Konvergence 2007: hospodářský výsledek, segmenty, goodwill a konsolidace

01.03.2008

Vysněný cíl, jeden jediný světový účetní systém, je opět o několik krůčků blíž.  Jak už bývá zvykem, některé změny prošly bez povšimnutí, zatímco jiné rozpoutaly kontroverzi a odpor.  Pokud se však srovná intenzita dnešního protivětru s tím, který foukal před pár lety, orkán zeslábnul na jarní vítr, který se nakonec proměnil na slunečný den.

Evropskou unii dráždilo, že IASB usiloval o změny, které nerespektovaly evropské tradice a snažily se do evropského práva protlačit „vetřelecké“ standardy.  Na druhém břehu Atlantiku americká odborná veřejnost byla pobouřena snahou vnutit reálnou hodnotu do další účetní oblasti.

Co se aktivity týče, IASB byl činorodější.  Za roku 2007[1] se mu povedlo definovat nový hospodářský výsledek, odstranit další alternativní řešení[2], změnit určení segmentu, a stanovit nová pravidla pro konsolidace a výpočet goodwill.  Ačkoliv FASB za stejné období stihnul pouze nová pravidla pro konsolidace a výpočet goodwill, dalo by se tvrdit, že právě jim se povedl ten husarský kousek[3].

Ale hezky po pořadí. 

Ačkoliv se jedná primárně o editorské zásahy[4], novelizace IAS 1 přece jenom přináší jednu významnou novinku.  Nejpozději od 1.1.2009 firmy už nebudou moci schovávat část svého výsledku do kapitálu, místo toho budou muset vykazovat Úplný hospodářský výsledek[5] (Comprehensive Income).  Tato položka bude zahrnovat nejen operativní a běžné finanční výsledky, ale i výsledky veškerých finančních operací (včetně zajištění) a to, jak firmu ovlivnily všechny změny kursu (nejen transakce), změny v hodnotě penzijních závazků, a přecenění majetku[6].  Ačkoliv tato změna se dá považovat za nejzásadnější, prošla bez většího odporu.  Paradoxně to byla relativně nevýznamná úprava, která rozpoutala nejvášnivější debatu.

Na začátku stál jednoduchý požadavek: místo rigidních a striktně vymezených kritérií[7] dát firmám možnost prezentovat výsledky svých různých obchodních činností investorům stejně, jak je prezentují vlastnímu vedení.  Ačkoliv (pokud se aplikuje správně) tento Přístup z pohledu vedení (Management Approach) poskytuje mnohem relevantnější informace, IASB narazil na tvrdý odpor, a to nejen od skupin, od kterých by se dal očekávat.

Nejprve se do IASB pustili (primárně britští) účetní.  Těm vadilo, že místo seznamu dostali něco, nad čím je nutné přemýšlet[8].

Pak se do útoku přidaly nevládní organizace.  Ty si přály standard, který by donutil velké nadnárodní společnosti (úhlavního nepřítele číslo jedna) zveřejňovat podrobné geografické informace (nejlépe podle země nebo dokonce kraje).  Po té, co zjistily, že IFRS 8 žádné povinnosti zveřejňovat tyto informace neukládá[9], byly zklamány.

Nakonec si sporu všimnul Evropský parlament[10].  Zákonodárcům samozřejmě vadil úbytek geografických informací a “amerikanizace” IFRS.  Co se jim však opravdu příčilo, byla myšlenka, že nějaký jejich občan (obzvláště občan, který vede ziskový podnik) by mohl něco rozhodnout sám, bez toho, aby mu to přikazoval zákon.  Výsledkem byla dubnová rezoluce[11], kde parlament prohlásil, že tento „vetřelecký standard“ nemíní v žádném případě ratifikovat[12]

Podstatně méně kontroverzní byla další změna, která může zásadně ovlivnit stavitele a firmy, které si pořizují zařízení ve vlastní režii.  Novelizace IAS 23 zrušila možnost (dříve „vzorové řešení“) vykazovat výpůjční náklady (především úroky) jako náklady období.  Místo toho od 1.1.2009 všechny firmy budou muset výpůjční náklady kapitalizovat[13].

Nakonec, bez povšimnutí nelze ponechat novelizaci IFRS 3 (podnikové kombinace) a IAS 27 (konsolidace).  Nejenže je novelizace prvním společným[14] dílem IASB a FASB, ale také představuje zásadní rozšíření reálné hodnoty.

