Finanční nástroje: IAS 32 a 39    

Text: Robert Mládek
Úvod a shrnutí: Lenka Krupová
Copyright © 2003 Robert Mládek


 
Mezinárodní účetní standard 32 - Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace byl schválen v březnu 1995. V letech 1998 a 2000 byl upraven z důvodu přijetí IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování[1].

Ke standardu se vztahují tyto SIC:

· SIC 5 - Klasifikace finančních nástrojů - ustanovení o podmíněném vypořádání

· SIC 16 - Základní kapitál - zpětně nabyté kapitálové nástroje (vlastní akcie)

· SIC 17 - Základní kapitál - náklady na transakce s vlastním kapitálem

Mezinárodní účetní standard 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování byl přijat v prosinci 1998. Vstoupil v platnost pro účetní závěrky pokrývající období začínající 1. ledna 2001 nebo později.

Ke standardu se vztahuje tato SIC:

· SIC 33 - Konsolidace a ekvivalenční metoda - potenciální volební práva a alokace podílu na rozhodování

Dále je součástí textu Mezinárodních účetních standardů zhruba 300 stran, týkajících se implementace Standardu 39.

Standardy pracují s těmito definicemi:

Definice základních pojmů IAS 32


Finanční nástroj (Financial instrument) je jakýkoliv kontrakt, který způsobí vznik finančního majetku jedné účetní jednotce a finančního závazek nebo kapitálového nástroje jiné účetní jednotce.

Finanční majetek (Financial asset) je jakýkoliv majetek, který je:

a) hotovostí;

b) smluvním právem na obdržení hotovosti nebo jiného finančního majetku od jiné účetní jednotky;

c) smluvním právem na výměnu finančních nástrojů s jinou účetní jednotkou za podmínek, které jsou potenciálně výhodné; nebo

d) kapitálovým nástrojem jiné účetní jednotky.

Finanční závazek (Financial liability) je jakýkoliv závazek, který je smluvní povinností:

a) dodat hotovost nebo jiný finanční majetek jiné účetní jednotce;

b) vyměnit finanční nástroje s jinou účetní jednotkou za podmínek potenciálně nevýhodných.

Kapitálový nástroj (Equity instrument) je jakýkoliv kontrakt, který dokládá zbytkový podíl v majetku účetní jednotky po snížení všech jejích závazků.

Peněžní finanční majetek a finanční závazky (Monetary financial assets andfinancial liabilities) nebo-li peněžní finanční nástroje (monetary financial instruments) jsou finančním majetkem, který má být obdržen, nebo finančními závazky, které mají být zaplaceny v pevných nebo proměnných peněžních částkách.

Reálná hodnota (Fair value) je částka, za kterou může být aktivum směněno mezi znalými, ochotnými stranami v nespřízněné transakci za obvyklých podmínek.

Tržní hodnota (Market value) je částka získaná z prodeje nebo splatná při nákupu finančního nástroje na aktivním trhu.

Definice základních pojmů IAS 39


Derivát (Derivative) je finanční nástroj:

a) jehož hodnota se mění v závislosti na změně určité úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny komodity, měnového kurzu, indexu cen nebo sazeb, úvěrového hodnocení či úvěrového indexu nebo podobné proměnné (tzv. podkladový nástroj (underlyings));

b) který nepožaduje žádnou nebo požaduje malou počáteční čistou investici vzhledem k jiným typům smluv, které reagují podobně na změny v tržních podmínkách; a

c) který je vyrovnán k budoucímu datu.

Finanční majetek nebo závazek držený k obchodování (Financial assets orliability held for trading) představuje majetek, který byl pořízen, nebo závazek, který vzniknul, a to primárně pro účel tvorby zisku z krátkodobých pohybů v ceně nebo dealerově marži. Finanční majetek by měl být klasifikován jako držený k obchodování, jestliže jde, bez ohledu na důvod pořízení, o část portfolia, u kterého existuje důkaz o nedávném krátkodobém dosažení zisku. Derivátový finanční majetek a derivátové finanční závazky jsou vždy považovány za držené k obchodování, pokud nejsou stanoveny jako efektivní zajišťovací nástroje.

Investice držené do splatnosti (Held-to-maturity investments) jsou finančním majetkem s pevnými nebo proměnnými platbami a s pevnou splatností, u kterého má účetní jednotka pozitivní úmysl a schopnost držet jej až do splatnosti s výjimkou půjček a pohledávky vytvořených účetní jednotkou.

Půjčky a pohledávky vytvořené účetní jednotkou (Loans and receivablesoriginated by the enterprise) představují finanční majetek, který je vytvořen účetní jednotkou poskytnutím peněz, zboží nebo služeb přímo dlužníkovi, pokud však nebyl vytvořen s úmyslem okamžitého prodeje nebo prodeje v krátkém termínu, neboť takový majetek by měl být klasifikován jako držený k obchodování. Půjčky a pohledávky vytvořené účetní jednotkou nejsou zahrnuty mezi investice držené do splatnosti, ale jsou klasifikovány odděleně.

Finanční majetek na prodej (Available-for-sale financial assets) představuje finanční majetek, který nespadá mezi (a) půjčky a pohledávky vytvořené účetní jednotkou, (b) investice držené do splatnosti, nebo (c) finanční majetek držený k obchodování.

Amortizovaná pořizovací hodnota finančního majetku nebo finančního závazku (Amortised cost of a financial asset or financial liability) je částka, v jejíž výši je finanční majetek nebo finanční závazek oceněn při počátečním zaúčtování minus splátky jistiny, plus nebo minus kumulativní amortizace rozdílu mezi počáteční částkou a splatnou částkou a minus odpis (přímý nebo prostřednictvím účtu opravných položek) vyplývající z trvalého poklesu hodnoty (impairment) nebo z nesplatitelnosti.

Metoda efektivního úroku (Effective interest method) je metoda výpočtu amortizace, která využívá efektivní úrokovou sazbu finančního majetku nebo finančního závazku. Efektivní úroková sazba (Effective interest rate) je sazba, která přesně diskontuje očekávané budoucí peněžní toky až do splatnosti nebo do nejbližšího data tržního přecenění, a to na současnou čistou účetní hodnotu finančního majetku nebo finančního závazku. Tento výpočet by měl zahrnovat všechny poplatky placené nebo obdržené mezi stranami kontraktu. Efektivní úroková sazba se někdy nazývá výnosností do splatnosti (yield to maturity) nebo do nejbližšího data přecenění a je vnitřní mírou návratnosti (internal rate of return) finančního aktiva nebo finančního závazku pro dané období.

Transakční náklady (Transaction costs) jsou přírůstkové náklady, které jsou přímo přiřaditelné na pořízení nebo likvidaci finančního majetku nebo závazku.

Pevný kontrakt (Firm commitment) je závazná smlouva o výměně specifikovaného množství zdrojů za určenou cenu ke konkrétnímu budoucímu datu či období.

Kontrola (Control) nad majetkem vyjadřuje sílu získat budoucí ekonomické přínosy, které plynou z majetku.

Zpětné odúčtování (Derecognise) znamená odstranění finančního majetku nebo závazku, nebo části finančního majetku či závazku z rozvahy účetní jednotky.

Zajištění (Hedging) znamená pro účely účetnictví určení jednoho nebo více zajišťovacích nástrojů tak, aby změna jejich reálné hodnoty částečně nebo úplně kompenzovala změnu reálné hodnoty nebo peněžních toků zajištěné položky.

Zajišťovaná položka (Hedged item) je majetek, závazek, pevný kontrakt nebo očekávaná budoucí transakce, která (a) vystavuje účetní jednotku riziku změn reálné hodnoty nebo změn budoucích peněžních toků a která (b) je pro účely zajišťovacího účetnictví určena jako zajišťovaná.

Zajišťovací nástroj (Hedging instrument) je pro účely zajišťovacího účetnictví (hedge accounting) určený derivát nebo (v omezených okolnostech) jiný finanční majetek nebo závazek, od jehož reálné hodnoty nebo peněžních toků se očekává, že budou kompenzovat změny reálné hodnoty nebo peněžních toků určené zajišťované položky. Nederivátový finanční majetek nebo závazek může být určen jako zajišťovací nástroj pro účely zajišťovacího účetnictví pouze tehdy, jestliže zajišťuje riziko změn v cizích měnových kurzech, tj. měnové riziko.

Efektivnost zajištění (Hedge effectiveness) představuje stupeň kompenzace změn reálné hodnoty nebo peněžních toků přiřaditelných zajišťovanému rizika, který je dosažen zajišťovacím nástrojem.

Sekuritizace (Securitisation) je proces, kterým jsou finanční majetky přeměněny do podoby cenných papírů.

Repo obchod (Repurchase agreement) je smlouva o převodu finančního majetku na jiný subjekt výměnou za hotovost nebo jinou úplatu a souběžný závazek finanční majetek znovu nabýt k budoucímu datu a to za částku rovnou hotovosti nebo jiné úplatě plus úrok.

Úvod

Účetní teorie (především v oblasti finančních investic) zaznamenala v poslední čtvrtině dvacátého století významný posun.  Tento posun spočíval v tom, že tradiční pojetí zásady historických cen[2] se ukázalo býti méně než optimální, a tak bylo upravené.

Na příklad podle starého pojetí pokud by 1.1.2003 firma XYZ koupila na trhu 100 akcií firmy ABC za celkem 10 000 Kč, a pokud by 31.3.2003 jejich tržní cena byla 9 000 Kč, XYZ by musela vykázanou hodnotu investice snížit a na výsledovku promítnout ztrátu.  V opačném případě, pokud by tržní cena investice vzrostla, nemohla by zaúčtovat nic.  Důvodem je, že podle starého pojetí se majetek v účetnictví (po okamžiku jeho pořízení) všeobecně vedl v hodnotě, která se rovnala pořizovací nebo reálné, podle toho, která byla nižší. Protože takovýto účetní postup ne vždy vedl k věrnému zobrazení ekonomické skutečnosti, staré pojetí se muselo upravit. 

Nové pojetí by se dnes (v kostce[3]) dalo popsat takto:

§ Majetek, u kterého nelze objektivně zjistit reálnou hodnotu (po okamžiku jeho pořízení), se vede v pořizovací nebo reálné hodnotě, podle toho, která je nižší.

§ Majetek, u kterého lze objektivně zjistit reálnou hodnotu (po okamžiku jeho pořízení), se vede v reálné hodnotě.

Protože reálnou hodnotu (po okamžiku jeho pořízení) je možné objektivně zjistit pouze u majetku s komoditními vlastnostmi (to je majetek, který lze rozdělit do jednotek nebo kusů, které jsou všechny identické, a je obchodován na trhu, který se dá považovat za aktivní a likvidní), povinnost vést majetek v reálné hodnotě se nyní vztahuje na průmyslové a zemědělské komodity (obchodované na komoditním trhu), finanční nástroje (obchodované na burze) a na cizí měny.  Aby mohly být věrně zachyceny i takové situace, kde firmy používají odvozené finanční nástroje k řízení rizika, nové pojetí se rovněž vztahuje na všechny deriváty, bez ohledu na to, zda jsou (nebo se mohou stát) majetkem nebo závazkem.

Protože Spojené státy americké disponují nejaktivnějšími a nejlikvidnějšími finančními trhy na světě, a protože to jsou americké společnosti, které jsou nejaktivnějšími uživateli finančních nástrojů na světě, tvůrci IFRS blízce spolupracovali s tvůrci US GAAP[4] při tvorbě pravidel a postupů upravovaných vyhláškou IAS 32 (Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace) a IAS 39 (Finanční nástroje: účtování a oceňování).  Oblast finančních nástrojů je tak první velká účetní oblast která byla tvořena v duchu mezinárodní konvergence účetních pravidel.  Tato oblast proto také slouží jako přesvědčivý důkaz o tom, že je možně dosáhnout mezinárodního konsensu ohledně správného účetního postupu, a to i v oblasti, která patří mezi ty nejsložitější a nejkontroverznější.

Na rozdíl od ostatních částí této publikace, následující diskuse není rozdělená podle jednotlivých standardů, ale tematicky.  První část se věnuje finančním investicím (včetně půjček a pohledávek), zatímco druhá se věnuje derivátům (neboli odvozeným cenným papírům).

Finanční investice

Oblast finančních investic lze dál rozdělit do dvou všeobecných podskupin: dlužné finanční investice (mezi které primárně patří půjčky, pohledávky, směnky, dluhopisy a jiné dlužné nástroje) a majetkové finanční investice (mezi které primárně patří akcie, joint ventures a jiné majetkové účasti nebo nástroje).  Předtím než se začneme zabývat těmito  dvěma podskupinami, je nutné uvést krátkou diskusi o tom, co mají obě společného.

Primární spojující článek všech investic jsou čtyři třídy, do kterých se (podle IAS 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování) musí zařadit všechny finanční investice (a určité finanční závazky):

1) Půjčky a pohledávky vytvořené účetní jednotkou (loans and receivables originated by the enterprise).

2) Finanční majetek nebo závazky držené k obchodování, neboli obchodovaný finanční majetek nebo závazky (financial assets or liabilities held for trading).

1) Finanční majetek nedržený za účelem obchodování, neboli finanční majetek na prodej(available-for-sale financial assets).

2) Finanční investice držené do splatnosti (held-to-maturity investments).

Protože účetní postupy se odvíjejí a jsou určeny třídou, do které byla investice zařazena, je nezbytné správně chápat kritéria, která se musí používat při zařazování investic do těchto tříd.

Do třídy půjčky a pohledávky se řadí všechny „nároky na peníze“ (claims to cash), které vznikly jako důsledek dodávání zboží, výrobků nebo služeb, nebo poskytování úvěrů v rámci běžné obchodní činnosti firmy.  Účetní jednotka sem tak zařadí jak všechny pohledávky z obchodního styku, spotřebitelské úvěry, leasing, apod., tak směnky a jiné finanční nástroje, pokud vznikly jako důsledek běžné obchodní činnosti jednotky.

Jediná výjimka jsou ty půjčky a pohledávky, které má jednotka v úmyslu v krátké době (obvykle chápáno do měsíce nebo nejpozději do čtvrt roku po vzniku) prodat.  Tyto půjčky a pohledávky se pak zařazují do třídy obchodované (k obchodování).

Do třídy obchodované (trading) se řadí všechny investice, pokud jsou součástí portfolia investic vykazujícího známky obchodování.  Pod pojmem obchodování se rozumí častý nákup a opětný prodej za účelem získat zisk.  Věcně se této činnosti říká spekulace, a tak by se třída obchodované měla chápat jako třída spekulace.

Do třídy na prodej  (available for sale) se řadí všechny investice, které se nemohou zařadit do žádné z ostatních čtyř tříd.  Věcně to znamená, že do této třídy se zařazují všechny finanční investice, které účetní jednotka drží z jiného důvodu než spekulace, například ze strategických obchodních důvodů[5].  Do této třídy se tak zařazují všechny nespekulativní majetkové investice a všechny nespekulativní dlužné investice (kromě těch, které má účetní jednotka v úmyslu držet do splatnosti).

Do třídy držené do splatnosti (held to maturity) se řadí všechny investice[6], které účetní jednotka má v úmyslu a je schopná je držet do splatnosti.  Věcně to znamená, že do této třídy firmy zařazují investice, které mají pokrýt dlouhodobé finanční potřeby (například, pokud účetní jednotka má v úmyslu za pět let postavit novou výrobní halu, mohla by nyní investovat do pětiletých dluhopisů, které pokryjí tento výdaj).

Přesun mezi třídami se všeobecně povoluje, až na přesun z třídy držené do splatnosti, který se zakazuje, s výjimkou těchto situací:

1) Významné zhoršení finanční situace dlužníka (například pokles ratingu z AA na BB).

2) Změna v daňovém zákonu, která eliminuje nebo významně snižuje osvobození úroků od daní.

3) Koupě nebo prodej obchodní jednotky (například likvidace segmentu).

4) Změna v regulačním prostředí, která změní povinnosti držitele dluhopisů držet jen určité druhy investic (například změna nástrojů, do kterých mohou investovat pojišťovny).

5) Změna v regulačním prostředí, která změní kapitálové požadavky investora (například změna minimálního kapitálu u bank).

6) Změna rizik používaných k posouzení, zda investice vyhovuje, či nevyhovuje požadavkům regulátora.

Kde je povolen přesun mezi třídami, provádí se v reálné hodnotě investice. Tento přesun stanoví novou cenovou bázi (cost basis) ke dni přesunu.

Dlužné finanční investice a půjčky a pohledávky

I přes to, že Mezinárodní účetní standard 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování všeobecně nedovoluje firmám vykazovat půjčky a pohledávky dohromady s investicemi drženými do splatnosti, na obě tyto třídy se používá srovnatelný účetní postup.  Z tohoto důvodu se diskuse o třídě půjčky a pohledávky uvádí v této části kapitoly společně s diskusí o investicích držených do splatnosti.

Pokud se jedná o finanční investice, je všeobecným pravidlem, že všechny finanční investice se povedou v účetnictví v reálné hodnotě (která se obvykle rovná tržní hodnotě). 

