAP bojují přinejmenším od roku 1934 (první rok, kdy se začali snažit změnit to, jak je význam slova conservatism chápán).

Historicky se slovo conservatism popisovalo nejlépe větou: „that possible errors in measurement be in the direction of understatement rather than overstatement of net income and net assets“ (možné chyby při měření účetních případů by měly směřovat k tomu, aby podhodnotily, místo nadhodnotily hospodářský výsledek a čistý majetek[126]).

Pokud se však pečlivě podíváme na důsledky takovéhoto všeobecného postupu tak zjistíme, že tím, jak systematicky podhodnocujeme majetek a tržby, de facto vytváříme skryté rezervy, které v budoucnosti budou nadhodnocovat majetek a tržby.

Tak či tak, pokud systematicky zkreslujeme účetní informace buď z důvodu, že chceme být konzervativní, nebo z důvodu, že chceme být agresivní, faktem je, že děláme něco, co bychom dělat neměli: zkreslovat skutečnost.

Z tohoto důvodu se vyhláška SFAC 2 věnuje zásadě opatrnosti poměrně detailně, a říká nám, abychom nikdy nezkreslovali ani jedním směrem, ani druhým. Například, vyhláška říká, že pokud musíme odhadnout nějakou položku (třeba možnou ztrátu) a jsme schopni zjistit, že ztráta bude buď $100 nebo $200, nemáme a priori vždy zaúčtovat $200. Musíme se podívat, která hodnota bude pravděpodobnější, a tu zaúčtovat.

Nic nám nebrání v tom (spíš je to naše povinnost, když se jedná o podstatnou položku), abychom v příloze sdělili, že možná ztráta bude $200 s 20%-ní pravděpodobností, $150 s 30%-ní pravděpodobností a $100 s 50%-ní pravděpodobností[127], ale porušovali bychom zásadu conservatism, kdybychom zaúčtovali $200.

Úvod do problematiky / pravdivý a věrný obraz
Introduction / true and fair view

Pravidlo 203[128] říká: a member shall not (1) express an opinion or state affirmatively that financial statements or other financial data of any entity are presented in conformity with Generally Accepted Accounting Principles or (2) state that he or she is not aware of any material modifications that should be made to such statements or data in order for them to be in conformity with Generally Accepted Accounting Principles, if such statements or data contain any departure from an accounting principle promulgated by bodies designated by Council to establish such Principles that has a material effect on the statements or data taken as a whole. If, however, the statements or data contain such a departure and the member can demonstrate that due to unusual circumstances the financial statements or data would otherwise have been misleading, the member can comply with the rule by describing the departure, its approximate effects, if practicable, and the reasons why compliance with principle would result in a misleading statement.

Zde nebudeme překládat celý odstavec, ale pouze komentovat jeho obsah. Pravidlo 203 zakazuje auditorům, aby vyjádřili názor, že finanční data poskytnutá jakoukoli firmou byla připravená podle „Generally Accepted Accounting Principles“ (US GAAP), pokud tomu tak skutečně nebylo. Pokud by to auditor udělal, tak mu hrozí až ztráta licence. Pravidlo 203 však také říká, že pokud by použití finančních dat připravených podle US GAAP kvůli neobvyklým okolnostem (due to unusual circumstances) bylo zkreslením nebo zaváděním uživatelů, mohou firmy použít postup odlišný od postupu nařízeného US GAAP, pokud ho popíší a vysvětlí, proč by jeho nepoužití zkreslilo výsledek.

Toto pravidlo je ekvivalentem toho, čemu se v rámci IAS (mezinárodních účetních standardů) říká pravdivý a věrný obraz.

Faktem však je, že v praxi se to nedělá. US GAAP obsahuje pravidla pro téměř všechno, a auditoři obvykle nejsou ochotní vzít odpovědnost za jejich porušení. Nicméně, pokud by dodržování pravidel US GAAP způsobilo, že finanční informace by byla zkreslená, tak je auditor povinen US GAAP porušit[129].

Úvod do problematiky / zdroje US GAAP
Introduction /
sources of US GAAP

Do této chvíle jsme neustále hovořili o všeobecně uznávaných účetních zásadách, ale ještě jsme přesně neřekli, odkud pocházejí.

První zdroj US GAAP, jak vyplývá z názvu, je praxe. US GAAP je takový jaký je, protože v praxi to lidé to dělají tak, jak to dělají. Tento způsob stanovování pravidel vyplývá z právního řádu Ameriky. V Americe se používá precedenční systém, kde zákony vznikají, protože někdy nějaký soudce o něčem rozhodl, a odvolací soud (pokud došlo k odvolání) s ním souhlasil.

US GAAP funguje stejným všeobecným způsobem. Pravidla vznikají pro to, že někdy nějaký účetní o něčem rozhodl a licencovaný auditor s ním souhlasil.

Samozřejmě někdy se stává, že se okolnosti změní, a starý precedens už není rozumný. Stává se také, že je třeba stanovit pravidla hned, ještě před nastávaným očekávaným sporem. Z tohoto důvodu američtí zákonodárci mohou psát zákony, které změní precedenční praxi, nebo mohou psát zákony, který předvídají určité okolnosti, a jiné řeší před tím, než dojde ke sporu.

Stejným všeobecným způsobem se tvůrci US GAAP staví k účetním pravidlům. Pokud praxe stačí, tak US GAAP z ní vychází.

Například, téměř celý US GAAP pro investiční majetek nevychází ze žádné vyhlášky, ale je založený na praxi (hlavně pro to, že se investiční majetek účtoval dávno před tím, než US GAAP[130] vzniknul, a tak všechny podstatné otázky byly už dávno uspokojivě zodpovězeny).

Na druhé straně, celý historický US GAAP pro investice a deriváty byl tak špatný a nefunkční, že postupně byl nahrazen velmi rozsáhlými a přísnými pravidly.

Co se tvůrců US GAAP týče, tak následující tabulka[131] poskytuje přehled (tučně je název tvůrce, v italikách je název pravidel).

Category A[132]

FASB (1973 – dodnes)

Statements of Financial Accounting Standards (SFAS) a Interpretations (FIN)

ABP (1959 - 1973) Opinions (APB) a Interpretations

CAP (1939 - 1959) Accounting Research Bulletins (ARB)

Category B

FASB

Technical Bulletins

AICPA

Statements of Position (SOP)

AICPA

Industry Audit a Accounting Guides

Category C

Emerging Issues Task Force (EITF)

Consensus Positions *

Accounting Standards Executive Committee's (AcSEC)

Issues Papers a Practice Bulletins

Category D

FASB

Implementation Guides

AICPA

Interpretations

Other general or industry practices **


Financial Accounting Standards Board (FASB) je výbor, který má konečnou zodpovědnost za tvorbu všeobecně závazných účetních pravidel. Členové tohoto výboru jsou vybíráni Financial Accounting Federation (FAF).

FAF je nezisková organizace, která vybírá členy FASB (také vybírá členy Financial Accounting Standards Advisory Council, které pak radí FASB), financuje její aktivity a dohlíží na její činnost. Do určité míry se dá FAF srovnat s IASC (International Accounting Standards Committee), která (od roku 2000) je také nezávislá, samo financující organizace (a která 25.1.2001 zvolila 19 členů International Accounting Standards Board, IASB který by se teoreticky dal srovnat s FASB)[133].

Samotný FASB je složen ze 7 členů. Tito členové pracují na plný úvazek a jsou adekvátně kompenzováni. Z těchto 7 členů jsou 3 nominováni profesí (auditorskými společnostmi), 2 průmyslem (akciovými společnostmi), 1 školstvím (obvykle to je univerzitní profesor) a 1 vládou. Tito členové jsou obvykle nominováni kvůli své odbornosti, a volení na 5-leté období.

Důležitou součástí tvorby standardů je tzv. due process. Tento proces se snaží zaručit, že všechny zainteresované strany mají svůj hlas při tvorbě standardů, a že jejich hlas bude vyslyšen. Nové standardy tak vznikají následujícím způsobem.

Podnět nebo projekt je identifikován a umístěn na agendě FASB.

Je sestaven task force odborníků z různých sektorů, aby definovali problém a prozkoumali alternativní řešení.

Technický personál FASB provede výzkum a analýzu.

Je napsáno a zveřejněno tzv. discussion memorandum.

Obvykle 60 dnů po zveřejnění discussion memorandum se koná veřejné slyšení.

Výbor prozkoumá a ohodnotí reakce veřejnosti.

Výbor prodiskutuje a vydá tzv. exposure draft (návrh pravidla).

Po minimálně 30-denní lhůtě výbor prostuduje vyjádření veřejnosti.

Výbor prostuduje exposure draft a reakce veřejnosti (často během této doby návrh upraví, a někdy upravený exposure draft vydá znovu k další diskusi[134]).

Výbor znovu prodiskutuje konečný návrh pravidla a hlasuje o vydání nového standardu (nové pravidlo vyžaduje souhlas minimálně 5 členů výboru).

Pokud si pečlivě přečteme předchozí odstavec, tak si všimneme, že pokud jsou auditoři a průmysl schopní se na pravidle dohodnout, tak pravidlo bude schváleno. Tento postup obvykle zaručí, že pravidla reprezentují rozumný kompromis, který bude chránit auditory před zodpovědností za zkreslenou finanční informaci, ale také bude chránit průmysl před příliš složitými a těžko aplikovatelnými pravidly[135]. To také znamená, že jednou jak pravidla vyjdou, tak protože jsou rozumná, se očekává, že se jimi všichni budou řídit a porušení pravidel se netoleruje (a aktivně trestá)[136].

Předchůdci FASB. Před FASB tvořil účetní pravidla APB a před APB tvořil účetní pravidla CAP (viz dřív uvedenou tabulku). Není nutné probírat tyto předchůdce FASB, stačí říci, že stále platí jejich usnesení, pokud je pozdější usnesení nenahradilo nebo neupravilo.

Někdy se tak stává, že starý GAAP (tvořený APB a CAP) odporuje pojetí nového GAAP. Například, při fúzích se dá majetek koupené firmy oceňovat na základě znaleckého posudku, i když toto odporuje modernímu pojetí významu pojmu fair value. Nicméně odstavec, který toto umožňuje, nikdy nebyl upraven, a tak firmy, které to chtějí dělat, mohou vždy (správně) argumentovat tím, že US GAAP jim to (černé na bílém) nařizuje.

AICPA. Americká komora auditorů má nejenom pravomoc zkoušet a licencovat auditory, ale také pravomoc těmto auditorům dávat pokyny. Hlavním zdrojem těchto pokynů jsou tzv. Statement Of Position (SOP). Tyto pokyny upravují mnoho oblastí US GAAP, kterým se nevěnují žádné vyhlášky FASB. Závaznost těchto pokynů pochází ze dvou míst.

Když se auditor licencovaný AICPA těmito pokyny neřídí, hrozí mu ztráta licence. Za druhé, Komise pro cenné papíry považuje tyto pokyny za platný US GAAP, tak pokud se jimi firmy neřídí, hrozí jim postih od Komise (která je může zažalovat nebo, v nejhorším případě, jim zakáže dál své cenné papíry prodávat veřejnosti).