Z pohledu IFRS tyto změny nejsou příliš radikální[15].  Zároveň, co je možná zajímavější, nejzásadnější z nich se ani nevztahuje na IFRS 3 či IAS 27, nýbrž na IAS 38, který se během novelizace upravil takto:

IAS 38.35[16]: Pokud je nehmotný majetek pořízený v podnikové kombinaci oddělitelný, nebo vyplývá z dohody nebo jiného zákonného práva, existuje dostatek informací, aby se jeho reálná hodnota dala vyčíslitReálná hodnota nehmotného majetku pořízeného v rámci podnikové kombinace se normálně dá dostatečně spolehlivě změřit, aby se dala vykázat odděleně od goodwill.  Pokud není možné reálnou hodnotu odhadnout přesně (je možné odhadnout pouze rozpětí hodnot s různými pravděpodobnostmi), tato nejistota (o konečné hodnotě) se při tvorbě odhadu zohlední, místo toho, aby se vyložila tak, že reálnou hodnotu nelze vyčíslit.  Pokud majetek pořízený v podnikové kombinaci má omezenou životnost, existuje překonatelný předpoklad, že jeho reálnou hodnotu lze spolehlivě vyčíslit.

Už dříve se tento odstavec obvykle vykládal tak, že „pokud při podnikové kombinaci vznikl nějaký goodwill, byl to pouze důkaz toho, že kupující strana si nedala tu námahu a neidentifikovala a neocenila veškerý nehmotný majetek, který, dohromady s ostatním majetkem koupené strany, pořídila[17]“. 

Nicméně, v odstavci se stále objevovaly nejasné výrazy jako „překonatelný předpoklad,“ který si někteří účetní vykládali tak, že toto ustanovení není absolutní.

Toto je dobrý úkaz komplikace, která často při interpretaci IFRS vzniká.  Protože běžný účetní členům IASB do hlavy nevidí, musí vycházet jen z toho, co je ve standardu napsáno.  Ani to by nebylo příliš problematické, kdyby ten účetní vždy byl rodilý mluvčí angličtiny[18].  A ani to, že není, by nebyla nepřekonatelná překážka, kdyby IFRS nepsali (primárně) Britové.  Ale tak to je.  Protože IASB sídlí v Londýně a protože místní prostředí má významný vliv[19], IFRS se často nepíší v angličtině, ale v britské angličtině.  A to způsobuje komplikace[20].

Jeden důvod je, že Britové, jako národ, si potrpí nejen na kultivovaný projev, ale především na „zdvořilost“.  Například, rodilý Brit by nikdy neřekl: „Člověče, ty ale páchneš.  Kup si nějaký deodorant“.  Naopak by pronesl projev, jako: „Dle mého mínění je pokrok na trhu s přípravky osobní hygieny dnes tak rozsáhlý, že i běžný občan může, bez vynaložení nadměrných finančních prostředků, dosáhnout na preparáty, které, do velmi značné míry, omezují nadměrné fungování potních žláz, čímž nejen přispěje k výraznému zlepšení kvality veřejného ovzduší, ale obzvláště toho, který se objevuje zde, na našem společném pracovišti“.

Optimální by bylo, kdyby IFRS psali cizinci[21].  Ale, do té doby se účetní musí poprat s textem, který občas mívá k průzračné jasnosti daleko.  V tomto případě to znamená, že IAS 38.35 se má vykládat takto:

Goodwill by neměl vzniknout.  Pokud při podnikové kombinaci vznikl nějaký goodwill, byl to pouze důkaz toho, že kupující strana si nedala tu námahu a neidentifikovala a neocenila veškerý nehmotný majetek, který, dohromady s ostatním majetkem koupené strany, pořídila[22]

Co se US GAAP týče, FASB není v otázce goodwill zdaleka tak nekompromisní, a proto firmy aplikující US GAAP mohou (zatím) bez větších potíží o goodwill dál účtovat.  Ale toto není zdaleka ten největší rozdíl mezi IFRS 3 / IAS 27 a FAS 141 / ARB 51[23].  Tuto čest má nekontrolní podíl[24], nebo spíš nový způsob jeho oceňování[25].

Podle FAS 141(R), pokud nastane fúze nebo akvizice, kupující strana[26], která získá méně než stoprocentní podíl, má povinnost ocenit ten nekontrolní v reálné hodnotě.  Samozřejmě, neosvícení čtou tuto větu a říkají si: no a.  Zbytek si jí čte podruhé, potřetí, protože tomu, co se v ní objevuje, nemůže uvěřit. 