Výjimka k všeobecnému pravidlu

První výjimkou k všeobecnému pravidlu jsou půjčky a pohledávky a finanční investice držené do splatnosti[7].  Tyto investice se vedou v účetnictví za použití metody „amortizované pořizovací hodnoty“ (amortized cost method), která vznikne při aplikaci „efektivní úrokové míry“ (effective interest rate).

Druhou výjimkou k všeobecnému pravidlu jsou ostatní finanční investice (kromě půjček, pohledávek a finančních investic držených do splatnosti), které se neobchodují na aktivním a likvidním trhu, a proto u nich nelze objektivně zjistit reálnou hodnotu.  Tyto investice se vedou v účetnictví v nižší z pořizovací nebo reálné hodnoty[8] s tím, že pokles hodnoty se kvalifikuje jako „impairment“ (snížení hodnoty aktiva).

Příklady - dlužné finanční investice

Příklad - účtování třídy obchodované:

Dne 15.6.2003 firma XYZ koupí na trhu 100 pětiletých směnek vydaných jako cenné papíry firmou ABC v předchozím roce.  Za tyto směnky zaplatí 955 000 Kč a míní je v krátké době znovu prodat.  Dne 30.6.2003 se směnky obchodují za 9 590 Kč a dne 31.7.2003 je firma prodá za 9 640 Kč.

15.6.2003

Investice

955 000

Peníze

955 000

Zaúčtování pořízené investice.


30.6.2003

Investice

4 000

Zisk

4 000

Zaúčtování zisku na investici.


31.7.2003

Peníze

964 000

Investice

959 000

Zisk

5 000

Zaúčtování zisku na investici a prodej investice.


Při účtování této třídy je také možné zvolit (místo metody přímého odpisu, která se používá na předchozím příkladě) metodu opravné položky (allowance method).  Pokud by firma XYZ zvolila tuto metodu, účtovala by takto:

15.6.2003

Investice

955 000

Peníze

955 000

Zaúčtování pořízené investice.


30.6.2003

Opravná položka

4 000

Zisk

4 000

Zaúčtování zisku na investici.


31.7.2003

Peníze

964 000

Investice

955 000

Opravná položka

4 000

Zisk

5 000

Zaúčtování zisku na investici a prodej investice.


Je důležité si všimnout, že účetní jednotka zachází s nerealizovaným ziskem 4 000 Kč stejně, jako s realizovaným ziskem 5 000 Kč. Obě tyto položky promítne na výsledovku tak, aby se staly součástí běžného hospodářského výsledku (profit from operating activities nebo net income).

Pokud se jedná o investice ve třídě na prodej, IAS 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování momentálně umožňuje výběr ze dvou účetních metod.  Podle první se nerealizované zisky a ztráty vyplývající ze změny v reálné hodnotě promítnou na výsledovku, kde ovlivní výši běžného hospodářského výsledku.  Podle druhé se změny promítnou přímo do kapitálu, a tak výši běžného hospodářského výsledku neovlivní.  Protože chystané změny Standardu 39 počítají s tím, že první metoda přestane být povolená,  uvádí se zde příklad pouze druhé metody.

Příklad - účtování třídy na prodej[9]:

Dne 1.1.2003 společnost XYZ nakoupí na trhu deset pětiletých směnek za 458 844 Kč. Nominální hodnota každé směnky je 50 000 Kč a kupónová sazba 10% p.a. (placena půlročně vždy k 30.6. a k 31.12.), vydaných firmou ABC.  Protože je hodlá držet po předem neurčenou dobu, XYZ směnky zařadí do třídy na prodej.  Dne 30.6.2004 se společnost rozhodne investici zlikvidovat a směnky prodá na trhu.

Protože XYZ zaplatila méně než nominální hodnotu, musí nejprve spočítat skutečný (efektivní / implicitní) úrok (effective / implicit interest rate).  Tento úrok lze spočítat několika způsoby, mezi které patří funkce „řešitel“ (v tabulkovém procesoru jako je MS ExcelTM) a „metoda pokusu a omylu“.  Protože účetní, který případ účtuje, považuje metodu pokusu a omylu za nejjednodušší, zvolí si ji.

První krok této metody je vytvoření tabulky (jako je následující) v tabulkovém procesoru, kde sloupeček A je období, sloupeček B je peněžní tok, sloupeček C je diskontní sazba (která se bude počítat) a sloupeček D obsahuje vzorec pro současnou hodnotu (PV = B / (1+ C)A). 

Druhý krok spočívá v tom, že se zkouší různé diskontní sazby do té doby, než se najde taková, která vede k tomu, že se současná hodnota budoucích peněžních toků rovná pořizovací hodnotě investice. 

Protože diskontování peněžních toků sazbou 6.125% vede k tomu, že se jejich současná hodnota rovná 458 844 Kč, je v tomto příkladě 6.125%  efektivní úroková sazba související s touto investicí.

Zde je také důležité si všimnout, že vzhledem k tomu, že úrok se platí pololetně, účetní jednotka musí spočítat pololetní sazbu.  Pokud by spočítala pouze roční a tu jednoduše vydělila dvěma, vznikl by rozdíl.  Všeobecně účetní jednotka má zjistit sazbu s periodicitou, která je stejná jako periodicita peněžního toku, který diskontuje.

Tabulka na zjištění efektivní diskontní sazby

Obd.

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

A

B

C

D=B/(1+C)^A

1

25 000

6.13%

23 557

2

25 000

6.13%

22 198

3

25 000

6.13%

20 916

4

25 000

6.13%

19 709

5

25 000

6.13%

18 572

6

25 000

6.13%

17 500

7

25 000

6.13%

16 490

8

25 000

6.13%

15 538

9

25 000

6.13%

14 641

10

525 000

6.13%

289 723

Zaplacená částka

458 844

Nominální hodnota investice

(500 000)

Prémie (diskont)

(41 156)


Jakmile firma zjistí efektivní úrokovou sazbu, touto sazbou rozpustí (amortizuje) diskont.

Tabulka na amortizaci diskontu

Obd.

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Přijatý úrok

Amortizace diskontu

A

B

C = A x B

D

E = C - D

1

 458 844

6.13%

28 104

25 000

3 104

2

 461 948

6.13%

28 294

25 000

3 294

3

 465 242

6.13%

28 496

25 000

3 496

4

 468 738

6.13%

28 710

25 000

3 710

5

 472 448

6.13%

28 937

25 000

3 937

6

 476 386

6.13%

29 179

25 000

4 179

7

 480 564

6.13%

29 435

25 000

4 435

8

 484 999

6.13%

29 706

25 000

4 706

9

 489 705

6.13%

29 994

25 000

4 995

10

 494 700

6.13%

30 300

25 000

5 300

41 156


Protože investice je zařazená do třídy na prodej, firma také musí sledovat změny v její reálné hodnotě.  V tomto případě, protože se investice obchoduje na trhu, rovná se reálná hodnota hodnotě tržní. Její vývoj se sleduje v sloupečku E následující tabulky (ta je rozdělená do dvou částí, aby se vešla na stránku).

Tabulka ke sledování změn v reálné hodnotě

Datum

Účetní hodnota investice

Rozpuštění diskontu

Čistá hodnota diskontu

Čistá hodnota investice

A, A = A + F

B

C, C = C – B

D = A - C

01.01.2003

500 000

-

41 156

458 844

31.03.2003

500 000

1 552

39 604

460 396

30.06.2003

501 787

1 552

38 052

463 735

30.09.2003

500 512

1 647

36 405

464 107

31.12.2003

503 079

1 647

34 758

468 321

31.03.2004

496 273

1 748

33 010

463 263

30.06.2004

496 100

1 748

31 262

464 838


Tabulka ke sledování změn v reálné hodnotě (pokračování)

Čistá hodnota investice

Tržní hodnota investice

Zisk (ztráta)

Přeceněná hodnota investice

Kumulace zisku (ztráty)

D

E

F = E - D

G, G = G + F

H, H = H + F

458 844

-

-

500 000

-

460 396

462 183

1 787

501 787

1 787

463 735

462 460

(1 275)

500 512

512

464 107

466 674

2 567

503 079

3 079

468 321

461 515

(6 806)

496 273

( 3 727)

463 263

463 090

( 173)

496 100

( 3 900)

464 838

469 711

4 873

500 973

973


Poznámka: tento příklad znázorňuje účetní postup při čtvrtroční periodicitě (kde je nutné časově rozlišit úrok a amortizaci diskontu).  Pro jednoduchost všechny následující příklady předpokládají roční periodicitu.

1.1.2003

Investice

500 000

Diskont

41 156

Peníze

458 844

Zaúčtování pořízené investice.


31.3.2003

Investice

1 787

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

1 787

Pohledávka na úrokový příjem

12 500

Diskont

1 552

Příjmový úrok

14 052

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu a časové rozlišení úroků.


30.6.2003

Kumulace zisků a ztrát v kapitálu

1 275

Investice

1 275

Peníze

25 000

Diskont

1 552

Příjmový úrok

14 052

Pohledávka na úrokový příjem

12 500

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu a přijetí splátky úroků.


30.6.2004

Investice

4 873

Kumulace zisků a ztrát v kapitálu

4 873

Peníze

25 000

Diskont

1 748

Příjmový úrok

14 248

Pohledávka na úrokový příjem

12 500

Peníze

469 711

Diskont

31 262

Kumulace zisků a ztrát v kapitálu

973

Investice

500 973

Realizovaný zisk z prodeje investice

973

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu a prodej investice.


Poznámka: předchozí předkontace uvádějí všechny individuální součásti zápisů (pro účel přehlednosti) odděleně.  V praxi by se samozřejmě zkombinovaly, například takto:

Peníze

494 711

Diskont

33 010

Investice

496 100

Příjmový úrok

14 248

Pohledávka na úrokový příjem

12 500

Kumulace zisků a ztrát v kapitálu

3 900

Realizovaný zisk z prodeje investice

973

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu, časové rozlišení úroků a její prodej.


Podle IAS 39, odstavec 117, pokud dojde ke „snížení hodnoty aktiva“ (impairment), ztráta, která byla kumulovaná v kapitálu, se má „realizovat“ tím, že se sníží hodnota investice.

Příklad – snížení hodnoty investice:

Ke dni 15.6.03 firma ABC (z předchozího příkladu) oznámí, že nebude dál schopná platit úroky a že pravděpodobně nebude schopná zaplatit celou jistinu.  Kapitálový trh na tuto zprávu reaguje tak, že tržní hodnota směnek klesne na 227 230 Kč ke dni 30.6.03. 

Protože se jedná o  pokles hodnoty, firma XYZ je povinná pokles nejprve zaúčtovat a pak okamžitě „realizovat“ (všechny nerealizované zisky a ztráty, které byly kumulovány v kapitálu, musí promítnout do běžného hospodářského výsledku).  Protože účetní postup je poněkud komplikovaný, uvádí se v jednotlivých krocích spolu s vysvětlivkami.

První krok: protože firma (v předchozím kvartálu) uznala příjmový úrok v domnění, že úrok skutečně obdrží, vzniklou pohledávku musí odepsat.

30.06.2003

Ztráta

12 500

Pohledávka na úrokový příjem

12 500

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


Poznámka: 1 552 Kč, které se vztahovaly k diskontu, se odepisovat nemusí, protože o tuto částku se už diskont snížil.  Dále, protože v období, kdy XYZ pohledávku vytvořila, se domnívala, že úrok skutečně obdrží, jedná se o ztrátu, nikoli o „reversal“ (kde by se pohledávka zaúčtovala oproti snížení zisku).

Druhý krok: protože firma ABC nebude už nadále platit žádné úroky, diskont který XYZ při nákupu směnek získala, není už nadále opodstatněný a XYZ ho odepíše.

30.06.2003

Diskont

39 604

Investice

39 604

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


Třetí krok: XYZ investice přecení k reálné hodnotě.

30.06.2003

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

234 953

Investice

234 953

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


Poznámka: 501 787 - 39 604 = 462 183, 462 183 - 227 230 = 234 953.

Čtvrtý krok: nakonec XYZ „realizuje“ ztrátu tím, že rozpustí kumulaci zisků a ztrát, která byla vedená v kapitálu, do běžného hospodářského výsledku.

30.06.2003

Ztráta

234 953

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

234 953

Zaúčtování odpisu kumulované ztráty v kapitálu kvůli trvalému poklesu hodnoty investice.


Reversal

Podle platných pravidel ke dni vydání této publikace je možné investice přecenit (reverse impairment), pokud jejich hodnota znovu vzrostla.  Podle změn, které mají vstoupit v platnost během roku 2003, možnost přecenění odpadá.  Podle nových pravidel impairment definitivně stanovuje novou cenovou bázi (cost basis).  Pokud by reálná hodnota investice ve třídě na prodej znovu vzrostla, změna by se promítla do kapitálu, kde by se kumulovala a ponechala až do té doby, než by se investice likvidovala (nebo by hodnota znovu poklesla natolik, že by bylo nutné zaúčtovat další snížení její hodnoty - impairment).

Příklad - účtování třídy držené do splatnosti:

Dne 1.1.2003 firma XYZ vynaloží  927 904 Kč za 1 000 obchodovatelných, pětiletých směnek v nominální hodnotě 1 000 Kč za směnku a 10% kupónem vydaných firmou ABC.  Protože směnky míní a je schopná držet do splatnosti, zařadí je do třídy držené do splatnosti.

Jako první krok společnost zjistí efektivní úrokovou sazbu metodou pokusu a omylu v této tabulce: 

Tabulka pro kalkulaci úrokové sazby

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

A

B

C

D = B / (1+ C)A

1

100 000

12%

89 285

2

100 000

12%

79 719

3

100 000

12%

71 178

4

100 000

12%

63 552

5

1 100 000

12%

624 170

Současná hodnota

927 904

Nominální hodnota

(1 000 000)

(Diskont) prémie

(72 096)


V tomto příkladě je efektivní úroková sazba 12%. 

Poznámka: pokud investor zaplatí méně než nominální hodnotu za investici, vznikne diskont a efektivní sazba je vždy vyšší než nominální.  V opačném  případě vznikne prémie a efektivní sazba je nižší než nominální.  Například, pokud by firma místo 927 904 Kč zaplatila 1 079 854 Kč, efektivní úroková sazba by byla 8%.

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

1

100 000

8%

92 592

2

100 000

8%

85 734

3

100 000

8%

79 383

4

100 000

8%

73 503

5

1 100 000

8%

748 642

Současná hodnota

1 079 854

Nominální hodnota

(1 000 000)

(Diskont) prémie

79 854


Jakmile firma zjistí efektivní úrokovou sazbu, může sestavit následující amortizační tabulku, která jí umožní amortizovat diskont nebo prémii.  To provede tak, že do prvního sloupečku A zadá čistou hodnotu investice, neboli částku, kterou za investici zaplatila.  Do druhého sloupečku B zadá úrokovou sazbu, kterou spočítala v předchozím kroku.  Ve třetím sloupečku C tyto položky vynásobí a získá efektivní úrok, který promítne na výsledovku jako  finanční výnos.  V posledním sloupečku E odečte úrok, který investice skutečně vyplatila (sloupeček D) od efektivního úroku, a tím zjistí snížení diskontu (nebo případně prémie).

Poslední krok spočívá v tom, že tuto hodnotu odečte od diskontu (nebo případně prémie), a tím navýší (nebo případně sníží) čistou hodnotu investice (sloupeček A) na další řádce (2. období).  V následujícím období celý proces zopakuje. Takto postupuje až do konce.

Amortizační tabulka

Období

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Přijatý úrok

Amortizace diskontu

A

B

C = A x B

D

E = C - D

1

927 904

12%

111 349

100 000

11 349

2

939 253

12%

112 710

100 000

12 710

3

951 963

12%

114 236

100 000

14 236

4

966 199

12%

115 944

100 000

15 944

5

982 143

12%

117 857

100 000

17 857

Amortizace diskontu

72 096


Poznámka: pro kontrolu, zda postup je správný, se mohou sečíst všechny hodnoty v sloupečku E.  Pokud se tento součet rovná diskontu, postup byl správný. 

Jakmile XYZ vypočítá amortizaci diskontu, může případ zaúčtovat (pro účel přehlednosti je zobrazen pouze příjem první a poslední splátky).

1.1.2003

Investice

1 000 000

Diskont

72 096

Peníze

927 904

Zaúčtování pořízené investice.


31.12.2003

Peníze

100 000

Diskont

11 349

Příjmový úrok

111 349

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12.2007

Peníze

1 100 000

Diskont

17 857

Investice

1 000 000

Příjmový úrok

117 857

Zaúčtování příjmu úroku  jistiny a rozpuštění diskontu.


Dlužné finanční investice: impairment (snížení hodnoty)

Protože se investice ve třídě obchodované už vedou v reálné hodnotě, není nutné hovořit o tom, jak postupovat v případě, zda tato hodnota poklesne.  Na druhé straně pokud je investice vedená ve třídě na prodej (v případě, že účetní jednotka zvolí postup, kde změny v reálné hodnotě sleduje jako součást kapitálu), nebo držené do splatnosti, je nutné účetně zobrazit poklesy (IAS 39 odstavec 73). 

