IFRS (IAS) versus US GAAP

03.07.2002

Během posledního roku se můj svět změnil k nepoznání.  Před rokem jsem byl pouze poradce a lektor, který se zabýval esoterickým předmětem, jako jsou mezinárodně uznávané účetní standardy.  Na moje přednášky chodili především pracovníci cizích firem, sem tam jsem dostal dotaz přes e-mail, a žádný větší časopis o moje příspěvky neměl zájem.

Dnes mi volají pracovníci z českých firem, na mé přednášky chodí lidé pouze ze zvědavosti, odpovídám na jeden e-mail za druhým, a moje články se objevují i v cizině [1].  Co se proboha děje?

Děje se to, že účetnictví přestalo být nudné.

Dnes jsou titulní stránky všech novin světa, vedle obvyklých nehod a politických skandálů, plné článků o firmách jako Enron (jejíž krach se stal největším bankrotem všech dob), WorldCom (která se přiznala k největší účetní chybě v moderních dějinách), Adelphia (jejíž vedení používalo firemní pokladnu jako svoje osobní prasátko), Xerox (která se kvůli účetním machinacím ocitla na pokraji krachu), nebo Andersen (v jedné době nejlepší auditor světa, který je dnes odsouzený za trestný čin maření vyšetřování).

Veřejnost asi miluje skandály.  Jinak si to vysvětlit nemohu.

Ale význam těchto událostí je mnohem hlubší, než že účetní dostali svých 15 minut slávy.  Tyto skandály ohrožují fungování moderního světa.

Důvěra v účetnictví a v informace, které poskytuje, je základem, na kterém je postaven kapitálový trh (a nakonec i bankovnictví, protože bankéři také potřebují spolehlivé informace).  Bez důvěry investoři nebudou investovat.  Bez investic firmy nedostanou kapitál.  Bez kapitálu firmy nemohou fungovat.  Bez firem lidé nebudou mít žádnou práci, a od koho co kupovat.  Bez důvěry je hospodářství mrtvé.

V tomto kontextu je nutné chápat význam následující události: 6.6.2002 Evropská rada ministrů ratifikovala návrh Evropské komise, podle kterého všechny významné [2] evropské firmy budou muset od roku 2005 [3] používat účetní systém známý jako IFRS [4].

Asi všichni víme, že Česká republika se (s největší pravděpodobností) stane členem Evropské unie v roce 2004.  To znamená, že IFRS se v roce 2005 [5] stanou také českým účetním systémem [6].

Jistě se některým z Vás zdá podivné, že do jednoho článku pletu krach nějakých amerických firem a přechod na mezinárodní účetní standardy v Evropě.  Důvod je, že tyto dvě okolnosti spolu souvisí, protože IFRS a americký účetní systém US GAAP [7] (který používaly všechny zmíněné firmy) jsou si tak podobné, že se téměř mohou považovat za jeden a ten samý systém.  Z toho vyplývá otázka: když US GAAP umožnil firmám lhát, krást a podvádět, nedovolí jim IFRS totéž [8]?  A pokud ano, proč se vzdát naších účetních standardů a přejít na tento systém?

US GAAP však nedovolil firmám lhát, krást a podvádět.  Aby to dokázaly, firmy musely jeho pravidla porušit.

Přes rozruch způsobený Enronem, WorldComem, Andersenem a dalšími se často zapomíná na jeden základní fakt.  I přes urputnou snahu vedení firem, auditorů, investičních bankéřů a analytiků využít všechny dostupné skuliny v pravidlech, museli nakonec pravidla porušit [9], aby byli schopní podvést [10] své investory.  Tyto skandály tak možná svědčí o zkorumpovatelnosti auditorů a o nedostatku dohledu nad vedením firem ze strany správních rad, ale rozhodně nesvědčí o nekvalitních účetních standardech [11].

Z tohoto vyplývá, že i přes to, že českým firmám přinesou značnou práci a další obtíže [12], IFRS budou jednoznačně pozitivní, protože konečně vytvoří základ, na kterém se bude moci vybudovat skutečně funkční kapitálový trh [13]. To znamená, že české firmy si sice budou muset zvyknout na to, že budou vykazovat úplné a pravdivé informace, ale za odměnu bude v České republice existovat kapitálový trh, který jim umožní získat kapitál jinde než pouze u bank.

Dřív bylo řečeno, že IFRS a US GAAP nejsou dva systémy, ale dvě interpretace jednoho systému.  Toto tvrzení je sice pravdivé, ale pouze z teoretického hlediska [14].  Z praktického hlediska to jsou dva různé účetní systémy.  To také znamená, že i přes to, že IFRS má slovo „mezinárodní“ v názvu, jednoznačně se nemohou považovat za světový účetní systém.