Je to tak.  FASB, tradiční skeptik, našel víru a troufnul si jít ještě dál než IASB (pro kterého reálná hodnota je už řadu let svatější než svatý grál[27]).  Neuvěřitelné.  A ti účetní, kteří si právě uvědomili, že to budou oni, kdo bude zodpovídat za řádné ocenění nekontrolních podílů[28]?  Ty polil studený pot. 

Naštěstí, FAS 141(R) účetní nenechal úplně na holičkách, a připravil pro ně návod jak postupovat[29].  Odstavec A60 na úvod praví: „Kupující strana někdy bude schopná zjistit reálnou hodnotu dne akvizice na základě tržní ceny akcií, které kupující strana nedrží“. 

Samozřejmě, pokud toto možné bude, účetní nemá co řešit.  Nikdo nikdy nebyl potrestán za to, že vycházel z ceny nástroje, obchodovaného na aktivním trhu.  Nebo, nebyl by, kdyby se tržní cena akcií firem „ve hře“, nepohybovala chaoticky[30].

Samozřejmě, takto evidentní skutečnost tvůrcům standardů neunikla, ale protože nemohli přiznat, že trh se občas chová neracionálně[31], napsali (A61): „Reálná hodnota podílu kupující strany a nekontrolní podíl minoritního vlastníka přepočítán na akcii, se může lišit.  Hlavní rozdíl pravděpodobně bude zahrnutí prémií za kontrolu do ceny akcií ze strany kupujícího, nebo naopak diskont za absenci kontroly (také známý jako diskont minoritních podílů) zahrnutý do ceny akcií z pohledu koupeného“.

Podobně, odstavec A60 také upozorňuje na celkem časté situace (například pokud se jedná o koupi soukromé firmy, nebo firmy, která patřila fondu), kde žádná tržní cena neexistuje: „V těchto situacích kupující strana zjistí reálnou hodnotu nekontrolního podílu použitím jiných oceňovacích metod.“

Jaké „jiné“ metody? 

Například, odstavec A107 (příklad poznámky v příloze) praví: „Reální hodnota minoritního podílu v soukromé firmě TC, byla stanovena tak, že se aplikoval jak výnosový, tak tržní přístup.  Reálná hodnota je založená na významných vstupech, které nejsou zpozorovatelné na trhu, takže se jedná o úroveň 3, tak jak jí uvádí vyhláška 157.  Klíčové předpoklady zahrnovaly:

(a)     diskontní sazby mezi 20% a 25%,

(b)     konečnou hodnotu, která je založená na rozpětí EBITDA (hospodářský výsledek po následném přičtení úroků, daň z příjmu a odpisy hmotného a nehmotného majetku) mezi 3 a 5 (nebo, pokud vhodnější, dlouhodobě udržitelného růstu mezi 3% a 6%),

(c)     finanční násobky firem, které se považují za srovnatelné s TC, a

(d)     úpravy, které zohledňují nedostatek kontroly a chybějící schopnost prodat, které by účastníci trhu brali v potaz při odhadu reálné hodnoty minoritního podílu ve firmě TC.“

Další podobné nápomocné instrukce se objevují v odstavcích A112 a A113: „V opačné akvizici někteří vlastníci právní (podle zákona) prodané firmy (účetně kupující) možná nevymění své majetkové podíly za majetkové podíly právní matky (účetně koupené).  S těmito vlastníky se zachází jako s minoritními vlastníky v konsolidované závěrce po opačné akvizici.  To jest, protože vlastníci právně koupené firmy, kteří své majetkové podíly nevyměnili za majetkové podíly právně kupující, mají podíl pouze na výsledku hospodaření a majetku právní koupené, nikoli na výsledku a majetku konsolidované entity.  Opačně, ačkoliv právně kupující je prodaná z účetního hlediska, vlastníci právně kupující mají podíl na výsledku hospodaření a čistého majetku kombinované jednotky.“

„Majetek a závazky právně koupené firmy se oceňují a vykazují v konsolidované závěrce v jejich před-akvizičních hodnotách.  Z toho vyplývá, že během zpětné akvizice, minoritní podíl reflektuje úměrný podíl na před-akvizičních účetních hodnotách čistého majetku právě koupené firmy, přestože minoritní podíl v jiných akvizicích se měří v reálných hodnotách ke dni akvizici.“

Jasné?