Podle odstavce 109 Standardu 39, musí účetní jednotka  při každé závěrce provést posouzení (review) všech svých investic, aby zjistila, zda „existují nějaké objektivní důkazy“ o tom, že hodnota investic poklesla.  Podle odstavce 110 mezi takové důkazy patří:

Dlužník je ve finanční tísni.

Dlužník porušil ustanovení dohody tím, že zmeškal splátku úroku a / nebo jistiny[10].

Věřitel dlužníkovi poskytl nějakou úlevu (například umožnil prodloužení splácení, nebo snížil splátky) kvůli finanční tísni dlužníka.

Bankrot, nucená správa nebo finanční reorganizace dlužníka je pravděpodobná[11].

V předchozím období se muselo zaúčtovat snížení hodnoty - impairment.

Investice se stala neobchodovatelnou kvůli finanční tísni dlužníka[12].

U pohledávek historická zkušenost naznačuje, že se nakonec neobdrží platba, která se rovná nominální hodnotě pohledávky.

Na zobrazení snížení hodnoty - impairmentu v rozvaze účetní jednotka může používat buď metodu přímého odpisu, nebo opravnou položku (allowance).  Na výsledovku však v každém případě promítne ztrátu (která se započítává do běžného hospodářského výsledku).  Pokud se později ukáže, že investice znovu nabyla svoji hodnotu, investice se znovu zhodnotí opačným zápisem (reversal)[13].

Příklad – snížení hodnoty - impairment u investic v třídě držené do splatnosti: Dne 1.1.2003 firma XYZ koupila 10 dluhopisů s 6% ročním kuponem placeným každého 31.12 v celkové nominální hodnotě 100 000 Kč, splatné 31.12.2012, vydané společností ABC.  Za tuto investici vydala 86 580 Kč.

Tabulka pro kalkulaci úrokové sazby

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

A

B

C

D = B / (1+ C)A

1

6 000

8%

5 556

2

6 000

8%

5 144

3

6 000

8%

4 763

4

6 000

8%

4 410

5

6 000

8%

4 083

6

6 000

8%

3 781

7

6 000

8%

3 501

8

6 000

8%

3 242

9

6 000

8%

3 001

10

106 000

8%

49 099

Současná hodnota

86 580

Nominální hodnota

(100 000)

(Diskont) prémie

(13 420)


1.1.2003

Investice

100 000

Diskont

13 420

Peníze

86 580

Zaúčtování pořízené investice.


Amortizační tabulka

Období

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Přijatý úrok

Amortizace diskontu

A

B

C = A x B

D

E = C - D

1

86 580

8%

6 926

6 000

926

2

87 506

8%

7 000

6 000

1 000

3

88 507

8%

7 081

6 000

1 081

4

89 587

8%

7 167

6 000

1 167

5

90 754

8%

7 260

6 000

1 260

6

92 015

8%

7 361

6 000

1 361

7

93 376

8%

7 470

6 000

1 470

8

94 846

8%

7 588

6 000

1 588

9

96 433

8%

7 715

6 000

1 715

10

98 148

8%

7 852

6 000

1 852

Amortizace diskontu

13 420


31.12.2003

Peníze

6 000

Diskont

926

Příjmový úrok

6 926

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Dne 1.12.2007 firma ABC svým věřitelům oznámí, že už dál nebude schopna splácet úroky a až dojde ke splatnosti dluhopisů, že jim pravděpodobně bude schopna zaplatit pouze 50% nominální hodnoty. Protože společnost XYZ předpokládá, že společnost ABC nebude schopna zaplatit ani slíbených 50%, provede následující zápis.

1.12.2007

Ztráta

90 754

Diskont

9 246

Investice

100 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Pokud by společnost XYZ měla jistotu, že společnost ABC skutečně bude schopná zaplatit 50%, provede následující kalkulaci a zápis (investor by však měl původní diskontní sazbu upravit tak, aby zohlednila změnu okolností a nové riziko spojené s investicí):

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

1

0

15%

0

2

0

15%

0

3

0

15%

0

4

0

15%

0

5

0

15%

0

6

50 000

15%

21 616

Současná hodnota

21 616

Nominální hodnota

(50,000)

(Diskont) prémie

(28 384)


1.12.2007

Ztráta

69 138

Diskont

19 138

Investice

50 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Poznámka: celkový diskont se rovná 28 384, co je součet zbývajícího diskontu 9 246 a navýšení diskontu 19 138.

Nakonec firma znovu spočítá amortizaci diskontu a případ zaúčtuje podle nových skutečností.

Období

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Přijatý úrok

Amortizace diskontu

1

21 616

15%

3 243

0

3 243

2

24 859

15%

3 729

0

3 729

3

28 588

15%

4 288

0

4 288

4

32 876

15%

4 931

0

4 931

5

37 807

15%

5 671

0

5 671

6

43 478

15%

6 522

0

6 522

Amortizace diskontu

28 384


31.12.2007

Diskont

3 243

Příjmový úrok

3 243

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12.2012

Peníze

50 000

Diskont

6 522

Investice

50 000

Příjmový úrok

6 522

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Mezinárodní účetní standardy také umožňují firmám vytvořit opravnou položku (allowance), místo toho, aby investici odepsaly přímo. V tomto případě by firma účtovala takto:

1.12.2007

Ztráta

69 138

Diskont

19 138

Opravná položka

50 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12.2012

Peníze

50 000

Diskont

6 522

Opravná položka

50 000

Investice

100 000

Příjmový úrok

6 522

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Další možnost, kterou Mezinárodní účetní standardy dnes firmám poskytují, je zrušit (reverse) dříve zaúčtované snížení hodnoty - impairment, pokud pomine důvod pro zaúčtování původního impairmentu.

Reversal

Podle platných pravidel ke dni vydání této publikace je možné investice přecenit (reverse impairment), pokud jejich hodnota znovu vzrostla.  Podle změn, které mají vstoupit v platnost během roku 2003 možnost přecenění odpadá.  Podle nových pravidel bude  impairment definitivně stanovovat novou cenovou bázi (cost basis).  Pokud by reálná hodnota investice držené do splatnosti znovu vzrostla, účetní jednotka nebude mít možnost toto zvýšení účtovat (může však o něm informovat v příloze), kromě případu, že investici likviduje. Pokud návrhy vejdou v platnost beze změn, postup znázorněný v následujícím příkladě nebude nadále povolen.

Příklad – zrušení původního snížení hodnoty investice (reverse impairment)

Dne 4.12.2010 firma ABC svým věřitelům oznámí, že bude nakonec schopna zaplatit celou jistinu a že začne platit roční úrok ve výši 4% pro zbývající tři roky.  Společnost XYZ provede následující kalkulaci a zápis (diskontní sazbu znovu upraví tak, aby zohlednila nové skutečnosti):

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

1

4 000

10%

3 636

2

4 000

10%

3 306

3

104 000

10%

78 137

Současná hodnota

85 079

Nominální hodnota

(100 000)

(Diskont) prémie

(14 921)



1.12. 2010

Investice

50 000

Diskont

2 203

Ztráta

52 203

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.



Poznámka: po zaúčtování impairmentu se má od nového diskontu během dalších třech období zaúčtovat příjmový úrok v celkové výši 11 260 = 3 243 + 3 729 + 4 288.  Pokud se tato částka odečte od diskontu, zbude 17 124 = 28 384 - 11 260.  Pokud se od této částky odečte nově spočítaný diskont 14 921, vykázaný diskont se musí snížit o 2 203.

Období

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Přijatý úrok

Amortizace diskontu

1

85 079

10%

8 508

4 000

4 508

2

89 587

10%

8 959

4 000

4 959

3

94 545

10%

9 454

4 000

5 454

Amortizace diskontu

14 921



31.12.2010

Peníze

4 000

Diskont

4 508

Příjmový úrok

8 508

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.



31.12.2012

Peníze

104 000

Diskont

5 454

Investice

100 000

Příjmový úrok

9 454

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Půjčky a pohledávky

Půjčky a pohledávky se mohou (na základě příčiny jejich vzniku, splatnosti a platebních podmínek) rozdělit do dvou všeobecných kategorií:

1) Pohledávky z obchodního styku a nesériové (term) půjčky.

2) Sériové (serial) půjčky.

V praxi se tyto dvě třídy od sebe liší tím, že u první třídy může účetní jednotka půjčku nebo pohledávku vést v nominální hodnotě, zatímco v druhém případě ji musí diskontovat.  Je to proto (i když Standard 39 všeobecně vyžaduje, aby se všechny půjčky a pohledávky diskontovaly), že odstavec 74 poskytuje výjimku pro krátkodobé pohledávky, se kterými není spojen žádný úrok. Tyto pohledávky se mohou vést v nominální hodnotě.

Z této výjimky vyplývá, že pokud firma prodá zboží na fakturu, fakturu nemusí diskontovat.  Z této výjimky však také vyplývá, že pokud firma za zboží dostane směnku nebo jiný finanční nástroj, nemusí jej diskontovat, pokud s nástrojem není spojen žádný úrok. 

Na druhé straně, jakmile je finanční nástroj spojen s úrokem (i v případě, že  pouze implicitně), výjimka přestane platit a diskontování je povinné.

Příklad -  finanční nástroj spojený s úrokem:

Dne 1.1.2003 firma XYZ prodá firmě ABC stroj, který běžně prodává za 100 000 Kč. Jako výměnu dostane směnku v nominální hodnotě 108 000 Kč splatnou 31.12.2003.  Protože tato směnka (implicitně) platí roční úrok (ve výši 8%), firma výnosy nemůže zaúčtovat v nominální hodnotě směnky, nýbrž v její současné hodnotě.

1.1.2003

Směnka

108 000

Výnosy

100 000

Diskont

8 000

Zaúčtování prodeje za směnku.


Protože směnka je však krátkodobá, nemusí na amortizaci diskontu počítat s efektivní úrokovou sazbou, ale může diskont jednoduše časově rozlišit lineárně (na měsíce nebo čtvrtroky).

31.3.2003

Diskont

2 000

Příjmové úroky

2 000

Zaúčtování amortizaci diskontu.


Je důležité si všimnout, že hodnota prodaného stroje se považuje za normální výnos (protože v tomto příkladě směnka slouží pouze jako náhrada pohledávky).  Úrok související se směnkou je však finanční výnos.  Důvodem je to, že firma XYZ de facto poskytuje firmě ABC financování, stejně jako kdyby jí výrobek prodala na úvěr nebo leasing.

Pokud finanční nástroj trvá déle než jeden rok, firma na amortizaci diskontu musí používat efektivní diskontní sazbu.


Příklad - finanční nástroj spojený s úrokem:

Dne 1.1.2003 firma XYZ prodá firmě ABC stroj, který běžně prodává za 10 000 Kč za směnku s nominální hodnotou 12 544 Kč splatnou 31.12.2004.

Období

Čistá směnka

Úroková sazba

Úrok

1

2

Diskont


1.1.2003

Směnka

12 544

Výnosy

10 000

Diskont

2 544

Zaúčtování prodeje za směnku.


31.12.2003

Diskont

Příjmové úroky


Poznámka: pro meziroční vykazování firma může spočítaný roční úrok časově rozlišit.  Na příklad 31.3.2003 by do příjmového úroku (oproti diskontu) zaúčtovala 300.

31.12.2004

Peníze

12 544

Diskont

Směnka

12 544

Příjmové úroky

Zaúčtování amortizace diskontu a přijetí platby za směnku.


Je také nutné upozornit na to, že pokud finanční nástroj má objektivně zjistitelnou hodnotu, postup se poněkud liší.  Místo toho, aby se výnosy vykázaly v hodnotě prodaného stroje, zaúčtují se v hodnotě získaného finančního nástroje.

Příklad - finanční nástroj, který má tržní hodnotu:

Dne 1.1.2003 firma ABC zaregistruje na prodej 10 000 pětiletých, devítiprocentních dluhopisů s nominální hodnotou 1 000 Kč, které bude vydávat podle potřeb.  Během roku 2003 prodá celkem 5 000 těchto dluhopisů a ty se začnou obchodovat na sekundárním trhu.  Dne 4.2.2004 XYZ prodá firmě ABC stroj, který obvykle prodává za 50 000 Kč za 50 těchto dluhopisů, které míní držet do jejich splatnosti.  Tentýž den se dluhopisy obchodují na trhu za 990 Kč.

4.2.2004

Dluhopisy

50 000

Diskont[14]

500

Výnosy

49 500

Zaúčtování koupi stroje za dluhopisy.


Poznámka: v případě, že by XYZ dluhopisy znovu prodala, případný zisk nebo ztráta by se vztahovala na tuto finanční operaci, nikoli na prodaný stroj.

Na nesériové půjčky[15] (kde se během trvání půjčky platí pouze úrok s tím, že celá jistina se zaplatí na konci) se sice výjimka z odstavce 74 nevztahuje, ale protože jejich nominální hodnota[16] se rovná jejich současné hodnotě, postupuje se podobně jako u krátkodobých pohledávek z obchodního styku.

Příklad -  nesériová půjčka:

Dne 1.1.2003 firma XYZ půjčí firmě ABC 100 000 Kč na pět let s tím, že po dobu těchto pěti let firma ABC bude ročně splácet úrok ve výši 8% každého 31.12. příslušného roku.

Tabulka pro kalkulaci úrokové sazby

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

A

B

C

D = B / (1+ C)A

1

8 000

8%

7 407

2

8 000

8%

6 859

3

8 000

8%

6 351

4

8 000

8%

5 880

5

8 000

8%

5 445

5

100 000

8%

68 058

Současná hodnota

100 000


Pokud by XYZ diskontovala tento peněžní tok, zjistila by, že nominální hodnota půjčky se skutečně rovná její současné hodnotě.  Půjčku tak zaúčtuje v nominální hodnotě a roční úrok pouze časově rozliší na čtvrtroky (nebo měsíce, pokud musí reportovat měsíčně).

1.12. 2003

Půjčka

100 000

Peníze

100 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12. 2003

Peníze

8 000

Příjmový úrok

8 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12. 2007

Peníze

108 000

Půjčka

100 000

Příjmový úrok

8 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Sériové půjčky (neboli klasické splátky) jsou ty půjčky, kde dlužník postupně splácí jak úrok, tak jistinu (do této kategorie patří například spotřebitelské úvěry a jiné financování, nebo leasing ze strany pronajímatele[17]).

Na rozdíl od nesériových půjček, u sériových je nutné používat metodu „amortizování pořizovací hodnoty“ s tím, že na čistou hodnotu půjčky se každé období aplikuje „efektivní úroková míra“, aby se mohlo spočítat rozdělení splátek na příjmový úrok a snížení jistiny.

Příklad - sériová půjčka:

Dne  1.1.2003 firma XYZ půjčí firmě ABC 100 000 Kč na pět let s tím, že firma ABC bude platit 8% a bude splácet jak úrok, tak jistinu ročně každého 31.12.  Nejprve firma XYZ (metodou pokusu a omylu[18]) zjistí splátku[19].

Období

Peněžní tok

Diskontní sazba

Současná hodnota

1

25 046

8%

23 191

2

25 046

8%

21 473

3

25 046

8%

19 882

4

25 046

8%

18 409

5

25 046

8%

17 045

Současná hodnota

100 000


Pak sestaví splátkový kalendář[20].

Amortizační tabulka

Období

Čistá hodnota

Diskontní sazba

Příjmový úrok

Splátka

Amortizace půjčky

A, A = A - E

B

C = A x B

D

E = D - C

1

100 000

8%

8 000

25 046

17 046

2

82 954

8%

6 636

25 046

18 409

3

64 545

8%

5 164

25 046

19 882

4

44 663

8%

3 573

25 046

21 473

5

23 190

8%

1 855

25 046

23 190

25 228

125 228

100 000


Poté, co je vše spočteno, se případ zaúčtuje takto:

1.12. 2003

Půjčka

100 000

Peníze

100 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12. 2003

Peníze

25 046

Půjčka

17 046

Příjmový úrok

8 000

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


31.12. 2007

Peníze

25 046

Půjčka

1 855

Příjmový úrok

23 190

Zaúčtování příjmu úroku a rozpuštění diskontu.


Protože spřízněné osoby často nejednají dobrovolně, IAS 24 – Spřízněné strany vyžaduje od firem, aby informovaly o všech transakcích se spřízněnými osobami (a také o všech vztazích s osobami, které mají rozhodující vliv, i když k žádné transakci nedošlo).  V praxi[21] mohou firmy také jako součást této informace, tvrdit, že transakce se spřízněnými osobami byly uzavřeny v „tržních podmínkách.“ Problematika Spřízněných stran je zpracována v prvním dílu knihy IAS v příkladech.

Příklad  - půjčka spřízněné osobě:

Dne 1.1.2003 firma XYZ půjčí manželce předsedy správní rady 100,000 Kč na dva roky s tím, že paní manželka platí 2% úrok a celou částku (včetně úroku) zaplatí za dva roky.  Pokud by si paní manželka půjčila od banky, zaplatila by 12% úrok.