Emerging Issues Task Force (EITF). Toto je zajímavá organizace. Technicky je to podvýbor FASB, který má řešit věci, které jsou nové nebo příliš specifické na to, aby se řešily vyhláškami. O tom, zda jsou tyto „jednotné názory“ platný US GAAP, nebo ne, se neustále vedou spory. Firmy (které se těmito pravidly nechtějí řídit) tvrdí (zcela správně), že tato pravidla jsou tvořena bez „due process“ (zasedání podvýboru jsou sice otevřená veřejnosti, ale veřejnost nemá možnost se k pravidlům vyjádřit), a tak se jimi nemusí řídit.

Na druhé straně je FASB, který tvrdí, že tato pravidla jsou stejně závazná jako vyhlášky. Co se Komise pro cenné papíry týče, tak obvykle[137] cituje tato pravidla během diskusí o US GAAP, a chová se, jako že jsou platná. Z toho vyplývá, že i když je diskutabilní, zda tato pravidla jsou 100%-ně závazný US GAAP, je rozumné se jimi řídit, aby se předešlo možným nepříjemným následkům.

Accounting Standards Executive Committee's (AcSEC). Předchůdce FASB (APB) byl podvýborem AICPA. To znamená, že když APB byl nahrazen FASB, AICPA ztratila přímý hlas při tvorbě účetních pravidel. Aby si zachovala svůj vliv na účetnictví, AICPA vytvořila AcSEC. Tato organizace vydávala pokyny (SOP), což se nelíbilo FASB, který tvrdil, že hrozí riziko vzniku dvou druhů pravidel, které si mezi sebou budou konkurovat. AICPA a FASB se na konec domluvili[138], a dnes se AcSEC vyjadřuje (tím že vydává Issues Papers) pouze ke specifickým otázkám specifických průmyslových odvětví a vydává pokyny (Practice Bulletins) o tom, jak by se měly specifické transakce co nejlíp zaúčtovat[139].

Other accepted general or industry practices. Poslední políčko v tabulce obsahuje ostatní všeobecně uznávaní nebo průmysloví pravidla. Tady jsou zahrnuty všechny účetní postupy a zvyklosti, které nepocházejí ze žádných vyhlášek, pokynů nebo interpretací, ale z praxe.

Zde je nutné dodat, že odlišně od národních standardů většina zemí (a odlišně od IAS) US GAAP (jak jste si jistě už všimli) nemá jeden definitivní zdroj. Také nelze všechno najít v pravidlech. To také znamená, že jenom pro to, že to není napsané, to nemusí být platný US GAAP. Znamená to, že porušit tradici je často stejně vážný přečin, jako porušit pravidla (někdy i horší, protože na tradici se už dávno všichni shodli, a tak není žádný prostor pro různé interpretace).

Je také důležité si uvědomit, že pokud se účetní řídí pravidly, která vyplývají z ostatních všeobecně uznávaných nebo průmyslových postupů, dělá to na vlastní odpovědnost. Je tak nezbytné, aby než učiní nezvratné rozhodnutí, které není založeno na jednom z ostatních zdrojů US GAAP, toto rozhodnutí konzultoval s odborníkem, který má kvalifikaci poskytnout svůj názor a za tento názor je ochoten vzít zodpovědnost.

Úvod do problematiky / zdroje US GAAP / americká Komise pro cenné papíry
Introduction / sources of US GAAP / Securities and Exchange Commission

Zmínka o americké Komisi pro cenné papíry (SEC) se objevuje téměř na každé stránce tohoto úvodu (obvykle v roli hlavního strašáka). Co to přesně je ten SEC?

SEC je komise, která vznikla, aby aplikovala zákon Securities and Exchange Act of 1934. Tento zákon vzniknul jako reakce na pád burzy v roce 1929 a následující hospodářskou krizi. Tento zákon stanovuje pravidla hry pro všechny hráče na americkém kapitálovém trhu (od firem, které emitují cenné papíry, přes investiční banky, které je uvádějí na trh a makléře, kteří s nimi pak obchodují, až po auditory, kteří zajišťují, aby firmy podávaly svým investorům spolehlivé informace) a z SEC udělal hlavního rozhodčího.

SEC chápe svou roli takto[140]: „Zásady, které kongres pro nás stanovil, protože věřil, že to bude sloužit [kapitálovému] trhu a našemu hospodářství jako celku [jsou]: spravedlivé a efektivní trhy, průhlednost, nejlepší provedení jednotlivých transakcí a ochrana pro investory.“ Aby mu umožnil zajistit průhlednost, zákon dal SEC pravomoc stanovit účetní systém, který musí používat všechny firmy prodávající své cenné papíry veřejnosti. Z tohoto vyplývá, že SEC technicky má pravomoc tvořit účetní pravidla.

SEC (se souhlasem kongresu) se však rozhodla tuto pravomoc (stejně jako ponechala samotnou regulaci kapitálových trhů jednotlivým burzám) ponechat soukromému sektoru.

Harvey L. Pitt, předseda SEC.

Proč?

Protože SEC (a američtí zákonodárci) jsou přesvědčeni, že pokud by účetní pravidla tvořil stát, tak: 1. pravidla by tvořili lidé, kteří sice rozumí politice, ale účetnictví nikoliv, a 2. i kdyby účetnictví rozuměli, proces by stejně byl zpolitizován.

Výsledkem by tak byla pravidla, která by buď byla nesmyslná, nebo která by sice dávala smysl, ale která by vyhovovala různým zájmovým skupinám místo toho, aby zajišťovala investorům přístup ke kompletním, objektivním a spolehlivým finančním informacím.

SEC (a američtí zákonodárci) jsou však přesvědčeni, že průhledné informace jsou nezbytným předpokladem pro funkční kapitálové trhy, a tak je ochotná vzdát se velké části svých pravomocí, aby průhledné informace zajistili[141].

SEC tak od všech firem (které jsou u ní zaregistrované) vyžaduje, aby používaly US GAAP[142]. Tvorbu US GAAP však ponechává v rukách soukromých institucí[143].

Protože pravidla US GAAP nemají váhu zákona, SEC si pro sebe rezervuje právo interpretovat určité části US GAAP. Tato interpretace[144] sice nemění tyto části, ale [de facto] jim dává váhu zákona tím, že SEC se za tyto části[145] přímo postaví[146].

Tento krátký a velmi stručný přehled SEC by měl stačit, aby si čtenáři uvědomili, že je nutné americkou Komisi pro cenné papíry brát vážně.

Dál je důležité, aby si uvědomili, že SEC se v posledních letech začala intenzivně zajímat o věci, které souvisí s účetnictvím.

Proč?

Protože během závěrečných pár let minulého století selhání při aplikaci účetních pravidel bylo hlavní příčinou ztrát, které šplhají do mnohamiliardových částek[147]. SEC je si tak vědoma toho, že momentálně jde o mnoho.

Nejde o nic míň, než o záchranu důvěry investorů, a zároveň tak o přežití kapitálových trhů.

Účetnictví je tak pro SEC momentálně prioritou číslo jedna, a pokud se historie dá považovat za učitele, SEC bude postupovat stejně jako americká vojska v boji proti terorizmu: použije nejmodernější techniku, aby našla všechny ty, kteří by chtěli dělat zlé věci a nepřestane do té doby, než tito lidé neskončí za mřížemi, nebo nezmizí z povrchu zemského[148].

Následuje krátký přehled oblastí, u kterých se dá očekávat, že se o ně SEC bude intenzivně zajímat[149].

  1. Periodicita. Firmy nyní poskytují informace kapitálovému trhu (newyorská burza) měsíčně, a SEC čtvrtročně. SEC chce, aby firmy poskytovaly informace častěji. V posledních několika letech FASB pracuje na projektu, který od firem bude vyžadovat poskytování důležitých finančních informací ne ročně, čtvrtročně nebo měsíčně, ale v reálném čase (real time) přes internet. Dá se očekávat, že tento projekt se v několika dalších letech stane prioritou.

  1. Pro-forma výkazy. V posledních několika letech firmy vedle oficiálních výkazů podle US GAAP také zveřejňují tzv. pro-forma financial statements (výkazy, které upravují finanční informace podle toho, jak je chápe vedení firmy). Dá se očekávat, že SEC buď firmám zakáže podávat finanční informace, které nebyly sestavené podle pravidel US GAAP, a nebo že bude od tvůrců US GAAP chtít, aby pro tyto informace vytvořili nějaké standardy[150].

  1. Srozumitelnost sdělení. US GAAP vyžaduje od firem, aby sdělily vše důležité[151]. V minulosti firmy tomuto požadavku sice technicky vyhověly, ale prakticky nikoli, protože na tato sdělení používaly jazyk, který běžný uživatel nebyl schopen pochopit. SEC chce, aby firmy poskytovaly srozumitelnější informace. Všeobecně SEC je spokojena s čísly generovanými podle US GAAP. S čím však není spokojena, je způsob, jakým firmy tato čísla popisují a vysvětlují. Před několika lety SEC začala vyžadovat od investičních společností, aby používaly tzv. plain English (běžný jazyk[152]) ve svých správách pro investory. Dá se tak očekávat, že SEC brzy bude vyžadovat od všech firem, aby nejenom sestavovaly své správy investorům podle pravidel US GAAP, ale také aby tyto správy ( a obzvláště přílohy k výroční správě) napsaly tak, aby byly srozumitelné všem investorům (a nejenom právníkům a účetním)[153]. Na oplátku předseda Pitt slibuje firmám, které se k nové realitě postaví čelem, že zjednoduší a urychlí registrační proces, a tak jim umožní své cenné papíry dát na trh podstatně rychleji (třeba i za deset minut) a levněji.

  1. Informace o účetní politice. US GAAP od firem vyžaduje, aby investorům sdělily všechny důležité účetní postupy, které používají[154]. Firmy to sice dělají, ale ne příliš podrobně. Předseda Pitt si přeje, aby v budoucnosti firmy a jejich auditoři identifikovali a podrobně vysvětlili tzv. critical accounting principles (klíčové účetní zásady). Dá se tak očekávat, že SEC vydá interpretaci, která bude upřesňovat, jak SEC bude do budoucna dodržování součastně platných pravidel chápat.

  1. Profesionální standardy auditorů. Auditoři obzvláště se mohou těšit na větší pozornost. V posledních letech působení předchůdce předsedy Pitta se auditoři (a obzvláště velká pětka) stali terčem zájmů SEC. Na příklad minulý rok SEC vydala pravidlo, které značně omezilo konzultantské práce, které auditoři mohou svým klientům nabízet, a donutilo firmy poprvé zveřejnit, kolik svým auditorům za tyto práce platí i přes urputnou snahu profese těmto pravidlům zabránit. Do budoucna se dá očekávat, že SEC bude s auditory mnohem víc spolupracovat, ale na oplátku bude trvat na tom, aby svou práci podstatně zlepšili. Důvod je, že u většiny z největších skandálů (mezi nimi: JWP Inc., W.R. Grace & Co., Rite Aid Corp., Xerox Corp., Sunbeam Corp., Waste Management Inc. MicroStrategy Inc. a Enron Corp.) selhání auditora byla hlavní nebo jedna z hlavních příčin[155]. Profese také má velkou motivaci s SEC efektivně spolupracovat, protože se nad ní se vztahují černá politická mračna[156] a pokud se s SEC nebude schopná rozumně domluvit, půjde do této bouřky bez deštníku[157].