Nakonec, asi nejužitečnější rada se objevuje v odstavci A71 (IFRS 3.IE46): „…Firma AC najme nezávislého poradce, který zjistil, že reálná hodnota 20% podílu ve firmě TC, byla $42. …“

A kde se najde takový hezký nezávislý poradce? 

Nejsou ty banky, které pro firmy sestavují due diligence dokumenty, náhodou poradci?  Nepodepíšou náhodou prohlášení, kde se zavazují jednat nezávisle?  Neobjevuje se náhodou v těch dokumentech (mimo jiné) ocenění veškerého majetku a závazků koupené firmy?  Je tady doopravdy nutné něco dalšího řešit?

Příklady[32]

Úplný hospodářský výsledek

1.1.R1 společnost XYZ koupila akcie v hodnotě 100 s nominální hodnotou 10.  Investici klasifikovala jako obchodovatelnou.  31.12.X1 byla tržní cena akcií 12 a 31.12.R2 byla 15.  XYZ akcie prodala 31.12.R1.

Pro účel přehlednosti jsou zde rozvahové účty prezentovány tučně a závěrečné zápisy podtrženě.

1/1/Y1 / 1.1.R1

Investment in stock / Investice do akcií

10,000

 

 

Cash in bank / Banka

 

10,000

To record purchase of stock / Nákup akcií.

12/31/Y1 / / 31.12.R1

Investment in stock / Investice do akcií

2,000

 

 

Gain in OCI / Zisk (součást ostatního úplného hospodářského výsledku)

 

2,000

To adjust carrying amount of investment for market gain / Přecenění investice o tržní zisk.

Výpůjční náklady[33]

1.1.R1 firma ABC najala firmu XYZ, aby jí postavila budovu.  Dohoda zněla na pevnou částku a obsahovala jasné a závazné podmínky, které umožnily spočítat procento dokončení.  Celková kontraktní částka byla 4.000.000 a očekávané náklady na dokončení (včetně úroku) byly 3.000.000.

1.1.R1 firma ABC zaplatila zálohu ve výši 1.000.000 a společnost financovala zbytek projektu prostřednictvím účelové kontokorentní půjčky.  Během 2YY1 XYZ dokončila 35% kontraktu a vznikly jí náklady (včetně 2.000 úroku) ve výši 1.200.000.  Během 2YY2 firma projekt dokončila a vznikly jí náklady ve výši 1.800.000 (včetně úroku 80.000)[34].

1/1/Y1 / 1.1.R1

Cash in bank / Banka

1,000,000

 

 

Billings on contract # X1/14 / Fakturace na kontrakt číslo X1/14

 

1,000,000

To record advance payment on construction contract / Přijetí zálohy u stavební smlouvy.

1/1/Y1 - 12/31/Y1 / 1.1.R1 - 31.12.R1

Contract in progress # X1/14 / Probíhající kontrakt číslo X1/14

1,200,000

 

 

Cash in bank / Banka

 

1,198,000

 

Line of credit (interest) / Úvěrová linka (úrok)

 

2,000

To record costs incurred and interest capitalized on long-term contract / Náklady a úroky u dlouhodobého kontraktu.

Vedle účelového úvěru, je také možné, že firma bude používat tzv. obecné úvěry.  Na účetním postupu se v podstatě nic nemění, ale místo toho, aby se kapitalizovaly skutečně vzniklé úroky, je nutné kapitalizovaný úrok spočítat.

1.1.R1 jednotka X a.s. (dcera) samostatná právnická osoba, 100% vlastněná firmou firmy XYZ a.s. (matka) začala stavět výrobní halu, kterou dokončila 31.12.X2.

Úvěr 1: Od 1.1.R1 do 30.6.R1 jednotka X splácela půjčku ve výši 2.000.000 s úrokem 8%.  Za tuto půjčku, ručila pouze svým majetkem a vzala si jí na financování pracovního kapitálu. 

Úvěr 2: Od 1.1.R1 do 31.12.R1 jednotka X splácela druhou půjčku ve výši 1.000.000 s úrokem 7%, kterou garantovala matka a kterou dcera používala na výstavbu velkoskladu. 

Úvěr 3: Od 1.1.R1 do 31.12.R1 jednotka X splácela třetí půjčku ve výši 3.000.000 s úrokem 6%, kterou garantovala matka a kterou dcera nepoužívala na žádný specifický účel. 