Nejprve firma spočítá současnou hodnotu půjčky: 82,908 = 104 000 / (1+12%)2.  Pak aplikuje metodu amortizování pořizovací ceny pomocí podobné tabulky:

Tabulka na rozpuštění diskontu

Čistá hodnota půjčky

2% úroková sazba

12% úroková sazba

Amortizace diskontu

A, A = A + C

B = 100 000 x 2%

C = A x 12%

D = C - B

82 908

2 000

9 949

7 949

92 857

2 000

11 143

9 143

4 000

21 092

17 092


Zde je nutné si všimnout, že úrok, který je spřízněná osoba zavázaná platit, snižuje amortizaci diskontu.

1.1.2003

Investice

100 000

Odložený příjmový úrok

17 092

Peníze

100 000

Diskont

17 092

Zaúčtování půjčky spřízněné osobě.


31.12.2003

Diskont

7 949

Ostatní odměny[22]

7 949

Pohledávka na úrok

2 000

Příjmový úrok

9 949

Odložený příjmový úrok

7 949

Zaúčtování tržby a nákladů spojených s půjčkou spřízněné osobě.


31.12.2004 (pokud spřízněná osoba půjčku zaplatí)

Diskont

9 143

Ostatní odměny

9 143

Pohledávka na úrok

2 000

Peníze

104 000

Příjmový úrok

11 143

Odložený příjmový úrok

9 143

Investice

100 000

Pohledávka na úrok

4 000

Zaúčtování tržby a nákladů spojených s půjčkou spřízněné osobě.


31.12.2004 (pokud firma spřízněné osobě půjčku odpustí)

Diskont

9 143

Ostatní odměny

9 143

Pohledávka na úrok

2 000

Ztráta

104 000

Příjmový úrok

11 143

Odložený příjmový úrok

9 143

Investice

100 000

Pohledávka na úrok

4 000

Zaúčtování tržby a nákladů spojených s půjčkou spřízněné osobě.


V každém případě, i pokud se firma rozhodne půjčku neúčtovat v tržních podmínkách, měl by auditor vyžadovat, aby firma v každém období poskytla kompletní vysvětlení půjčky včetně důvodu pro její poskytnutí a případné odpuštění, a uvedení všech souvisejících částek včetně výše půjčky, ušlého zisku z jejího poskytnutí a výše implicitní kompenzace, kterou půjčka poskytuje spřízněné osobě[23].

Kromě transakce se spřízněnými osobami existuje další situace, kde se firma může dohodnout na úroku, který neodpovídá tržním podmínkám.  Tato situace nastane, když se jedná o půjčku, kterou doprovází další výhoda (nebo nevýhoda).

Příklad -  půjčka, kterou doprovází další výhoda:

Dne 1.1.2003 firma XYZ bezúročně půjčí firmě ABC 100 000 Kč na tři roky.  Jako součást této půjčky podepíše vedlejší dohodu, kde se firma ABC zaváže odebírat výrobek X pouze od firmy XYZ[24]

Protože půjčka není spojena s žádným úrokem, musí firma XYZ  odhadnout (impute) reálný úrok (imputed interest rate).  Ten odhadne ve výši 11%.  Jakmile tento  úrok odhadne, vypočte současnou hodnotu půjčky, která se rovná 73 119 Kč = 100 000 - 26 881 (73 119 = 100 000 / (1+11%)3) a spočítá roční amortizaci diskontu.

Období

Čistá půjčka

Diskontní sazba

Amortizace diskontu

A, A = A + C

B

C = A x B

31.12.2003

73 119

11%

8 043

31.12.2004

81 162

11%

8 928

31.12.2005

90 090

11%

9 910

26 881


Jakmile jsou tyto částky vypočteny, je možno zaúčtovat:

1.1.2003

Půjčka

100 000

Odložený příjmový úrok (výnosy příštích období)

26 881

Peníze

100 000

Diskont na půjčce

26 881

Zaúčtování směnky a odloženého úroku.


31.12.2003

Výnosy (tržby)

8 960

Diskont na směnkách k inkasu

8 043

Odložený příjmový úrok (výnosy příštích období)

8 960

Příjmový úrok

8 043

Zaúčtování rozpuštění diskontu na směnkách a úpravy tržeb.


Zde je nutné si všimnout, že firma snižuje normální výnosy a navyšuje příjmový úrok.  Toto je nezbytně nutné, protože pokud by to firma neudělala, tak by nadhodnocovala operační výnosy a podhodnocovala neoperační výnosy (do kterých se počítá právě příjmový úrok).  Z pohledu auditora je to zkreslování výnosů a jde to jednoznačně proti požadavkům Mezinárodních účetních standardů[25].  Je také nutné si všimnout, že snížení diskontu a rozpouštění výnosů příštích období se provádějí na sobě nezávisle.  Je to proto, že diskont se snižuje na základě aplikace efektivní úrokové sazby na čistou hodnotu půjčky, zatímco snížení výnosů příštích období se odvíjí od skutečného odbytu.  Protože v uvedeném příkladě nebylo řečeno, kolik zboží musí firma ABC ročně odebrat, je logické výnos příštích období rozpouštět rovnoměrně (26 881 / 3 = 8 960).

31.12.2005

Peníze

100 000

Výnosy (tržby)

8 961

Diskont na směnkách k inkasu

9 910

Půjčka

100 000

Odložený příjmový úrok (výnosy příštích období)

8 961

Příjmový úrok

9 910

Zaúčtování rozpuštění diskontu na směnkách, úpravy tržeb a inkaso směnky.


Poznámka: protože se půjčka bude na rozvaze vykazovat dohromady s diskontem a odloženým úrokem, vypadalo by to na rozvaze takto:

Rozvaha

1.1.2003

31.12.2003

31.12.2004

- Atd. -

Investice

Půjčka

100 000

100 000

100 000

Odložený příjmový úrok na půjčce

26 881

17 921

8 961

Diskont na půjčce

(26 881)

(18 838)

(9 910)

Čistá půjčka

100 000

99 083

99 051

- Atd. -


Majetkové finanční investice

Majetkové cenné papíry se liší od dlužních především tím, že svému držiteli poskytují majitelská práva.  Zatímco u soukromých společností tato práva spočívají v tom, že majitelé společnosti mohou přímo ovlivňovat finanční a operační činnosti firmy a tím z nich čerpat výhody, u veřejně obchodovaných firem tato práva obvykle spočívají v tom, že majitelé společnosti získají hlas při volbě správní rady, která dohlíží na to, jak vedení společnosti řídí finanční a operační činnosti firmy, tak aby majitelé z těchto činností mohli čerpat výhody.

Protože dlužné a majetkové investice jsou jiné, je logické, že účetní pravidla pro ně jsou také jiná. Hlavní rozdíl je ten, že před tím, než investor zařadí majetkové investice do třídy obchodované nebo na prodej[26], rozdělí je (podle výše vlastního vlivu) do jedné z následujících kategorií, od kterých se následovně odvíjí účetní postup:

1) Pasivní investice (passive interest)

2) Podstatný vliv (significant influence)

3) Společný obchod (joint venture)

4) Rozhodující vliv (control)

Protože toto rozdělení má vliv na to, jak se investor bude k investici dál účetně chovat, je namístě jako součást této kapitoly poskytnout základní informace, které se k tomuto problému vztahují.

Nejprve je nutné upozornit na to, že na rozdělení do výše uvedených kategorií se musí používat jak objektivní, tak subjektivní kritéria.  Pokud se investor bude řídit pouze objektivním, bude v přímém rozporu s požadavky Mezinárodních účetních standardů.

Objektivní kritéria

1) Pasivní investice: podíl na hlasovací moci[27] do 20% celku.

2) Podstatný vliv: podíl na hlasovací moci mezi 20% a 50% celku[28].

3) Rozhodující vliv: podíl na hlasovací moci nad 50% celku.

Subjektivní kritéria[29]

Všeobecně se předpokládá, pokud investor má podíl mezi 20% a 50% celku, že má podstatný vliv kromě případů, kdy se dá jasně prokázat opak.  V opačném případě, vlastní-li investor podíl menší než 20%, má podstatný vliv, pokud:

1) má zastoupení na správní radě (nebo v podobném orgánu);

2) může se podílet na rozhodování firmy;

3) existují materiální transakce mezi firmou a investorem;

4) vedoucí pracovníci pracují u obou firem, nebo přecházejí z jedné do druhé;

5) mezi nimi existuje výměna důležitých technických informací.

Pokud má investor  podíl nad 50%, předpokládá se, že má kontrolu, vyjma případů, kdy je kontrola dočasná, nebo pokud dcera nemůže na matku převádět finanční prostředky.  V opačném případě, když investor vlastní podíl menší než 50%, má kontrolu, pokud:

1) ovládá víc než 50% hlasů dohodou (například tím, že získal plnou moc volit hlasy jiných vlastníků);

2) má schopnost rozhodovat o finančních nebo operačních činnostech investice ze zákona nebo na základě dohody;

3) má moc zvolit nebo odvolat většinu členů správní rady nebo podobného orgánu;

4) disponuje s většinou hlasů při schůzkách správní rady nebo podobného orgánu

Účetní postup: přehled

1) Pasivní investice se zařadí do tříd obchodované nebo na prodej, a dál se postupuje podle standardů 32 a 39.

2) Na investice s podstatným vlivem se používá ekvivalenční metoda, jak je uvedená ve Standardu 28 – Investice do přidružených podniků.

3) Na společné obchody se vztahuje Standard 31 – Vykazování účastí ve společných podnicích, který všeobecně vyžaduje poměrnou konsolidaci.

4) Na investice s rozhodujícím vlivem se vztahuje Standard 27 – Konsolidovaná účetní závěrka a investice do dceřiných podniků, který vyžaduje konsolidaci.

Protože tato kapitola se zabývá standardy IAS 32 a IAS 39, investicím s podstatným vlivem, s rozhodujícím vlivem a společným obchodům se dál nevěnuje.

Příklady - účetní postup

Příklad - akcie v třídě obchodované:

Dne 1.6.2003 firma XYZ koupí 1 000 akcií firmy ABC za 35,35 za akcii, a protože je míní v blízké budoucnosti znovu prodat, zařadí je do portfolia investice, které jsou obchodované (trading). Dne  30.6. 2003 se akcie obchodují za 33,75. Dne  1.7.2003 firma ABC vyhlásí dividendy ve výši 0,20 na akcii, které vyplatí dne 31.7.2003.  Dne 25.8.2003 XYZ akcie prodá za 38,50.

1.6.2003

Investice

35 350

Peníze

35 350

Zaúčtování pořízené investice.


30.6.2003

Ztráta

1 600

Investice

1 600

Zaúčtování ztráty z investice.


1.7.2003

Pohledávka na dividendy

200

Finanční výnosy (dividendy)

200

Zaúčtování pohledávky na dividendy.


31.7.2003

Peníze

200

Pohledávka na dividendy

200

Zaúčtování příjmu dividend.


25.8.2003

Peníze

38 500

Zisk

4 750

Investice

33 750

Zaúčtování likvidace investice.



Příklad - akcie v třídě na prodej:

Dne 1. 1. 2003 firma XYZ koupí 1 000 akcií firmy ABC za 10 Kč za akcii a zařadí je do portfolia na prodej (available for sale). Dne  30.06.2003 firma ABC vyhlásí dividendy ve výši 1 Kč na akcii a 31.7.2003 dividendy vyplatí. Dne  31.12.2003 se akcie obchodují na burze za 12 Kč, a dne 31.12.2004 za 15 Kč (během roku 2004 ABC žádné dividendy nevyhlásí).  Dne 31.12.2004 XYZ akcie prodá za tržní cenu.

01.01.2003

Investice

10 000

Peníze

10 000

Zaúčtování pořízení investice v třídě na prodej.


30.06.2003

Pohledávka na dividendy

1 000

Dividendy (ostatní finanční výnosy na výsledovce)

1 000

Zaúčtování pořízení investice ve třídě na prodej.


31.07.2003

Peníze

1 000

Pohledávka na dividendy

1 000

Zaúčtování pořízení investice ve třídě na prodej.


31.12.2003

Investice

2 000

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

2 000

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


31.12.2004

Investice

3 000

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

3 000

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


31.12.2004

Peníze

15 000

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

5 000

Investice

15 000

Zisk (na výsledovce)

5 000

Zaúčtování přecenění investice na reálnou hodnotu.


I přesto, že účetní postup pro investice, kde investor má podstatný vliv nebo kontrolu, není součástí standardů IAS 32 a IAS 39, bylo by zde užitečné poskytnout příklad za účelem srovnání.

Příklad - investice, která poskytuje investorovi podstatný vliv:

Dne 1.4.2003 firma XYZ koupí 5 000 000 akcií firmy ABC a zaplatí 25 Kč za jednu akcii (125 000 000 Kč celkem).  Investice poskytne XYZ 40% akcií a hlasů při volbě správní rady ABC a podstatný vliv nad touto firmou. 

Účetní hodnota čistého majetky firmy ABC je 250 000 000 Kč a firma XYZ zjistí, že reálná hodnota tohoto majetku[30] je 275 000 000 Kč.  Dál zjistí, že 30% z tohoto rozdílu se vztahuje na majetek, který se bude odepisovat dalších 15 let, 10% na majetek, který se bude odepisovat dalších 10 let a zbytek na majetek, který se bude odepisovat dalších 5 let.

Protože za svůj 40% podíl ve firmě zaplatila 125 000 000 Kč, implicitní hodnota celé firmy je 312 500 000 Kč.  Poté, co od této částky odečte čistou reálnou hodnotu majetku, XYZ zjistí, že implicitně vzniknul goodwill[31] v celkové výši 37 500 000 Kč (s tím, že 40% podíl na tomto goodwill je 15 000 000 Kč).

XYZ tak připraví následující tabulku, kde tento rozdíl rozpočítá na období.

Úprava podílu na zisku v

1.-5. období

6.-10. rok období

11.-15. období

16.-20. období

Patnáctiletý majetek

200 000

200 000

200 000

-

Desetiletý majetek

100 000

100 000

-

-

Pětiletý majetek

1 200 000

-

-

-

1 500 000

300 000

200 000

-

Goodwill

750 000

750 000

750 000

750 000

2 250 000

1 050 000

950 000

750 000


Dne 20.6.2003 firma ABC vyhlásí dividendy v celkové výši  2 500 000 Kč, které vyplatí dne 31.7.2003. Dne  30.6.2003 (konec fiskálního roku firmy ABC a konec fiskálního čtvrtletí firmy XYZ) vykáže hospodářský výsledek v celkové výši 20 000 000 (cena jejích akcií na burze v tento den je 26 Kč).

1.4.2003

Investice

110 000 000

Goodwill

15 000 000

Peníze

125 000 000

Zaúčtování pořízené investice,  která se účtuje metodou jednořádkové konsolidace.


20.6.2003

Pohledávky na dividendy

1 000 000[32]

Investice

1 000 000

Zaúčtování dividendy vyhlášené investicí,  která se účtuje metodou jednořádkové konsolidace.


30.6.2003:

Investice

6 500 000

Odpisy

2 250 000[33]

Peníze

1 000 000

Podíl na zisku investice

8 000 000[34]

Goodwill

750 000

Pohledávky na dividendy

1 000 000

Zaúčtování podílu na zisku investice,  která se účtuje metodou jednořádkové konsolidace.


Takto by firma postupovala až do té doby, než by investici vyřazovala.

Zde je důležité si všimnout, že pokud se jedná o pasivní investice, firma považuje přijaté dividendy za výnosy a sleduje změny v tržní hodnotě investice.  Jakmile investor získá podstatný vliv, podílí se na zisku,  případně ztrátě investice, zatímco dividendy považuje za snížení investice a tržní hodnotu investice ignoruje.  Případné změny v tržní hodnotě se tak do účetnictví investora promítnou při likvidaci investice. 

Například, pokud by investor v předchozím příkladě investice ke dni 31.3.2004 likvidoval za 27 Kč za akcii a účtoval by:

Peníze

135 000 000

Investice

115 500 000

Goodwill

14 250 000

Zisk

5 250 000

Zaúčtování podílu na zisku investice, která se účtuje metodou jednořádkové konsolidace.



Deriváty (odvozené cenné papíry)

Již v příkladu na začátku této kapitoly jsme se setkali s derivátem.  V této části budou o účetnictví derivátů poskytnuty další podrobnosti.  Na začátku je však nutné upozornit, že (i když samotné účetnictví je relativně jednoduché) celá oblast derivátů je jedna z nejkomplikovanějších  oblastí moderního financování podniku.

Zajímavé je, že tato komplikovanost vzniká z několika málo velmi jednoduchých prvků.  Ale stejně jako uhlík a vodík se mohou zkombinovat a seskládat do nekonečného množství velice složitých organismů, tak různé kombinace jednoduchých prvků derivátů mohou vést k finančním nástrojům, které jsou velice složité, a jejíchž chování v ekonomické realitě je často nevyzpytatelné a nebezpečné.  Jinak řečeno, pokud se vymknou kontrole, z poklidných a ochočených mazlíčků se mohou stát divoké šelmy,  které své chovatele s chutí sežerou.