  1. Zveřejněná analýza. Profesionální analytici se také ocitli pod lupou. V posledních let minulého století se ukázalo, že analytici (pracující pro velké investiční banky) fungovali spíš jako reklamní agenti, než zdroje spolehlivých investičních informací. Bohužel, protože běžní investoři stále nejsou ochotní za práci analytiků sami přímo platit[158], nedá se očekávat, že SEC bude moci tuto situaci změnit bez toho, aby zasáhla do svobody bank podnikat tak, jak samy uznávají za vhodné. Z tohoto vyplývá, že jakékoli opatření, které přijme, bude pravděpodobně povrchné a neúčinné.

  1. Informace o budoucnosti. Méně jasné je, jak se v praxi splní přání[159] předsedy Pitta, aby firmy začaly poskytovat víc informací o „vývoji a očekávaném vývoji svých operací[160]“. Potíž je v tom, že pouze historické data mohou být objektivně ověřená. Odhady nikoli. Protože jakákoli správa o „vývoji a očekávaném vývoji operací“ musí být založená na odhadu, dá se tak očekávat, že účetní profese se tomuto přání bude bránit. Protože předseda Pitt všeobecně považuje účetní profesi za schopnou[161], dá se očekávat, že si nakonec dá poradit[162], a od tohoto záměru upustí.



1: Na toto téma jsem v roce 2000 napsal článek pro časopis Účetní. Poznatky uvedené v tomto článku jsou dnem vydání této knihy stále aktuální. Článek si můžete přečíst na stránkách: www.us-gaap.cz.



2: Většina cizích firem neuvádí své akcie na americkém trhu proto, že tam s nimi chce obchodovat (američtí investoři nemají cizí firmy příliš v lásce, a tak objem těchto obchodů je mizivý). Hlavní důvod je, že pokud firma je obchodovaná v Americe, investoři po celém světě v ní mají větší důvěru, a tak její cenné papíry jsou podstatně likvidnější, než by byly, pokud by se s nimi v Americe neobchodovalo.



3: Důvod je, že běžný občan, který vlastní pár akcií nebo dluhopisů na burze, je v podstatně jiné pozici než bohatý člověk, banka nebo jiná instituce, která vlastní stovky tisíc akcií, nebo která firmám půjčuje miliardy. Jeden z hlavních důvodů, proč byla založená americká Komise pro cenné papíry (Securities and Exchange Commission, nebo-li SEC) je právě proto, aby „zastupovala“ běžné občany při jejich jednání s firmami.



4: Je pravdou, že všechny firmy v USA (stejně jako všechny firmy ve všech zemích světa) musí splňovat své daňové povinnosti. Daňový zákon v USA však nevyžaduje od firem, aby vedly své učenictví podle US GAAP (tento zákon nepředepisuje firmám, aby používaly jakýkoli účetní systém), a tak firmy mohou svou daňovou povinnost dokazovat jak chtějí (bez ohledu na to, jak vysoký jejich obrat nebo kolik lidí zaměstnávají).



5: To neznamená, že firmy nechtějí prodávat své cenné papíry americké veřejnosti. Samozřejmě, že chtějí.

O US GAAP přednáším od roku 1995. Zajímavé je, že v době, kdy jsem začínal, na mé přednášky chodilo 10 až 12 lidí, a většina z nich byli zaměstnanci českých poboček amerických firem. V posledních dvou letech mé přednášky navštěvuje 25 až 50 lidí, a většina z nich jsou zaměstnanci českých poboček evropských firem, které přecházejí na US GAAP právě pro to, že chtějí prodávat své cenné papíry v Americe, nebo pro to, že si uvědomily, že US GAAP je jediný skutečně světový systém, a že pokud ho budou používat, budou moci své cenné papíry prodávat kdekoliv.

Tento fakt mně sice teší, ale co mně teší nejvíc, že také přibývají zaměstnanci českých firem, které dospěly ke stejnému závěru.





7: Zde bych také chtěl mé čtenáře poprosit o shovívavost. Já jsem sice Čech, ale vystudoval jsem v USA, a nikdy jsem se česky formálně neučil. Také nejsem český účetní, a české účetnictví jsem se také nikdy formálně neučil. To znamená tři věci. Nejprve, píši tak, jak mluvím, neformálně. Za druhé, používám nestandardní výrazy a obraty (které často překládám z angličtiny). Na konec, neznám nuance českého účetního systému, a tak (i když tato kniha prošla odbornou korekturou) jistě bude obsahovat chyby, o kterých (stejně jak to bylo u prvního vydání) se dozvím až od svých čtenářů. Chtěl bych proto využít tuto příležitost se omluvit těm, kterým tyto chyby budou vadit.



8: Výbor, který upravuje pravidla, kterými se musí řídit všichni licencovaní auditoři.



9: Seznam těchto vyhlášek je uveden pod titulem: introduction / sources of US GAAP.



10: Ani žádnou podobnou publikaci, která není autoritativní zdroj US GAAP.



11: V praxi toto tvrzení není úplně pravdivé. V praxi se manažerské účetnictví a daňové účetnictví často odvíjí od US GAAP. Nicméně, tvůrci US GAAP všeobecně neberou ohled na to, že se US GAAP používá na jiné účely, než sestavovaní správ pro investory. Firmy používají US GAAP pro tyto účely pouze pro to, aby si ušetřily práci, ne proto, že jim to někdo nařizuje (daňový úřad v USA například nevyžaduje od firem používání US GAAP).



12: Teoreticky, evropské národní finanční účetní systémy jsou psané pro to, aby poskytovaly informace finančnímu trhu. Protože však také slouží jako základ pro doložení daňové povinnosti, jsou tak silně ovlivněné daňovými otázkami.



13: Association for Investment Management and Research.



14: Jiná otázka je, co se analytik dozví. Před 27. listopadem 2000 by se třeba dozvěděl, zda firma bude mít zisk na akcii v souladu se všeobecným očekáváním, nebo ne. Od 27. listopadu 2000 však začala platit nová vyhláška SEC (Regulation FD, viz: SEC-FD), která poskytování takovýchto informací zakazuje, pokud se také bezprodleně nezveřejní.

Nicméně, pokud analytik zavolá a zeptá se, například jaký druh požárního zabezpečení firma používá, tak finanční ředitel už odpovědět smí.

Zde se jedná o tzv. “mosaic information”, kterou komise považuje za sdělitelnou. To znamená, že i v budoucnu budou profesionální analytici mít lepší informace než běžní investoři, a právě tento omezený přístup k informacím dělá z běžných investorů speciální kategorii investorů.

Nebo jiný příklad. Analytik se zúčastní konference uzavřené veřejnosti, na které vystupují ředitelé různých společností. Na konferenci se analytik zeptá ředitele jedné společnosti, jak je na tom konkurence. Ředitel na to může odpovědět, a pokud by se analytik takto zeptal všech účastníků, tak by získal neveřejnou informaci bez toho, aby ti, kteří mu ji poskytli, porušili Regulation FD.



15: To, že SEC vůbec vydalo Regulation FD, svědčí o tom, že informace, které poskytuje US GAAP všem uživatelům, jsou spolehlivé. To je důležitý bod, pokud si uvědomíme, že americká vláda neručí za důchodové zabezpečení občanů. Občané USA tak spoléhají pro své důchody na soukromé penzijní fondy. Pokud by (kvůli nedostatečným informacím) tyto fondy nebyly schopné dostát svým závazkům, nastal by vážný politický problém. Protože SEC však těmto fondům pravidlem Regulation FD vzal tento neformální zdroj informací a odkázal je na stejné informace, které používají všichni jiní investoři, tak de facto potvrdil, že tyto informace jsou skutečně dostatečně spolehlivé, aby se na ně mohli spolehnout všichni (i ti nejstrategičtější) investoři.



16: Než však tito běžní občané budou ochotni tato rozhodnutí dělat, budou muset mít jistot, že mají přístup k spolehlivým informacím, jinak to nebudou riskovat.



17: To, že americké hospodářství už dlouho roste rychleji než evropské (o japonském, kde už 10 let panuje stagnace, ani není nutné mluvit), že americká nezaměstnanost je půlka evropské, a že (i přes to, že Amerika utrácí téměř to, co celý zbytek světa dohromady za obranu) Amerika má jednu z nejvyšších životních úrovní na světe naznačuje, že americký přístup je asi rozumný.

V této publikaci není vhodné, abych toto téma probíral podrobně (pokud Vás tyto úvahy zajímají, můžete se zúčastnit jednoho z mých seminářů), ale chtěl bych využít tuto příležitost vysvětlit důvod, proč se často zdá, že (vysloveně nebo implicitně) kritizuji Evropu a Českou republiku. Skutečně to nedělám proto, že Evropu a Českou republiku nenávidím (z čeho jsem už několikrát byl obviněn) nebo pro to, že si myslím, že všechno americké je to nejlepší (z čeho jsem obviňován pravidelně). Dělám to proto, že mám Českou republiku moc rád (na zbytku Evropy mi příliš nezáleží) a proto, že po 24 letech života v Americe vím, co je na Americe obdivuhodné, a co ne. Dělám to také proto, že (když už jsem se rozhodl v České republice žít a vychovávat mé děti) je moje občanská povinnost se jí snažit pomoci. A ona pomoc (bohužel) potřebuje.

Česká republika (stejně jako většina Evropy) je stále přesvědčená, že všechny problémy, obzvláště ty ekonomické, se mohou vyřešit politickou cestou. Dle mého názoru (a názoru lidí, jako je filozofka Ayn Rand, nebo ekonom George Reisman) tento postoj pouze vede k tomu, že hospodářství stagnuje (nebo podává menší než optimální výkon), a že nejschopnější občané, místo toho, aby za svou schopnost byli řádně odměněni, jsou zbytkem společnosti vykořisťováni. To je také důvod, proč jsem se rozhodl věnovat pedagogice, a proč přednáším o US GAAP.

Po dlouhé úvaze jsem dospěl k názoru, že snažit se změnit jakýkoliv zaběhnutý evropský politicky systém zevnitř, je práce pro Sisyfa, a ne pro mne. Snažit se ho změnit zvenku však má šanci na úspěch.

Jak? Já jsem přesvědčen, že pokud firmy budou používat skutečně průhledný účetní systém (jaký je US GAAP teď, a jaký bude někdy v budoucnu IAS), mnoho problémů (od korupce státních úředníků až po hospodářství, kde kapitál je v rukou bank, které rozhodují na základě jiných, než ryze ekonomických kritérií) zmizí samo od sebe.