Úvěr 4: Od 1.1.R1 do 31.12.R1 matka XYZ splácela půjčku v hodnotě 30.000.000 s úrokem 5%, za kterou ručila veškerým svým majetkem včetně majetku všech svých dcer. 

Úvěr 5: Od 1.1.R1 do 31.12.R1 matka splácela druhou půjčku v hodnotě 15.000.000 s úrokem 6%, za kterou ručila výrobním areálem, který patří jednotce Y a.s. (druhá dcera).

Úvěr 6: Od 1.1.R1 do 31.12.R2 tato dcera (Y) splácela úvěr ve výši 5.000.000 s úrokem 7%, který byl zajištěný stejným areálem.  Půjčku si vzala na financování pracovního kapitálu. 

Úvěr 7: Od 1.1.R2 do 31.12.R2 (Y) splácela druhý úvěr ve výši 2.000.000 s úrokem 6%, na který jí poskytla garance matka.  Půjčku si vzala na financování pracovního kapitálu. 

Úvěr 8: Od 1.1.R2 do 31.12.R2 tato dcera Z a.s. splácela půjčku ve výši 4.000.000 s úrokem 8%, zajištěnou sítí maloobchodů, jejíž byla jediným právním vlastníkem.  Půjčka si nevzala na žádný specifický účel. 

Jednotka X na stavbu vynaložila 5.000.000 od 1.1.R1 do 30.6.R1, 3.000.000 od 1.7.R1 do 31.12.R1 a 10,000,000 od 1.1.R2 do 31.12.R2.



[1] Novelizace IFRS 3 a IAS 27 sice byly zveřejněné v lednu 2008, ale dopsané byly koncem roku 2007.  Na druhé straně, ačkoliv novelizace IAS 23 byla v podstatě hotová koncem r. 2006, její závěrečné znění se dolaďovalo až do jejího zveřejnění v březnu 2007.  Podobně, IFRS 8 byl technicky zveřejněn v roce 2006, ale do popředí veřejného zájmu se dostal v roce 2007, kdy (pod tlakem britské odborné veřejnosti) ho odmítl ratifikovat Evropský parlament.


[2] Přestože se jiné (při účtování podnikových kombinací) podařilo zavést.


[3] Samozřejmě nových vyhlášek a interpretací bylo víc.  Například, v roce 2006 FASB vydal pět standardů a několik interpretací.  Většinou se však jednalo o změny, které pouze upřesňovaly aplikaci US GAAP (nebo, jako FAS 159, řešily dílčí rozdíly mezi US GAAP a IFRS).  Proto se v tomto článku nehovoří ani o Interpretaci 48 (nejistá daňová pozice), ani o FAS 157 (vyčíslení reálné hodnoty), které možná mnoho účetním zkomplikovaly život, ale ty stávající praxi pouze upřesnily, nikoli změnily.  Podobně IFRIC 12 a 13 jsou důležité úpravy stávajících pravidel, ale vztahují se na příliš malý okruh firem, aby se zde probíraly.


[4] Až na zmíněnou výjimku, nové znění IAS 1 má v podstatě stejný faktický obsah jako to staré (to, že začal explicitně požadovat 3 rozvahy, není změna, nýbrž upřesnění chybné interpretace).  Důvodem je, že primárním cílem novelizace nebyla změna pravidel, nýbrž zjednodušení způsobu jak je přiblížit čtenářům.  Nový standard byl proto poněkud reorganizovaný.  Například odstavce o konzistentnosti (ve starém znění 27 a 28) byly posunuté (nyní jsou to odstavce 45 a 46) tak, aby se místo vedle časového rozlišení nacházely na logičtějším místě, vedle historických výkazů.

Podobně byl upraven i způsob, jakým se požadavky vysvětlují.  Například místo (IAS 1.31): „Aplikace konceptu podstatnosti znamená, že specificky vykazovací požadavek obsažený v standardu nebo interpretaci nemusí být uspokojen, pokud informace není podstatná“ si čtenáři dnes přečtou:„Jednotka nemusí poskytnout specifické vykazování požadované (některým) IFRS, pokud informace není materiální“.


[5] Zároveň novelizace do IFRS přináší nový (poněkud zvláštní) účetní postup.  Na konci článku se k němu uvádí příklad.


[6] Novelizace mění postup pouze u hmotného a nehmotného majetku (IAS 16 a 38).  Postup pro investiční majetek (IAS 40) zůstává stejný.