Všeobecně se deriváty mohou rozdělit do dvou skupin.  Jedna skupina svému držiteli poskytuje právo, ale neukládá povinnost něco koupit nebo prodat (nebo získat majetek / pozbýt závazek) v budoucnosti, nebo pokud se něco v budoucnosti stane.  Tomuto druhu derivátů se říká opce (options).

Druhá skupina derivátů svému držiteli poskytuje právo a zároveň ukládá povinnost něco koupit nebo prodat (nebo získat majetek / pozbýt závazek) v budoucnosti, nebo pokud se něco v budoucnosti stane.  Tomuto druhu derivátů se říká forvardy (forwards).

Prakticky existuje i další možnost -  futury (futures), ale zde se technicky jedná o druh forvardu, a tak se futury nemohou logicky považovat za třetí druh derivátů[35].

Pokud se ohlédneme do historie účetnictví pro deriváty, jedná se o jednu z nejkontroverznějších oblastí za posledního půl století[36].  Další zajímavý prvek derivátů je, že je to první velká účetní oblast, která zaznamenala značnou kooperaci mezi tvůrci IAS / IFRS (IASC a později IASB) a tvůrci amerických pravidel US GAAP (FASB).  Z tohoto vyplývá, že IAS / IFRS a US GAAP jsou v této oblasti velice podobné a (po zavedení změn, které se momentálně dokončují[37]) pro tuto účetní oblast budou (z praktického hlediska) shodné.

Definice derivátu

Podle Standardu 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování, odstavec 10, derivát je finanční nastroj:

1) jehož hodnota se mění jako reakce na změnu specifikované úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny suroviny,  kurzu cizí měny, indexu cen nebo sazeb, úvěrového ratingu nebo úvěrového indexu, nebo podobné proměnné;

2) který nevyžaduje žádnou vstupní investici nebo malou vstupní investici ve srovnání s jinými dohodami, které by podobně reagovaly na změny tržních podmínek;

3) který se vyrovná někdy v budoucnosti.

Účel derivátu

Deriváty se mohou pořídit za dvěma účely: zajištění (neboli hedging[38]) a obchodování (spekulace, neboli trading).  Účelem  hedgingu je zajištění rizika, které vyplývá ze změny hodnot majetku nebo závazku, nebo ze změny výše očekávaného peněžního toku (příjem nebo výdaj).  Účel spekulace je jakýkoliv jiný účel než hedging.

Ocenění derivátů

Všeobecné pravidlo zní, že deriváty se oceňují v reálné hodnotě (fair value).  Odstavec 96 Standardu 39 specifikuje, že reálnou hodnotu (u derivátů) je možné zjistit na základě kotované ceny na aktivním trhu („published price quotation in an active public securities market“), nebo vhodným oceňovacím modelem, pokud vstupní data pro model pocházejí z aktivního trhu („appropriate valuation model and for which the data inputs to that model can be measured reliably because the data come from active markets“).  Z tohoto požadavku vyplývají tři možné způsoby zjištění reálné hodnoty v praxi:

1) Vnitřní hodnota (intrinsic value).

2) Časová hodnota (time value).

3) Tržní hodnota (market value).

Vnitřní hodnota by se dala popsat jako aktuální hodnota derivátu.  Například opce, která držiteli umožňuje koupit 100 akcií firmy XYZ za 500 Kč v momentu, kdy akcie se prodávají na trhu za 300 Kč, nemá žádnou vnitřní hodnotu, protože umožňuje koupit za 500 Kč něco, co jinak lze koupit za 300 Kč (zápornou hodnotu však nemá, protože opce představuje právo, nikoli povinnost koupit).  Na druhé straně, pokud by cena akcií na trhu vzrostla na 600 Kč, opce by měla hodnotu 10 000 Kč = (600 Kč - 500 Kč) x 100.

Časová hodnota by se dala popsat jako odhadnutá současná hodnota derivátu, protože nevyplývá z aktuální hodnoty, ale z diskontované hodnoty očekávaných peněžních toků.  Této hodnotě nelze logicky říkat současná hodnota, protože na rozdíl od současné hodnoty například dluhopisu, kde budoucí peněžní toky jsou známy, odhadnutá současná hodnota například opce se musí stanovit na základě peněžních toků, které je nutné nejprve odhadnout pomocí oceňovacího modelu[39].

Tržní hodnota je cena, za kterou se momentálně s derivátem obchoduje na aktivním trhu.

Samozřejmě, že tržní hodnota se dá považovat za nejspolehlivější, ale má jeden významný nedostatek: vztahuje se pouze na takové deriváty, které se obchodují na trhu, a proto se vztahuje pouze na tržní opce, futury a standardní hybridní deriváty (jako například swapy, swapopce, atd.), se kterými se pravidelně obchoduje.  Nevztahuje se tak na většinu derivátů, které jsou buď uzavírány přímo mezi dvěmi stranami (forvardy), nebo které mají speciální vlastnosti a  jsou tedy „šité na míru“.  Z tohoto také vyplývá, že oblast oceňování derivátů je stále zdrojem značné nejistoty a kontroverze a problémem, se kterým tvůrci standardů (jak IASB, tak ostatních světových systémů) stále zápasí.

Výběr metody

Výběr metody se primárně odvíjí od účelu, za kterým byl derivát pořízen.  Pokud byl pořízen za účelem spekulace, měla by se vybrat nejobjektivnější metoda.  Z toho vyplývá, že pokud takový derivát má tržní hodnotu, musí se oceňovat v tržní hodnotě.  Pouze v případě, že tržní hodnotu nemá, měl by se oceňovat vhodným oceňovacím modelem, ale pouze v případě, že vstupy pro tento model lze objektivně zjistit.  Pokud to nelze, musí se oceňovat ve vnitřní hodnotě (i v tom případě, že žádnou nemá[40]).

Pokud byl derivát  pořízen za účelem hedgingu, měla by se vybrat metoda, která nejlépe zobrazuje zajištění rizika, které se hedguje (která vede k tomu, že hedge je nejefektivnější).  Protože se mohou hedgovat různé druhy rizik, nelze a priori říci, která z těchto třech metod to bude.

Účetní postup[41]

Stejně jako oceňování, také účetní postup se odvíjí od účelu, ke kterému derivát byl pořízen.  Pokud byl pořízen za účelem spekulace, účetní postup je velice jednoduchý: derivát se vede v účetnictví v reálné hodnotě a všechny změny v této hodnotě se promítnou na výsledovku tak, aby se staly součástí běžného hospodářského výsledku.

Pokud derivát byl pořízen za účelem hedgingu, účetní postup se dál odvíjí od toho, zda derivát byl pořízen pro účel zajištění rizika spojeného se změnou v hodnotě majetku nebo závazku, nebo pro zajištění rizika spojeného s výší očekávaného peněžního toku v budoucnosti, nebo zajištění rizika spojeného se změnou kurzu cizí měny (a jak tato změna ovlivní buď reálnou hodnotu majetku nebo závazku, nebo očekávaný peněžní tok).  Z tohoto vyplývá, že tzv. hedge accounting (hedgovací účetnictví) se dá rozdělit do dvou druhů: hedge reálné hodnoty (fair value hedge) a hedge peněžních toků (cash flow hedge), s tím, že drobné rozdíly hedgingu cizích měn se také dají rozdělit do těchto dvou druhů.

Hedging reálné hodnoty

Tento postup se používá na zajištění rizika spojeného se změnou majetku nebo závazku.  Z tohoto vyplývá, že se může vztahovat pouze na něco, co účetní jednotka už ve svém účetnictví vede (nebo co zaúčtuje) jako majetek nebo závazek v momentu, kdy derivát (který má k zajištění sloužit) pořídí.

Poznámka: dosud se tzv. pevné dohody (firm commitments[42]) podle IAS / IFRS nepovažovaly za hedge reálné hodnoty, ale za hedge peněžních toků.  Jako součást změn, které (s největší pravděpodobností) budou zavedeny během roku 2003, se to změní a tyto hedge se začnou považovat za hedge reálné hodnoty.

Účetní postup funguje tak, že účetní jednotka sleduje jak zajištění majetku nebo derivátu v reálné hodnotě, tak i změnu obou reálných hodnot. Výsledné zisky (gains) a ztráty (losses) mezi sebou kompenzuje s tím, že do běžného hospodářského výsledku promítne pouze jejich rozdíl.

Příklad

Dne 1.12.2003 firma XYZ má na skladě 10,000 jednotek suroviny X1, která představuje speciální třídu suroviny X.  Firma očekává, že jeden ze stálých zákazníků bude tuto surovinu během dalších třech měsíců potřebovat, a tak se rozhodne ji do té doby držet v zásobách. 

Surovina X1 se sice na trhu běžně neobchoduje, ale obchoduje se surovina X. Komoditní burza zprostředkovávající obchodování by však byla ochotná převzít surovinu X1 na vyrovnání závazku prodat surovinu X.

Dne 1.12.2003 se surovina X1 prodává za 263 Kč, zatím co surovina X se obchoduje za 260 Kč za jednotku.  Aby si firma zajistila potenciální změny v ceně suroviny, stejný den XYZ koupí futura prodat suroviny X za 260 v den 29.2.2004.  Burze složí zálohu ve výši 4% tržní hodnoty suroviny a za zprostředkování se zaváže zaplatit 2 600 Kč (splatné při uzavření nebo prodeji futura).  XYZ stanoví, že vnitřní hodnota futura bude sloužit hedge, a tato hodnota se také bude používat k posouzení efektivity hedge.  15.2.2004 zákazník surovinu X1 koupí za tržní cenu a XYZ prodá futura.

Následující tabulka sleduje změny v cenách surovin a zisky a ztráty s těmito změnami spojené.

Datum

Surovina

Cena za jednotku

Počet jednotek

Celková hodnota

Změna

Záloha

A

B

C = A x B

D *

E = C * 4%

1.12.2003

X1

263

10 000

2 630 000

1.12.2003

X

260

10 000

2 600 000

104 000

31.12.2003

X1

283

10 000

2 830 000

200 000

31.12.2003

X

281

10 000

2 810 000

(210 000)

112 400

(10 000)

15.2.2004

X1

240

10 000

2 400 000

(430 000)

15.2.2004

X

236

10 000

2 360 000

450 000

94 400

20 000

* v tomto sloupečku se sleduje změna (nerealizovaný zisk / ztráta) z jednoho období do dalšího.


1.12.2001

Záloha na futur

101 400

Futur

2 600

Peníze

104 000

Zaúčtování pořízení futur na hedge zásob.


Poznámka: V případě, že by se jednalo o forvard (kde se nemusí skládat záloha a protistraně se obvykle nic neplatí), nebyl by žádný zápis nutný.

31.12.2003

Zásoby

200 000

Zisk

200 000

Ztráta

210 000

Futur

210 000

Finanční náklad

867

Futur

867

Záloha na futur

8 400

Peníze

8 400

Zaúčtování dopadu hedge ke konci období.


Poznámka: XYZ na výsledovku promítne rozdíl v zisku a ztrátě (neboli 10 000 Kč) a časové rozlišení poplatku (867 Kč = 2 600 Kč / 3) tak, aby se tyto částky započítaly do běžného hospodářského výsledku.  Pro zjednodušení tento příklad předpokládá, že burza bude chtít zvýšit zálohu ke konci roku, místo toho, aby takovéto navýšení bylo spjato se změnou ceny suroviny, což  je obvyklý postup.

 15.02.2004

Ztráta

430 000

Zásoby

430 000

Futur

450 000

Zisk

450 000

Peníze

2 400 000

Zásoby

2 400 000

Peníze

240 000

Futur

240 000

Finanční náklad

1 733

Futur

1 733

Peníze

109 800

Záloha na futur

109 800

Zaúčtování prodeje suroviny a vyrovnání futura.


Stejný všeobecný účetní postup se používá, pokud se na hedging místo forvard nebo futur používá opce.  Jediný rozdíl je v tom že, vzhledem k tomu, že opce poskytují pouze práva, nikoliv povinnosti, mohou se používat tak, že zajistí ztrátu, ale umožní získat zisk (pokud to firma formálně stanoví jako součást hedgovací strategie, smí na opce používat hedge accounting).  Při nepříznivém vývoji se tak hodnota opce sníží maximálně na nulu (na rozdíl od forvardu, jehož hodnota se stane záporná).

Příklad

Dne 1.12.2003 má firma XYZ na skladě 1 000 jednotek suroviny W, která se prodává za 100 Kč za jednotku.  XYZ se chce pojistit proti potenciální ztrátě, způsobené poklesem tržní ceny suroviny, ale chce dosáhnout potenciálního zisku, pokud tržní cena vzroste.  Aby to mohla udělat, koupí opci, která jí dává právo prodat 1 000 jednotek suroviny za 100 Kč za jednotku do 31.01.2004.  Za tuto opci zaplatí 2 000 Kč.  Dne 31.12.2003 se surovina prodává za 90 Kč a 31.01.2004 se prodává za 110 Kč.  XYZ stanoví, že vnitřní hodnota opce bude sloužit hedge, a že tato hodnota se také bude používat ke změření efektivity hedge.

31.12.2003

Opce

2000

Peníze

2000

Zaúčtování hedge suroviny.


31.12.2003

Ztráta

10000

Zásoby

10000

Opce

10000

Zisk

10000

Náklad

1000

Opce

1000

Zaúčtování změny v hodnotě suroviny a opce a rozpuštění pořizovací ceny opce do nákladů.


31.01.2004

Zásoby

20000

Zisk

20000

Ztráta

10000

Opce

10000

Náklad

1000

Opce

1000

Peníze

110000

Zásoby

110000

Zaúčtování změny v hodnotě suroviny a opce a rozpuštění pořizovací ceny opce do nákladů.


I přesto, že se při hedgingu často používá vnitřní hodnota derivátu, je někdy vhodnější používat tržní hodnotu.

Příklad

Dne 1.1.2003 XYZ poskytne svému vedení opce na koupi 10 000 akcií kdykoliv po dni 31.12.2005 za 50 Kč.  XYZ se rozhodne tyto opce zařadit do nákladů dnem vydání.  Reálnou hodnotu vydaných opcí spočítá vhodným oceňovacím modelem.  Aby se pojistila proti případné změně v hodnotě vydaných opcí, XYZ koupí 10 000 opcí (které jí dávají právo koupit vlastní akcie) na trhu a rozhodne se tyto opce sledovat v jejich tržní hodnotě.  Následující tabulky sledují vývoj tržní hodnoty akcií a koupených opcí, časové hodnoty vydaných opcí a výsledné zisky a ztráty.

Datum

Tržní cena akcií

Spočítaná hodnota vydaných opcí

Ztráta

Tržní cena koupených opcí

Zisk

A

B*

C = B - B

D

E = D - D

1.1.2003

56.09

60 863

57 870

31.12.2003

57.83

78 315

17 452

76 947

19 077

31.12.2004

59.17

91 743

13 428

92 593

15 646

31.12.2005

60.00

100 000

8 257

100 000

7 407

* XYZ tuto hodnotu zjistí všeobecně uznávaným oceňovacím modelem dle vlastního výběru.


Protože (jak ukazuje následující tabulka) efektivita hedge je v rozpětí 80% až 125% změny v hodnotě hedgovaného majetku,  hedge se dá považovat za vysoce efektivní.

Datum

Celková ztráta

Celkový zisk

Vykázaný zisk (ztráta)

Rozdíl %

A

B

C = B - A

D = C / A

31.12.2003

17 452

19 077

1 625

9.31%

31.12.2004

13 428

15 646

2 218

16.52%

31.12.2005

8 257

7 407

(850)

10.29%


1.1.2003

Náklady na zaměstnanecké opce

60 863

Vydané opce

60 863

Koupené opce

57 870

Peníze

57 870

Zaúčtování vydání se zahedgováním zaměstnaneckých opcí.


31.12.2003

Ztráta

17 452

Vydané opce

17 452

Koupené opce

19 077

Zisk

19 077

Zaúčtování dopadu zahedgování zaměstnaneckých opcí.


31.12.2004

Ztráta

13 428

Vydané opce

13 428

Koupené opce

15 646

Zisk

15 646

Zaúčtování dopadu zahedgování zaměstnaneckých opcí.


31.12.2005

Ztráta

8 257

Vydané opce

8 257

Koupené opce

7 407

Zisk

7 407

Zaúčtování dopadu zahedgování zaměstnaneckých opcí.


31.12.2005

Vlastní akcie

600 000

Peníze

600 000

Peníze

100 000

Koupené opce

100 000

Zaúčtování koupení vlastních akcií a uzavření zahedgování zaměstnaneckých opcí.