Důvod je prostý.  Amerika si to nepřeje.

No a co?  Co nám je do toho, co si Amerika přeje, nebo nepřeje?

Bohužel, americký kapitálový trh je větší než všechny kapitálové trhy celého zbytku světa dohromady, a je to místo, kam většina investorů světa chodí kupovat a prodávat své akcie.  Z praktického hlediska, pokud nějaká významná firma není kotovaná v Americe, v očích většiny investorů světa není skutečně významná [15].

I přes prasknutí internetové a telekomunikační spekulativní bubliny, i přes krach firem Enron a Adelphia, i přes zánik firmy Andersen, i přes skandály kolem WorldCom a Xerox, jsou Američané stále přesvědčení o tom, že jejich účetní systém je nejkvalitnější systém na světě [16], a nejsou ochotní IFRS (bez úprav) přijmout navzdory nátlaku ze strany EU [17].

A paradoxní je, že právě rozhodnutí EU přijmout IFRS, stojí dnes jako největší překážka k tomu, aby je Američané přijali.  Důvodem je způsob, jakým Evropská unie IFRS přijala.

Nejprve, EU nepřijala IFRS bez výhrad.  EU si ponechává možnost jednotlivá pravidla „potvrzovat“, a přijmout pouze ty standardy, které jsou politicky přijatelné [18].  A to je pouze začátek potíží.

Podle vyjádření pana Karla Van Hulle (člena Evropské komise) EU nepovažuje za vhodné platit za svá účetní pravidla.  Jinak řečeno, IASB [19] je dnes nezávislá organizace, která je nezávislá hlavně právě pro to, že se živí prodejem IFRS.  Pokud EU za IFRS nebude platit, IASB přijde o své příjmy [20].  Ve svém projevu [21] to pan Van Hulle sice vysloveně neřekl, ale naznačil, že EU svou neochotu za práci IASB přímo zaplatit, vynahradí dotací ze státního rozpočtu. Tento krok samozřejmě zbaví IASB posledního zbytku nezávislosti, který jí zbude poté, co jednotlivé standardy budou „potvrzené.“

To znamená, že EU si pro sebe buduje možnosti zasahovat do práce IASB, pokud tato práce nebude vyhovovat představám evropských politiků o tom, jak by IFRS měly vypadat.  Jako důsledek bude IASB pod neustálým tlakem evropských politiků vydávat standardy, které vyhovují evropským politickým zájmům.

Protože SEC [22] všeobecně nepovažuje účetní pravidla ovlivňovaná politickým procesem za spolehlivá [23], je tak jisté, že pokud IFRS budou ovlivňovány evropským politickým procesem, nebudou pro Američany akceptovatelné.

Jak se vyjádřil můj kolega [24]: dovolit Evropanům prosadit vlastní účetní pravidla na americkém kapitálovém trhu by bylo stejné, jako kdyby si někdo pracně postavil luxusní vilu a pak dovolil svému chudému sousedovi vybourat si do jedné zdi vchod a přistěhovat své krámy.

Toto je však pouze praktický důvod.  Existuje také teoretický.  US GAAP jsou skutečně kvalitní účetní systém, a (jak jsme viděli dřív) dnešní skandály toto tvrzení nevyvrací.

Z tohoto vyplývá otázka: jak budou US GAAP ovlivňovat vývoj IFRS, a potažmo práci českých účetních, kteří se IFRS budou muset brzy zabývat?

Na tuto otázku je jednoduchá odpověď.  Oba systémy se budou ovlivňovat navzájem a budou se přibližovat do té doby, než se na konec sloučí.  IFRS se však budou víc přibližovat US GAAP.

Proč?

Dnes se IFRS pyšní tím, že používají tzv. zásadový přístup (principles based approach), na rozdíl od postupu podle pravidel (rules based approach), který údajně používají US GAAP [25].  V tomto tvrzení je zrnko pravdy.  US GAAP jsou složité, a skutečně obsahují velmi rozsáhlá a podrobná pravidla a návody na to, jak se tato pravidla mají interpretovat a aplikovat.

Složitost US GAAP ale nevyplývá z toho, že Američané jsou zamilovaní do pravidel.  US GAAP jsou složitá, protože business je složitý a právě proto, že je složitý, dovolit každému účetnímu popisovat ho, jak uzná za vhodné, by vedlo k chaosu [26].