[7] Podle starého IAS 14 firmy musely vykazovat informace o tzv. Obchodních segmentech (Business Segment).  Ty se musely (IAS 14.9) vytvářet na základě: a) druhu výrobku nebo služby, b) výrobního procesu, c) druhu zákazníka, d) distribuční metody, nebo e) regulačního prostředí.  Nový IFRS 8 místo něj definuje Operativní segmenty (Operating Segment), kde se definuje (IFRS 8.5) nějaká část firmy, která: a) vyvíjí činnost, u které mohou (třeba i v budoucnosti) vznikat výnosy a náklady, b) která své výsledky prezentuje hlavnímu rozhodovateli (třeba generálnímu řediteli nebo představenstvu), a c) u které jsou dostupné finanční informace (firma tyto informace sleduje).  IFRS 8 samozřejmě nezakazuje dál segmentovat podle výrobku (služby), výrobního procesu, druhu zákazníka, metody distribuce nebo regulačního prostředí.  Jediné co dělá, je, že umožňuje firmě použít vlastní úsudek, a zvolit i jiná kritéria, pokud ta by investorům poskytovala relevantnější informace.


[8] Velkou část britské účetní veřejnosti tvoří lidé, kteří si přejí, aby jim účetnictví poskytovalo seznam černobílých pravidel, která mohou aplikovat jako kuchařku, bez toho, aby nad tím museli přemýšlet, nebo (nedej bože) sami rozhodovat.  Tito účetní se těžko smiřují se subjektivním charakterem IFRS, kde vládne úsudek, a kde ekonomická podstata bere precedens nad právní formou.  Tito lidi se proto obávali toho, že oni sami budou muset rozhodnout, co segment vlastně je, a co je mnohem horší, svůj úsudek obhajovat nikoli seznamem, nýbrž smysluplnou argumentací.  Takovíto lidé obecně berou přechod na IFRS těžce.  Naštěstí pro ně, jim IFRS dělá výrazně menší potíže, než účetním ze zemí, kde zákon předepisoval všechno (od účtové osnovy až po postupy účtování).  Ti to mají opravdu těžké.


[9] IFRS 8 sice zachovává požadavek zveřejňovat určité geografické informace, primárně se však jedná o informace, které zajímají investory (výnosy a hmotný majetek), nikoli aktivisty (mzdy zaměstnanců, odvedené daně, vypouštění oxidu uhličitého, atd.).


[10] Co nevládní organizace umí, je apelovat na zákonodárce.  Nejprve jim vysvětlily, že pokud firmy nebudou nuceny zveřejňovat podrobné informace o nákladech, těžko se bude regulovat jejich činnost.  Protože ne všichni zákonodárci byli přesvědčení, že toto je jejich úkol, tento argument nestačil.  Další byl, že IFRS 8 je pouze převzatý FAS 131, a že se vlastně jedná o amerikanizaci evropského účetnictví.  Samozřejmě tento argument okamžitě přesvědčil všechny francouzské členy parlamentu, ale ostatní stále váhali.  Nakonec byli zákonodárci upozorněni na skutečnost, že nový IFRS 8 dovoluje vedení samotnému rozhodovat o tom, jak jejich firma bude definovat segmenty.  To byla trefa do černého.


[12] Ratifikován byl v listopadu, ale až po té, co se do debaty zapojil ASB (tvůrce UK GAAP), který (na rozdíl od IASB) má dlouholetou zkušenost s tím, jak se jedná se zákonodárci.  Nakonec se jim podařilo parlament přesvědčit, že existují situace, kde soukromé osoby skutečně mohou používat vlastní úsudek, bez toho, aby to ohrozilo bezpečnost státu a výsostné postavení zákonodárců o všem rozhodovat.  Zda se jedná o úlet nebo o trend, nejspíš ukáže debata o SME-IFRS.  I tam je parlament vehementně proti řešení (0801econreport1.pdf), které by občanům umožnilo používat vlastní iniciativu.


[13] Viz příklad dva.


[14] Zatím probíhala primárně první fáze konvergenčního projektu, kde jedna strana upravila svá pravidla tak, aby byla v souladu s pravidly té druhé.  Všechny tyto jednoduché otázky (kde buď US GAAP nebo IFRS poskytoval uspokojivé odpovědi) už byly vyřešené, a proto nastal čas na druhou fázi: hledat kvalitní odpověď na otázky, na které ani IFRS, ani US GAAP zatím uspokojivě neodpovídali. 