Předchozí příklady znázorňují základní druhy derivátů a základní postup při účtování derivátů pořízených jako hedge reálné hodnoty.  Zde je však nutné upozornit na skutečnost, že může existovat nekonečné množství variant na toto téma.  Tyto varianty spočívají nejenom v tom, že se vytvoří hybridní derivát (jako například swap, collar, swaption, atd.), nebo vložený derivát (kdy jedna dohoda má komponenty, které se mohou považovat za deriváty, ale i jiné komponenty, které se za ně považovat nemohou), ale také v tom, že se vytvoří derivát, jehož hodnota se neodvíjí od žádného majetku, závazku, kurzů nebo sazby, ale od potenciální budoucí události jako je například počasí[43].

Většina těchto derivátů (až na jejich složitost a otázky spojené se spolehlivostí stanovení jejich reálné hodnoty) není příliš kontroverzní.  Na druhé straně, swapy úrokových sazeb (u dlužníka) dnes vzbuzují značnou kontroverzi.  Důvodem je to, že podle dnes platných pravidel závazky, které jsou spojeny s  fixní sazbou, se nepřeceňují na základě změny v tržních úrokových sazbách.  Nicméně, účetní postup doporučen pro swapy používané jako hedge reálné hodnoty s takovýmito přeceněními počítají.

IAS 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování, odstavec 139 říká, že příklad hedge reálné hodnoty je hedge, který zajišťuje riziko spojené se změnou reálné hodnoty dluhu (nebo dlužná investice) jak pro věřitele, tak pro dlužníka. Z toho vyplývá, že dlužník, jehož závazek je spojen s  fixní sazbou, by měl závazek přeceňovat na základě změn tržní sazby, a výsledné změny v reálné hodnotě hedgovat tak, že swapem vymění fixní sazbu za variabilní. 

Nejenom, že tento postup postrádá ekonomickou logiku[44], ale je také v přímém rozporu s požadavky odstavce 93 IAS 39, který vyžaduje, aby účetní jednotka vedla všechny závazky (kromě závazků v třídě obchodované, nebo takových, které jsou deriváty) v současné hodnotě budoucích plateb (což, pokud se platí fixní úrok, přeceňování vylučuje).

Nicméně, protože je to běžné v literatuře[45], je nutné, aby tato kapitola poskytla příklad swapu, který „hedguje“ změny v reálné hodnotě závazku, spojeného s  fixní sazbou.

Příklad – závazek spojený s fixní sazbou

Dne 1.1.2003 XYZ vystaví 10 směnek s nominální hodnotou 10 000 Kč splatné za pět let.  Směnky platí 10% kupón p.a., který se rovná tržní úrokové sazbě k 1.1.2003,  vždy k datu 31.12. XYZ bude závazek přeceňovat k reálné hodnotě, která se odvíjí od tržní sazby.  Aby se pojistila proti změnám v této hodnotě, uzavře swap sazeb s „in arrears reset[46]“a nedostane, ani nezaplatí žádnou prémii.

Tato tabulka sleduje vývoj tržních úrokových sazeb:

Datum

Období

Tržní úrok

Datum

Období

Tržní úrok

01.01.2003

0

10%

31.12.2005

3

12%

31.12.2003

1

8%

31.12.2006

4

13%

31.12.2004

2

6%

31.12.2007

5

15%


01.01.2003

Peníze

100 000

Závazek

100 000

Zaúčtování vydání směnek.


Swap nemá k 1.1.2003 žádnou hodnotu a neúčtuje se.

Protože směnky povede v reálné hodnotě, na konci prvního období firma přecení směnky na základě tržní úrokové sazby v daný den.  Zároveň zjistí hodnotu swapu (kterou zná na začátku období).

31.12.2003

Směnky

Swap

Obd.

Pevná splátka

SH závazku*

Variabilní splátka

Příjem (výdaj) z swap

SH majetku (závazku)

A

B

C=B/(1+8%)A

D

E

F=E/(1+8%)A

1

(10 000)

(9 259)

(8 000)

2 000

1 852

2

(10 000)

(8 573)

(8 000)

2 000

1 715

3

(10 000)

(7 938)

(8 000)

2 000

1 587

4

(10 000)

(7 350)

(8 000)

2 000

1 470

5

(10 000)

(6 806)

(8 000)

2 000

1 361

5

(100 000)

(68 059)

-

-

-

(107 985)

7 985

Zisk (ztráta) na závazku: D = (7 985)

Zisk (ztráta) na swap: D = 7 985

* diskontovaná variabilní sazbou.


 

31.12.2003

Nákladový úroky

10 000

Peníze (zaplacení držiteli směnek)

10 000

Nákladový úroky

8 000

Peníze (zaplacení protistraně swapu)

8 000

Peníze (přijatý od protistrany swapu)

10 000

Nákladový úroky

10 000

Ztráta

7 985

Závazek

7 985

Swap

7 985

Zisk

7 985

Zaúčtování platby úroků, swap úroků a přecenění závazku a derivátu.


Poznámka: v tomto příkladě se uvádí zápis, který by proběhnul na konci období, až by došlo k peněžním tokům.  Pokud by se sestavovala měsíční nebo čtvrtroční závěrka, účetní jednotka by tyto roční položky časově rozlišila na individuální měsíce nebo čtvrtroky.  Pro účel znázornění je tento první zápis rozdělen do svých komponentních částí.  V následujících zápisech se tyto komponenty znovu sloučí a prezentují se tak, jak by je běžná firma pravděpodobně provedla.

31.12.2004

Obd.

Pevná splátka

SH závazku

Variabilní splátka

Příjem (výdaj) z swap

SH majetku (závazku)

A

B

C=B/(1+6%)A

D

E

F=E/(1+6%)A

1

(10 000)

(9 434)

(6 000)

4 000

3 774

2

(10 000)

(8 900)

(6 000)

4 000

3 560

3

(10 000)

(8 396)

(6 000)

4 000

3 358

4

(10 000)

(7 921)

(6 000)

4 000

3 168

4

(100 000)

(79 209)

-

-

-

(113 860)

13 860

Zisk (ztráta) na závazku: D = (5 875)

Zisk (ztráta) na swap: D = 5 875


31.12.2004

Nákladové úroky

10 000

Peníze

10 000

Peníze

4 000

Nákladové úroky

4 000

Ztráta

5 875

Závazek

5 875

Swap

5 875

Zisk

5 875

Zaúčtování platby úroků, swap úroků a přecenění závazku a derivátu.


31.12.2005

Obd.

Pevná splátka

SH závazku

Variabilní splátka

Příjem (výdaj) z swap

SH majetku (závazku)

1

(10 000)

(8 928)

(12 000)

(2 000)

(1 786)

2

(10 000)

(7 972)

(12 000)

(2 000)

(1 594)

3

(10 000)

(7 118)

(12 000)

(2 000)

(1 424)

3

(100 000)

(71 178)

-

-

-

(95 196)

4 804

Zisk (ztráta) na závazku: D = 18 664

Zisk (ztráta) na swap: D = (18 664)


31.12.2005

Nákladové úroky

10 000

Peníze

10 000

Nákladové úroky

2 000

Peníze

2 000

Ztráta

18 664

Swap

18 664

Závazek

18 664

Zisk

18 664

Zaúčtování platby úroků, swap úroků a přecenění závazku a derivátu.


31.12.2006

Obd.

Pevná splátka

SH závazku

Variabilní splátka

Příjem (výdaj) z swap

SH majetku (závazku)

1

(10 000)

(8 850)

(13 000)

(3 000)

(2 655)

2

(10 000)

(7 831)

(13 000)

(3 000)

(2 349)

2

(100 000)

(78 315)

-

-

-

(94 996)

(5 004)

Zisk (ztráta) na závazku: D = 200

Zisk (ztráta) na swap: D = (200)


31.12.2006

Nákladové úroky

10 000

Peníze

10 000

Nákladové úroky

3 000

Peníze

3 000

Ztráta

200

Swap

200

Závazek

200

Zisk

200

Zaúčtování platby úroků, swap úroků a přecenění závazku a derivátu.


31.12.2007

Obd.

Pevná splátka

SH závazku

Variabilní splátka

Příjem (výdaj) z swap

SH majetku (závazku)

1

(10 000)

(8 695)

(15 000)

(5 000)

(4 348)

1

(100 000)

(86 957)

-

-

-

(95 652)

(4 348)

Zisk (ztráta) na závazku: D = (656)

Zisk (ztráta) na swap: D = 656


31.12.2007

Nákladové úroky

10 000

Peníze

10 000

Nákladové úroky

5 000

Peníze

5 000

Swap

656

Zisk

656

Ztráta

656

Závazek

656

Swap

4 348

Závazek

4 348

Závazek

100 000

Peníze

100 000

Zaúčtování platby úroků, swap úroků a přecenění závazku a derivátu.


Následující příklad sice není uvedený v žádné jiné literatuře, ale byl by logicky konzistentní s požadavky IAS 39 odstavec 93, který od firem vyžaduje, aby závazky vedly v historické (nikoli reálné) hodnotě.

Příklad

Dne 1.1.2003 si XYZ půjčí 100 000 Kč na pět let s tím, že se zaváže ročně splácet jak úrok, tak jistinu na základě variabilní úrokové sazby ke dni splátky, což je 31.12.  Variabilní úrok k 1.1.2003 je 10%.  Aby se pojistila proti případným změnám v úrokových sazbách, XYZ sestaví swap úrokových sazeb, podle kterého bude platit pevnou sazbu ve výši 10% p.a.  XYZ nedostane, ani nezaplatí žádnou prémii, a swap umožňuje čisté vyrovnání (net settlement).  Následující tabulka ukazuje vývoj ročních sazeb a splátky úroků a výsledné zisky a ztráty.

Den

Zbývající počet období

Tržní úrok

Současná hodnota

Splátky

A

B

C

D=C/((1-(1/(1+B)^A))/B)

31.12.2003

5

8%

100 000

25 046

31.12.2004

4

6%

82 954

23 940

31.12.2005

3

12%

63 992

26 643

31.12.2006

2

13%

45 028

26 993

31.12.2007

1

15%

23 888

27 471


Následující tabulka ukazuje současnou hodnotu splátek a amortizace závazku.

Kontrola současné hodnoty splátek

Amortizace závazku

Obd.

Úroková sazba

Splátka

SH splátek

Čistý závazek

Nákladový úrok

Snížení závazku

A

B

C

D=C/(1+B)^A

E

F = E x B

G = C - F

1

10%

26 380

23 982

100 000

10 000

16 380

2

10%

26 380

21 801

83 620

8 362

18 018

3

10%

26 380

19 819

65 603

6 560

19 819

4

10%

26 380

18 018

45 783

4 578

21 801

5

10%

26 380

16 380

23 982

2 398

23 982

131 899

100 000

31 899

100 000


1.1.2003

Peníze

100 000

Půjčka k úhradě

100 000

Zaúčtování půjčky.


Protože firma nezaplatila, ani nedostala žádnou prémii, derivát není nutné v tomto okamžiku účtovat.

Ke dni 31.12.2003 XYZ přepočítá splátky s úrokem 8%, zjistí nový závazek a upraví amortizační tabulku:

Obd.

Úroková sazba

Splátka

SH splátek

Čistý závazek

Nákladový úrok

Snížení závazku

1

8%

25 046

23 190

100 000

8 000

17 046

2

8%

25 046

21 473

82 954

6 636

18 409

3

8%

25 046

19 882

64 545

5 164

19 882

4

8%

25 046

18 409

44 663

3 573

21 473

5

8%

25 046

17 046

23 190

1 855

23 190

125 228

100 000

25 228

100 000


Firma porovná tuto amortizaci s amortizací podle fixní 10% úrokové sazby a provede následující zápis, který pro účely srozumitelnosti zobrazuje splátku úroků a čisté vyrovnání swapu zvlášť.

31.12.2003

Půjčka k úhradě

17 046

Úroky zaplacený (související s půjčkou)

8 000

Peníze

25 046

Úroky zaplacené (související se swapem)[47]

2 000[48]

Peníze

1 334[49]

Swap

666[50]

Zaúčtování splátky na půjčce a čisté vyrovnání swapu.


Ke dni 31.12.2004 XYZ znovu přepočítá splátky s úrokem 6%, znovu zjistí nový závazek a upraví amortizační tabulku:

Obd.

Úroková sazba

Splátka

SH splátek

Čistý závazek

Nákladový úrok

Snížení závazku

1

6%

23 940

22 585

82 954

4 977

18 963

2

6%

23 940

21 306

63 992

3 840

20 100

3

6%

23 940

20 100

43 891

2 633

21 306

4

6%

23 940

18 963

22 585

1 355

22 585

95 760

82 954

12 805

82 954


31.12.2004

Půjčka k úhradě

18 963

Úroky zaplacené

8 362

Peníze

26 380

Swap

945

Zaúčtování splátky na půjčce a čisté vyrovnání swapu.


Firma postupuje stejně až do posledního období.

31.12.2007

Půjčka k úhradě

23 888

Úroky zaplacené

2 398

Swap

94

Peníze

26 380

Zaúčtování splátky na půjčce a čisté vyrovnání swapu.



Hedging peněžních toků

Tento postup se používá při zajišťování rizika spojeného s výší očekávaného budoucího peněžního toku (místo se změnou v reálné hodnotě majetku nebo závazku).

Poznámka: jak bylo dříve zmíněno, pevné dohody (firm commitments) se podle současně platných IAS/IFRS nepovažovaly za hedge reálné hodnoty, ale za hedge peněžních toků.  Protože se během roku 2003 očekává změna těchto pravidel, neposkytuje  tato kapitola  žádné příklady tohoto postupu.

Účetní postup funguje tak, že účetní jednotka sleduje pouze změny v hodnotě derivátu, který sleduje v kapitálu (nepromítá do běžného hospodářského výsledku[51]) do té doby, než zajištěná událost neovlivní hospodářský výsledek.

Příklad

Firma XYZ je výrobcem, který používá surovinu Y. Dne  1.7.2003 odhadne, že za jeden rok bude potřebovat 10 000 jednotek této suroviny.  Protože se chce pojistit proti případnému vzrůstu ceny suroviny, vstoupí do forvardu, v němž se zaváže koupit 10 000 jednotek této suroviny za 5 Kč za jednotku ke dni 30.06.2004 (nezaplatí, ani nedostane žádnou prémii). 

Následující tabulka ukazuje vývoj cen této suroviny, a zisky nebo ztráty z tohoto vývoje vyplývající:

Datum

Tržní cena suroviny

Tržní hodnota suroviny

Hodnota forvardu

Zisk (ztráta)

A

B = A x 10 000

C = B - 50 000

D = D B

01.07.2003

5,00

50 000

0

30.09.2003

4,50

45 000

(5 000)

(5 000)

31.12.2003

5,25

52 500

2 500

7 500

31.03.2004

5,75

57 500

7 500

5 000

30.06.2004

6,00

60 000

10 000

2 500


koupí a o měsíc později ji (jako součást svého výrobku) znovu prodá.

1.7.2001

Protože nebyla zaplacena  ani obdržena žádná prémie,  není nutný žádný zápis.

 

30.09.2003

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

5 000

Forvard

5 000

Zaúčtování změny v reálné hodnotě hedge peněžního toku.


31.12.2003

Forvard

7 500

 Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

7 500

Zaúčtování změny v reálné hodnotě hedge peněžního toku.


31.03.2004

Forvard

5 000

 Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

5 000

Zaúčtování změny v reálné hodnotě hedge peněžního toku.


30.06.2004

Forvard

2 500

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

2 500

Zásoby

60 000

Peníze

60 000

Peníze

10 000

Forvard

10 000

Zaúčtování změny v reálné hodnotě hedge peněžního toku a pořízení hedgovaných zásob.


Poznámka: předchozí zápis předpokládá, že firma derivát prodala, a pak koupila surovinu od svého normálního dodavatele.  Pokud by firma forvard využila, zaúčtovala by transakci následovně.

30.06.2004

Forvard

2 500

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

2 500

Zásoby

60 000

Peníze

50 000

Forvard

10 000

Zaúčtování pořízení zásob a prodej forvardu


31.07.2004

Peníze

70 000

Tržby

70 000

Náklady na prodané produkty

60 000

Zásoby

60 000

Kumulace zisků a ztrát (v kapitálu)

10 000

Náklady na prodané produkty

10 000

Zaúčtování prodeje hedgovaných zásob.


Protože kumulované zisky a ztráty zůstanou v kapitálu do té doby, než očekávaná transakce ovlivní běžný hospodářský výsledek, firma hedge rozpustí (tím, že o jeho hodnotu sníží náklady na prodané produkty) v momentu, kdy koupenou surovinu znovu (jako součást výrobku) prodá.

Hedging cizích měn

Na rozdíl od amerických standardů US GAAP,  IAS / IFRS nepovažují hedging cizích měn za samostatnou účetní oblast.  Firmy tak postupují stejně, bez ohledu na to, proti čemu se zajišťují (změna úrokových sazeb, změna reálných hodnot, změna kurzů, atd.).  Jediné, na co je nutné upozornit, je, že podle IAS / IFRS se hedge investice v cizí měně (kde matka si zajišťuje pohyb kurzů měny dcery) považuje za hedge peněžních toků, nikoli reálné hodnoty. 