Proč? Obvykle to svým klientům vysvětluji takto. Národní účetní standardy musíte používat, protože (stejně jako musíte platit daně) to od Vás vyžaduje stát. Národní standardy jsou však irelevantní pro kapitálový trh, který (pokud používáte pouze tyto systémy) Vám nedá ani dolar. Na druhé straně, pokud zároveň s národními standardy také používáte US GAAP, tak kapitálový trh Vám možná bude ochoten poskytnout prostředky na to, aby jste z Vaší malé perspektivní místní firmy udělali světového giganta.

Cena, kterou od Vás kapitálový trh bude chtít, je, abyste se chovali hospodárně, a abyste mu pravidelně podávali finanční informace, které dokazují, že se chováte hospodárně. Tato „průhlednost“ Vás pak donutí se snažit ovlivnit všechny vlády ve všech zemích, kde operujete, aby Vám to umožnili. Jinak řečeno, vy budete donucení na tyto vlády vytvářet tlak, aby se tyto vlády staraly o to, o co mají (bezpečnost, spravedlnost a obranu), a aby všechno ostatní ponechali v rukou trhu. Vaše odměna za tuto práci pak bude, že budete mít příležitost si za jeden rok vydělat $706 miliónů dolarů, stejně jako pan Larry Ellison.

Jestli se já tohoto idylického stavu dožiji, nevím. Ale momentálně mi nic nebrání v tom, abych se snažil o to, aby nastal.



18: Financial Accounting Standards Board: www.fasb.org.



19: G4+1 byla pracovní skupina tvůrců standardů z Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a Spojeného království + IASC, se kterou FASB pracovala na harmonizaci účetních standardů. Po vzniku IASB (International Accounting Standards Board) byla rozpuštěná.



20: Je zajímavé porovnat pojmy účetnictví a accounting. Pojem účetnictví pochází ze slova účet. Účetnictví se tak chápe jako činnost řádně a podle předpisů něco zaúčtovat. Důraz je tak na správním formálním postupu, a ne na tom, zda konečný výsledek bude něco znamenat. Pojem accounting pochází ze slova accountability (nebo-li zodpovědnost). Accounting se chápe jako činnost učinit někoho zodpovědným za jeho rozhodnutí, s tím, že formální postup je irelevantní, hlavně aby ekonomická skutečnost byla úplně a pravdivě popsaná.



21: Samozřejmě, nechci říkat, že tomu tak opravdu je, pouze že ten potenciál existuje.



22: Samozřejmě, že auditoři poskytují mnohem víc služeb, než jenom audit (alespoň v USA). Na příklad, firma PricewaterhouseCoopers svému klientovi Raytheon v roce 2000 vyfakturovala $3 milionů za audit a $48 milionů za konzultantskou práci. Že firma Raytheon je mimochodem také známá jako firma, která má vždy nějaké nesrovnalosti v účetnictví, je jistě jenom shoda náhod.



23: „Správné“ školy v Americe jsou soukromé a drahé. Pokud člověk nenavštěvuje správnou školu, je sice možné, že se z něj někdy stane CEO, ale tato šance je malá. V každém případě, takovýto člověk musí mít buď mimořádný talent, mimořádné štěstí, nebo musí být ochoten skutečně mimořádně tvrdě pracovat.



24: L. Dennis Kozlowski, CEO Tyco International celou svou kariéru pracoval minimálně 16 hodin denně, a říká: ”Toto je to, co musíte dělat, pokud chcete být CEO, a pokud to dělat nechcete, uhněte z cesty, aby někdo jiný mohl vzít vaše místo”. Mimochodem, člověk, který se chce stát CEO americké společnosti musí být inteligentní, rozhodný, schopen přemýšlet mnoho let dopředu, a ochoten riskovat. Ale toto není vše. Tento člověk také musí být schopen spát 3 až 4 hodiny denně (a při tom normálně fungovat). Pokud toto člověk nedokáže, tak inteligence, ambice a ochota riskovat, ho až na vrchol už zavedené společnosti nevynese.



25: Já se často na tuto otázku během svých seminářů ptám. Lidé často říkají, že touha po moci je to hlavní. Já si to nemyslím. Dle mých zkušeností, lidé, kteří jsou motivováni mocí, nezvolí obchod jako svou kariéru. Zvolí politiku.



26: Mimochodem, z amerického pohledu na věc není nic špatného, aby člověk byl motivován penězi. V Evropě občanská soudružnost často způsobuje to, že lidé se stydí přiznat, že by přece jenom radši byli bohatí než chudí. Američané si s tímto nelámou hlavu. Každý (správný) Američan chce být bohatý. Být motivován penězi je tak nejenom běžné, ale také naprosto přijatelné. Z toho vyplývá, že se bohatým lidem jejich bohatství nezazlívá. Naopak, tito lidé sklízejí slávu a obdiv (co je možná ten důvod, proč tolik schopných lidí z celého světa chce zkusit své štěstí v Americe, a proč tolik z nich tam svoje štěstí také najde).



27: Ne, toto není překlep. Vydělal si $706 000 000 USD.



28: Technicky, pouze jejich vnitřní hodnota je nula. Jejich reální hodnota může být vyšší. Viz: the balance sheet / long-lived assets / investments / derivative instruments / measurement of value.



29: 1,000,000 x ($50- $30) = $20,000,000



30: Efficient market hypothesis.



31: (za předpokladu, že bezriziková sazba je 2.5%).



32: Podle moderní investiční teorie je normální, aby firmy neplatily žádné dividendy. Proč? Protože firmy své peněžní prostředky obvykle mohou investovat lépe, než by vyplacené dividendy mohli investovat jejich akcionáři. Jinak řečeno, pokud firma může investovat své nadbytečné peníze (peníze navíc, než je nutné k údržbě a obnovení majetku) do svých operací, a tyto operace vynáší víc, než by získal akcionář, pokud by dividendy dostal a uložil do jiné srovnatelné investice (investice, která přináší stejné riziko a načasovaní peněžních toků), firma by je měla investovat do svých operací. Jinak by se měla likvidovat (tím, že se celá prodá jiné firmě, nebo po kouskách rozprodá). Jediná situace, kde by se taková firma měla dál provozovat, je pokud je tzv. cash cow. Cash cows (dojné krávy) jsou firmy, které stojí za to dál provozovat, i když nemají kam dál růst.

Na příklad, firma XYZ je založená pro to, aby vytvořila umělé jezero, postavila vodní elektrárnu a pak tuto elektrárnu provozovala. Jednou jak elektrárna stojí a vyrábí elektřinu, tato firma nemá kam růst, ale za to může donekonečna (pokud řádně udržuje a obnovuje svůj majetek) vyrábět a prodávat elektřinu. Pouze v situaci, kdyby se elektřina začala prodávat za míň, než je jí schopná elektrárna vyrobit (na příklad, pokud by se přešlo na atomové elektrárny), by stálo za to firmu likvidovat. Jinak firma může elektrárnu donekonečna provozovat, a všechny nadbytečné peníze vyplácet jako dividendy.

Není však obvyklé, aby se z nějaké firmy stala cash cow. Jednou jak většina firem vyroste do dospělosti, měla by se likvidovat. Jsou však důležité výjimky. Automobilní, letecké a podobné společnosti v dospělých průmyslových odvětvích, kde už proběhla konsolidace, jsou jeden příklad. Paradoxně, technologické firmy jako Microsoft, jsou další. Microsoft prodává výrobek, který jí nestojí téměř nic vyrobit, a tak generuje $1 miliardu měsíčně a (protože nemá na co tyto peníze utrácet), tak je shromažďuje (ve dni vydání této publikace firma měla přibližně $36 miliard v penězích a krátkodobých investicích na své rozvaze), a proto sílí hlasy, které od firmy chtějí, aby uznala, že je už dospělá a začala vyplácet dividendy.

Poznámka: jednoduchý model pro zjištění, zda firma má začít vyplácet všechny zisky jako dividendy nebo ne, je porovnat k a ROA. K (návratnost investice upravená o riziko) lze spočítat pomocí CAPM (capital asset pricing model) takto: k = rf + [Erm - rf] (kde je beta akcie, rf je bezriziková sazba a Erm návratnost celého trhu). ROA (return on assets, nebo-li rentabilita majetku) se spočítá tak, že se k hospodářskému výsledku přičte nákladový úrok a tento součet se vydělí celkovým majetkem. Pokud k < ROA, firma by měla dál do svých operací investovat, a v opačném případě by měla platit dividendy, nebo by se měla likvidovat. Likvidovat by se měla, pokud by se za její prodej (nebo rozprodej) dostalo víc, než je současná hodnota těchto dividend.

Upozornění: předchozí postup je zjednodušený, a měl by se chápat jako tzv. rule of thumb (pravidlo palce). Pokud Vás tyto otázky zajímají, prosím obraťte se na knihu jako Financial Statement Analysis & Security Valuation, Stephen H. Penman, McGraw-Hill, 2001 nebo na jiný podobný zdroj informací, který se tomuto tématu věnuje rigorózně.



33: Zda toto je, či není rozumné, je zdrojem nekonečného množství akademických debat. Fakt je však takový, že kapitálový trh zisk na akcie považuje za směrodatný při určování tržní ceny akcií. Tvrdit opak, by tak nebylo racionální.



34: Podle mé zkušenosti většina účetních profesionálů chce vždy postupovat tak, aby realitu popisovali co nejpřesněji. Tito lidé jsou však často pod tlakem z nejvyšších míst ve firmě, aby udělali vše pro to, aby firma vypadala co nejlíp, i když to povede ke zkreslení reality. V mých seminářích také věnuji čas tomu, abych účastníky upozornil na ty situace, kde mohou od vedení očekávat největší tlak. Bližší informace o těchto seminářích najdete na adrese www.gaap.cz.



35: Z tohoto také vyplývá, že pokud existují nějaké „účetní triky“, které by nepříliš příznivou realitu prezentovaly růžově, vedení obvykle chce, aby se používaly. Je pak na účetním a auditorovi jim to rozmluvit.



36: A motivace vyhovět není malá. Důvod je, že běžná mezinárodní auditorská firma svým klientům nabízí mnohem víc, než jenom audit. Na příklad firma Raytheon svému auditorovi (PricewaterhouseCoopers) zaplatila $3 milionů za audit, a $48 milionů za ostatní služby.

Firmy od auditorů audit musí kupovat, ale zbytek kupují pouze v případě, že jsou se službami spokojené. Pokud toto člověk bere na vědomí, tak není překvapen tím, že firma Raytheon je už mnoho let známá „kreativním“ přístupem k sestavování svých finančních správ. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že PricewaterhouseCoopers se nechává firmou ovlivnit, ale fakt je, že v květnu 2001 SEC firmu kvůli údajným účetním nesrovnalostem, na který PricewaterhouseCoopers neupozornil, začala formálně vyšetřovat. May 4, 2001, SEC Launches Formal Investigation Into Raytheon's Accounting Practices, By ANNE MARIE SQUEO, MICHAEL SCHROEDER and JONATHAN WEIL, THE WALL STREET JOURNAL.