[15] Ačkoliv druhá fáze konvergence byla od samotného začátku avizovaná, evidentně zaskočila Evropského komisaře pro vnitřní trhy (McCREEVY-convergence-is-not-an-invitation).  Není proto divu, že IASB se rozhodl dát, v otázce oceňování minoritních podílů, možnost výběru.  Nakonec, jistě mají lepší věci na práci než se hádat s EU u každé ratifikace.  A nakonec, za pár let, stejně jim nezbude nic než se s US GAAP konvergovat, i v této otázce.


[16] IAS 38.38 (který dál upřesňoval odstavec 35 tím, že přesně definoval, kdy je, či není možné zjistit reálnou hodnotu) byl zrušen.


[17] Přesně tento výklad původního odstavce 35 zazněl z úst představitele jedné z velkých čtyř auditorských společností na uzavřené konferenci, vztahující se na oceňování nehmotného majetku podle IFRS.  Zároveň zaznělo, že pokud se nějaký jejich klient bude snažit vykazovat větší množství goodwill, je vysoce pravděpodobné, že se neobejde bez výhrady.


[18] Pokud někdo čte IFRS v originálu, má nesmírnou výhodu, i když není rodilý mluvčí.  Většina překladů, které existují (obzvláště ten „oficiální“ na stránkách EU), je slabá.  Nejenže jsou občas výslovně špatně, ale někdy jsou nepřesné, což vede k tomu, že jsou zavádějící.  Proto je nezbytně nutné, vedle překladu, vždy zkontrolovat originál, protože pokud se účetní na základě špatného překladu dopustí chyby, odpovědnost za ní neponese překladatel, nýbrž ten účetní.


[19] Který však, postupně (jak se IASB stává víc a víc mezinárodní) postupně (naštěstí) slábne.


[20] Obzvláště těm, kteří ve Spojeném království nikdy nějakou delší dobu nežili.


[21] Ze všech lidí na této planetě pouze kolem 5% používá angličtinu jako svůj primární jazyk (a těch, kteří se vyznají v britském dialektu ještě míň).  Proto by bylo lepší, kdyby IFRS psali lidé, kterým by spíš než o styl, šlo o jasnost, srozumitelnost, a především o text, který se dá přeložit, aniž by ztratil půlku svého významu.  Postupem času se k takovému cílu dostaneme.  Například, IASB má projekt, kde každý rok edituje stávající standardy, aby byly srozumitelnější.  Nějaký ten rok to ale ještě bude trvat.


[22] Poznámka autora: zde musím zdůraznit, že pouze nepapouškují stanovisko velké čtyřky.  Pokud někdo sleduje vývoj IFRS / US GAAP v otázce fúzí a akvizic, je mu víc než jasné, že účetní pravidla směrují k úplnému zákazu goodwill.  Kdy?  Pravděpodobně do cca roku 2015, do kdy se také očekává, že se USA definitivně vzdají US GAAP a přejdou na IFRS.


[23] FAS 141R nahradil a zrušil starý FAS 141, zatímco FAS 160 pouze upravil starý ARB 51, a proto ARB 51 stále platí.


[24] Cynici budou tvrdit, že se vlastně nejedná o žádnou změnu, a že Nekontrolující podíl (Non-Controlling Interest) je pouze nový název pro starý Minoritní podíl (Minority Interest).  Tvůrci standardů naopak tvrdí, že se nejedná pouze o laciný marketingový trik, ale o úplně nové pojetí toho, co minoritní podíl vlastně je, či byl.  Samozřejmě, z pohledu účetního, který se pouze snaží vyvarovat chyby, je důležité, že nekontrolující podíl se účtuje stejně jako minoritní.  Jediný rozdíl je způsob ocenění.


[25] Poznámka autora: jako většina účetních, kteří byli vychováni v době, kdy účetnictví vládla historická cena, jsem ohledně dnešního vývoje na rozpacích.  Na jedné straně chápu, že účtování a vykazování jen v historických cenách výrazně zkresluje jak rozvahu, tak výsledovku.  Na druhé straně chápu, že přeceňování na reálnou hodnotu (u něčeho jiného než možná akcií, dluhopisů, cizích měn nebo komodit) znamená, že cena přestává být objektivním měřítkem hodnoty.  Otázka proto je, které zkreslení bude horší?  Možná parafráze slavného výroku Winstona Churchilla bude na místě: reálná hodnota je ten nejhorší možný způsob jak oceňovat, kromě všech ostatních.