Dále je nutné upozornit na to, že vzniklá kumulace zisků a ztrát v kapitálu, se považuje za samostatnou položku a vede se odděleně (pokud je podstatná) od kumulací zisků a ztrát spojených s ostatním hedgingem (a rozdílu, který vzniká při převodu investice v cizí měně).

Nakonec je nutné upozornit na to, že na hedging cizí měny se nemusí používat derivát (na rozdíl od jiných druhů hedgingu[52]).

Příklad

Dne 1.12.2003 firma XYZ koupí zboží v hodnotě 5 000 CMJ (cizích měnových jednotek) na fakturu, která je splatná za dva měsíce.  Tentýž den se CM (cizí měna) prodává za 28 Kč.  Aby se pojistila proti případným změnám kurzu, firma se dohodne s dealerem cizích měn, že za dva měsíce od něj koupí 5 000 CMJ za 28 Kč a že mu za zprostředkování obchodu zaplatí provizi ve výši 1%.  Dne 31.12.2003 je kurz CM 27 Kč a dne 31.1.2004 je kurz 29 Kč. Dne  31.1.2004 firma koupí cizí měnu od dealera a zaplatí fakturu. 

1.12.2003

Zásoby

140 000

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

140 000

Pohledávka (vůči dealerovi cizích měn)

140 000

Prémie na koupi cizích měn splatná v příštím období

1 400

Závazek (vůči dealerovi cizích měn)

141 400

Zaúčtování nákup zásob a hedge cizí měny.


31.12.2003

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

5 000

Zisk

5 000

Ztráta

5 000

Pohledávka (vůči dealerovi cizích měn)

5 000

Finanční náklady

700

Prémie na koupi cizích měn

700

Zaúčtování zisku a ztráty z hedge cizí měny a časové rozlišení prémie.


31.1.2004

Pohledávka (vůči dealerovi cizích měn)

10 000

Zisk

10 000

Ztráta

10 000

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

10 000

Závazek (vůči dealerovi cizích měn)

141 400

Peníze

141 400

Finanční náklady

700

Prémie na koupi cizích měn

700

Peníze (v cizí měně)

145 000

Pohledávka (vůči dealerovi cizích měn)

145 000

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

145 000

Peníze (v cizí měně)

145 000

Zaúčtování zisku a ztráty z hedge cizí měny a časové rozlišení prémie.


Pro účel srovnání následuje postup, který by se používal, pokud by firma vstoupila do forvardové dohody (kdy protistraně zaplatí prémii ve stejné výši při pořízení derivátu):

1.12.2003

Zásoby

140 000

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

140 000

Forvard

1 400

Peníze

1 400

Zaúčtování nákupu zásob a hedge cizí měny.


31.12.2003

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

5 000

Zisk

5 000

Ztráta

5 000

Forvard

5 000

Finanční náklady

700

Forvard

700

Zaúčtování zisku a ztráty z hedge cizí měny a časové rozlišení prémie.


31.1.2004

Forvard

10 000

Zisk

10 000

Ztráta

10 000

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

10 000

Peníze

5 000

Forvard

5 000

Finanční náklady

700

Forvard

700

Závazek z obchodního styku (splatný v cizí měně)

145 000

Peníze (v cizí měně)

145 000

Zaúčtování zisku a ztráty z hedge cizí měny a časové rozlišení prémie.


Ačkoliv postup je podobný, nelze ignorovat fakt, že pokud se na hedging nepoužívá derivát, vznikne majetek a závazek (s dealerem) ve stejné hodnotě jako položka, která se hedguje.  Tento rozdíl vede k tomu, že pokud je to možné, většina firem na tento druh hedgingu používá deriváty.

Česká legislativa


Česká účetní legislativa je každým rokem novelizována s cílem přiblížit její úpravu IAS/IFRS.  Finanční nástroje a zejména pak finanční deriváty byly u nás donedávna primárně rozpracovány pro oblast finančních institucí, tj. hlavně bank. Co se týče podnikatelských subjektů, tak postupnými novelizacemi, které počaly rokem 2000, se podařilo tuto úpravu přiblížit IAS/IFRS. Vydané standardy IAS 32 a IAS 39 se staly předlohou pro současnou úpravu, neboť většina našich ustanoveních byla z těchto dvou vyhlášek převzata. Přesto musím říci, že české účetní postupy nejsou pro podnikatelské subjekty dosud rozpracovány do takové míry jako je tomu u bankovního sektoru a již pohledem na rozsah dvou zmíněných standardů a na rozsah několika odstavců naší právní úpravy lze zjistit, že naše úprava je sice na dobré cestě, ale prozatím nedostatečná.

Pro rok 2003 tvoří právní základ české účetní legislativy jednak zákon o účetnictví a vedle něj nově ustanovená vyhláška č. 500/2002 Sb., která provádí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví. Přechodnými ustanoveními zákona je zároveň během roku 2003 povoleno použití Opatření MF, kterým se stanoví postupy účtování pro podnikatele a které bylo ještě nedávno vedle zákona druhou právní normou pro oblast účetnictví. Postupy účtování uvedené v tomto opatření lze nyní použít, pokud nejsou v rozporu se zákonem a pokud nejsou nově upraveny ve vyhlášce.

Podíváme-li se blíže na současnou úpravu, pak zákon o účetnictví se k finančním nástrojům vyjadřuje pouze pro oblast oceňování. Jednak je v § 25 odst. 1 písm. f) stanoveno, že podíly, cenné papíry a deriváty se oceňují pořizovacími cenami. A dále v § 27 odst. 1 se zákon dotýká reálné hodnoty a stanoví, že cenné papíry klasifikované k obchodování nebo na prodej (v postupech účtování se označují takto klasifikované cenné papíry jako realizovatelné), deriváty a části majetku a závazků zajištěné deriváty se oceňují k okamžiku, kdy se sestavuje účetní závěrka v reálné hodnotě. V těchto ustanoveních dochází ke shodě s IAS/IFRS a vyplývá z nich, že při počátečním zachycení finančních nástrojů v účetnictví použije účetní jednotka pořizovací hodnotu a v každém okamžiku zveřejňování finančních výkazů je povinna přecenit a vykázat příslušné složky finančních nástrojů v reálné hodnotě.

Problematickou oblastí je u nás vymezení reálné hodnoty (fair value). V žádné ze tří zmiňovaných norem není uvedena konkrétní definice, která by vymezila reálnou hodnotu tak, jako je tomu v případě definice v úvodu standardů IAS 32 a IAS 39. Zákon o účetnictví pouze stanoví v § 27 odst. 2 toto:

Pro účely tohoto zákona se jako reálná hodnota použije

a) tržní hodnota,

b) ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu,

c) ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle písmen a) a b).

Tržní hodnota je považována jako primární hodnota vyjadřující reálnou hodnotu. V § 27 odst. 3 je uvedeno, že tržní hodnotou se rozumí hodnota, která je vyhlášena na tuzemské či zahraniční burze nebo na jiném veřejném (organizovaném) trhu a dále stanoví, která konkrétní cena by se měla použít. Tato definice se také do jisté míry neshoduje s definicí IAS/IFRS, neboť se zde nezmiňuje o aktivním trhu. IAS/IFRS stanovují, že organizovaný veřejný trh, který slouží k získání tržní hodnoty, by měl být aktivní a likvidní. Myslím si, že český burzovní trh toto plně nesplňuje a proto jsou nejlepším zdrojem tržní hodnoty zahraniční burzovní trhy, které tyto podmínky splňují, pokud se na těchto trzích obchoduje s tuzemskými finančními nástroji.

V případech, kdy tržní hodnota není k dispozici, použije se k ocenění odborný odhad. Postup pro výpočet reálné hodnoty tímto způsobem si stanoví účetní jednotka vnitřním předpisem. Pod toto ocenění se zahrnuje i použití všeobecně uznávaných oceňovacích modelů, které se používají zejména pro stanovení reálné hodnoty derivátů.

Pokud není objektivně možné stanovit reálnou hodnotu tržní hodnotou ani odborným odhadem, použijí se metody ocenění podle § 25, kde je stanovena pro podíly, cenné papíry a deriváty pořizovací cena.

Vyhláška č. 500/2002 Sb., která je platná od počátku roku 2003, vymezuje účetní postup, který se má použít při uplatnění reálné hodnoty k oceňování cenných papírů. V § 51 odst. 1) a 2) je stanoveno:

(1) Změny reálných hodnot u cenných papírů, které jsou drženy za účelem provádění transakcí na veřejném trhu, například tuzemská nebo zahraniční burza, s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů na veřejném trhu v krátkodobém horizontu, se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos.

(2) Změny reálných hodnot ostatních cenných papírů se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41.

Z těchto ustanoveních vyplývá shodný účetní postup s IAS/IFRS, kdy u cenných papírů klasifikovaných k obchodování se nerealizované zisky a ztráty účtují stejně jako realizované, tj. výsledkově, a u cenných papírů na prodej se nerealizované zisky a ztráty účtují rozvahově, tj. prostřednictvím účtů vlastního kapitálu.

Účetní postup, který řeší oblast dlužných cenných papírů držených do splatnosti, není v nově ustanovené vyhlášce popsán. V zákoně o účetnictví se v textu § 27 odst. 5 píše, že dluhopisy a ostatní cenné papíry s pevným výnosem, které se neoceňují reálnou hodnotou, se ocení k okamžiku sestavení účetní závěrky pořizovací cenou zvýšenou nebo sníženou o úrokové výnosy nebo náklady. Myslím si, že je možné pro tuto kategorii použít úpravu metody efektivní úrokové sazby podle IAS/IFRS. Na jejím základě dochází ke stanovení správné velikosti úrokových výnosů a nákladů, o kterých se následně účtuje ve věcné a časové souvislosti.

K bližšímu vymezení pojmů, které se týkají cenných papírů a podílů, lze použít Opatření MF a čl. XV. V tomto článku jsou vymezeny dlužné cenné papíry, majetkové účasti, cenné papíry podle stanovených tříd, tj, k obchodování, realizovatelné a držené do splatnosti, vymezuje se dlouhodobý a krátkodobý finanční majetek. Všechna tato ustanovení jsou do značné míry shodná s vymezením IAS/IFRS.

Deriváty


Úprava finančních derivátů je pro podnikatelský sektor poněkud rozporuplnější. V nově platné vyhlášce č. 500/2002 Sb., jsou derivátům věnovány dvě ustanovení a to § 52 a § 53. Oba paragrafy se však podle přechodného vymezení vyhlášky použijí až v účetním období začínajícím 1. lednem 2004 a později. Z toho plyne, že pro rok 2003 jsou ještě platná ustanovení uvedená k derivátům v příslušném Opatření MF. Považuji však za správné zde zmínit úpravu uvedenou ve vyhlášce, která je převzata z úpravy IAS 39. § 52 vyhlášky tak říká:

a) na počátku zajištění je zajišťovací vztah zdokumentován,

b) zajištění je vysoce efektivní,

c) efektivita je spolehlivě měřitelná a průběžně posuzována.

§ 53 vyhlášky k tomu dodává:

Změny reálné hodnoty derivátů určených k obchodování, jimiž jsou deriváty, které nesplňují podmínky uvedené v § 52 odst. 3, se účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos.

Dosavadní úprava derivátů je rozpracována v Opatření MF v čl. XIX. V odst. 1) se uvádí definice derivátu, která je shodná s definicí obsaženou v IAS 39. Článek vymezuje členění derivátů na pevné termínové operace a opce a následně je člení na deriváty k obchodování a deriváty zajišťovací. Na základě tohoto druhého členění se stanovuje účetní postup jejich zobrazení, který ale není plně v souladu s IAS 39.

Deriváty, které jsou klasifikovány k obchodování jsou rozděleny do skupiny veřejně obchodovaných a ostatních. První skupina, tj. deriváty určeny k obchodování na veřejném trhu, účtuje změny reálné hodnoty přes účty finančních nákladů a finančních výnosů. Všechny ostatní deriváty k obchodování účtují změny reálné hodnoty přes účty vlastního kapitálu, tj. rozvahově.

Zajišťovací derivát je derivát, jehož změny v reálné hodnotě nebo očekávané peněžní toky zcela nebo zčásti kompenzují změny v reálné hodnotě zajištěné položky nebo změny peněžních toků plynoucích ze zajištěné položky. Musí splňovat podmínky uvedené v čl. XIX odst. 10) a poté mohou být zajištěny:

a) změny reálné hodnoty rozvahových aktiv a závazků,

b) očekávané budoucí peněžní toky.

Jedná-li se o zajištění budoucích peněžních toků, účtuje se o derivátu jako o derivátu k obchodování. Zisky a ztráty ze změn reálných hodnot u zajišťovacích derivátů se účtují přes účty vlastního kapitálu, přičemž odst. 12) čl. XIX přináší speciální případy, kdy tomu tak není. Neboť budoucí úprava zajištění reálné hodnoty podle § 52 vyhlášky se odlišuje od současné úpravy, je přechodným ustanovením vyhlášky stanoveno, že změny reálné hodnoty derivátů a změny reálné hodnoty zajištěných položek aktiv a pasiv, které byly účtovány před 1. lednem 2004 prostřednictvím rozvahových účtů na účtech účtové skupiny 41 a podle § 52 budou účtovány prostřednictvím účtů nákladů a výnosů, se zaúčtují jako změna metody do mimořádných nákladů a výnosů.

Domnívám se, že původní a současná úprava finančních derivátů v české účetní legislativě je dosti komplikována a poměrně zmatečně zpracována. Navíc jsou v naší legislativě dosti nelogicky rozpracovány diferencované účetní postupy, které se týkají stejné ekonomické podstaty, pro různé ekonomické subjekty, tj. na jedné straně finanční instituce a na straně druhé podnikatelský sektor. Uvážím-li dvě nová ustanovení obsažená ve vyhlášce č. 500/2002 Sb., pak lze o nich říci, že naznačují dobrý směr do budoucna, ale jednoznačně nestačí v současné době ke kvalitnímu pokrytí takto složité finanční a účetní oblasti, jakou deriváty rozhodně jsou.

Shrnutí:

Mezinárodní účetní standard 32 – Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace a Mezinárodní účetní standard 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování řeší společně problematiku účtování a vykazování finančních nástrojů, které na jedné straně zahrnují dlužné  a majetkové finanční investice a na straně druhé rozsáhlou problematiku finančních derivátů. IAS 39 vymezuje čtyři základní třídy, do nichž je nutné finanční majetek a finanční závazky  zatřídit. Jde o třídy k obchodování, na prodej, držené do splatnosti a samostatnou skupinu půjček a pohledávek vytvořených účetní jednotkou. Pro každou tuto třídu upravuje standard příslušnou účetní metodu zaznamenání a vykázání ve finančních výkazech.

Finanční deriváty jsou poměrně přesně definovány v IAS 39 a jsou členěny do dvou skupin, od kterých se následně odvíjí aplikovaný účetní postup. Jsou-li splněny přesně vymezené podmínky, lze je použít jako nástroje zajištění a to při zajištění reálné hodnoty nebo při zajištění peněžního toku. Všechny ostatní deriváty se považují jako deriváty k obchodování, resp. pro účely spekulace.

Česká účetní legislativa se v oblasti finančních nástrojů postupně přibližuje úpravě Mezinárodních účetních standardů, ale je potřeba udělat v tomto procesu ještě kus práce v budoucnu. Snaha převzít do našich předpisů úpravu IAS 32 a IAS 39 je rozumná, ale to co bylo doposud uskutečněno je nedostatečné.


[1] Na této kapitole se významně podílel Libor Vašek (který na téma postavení finančních investic a finančních derivátů v současné úpravě US GAAP napsal pod vedením autora kapitoly diplomovou práci na VŠE v Praze).  Autor kapitoly mu touto formou děkuje.

[2] V tomto úvodě se hovoří o zásadě historických cen v abstraktu, nikoli o její konkrétní podobě ve vyhláškách IFRS.  Tato diskuse primárně čerpá z úvah o „významu ceny“, které se objevují v US GAAP vyhlášce konceptů (SFAC) 5 (odstavce 68 - 70), a kde se polemizuje o teoretických rozdílech mezi „systémem historických cen“ (historical cost system) a „systémem historických výměnných cen“ (historical exchange price system).

[3] Samozřejmě praxe je poněkud složitější než tento úvod naznačuje.  Například koncepční rámec IFRS uvádí čtyři báze pro oceňování, zatímco v samotných vyhláškách se objevuje minimálně dalších pět možností (pokud se nepočítají znalecké posudky).  Nicméně v konečném důsledku všechny tyto možnosti jsou založené na jednom všeobecném principu: jediný všeobecně spolehlivý zdroj reálné hodnoty (fair value) je transakce na délku paže (arm‘s length transaction)

Transakce na délku paže (neboli tržní transakce) se chápe jako transakce, kde obě (nebo všechny zúčastněné) strany jsou nezávislé a jednají bez nátlaku.

[4]Financial Accounting Standards Board neboli FASB (www.fasb.org).