37: Ano, už několikrát jsem slyšel, že je to čest a touha po dobré pověsti, která auditorovi v tomto brání. Možná jsem cynik, ale v situacích, kde se jedná o miliony dolarů jsou tací, pro které čest a profesionální reputace je vedlejší. Na příklad v roce 2001 SEC podala žalobu, kde obvinila některé partnery z Arthur Andersen LLP z podvodu. Firma se dohodla bez toho, aniž by uznala, či popřela svou vinu, a zaplatila pokutu ve výši $7 milionů dolarů. Obvinění partneři se také dohodli a přijali peněžitý trest a zákaz činnosti na 5 let (také bez toho, že by uznali nebo popřeli vinu). June 20, 2001, SEC Fines Arthur Andersen $7 Million In Relation to Waste Management Audits, By MICHAEL SCHROEDER, THE WALL STREET JOURNAL



38: Tato firma je zde uvedená jako příklad, protože i když to není příliš velká firma, její akcie zaznamenaly jeden z nejrychlejších růstů a nejrychlejší pád vůbec v historii amerického kapitálového trhu. Mimochodem, mezera kterou vidíte na grafu, není chyba tisku. Je to díra. Tato díra znamená, že jeden den se akcie firmy přestaly obchodovat za kolem $200, a druhý den se začaly obchodovat za kolem $100. Investoři tak přišli o půlku svých peněz v noci během spánku, z čeho neměli příliš velkou radost.



39: Například zákon Private Securities Litigation Reform Act of 1995, který omezuje možnost žalovat firmy pro škodu způsobenou chybným odhadem.



40: Protože se jedná o civilní proces, neřeší se zde otázka viny a neviny. Co se zde řeší, je otázka odpovědnosti za škodu. Porota tak může shledat auditora odpovědného, pokud ke škodě došlo, i když to technicky nebyla jeho vina. V podstatě jediný způsob, jak se ubránit, je dokázat, že mu klient lhal, nebo že zkresloval nebo skrýval podstatnou informaci. I v tomto případě porota obvykle shledá auditora odpovědným, ale ten často může přesvědčit odvolací soud, aby verdikt zrušil.

Upozornění: protože nejsem právník, to co říkám, nemůžete brát jako svatou pravdu. Moje tvrzení je však založené na mnohaletém sledováním dění v Americe.

Tato otázka je sice důležitá, ale protože není technicky součást US GAAP, v této publikaci ji podrobněji neprobírám. Pokud Vás tyto věci zajímají, prosím zúčastněte se jednoho z mých seminářů. Bližší informace získáte na adrese www.gaap.cz.



41: Technicky akcionářům dala směnky v hodnotě $80.5 milionů, 550,000 nových akcií, a opce koupit 1.9 milion akcií za $50 do pěti let.



42: Ano, auditoři jsou pojištění, ale několik takovýchto trestů to pojištění značně prodraží (pokud se vůbec najde pojišťovna, která je ochotná takového auditora pojistit).



43: Ve dni vydání této publikace SEC vyšetřuje, zda firma porušila své povinnosti v tomto případě.



44: V roce 2001 SEC vydala nové pravidlo, omezující druhy poradenských služeb, které auditoři mohou svým klientům nabízet. Služby, které nejsou zakázané, auditoři mohou poskytovat dál. Auditoři také mohou dál podle amerických zákonů svým klientům nabízet daňové služby.



45: Tento přístup k tvorbě účetních pravidel samozřejmě může fungovat pouze tam, kde existuje právní prostředí pro efektivní řešení občanskoprávních sporů. V Evropě (včetně ČR), kde je občanskoprávní soudnictví v plenkách, by tento postup pravděpodobně nefungoval.



46: Viz: introduction / sources of US GAAP / Securities and Exchange Commission (SEC).



47: Musí se zaměstnat účetní, který US GAAP umí. Musí se koupit informační systém, který umí US GAAP. Musí se platit za audit někomu, kdo na to má licenci. Všechny tyto věci stojí nemalé částky.



48: V Americe se prodává dietní pivo který se jmenuje „Lite“. Protože se mi tento název líbí a protože celkem dobře popisuje tento účetní systém, tak ho zde používám. Tento název není však oficiální, a neměl by se v oficiálních dokumentech používat.



49: Ano, vím že se stále opakuji, ale fakt, že stát se o účetnictví v USA nestará, je tak nepochopitelný pro běžného evropského účetní, že je nutné na tento fakt stále upozorňovat, jinak se US GAAP pochopit nedá.



50: Samozřejmě, pokud někdo mu je ochoten půjčit bez toho, aby předal auditovanou správu, tak účetnictví podle US GAAP vést nemusí.



51: Technicky, pokud firma má víc než 35 investorů, kteří jsou americkými občany nebo rezidenty, a nejsou tzv. accredited investors (instituce a lidé, kteří patří do nejvyšších příjmových kategorií podle definice této kategorie v Rule 506 od SEC), musí se zaregistrovat u Komise pro cenné papíry, která mu udělí povolení obchodovat se svými cennými papíry.



52: Pokud se jedná o cizí firmu, tak SEC nevyžaduje, aby používala US GAAP, ale pouze aby předložila dopočítání (reconciliation), kde vysvětluje rozdíly mezi svými výsledky podle svých domácích pravidel, a jaké by byly podle US GAAP.

Pravidlo Rule 405 definuje cizí soukromou firmu jako firmu, když nesplňuje žádnou z následujících podmínek:

  1. víc než 50 procent jsou přímo nebo nepřímo v rukách amerických občanů nebo osob s pobytem na území USA.

  2. většina vedoucích pracovníků jsou američtí občané nebo osoby s pobytem na území USA.

  3. víc než 50 procent majetku firmy je umístěno na území USA.

  4. firma je spravována (vedení sídlí nebo se schází) na území USA.



53:V roce 2002 se do zákona poprvé přidává povinnost poskytnout pravdivý a věrný obraz. Protože zákon však nařizuje firmám jak postupovat, situace, kde předepsaný postup zkreslí tento obraz, je postaví do těžké situace. V nedávném článku (který se objevil v časopisu Účetní a který se dá také přečíst na mých stránkách, www.gaap.cz) jsem napsal, že v praxi se tento zákon ukáže být neaplikovatelný. Jedna moje kolegyně tvrdí, že se mýlím, a že český účetní si s tímto zákonem hravě poradí. Pouze čas ukáže, kdo z nás měl pravdu.



54: Protože jsem nikdy český zákon o účetnictví formálně nestudoval a nepoužíval v praxi, nejsem kvalifikován na to, abych uváděl podrobné srovnání. Pokud Vás tyto otázky zajímají, prosím zúčastněte se jednoho z mých seminářů, kam jsem pozval kvalifikovanou kolegyni.



55: Jediný rozdíl je v tom, že jsou buď zkrácené nebo úplné.



56: I vnitropodnikově se často popisují slovně, protože řada amerických firem používá software, který účty nesleduje podle čísla, ale podle jejich názvu.



57: Tento rozdíl má zajímavý dopad na účetní. Já to svým žákům vysvětluji takto: „představte si postup podle českého zákona a pak, aby jste přišli na to, jak máte postupovat podle US GAAP, dělejte to opačně“. Na příklad, pokud dáte podle českého zákona nějakou položku do nákladů, podle US GAAP jí dáte do majetku. Nebo, pokud podle českého zákona budete chtít používat zrychlenou metodu na odepisování, podle US GAAP budete chtít používat zpomalenou. Důvod je, že US GAAP je pro akcionáře, kteří rádi vidí zisky, a ne pro daňový úřad (který sice také rád vidí zisky, ale který na ně reaguje podstatně jinak).



58: Z toho také vyplývá, že u anglicky mluvících lidí otázky jako „mohou se opravné položky na nedobytné pohledávky odepsat z daní“ nejprve vedou k nepochopení, a později k údivu.



59: Překlad není doslovný.



60: Není podmínkou, aby se vždy správně rozhodovali, pouze aby to informace umožnila.



61: FASB (tvůrce US GAAP) má jako svůj dlouhodobý cíl tzv. uzávěrku v reálném čase, kde firmy budou zveřejňovat aktuální stav neustále na internetu.



62: Komise pro cenné papíry nemá žádnou trestnou pravomoc. Nejvíc, co může sama udělat, je stát na straně poškozeného v civilním sporu. Komise však může předat výsledky svého vyšetřování státnímu žalobci, který pak na základě těchto důkazů může zahájit trestní řízení.



63: Nedostatečná srovnatelnost je také hlavní námitka, která je (obzvlášť americké Komise pro cenné papíry) namířená proti IAS. Důvodem je, že Standardy jsou tak flexibilní, že dvě jinak srovnatelné firmy je mohou aplikovat naprosto správně, ale stejně mohou publikovat finanční uzávěrky, které jsou dostatečně odlišné, aby nebyly srovnatelné. Z tohoto důvodu se všeobecně neočekává, že Komise pro cenné papíry povolí firmám, které chtějí emitovat v USA používat pouze IAS (bez doplňovací informace).



64: Otázka prvků je řešena US GAAP ve vyhlášce SFAC 6 (Statement of Financial Accounting Concepts). Tyto vyhlášky sice nejsou povinné samy od sebe, ale popisují teoretický podklad, který tvůrci US GAAP používají při tvorbě závazných pravidel, a tak jsou de facto povinné.



65: Důvodem je, že peníze (hotové peníze a peníze v bance) reprezentují moc ovládnout (koupit) téměř jakékoli zboží nebo jakoukoli službu, kterou je ekonomie schopná produkovat. To znamená, že právě vlastnost, kterou peníze mají (že umožňují jejich držitelům ovládnout ekonomické zdroje), z nich dělá jedinou všeobecně hodnotnou ekonomickou výhodu.



66: Viz: the balance sheet / long-lived assets / investments / derivative financial instruments.



67: FASB nedávno zveřejnil návrh vyhlášky, která by tuto definici rozšířila takto: Dál, určité závazky vyžadují nebo povolují vyrovnání emisí akcií, ale nedávají vzniku nových majitelských vztahů. V těchto případech se vlastní akcie považují za majetek použitý k vyrovnání závazku, tak jak se rozumí závazkům v této definici (additionally, certain obligations require or permit settlement by issuance of equity shares but do not establish ownership relationships. In those circumstances, shares of an entity’s stock are essentially being used in lieu of assets to settle an obligation that meets the definition of a liability).



68: Ale pouze v případě, kdy firma není plně pojištěná.



69: Jsou určité věci, které US GAAP vyžaduje, například, aby firmy popsaly své akcie a jejich vlastnosti. Chce také, aby vykazovaly kumulaci souhrnného hospodářského výsledku odděleně od kumulace běžného, ale všeobecně do této oblasti příliš nezasahuje.



70: Viz: the balance sheet / long-lived assets / PP&E / non-monetary transactions / non-reciprocal transfers.



71: Zde záměrně nepoužívám výraz výnosy. Důvodem je, že výnosy, tak jak jsou definovány v českém zákoně o účetnictví, neodpovídají tomu, čemu se v US GAAP říká revenue. Tudíž překládat revenue jako výnosy považuji za nesprávné.