Zajímavé je, že (i když by si toho člověk, který čte v novinách pouze titulky, nikdy nevšimnul) IASB už tento fakt dávno (přibližně od roku 1996, kdy vznikla SIC [27]) implicitně uznala.  Výsledkem je, že dnes vydává standardy, které jsou často stejně složité, nebo i složitější, než srovnatelné vyhlášky [28] FASB [29].  Dál interpretace SIC striktně vymezují, jak mají účetní individuální standardy aplikovat.  IFRS se tak začínají podezřele podobat US GAAP.

Co to znamená pro české účetní?

Někdy brzy budou muset čeští účetní začít aplikovat IFRS v praxi a budou je muset aplikovat správně.  Dnešní IFRS se (bohužel) stále velmi těžko aplikují právě proto, že často chybí interpretace a podrobná pravidla (co otevírá prostor pro chyby).  Aby se mohly aplikovat správně, je tak často nutné se odvolávat na jiné standardy.  Jediné další standardy, které se mohou považovat za mezinárodně akceptovatelné, jsou US GAAP.  Správná aplikace IFRS tedy vyžaduje znalost US GAAP.

Znalost US GAAP také přináší další výhodu.  Protože probíhá mezinárodní harmonizace a protože se IFRS přibližují US GAAP víc než naopak, znalost dnešních US GAAP je znalost IFRS budoucnosti, a účetní, kteří tuto znalost získají co nejdříve, budou mít na trhu práce jednoznačně náskok před svými méně prozíravými kolegy [30].


Poznámky:

Poznámka 1:  Pokud se Slovensko dá považovat za cizinu.

Poznámka 2: Systém bude povinný pouze pro firmy kotované na burze.

Poznámka 3: Firmy, které nyní používají americké standardy (US GAAP), získaly odklad do roku 2007.

Poznámka 4: International Financial Reporting Standards, neboli Mezinárodní standardy pro finanční reportování (dříve známé jako International Accounting Standards, neboli Mezinárodní účetní standardy).

Poznámka 5: Pokud se nezíská odklad.

Poznámka 6:  Vládní návrh zákona o účetnictví, který by měl platit od příštího roku, má všem podnikům umožnit přechod na “mezinárodně uznávaný účetní systém” (myšleno IFRS, nebo US GAAP), pokud budou chtít. Pro konsolidované jednotky by mělo být používání IFRS nebo US GAAP povinné. Pokud tento návrh projde, půjde o velký krok ke vzniku skutečně funkčního hospodářského systému.

Poznámka 7:  US Generally Accepted Accounting Principles, neboli Americké všeobecně uznávané účetní zásady.

Poznámka 8: Toto je legitimní otázka, protože dnes používá IFRS jako svůj primární účetní systém pouze přibližně 300 firem, a většina z nich pouze několik let.  Toto je příliš malý vzorek a příliš krátká doba na vytvoření rozumného závěru.  Na druhé straně, US GAAP používá přes 10,000 firem více než 70 let, dost dlouho na to, aby se zjistilo, zda tento systém v praxi funguje, nebo ne.

Poznámka 9: V některých málo případech pravidla vysloveně neporušili, ale překroutili tak, že porušili základní zásadu, na které jsou pravidla postavená: pravdivě popisovat ekonomickou realitu.  Podle amerického pojetí spravedlnosti je toto stejné, jako kdyby pravidla porušili.  Jiná otázka je, jak dopadnou žaloby.  Protože v Americe o těchto věcech rozhodují poroty, které jsou nevyzpytatelné, budeme se muset nechat překvapit.

Poznámka 10: Zajímavá vedlejší otázka je: proč?  Protože tito lidé byli zaslepeni pohádkovým bohatstvím.  Například šéf firmy WorldCom (Bernard J. Ebbers) si v jedné době vydělal přes $1 miliardu dolarů (papírově), jejich auditor (Andersen) si na firmě vydělával téměř $20 milionů ročně, a analytik, který firmu nejvíc propagoval (Jack Grubman), si od roku 1999 vydělal přes $70 milionů.  Protože toto téma je zajímavé, plánuji další článek, který se tomuto aspektu amerického hospodářství bude věnovat.

Poznámka 11: Podle týdeníku Barron‘s (History Is Bunk, Gene Epstein, July 1st, 2002) během prvního čtvrtletí 2002 cizí investoři koupili na amerických burzách o $25 miliard víc akcií, než prodali (tento trend pokračoval i ve druhém čtvrtletí).  Tato čísla nenaznačují, že by mezinárodní investoři ztratili důvěru i přes to, že US GAAP údajně selhaly.  Další důkaz je, že během posledního roku (po té, co auditoři znovu začali svou práci brát vážně) přiznalo chyby při aplikaci účetních pravidel víc než 1000 firem (podle týdeníku Business Week: Can Trust Be Rebuilt, Bruce Nussbaum, July 8, 2002).  Tento fakt nenaznačuje, že pravidla jsou nedostatečná, ale že vedení firem se rozhodlo je porušovat (a auditoři se rozhodli jim to tolerovat).