[5] U majetkových cenných papírů by takovýto důvod mohl být zpevnění vztahu s dodavatelem nebo odběratelem tím, že se koupí významná část jeho akcií.  U dlužných cenných papírů by tímto důvodem mohlo být výnosnější investování peněžních prostředků, které se drží za obchodním účelem (například financování budoucího výzkumu a vývoje, nebo udržení finanční flexibility).

[6] Technicky se do této třídy nesmí zařadit půjčky.  Na druhé straně, pokud věřitel má v úmyslu půjčku držet do její splatnosti, tak na její účtování používá stejný účetní postup, který se používá u této třídy. Jediný praktický rozdíl tak spočívá v tom, že půjčky a ostatní investice držené do splatnosti, se na rozvaze vykazují zvlášť a odděleně.

[7] Pojem „bez tržních hodnot“ je podle IAS 39, odstavec 68, situace, kdy reálnou hodnotu investice nelze stanovit referencí na aktivním a likvidním trhu.

[8] IAS 39 odstavec 109 definuje reálnou hodnotu investice jako „očekávanou zpeněžitelnou částku“ (estimated recoverable amount), která se (více či méně) rovná současné hodnotě očekávaných budoucích peněžních toků (pokud je očekávaný peněžní tok záporný, investice se přeúčtuje a vede v rozvaze jako závazek).

Poznámka: protože toto téma vyžaduje delší vysvětlení (jeho diskuse zabírá 11 odstavců Standardu 39) než je možné uvést v publikaci tohoto typu, doporučuje se čtenářům, kteří o této problematice potřebují vědět více, aby se obrátili přímo na samotný standard (odstavce 109 až 120).

[9] Na tvorbě tohoto příkladu se podílel Libor Vašek.

[10] Nepatrné zpoždění splátek (obvykle chápáno jako míň než měsíc) by se nemělo brát jako důkaz platební neschopnosti.  Jakékoliv zpoždění by však mohlo být chápáno jako důkaz finanční tísně a investor by ho vždy měl brát jako signál k okamžitému prověření, zda dlužník bude dál schopen dostát svým povinnostem.  Porušení dohody také může nastat z jiného důvodu, než jenom zmeškání splátky.  Například, pokud dlužník klesne pod určitou úroveň likvidity, kterou je povinen udržovat, může se jednat o porušení ustanovení dohody.

[11] Ačkoliv IAS 39, odstavec 110 říká, že pokles ratingu se nemá považovat za důkaz platební neschopnosti, menší pokles v ratingu (například z AA na A) však jistě naznačuje, že dlužník by mohl být ve finanční tísni. Zatímco velký pokles (například z A na BB) jistě naznačuje, že je nutné investice znovu pečlivě prozkoumat.

[12] Neobchodovatelná neznamená neobchodována.  Pokud se s investicí přestalo obchodovat například proto, že byla stáhnuta z trhu, nemusí to znamenat, že její hodnota poklesla.  Znamená to však, že tato investice už dál nepatří do tříd obchodované nebo na prodej, a pokud v nich byla zařazena, musí se vyřadit.

[13] Chystané změny ke Standardu 39 tuto možnost ruší, a tak se všechny ztráty ze snížení hodnoty brzy stanou trvalými.

[14] Diskont se bude dál amortizovat metodou „amortizované pořizovací hodnoty“ po dobu jeho životnosti stejně jako v předchozím příkladě.

[15] V praxi se tento druh půjček a pohledávek často vyskytuje ve formě dlouhodobých směnek nebo jiných podobných finančních nástrojů.

[16] Podmínkou však je, že se jedná o nezávislé strany, které do dohody vstoupily dobrovolně a dohromady s půjčkou nevznikla další, vedlejší výhoda. 

Poznámka: je důležité si uvědomit, že Mezinárodní účetní standardy pod pojmem „dobrovolné“ chápají jak situaci, kde ani jedna strana není v konkurzu nebo pod nucenou správou (nebo pod jiným podobným „cizím“ vlivem) tak i situaci, kdy firmě ve svobodném počínání nezabraňuje stát (například vláda nebo regulátor).

[17] Pokud se jedná o leasing u pronajímatele, i přes to, že se tento druh financování dá logicky považovat za poskytování úvěrů, přináší sebou řadu dalších komplikací a otázek, na které se ve Standardech 32 – Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace a 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování neodpovídá.  Z tohoto důvodu se v této kapitole o leasingu pro pronajímatele dál nehovoří. Základy této problematiky byly zpracovány v prvním dílu knihy IAS v příkladech.

[18] Na zjištění splátky se používá stejná tabulka jako na zjištění diskontní sazby s rozdílem, kdy se zjišťují různé splátky místo různých diskontních sazeb.

[19] Na spočtení splátek je také možné použít vzorec, který je běžně označován jako umořovatel:

D=C/((1-(1/(1+B)^A))/B)

Kde A je počet období, B je diskontní sazba, C je nominální hodnota půjčky a D jsou splátky.

[20] Pokud by se jednalo o jinou periodicitu než roční, například měsíční, firma by zjistila měsíční úrok a v tabulce by stanovila měsíc jako období.  Pokud by se na měsíční splátky používal roční úrok jednoduše vydělený 12, vznikl by rozdíl a příklad by se nemohl spočítat.

[21] Tato praxe se odvíjí od požadavků US GAAP.  I přes to, že IAS 24 – Spřízněné strany vysloveně neobsahuje podobný požadavek, než auditoři dovolí firmám takové tvrzení uvést jako součást popisu těchto transakcí, na základě všeobecného požadavku pravdivého a věrného obrazu od firem vyžadují, aby takové transakce zaúčtovaly ve skutečně tržních podmínkách.

[22] Pokud by tato částka byla podstatná (material), firma by ji musela vykázat jako samostatnou řádkovou položkou.  V každém případě, pokud by se jednalo o významnou událost (significant event), firma by o půjčce musela informovat v příloze.

[23] Je nutné si uvědomit, že po krachu firmy Enron a účetních potíží u firem Tyco, Worldcom a Ahold, jsou auditoři ohledně správného postupu u transakcí se spřízněnými osobami nekompromisní.  Většina firem by tak měla znovu promyslet, zda je v zájmu akcionářů, věřitelů a zaměstnanců do takových transakcí vůbec vstupovat, protože plně informovat tyto skupiny o nich je dnes nezbytné.

[24] Takováto dohoda by byla například běžná, pokud prodejce chlazených nápojů půjčí maloobchodu na rekonstrukci za podmínky, že maloobchod mu dovolí také dodat chladící boxy, do kterých nebude nikdy dávat nápoje od konkurence.

[25] V případě, že by se jednalo o firmu, která je kotovaná na americké burze, jednalo by se také o porušení nařízení US GAAP, které by se mohlo (podle nového zákona Sarbanes-Oxley Act of 2002) považovat za trestný čin s maximálním trestem až 20 let vězení a pokutou ve výši $ 5,000,000.

[26] Majetkové investice nelze zařadit do třídy půjčky a pohledávky, ani do držené do splatnosti.

[27] Mezinárodní účetní standardy  používají výrazy voting power (hlasovací moc) a voting rights (hlasovací práva).  Hlasovací moc vychází z počtu hlasovacích práv.  Jedno hlasovací právo je jeden hlas při volbě správní rady nebo podobného řídícího orgánu firmy.  Zatímco obvyklé pravidlo je: jedna akcie jeden hlas, mohou existovat různé jiné možnosti, jako například super volicí akcie, kdy každá z nich má víc než jeden hlas. Mohou také existovat „potenciální volicí práva“ (potential voting rights), jako například opce, které svému držiteli de facto umožňují kontrolovat hlasy.  Podle interpretace SIC 33  - Konsolidace a ekvivalenční metoda – potenciální volební práva a alokace podílu na rozhodování, by se při rozhodování o výši vlivu  měla počítat všechna volicí práva a potenciální volicí práva.

Poznámka: protože se Mezinárodní účetní standardy k této záležitosti nevyjadřují, není jasné, jak se budou stavět de facto k hlasovacím právům, která vyplývají ze zákona, ale která nemají s vlastnickým podílem nic společného, jako jsou například hlasy zaměstnanců při volbě dozorčích rad německých společností.  Jisté však je, že tvůrci Mezinárodních účetních standardů budou brzy nuceni se k tomuto filozofickému konfliktu (kdy politicky vyvolená skupina osob drží vlastnická práva bez vlastnictví) vyjádřit, pokud má konvergence světových účetních systémů dál pokračovat.

[28] Pokud se týká společného obchodu,  na tento ekonomický subjekt se tato kritéria vysloveně nevztahují, protože se jedná o subjekt, který je pod společnou kontrolou dvou nebo více jiných subjektů. Úroveň vlivu je také často určená dohodou firem zúčastněných v tomto obchodě, místo toho, aby byla striktně určená majitelským podílem těchto stran.

[29] Podstatný vliv IAS 28  - Investice do přidružených podniků, odstavce 4 a 5.  Rozhodující vliv: IAS 27 odstavce 12 a 13.

[30] Podle Mezinárodních účetních standardů stejně jako u akvizice, v případě, kdy investor získá podstatný vliv, je povinen zjistit reálnou hodnotu čistého majetku investice.  Případný goodwill který vznikne, se pak rovná rozdílu mezi touto hodnotou a pořizovací cenou.  Pokud účetní hodnota čistého majetku investice není  stejná jako reálná hodnota čistého majetku investice, investor, který spočítal goodwill jako rozdíl mezi účetní hodnotou a pořizovací cenou, se dopustil chyby.

[31] Podle současně platných pravidel se goodwill musí odepisovat po dobu ne více než 20 let. Podle US GAAP se goodwill (od konce roku 2001) odepisovat nesmí.  Jako součást mezinárodní konvergence standardů, IASB vydala návrh vyhlášky (www.iasb.org.uk/docs/ed03/ed03.pdf), která bude odepisování goodwillu také zakazovat.

[32] 2 500 000 Kč x 40% = 1 000 000 Kč.

[33] Pro účel srozumitelnosti se zde odpisy účtují jednorázově, dohromady s podílem na zisku investice.  V reálu by se účtovaly každé období (každý měsíc nebo čtvrtrok), a firma XYZ by tak ve skutečnosti zaúčtovala odpisy pouze za čtvrtletí ve Ľ roční výše.

[34] 20 000 000 Kč x 40% = 8 000 000 Kč

[35] Rozdíl mezi futury a forvardy spočívá v tom, že u forvardů se jedná o dvě protistrany, které uzavřou dohodu mezi sebou, zatímco u futuru jsou tři strany dohody, s tím, že ta třetí (obvykle burza nebo jiný organizovaný trh) funguje jako clearing agent (který zprostředkuje obchod a ručí za to, že obě další strany dostanou svým právům a povinnostem).

[36] A tato kontroverze zdaleka neskončila.  Ve dnech psaní tohoto textu je přijetí IAS Evropskou unií minimálně když ne zpožděno, tak případně i ohroženo, hlavně proto, že Francie má námitky vůči standardům IAS 32 a IAS 39, a to především proti povinnosti přeceňovat finanční nástroje (včetně derivátů) k tržní hodnotě, která z těchto vyhlášek pro podniky vyplývá.

[37] 30.4.2003 FASB vydala vyhlášku SFAS 149, která má dál přiblížit US GAAP k IAS / IFRS.  IASB je také téměř připravena vydat podobnou vyhlášku, která by měla upravit IAS 32 a IAS 39.  Tato vyhláška se očekává během třetího kvartálu 2003.

Poznámka: protože většina změn obsažených v návrhu neovlivní samotný účetní postup (pouze ho ujasní), vydání této vyhlášky by nemělo ovlivnit příklady zde zmíněné, s výjimkou těch oblastí, na které se zde upozorňuje.  Nicméně, protože konečná vyhláška se může lišit od návrhu (z kterého autor této kapitoly čerpal), nelze to vyloučit.

[38] V diskusi o derivátech se spíš hodí výraz hedging než zajištění, protože český pojem zajištění má poněkud jiný význam než anglický pojem hedging, který znamená: zajištění rizika použitím derivátu (kromě jednoho specifického případu), zatímco český výraz hedging nevylučuje zajištění, při kterém se používá jiný finanční nástroj než derivát.

[39] Příklad takového modelu je tzv. Black-Scholes option pricing model:

; ;

Legenda: C- reálná hodnota v Kč, S0- současná cena podkladového nástroje v Kč, X- realizační cena opce v Kč, t - splatnost opce v letech, s- volatilita ceny podkladového nástroje, tj. poměr standardní odchylky a střední hodnoty ceny podkladového nástroje, r- bezriziková úroková míra odpovídající splatnosti t, N - distribuční funkce normovaného normálního rozdělení (integrál hustoty pravděpodobnosti normálního rozdělení).

Legendu v češtině sestavil Libor Vašek.

[40] Toto je požadavek, který je v současnosti jádrem největšího mezinárodního účetního sporu, protože se vztahuje na zaměstnanecké opce, které se momentálně nemusí zahrnout do účetnictví, pokud nemají žádnou vnitřní hodnotu.  V současné době jak IASB, tak FASB pracuje na projektu, který by tato pravidla změnil (a čelí značnému odporu jak od firem a jejich vedení, tak od politiků, kteří by nejradši zachovali dnešní stav).  Protože se jedná o otázku, která má větší než pouze technické rozměry, nelze spolehlivě předem odhadnout, jak nakonec bude odpovězena.

[41] Na tvorbě všech příkladů v této části kapitoly se podílel Libor Vašek.

[42]Firm commitment je situace, kdy se firma zaváže v budoucnosti uskutečnit transakci.  Například firma XYZ se dohodne s firmou ABC, že ji za předem stanovenou cenu prodá v budoucnosti nějaký majetek, a že firma ABC ho koupí.  Tato dohoda, sama o sobě, se za majetek nebo závazek považovat nedá, avšak práva a povinnosti, které z ní pro obě strany vyplývají, mohou vést k tomu, že majetek nebo závazek (na základě změny tržní hodnoty majetku) z ní může vzniknout.

[43] V posledních několika letech se každoročně obchoduje z tzv. „weather derivatives“ v hodnotě přes 4 miliardy amerických dolarů. Takovýto derivát by například mohl vyžadovat platbu za každý milimetr nadprůměrných srážek za rok, a naopak platit za každý milimetr podprůměrných srážek.

[44] Autor kapitoly pátral po zdroji této nekonzistentnosti a našel jej u tvůrců amerických standardů.  Ti (v odstavci 247 vyhlášky SFAS 133) vysvětlují, že jejich dlouhodobý cíl je vykazovat všechny finanční nástroje (včetně všech závazků) v reálné hodnotě.  Pouze pokud by to bylo nutné, musel by se hedgovat závazek, který platí fixní úrokovou sazbu.  Protože je sporné, zda je takováto změna logicky konzistentní s pravdivým a věrným obrazem (a protože by de facto vedla firmy buď k placení variabilního úroku, a nebo k přeceňování závazku, je jisté, že narazí na tvrdý odpor vedení téměř všech firem), je sporné, zda někdy bude zavedená.

[45] Přiklad je běžný, protože se objevuje jako příklad číslo 2A (odstavec 120A) vyhlášky SFAS 133 a autoři všech účetních textů ho pouze opisují.

[46] Stanovení úroku u variabilní části swapu (variable leg reset) lze domluvit dvěma způsoby: normálně nebo zpětně (in arrears).  Pokud se domluví normálně, variabilní sazba, od které se na konci období odvíjí placený úrok, se stanoví na začátku období.  Pokud se domluví zpětně (in arrears), variabilní sazba, od které se na konci období odvíjí placený úrok, se stanoví na konci období.

[47] Zde je nutné upozornit na fakt, že tato částka není technicky nákladový úrok, ale ztráta ze swapu.  Protože se však jedná o swap úrokových sazeb, obě tyto položky by se měly sečíst a na výsledovce vykázat jako součást placených úroků.

[48] $2,000 = $10,000 - $8,000

[49] $1,334 = $26,380 - $25,046

[50] $666 = $17,046 - $16,380

[51] Stejně jako u hedge reálné hodnoty, během trvání hedge peněžního toku by firma promítala do hospodářského výsledku všechny neefektivity.

[52] Podle US GAAP se tato výjimka vztahuje pouze na hedge pevné dohody (firm commitment, a to pouze v případě hedge reálné hodnoty), zatímco podle IAS/IFRS se vztahuje na jakýkoliv majetek nebo závazek, kde se hedguje riziko spojené se změnou kurzu cizí měny. Protože tento fakt  představuje podstatný rozdíl mezi US GAAP a IAS/IFRS, tvůrci obou standardů (v rámci mezinárodní konvergence standardů) se budou muset dohodnout na jednotném postupu.  Momentálně sice nelze spolehlivě odhadnout, kterým směrem změny povedou, ale existují určité náznaky toho, že to spíš bude US GAAP, který se v této oblasti přiblíží IAS/IFRS.










Google+


Activate flash to enable translator.
Copyright 1998 - 2016 | 28.Jun.2016 | Design: Frkal.com