72: Samozřejmě existují ekonomické teorie, které tvrdí, že transakce není tím, čím se tvoří ekonomická hodnota. Těmito teoriemi se zde však nezabýváme, protože události dvacátého století ukázaly, že jsou (přinejmenším) zcestné.



73: Pod pojmem tržní transakce se myslí tzv. arm’s length transaction. Pod pojmem arm’s length transaction se pak rozumí výměna, která proběhla dobrovolně a kde zúčastněné strany byly na sobě nezávislé. Pod dobrovolně se rozumí, že žádná strana nebyla v konkurzu, nebo pod nucenou správou, nebo žádným jiným způsobem do transakce nebyla přinucená.



74: To je také důvod, proč v této publikaci se revenue nepřekládá jako výnos. Podle českého účetnictví, výnosy v sobě obsahují změnu stavu zásob a aktivace, což jsou prvky, které podle US GAAP v účetnictví nemohou existovat.



75: Toto není ideální překlad pro slova anglické gains a losses. Bohužel, české účetnictví pro tyto položky nemá názvy (protože se v něm nevyskytují), a tak mi nezbylo nic jiného, než je přeložit doslovně.



76: V prvním vydání teto knihy jsem tento výraz překládal jako obsáhlý hospodářský výsledek. Během jedné odborné diskuse mně však bylo vysvětleno, že jsem špatně pochopil význam slova „obsáhlý“. Zároveň mně bylo doporučeno, abych používal slova souhrnný, a protože jsem proti tomuto návrhu nemohl najít žádné rozumné námitky (a slovo souhrnný zní celkem libozvučně), jsem začal výraz tak překládat.



77: Toto se týká pouze těch položek, kde existuje možnost objektivně a spolehlivě změřit reální hodnotu v době po jejich pořízení. Tato debata se tak vztahuje pouze na závazky a finanční majetky, kde se dá reální hodnota takto změřit. Viz: other issues / fair value.



78: Toto je samozřejmě také v naprostém pořádku. US GAAP existuje, aby sloužil „informovaným uživatelům“. Pokud se některý akcionář nenamáhá vzdělat a tak nepochopí, že „accumulated gains and losses not affecting retained earnings“ opravdu znamená souhrnný hospodářský výsledek, a kvůli tomu špatně odhadne skutečnou hodnotu akcií, je to jeho věc. US GAAP neexistuje proto, aby chránil hlupáky a lenivce před jejich vlastní hloupostí a leností. Existuje proto, aby poskytl spolehlivé informace těm lidem, kteří chápou o co jde, nebo kteří jsou na zjištění spolehlivé informace ochotní investovat svůj čas a námahu.



79: Viz: introduction / US GAAP conceptual framework / principles / matching principle.



80: Tento čin (vrácení zpátky už odepsané hodnoty) není všeobecně v US GAAP povolen. Nicméně existuje pro něj výraz.



81: Protože tento překlad je poněkud zdlouhavý, v této knize používám kratší (i když nepřesný) výraz náklady na prodané zboží.



82: Viz: the balance sheet / current assets / receivables / allowance for returns..



83: Tento zápis provede jako součást svých závěrečných úprav. Podrobnější diskusi na toto téma najdete pod titulem: other issues / period end closing.



84: Až na jednu výjimku. Viz: other issues / accounting for income taxes / history.



85: Příklad vykazování najdete pod titulem: the balance sheet / supplemental comments / allowances, funds (restricted assets), provisions and reserves (appropriated retained earnings).



86: Segmenty (segments) se mohou definovat jako samostatně ekonomicky činné jednotky.



87: To však neznamená, že US GAAP nevyžaduje, aby se nepeněžní události nebo okolnosti nikdy nevykazovaly. US GAAP (jak uvidíme v části čtyři této knihy) má rozsáhlá pravidla pro to, co všechno se musí sdělit v příloze nebo výroční správě.



88: Co se IAS týče, tak se všeobecně očekává, že bude trvat alespoň několik let (nikdo si netroufne přesný odhad, ale hovoří se minimálně o pěti letech), než standardy a US GAAP budou dostatečně podobné, aby SEC povolila firmám používajícím IAS vstup na americké burzy. A hlavní brzdou nejsou ani samotné standardy. Hlavní brzdou je, že komise nemá důvěru v právní systémy většiny zemí světa, a nevěří tomu, že budou schopné firmy donutit aplikovat tato pravidla rigorózně. Tudíž komise si myslí, že bude muset i na dále spoléhat na americké soudy, aby toto dělaly. Vyžadovat US GAAP jim pak pouze ušetří práci. Proč?

Protože komise nemusí vysvětlovat porotě, že nějaká cizí firma porušila nějaké mezinárodní standardy, a tak připravila nějaké Američany dost hloupé, aby věřili cizincům, o peníze. Místo toho porotě vysvětlí, že ti cizinci přišli na naši burzu, tvářili se, že budou hrát čestně podle našich pravidel, která pak zákeřně porušili, aby okradli nevinné americké občany, kteří těm zlým cizincům důvěřovali. Z tohoto pohledu na věc vyplývá, že komise nepovolí IAS v USA do té doby, než americkým firmám dovolí používat IAS (a to neudělá do té doby, než tyto systémy skutečně budou srovnatelné).

Osobně si nemyslím, že se to stane do té doby, než IAS přejmenují na něco, co nezní tak cize. Mezi námi „Světové účetnictví“, nebo-li World Accounting by znělo dobře.



89: Vyhláška nám také říká, že bychom měli brát v potaz dvě omezení: podstatnost (materiality) a cena oproti výhodě (cost vs. benefit). Omezení jsou vysvětlena na následujících stránkách.



90: Zásadní pravidlo zní: výměna (transakce) se vždy měří v hodnotě toho majetku, u kterého se dá lépe (objektivněji) změřit hodnota. Protože v rámci transakce se obvykle vyměňuje něco za peníze, většina transakcí se měří v hodnotě peněz, které byly za něco vyměněné.



91: Majetek se musí zaúčtovat v jeho “fair value.” Jak se fair value má stanovit, uvidíme později v této části.



92: Zde používám pojem „nezávislý“ místo českého pojmu „spřízněný“, protože US GAAP definuje „závislou stranu“ jinak než český zákon definuje „spřízněnou osobu“. Bližší informace o tomto tématu najdete pod titulem: the balance sheet / current assets / receivables / related parties according to US GAAP.



93: Tento požadavek se týká většiny zásob (koupených i vyrobených).



94: Tento požadavek se týká všech finančních majetků (kromě dlužných cenných papírů, které firma míní držet ke splatnosti), všech cizích měn a všech finančních derivátů (kromě těch, které používá v rámci hedging).



95: V případě pohledávek to znamená, že firma má povinnost vždy vytvořit opravnou položku na nedobytné pohledávky, pokud hrozí riziko nezaplacení.



96: To, že vyhláška SFAC 5 nevyžaduje diskontování krátkodobých závazků, je způsobené aplikací omezení cost vs. benefit. Jednoduše řečeno, vyžadovat od firem, aby všechny závazky diskontovaly, by sice bylo teoreticky správné, ale vyžadovalo by to příliš mnoho práce za příliš malý přínos.



97: Podrobnější diskusi o této problematice najdete v následující části pod titulem “nepeněžité transakce.”



98: V USA jsou daně vyměřované na bázi peněžních příjmů a výdajů. Tudíž z US GAAP hlediska se bude vystavení faktury považovat za tržbu, ale z daňového hlediska pro ni nevznikne zdanitelný příjem do té doby, než přijme peníze (na druhé straně nevznikne daňový odpis do doby, než vydá peníze).



99: Zde je nutný slovo „earned” chápat jako zasloužený, a ne vydělaný.



100: Toto je také hlavní důvod, proč US GAAP neuznává aktivaci. Tato položka se uvádí na výsledovce, kde vypadá jako tržba. Tato položka však nevznikla na základě transakce (alespoň ne na transakci, jak ji chápe US GAAP), tudíž – z hlediska US GAAP – na výsledovku nepatří.



101: Na příklad, pokud firma A prodá firmě B zboží, a za něj dostane směnitelnou (negotiable) směnku, tak – protože se směnka dá prodat za zjistitelné množství peněž, náleží firmě A tržba ve výši peněz, které za směnku dostane, pokud ji prodá. Je však důležité si uvědomit, že pokud firma A nedostane něco, co se dá bez obtíží proměnit na peníze, tak na zaúčtovaní tržby nemá nárok (alespoň ne do té doby, než tu věc na peníze skutečně přemění).



102: Americká Komise pro cenné papíry má svou vlastní interpretaci slova předání. Podle Komise tento moment nastane, když se rizika a výhody spojené s vlastnictvím předmětu, převedou z prodávajícího na kupujícího. Tato definice (tzv. risk and rewards pravidlo) je také konzistentní v tom, jak se IAS dívá na tuto problematiku.



103: Pokud se na tato pravidla pečlivě podíváme, všimneme si, že aktivace porušuje také tuto US GAAP zásadu. Důvodem je, že podle českého zákona o účetnictví se mnoho položek dává do nákladů dlouho před tím, než se zaúčtuje spojená tržba. Toto samozřejmě není v souladu s US GAAP.



104: Je však nutné dodat, že i v těchto případech se musí řádně dodržovat pravidla ohledně časového rozlišení.



105: Toto je má interpretace tohoto pravidla. V odborné literatuře neexistuje žádná přesná definice, tudíž se interpretace toho, co full disclosure doopravdy znamená, mohou různit.



106: Earnings before interest taxes depreciation and amortization, nebo-li hospodářský výsledek před zdaněním, úroky, a odpisy.



107: Protože se jedná o civilní, a ne trestní právo, není nutné prokázat úmysl, a dokazování odpovědnosti je snadnější.



108: A pokud si myslíte, že zde nejde o velké prachy, tak se mýlíte. Nedávno firma Cendant zaplatila $2.83 miliard (a její auditoři $335 milionů) na základě takového soudního procesu.



109: Co soudů týče, tak nezapomeňte, že soudit se je nejoblíbenější kratochvíle všech Američanů. Američanů je možná pouze 5% světové populace, ale mají přes 50% světových právníků, a tak se vždy najde někdo, kdo s radostí posoudí kohokoli za cokoli (obzvlášť pokud ten kdokoli vypadá na to, že má peníze, aby zaplatil pokutu). A protože by škoda vznikla v Americe (tam se přece koupily ty akcie), tak obviněný bude pozván do Ameriky, aby se zúčastnil procesu. Pokud tam nedorazí, tak má smůlu, protože nepodal žádnou obhajobu, prohrává, a pokud nechce zaplatit, tak soud nařídí likvidaci veškerého jeho majetku, ke kterému se dá dostat.

Důležitá poznámka: autor této knihy není právník. Nicméně vřele doporučuje tyto věci prodiskutovat s právníkem, který má potřebnou odbornost, než dospějete k názoru, že žádné riziko Vám nehrozí pouze pro to, že nejste americká firma. Nezapomeňte, co se stalo firmě Lernout & Hauspie, ta také nebyla americká.