Poznámka 12: Jak US GAAP, tak IFRS vyžadují od firem, aby investorům poskytly pravdivý a věrný obraz svého podnikání.  Vedení, které není zvyklé poskytovat takovéto pravdivé informace, bude mít s přechodem na IFRS značné potíže.

Poznámka 13: Během svých přednášek se často setkávám s lidmi, kteří český kapitálový trh považují spíš za nejapný vtip, než za chvályhodnou instituci.  Když se jim snažím vysvětlit, že v Americe nebo v Anglii tomu tak není, nevěří mi.  Z mého pohledu hlavní příčina této skepse je, že české národní účetní standardy nebyly vytvořeny za účelem poskytování informací investorům, a tak se na informace, které poskytují, nedá spoléhat.  Toto se s příchodem IFRS změní.

Poznámka 14: Z teoretického hlediska jsou české a jiné evropské národní systémy na jedné straně a US GAAP / IFRS na druhé dva různé účetní systémy.  Hlavní rozdíly mezi národními standardy a US GAAP / IFRS je, že US GAAP / IFRS jsou tvořeny soukromými institucemi.  Další rozdíl je, že národní systémy se snaží zkombinovat reportování pro stát (hlavně pro účel vykázaní daňové povinnosti) a reportování pro investory.  US GAAP / IFRS se o daňové otázky nezajímají.  Jsou zaměřeny pouze na investory.  Třetí rozdíl je, že národní systémy jsou zaměřeny na postup (říkají účetním, jak by měli účtovat), zatím co US GAAP / IFRS jsou zaměřeny na výsledek (účetní může účtovat jak si přeje, pokud konečný výsledek jsou úplné a pravdivé informace).

Poznámka 15: Protože jsem žil mnoho let v Americe, lidé mi často vyčítají, že tvrdím, že všechno americké je nejlepší.  To je nesmysl.  Pokud bych si to myslel, nežil bych v Čechách, ale v Americe.  Faktem však je, že americké trhy jsou jednoznačně největší a nejlikvidnější trhy na světě, a žádná nacionalistická hesla tento fakt nezmění.  Možná někdy v budoucnosti budou evropské kapitálové trhy (a evropské hospodářství) schopné skutečně konkurovat Americe, ale než se to stane, čeká Evropu stále velký kus práce.  Mimochodem, tím že lidi učím mezinárodně uznávané účetní standardy, dělám vše pro to, aby se to stalo co nejdřív.

Poznámka 16: Bohužel, tvrzení že opak je pravdou, není podloženo fakty.  Za prvé, pouze kolem 300 firem používá IFRS, zatím co US GAAP používá přes 10,000 firem.  Za druhé, skandály kolem firem ABB, Lernout & Hauspie a Vivendi ukazují, že i evropské firmy umí podvádět.  Za třetí, studie, která se dívala na firmy kotované na německém Neur Markt (Glaum and Street, 2002,) ukázala, že firmy, které používají IFRS, porušují pravidla mnohem častěji než firmy, které používají US GAAP (Německo dovoluje firmám používat jak IFRS, tak US GAAP).

Poznámka 17: Například, na začátku června 2002 navštívil  Frits Bolkestein (člen Evropské komise, který má na starosti kapitálové trhy) Spojené státy, kde se setkal se zástupcem ministra financí Kennethem Damem, předsedou SEC Harveyem Pittem a vice předsedou federální banky Rogerem Fergusonem.  Jeho cílem bylo přesvědčit Američany, aby také přijali IFRS.

Výsledek své návštěvy shrnul takto: „Setkal jsem se se zástupcem ministra financí Kennethem Damem, předsedou SEC Harveyem Pittem a vice předsedou federální banky Rogerem Fergusonem.  Dohodli jsme se, že diskuse o finančních regulačních záležitostech bude pokračovat …” (http://www.gaap.cz/main_page/link-to-Europa.htm).

Poznámka 18: Toto potvrzování je ve formě tzv. endorsement mechanism.

Poznámka 19: International Accounting Standard Board (neboli Výbor pro mezinárodní účetní standardy), tvůrce IFRS.