[26] Požadavek, že se vždy musí identifikovat kupující a koupená strana zůstává.  V novém znění se však text objevuje v příloze (nový IFRS dnes obsahuje doslovně stejný text).


[27] IFRS 3.19 umožňuje, ale nepřikazuje nekontrolující podíl ocenit v reálné hodnotě.


[28] Od minoritních podílů se, mimo jiné, bude odvíjet podíl na zisku, který náleží minoritním vlastníkům.  Proto není vyloučeno, že minoritní vlastníci, nespokojení s tím, jak majoritní vlastník s nimi zachází, sáhnou po asi jediném opravném prostředku, který jim zůstává: soud (nebo případně arbitráž).  Proto zároveň není vyloučeno, že účetní bude postaven do situace, kdy bude muset obhajovat postup použitý na ocenění minoritních podílů nejen před auditorem nebo regulátorem, ale i před soudem.  V této situaci, pokud účetní nedisponuje důkazným materiálem, který dokládá, že postupoval svědomitě, mohou vzniknout nepříjemné následky. 


[29] IFRS 3 (B 44 - 45 a IE 11-15) poskytuje téměř doslova stejný návod (včetně příkladů).


[30] Bohužel, v momentu, kdy jedna firma projeví zájem o druhou, akcie obou se přestanou chovat tak, jak by se jinak chovaly.  Třeba, pár sekund po té, co se v tisku objevila zpráva, že firma Microsoft má zájem o firmu Yahoo, akcie firmy Yahoo vystřelily nahoru a zastavily se na ceně přibližně o 10% vyšší, než byla nabídka (a dvakrát vyšší, než byla před tím).  Je toto důkaz toho, že trh racionálně zvážil potencionální ekonomický prospěch kombinované firmy, nebo toho, že spekulanti položili své sázky o tom, kolik bude Microsoft ochoten zaplatit za to, aby se zbavil konkurence?  Účetní otázka proto je: z které tržní ceny?  Z tržní ceny před nabídkou?  Z tržní ceny po nabídce?

Pokud se odpověď zdá být jasná, je nutné si uvědomit že tato rozhodnutí budou mít skutečný vliv na akcionáře obou firem.  Pokud se bude vycházet z té před, může vzniknout významný minoritní podíl, jehož držitelé budou moct nárokovat velký podíl na zisku kombinované společnosti.  To se stávajícím akcionářům kupující strany nebude příliš líbit.  Naopak, pokud se bude vycházet z té po, co zabrání minoritním akcionářům kupující firmy (a potažmo její účetní) zažalovat za to, že je okrádá?  A čím větší budou částky, tím větší budou komplikace.


[31] Pokud by toto přiznali, celý koncept reálné hodnoty (která vychází z předpokladu, že trh se vždy chová racionálně) by se mohl vyhodit z okna.  A to nikdo nakonec nechce.


[32] Pro čtenáře, kteří pracují u zahraničních firem, zápisy obsahují standardní anglické výrazy a jejich překlady.


[33] “Výpůjční náklady mohou zahrnovat: a) úrok z kontokorentních úvěrů a krátkodobých a dlouhodobých přijatých půjček; b) odpisování diskontů nebo prémií souvisejících s přijatými půjčkami; c) odpisování vedlejších nákladů vynaložených v souvislosti s uzavřením přijatých půjček; d) finanční náklady z titulu finančních pronájmů uznaných v souladu s IAS 17 – Leasingy; a e) kursové rozdíly vznikající z přijatých půjček v cizí měně v rozsahu, ve kterém jsou považovány za úpravu úrokových nákladů. “

Způsobilý majetek je majetek, který nezbytně potřebuje značné časové období k tomu, aby se stal způsobilým pro zamýšlené použití nebo prodej.

“Příklady způsobilých aktiv jsou zásoby, které vyžadují značné časové období, než mohou být prodány, výrobní továrny, zařízení na výrobu energie a investice ve formě investic do nemovitostí. Ostatní investice a ty zásoby, které jsou běžně průmyslově vyráběny nebo jinak vyráběny ve velkém množství na opakující se bázi během krátkého časového období, způsobilými aktivy nejsou. Způsobilými aktivy také nejsou aktiva, která jsou připravena pro zamýšlené použití nebo prodej okamžikem pořízení“.

Tyto překlady se objevují na stránkách EU: eur-lex.europa.eu.










Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 05.Dec.2016 | Design: Frkal.com