110: Pro koncept „cost versus benefit“ jsem dosud nebyl schopen najít žádný přesný český ekvivalent. Je to všeobecný koncept, který říká, že cena nebo náklad spojené s něčím, by neměla převažovat nad užitkem, který přinese.



111: Mimochodem, jedna z prvních věcí, které jsem dělal po té, co jsem nastoupil do mé první práce, bylo hledat přibližně $100,000, které byly takto „ztracené.“ Trvalo mi to celý měsíc, ale našel jsem je (byla to banka, a byly to stovky a tisíce překlepů u přepážek). Ale nebyla to zábava. Jediný důvod, proč jsme to museli dělat bylo, že náš klient koupil tu banku, u které tato částka chyběla, a on byl přesvědčen, že správné bankovní knihy mají sedět na cent.



112: Nicméně za pokus to vždy stojí. Ale zapamatujte si také, jaké argumenty jste použili, protože pokud dojde k nejhoršímu, budete muset stejné argumenty také opakovat před Komisí pro cenné papíry, nebo porotou.



113: Já zde výraz překládám jako podstatnost. Nemám k tomu žádný zvláštní důvod. Tento výraz se také často překládá jako významnost nebo důležitost. Protože – dle mého názoru – žádný z těchto výrazů přesně nepopisuje podstatu slova material, prosím používejte ten, který se Vám líbí nejvíc.



114: V US GAAP se také objevuje slovo „significant”, co se také dá přeložit jako „podstatný“. US GAAP toto slovo přesně nedefinuje, ale chápe ho tak, že i když je položka číselně příliš malá, aby byla material, ale z jiného důvodu je dostatečně důležitá, aby se o ní muselo (alespoň v příloze) informovat.



115: Tyto interpretace účetních pravidel (Staff Accounting Bulletin, nebo-li SAB) si můžete stáhnout přímo ze stránek SEC (www.sec.gov) a všem vřele doporučuji si je stáhnout a pečlivě přečíst (alespoň jestli se chcete vyvarovat potížím s SEC, která má právo vyšetřovat všechny firmy, prodávající své cenné papíry v USA).



116: I když by tento postup byl nejlepší, SAB 99 se nedá chápat tak, že by ho nařizoval. Nicméně, firma by vždy měla zvážit všechny alternativní postupy, a vždy zvolit ten, který povede k nejpřesnějšímu výsledku.



117: Zde by se tento požadavek dal chápat tak, že se jedná o americký regulační úřad, ale než bych toto rozhodnutí udělal, tak bych to pro opatrnost vždy konzultoval s auditorem a právníkem.



118: Tento požadavek se dá chápat tak, že se vztahuje na ty podmínky, které – pokud by byly porušené – znamenaly by buď možné vypovězení půjčky (nebo jiného druhu zadluženosti jako na příklad dluhopisy), nebo by firmě mohly přinést podstatné smluvní pokuty.



119: Například, pokud americká firma v nějaké jiné zemi dá úplatek, tak porušuje americký zákon (který zakazuje všem americkým firmám dávat kdekoliv na světě úplatky). Pokud by firma úplatek zaúčtovala jako „provizi za zprostředkování“, aby zakryla tento nezákonný čin, tak hrubě porušuje nejenom zákon, ale také pravidla SEC.



120: Tím, že se zahrne do účetnictví, nebo že o ní firma informuje ve výroční správě nebo v jiném veřejně dostupném dokumentu.



121: Je samozřejmě nutné brát do úvahy, jak se k této problematice staví zákon, protože pokud dojde k soudu, toto je definice podstatnosti, kterou porota uslyší.



122: TSC Industries, Inc. v. Northway, Inc., 426 U.S. 438, 449 (1976).



123: Viz: income statement / expenses / cost of goods sold / display.



124: Aplikace těchto pravidel vyžaduje cit, praxi a znalost těch položek, které jsou vždy (protože se na ně vztahují speciální pravidla) buď podstatné nebo významné. Nejlepší rada je, že pokud si nejste jistí, kontaktuje svého auditora.



125: Je jasné, že se tato publikace, která se věnuje US GAAP jako celku, nemůže také věnovat individuálním průmyslovým odvětvím (hlavně proto, že její autor o řadě z nich nic neví). Nicméně, pokud máte konkrétní otázky o tom, jak se US GAAP staví k vašemu odvětví, napište na adresu (mladek@gaap.cz) ,a autor se pokusí vám odpovědět, a nebo vás alespoň správně nasměrovat.



126: Po mnoha diskusích s mnoha českými účetními se zdá, že přesně takto se všeobecně chápe výraz “zásada opatrnosti”. Pokud se mýlím, tak mne prosím omluvte.



127: Podle nově vydané vyhlášky SFAC 7 bychom tyto pravděpodobnosti měli zakomponovat do samotného odhadu. Jak se to má dělat, uvidíme jako součást diskuse o fair value.



128: Toto je pravidlo vydané Americkou komorou auditorů (American Institute of Certified Public Accountants, AICPA). Tato komora má právo licencovat auditory (Certified Public Accountants, CPA) a regulovat jejich činnost.



129: Znovu musím zdůraznit, že konečné rozhodnutí, zda auditor (a zároveň firma, která je za své účetnictví zodpovědná) porušili tuto povinnost, padne v rámci soudního sporu a udělá ho porota. To také znamená, že žalující se vždy bude snažit dokázat porotě, že auditor tuto povinnost porušil, a obhájce auditora se bude snažit dokázat opak. Pokud má být obhájce schopný, tak musí mít důkazy. Z tohoto vyplývá, že je vždy nutné, aby auditor (a zároveň firemní účetní) vždy dokumentovali všechna svá rozhodnutí, a ponechali si „přesvědčivé“ důkazy o tom, že tato rozhodnutí byla správná.



130: V této publikaci neuvádím rozsáhlou diskusi o původu US GAAP (i když je to zajímavá diskuse). Pouze bych chtěl krátce říci, že US GAAP (jak ho známe dnes) vznikl během třicátých let jako reakce na pád burzy v roku 1929. Mezi touto dobou a současností existovali tři hlavní tvůrci US GAAP, s tím že poslední (Financial Accounting Standards Board, FASB) má konečné slovo o podobě US GAAP dodnes.



131: Tato tabulka je založená na Statement of Auditing Standards (SAS) 69 od Auditing Standards Board's (ASB). Auditing Standards Board's je výbor, který v USA upravuje standardy, kterými se musí řídit všichni licencovaní auditoři. Tento výbor je jediný, který se k tomuto tématu vyjádřil, a tak jeho výrok je jediné vodítko, které dnes existuje.



132: Samotní tvůrci pravidel neurčili prioritu těchto pravidel. Jediná organizace, která se na toto téma vyjádřila, je Auditing Standards Board (Výbor pro standardy auditu), který ustanovil tyto kategorie ve vyhlášce SAS 69. Protože vyhlášky ASB jsou závazné jak pro auditory, tak pro firmy, tak se touto prioritou řídí (Komise pro cenné papíry také všeobecně uznává tyto tvůrce US GAAP a prioritu jejich pravidel).



133: Jestli toto povede ke srovnalosti mezinárodních standardů s US GAAP, ukáže až čas. Nevýhodou IASB je, že je početná (19 členů), a že poměrně hodně členů jsou tzv. liaison mezi IASB a svými národními tvůrci pravidel (co zvyšuje potenciál politického ovlivňování pravidel), a že několik členů si ponechává svá původní místa místo toho, aby se stali členy na plný úvazek. Stejné okolnosti (hodně členů a členství na částečný úvazek) právě vedly k tomu, že pravidla předchůdce FASB (APB) byla nedostačující, a pro to nahrazena právě FASB.



134: Když se jedná o kontroverzní pravidlo, předseda výboru může být také pozván před kongres, aby zákonodárcům vysvětlil situaci. Nedávno při diskusi nového pravidla pro Goodwill předseda byl takto pozván dvakrát (a výsledek byl, že FASB podstatně upravil vyhlášku, aby vyhověl požadavkům (především) těch firem, které nejvíc přispívaly na politickou kampaň zainteresovaných zákonodárců).



135: Obvykle, ale ne vždy. Například v roce 1987 vyšla vyhláška SFAS 96 (účetnictví pro daně), která se ukázala tak těžko aplikovatelná, že v roce 1992 vyšla vyhláška SFAS 109, která ji zrušila a nahradila mnohem rozumnější verzí.



136: Toto je z mého pohledu zajímavý rozdíl mezi Evropou a Amerikou. V Evropě se často schvalují nesmyslné a nepromyšlené zákony a pravidla, ale neočekává se, že se budou přísně a úplně dodržovat (něco jako „výjimka za zákona“, celkem běžná v Evropě, je nemyslitelná pro Američana. Buď zákon platí stejně pro všechny, bez výjimek, nebo je špatný a měl by být zrušen).

Například před nedávnem americká vláda zakázala americkým občanům, aby navštěvovali určité hotely. Od té doby jsem jako americký občan toto nařízení respektoval. Během jednoho semináře jsem se o tom zmínil, a účastníci se mne zeptali „ale jak na to může někdo přijít?“ To samozřejmě není relevantní. Já předpokládám, že americká vláda měla dobrý důvod tento zákon schválit (i když důvod neznám), a tak je moje povinnost se jim řídit. Pokud bych tuto povinnost nesplnil, tak bych byl zločinec, bez ohledu na to, jestli by na to někdo přišel nebo ne.

Stejným způsobem se američtí auditoři staví k dodržování US GAAP. Oni předpokládají, že firmy US GAAP dodržují, a že se ho nesnaží obejít. Samozřejmě pokud to udělají, auditor se vždy může hájit před porotou tím, že řekne, že mu klient lhal. V tomto případě porota jistě shledá auditora bez zodpovědnosti, ale zato státní zástupce pravděpodobně zahájí trestní stíhání zaměstnanců firmy, kteří se tohoto podvodu dopustili.



137: Komise pro cenné papíry sice neříká, že tato pravidla jsou „US GAAP“, ale že jsou to „preferované účetní postupy.“ To znamená, že pokud chce firma dělat Komisi radost (co obvykle není až tak špatný nápad), tak se jimi bude řídit.



138: FASB slíbil, že sem tam bude citovat nějaký SOP ve své vlastní vyhlášce a říkat lidem, že toto je ten správný US GAAP pro danou situaci. A AICPA slíbila, že bude vydávat SOP pouze pro ty oblasti, které FASB nechce řešit. Na příklad, alespoň půlka pravidel pro uznání tržeb jsou SOP, a ne vyhlášky FASB.



139: Toto se nedá srovnat s českou souvztažností účtů, ale účetní mohou tyto pokyny používat k řešení účtování účetních případů.



140: Předseda Pitt řekl: ”These are the principles that Congress set out for us because of a belief that they would benefit the markets, and our economy, as a whole. [They are:] fair and orderly markets, transparency, best execution of orders, and investor protection.” Celý proslov se dá najít zde: www.sec.gov/news/speech/spch521.htm.