Poznámka 20: Pokud EU dostane IFRS zdarma, každý jiný je také bude chtít zdarma.  Protože IFRS budou (jako každý jiný zákon) k nalezení na internetu, nikdo za ně platit nebude.  IASB tak přijde o přímý zdroj financování a bude muset spoléhat na „nepřímé“ dotace od států a příspěvky od firem a účetních organizací.  Protože takovéto dary nikdy nepřichází bez háčků, IASB ztratí svou nezávislost.

Poznámka 21: Evropské účetní asociace v dubnu 2002 v dánské Kodani.

Poznámka 22: Securities and Exchange Commission.  Toto je americká Komise pro cenné papíry, která má právo rozhodnout jaký účetní systém se bude v USA používat.  Protože toto je tak důležitá otázka, jakékoliv takto zásadní rozhodnutí by neproběhlo bez konzultace s Kongresem, kterého většina členů je velmi skeptická ohledně toho, zda Evropa je odhodlaná pokračovat v liberálním směru, který nabrala po pádu berlínské zdi.

Osobní poznámka autora: jako dlouholetý pozorovatel americké politické scény odhaduji, že tento skepticismus bude pokračovat až do té doby, než z evropské politické scény nezmizí všichni politici, kteří byli vychovaní během studené války.

Poznámka 23: Toto přesvědčení vyplývá z filozofického hlediska, ze kterého SEC vychází.  Z tohoto hlediska politika má jeden cíl, účetnictví má jiný cíl, a tyto dva cíle jsou ve své podstatě neslučitelné.  Cílem politiky je najít kompromis.  Politika existuje pro to, aby stanovila pravidla společenského chování, která vyhoví většině, zatím co nebudou omezovat práva menšiny (nebo jednotlivce, co je na konec nejmenší možná menšina).  Účetnictví existuje pro to, aby věrně zobrazilo ekonomickou realitu.  Protože ekonomická realita je pouze jedna, žádný kompromis ohledně jejího zobrazení nemůže logicky existovat.

Pravidla US GAAP ohledně opcí na akcie jsou jeden příklad.  Ekonomická realita opcí je, že jsou druhem kompenzace zaměstnanců.  Veškeré kompenzace zaměstnanců jsou nákladem.  Opce na akcie by tak měly být vykázané jako náklad v období, ve kterém jsou vydané.  Toto věrné zobrazení ekonomické reality však nevyhovuje určité menšině (vedení firem).  Vedení firem (protože to je politicky vlivná menšina) tak donutilo tvůrce účetních pravidel, aby přistoupili na politický kompromis.  Tento kompromis zní: opce se nebudou účtovat jako náklady, ale pouze se uvedou v příloze.  Výsledek je, že ekonomická realita je zkreslená.

Poznámka 24: Ing. Ladislav Mejzlík.

Poznámka 25: Zde pouze opakuji to, co se píše v tisku.  Pouze člověk, který nezná US GAAP, by však tvrdil, že US GAAP jsou pouze sada pravidel, která se slepě aplikují.  Pro správnou aplikaci US GAAP je znalost principů naprosto nezbytná.  Na druhé straně, neznalost principů vede k většině chyb, kterých se lidé během práce s US GAAP dopouští.  Protože tuto otázku považují za klíčovou, do budoucna plánuji článek, který se jí bude podrobně věnovat.

Poznámka 26: Vznikne situace, kde dvě ekonomicky srovnatelné firmy podají kapitálovému trhu finanční zprávy, které srovnatelné nejsou.  Z pohledu kapitálového trhu (a americké Komise pro cenné papíry) toto je definice chaosu.  Mimochodem, právě pro to, aby vyhověli přání SEC, tvůrci US GAAP začali přibližně před patnácti lety vydávat podrobná pravidla, která nejenom uváděla zásady, ale také poskytovala podrobný návod, jak mají být tyto zásady v praxi chápány.

Poznámka 27: Standing Interpretations Committee (neboli Stálá komise pro interpretaci standardů), organizace, která IFRS interpretuje, a jejíž interpretace se dají považovat za závazné.

Poznámka 28: Například standard IAS 37 (rezervy a dohadné položky), který má 97 odstavců a 6566 slov, je téměř třikrát tak dlouhý a mnohem podrobnější než srovnatelná vyhláška US GAAP: SFAS 5, která má 18 odstavců a 2286 slov).

Poznámka 29: Financial Accounting Standards Board (neboli Výbor pro finanční účetní standardy), tvůrce US GAAP.

Poznámka 30: Na toto téma jsem v roce 2000 napsal podrobnější článek, který průběžně aktualizuji.  Článek se nachází zde.











Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 25.Jul.2016 | Design: Frkal.com