141: V článku Sbližování standardů (který jsem napsal pro časopis Účetní a který můžete shlédnout na mých stránkách: www.us-gaap.cz) jsem uvedl, že obavy z politizace mezinárodních účetních standardů (něco s čím Evropská Komise počítá) jsou jednou z hlavních překážek k tomu, aby SEC povolila firmám používat IAS (bez úprav [reconciliation] k US GAAP) při sestavování finančních informací, které jsou předkládány americkým investorům.



142: Cizí firmy US GAAP sice používat nemusí, ale musí podat dopočítání (reconciliation) k US GAAP. Viz: other issues / US GAAP and the Securities and Exchange Commission.



143: Především FASB a AICPA. Viz: introduction / sources of US GAAP.



144: Interpretace se jmenují Staff Accounting Bulletins (SAB) a dají se sehnat přímo od SEC (www.sec.org).



145: Na příklad, SEC nedávno vydala interpretaci (www.sec.gov/rules/acctreps/sab101.htm), která potvrdila pravidla dřív vydaná AICPA. Firmy (jako Microstrategy), které tyto pravidla do té doby ignorovaly, musely stáhnout své už vydané výroční správy a znovu je vydat. Výsledek tohoto kroku jsme už viděli (viz: introduction / by whom?).



146: SEC (technicky) nemá právo nikoho přímo potrestat. Na co však má právo, je stát na straně žalující v soudním procesu. Obžalovaný se pak může s SEC dohodnout, a dobrovolně přijmout trest, nebo se může soudit. Většina firem zvolí první variantu, protože SEC obvykle nepodává žalobu, pokud není vysoce pravděpodobné, že vyhraje (a pak vždy trvá na přísnějších trestech). Je to proto, že na rozdíl od běžného žalobce, SEC má právo (subpoena power) – stejně jako státní zástupce – shromaždovat důkazy a vyslýchat svědky.

Během jedné mé přednášky se mne účastník zeptal, zda musí jít do Ameriky svědčit, pokud ho SEC předvolá. Já jsem mu řekl, že nejsem právník a tak nejsem schopen na tuto otázku odborně odpovědět. Vylíčil jsem mu však následující příběh, který mne vyprávěl advokát jednoho z mých klientů.

Tento advokát mne řekl, že má klienta, který takovouto výzvu od SEC dostal. Protože klient není americký občan, rozhodl se, že se ho tato záležitost netýká, a do Ameriky nešel. Pak se moc divil, když ho německá policie zadržela ve Frankfurtu (kde čekal na další spoj) a předala ho do rukou amerických federálních maršálů, kteří ho (na jeho náklady) dopravili do Ameriky. Ve dni, kdy jsem tuto příhodu slyšel, klient stále byl v Americe (kde si odpykával trest za pohrdání soudem).

Čtenáře této knihy musím upozornit, že protože nejsem právník, nemůžu říci s naprostou jistotou, že stejný osud čeká českého občana, který nevyhoví takovéto žádosti SEC. Nicméně se domnívám, že možnosti mezinárodního cestování takového člověka budou poněkud omezené. Čtenářům proto radím, aby se v této situaci vždy poradili s vlastním advokátem, než učiní rozhodnutí, kterého budou později litovat.



147: Počínaje firmou Microstrategy (jejíž akcie zaznamenaly největší jednodenní pád v historii americké burzy), co stálo investory $11.3 miliard USD, přes firmu Lernout & Hauspie (první evropská firma, která zanikla proto, že SEC zakročila, jakmile zjistila, že firma pravidla US GAAP nebere vůbec vážně) a konče firmou Enron (která se kvůli svému příliš nápaditému účetnictví stala největším bankrotářem všech dob), co stálo její akcionáře něco přes $60 miliard USD.



148: Z tohoto také vyplývá, že pro všechny lidi, které US GAAP zajímá, by se stránky SEC (www.sec.gov) měly stát stejně navštěvovaným místem, jako stránky FASB (www.fasb.org) a AICPA (www.aicpa.org a www.cpa2biz.com).



149: Upozornění: následující přehled je založený na mém vlastním chápání dění a nemá podklad v žádných oficiálních zdrojích. Z tohoto důvodu se na tento přehled s jistotou nedá spolehnout. Pokud Vás toto téma zajímá, mohu Vám pouze doporučit, aby jste si sami přečetli informace, které SEC zveřejňuje a vytvořili si vlastní závěr.



150: Protože tvůrci US GAAP už mají práce dost, dá se očekávat, že tento úkol odmítnou. To znamená, že SEC pravděpodobně nic jiného nezbude, než zakázat firmám vydávat tyto informace.



151: Viz: introduction / US GAAP conceptual framework / principles / full disclosure principle.



152: Řeč, která je srozumitelná všem vzdělaným lidem.



153: Předseda Pitt řekl (překlad není doslovný): Nechceme s investory zacházet jako kdyby byli děti, ale musíme předpokládat, že tito lidé nejsou tak sofistikovaní, že pochopí finanční informaci podávanou v hantýrce účetních a právníků. Tito lidé mají právo na to, aby pochopili tuto informaci, a tak aby rozuměli, co mohou očekávat od cenných papírů, které vlastní na to, aby si zajistili příjem v důchodu. Předseda Pitt přesně řekl "Without treating investors as if they were children, we do have to assume that people who are not financially sophisticated nonetheless have the right to understand the securities that they may own or may be purchased on their behalf in retirement plans." Citace se objevila v článku Fixable Flaws, Jim McTague, Barron’s, JANUARY 7, 2002.



154: Viz: other issues / the footnotes / accounting methods and policies.



155: Na příklad, v případě firmy Enron se jejich auditor (Arthur Andersen) dopustil několika vážných selhání. Mezi ně patřilo umožnění zaúčtovat přijatou směnku jako kapitálový vklad (co je v naprostém nesouladu s pravidly US GAAP), dále umožnění skrývat mnoho miliard dolarů v dluzích tím, že nedonutil firmu konsolidovat dceřinné společnosti i když podle standardní interpretace platných pravidel by ke konsolidaci mělo jednoznačně dojít.



156: V sérii článků zveřejněných vlivným deníkem The Washington Post (After Enron, New Doubts About Auditors a Auditors Face Scant Discipline, Review Process Lacks Resources, Coordination, Will) byla právě AICPA označena jako ta instituce, která nese největší odpovědnost za selhání auditorů v těchto případech. Momentálně se o případ Enron zajímá vedle SEC také pět vyšetřovacích komisí (v čele jedné – Senate Governmental Affairs Committee – stojí demokratický senátor Joseph Lieberman, který po boku bývalého vicepresidenta Gorea prohrál minulé prezidentské volby a momentálně pracuje na tom, aby kandidoval v dalších), americké ministerstvo spravedlnosti (Justice Department) a americké ministerstvo práce a sociálních věcí (Labor Department).



157: Na levé straně amerického politického spektra sílí hlasy, které volají po tom, aby AICPA byla zbavena své pravomoci dohlížet na činnost auditorů, a aby ji nahradila státní instituce. Předseda Pitt je však přesvědčen, že profese si s problémy sama poradí, a místo toho, aby uvažoval o náhradě AICPA, chce posílit její pravomoci. Je tak pravděpodobné, že AICPA na konec z dnešní situace vyvázne jako vítěz, ale že za vítězství zaplatí tím, že do budoucna bude muset na činnost svých členů mnohem intenzivněji dohlížet a mnohem přísněji trestat ty členy, kteří umožní, aby se osobní zájmy staly přednější než profesionalizmus. Co se samotných pravidel US GAAP týče, tak předseda Pitt také chce posílet pravomoci FASB, aby tento výbor mohl jednat rychleji a rozhodněji. Na příklad, FASB se momentálně vyčítá, že už léta pracuje na zpřísnění pravidel (o konsolidacích), které by Enronu zabránily ve svých nejvážnějších prohřeškách. Je tak velmi pravděpodobné, že v  několika dalších letech se FASB stane mnohem aktivnější, a že pravidla, která vydá, budou mnohem přísnější.



158: Jeden důvod, proč se změnil přístup analytiků je, že mnoho investorů přestalo kupovat své akcie přes tzv. makléře, kteří nabízeli plnou službu (full service brokers), kteří za provedení transakcí tradičně účtovali hodně, a za tyto peníze byli schopní platit analytiky, kteří investorům na oplátku poskytovali nezaujatou informaci. Během devadesátých let mnoho (většina) investorů přešlo na tzv. makléře, kteří nabízí slevu (discount brokers), kteří prováděli transakce levně, ale zase investorům nenabízeli žádnou analytickou práci. Analytici, aby se uživili, své služby nemohli prodávat investorům přímo, ale zprostředkovaně tím, že chodili do televize a propagovali firmy, které jejich zaměstnavatelé uvedli na trh. Tato analýza tak samozřejmě nebyla stejně nezaujatá jako ta, za kterou investoři platili přímo. To také znamená, že do té doby, než investoři budou znovu ochotní za nezaujatou analýzu platit, profesionální analytici nebudou nezaujatí. Vinit analytiky v této situaci je zcestné (čeho si je předseda Pitt – jako bývalý právník, který makléře zastupoval – vědom).



159: Předseda Pitt říká „Providing current trend and evaluative data, as well as historical information, would enable investors to assess a company's financial posture as it evolves and changes“ (www.sec.gov/news/speech/spch530.htm:).



160: Toto se zdá být snaha vyřešit problém, uvedený v bodu 6 tím, že se odpovědnost za odhady převede z profesionálních analytiků na bedra účetních.



161: Předseda Pitt řekl: “Než bychom dovolili úředníkům SEC stanovit standardy, [společnost je] na tom mnohem lépe, pokud se na tuto záležitost zaměřují sofistikovaní a znalí lidé“ (Rather than let bureaucrats at the SEC set standards, you're much better off with sophisticated, knowledgeable people focusing on that issue). Citace je z článku: Fixable Flaws, Jim McTague, Barron’s, JANUARY 7, 2002.



162: Toto je také dobrý příklad toho, proč je rozumné tvorbu účetních pravidel ponechat v rukách profesionálů. Předseda Pitt (bývalý právník) stále není schopen (stejně jako většina lidí, kteří nejsou profesionální účetní) pochopit fakt, že účetnictví musí být založeno na objektivně ověřitelných informacích, pokud má splňovat svůj účel. Naštěstí předseda Pitt se zdá být člověk, který si je vědom svých nedostatků, a tak na konec uzná, že pokud by bylo dovoleno firmám účtovat odhady, i přes jejich nejlepší úmysly, výsledek by byl, že účetnictví by ztratilo svůj význam.

Závěrečná poznámka: protože předseda Pitt je nejenom uznávaný jako odborník (demokratický senátor Charles Schumer o panu Pittovi řekl, že je král – jeho přesné slovo bylo "Zeus" – své profese, i přes to, že pan Pitt je republikán) a zdá se býti ochoten přistoupit na rozumný kompromis, je pravděpodobné, že bude schopen prosadit většinu svých priorit.











Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 26.Jun.2016 | Design: Frkal.com